[DCC] DungeonCrawl Classics meets Classics
-
MarkyParky
- Příspěvky: 19017
- Registrován: 11. 8. 2011, 02:37
[DCC] DungeonCrawl Classics meets Classics
Před prvním sezením:
Svět je mnohem větší, než by se vám mohlo zdát.
Doposud jste všichni žili jen co by kamenem dohodil od své osady. Cestování někam dál je výsadou podivínů a dobrodruhů. Je to nebezpečné a drahé. Nuzáci jako vy si můžete dovolit jen chůzi. Většina z vás je nevzdělaná, už lidé ze sousední osady (která je teda vzdálená několik dnů cesty) vám připadají jako cizáci. A i to jen těm několika výjimkám z vašich řad, kteří v ní vůbec byli.
Jediné místo, o kterém víte o trochu víc než o sousední vesnici, je Quasqeton. Podzemní tvrz, kterou si postavili dva dobrodruzi, Zelligard a Rogahan v kopci v lese, v podstatě za vašimi hubny. Byli to samozřejmě taky podivíni - jak by nemohli být, když se toulali po světě jako dobrodruzi. Takže toho o nich zas tak moc nevíte. Ale víte, že tam až donedávna žili a dělali všelijaké čarovné a hrdinské věci.
Ale už je to pár týdnů, co se s Quasqetonu neozývají podivné zvuky, v lese neblikají podovná světla a co naposledy někdo viděl Zelligarda a Rogahana odjíždět pryč na nějakou výpravu. A dokonce nějaký kupec, který projížděl, utrousil zprávu, že oba dva dobrodruzi kdesi ve vzdálených zemích zemřeli.
Přijde vám to jako znamení. Znamení, že se konečně objevila příležitost skončit s nuzným venkovským životem. Jistě, vydávat se kvůli pokladům někam do dalekých zemích za dobrodružství, kde hrozí nesvůry a kletby a hrozná nebezpečí ... a kde každého jednoho dne dožene smrt, jako Zelligarda s Rogahanem, to by vás nikdy nenapadlo.
Ale jste si celkem jistí, že Zelligard i Rogahan si ze svých dřívějších výprav určitě spoustu pokladů i různých magických udělátek přivezli. A jejich tvrz je teď opuštěná. A máte to v podstatě za rohem. To ani není dobrodružná výprava. To je jen takový malý ... výlet za humna, který děláte hlavně proto, abyste to Zelligardovo a Rogahanovo zlato a stříbro zachránili před nenechavými prackami skřetů, koboldů, orků a dalších pronárodů, co žijí v horách na severu. Byla by škoda, aby tam zůstalo ležet ... nebo aby ho přišel vyzvednout nějaký ten bláznivý dobrodruh, ne?
Taková škoda, že vy, zatím nuzní, ale jinak poklidní a rozumní lidičkové jste se rozhodli, že se na tuhle malou ... no dobře, můžeme tomu říkat výprava, to by asi šlo ... na tuhle malou výpravu vydáte. Vždyť je to jen za humny, ne? A kdyby náhodou při té výpravě některý z vašich sousedů umřel ... no aspoň toho zbyde víc na vás, co se vrátíte.
Drby:
Ofélie jako malá sirota trávila většinu času někde na návsi nebo u cest. Jednoho dne viděla Roghana, jak se vrací z cest směrem k tvrzi a nese veliký drahokam. Přišel jí tak óóóóbrovský, že musel mít cenu nejméně desetkrát tisíc zlatých. Od té doby už ho nikdy nikdo s drahokamem neviděl, určitě ho ukryl někde ve svých komnatách.
Aldana jako jedna z mála dívek ve vesnici umí číst. Přečetla tedy spoustu knih a ve všech se psalo o tom, že podzemí, odborně taktéž zvaná dungeony, mívají v sobě spousty tajných chodeb, dveří a skrýší. Není pochyb, že Quasqeton jich bude plný taky.
Sierra je pašeračka a tráví spoustu v lese. Od babek kořenářek a dřevorubců slyšela, že se ke kopci, ve kterém je Quasqeton vyhrabaný, stahují troglodyté, a že se určitě už prohrabali dovnitř.
Helena kdysi ošetřovala jednoho zcela vyhladovělého a dehydrovaného muže. Celé dny trávil před vchodem do Quasqetonu a nevzdáloval se ani na krok, aby si něco ulovil nebo se pořádně napojil. Když se ho ptala, proč to dělá, řekl jí, že si musí se Zelligardem a Roghanem promluvit a že je na vlastní oči viděl vcházet do dungeonu, takže se rozhodl před vchodem poustevničit, dokud nevylezou. Helena ale určitě jak Zelligarda, tak Roghana mezitím viděla venku, odjíždět pryč. Když mu to řekla, muž zaklel: "Proklatě! Musí mít zbudovaný nějaký druhý tajný východ!" A pak poděkoval za péči a vydal se opět oba dobrodruhy pronásledovat.
Ildowar připravoval v rámci své praxe smlouvy mezi Zelligard a Rogahan na jedné straně a skupinou 40 žoldnéřů, kteří se zavázali tvrz chránit v jejich nepřítomnosti.
Zwagon si jednou dal moc dobré houbičky, po kterých se rozplácl na louce a hleděl celé odpoledne na oblohu, mraky i koruny stromů. Naslouchal při tom fascinujícím zvukům lesa, klepání datla, cvrlikání ptáčků, troubení jelenů. Najednou zaslechl i mužský hlas, který říkal: "Nemusíš se bát, poklad jsem ukryl do nádoby s vodou." Vyptával se pak ve vsi, čí hlas by to mohl být. Asi polovina vesničanů tipovala, že Zelligardův. Druhá půlka se domnívala, že to byl hlas Roghana.
Kart sloužil nějaký čas jako panoš u paladina Sluncosvita Jasnotváře z Dobroser. Ten o Zelligardovi a Rogharovi mluvil z despektem a nikdy v souvislosti s jejich jmény nepoužil ani slovo dobrodruh, ani slovo hrdina. Spíš je označoval za zloděje, vykradače hrobů, vrahy a jednou je také označil za otrokáře, protože si prý z jedné ze svých výprav přitáhli do své tvrze skupinu zotročených orků.
Hilwar jako řemeslník vyráběl různé nástroje. Jednou v noci mu vykradli dílnu. Zloději mu ukradli mu spoustu lopat a krumpáčů, nechali na dveřích a v hlíně podivné stopy připomínající drápance a strašlivý smrad. Hilwar se vyptával, kdo by to mohlo být a místní kovář, který kdysi dávno jednou vyrazil do hor za dobrodružstvím, mu řekl, že tenhle smrad si není možné s ničím splést - že takhle smrdí troglodyté. Hilwar pak zkusil stopu zlodějů sledovat. Vedla lesem směrem k tvrzi Quasqetonu, ale v hustém porostu ji pak ztratil.
Kvásek byl jednou na návštěvě u bednáře, protože si chtěl ověřit, zda by nebylo lepší skladovat oblilí v sudech místo pytlů. Bednář ale neměl dobrou náladu. Nadával, že se mu prý v kraji roztahuje nekalá konkurence. Na vlastní oči prý viděl karavanu, která Zelligardovi a Rogahanovi přivezla čtrnást kádí odněkud z daleka a pohůnkové z karavany pak tyhle kádě valili do kopců, k bráně do tvrze. Byly to teda kádě podivné, nebyly ze dřeva, nýbrž z k tenkého kamene, ale i tak to byla nekalá konkurence. Tohle měl být jeho kšeft.
Matěje jednou navštívili Zelligard s Rogahanem a požádali ho, aby jim vykoval kovové háky, které by se daly pověsit na zeď. Nejprve vtipkovali, že si na ně věší neposlušné služebnictvo, ale když viděli, že trpaslík je z toho nesvůj, uklidnili ho, že si prý ve své tvrzi zřídili trofejní místnost a jsou to háky, na které si budou věšet trofeje a kořist ze svých výprav.
Šiška je stopař, a tak ho zaujalo, když začal kolem tvrze nacházet chlupy, šupiny a drápy neznámých tvorů. Vyptával se proto ve vesnici, jestli někdo něco podivného neviděl. Mlynář mu povyprávěl, že vždycky, když se Zelligard a Roghan vrací z výpravy, jdou po cestě kolem mlýna a na svých koních většinou mají naložené různé trofeje a kořist z výprav. Často to jsou trofeje z podivných tvorů, ze kterých tu a tam něco jako chuchvalec chlupů nebo šupina či dráp odpadne. Nikdy je ale neviděl tyhle trofeje z tvrze odvážet.
Šimon od svých přátel horníků slyšel, že existuje čarovný kámen, ze kterého jdou odštípnout tenké šupinky, a pokud si takovou šupinku dáte pod jazyk, splní se vám jedno přání. Jednoho dne o tom vyprávěl v hostinci a vesničané okamžitě začali tvrdit, že Zelligar a Rogahn takový musí ve své tvrzi mít, jinak by nemohli být na svých výpravách za dobrodružstvím tak úspěšní.
Marley dodával Zelligarovi a Roghanovi sýr. Ne, že by snad sýr do tvrze dovážel, oni si pro něj vždycky posílali nějakého pohůnka, ale byla to obživa. Byl proto velmi nesvůj z toho, že když Zelligar a Roghar odjeli na výpravu, znamená to pro něj snížení příjmů. Nedavno se se svými obavami svěřil jedné děvečce, co k němu přišla nakoupit sýr. "Nemusíte se bát, pane sýrař," odpověděla mu. "Nedávno jsem byla v lese pro klestí nedaleko Quasqetonu a z tvrze se ozývaly různé zvuky. Pánové Zelligar a Roghar už jsou určitě zase zpátky doma."
Florence jednou načapala na svém poli podivína, který se snažil tam vyhrabat zralý tuřín. Vyběhl na něj s motykou. Hrbatý chlapík, který navíc strašně smrděl, se na něj ale otočil a křičel: "Nech mě být. Víš kdo já jsem? Já jsem slovutný taxidermista a jdu páně Rogahnovi vycpat jeho trofeje. Nevíš, kde přesně má trůní sál? Své trofeje má uložené hledka vedle něj. Že nevíš? A víš alespoň, kde se nachází tvrz Quasqeton?" Florence muži ukázal směr lesem ku tvrzi a na příhodu na čas zapomněl, vzpomněl si na ní až teď.
Lukan kdysi jednomu cizímu dobrodruhovi opravil zbroj. Dobrodruh mu za to slíbil zaplatit cenným pokladem. Lukan zbroj dodělal a šel na škopek do hospody. Když se vrátil, zbroj byla pryč a platba nikde. Naštvaný kovář vyrazil po stopách dobrodruha a doběhl ho jen kousek od malého houbového háje. Tam dobrodruha dostihl a konfrontovat. "Nemusíš se bát, poklad jsem ukryl do nádoby z vodou," odpověděl mu dobrodruh. "Do toho sudu, co máš vedle výhně, na kalení oceli. Nechtěl jsem ho nechávat jen tak na stole, abys ho někde neukradl." Ukázalo se, že dobrodruh nelhal - za stříbrný náramek, který mu tenkrát dobrodruh v sudu nechal, si koupil pěkné ocelové kleště.
Kuhlbert kdysi měl za úkol překreslit nějaké konstrukční mapy a plány Quasqetonu. Roghan a Zelligar byli hrozní tajnůstkáři, a tak mu dávali jednotlivé části na přeskáčku a všechny poznámky o účelu místností byly psané kryptickým jazykem, který Kuhlbert sice dokázal obkreslit, ale už ne přečíst. Jednu jedinou věc ale z plánů pochopil a zapamatoval si. Quasqeton má víc jak jedno patro.
Svět je mnohem větší, než by se vám mohlo zdát.
Doposud jste všichni žili jen co by kamenem dohodil od své osady. Cestování někam dál je výsadou podivínů a dobrodruhů. Je to nebezpečné a drahé. Nuzáci jako vy si můžete dovolit jen chůzi. Většina z vás je nevzdělaná, už lidé ze sousední osady (která je teda vzdálená několik dnů cesty) vám připadají jako cizáci. A i to jen těm několika výjimkám z vašich řad, kteří v ní vůbec byli.
Jediné místo, o kterém víte o trochu víc než o sousední vesnici, je Quasqeton. Podzemní tvrz, kterou si postavili dva dobrodruzi, Zelligard a Rogahan v kopci v lese, v podstatě za vašimi hubny. Byli to samozřejmě taky podivíni - jak by nemohli být, když se toulali po světě jako dobrodruzi. Takže toho o nich zas tak moc nevíte. Ale víte, že tam až donedávna žili a dělali všelijaké čarovné a hrdinské věci.
Ale už je to pár týdnů, co se s Quasqetonu neozývají podivné zvuky, v lese neblikají podovná světla a co naposledy někdo viděl Zelligarda a Rogahana odjíždět pryč na nějakou výpravu. A dokonce nějaký kupec, který projížděl, utrousil zprávu, že oba dva dobrodruzi kdesi ve vzdálených zemích zemřeli.
Přijde vám to jako znamení. Znamení, že se konečně objevila příležitost skončit s nuzným venkovským životem. Jistě, vydávat se kvůli pokladům někam do dalekých zemích za dobrodružství, kde hrozí nesvůry a kletby a hrozná nebezpečí ... a kde každého jednoho dne dožene smrt, jako Zelligarda s Rogahanem, to by vás nikdy nenapadlo.
Ale jste si celkem jistí, že Zelligard i Rogahan si ze svých dřívějších výprav určitě spoustu pokladů i různých magických udělátek přivezli. A jejich tvrz je teď opuštěná. A máte to v podstatě za rohem. To ani není dobrodružná výprava. To je jen takový malý ... výlet za humna, který děláte hlavně proto, abyste to Zelligardovo a Rogahanovo zlato a stříbro zachránili před nenechavými prackami skřetů, koboldů, orků a dalších pronárodů, co žijí v horách na severu. Byla by škoda, aby tam zůstalo ležet ... nebo aby ho přišel vyzvednout nějaký ten bláznivý dobrodruh, ne?
Taková škoda, že vy, zatím nuzní, ale jinak poklidní a rozumní lidičkové jste se rozhodli, že se na tuhle malou ... no dobře, můžeme tomu říkat výprava, to by asi šlo ... na tuhle malou výpravu vydáte. Vždyť je to jen za humny, ne? A kdyby náhodou při té výpravě některý z vašich sousedů umřel ... no aspoň toho zbyde víc na vás, co se vrátíte.
Drby:
Ofélie jako malá sirota trávila většinu času někde na návsi nebo u cest. Jednoho dne viděla Roghana, jak se vrací z cest směrem k tvrzi a nese veliký drahokam. Přišel jí tak óóóóbrovský, že musel mít cenu nejméně desetkrát tisíc zlatých. Od té doby už ho nikdy nikdo s drahokamem neviděl, určitě ho ukryl někde ve svých komnatách.
Aldana jako jedna z mála dívek ve vesnici umí číst. Přečetla tedy spoustu knih a ve všech se psalo o tom, že podzemí, odborně taktéž zvaná dungeony, mívají v sobě spousty tajných chodeb, dveří a skrýší. Není pochyb, že Quasqeton jich bude plný taky.
Sierra je pašeračka a tráví spoustu v lese. Od babek kořenářek a dřevorubců slyšela, že se ke kopci, ve kterém je Quasqeton vyhrabaný, stahují troglodyté, a že se určitě už prohrabali dovnitř.
Helena kdysi ošetřovala jednoho zcela vyhladovělého a dehydrovaného muže. Celé dny trávil před vchodem do Quasqetonu a nevzdáloval se ani na krok, aby si něco ulovil nebo se pořádně napojil. Když se ho ptala, proč to dělá, řekl jí, že si musí se Zelligardem a Roghanem promluvit a že je na vlastní oči viděl vcházet do dungeonu, takže se rozhodl před vchodem poustevničit, dokud nevylezou. Helena ale určitě jak Zelligarda, tak Roghana mezitím viděla venku, odjíždět pryč. Když mu to řekla, muž zaklel: "Proklatě! Musí mít zbudovaný nějaký druhý tajný východ!" A pak poděkoval za péči a vydal se opět oba dobrodruhy pronásledovat.
Ildowar připravoval v rámci své praxe smlouvy mezi Zelligard a Rogahan na jedné straně a skupinou 40 žoldnéřů, kteří se zavázali tvrz chránit v jejich nepřítomnosti.
Zwagon si jednou dal moc dobré houbičky, po kterých se rozplácl na louce a hleděl celé odpoledne na oblohu, mraky i koruny stromů. Naslouchal při tom fascinujícím zvukům lesa, klepání datla, cvrlikání ptáčků, troubení jelenů. Najednou zaslechl i mužský hlas, který říkal: "Nemusíš se bát, poklad jsem ukryl do nádoby s vodou." Vyptával se pak ve vsi, čí hlas by to mohl být. Asi polovina vesničanů tipovala, že Zelligardův. Druhá půlka se domnívala, že to byl hlas Roghana.
Kart sloužil nějaký čas jako panoš u paladina Sluncosvita Jasnotváře z Dobroser. Ten o Zelligardovi a Rogharovi mluvil z despektem a nikdy v souvislosti s jejich jmény nepoužil ani slovo dobrodruh, ani slovo hrdina. Spíš je označoval za zloděje, vykradače hrobů, vrahy a jednou je také označil za otrokáře, protože si prý z jedné ze svých výprav přitáhli do své tvrze skupinu zotročených orků.
Hilwar jako řemeslník vyráběl různé nástroje. Jednou v noci mu vykradli dílnu. Zloději mu ukradli mu spoustu lopat a krumpáčů, nechali na dveřích a v hlíně podivné stopy připomínající drápance a strašlivý smrad. Hilwar se vyptával, kdo by to mohlo být a místní kovář, který kdysi dávno jednou vyrazil do hor za dobrodružstvím, mu řekl, že tenhle smrad si není možné s ničím splést - že takhle smrdí troglodyté. Hilwar pak zkusil stopu zlodějů sledovat. Vedla lesem směrem k tvrzi Quasqetonu, ale v hustém porostu ji pak ztratil.
Kvásek byl jednou na návštěvě u bednáře, protože si chtěl ověřit, zda by nebylo lepší skladovat oblilí v sudech místo pytlů. Bednář ale neměl dobrou náladu. Nadával, že se mu prý v kraji roztahuje nekalá konkurence. Na vlastní oči prý viděl karavanu, která Zelligardovi a Rogahanovi přivezla čtrnást kádí odněkud z daleka a pohůnkové z karavany pak tyhle kádě valili do kopců, k bráně do tvrze. Byly to teda kádě podivné, nebyly ze dřeva, nýbrž z k tenkého kamene, ale i tak to byla nekalá konkurence. Tohle měl být jeho kšeft.
Matěje jednou navštívili Zelligard s Rogahanem a požádali ho, aby jim vykoval kovové háky, které by se daly pověsit na zeď. Nejprve vtipkovali, že si na ně věší neposlušné služebnictvo, ale když viděli, že trpaslík je z toho nesvůj, uklidnili ho, že si prý ve své tvrzi zřídili trofejní místnost a jsou to háky, na které si budou věšet trofeje a kořist ze svých výprav.
Šiška je stopař, a tak ho zaujalo, když začal kolem tvrze nacházet chlupy, šupiny a drápy neznámých tvorů. Vyptával se proto ve vesnici, jestli někdo něco podivného neviděl. Mlynář mu povyprávěl, že vždycky, když se Zelligard a Roghan vrací z výpravy, jdou po cestě kolem mlýna a na svých koních většinou mají naložené různé trofeje a kořist z výprav. Často to jsou trofeje z podivných tvorů, ze kterých tu a tam něco jako chuchvalec chlupů nebo šupina či dráp odpadne. Nikdy je ale neviděl tyhle trofeje z tvrze odvážet.
Šimon od svých přátel horníků slyšel, že existuje čarovný kámen, ze kterého jdou odštípnout tenké šupinky, a pokud si takovou šupinku dáte pod jazyk, splní se vám jedno přání. Jednoho dne o tom vyprávěl v hostinci a vesničané okamžitě začali tvrdit, že Zelligar a Rogahn takový musí ve své tvrzi mít, jinak by nemohli být na svých výpravách za dobrodružstvím tak úspěšní.
Marley dodával Zelligarovi a Roghanovi sýr. Ne, že by snad sýr do tvrze dovážel, oni si pro něj vždycky posílali nějakého pohůnka, ale byla to obživa. Byl proto velmi nesvůj z toho, že když Zelligar a Roghar odjeli na výpravu, znamená to pro něj snížení příjmů. Nedavno se se svými obavami svěřil jedné děvečce, co k němu přišla nakoupit sýr. "Nemusíte se bát, pane sýrař," odpověděla mu. "Nedávno jsem byla v lese pro klestí nedaleko Quasqetonu a z tvrze se ozývaly různé zvuky. Pánové Zelligar a Roghar už jsou určitě zase zpátky doma."
Florence jednou načapala na svém poli podivína, který se snažil tam vyhrabat zralý tuřín. Vyběhl na něj s motykou. Hrbatý chlapík, který navíc strašně smrděl, se na něj ale otočil a křičel: "Nech mě být. Víš kdo já jsem? Já jsem slovutný taxidermista a jdu páně Rogahnovi vycpat jeho trofeje. Nevíš, kde přesně má trůní sál? Své trofeje má uložené hledka vedle něj. Že nevíš? A víš alespoň, kde se nachází tvrz Quasqeton?" Florence muži ukázal směr lesem ku tvrzi a na příhodu na čas zapomněl, vzpomněl si na ní až teď.
Lukan kdysi jednomu cizímu dobrodruhovi opravil zbroj. Dobrodruh mu za to slíbil zaplatit cenným pokladem. Lukan zbroj dodělal a šel na škopek do hospody. Když se vrátil, zbroj byla pryč a platba nikde. Naštvaný kovář vyrazil po stopách dobrodruha a doběhl ho jen kousek od malého houbového háje. Tam dobrodruha dostihl a konfrontovat. "Nemusíš se bát, poklad jsem ukryl do nádoby z vodou," odpověděl mu dobrodruh. "Do toho sudu, co máš vedle výhně, na kalení oceli. Nechtěl jsem ho nechávat jen tak na stole, abys ho někde neukradl." Ukázalo se, že dobrodruh nelhal - za stříbrný náramek, který mu tenkrát dobrodruh v sudu nechal, si koupil pěkné ocelové kleště.
Kuhlbert kdysi měl za úkol překreslit nějaké konstrukční mapy a plány Quasqetonu. Roghan a Zelligar byli hrozní tajnůstkáři, a tak mu dávali jednotlivé části na přeskáčku a všechny poznámky o účelu místností byly psané kryptickým jazykem, který Kuhlbert sice dokázal obkreslit, ale už ne přečíst. Jednu jedinou věc ale z plánů pochopil a zapamatoval si. Quasqeton má víc jak jedno patro.
-
MarkyParky
- Příspěvky: 19017
- Registrován: 11. 8. 2011, 02:37
Re: [DCC] DungeonCrawl Classics meets Classics
1. sezení
Družina šestnácti nýmandů se doslechla o tom, že dobrodruzi Zelligar a Rogahan se nevrátili do své tvrze z výpravy do neznáma. Rozhodli se tedy zachránit vybavení tvrze před tím, aby ho někdo vyraboval, zejména zlotřilé kmeny troglodytů a jiných pronárodů, které se tady v pohraničí pohybují lesy.
Skupina velmi opatrně vstoupila do tvrze již násilně otevřenými tajnými dveřmi a ve druhém výklenku (1) od vchodu se s pomocí kladiva probourali skrze zeď do bočních chodeb podzemí.
Po dlouhém a pomalém postupu chodbou obcházející tvrz z jihu našli komnatu jakési Melissy, Rogahanovy milenky (24). Vylámali acháty ze zdobeného zrcadla, ukradli jí hřeben, strhli ze zdi krásnou tapisérii s její podobiznou a v rohu našli tajný průchod do Rogahanovy ložnice.
V Rohaganově ložnici (25) sbalili další tapisérie a našli deník, který prozrazoval, že Rogahan se Zelligarem se vydali řešit problémy související se Stříbrnou princeznou z Elfie.
Z ložnice vyšli opět tajnými dveřmi a klikatou chodbou dorazili až k velkému sálu plnému oválných kádí (31). V každé kádi byla jiná tekturina, některé byly prázdné. Farmář Florence začal obsah jednotlivých kádí testovat s pomocí své ovce. Nejprve ji chtěl vehnat do bublající kádě, ale usoudil, že je moc horká a opařila by jí. Pak jí vecpal do kádě s fialovou tekutinou. Nebohá ovec se tekutiny napila ... a vyléčil se jí svrab za uchem. Zbytek družiny si okamžitě z téhle kádě nabral do všech volných flakónů a sklenic. Potom Florence zkusil nacpat ovci do kádě se zeleným slizem, ale ukázalo se, že jde o zeleného hlena, který ovci, následně Florence a pak ještě trpasličího horníka Šimona pohltil a rozleptal. Pak hlena s pomocí pochodní upálili kováři Matěj a Lucan.
Experimenty s káděmi pokračovali - Rolník kvásek vylovil žlutou nádobu, která se později ukázala být nerozbitná a nabral do ní jakýsi šedý sirup. Také zkoušel vylovit z jedné kládě poklad, ale ten mu stále unikal, až usoudil, že jde o pouhou iluzi.
Smrt dvou spoluprůzkumníků odradil družinu od dalších experimentů s káděmi a ti se tak vydali zpět a vyrazili dveře až k trůnímu sálu (27), kde se setkali z partou hobgoblinů, odnášejících zrovna různé trofeje ze salónku slávy (26). Hobgoblini byli přátelští a nabídli družině obchod - když jim donesou další trofeje, podělí se buďto o nalezené meče nebo peníze či drahokamy, pokud nějaké najdou.
Z trůního sálu také vedly otevřené dveře ke svatyni Azi Dahaky (28), démonického prince bouře a zkázy. Alchymistka Aldana a písař Kulbert nabídli Azi Dahakovi drobnou obětinu a on jim začal našeptávat, že pokud ho budou dál uctívat, stane se jejich patronem. Elfí právník Ildowar mu také zkusil hodit jednu minci, ale jeho Azi Dahaka odmítl s tím, že je elf, dává málo a vůbec, Elfí král teď má nějaké problémy se svou dcerou Stříbrnou princeznou.
Družina obešla svatyni, aby se podívala hobgoblinům do zad ... a také zvažovala, zda hobgobliny nenapadnout, když se dva vydali s vynášenými trofejemi ke vchodu a zůstali tu jen tři ... ale když hobgoblini mezitím nabídli, že za trofej z pavouka, který se usadil v trůním sále, nabídnou jeden dlouhý meč ze sálu vítězství, nechali je zatím být. Za druhými dveřmi v chodbě s hobgobliny se nacházela malá místnost se schodištěm o patro níž (30) a v ní jedna zombie. Celá družina promptně naběhla dovnitř a osamělou zombiji rozmlátila na kousky dřív, než zombie stihla otevřít ústa a říct "MOZKY!"
Klikatá chodba dovedla dobrodruhy až k ložnici kapitána Eriga (29), Rogahanova strážce a přítele. V té našli pět orčích otroků, kteří se tam ozbrojovali a vybírali ji. Otroci nabízeli zrcátko za cestu ven. Družina místo toho nabídla, že cestu ven prozradí, pokud jim orkové pomohou zabít pavouka v trůním sále.
Slovo dalo slovo a orkové vyběhli na pavouka. Nedávali moc pozor a tři z pěti se zapletli do pavučin. Pavouk, který se na ně spustil na laně od stropu měl ale smůlu a namotal se na své vlastní lano. Toho využili orkové i střelci a vrhači ze zadních řad a pavouka rychle zabili. Dobrodruhům se ale velmi líbila výzbroj, kterou orkové odnáśeli z kapitánovy ložnice. Farmář Kvásek tak neváhal ani chvilku, a když zjistil, že víc jak půlka orků ja také namotaná do pavučin, zavelel do útoku a družina své nové spolubojovníky zradila.
Boj byl tuhý, a Kvásek za svou zradu zaplatil životem, stejně jako Kuhlbert, kterému orkové rozbili hlavu. Zbytek skupiny ale - za potlesku přihlížejících hobgoblinů - orky porazil. Družina vyměnila pavoučí kořist za dlouhý meč a nadšení hobogliné pozvali dobrodruhy k sobě, do Jeskyní chaosu, kde prý jsou další orkové, které je tŕeba pozabíjet.
Po krátkém oddechu družina vyrazila dlouhou chodbou do poslední neprozkoumané části poblíž trůního sálu, do skladiště (23). Tam našli krom užitečného materiálu, jako lana a hřebíky také podivný, runami popsaný pytel, který se později ukázal být žravým pytlem, konzumujícím všechno, co je do něj vloženo.
Přeživší dobrodruzi se vydali bočníc chodbou zpět ke vchodu do komplexu, kde na křižovatce nalezli těla jiných dobrodruhů, méně šťastných. Obrali je a získali stříbrnou dýku, pár drobných, další meč a trochu česneku.
Hned v sousedství vchodu prošli zanedbanou kuchyní (2) až do prostoru s podezřelými stopami odezdi ke zdi. Opět zaúřadovalo bourací kladivo, nejprve do laboratoře (8), a poté do skladu jídla (10). Zatímco část družiny prohledávala laboratoř, na Aldanu vyběhly dvě jedovaté stonožky, skrývající se mezi sudy s potravinami a pokousaly jí. Obratem padla ve smrtelné křeči a vypustila duši. Ostatní dobrodruzi se seběhli. Jednu stonožku zabila z dálky Sierra prakem, druhou zabil zbytek družiny, byť za troufalé přiblížení zaplatil životem ještě Kvásek.
Po likvidaci stonožek se družina opět rozptýlila a začala prohledávat skladiště i laboratoř. Lucan s Marleym se mezi tím drze vydali na severní křižovatce. Tam jejich světlo zaslechla skupina koboldů. Drzý výkřik: "My jsme také koboldi, haf, haf!" nepřátele jen rozlítil a rozeběhli se za Lucanem a Marleym. Ti zaběhli zpět a rychle připravili na přibíhající koboldy přepadení. Několik zásahů vrhnutými kameny a dva koboldi padli na zem mrtví. Zbytek se obrátil na útěk. Několik členů družiny ještě vyběhlo do chodby a pokusili se krátkonohé koboldy bodnout do zad, ale byl z toho jen škrábanec, a pak nepřátelé zmizeli ve tmě.
Družina se vrátila k pronásledování. Sebrala z jedné police lahev s kočkou naloženou v podivném láku a prozkoumala ještě sousední laboratoř. V ní našla podivný vzkaz napsaný lidskou kůží zevnitř na víku rakve - možná i cennou věc pro nějakého sběratele podivností - a také lahev chechtavého plynu, kterou Marly ihned otevřel a společně s Lucanem pak propadli na docela dlouhou dobu hurónskému smíchu.
Naštěstí smích nikoho nepŕilákal. Mezi sudy s jídlem našli hrdinové pár soudků piva i dobrého vína, a protože se tím už mírně přetížili, rozhodli se opustit podzemí nejkratší cestou. Při tom spustili akustickou past u hlavního vchodu, která jim hrozila, že pokud vstoupí do jeskyně, dopadne na ně hněv Zelligara a Rogahana a vyprovodila je ďábelským smíchem.
Družina šestnácti nýmandů se doslechla o tom, že dobrodruzi Zelligar a Rogahan se nevrátili do své tvrze z výpravy do neznáma. Rozhodli se tedy zachránit vybavení tvrze před tím, aby ho někdo vyraboval, zejména zlotřilé kmeny troglodytů a jiných pronárodů, které se tady v pohraničí pohybují lesy.
Po dlouhém a pomalém postupu chodbou obcházející tvrz z jihu našli komnatu jakési Melissy, Rogahanovy milenky (24). Vylámali acháty ze zdobeného zrcadla, ukradli jí hřeben, strhli ze zdi krásnou tapisérii s její podobiznou a v rohu našli tajný průchod do Rogahanovy ložnice.
V Rohaganově ložnici (25) sbalili další tapisérie a našli deník, který prozrazoval, že Rogahan se Zelligarem se vydali řešit problémy související se Stříbrnou princeznou z Elfie.
Z ložnice vyšli opět tajnými dveřmi a klikatou chodbou dorazili až k velkému sálu plnému oválných kádí (31). V každé kádi byla jiná tekturina, některé byly prázdné. Farmář Florence začal obsah jednotlivých kádí testovat s pomocí své ovce. Nejprve ji chtěl vehnat do bublající kádě, ale usoudil, že je moc horká a opařila by jí. Pak jí vecpal do kádě s fialovou tekutinou. Nebohá ovec se tekutiny napila ... a vyléčil se jí svrab za uchem. Zbytek družiny si okamžitě z téhle kádě nabral do všech volných flakónů a sklenic. Potom Florence zkusil nacpat ovci do kádě se zeleným slizem, ale ukázalo se, že jde o zeleného hlena, který ovci, následně Florence a pak ještě trpasličího horníka Šimona pohltil a rozleptal. Pak hlena s pomocí pochodní upálili kováři Matěj a Lucan.
Experimenty s káděmi pokračovali - Rolník kvásek vylovil žlutou nádobu, která se později ukázala být nerozbitná a nabral do ní jakýsi šedý sirup. Také zkoušel vylovit z jedné kládě poklad, ale ten mu stále unikal, až usoudil, že jde o pouhou iluzi.
Smrt dvou spoluprůzkumníků odradil družinu od dalších experimentů s káděmi a ti se tak vydali zpět a vyrazili dveře až k trůnímu sálu (27), kde se setkali z partou hobgoblinů, odnášejících zrovna různé trofeje ze salónku slávy (26). Hobgoblini byli přátelští a nabídli družině obchod - když jim donesou další trofeje, podělí se buďto o nalezené meče nebo peníze či drahokamy, pokud nějaké najdou.
Z trůního sálu také vedly otevřené dveře ke svatyni Azi Dahaky (28), démonického prince bouře a zkázy. Alchymistka Aldana a písař Kulbert nabídli Azi Dahakovi drobnou obětinu a on jim začal našeptávat, že pokud ho budou dál uctívat, stane se jejich patronem. Elfí právník Ildowar mu také zkusil hodit jednu minci, ale jeho Azi Dahaka odmítl s tím, že je elf, dává málo a vůbec, Elfí král teď má nějaké problémy se svou dcerou Stříbrnou princeznou.
Družina obešla svatyni, aby se podívala hobgoblinům do zad ... a také zvažovala, zda hobgobliny nenapadnout, když se dva vydali s vynášenými trofejemi ke vchodu a zůstali tu jen tři ... ale když hobgoblini mezitím nabídli, že za trofej z pavouka, který se usadil v trůním sále, nabídnou jeden dlouhý meč ze sálu vítězství, nechali je zatím být. Za druhými dveřmi v chodbě s hobgobliny se nacházela malá místnost se schodištěm o patro níž (30) a v ní jedna zombie. Celá družina promptně naběhla dovnitř a osamělou zombiji rozmlátila na kousky dřív, než zombie stihla otevřít ústa a říct "MOZKY!"
Klikatá chodba dovedla dobrodruhy až k ložnici kapitána Eriga (29), Rogahanova strážce a přítele. V té našli pět orčích otroků, kteří se tam ozbrojovali a vybírali ji. Otroci nabízeli zrcátko za cestu ven. Družina místo toho nabídla, že cestu ven prozradí, pokud jim orkové pomohou zabít pavouka v trůním sále.
Slovo dalo slovo a orkové vyběhli na pavouka. Nedávali moc pozor a tři z pěti se zapletli do pavučin. Pavouk, který se na ně spustil na laně od stropu měl ale smůlu a namotal se na své vlastní lano. Toho využili orkové i střelci a vrhači ze zadních řad a pavouka rychle zabili. Dobrodruhům se ale velmi líbila výzbroj, kterou orkové odnáśeli z kapitánovy ložnice. Farmář Kvásek tak neváhal ani chvilku, a když zjistil, že víc jak půlka orků ja také namotaná do pavučin, zavelel do útoku a družina své nové spolubojovníky zradila.
Boj byl tuhý, a Kvásek za svou zradu zaplatil životem, stejně jako Kuhlbert, kterému orkové rozbili hlavu. Zbytek skupiny ale - za potlesku přihlížejících hobgoblinů - orky porazil. Družina vyměnila pavoučí kořist za dlouhý meč a nadšení hobogliné pozvali dobrodruhy k sobě, do Jeskyní chaosu, kde prý jsou další orkové, které je tŕeba pozabíjet.
Po krátkém oddechu družina vyrazila dlouhou chodbou do poslední neprozkoumané části poblíž trůního sálu, do skladiště (23). Tam našli krom užitečného materiálu, jako lana a hřebíky také podivný, runami popsaný pytel, který se později ukázal být žravým pytlem, konzumujícím všechno, co je do něj vloženo.
Přeživší dobrodruzi se vydali bočníc chodbou zpět ke vchodu do komplexu, kde na křižovatce nalezli těla jiných dobrodruhů, méně šťastných. Obrali je a získali stříbrnou dýku, pár drobných, další meč a trochu česneku.
Hned v sousedství vchodu prošli zanedbanou kuchyní (2) až do prostoru s podezřelými stopami odezdi ke zdi. Opět zaúřadovalo bourací kladivo, nejprve do laboratoře (8), a poté do skladu jídla (10). Zatímco část družiny prohledávala laboratoř, na Aldanu vyběhly dvě jedovaté stonožky, skrývající se mezi sudy s potravinami a pokousaly jí. Obratem padla ve smrtelné křeči a vypustila duši. Ostatní dobrodruzi se seběhli. Jednu stonožku zabila z dálky Sierra prakem, druhou zabil zbytek družiny, byť za troufalé přiblížení zaplatil životem ještě Kvásek.
Po likvidaci stonožek se družina opět rozptýlila a začala prohledávat skladiště i laboratoř. Lucan s Marleym se mezi tím drze vydali na severní křižovatce. Tam jejich světlo zaslechla skupina koboldů. Drzý výkřik: "My jsme také koboldi, haf, haf!" nepřátele jen rozlítil a rozeběhli se za Lucanem a Marleym. Ti zaběhli zpět a rychle připravili na přibíhající koboldy přepadení. Několik zásahů vrhnutými kameny a dva koboldi padli na zem mrtví. Zbytek se obrátil na útěk. Několik členů družiny ještě vyběhlo do chodby a pokusili se krátkonohé koboldy bodnout do zad, ale byl z toho jen škrábanec, a pak nepřátelé zmizeli ve tmě.
Družina se vrátila k pronásledování. Sebrala z jedné police lahev s kočkou naloženou v podivném láku a prozkoumala ještě sousední laboratoř. V ní našla podivný vzkaz napsaný lidskou kůží zevnitř na víku rakve - možná i cennou věc pro nějakého sběratele podivností - a také lahev chechtavého plynu, kterou Marly ihned otevřel a společně s Lucanem pak propadli na docela dlouhou dobu hurónskému smíchu.
Naštěstí smích nikoho nepŕilákal. Mezi sudy s jídlem našli hrdinové pár soudků piva i dobrého vína, a protože se tím už mírně přetížili, rozhodli se opustit podzemí nejkratší cestou. Při tom spustili akustickou past u hlavního vchodu, která jim hrozila, že pokud vstoupí do jeskyně, dopadne na ně hněv Zelligara a Rogahana a vyprovodila je ďábelským smíchem.
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.
Naposledy upravil(a) MarkyParky dne 16. 3. 2025, 20:38, celkem upraveno 1 x.
-
MarkyParky
- Příspěvky: 19017
- Registrován: 11. 8. 2011, 02:37
Re: [DCC] DungeonCrawl Classics meets Classics
Návrat od Quasquetonu
Vaši osadu jste opouštěli v počtu 16, vrací se vás 10 přeživších. Je to víc, než čekali škarohlídi, ale i tak je to citelná ztráta.
Horší ale byl návrat do osady samotné. Obtěžkaní poklady (hlavně tapisériemi, sudy s vínem a pivem) jste se vrátili, ale čekala vás dvě nemilá překvapení.
- lidé v osadě nemají dost peněz nebo adekvátní protihodnoty na to, aby cennosti, šperky, tapisérie a podobné věci vykoupili,
- najednou se na vás dívají divně. Už pro ně nejste sousedé. Už jste pro ně podivíni, co lezou pro poklady do děr v zemi. Dobrodruzi.
Nakonec jste se rozhodli zbalit si své saky a paky a vydat se do nedaleké Hraniční Tvrze, kde se vám podařilo konečně většinu předmětů udat a nakoupit si nové věci, potřebné pro dobrodružství.
Vaši osadu jste opouštěli v počtu 16, vrací se vás 10 přeživších. Je to víc, než čekali škarohlídi, ale i tak je to citelná ztráta.
Horší ale byl návrat do osady samotné. Obtěžkaní poklady (hlavně tapisériemi, sudy s vínem a pivem) jste se vrátili, ale čekala vás dvě nemilá překvapení.
- lidé v osadě nemají dost peněz nebo adekvátní protihodnoty na to, aby cennosti, šperky, tapisérie a podobné věci vykoupili,
- najednou se na vás dívají divně. Už pro ně nejste sousedé. Už jste pro ně podivíni, co lezou pro poklady do děr v zemi. Dobrodruzi.
Nakonec jste se rozhodli zbalit si své saky a paky a vydat se do nedaleké Hraniční Tvrze, kde se vám podařilo konečně většinu předmětů udat a nakoupit si nové věci, potřebné pro dobrodružství.
-
MarkyParky
- Příspěvky: 19017
- Registrován: 11. 8. 2011, 02:37
Re: [DCC] DungeonCrawl Classics meets Classics
Přípravy na další akci:
Helena se Sierrou se rozhodly vrátit do Quasqetonu pro další poklady. A protože zbytek družiny se k tomu neměl, sehnali si pár nových nýmandů z okolí tvrze. Ti samozřejmě také zaslechli pár drbů:
Framářka Donna, která hospodařila kus jižně od Hraniční Tvrze, jednoho dne viděla, jak jí přes pole uhání partička koboldů. Běželi na sever, k jeskyním chaosu. Jeden z nich měl velký škrábanec přes celá řáda. Protože Donna umí koboldsky, dala se s nimi do řeči. Vyprávěli jí, že podzemní tvrz Quasqueton je plná tajných vchodů a průchodů. Na jeden narazili hned ve vchodu, v prostředních výklenkách. Pravý byl romlácený, tak zkusili projít tím levým. Chvilku bloudili podzemím, a pak je z dalších dvou tajných vchodů přepadla tlupa dobrodruhů a zabili jim dva druhy a jednoho zranili. Tak se vrací do Jeskyní chaosu, poradit se s náčelníkem, co dál.
O pár hodin později potkala Donna i ty dobrodruhy na cestě do Hraniční Tvrze a přidala se k nim.
Adam slyšel svého pána vyprávět o návštěvě v Quasquetonu, kam byl kdysi pozván. Příchozího prý osloví dunivé hlasy vycházející ze zdí. Je-li dotyčný pozván, jsou přívětivé, nepozvaného postraší. Samy o sobě jsou ale neškodné, jen se jejich zvuk line podzemím a může tak přilákat pozornost těch, co se potulují Quasquetonem.
Kevin chodí na dříví do lesa a na vlastní oči viděl cizí kopáče, kteří v jedné části lesa, nedaleko vchodu do Quasquetonu, v podstatě mizeli pod zemí, aby se o pár hodin později zase objevili. Asi by dokázal družinu dovést do míst, kde se to stalo a pomoci jim s hledáním tajného zadního vchodu do podzemí.
Pepin a Yurta oba z různých zdrojů zaslechli, že se Zelligar a Rohagnar vrátili domů. Okolnosti svědectví byly ale natolik odlišné od toho, co na tohle téma už slyšel Marley a zároveň jste vnitřek podzemí už viděli, takže tenhle drb můžete s jistotou považovat za nepravdivý.
Gundolpho kdysi dělal rukavice, které měl Rohagnar dostat jako dárek od Adamova pána, když se do tvrze chystal na návštévu. Pamatuje si je, protože tam měla být výšivka "Pro pána tvrze Quasqueton."
Hulde, elfí mudrcka, ví co znamená jméno tvrze Quasqueton. Je to "Místo setkání" ve staré řeči a dobrý název pro doupě Zelligara a Rohagnara, kteří si občas zvali návštěvy.
Piérrovi se před pár dny ztratila jedna ovce. Nakonec jí našel v lese, stašně smrděla a byla vyděšená. Vzal ji za babkou kořenářkou, aby mu vysvětlila, co se děje, a proč to nejde umýt. Babka si jednou čuchla, pak ho i s ovcí vyhnala ven z chaloupky a řekla mu, že takhle hrozně smrdí troglodyté, kteří se stahují do spodních pater opuštěného Quasquetonu.
Bandora má často divoké sny. Když se na ně jednou vyptávala vědmy, ta jí řekla, že slyšela o kameni, jehož úlomky dokáží splnit to, o čem se člověku zdá, když si je dá pod jazyk.
Helena se Sierrou se rozhodly vrátit do Quasqetonu pro další poklady. A protože zbytek družiny se k tomu neměl, sehnali si pár nových nýmandů z okolí tvrze. Ti samozřejmě také zaslechli pár drbů:
Framářka Donna, která hospodařila kus jižně od Hraniční Tvrze, jednoho dne viděla, jak jí přes pole uhání partička koboldů. Běželi na sever, k jeskyním chaosu. Jeden z nich měl velký škrábanec přes celá řáda. Protože Donna umí koboldsky, dala se s nimi do řeči. Vyprávěli jí, že podzemní tvrz Quasqueton je plná tajných vchodů a průchodů. Na jeden narazili hned ve vchodu, v prostředních výklenkách. Pravý byl romlácený, tak zkusili projít tím levým. Chvilku bloudili podzemím, a pak je z dalších dvou tajných vchodů přepadla tlupa dobrodruhů a zabili jim dva druhy a jednoho zranili. Tak se vrací do Jeskyní chaosu, poradit se s náčelníkem, co dál.
O pár hodin později potkala Donna i ty dobrodruhy na cestě do Hraniční Tvrze a přidala se k nim.
Adam slyšel svého pána vyprávět o návštěvě v Quasquetonu, kam byl kdysi pozván. Příchozího prý osloví dunivé hlasy vycházející ze zdí. Je-li dotyčný pozván, jsou přívětivé, nepozvaného postraší. Samy o sobě jsou ale neškodné, jen se jejich zvuk line podzemím a může tak přilákat pozornost těch, co se potulují Quasquetonem.
Kevin chodí na dříví do lesa a na vlastní oči viděl cizí kopáče, kteří v jedné části lesa, nedaleko vchodu do Quasquetonu, v podstatě mizeli pod zemí, aby se o pár hodin později zase objevili. Asi by dokázal družinu dovést do míst, kde se to stalo a pomoci jim s hledáním tajného zadního vchodu do podzemí.
Pepin a Yurta oba z různých zdrojů zaslechli, že se Zelligar a Rohagnar vrátili domů. Okolnosti svědectví byly ale natolik odlišné od toho, co na tohle téma už slyšel Marley a zároveň jste vnitřek podzemí už viděli, takže tenhle drb můžete s jistotou považovat za nepravdivý.
Gundolpho kdysi dělal rukavice, které měl Rohagnar dostat jako dárek od Adamova pána, když se do tvrze chystal na návštévu. Pamatuje si je, protože tam měla být výšivka "Pro pána tvrze Quasqueton."
Hulde, elfí mudrcka, ví co znamená jméno tvrze Quasqueton. Je to "Místo setkání" ve staré řeči a dobrý název pro doupě Zelligara a Rohagnara, kteří si občas zvali návštěvy.
Piérrovi se před pár dny ztratila jedna ovce. Nakonec jí našel v lese, stašně smrděla a byla vyděšená. Vzal ji za babkou kořenářkou, aby mu vysvětlila, co se děje, a proč to nejde umýt. Babka si jednou čuchla, pak ho i s ovcí vyhnala ven z chaloupky a řekla mu, že takhle hrozně smrdí troglodyté, kteří se stahují do spodních pater opuštěného Quasquetonu.
Bandora má často divoké sny. Když se na ně jednou vyptávala vědmy, ta jí řekla, že slyšela o kameni, jehož úlomky dokáží splnit to, o čem se člověku zdá, když si je dá pod jazyk.
Naposledy upravil(a) MarkyParky dne 30. 3. 2025, 16:37, celkem upraveno 1 x.
-
MarkyParky
- Příspěvky: 19017
- Registrován: 11. 8. 2011, 02:37
Re: [DCC] DungeonCrawl Classics meets Classics
2. výprava do Quasquetonu
Po krátké debatě, zda nezkusit najít tajný vchod vedoucí od severu do spodního patra se přeci jen rozhodli vstoupit znovu hlavním vchodem (1).
Jako první navštívili svatyni Azi Dahaky (28) a Donna mu složila obětinu. Ve své hlavě slyšela hlas, který ji ponoukal, aby ho uctívala dál, že ji časem odmění velkou silou.
Poté družina vyrazila k bazénkům (31), kde si do všech možných flakónů, včetně žlutého nerozbitného, nabrali léčivou vodu. Kevin? chvíli experimentoval s pomocí dřeva s obsahem dalších bazénků. Zjistili, který je kyselina, který vaří nebo mrazí, a také, že jeden na krátkou chvíli uděluje vloženým věcem podivnou bílou auru.
Zatažením za jednu z pochodní na stěně Donna otevřela tajnou místnost (4). Krom cenného obrazu na stěně, který družina rychle sbalila, Sierra našla past na zásuvce pracovního stolu, zneškodnila ji a uvnitř stolu našla svitek. Podala ho Heleně k přečtení. Svitek ale obsahoval tak dojemný a smutný příběh, že Heleně zasel smutek do duše. Její úsměv už nikdy nebude takový, jako dřív. Zklamáni z nepříjemného nálezu, vydali se prozkoumávat nové části podzemí.
Klikatá chodba družino dovedla do zbrojnice (34), ve které zůstalo nepříliš kvalitní vybavení. I tak to ale byly lepší zbraně a štíty, než vidle a klacky, se kterými naši nýmandi původně přišli, a tak se zde všichni řádně ozbrojili. V sousedních kasárnách (33) pak krom uklizených prázdných lůžek hrdinové našli také řetěz a medvědí kůži. Cestou se také udělalo špatně Křídě, která předtím ocucávala šedou hmotu z bazénků. Její nevolnost zpravil růžový léčivý lektvar.
Další zastávkou byly komnaty kouzelníka Zelligarda. V jeho ložnici (5) se Sierra bodla o otrávenou jehlu na zpastěné skříňce a zchromla. Adam měl ale šikovnější prsty, takže skříňku otevřel. Sice nebosahovala žádný poklad, ale získal flakón jedu, který si důmyslným mechanismem. Na zchromlou ruku naště zaúčinkovala růžová vodička z bazénků. Zlato, kterým byla vykládaná zdobená postel si nechali na později.
Kouzelníkova šatna (6) ukrývala pěkný oděv zdobený cvočky a čtyři elfské knihy - Ilustrovanou a iluminovanou knihů příběhů na motivy cest hrdinů Z. a R. v elfštině, herbář vzácných a zajímavých květin, poznámky ohledně chystané výpravy do Paláce Stříbrné princezny a poznámky ohledně chystaného rozšíření Quasquetonu, prozrazující, že podzemí má dvě patra - jednoho obydlené, s vytesanými pravidelnými chodbami, a druhé nepravidelné, tvořené přírodními jeskyněmi.
Nakonec vybrali cosi, co vypadalo nejprve jako pokladnice (7), poté jako pouhá iluze pokladu, aby se nakonec ukázalo, že to je malá komůrka, ukrývající křišťálový pohár s nápisem Quasqueton.
Krátce se zastavili u vchodu, kde prohledali poslední neprozkoumané dveře. Za malou jídelnou (3) nalezli pěkný modrý salónek (4). Ten už ale měl svou obyvatelku - banditku Bluenu, která se prohlašovala paní tvrze. Byla mírně připopilá, hodně suveréní a navzdory přesile se nezalekla a tasila meč. Hulde se s ní pokusila vyjednat smír a Bluena souhlasila, pokud si bude moct odnést dobré víno. Když ale opouštěla místnost a soukala se pryč kolem macaté Yurty, najednou k ní přiskočila, dala jí svůj meč na krk a že si chce odnést víc. Yurta jí zkusila nabídnout drahokam, který měla na řetízku mezi ňadry, ale zbytek družiny to naštvalo. Začali metat kamení a házet sekery, ale opatrně, aby Yurtu nezasáhli. Donna ale Yurtu trefila, takže jedinný, kdo v útoku uspěl, byla Křída. Ta zasáhla Bluenu do hlavy. Bluena podřízla Yurtu a dala se na ústup za roh, aby nedostala další zásahy. Křída ale popoběhla a trefila jí kamenem podruhé. Bluena spadla na zem, Křída přiskočila a rozmlátila jí hlavu na kaši. Poté si hrdinové doprohlédli salónek a usoudili, že mramorová socha by byla dobrou kořistí, pokud se jí podaří dostat nějak ven z tvrze.
Sierra zavelela k systematickému průzkumu pravidlem pravé ruky a provedla družinu kolem ložnice ke skladišti (36), převedla je bezpečně přes past tvořenou schodištěm a propadlem a společně prohledali pokoje pro hosty (35), kde nalezli malou sošku zdobenou mědí a stříbrem, a také první známky toho, že na patře nejsou sami - jednu z ložnic hrubě vyrabovanou. Podivná klikatá chodba je vedla po obvodu tvrze, a protože družina nechťěla pokračovat příliš daleko, vyměnili pravidlo pravé ruky za ruku levou. To je dovedlo do podivného bludiště tvořeného klikatými chodbami i místností s mnoha dveřmi. Zde strávila družina nějaký čas. Když se konečně dobrodruzi dostali z bludiště ven, poblíž tělocvičny (37) je přepadla malá skupina koboldů. Koboldi je potkali v zatáčce a hrubě podcenili jak množství, tak šikovnost hrdinů. Když padl první, otočili se na útěk, ale jejich malé nožičky byly příliš krátké a hrdinové je pomlátili do posledního. Hlavně Pepin? se vyznamenal jako hrdina ženoucí se dopředu.
V samotné tělocvičně Sierra s Helenou zahlédli velké zbraně a kvalitně vypadající luky a šípy, ale také pět kožnatých poletujících nestvůr, ve kterých Hulde rozpoznala strigy sající lidskou krev. Jednu z nich sejmul rychlý výstřel, ostatním Adam zabouchl dveře před nosem. Sierra s Bandorou s pomocí vidlí dostrkaly před dveře do tělocvičny zkrvavená těla koboldů, a po otevření dveří je strčili dovnitř. To zlákalo na moment hladové strigy, takže když přistály na kobodlích tělech, zasypala je kanonáda kamenů a šípů. Jen jedna striga přežila, vzlétla a zabořila svůj sosák do Bandory. Hrdina Pepin? přiskočil a tvora hbitě odseknul. Mezi oběma dobrodruhy to zajiskřilo. Helena si poté vyzkoušela přiložit na ránu své ruce a zjistila, že je nadaná slabou léčivou mocí.
Zbraně ukořistěné v tělocvičně se ukázaly být zvláštní - byly mnohem těžší na používání než běžné zbraně, ale když zasáhly, dávaly o to větśí ránu.
Družina opustiila bludiště směrem, kde tušila vchod a již prozkoumané místnosti. Prohledala ještě jedno skladiště (11) plné stavebního materiálu, hřebů a skob, a následně došla ke skladu kovářského materiálu (19), ve kterém objevila železné ingoty, dřevo na podpal a také hlubokou jámu vedoucí někam do spodního patra. Jámu překryli a pořádně zatížili, aby tudy do horního patra nelezly nestvůry, a vrátili se pro mramorovou sochu. Nabrali kulatiny ze skladu stavebního materiálu, podřízli jednu z pohovek v salónku, aby ji mohli po kulatinách valit a sochu pak povalili na pohovku. Při odchodu museli protlačit sochu mezi výklenky s hlasitým varováním pro narušitele Quasquetonu, ale stejně jako po celou dobu průzkumu, i tentokrát jim odpovědí nebylo nic než ozvěna a výprava do klidnéch, tichécho a (prozatím?) prázdného Quasquetonu tak skončila bez dalších ztrát a zbytečných setkání.
Po krátké debatě, zda nezkusit najít tajný vchod vedoucí od severu do spodního patra se přeci jen rozhodli vstoupit znovu hlavním vchodem (1).
Jako první navštívili svatyni Azi Dahaky (28) a Donna mu složila obětinu. Ve své hlavě slyšela hlas, který ji ponoukal, aby ho uctívala dál, že ji časem odmění velkou silou.
Poté družina vyrazila k bazénkům (31), kde si do všech možných flakónů, včetně žlutého nerozbitného, nabrali léčivou vodu. Kevin? chvíli experimentoval s pomocí dřeva s obsahem dalších bazénků. Zjistili, který je kyselina, který vaří nebo mrazí, a také, že jeden na krátkou chvíli uděluje vloženým věcem podivnou bílou auru.
Zatažením za jednu z pochodní na stěně Donna otevřela tajnou místnost (4). Krom cenného obrazu na stěně, který družina rychle sbalila, Sierra našla past na zásuvce pracovního stolu, zneškodnila ji a uvnitř stolu našla svitek. Podala ho Heleně k přečtení. Svitek ale obsahoval tak dojemný a smutný příběh, že Heleně zasel smutek do duše. Její úsměv už nikdy nebude takový, jako dřív. Zklamáni z nepříjemného nálezu, vydali se prozkoumávat nové části podzemí.
Klikatá chodba družino dovedla do zbrojnice (34), ve které zůstalo nepříliš kvalitní vybavení. I tak to ale byly lepší zbraně a štíty, než vidle a klacky, se kterými naši nýmandi původně přišli, a tak se zde všichni řádně ozbrojili. V sousedních kasárnách (33) pak krom uklizených prázdných lůžek hrdinové našli také řetěz a medvědí kůži. Cestou se také udělalo špatně Křídě, která předtím ocucávala šedou hmotu z bazénků. Její nevolnost zpravil růžový léčivý lektvar.
Další zastávkou byly komnaty kouzelníka Zelligarda. V jeho ložnici (5) se Sierra bodla o otrávenou jehlu na zpastěné skříňce a zchromla. Adam měl ale šikovnější prsty, takže skříňku otevřel. Sice nebosahovala žádný poklad, ale získal flakón jedu, který si důmyslným mechanismem. Na zchromlou ruku naště zaúčinkovala růžová vodička z bazénků. Zlato, kterým byla vykládaná zdobená postel si nechali na později.
Kouzelníkova šatna (6) ukrývala pěkný oděv zdobený cvočky a čtyři elfské knihy - Ilustrovanou a iluminovanou knihů příběhů na motivy cest hrdinů Z. a R. v elfštině, herbář vzácných a zajímavých květin, poznámky ohledně chystané výpravy do Paláce Stříbrné princezny a poznámky ohledně chystaného rozšíření Quasquetonu, prozrazující, že podzemí má dvě patra - jednoho obydlené, s vytesanými pravidelnými chodbami, a druhé nepravidelné, tvořené přírodními jeskyněmi.
Nakonec vybrali cosi, co vypadalo nejprve jako pokladnice (7), poté jako pouhá iluze pokladu, aby se nakonec ukázalo, že to je malá komůrka, ukrývající křišťálový pohár s nápisem Quasqueton.
Krátce se zastavili u vchodu, kde prohledali poslední neprozkoumané dveře. Za malou jídelnou (3) nalezli pěkný modrý salónek (4). Ten už ale měl svou obyvatelku - banditku Bluenu, která se prohlašovala paní tvrze. Byla mírně připopilá, hodně suveréní a navzdory přesile se nezalekla a tasila meč. Hulde se s ní pokusila vyjednat smír a Bluena souhlasila, pokud si bude moct odnést dobré víno. Když ale opouštěla místnost a soukala se pryč kolem macaté Yurty, najednou k ní přiskočila, dala jí svůj meč na krk a že si chce odnést víc. Yurta jí zkusila nabídnout drahokam, který měla na řetízku mezi ňadry, ale zbytek družiny to naštvalo. Začali metat kamení a házet sekery, ale opatrně, aby Yurtu nezasáhli. Donna ale Yurtu trefila, takže jedinný, kdo v útoku uspěl, byla Křída. Ta zasáhla Bluenu do hlavy. Bluena podřízla Yurtu a dala se na ústup za roh, aby nedostala další zásahy. Křída ale popoběhla a trefila jí kamenem podruhé. Bluena spadla na zem, Křída přiskočila a rozmlátila jí hlavu na kaši. Poté si hrdinové doprohlédli salónek a usoudili, že mramorová socha by byla dobrou kořistí, pokud se jí podaří dostat nějak ven z tvrze.
Sierra zavelela k systematickému průzkumu pravidlem pravé ruky a provedla družinu kolem ložnice ke skladišti (36), převedla je bezpečně přes past tvořenou schodištěm a propadlem a společně prohledali pokoje pro hosty (35), kde nalezli malou sošku zdobenou mědí a stříbrem, a také první známky toho, že na patře nejsou sami - jednu z ložnic hrubě vyrabovanou. Podivná klikatá chodba je vedla po obvodu tvrze, a protože družina nechťěla pokračovat příliš daleko, vyměnili pravidlo pravé ruky za ruku levou. To je dovedlo do podivného bludiště tvořeného klikatými chodbami i místností s mnoha dveřmi. Zde strávila družina nějaký čas. Když se konečně dobrodruzi dostali z bludiště ven, poblíž tělocvičny (37) je přepadla malá skupina koboldů. Koboldi je potkali v zatáčce a hrubě podcenili jak množství, tak šikovnost hrdinů. Když padl první, otočili se na útěk, ale jejich malé nožičky byly příliš krátké a hrdinové je pomlátili do posledního. Hlavně Pepin? se vyznamenal jako hrdina ženoucí se dopředu.
V samotné tělocvičně Sierra s Helenou zahlédli velké zbraně a kvalitně vypadající luky a šípy, ale také pět kožnatých poletujících nestvůr, ve kterých Hulde rozpoznala strigy sající lidskou krev. Jednu z nich sejmul rychlý výstřel, ostatním Adam zabouchl dveře před nosem. Sierra s Bandorou s pomocí vidlí dostrkaly před dveře do tělocvičny zkrvavená těla koboldů, a po otevření dveří je strčili dovnitř. To zlákalo na moment hladové strigy, takže když přistály na kobodlích tělech, zasypala je kanonáda kamenů a šípů. Jen jedna striga přežila, vzlétla a zabořila svůj sosák do Bandory. Hrdina Pepin? přiskočil a tvora hbitě odseknul. Mezi oběma dobrodruhy to zajiskřilo. Helena si poté vyzkoušela přiložit na ránu své ruce a zjistila, že je nadaná slabou léčivou mocí.
Zbraně ukořistěné v tělocvičně se ukázaly být zvláštní - byly mnohem těžší na používání než běžné zbraně, ale když zasáhly, dávaly o to větśí ránu.
Družina opustiila bludiště směrem, kde tušila vchod a již prozkoumané místnosti. Prohledala ještě jedno skladiště (11) plné stavebního materiálu, hřebů a skob, a následně došla ke skladu kovářského materiálu (19), ve kterém objevila železné ingoty, dřevo na podpal a také hlubokou jámu vedoucí někam do spodního patra. Jámu překryli a pořádně zatížili, aby tudy do horního patra nelezly nestvůry, a vrátili se pro mramorovou sochu. Nabrali kulatiny ze skladu stavebního materiálu, podřízli jednu z pohovek v salónku, aby ji mohli po kulatinách valit a sochu pak povalili na pohovku. Při odchodu museli protlačit sochu mezi výklenky s hlasitým varováním pro narušitele Quasquetonu, ale stejně jako po celou dobu průzkumu, i tentokrát jim odpovědí nebylo nic než ozvěna a výprava do klidnéch, tichécho a (prozatím?) prázdného Quasquetonu tak skončila bez dalších ztrát a zbytečných setkání.
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.
-
MarkyParky
- Příspěvky: 19017
- Registrován: 11. 8. 2011, 02:37
Re: [DCC] DungeonCrawl Classics meets Classics
Po návratu:
Dobrodruzi rozprodali co se dalo, pro jistotu si ale nechali obraz zobrazující Zellingara s Rohaganem a pohár s nápisem Quasqueton, aby se obyvatelé Hraniční tvrze nedovtípili, odkud se příchozí bohatství bere a nevytvořili si tak konkurenci.
Také zjistili, že u Hraniční tvrze ubylo pozorování koboldů - tím, že dostali podruhé nafrak (a tentokrát pořádně), už se budou koboldi z Jeskyní chaosu Quasqetonu vyhýbat.
Dobrodruzi rozprodali co se dalo, pro jistotu si ale nechali obraz zobrazující Zellingara s Rohaganem a pohár s nápisem Quasqueton, aby se obyvatelé Hraniční tvrze nedovtípili, odkud se příchozí bohatství bere a nevytvořili si tak konkurenci.
Také zjistili, že u Hraniční tvrze ubylo pozorování koboldů - tím, že dostali podruhé nafrak (a tentokrát pořádně), už se budou koboldi z Jeskyní chaosu Quasqetonu vyhýbat.
-
Virťas
- Příspěvky: 366
- Registrován: 23. 5. 2022, 10:26
Re: [DCC] DungeonCrawl Classics meets Classics
Marky, zdálo se ti pro sólo hru lepší DCC nebo OSE? Taky jsem se rozhod hrát sólo, napadlo mě právě OSE kvůli procedurálním pravidlům pro dungeon, zvažoval jsem i ZZ nebo DCC, ale neumím se zatím rozhodnout a teď jsem zjistil, že už jsi mě s tímhle nápadem velmi podobně předběhnul. Nejspíš si to budu muset nakonec osahat sám všechno postupně, ale zajímala by mě cizí zkušenost.
Hraju sólo kampaň Virťasův sólo old school herní deník
-
MarkyParky
- Příspěvky: 19017
- Registrován: 11. 8. 2011, 02:37
Re: [DCC] DungeonCrawl Classics meets Classics
Rozhodně OSE.
DCC žádné pořádné procedury nemá, spoléhá se na skriptované dungeony - a když si je pak sám sobě přečteš, tak si to vlastně vyspoiluješ a pak už jen zkoušíš zahrát, co je předepsáno.
OSE se oproti tomu chová dynamicky, dokáže ti připravit různá překvapení a emergentní situace a ty si to víc užiješ jako hráćskou chalenge.
DCC žádné pořádné procedury nemá, spoléhá se na skriptované dungeony - a když si je pak sám sobě přečteš, tak si to vlastně vyspoiluješ a pak už jen zkoušíš zahrát, co je předepsáno.
OSE se oproti tomu chová dynamicky, dokáže ti připravit různá překvapení a emergentní situace a ty si to víc užiješ jako hráćskou chalenge.
-
Virťas
- Příspěvky: 366
- Registrován: 23. 5. 2022, 10:26
Re: [DCC] DungeonCrawl Classics meets Classics
Super, díky, zhruba takovej dojem jsem z toho měl. U ZZ se mi líbí procedura pro cestování krajinou, ale jakmile se člověk dostane na dobrodružný místo, nemá vlastně sólo jak moc hrát. A řešit pořád jenom lovení králíků a zašívání košile není zrovna to, co bych od sólo hry potřeboval.
Hraju sólo kampaň Virťasův sólo old school herní deník