[NPC] Mazzahs Velkolepý (Discord Mirror)

[MarkyParky]

Mazzahs Velkolepý
Podivínský čaroděj, žijící v pokřivené věži na jejích dveřích téměř nepřetržitě visí cedule „NERUŠIT!“

Impulz:
Vědění nade vše.

Přesvědčení:
Neutrál.

Styl hry:
Mazzahsova hra bude primárně o shromažďování informací a řešení záhady Mohyloviště. Nejlépe tak, aby informacemi z jednoho zdroje platil jinému zdro-ji za získání dalších.

Cíle:
Skrze dojem nepřístupnosti odradit řadové obyvatele, aby strkali nos do jeho věcí, ale zároveň přilákat pozornost dobrodruhů, navodit dojem exkluzivity služeb a zaháčkovat si je tak pro vlastní účely.
Získat stará elfí tajemství ukrytá v Mohylovišti za účelem magického výzkumu.
Dostat pod kontrolu magické zřídlo, které se nepochybně kdesi v Mohylovišti nachází.

Vztahy stojící za zmínku:
Doposud jsi se držel velmi stranou, takže nemáš žádné jasně dané vztahy, ale se zneklidněním sleduješ jak v kraji narůstá moc uctívačů Ygga. Přímo v Helixu ji reprezentuje bratr Othar, který se rozhodl místní svatyni rozšířit na chrám. Bratr Othar tě tedy činí dost nervózním.

[MarkyParky]

12. prvence, jaro, 198 pppA, Helix
Hledíš z okna své věže na odjíždějící krollici. Byla to krollice, poznal jsi to. Nejsi žádný hlupák a znáš charakteristiky všech ras obývajících známý svět. Chobůtek místo nosu tě - na rozdíl od těch buranů dole, co si myslí, že to byla zástupkyně sloního lidu - nemůže smást. Je to spíš důsledek nějaké mutace nebo skřítkovského zlomyslného kouzla.

Horší ale je, že na štítu měla vytepané velké Y - znak uctívačů Ygga - a její první kroky vedly k místní Yggově svatyni. Proč, u všech démonů, musela ze všech dobrodruhů, kteří se pohybují po kraji, přijet do Helixu zrovna uctívačka, ne-li svatá válečnice toho zpropadeného náboženství, které se snaží víru postavit tam, kde má být vědění. Raději jsi ji nechal odjet bez povšimnutí - ostatně ona tvé věži a dveřím s výrazným nápisem "Nerušit!" také nevěnovala ani pohled.

Důležité je ale, že dobrodruzi jsou tady. Teda, ne přímo v Helixu. Osen sice v reakci na první nálezy na mohylovišti založil Legio Vulgaris, ale když jsi viděl lidi, kteří se mu do jeho "legie" přihlásili, nevidíš tam žádný potenciál na dobrodružnou výpravu. Chce to opravdové dobrodruhy, ne tyhle wanna-be nosiče pochodní a štítů. A sám jít do podzemí? Takový blázen nejsi a už máš rád své pohodlí.

Zopakujš si fakta, která znáš o mohylovišti:
Je to elfí pohřebiště, je tedy víc než pravděpodobné, že obsahuje tajemství, o která se elfové za svého života nechtěli s lidmi podělit.
Elfové, kteří zde v kraji žili před příchodem Aegilionských, patřili k uctívačům Nergala, elfího ztělesnění Smrti. Jejich společenství se však po několika málo potyčkách s expandujícím Aegilionským císařstvím rozpadlo a jejich rtehdejší vůdce Ascië Vëa Yána zmizel.
Tvá měření ukazují, že kdesi v hloubi Mohyloviště se nachází silné magické zřídlo.
Jsou to střípky, časem se určitě propojí, cítíš, ne, víš, že je za tím něco většího.

Teď už jen najít někoho, kdo je pro tebe začne informace vynášet. Více je v tomto případě lépe.

[MarkyParky]

„Samozřejmě,“ zamumlá pro sebe. „Dobrodruzi. Ale ti správní.“

Odlepí se od okna a přejde ke stolu zavalenému pergameny, kameny a náčrty, které by laik považoval za nesouvisející změť. Mazzahs ne. Pro něj už linie existují – jen ještě nejsou propojené.

Elfí pohřebiště. Nergal. Ztracený Ascië Vëa Yána. A magické zřídlo, které se chová, jako by čekalo.

Mazzahs si promne kořen nosu. Do podzemí nepůjde. To je rozhodnuté. Ale informace si k sobě cestu vždycky najdou – když jim člověk správně nastaví cenu.

"Je čas oddělit zrno od plev." Z inkoustu, peří a vůle se zvednou vrány. Nehlučné. Pozorné. Každá sevře v pařátu svinutý pergamen s následujícím textem:

Kód: Vybrat vše

Hledáš bohatství, moc, slávu.
Většina kamenů ale skrývá  jen hlínu a červy.
Jiné skrývají smrt.
Jen jeden kamen skrývá to, co hledáš.

Který je ten pravý?
První kámen říká: „Jeden  kámen říká lži.“
Druhý kámen říká: „Já jsem prvý kámen.“
Na třetím kameni je pouze cedule "NERUŠIT!"

Zaklep na správný kámen a dveře se otevřou.

Vrány se rozletí nad Helix, upouští pergameny na místa, kde si jich lidé všimnou. Před dveře hospod, na tržiště, ke kováři...

Mazzahs se spokojeně uvelebí v křesle. To by mělo přilákat zvědavce, kteří mají aspoň trochu rozumu, ale ne zas příliš.

„Méně je lépe,“ řekne tiše. „A trpělivost je jen jiný druh moci.“

[MarkyParky]

„Samozřejmě,“ zamumlá pro sebe. „Dobrodruzi. Ale ti správní.“

Odlepí se od okna a přejde ke stolu zavalenému pergameny, kameny a náčrty, které by laik považoval za nesouvisející změť. Mazzahs ne. Pro něj už linie existují – jen ještě nejsou propojené.

Elfí pohřebiště. Nergal. Ztracený Ascië Vëa Yána. A magické zřídlo, které se chová, jako by čekalo.

Mazzahs si promne kořen nosu. Do podzemí nepůjde. To je rozhodnuté. Ale informace si k sobě cestu vždycky najdou – když jim člověk správně nastaví cenu.

"Je čas oddělit zrno od plev." Z inkoustu, peří a vůle se zvednou vrány. Nehlučné. Pozorné. Každá sevře v pařátu svinutý pergamen s následujícím textem:

Kód: Vybrat vše

Hledáš bohatství, moc, slávu.
Většina kamenů ale skrývá  jen hlínu a červy.
Jiné skrývají smrt.
Jen jeden kamen skrývá to, co hledáš.

Který je ten pravý?
První kámen říká: „Jeden  kámen říká lži.“
Druhý kámen říká: „Já jsem prvý kámen.“
Na třetím kameni je pouze cedule "NERUŠIT!"

Zaklep na správný kámen a dveře se otevřou.

Vrány se rozletí nad Helix, upouští pergameny na místa, kde si jich lidé všimnou. Před dveře hospod, na tržiště, ke kováři...

Mazzahs se spokojeně uvelebí v křesle. To by mělo přilákat zvědavce, kteří mají aspoň trochu rozumu, ale ne zas příliš.

„Méně je lépe,“ řekne tiše. „A trpělivost je jen jiný druh moci.“

[MarkyParky]

Vrány roznesly zprávy a ty čekáš, co následující dny přinesou a jeslti někdo hádanku rozluští.

Nejsi ale zjevně jediný, kdo se snaží zaujmout. Hned následující den ...

13. prvence, jaro, 198 pppA

Bratr Othar uspořádal v Helixu procesí, při kterém ukazoval jak silná víra v Ygga dokáže přinést uzdravení.

Byl v tom překvapivě úspěšný, přidalo se víc lidí, než kolik bys čekal.

[MarkyParky]

úterý, 16. prvence, , jaro, 198 ppm
Přišel ti dopis.

Kód: Vybrat vše

Slovutný mistře, pane šaleb a vládče elementů, 

císařství vládnou byrokrati, jejichž zálibou je rovnat nespoutané do formulářů.
Osobně jsem se postaral o to, aby se vás otravující ruka úřadu dotýkala co nejméně.
K dopisu proto přikládám glejt o původu, čímž je povinnosti učiněno za dost.
Rád jsem byl užitečný, snad ne naposledy. Příležitosti se jistě naskytnou.

S úctou Olis, majordomus optia limitis Krotha

Asi to souvisí s vyhláškou, co se objevila na návsi.⁠

Jinak ale na svitky roznesené vranami zatím žádná reakce, a to už se ve městě vystřídala v krátkosti třetí družina dobrodruhů.

[MarkyParky]

Dopis od majordoma přeletím očima. Formulace uhlazená, úmysly průhledné. Zmuchlám pergamen a hodím ho do kouta, kde zmizí mezi dalšími neúspěšnými pokusy světa mě zatáhnout do svých malých pořádků.

Tohle se mě netýká.

Co se mě týká, je Othar. A Ygga. A to, jak se víra znovu drze roztahuje tam, kde má být ticho a studium.

Je to hloupé. Dětinské. Přesně proto se neudržím.

Když se setmí, rozhrabu svitky, dokud nenajdu správnou litanii. Zapálím svíce. Sednu do obrazce vysypaného popelem z půlnoční vrby a nechám jazyk klouzat po slabikách, které už nikdo nepoužívá. Čas se rozmaže. Únava přijde náhle.

Ráno se na svatyni Ygga skví čerstvý, rudý nápis:

Kód: Vybrat vše

„OTHAR ŽERE ŽÁBY“

Dobře. Hotovo. Z hlavy.

Teď zpátky k podstatnému.

Dobrodruzi chodí. Družiny se střídají. Ale zvědavost bez rozumu je jen jiný druh hluku. Udělal jsem chybu – byl jsem příliš chytrý. Příliš nepřímý.

Tentokrát ne.

Popadnu kus papíru, bez ozdob, bez hádanek, a naškrábu na něj:

Kód: Vybrat vše

⁨Pomohu najít cestu k bohatství mohyl.
Nesnesu tupce.⁩

Papír přilepím přímo na dveře věže, hned pod ceduli NERUŠIT!.

Pak se vrátím ke studiu.
Kameny, jména, linie.