[01b] Jak bytosti hrát

[Charles]

Základem kapitoly bude text o tom, jak vytvořit zajímavý konflikt (využívání prostředí, zajímavé akce, otevřenost improvizaci a zěmně podmínek, tvůrčí vstup hráčů apod.). Možná, že příklad bude suplovat nedostatek herní příručky, kde komplexní příklad na konflikt chybí.
Doplněno pojednáními o cílech bytostí a jak jich dosahují, vzájemných vztazích bytostí a vztahu k dobrodruhům apod.

[Maugir]

V rámci pročítání odpovědí na dotazníky a přemýšlení nad nimi si dovolím doplnit několik poznámek:
Zdůraznit velkou roli přesily (úbytek Sudby za obrany)
Poradit s využíváním manévrů - např. pokud nemá bytost nadání, rozmyslete si, zda dát přesně, protože si tím uzavřete přístup k dalším manévrům. Mocně dávejte jen tehdy, když vám velmi záleží na tom, aby akce prošla, nebo pokud je její následek horší než pouhé zvýšení ohrožení (např. chcete-li způsobit jizvu). Lstivě se může projevit i ve fikci - nejen pomocí úmyslů postavy, ale i "režisérskou" technikou. Například sražený protivník při pádu rozhodí rukama a upustí zbraň apod., ale dotyčný s tím musí souhlasit.
výhody a nevýhody manévru rozsáhle
(tohle už patří spíš do "jak je tvořit", ale dotýká se to i taktiky): zběhlost vs. mistrovství, přirozené zbraně, nadání - jak to hýbe se Sudbou
Kdy se tvrdě vyčerpávat, kdy nechat akci projít a kdy ji nechat jako zkoušku (znovu zdůraznit režisérský nadhled a logiku situace - stojím si za tím, že když někdo útočí zezadu na protivníka, který věnuje plně svou pozornost něčemu jinému, tak je zkouška zcela na místě a manévr obrana munchkinovská zrůdnost).
Edit:
Možná by neškodilo taky připomenout, jak budou postavy po správném akčním konfliktu vypadat (právě se snažím napsat, jak zajímavě pojmout útěk, a většina vyčerpání, co mě napadly, zanechává značně viditelné stopy).
A asi to nejdůležitější k postavení zajímavého konfliktu: Je třeba nezapomínat, že hráči a PH mezi sebou nesoupeří, ale společně se snaží vytvářet zajímavý příběh.

[Charles]

Někde je určitě potřeba ukázat, kdy jsou splněny podmínky pro Talenty. Zatím mě to napadlo hlavně u zvířat, kde je talent často podmíněn tím, že zvíře je v úzkých. Je třeba vysvětlit, že to neznamená ani "kdykoliv, když bojuje", ale ani "jen když má ohrožení nad hranicí a někdo ohlásí smrtící záměr". Že je třeba hlavně vycházet z fikce. Dát pár vhodných příkladů (pronásledovaný divočák se obrátí proti lovcům, zubry zaženou nájezdníci do sklaní rozsedliny, kde postavy táboří apod.).
Mám ale pocit, že to není jen "zvířecí" téma, proto bych to viděl spíš sem do obecného tématu "Jak a kdy používat ZS".

[Maugir]

Z obecného úvodu u zvířat, sekce "Boj se zvířaty"

Zatím jsem jen proletěl očima, ale postrádám tady zmínku, že pro malá zvířata jsou některé akce (zejména smrtící) prostě nemožné. Čili nikdy nepřipusťte absurdní situace - aby např. vrána zabila hrdinu pouhým klovnutím apod. Možnosti zvířat jsou dané pravidlem rozhodování a společnou představou hráčů.

Tohle jsem plánoval přeložit do obecného textu – týká se to sice většinou zvířat, ale zmínil bych to v rámci odstavce, kde se bude mluvit o zachování logiky situace (třeba společně s příkladem, že zastrašit krakena obyčejným řevem je pro jednotlivce nemožná akce a že na to nepotřebuje mít kraken zvláštní ZS, že to prostě vyplývá z jeho popisu a z toho, že hráči použijí mozek.)

[Charles]

Zjišťuju, že na permoníka by se mi asi hodily pravidla pro hejna. Pokud bychom je přesunuli do obecné části, nevyjde nám úvod ke zvířatům na 3 strany. Proto jsem dále uvažoval, že širší využití by možná měl i text o nápaditém pronásledování (jakýkoliv soupeř se může dát na útěk) a o boji se zvířaty (režisérské záměry asi přijdou na řadu i u některých netvorů). V takovém případě bychom asi zbytek zkusili smrsknout na jednu stránku. Ale je to zatím jen taková zpráva o tom, co se mi honí hlavou...

[Charles]

V souvislosti s permoníky jsme s Maugirem otevřeli téma, jak zohledňovat akce typu "zhasli vám světlo" nebo "z pasti se vám vylije pod nohy olej". Asi by to chtělo pár slov na to téma - jaké jsou možnosti (změna ohrožení jako primární řešení, dále výhoda, náročnost, postih...) a které je na co vhodná, resp. co která dělá, resp. kterou lze používat nejvíc univerzálně, když člověk nechce moc dumat. A že u akcí hráčů je nejlepší nechat rozhodnutí na hráči.

Pieta se tím zabýval...

Doplním obecnější úvahu - nejde jen o vybavení, ale i zohledňování akcí bez vybavení, případně samovolně nastalých okolností (tma, kluzká podlaha, podpora od splubojovníka atd.). My jsme to rozebírali s Maugirem. Mě to vychází tak, že:

- vždy když to jde, tak hýbejte s ohrožením
- když to nejde (např. rozbití lucerny je cílené na jednoho člena družiny, ale ve tmě pak budou všichni), tak za prospěšné akce přidávejte výhodu a za škodící akce přidávajte náročnost na činnosti, které mohou v budoucnu ztížit
- postihy bych rezervoval pro magii a manévry zdarma pro vybavení a ZS

[Pieta]

Skutečný záměr samotného zvířete v drtivé většině případů bude ukončit konflikt - utéct, zabít apod. Zvíře jen těžko bude cíleně taktizovat a zvyšovat soupeři ohrožení. Podsouvat mu takové záměry, jako by byly jeho, snižuje věrohodnost scény. Doporučil bych proto stavět akce zvířat jako instinktivní reakce na nebezepečí a záměry pak spíše jako jejich nevědomé důsledky. Tedy spíš chápat záměry u zvířat trochu režisérsky, nikoliv za to zvíře osobně, ale spíš z pohledu PH.

Pár příkladů:
Zvíře prudce změnilo směr, takže ti hrozí, že zakopneš a upadneš.
Vrazilo mezi vás tak divoce, že to možná vyvolá ve vašich řadách zmatek.
Ve strachu z tvé zbraně po ní zkouší chňapnout a mohlo by ti ji dokonce vytrhnout z ruky.
Zmizelo v houští a těžko odhadnout, kde přesně vyběhne. Zaskočí-li tě, získá výhodu.
Zvíře výhružně zaryčelo. Hrozí ti, že zaváháš a ztratíš drahocenné vteřiny.

V textu jsem došel k téhle části. Jako myšlenka se mi to rozhodně líbí, ale nejsem si jistý, jestli to není moc velké téma na to, aby se to dalo odbýt pár poznámkama. Přece jenom po hráčích chceme, aby totálně otočili naruby zavedené schéma hraní postav z "moje postava chce, aby" na "mně hráči by se líbilo, kdyby". Bál bych se, že hráči, kteří s tím nemají předchozí zkušenosti, s tím budou dost zápasit.

[Maugir]

Ano. Pravda. Ale není to cílené primárně na hráče s vlastní postavou (ti tak hrát nemusí), ale především na PH, který už režíruje tak jako tak. Přecejen u něj to není skok z "moje postava chce, aby", ale z "váš protivník chce", což by nemělo být tak těžké. Vždyť v každém případě (nehledě na možnou demenci hráčů) je to přinejmenším on, kdo se snaží o dobrý příběh. A tohle mu dává novou možnost, jak toho docílit.
Zrovna u zvířat je to proto, že u nich je to vážně docela potřeba.
Přecjen je rozdíl opakovat: "Šplhá za tebou a chce tě kousnout, zvýšení ohrožení/jizva kousanec/smrt." nebo to prokládat větami "Když se ti nepodaří ho skopnout, pod jeho vahou praskne větev a oba se zřítíte k zemi, hrozí ti jizva potlučená žebra" nebo "Skočí na tebe a jde ti po krku. Když se neubráníš, zachrání tě před jeho zuby tvůj stříbrný náhrdelník, který ale překousnutý skončí v hloubce pod váma."

[Pieta]

Zrovna u zvířat je to proto, že u nich je to vážně docela potřeba.
Přecjen je rozdíl opakovat: "Šplhá za tebou a chce tě kousnout, zvýšení ohrožení/jizva kousanec/smrt." nebo to prokládat větami "Když se ti nepodaří ho skopnout, pod jeho vahou praskne větev a oba se zřítíte k zemi, hrozí ti jizva potlučená žebra" nebo "Skočí na tebe a jde ti po krku. Když se neubráníš, zachrání tě před jeho zuby tvůj stříbrný náhrdelník, který ale překousnutý skončí v hloubce pod váma."

Rozhodně souhlasím, že tam tahle technika sedne jak... něco, co fakt sedne, na něco, na co to fakt sedne. Nicméně...

Ano. Pravda. Ale není to cílené primárně na hráče s vlastní postavou (ti tak hrát nemusí), ale především na PH, který už režíruje tak jako tak. Přecejen u něj to není skok z "moje postava chce, aby", ale z "váš protivník chce", což by nemělo být tak těžké. Vždyť v každém případě (nehledě na možnou demenci hráčů) je to přinejmenším on, kdo se snaží o dobrý příběh. A tohle mu dává novou možnost, jak toho docílit.

Jenže pořád je to dost slušný skok, a pořád ten skok musí udělat i hráči, aby nebyli na větvi z toho, že najednou průvodce sám od sebe rozhoduje, že má hrdina přijít o náhrdelník, když tomu rysovi přece o náhrdelník vůbec nejde. Myslím, že to má nemalý potenciál na nepochopení, zádrhele a tak. A z toho důvodu se mi tak úplně nezdá ta forma, kterou je to prezentováno, totiž tak mimochodem uprostřed řady rad, jak zacházet se zvířaty. Myslím si, že by buď tahle rada chtěla ještě rozšířit, aby dala k téhle technice pár dalších tipů, nebo by přímo mohla dostat pořádné jméno, oddíl a něco povídání k výhodám a nevýhodám a správnému použití někde bokem* - ale nevím, jestli ve struktuře knihy je zrovna na něco takového vhodné místo, a obávám se, že nejspíš nebude.

Co se týče rad, jak to použít, napadá mě třeba:
- Pokud se to používá nadměrně, mohou hráči mít dojem, že celý svět se proti nim spiknul (při každé akci zvířete nějakou náhodou hrozí, že šlápnou do bažiny, přijdou o medailon s portrétem milé nebo se sami praští o větev a omráčí)
- Proto je dobré, pokud následky logicky zapadají do situace (zakousne se do hole, kterou se bráníš VS zakousne se do váčku s diamantu, který máš v opasku), i když nemusí nutně pokaždé
- Může být dobré hráče předem upozornit, že takovouhle metodu budete používat, a že to je proto, že vede k zajímavějším soubojů
- Pokud to bude ohrožovat věci, které patří jiné postavě (přinutí tě ustoupit a tím shodíš Frantův batoh), může to vést k tomu, že Franta přijde o batoh a systém mu nedá šanci reagovat - NO FAIR!
___
*) S tím, že od zvířat by pak už vedl víceméně jen odkaz s číslem stránky.

[Charles]

Dobré nápady. A o důvod navíc přesunout režisérské záměry do obecné části "Jak je hrát", jak jsem už zmiňoval.

[Pieta]

Dobré nápady. A o důvod navíc přesunout režisérské záměry do obecné části "Jak je hrát", jak jsem už zmiňoval.

Vida, když jsem to četl poprvé, pod "režisérské záměry" jsem si nic nepředstavil. (-:

[Charles]

Zkušenosti z testování permoníků a rychtáře:

U duševních střetů (lstí a pastí) zdůraznit zásadní rozdíl mezi zcela otevřenou a zčásti nebo zcela uzavřenou hrou. (Následující příklad vychází ze hry, kde permoníci hrají jako hejno a není třeba řešit smrt jednotlivých "kusů".)

otevřená hra: PH sdělí hráči veškeré informace, ten pak případně hraje nevědomost postavy: "Permoník se bude snažit upoutat tvou pozornost tím, že bude předstírat, že ti chce přeseknout lano. Cílem je nalákat tě na sebe a tím ti zvýšit ohrožení, aby v příštím kole mohl tvé lano zkusit přetnout jiný permoník, který číhá v díře pod ním. Jde o duševní akci".

uzavřená hra: "Permoník se vykloní z díry a pokusí se ti přeseknout lano." - hráč ohlásí protiakci proti permoníkovi, hod -

1a. hráč prohraje, nevyčerpá se - zvýší se mu ohrožení, až v příštím kole se dozví, že zvýšení ohrožení spočívalo v tom, že zatímco se neúspěšně snažil zbavit prvního permoníka, druhý je v lepší pozici mu lano přetnout
2a. hráč prohraje, chce se vyčerpat - dozví se, že jde o duševní akci (musí čerpat z Duše), podle míry otevřenosti PH již teď odhalí celou lest, nebo zatím jen naznačí popisem, že permoník zřejmě jen láká, o lano mu moc nejde a hlavně si dává pozor, aby nepřišel k úhoně
3a. PH prohraje, nevyčerpá se - postava dokončí svou akci a navíc prohlédne i celou lest, kterou nyní PH hráči odhalí
3b. PH prohraje, vyčerpá se - mohou nastat různé varianty (postava překvapivě uspěje se svou akcí, např. zabije permoníka, fikčně tím sice naletí na léčku, mechanicky se to však na ohrožení nijak neprojeví; postava s akcí neuspěje, permoník unikne, postava si však všimne léčky atd.)

U vlivových střetů je třeba zdůraznit pouze stručné ohlášení záměru. Přímou řeč nebo přesný popis, jak záměru dosáhnout, bude až součástí odehrávání scény.

Příklad záměru hráče: "Udělám mu nabídku, aby projevil zájem a trochu se tím usvědčil. Zvýší se mu ohrožení."
Příklad záměru Průvodce: "Bude předstírat nezájem a vyhodí tě."
- hod, hráč vyhraje a použije navíc manévr lstivě-

Příklad odehrání: "Pane purkrabí, nemusíme o tom vašem zločinu už dál mluvit. Stačí, když nám tady podepíšete nějaké potvrzeníčko."
"Jaké potvrzeníčko? Chcete úpis na peníze?"
"Takže vás nabídka našeho mlčení zaujala. To je dobře. Nebojte se, o peníze vůbec nejde. Máme zájem o navázání dlouhodobějších vztahů důvěrného charakteru. Rozumíme si?" (spiklenecké mrknutí)
"Ne tak úplně. O co přesně vám jde?"

[Charles]

Maugir k Lidem - obecné části:
Každá konkrétní bytost má i svá typická gesta. Někdo si bude během přemýšlení mnout čelo, druhý si podepře bradu, jiný se bezděčně poplácá po břichu, zatímco si druhou rukou prohrábne vousy nebo natáčí vlasy na ukazovák, další sepne špičky prstů a bude se přes ně na postavy upřeně dívat, zatímco poslední si v zamyšlení okusuje nehty.
Jednotlivé charaktery se mohou odlišovat i mírou gestikulace a mimiky. Zatímco jeden obchodník při předvádění svého zboží div netančí a jeho gesta přebíjejí vše, co říká, druhý jimi vhodně podtrhává svou řeč a třetí během svého proslovu ani nehne brvou.
Výrazným rysem může být také opakování určitého slova nebo fráze, přízvuk, hloubka/výška hlasu, vada řeči (nevyužívat příliš často, na druhou stranu to lze dále využít např. jako stopu v detektivce [Cože říkal ten maskovaný lupič? – Obvaťte bvašny navuby a všechny pvachy sem!]) skákání do řeči, tik (ale pozor, nevyužívat příliš často), tempo mluvy nebo hlasitost.

Pokud postavy přijdou do lokálu a PH nemá promyšleno, jak se hostinský jmenuje a jakou má povahu, je úplně v pořádku, pokud to nechá vymyslet ostatní hráče. Může tak vzniknout zajímavá postavička, kterou si všichni oblíbí a budou si ji dlouho pamatovat.

Dále navrhuje již v úvodní kapitole vyzvat k proměňování konfliktu. Pojal bych to však šířeji - nejen střídat typy (tělesný, vlivový, duševní), ale i prostředí (z hostince se rvačka přenese na dvorek), náladu (útočník získá během boje respekt a z bitky se stane obřadný duel se snahou spíše jen soupeře odzbrojit nebo symbolicky ohrozit), podmínky (provazový most se utrhne a náhle se zápasí visíc za ruku nad propastí) atd.

[Charles]

Bubák navrhoval zmínit nebo alespoň naznačit někde v popisu nějakého konfliktu, že Ohrožení je abstraktní hodnota, která nemá bezprostřední návaznost na fikci. Pokud na to vůbec bude prostor, tak mě sedí spíš Korhulovo vysvětlení.

[boubaque]

Charlie, Korhulovo vysvětlení je celkem fajn (i když tenis bych do toho radši netahal), ostatně říká v zásadě to samé, co já. Moje vyjádření je technické a do knížky by se touhle formou nehodilo. Zádrhel je v tom, že Korhul popisuje jen polovinu problému a ještě ho nepojmenovává.

Čistě technicky - problém je v tom, že systém je nastavený tak, aby byl "spravedlivý", a tím předvídatelný, zatímco fikce je "nespravedlivá", mimo jiné proto, že každý má jinou představu o tom, co nějaká postava za jedno kolo dokáže. Systém je společnou oporou hráčům, která sjednocuje představy o možnostech postav, a je nastavený tak, aby nevznikaly výhodné situace "zadarmo".

Zvýšení ohrožení je vázáno na nějakou konkrétní akci, ale z mnoha důvodů nemůže být každý bod vázaný na nějaký konkrétní stav postavy. Aby byl systém vyvážený a "spravedlivý", nelze zrušit udělený bod Ohrožení jen fikčně.* Prostě nevýhodnou situaci, která mi byla vnucena jako výsledek hodu, nemůžu zrušit jinak než použitím své akce.

A tady přichází ta druhá půlka, kterou nepopisuje Korhul, že v dané akci můžu naplnit jen jeden záměr. Přesněji můžu naplnit jen jeden mechanický záměr. Je pak na hráčích, zda se přidrží více vazeb fikce a systému (čímž omezí fikci: zakážou útočit, dokud nevstanu ze země, nebo naopak), nebo zda se rozhodnou řešit situaci "abstraktně" a vazby fikce a systému oslabí (tím budou vyhodnocovat rozdílné následky ve fikci a v systému, resp. systém toho vyhodnotí míň, než se stane ve fikci: můžu zároveň vstát a zaútočit, ale mechanicky se projeví jen jeden z těchto následků - a v případě úspěšného útoku to znamená přetrvání nevýhodné situace, přestože jsem fikčně zrušil její bezprostřední příčinu).

Systém prostě dokáže vyhodnocovat jen jeden mechanický záměr v jedné akci. A je na skupině, zda se rozhodne omezit se ve fikci, aby odpovídala systémové reprezentaci (nemůžu vyhlásit dva různé záměry), anebo se smířit s tím, že ať udělám cokoli, co mi ostatní hráči odsouhlasí, vždycky bude jen jeden důležitější záměr a ostatní jen dokreslují fikci. Druhá varianta sice způsobuje jistý rozkol fikce a systému (který je potom třeba omlouvat přetrvávající vyvedeností z rovnováhy (já) nebo psychickým stavem postavy (Korhul)), ale první varianty není možné dosáhnout v případě okamžitých efektů (typicky kouzla).

------------
* teď mi došlo, že v pravidlech se píše, že Ohrožení může klesat a stoupat jen akcemi postav (přesněji str. 114 v pravém sloupci), ale ani to se mi nezdá jako dost zřejmé vysvětlení