ChatGPT jde na Vinobraní

[Korhul]

Skáču na rozjetý vlak pokusů s AI, protože mě to zaujalo a chci si to vyzkoušet na vlastní kůži. Především díky Markusovi za to ten minitutoriál v jeho vlákně, který mě k tomu ponoukl.

Už se tak nějak blížím k dokončení předělávky svého dříve publikovaného dobrodružství Dva týdny do vinobraní (slovy klasika "Po drobné rekonstrukci z toho bude úplně jiný dům.")

Takže proč nevyužít AI k playtestu, když teď jinak na živé hraní není přiliš prostoru, že ano? Jde mi hlavně nasimulovat si hru z pohledu PJ a zjistit, jaké věci, které použiju ve hře a mám je třeba jen v hlavě, chybí v pracovním textu modulu a bude je tam ještě třeba nějakým způsobem dodat.

Úvodní zadání:

Pojďme si zrhrát stolní RPG hru. Já budu vypravěč (PJ, DM, GM), budu ti popisovat herní prostředí, jednat za cizí postavy (CP) a vyhodnocovat herní mechanismy. Ty budeš ovládat skupinu dobrodruhů - hráčských postav. Tvým úkolem bude popisovat co si dobdodruhové myslé, co cítí a jaké akce provádějí. Já ti potom povím, jaké mělo jejich jednání následky.
Zapamatuj si tyto důležité principy naší hry:
1. Ovládáš hráčské postavy dobrodruhů. Musíš za ně rozhodovat a říkat, co dělají. Neptej se mě, co mají udělat, o tom rozhoduješ jen ty.
2. Já ovládám všechno kromě tvých hráčských postav. Popisuju svět kolem nich, popisuju akce cizích postav (CP), což jsou všechny postavy kromě těch tvých.
3. Nemůžeš zavádět nová fakta do herního světa, můžeš mi ale pokládat otázky na cokoli, co potřebuješ upřesnit.

Je všechno jasné?

Ano, všechno je jasné! Mám ovládat skupinu dobrodruhů, popisovat jejich akce, myšlenky a pocity na základě prostředí, které mi poskytneš. Budu se držet toho, co znám o světě a nebudu přidávat žádná nová fakta. Pokud budu potřebovat něco upřesnit nebo budu mít otázku, obrátím se na tebe.

Jsem připraven. Můžeme začít!

Nakonec jsem se rozhodl, že zkusím použít DrD II s tím, že vyhodnocení budu provádět mimo chat. Na druhou stranu některé věci z mechanické stránky hry AI předám a zkusím s tím pracovat. Tohle ale nemám ujasněné, prostě budu postupovat metodou pokus omyl.

Hra, kterou budeme hrát se jmenuje Dračí doupě II. Budeme hrát v settingu klasické fantasy. Technologická úroveň světa odpovídá vrcholnému středověku střední evropy. Hra se bude odehrávat na venkově v zemědělském kraji. Cílem naší hry bude vyšetřování místních záhad.

Začněme tvorbou hráčských postav. Ty budou v družině 4. Pravidla Dračího doupěte II. umožňují pro každou z nich vybrat několik z pěti základních archetypů:
Bojovník
Lovec
Kejklíř
Mastičkář
Zaříkávač
Každé postavě můžeš přidělit ka každému archetypu 1 až 3 úrovně. Maximální součet všech úrovní je 3.

Pro naši družinu jsem vytvořil čtyři postavy s následujícími kombinacemi archetypů:

Erik – Bojovník (3)
Erik je zkušený a odhodlaný bojovník, který většinu života strávil v žoldnéřských službách. Jeho síla a odvaha z něj dělají přirozeného vůdce v boji. Umí se dobře orientovat v bitevní vřavě a zvládá i ty nejnebezpečnější zbraně.

Lara – Lovec (2), Kejklíř (1)
Lara je výborná střelkyně s lukem a skvělý stopař. Dokáže se tiše pohybovat lesem, aniž by zanechala stopu, a její znalost přírody a zvířat je mimořádná. Navíc si osvojuje kejklířské triky, které jí pomáhají při jednání s lidmi a odvádění pozornosti.

Mira – Mastičkář (2), Zaříkávač (1)
Mira se vyzná v bylinách, lektvarech a léčení. Dokáže připravit léky na téměř každou nemoc, ale zároveň ovládá několik základních zaříkadel a rituálů, kterými dokáže ovlivnit okolí. Její magické dovednosti jí umožňují vnímat věci, které ostatní nevidí.

Korin – Kejklíř (2), Bojovník (1)
Korin je charismatický a obratný kejklíř, který se rád postaví výzvám jak fyzickým, tak sociálním. Díky jeho tréninku v bojových technikách dokáže velmi efektivně používat lehčí zbraně. Jeho hlavní síla ale spočívá v přesvědčivosti, umění obelhávat a rozptylovat pozornost.

Jak se ti tyto postavy líbí? Mám provést nějaké úpravy, než se pustíme do příběhu?

Jména postav se mi zdají až příliš generická. Nemohl bys jim dát jména, která budou znít více jakoby postavy pocházely ze střední evropy 15. století?

Samozřejmě, mohu jména změnit na vhodnější. Zde je upravená verze postav:

Erik → Zbyhněv – Bojovník (3)
Zbyhněv je zocelený bojovník, který vypadá jako ztělesnění odvahy a houževnatosti. Narodil se a vyrostl v malé vesnici, ale brzy se z něj stal vyhledávaný žoldnéř.

Lara → Ludmila – Lovec (2), Kejklíř (1)
Ludmila je tichá a nenápadná, stejně jako její kroky v lese. Její jméno je mezi místními dobře známé, neboť se mnohdy ztrácí v divočině, aby přivedla zpět zatoulaný dobytek nebo zabila dravce ohrožující vesnici.

Mira → Bohdana – Mastičkář (2), Zaříkávač (1)
Bohdana se narodila v rodině léčitelky, která ji naučila všem tajům bylinkářství a lidového léčitelství. Přesto ji často navštěvují podivné sny, díky nimž objevila svou citlivost na magii.

Korin → Štěpán – Kejklíř (2), Bojovník (1)
Štěpán je synem venkovského kočovného kejklíře. Umí se ohánět s dýkou stejně obratně jako se slovem. Díky své vynalézavosti a výřečnosti si získává přátele i tam, kde by je nikdo nečekal.

Co si myslíš o těchto jménech?

To by šlo, zapomněl jsem ti ale říct, že každá z postav může být jedincem jedné z následujcích fantasy ras: člověk, trpaslík, hobit, kroll nebo elf. Vyber pro každou postavu jednu z těchto ras a vypiš finální podobu těchto hráčských postav.

Dobrá, zde je finální podoba čtyř hráčských postav i s výběrem ras:

Zbyhněv – Bojovník (3)
Rasa: Trpaslík
Zbyhněv je hrdý trpaslík, pocházející z hor obklopujících místní údolí. Se svou podsaditou postavou, mohutným vousem a neústupnou povahou se stal v mládí bojovníkem chránícím trpasličí doly před nebezpečím. Jeho odhodlanost a zručnost se zbraněmi z něj dělají obávaného protivníka v boji muže proti muži.

Ludmila – Lovec (2), Kejklíř (1)
Rasa: Člověk
Ludmila je člověk z místního venkova, přesto však vyrůstala na pomezí lidských a elfských území. Díky tomu zná mnoho elfských triků a tajemství lesů. Její umění střílet z luku a stopovat zvěř je bezkonkurenční, což z ní dělá uznávanou lovkyni a ochránkyni hranic.

Bohdana – Mastičkář (2), Zaříkávač (1)
Rasa: Elf
Bohdana je elfka s jemnými rysy a dlouhými světlými vlasy. Má hluboké spojení s přírodou a magií. Ovládá léčivé umění, ale také rituály, které zdědila po svých předcích. V místní lidské komunitě ji považují za podivínku, ale také ji vyhledávají pro její léčivou moc a rady ohledně nadpřirozených jevů.

Štěpán – Kejklíř (2), Bojovník (1)
Rasa: Hobit
Štěpán je hobit, který se vždy snažil uplatnit v lidském světě, ačkoli jeho původ by ho předurčil k poklidnému venkovskému životu. Díky své obratnosti, schopnosti vyjednávat a přátelské povaze se však stal uznávaným kejklířem a malým bojovníkem. Nejednou se mu podařilo vyváznout ze šlamastyky jen díky jeho rychlým rukám a ostrému jazyku.

Myslíš, že takto to sedí? Pokud budeš chtít něco změnit, dej vědět.

Postavy se mi líbí, teď rozšířím jejich popisy na základě pravidel Dračího doupěte II. U každé postavy popíšu její dovednosti odvozené od tebou zvolených archetypů. Každá dovednost má u sebe v závorce napsáno, zda spadá po tělo, duši nebo vliv, což jsou zdroje postav, které mohou používat kdykoli danou vlastnost použijí ve hře. Každá postava má také zvláštní schopnosti, což jsou speciální schopnosti rozšiřující možné akce postavy nad rámec běžných lidí. Zapamatuj si prosím tyto charakteristiky, budeš je v průběhu naší hry využívat. Kromě specifických předmětů popsaných u každé postavy, má každá z nich běžné dobrodružné vybavení a výstroj, jaké by se daly očekávat u začínajícího fantasy dobrodruha.

A teď naše postavy:

Zbyhněv
Dovednosti bojovníka: Běžný boj zblízka (Tělo), Síla (Tělo), Bojovnické znalosti (duše), Sebedůvěra (vliv)
Zvláštní schopnosti bojovníka: Cit pro zbraň - válečné kladivo (tělo), Kruhový sek (tělo), Rameno na rameno (tělo)
Vybavení: Válečná sekera, dýka, vycpávaná zbroj, bojová trpasličí maska

Ludmila
Dovednosti lovce: Běžná střelba (tělo), Cestování (tělo), Orientace v divočině (duše), Tábornictví (duše), Lovecké znalosti (duše), Ovlivňování zvířat (duše)
Dovednosti kejklíře: Běžný vrh (tělo), Pohyblivost (tělo), Triky a kejkle (duše), Orientace ve městě (duše), Charisma (vliv), Převleky a předstírání (vliv), Umění (vliv)
Zvláštní schopnosti lovce: Ostrostřelec (tělo), Průzkumník (duše)
Zvláštní schopnosti kejklíře: Akrobat (tělo)
Vybavení: krátký luk a toulec šípů, lanko na výrobu pastí, lovecký nůž, nemagický stříbrný amulet

Bohdana
Dovednosti mastičkáře: Odolnost a výdrž (Tělo), Masti a běžné jedy (Duše), Znalost lidí (Duše), Vyjednávání s lidmi (Vliv)
Dovednosti zaříkávače: Učenost (Duše), Znalost nadpřirozena (Duše), Ošetřování lidské duše (Duše), Vůle (Duše), Zaříkání (Vliv), Vyjednávání s nadpřirozenem (Vliv)
Zvláštní schopnosti mastičkáře: Dryjáčník (duše), Ranhojič (duše)
Zvláštní schopnosti zaříkávače: Povolávač - jednání s nadpřirozenem (vliv)
Vybavení: náčiní a suroviny na výrobu lektvarů a mastí, kouzelný amulet, několik nebroušených polodrahokamů

Štěpán
Dovednosti kejklíře: Běžný vrh (tělo), Pohyblivost (tělo), Triky a kejkle (duše), Orientace ve městě (duše), Charisma (vliv), Převleky a předstírání (vliv), Umění (vliv)
Dovednosti bojovníka: Běžný boj zblízka (Tělo), Síla (Tělo), Bojovnické znalosti (duše), Sebedůvěra (vliv)
Zvláštní schopnosti kejklíře: Psí oči (Vliv), Zloděj (duše)
Zvláštní schopnosti bojovníka: Přečtení soupeře (vliv)
Vybavení: vrhací nůž, prak, hrací karty a kostky - upravené k podvádění ve hře, láhev medoviny

Na základě těchto charakteristik ještě u každé postavy rozděl 15 bodů mezi tři základní zdroje, kterými jsou tělo, duše a vliv. Žádný ze zdrojů by neměl mít přiděleno méně než 3 body. Takto vytvořené postavy si dobře zapamatuj.

Teď rozdělím 15 bodů mezi Tělo, Duši a Vliv pro každou postavu:

Zbyhněv (Trpaslík, Bojovník 3)
Tělo: 7
Duše: 4
Vliv: 4
Zbyhněv spoléhá na svou fyzickou sílu a odolnost, ale díky bojovnickým zkušenostem má také dobré taktické myšlení a pevné přesvědčení.

Ludmila (Člověk, Lovec 2, Kejklíř 1)
Tělo: 5
Duše: 6
Vliv: 4
Ludmila má výborné reflexy a umí se rychle přizpůsobit svému okolí, ať už v lese nebo ve městě. Její silná duše ji spojuje s přírodou a zvířaty.

Bohdana (Elf, Mastičkář 2, Zaříkávač 1)
Tělo: 4
Duše: 7
Vliv: 4
Bohdanina síla spočívá ve vědění a magické citlivosti. I když není fyzicky silná, její moudrost a schopnost jednat s lidmi i nadpřirozenými bytostmi jí dávají výhodu.

Štěpán (Hobit, Kejklíř 2, Bojovník 1)
Tělo: 5
Duše: 5
Vliv: 5
Štěpán je všestranný a má vyvážené schopnosti. Fyzická zdatnost a bojovnický výcvik mu pomáhají v boji, zatímco jeho charisma a kejklířské dovednosti ho činí obratným řečníkem i šprýmařem.

Takto rozdělené zdroje dávají každé postavě unikátní herní charakter. Pokud bys chtěl nějaké úpravy nebo jiné rozložení, dej vědět.

Pro upřesnění, Bohdana umí díky dovednosti mastičkář vyrábět ze surovin masti a lektvary hojící tělesná zranění nebo jedy působící na tělo těch, kdo je vypijí nebo snědí. Dovednosti zaříkávači jí pak umožňují sesílat jednoduchá kouzela v podobě požehnání nebo prokletí, která opět působí na tělo cíle kouzla. Těmito kouzely tedy dokáže způsobit krátkodobé efekty jako je bolest svalů nebo telěsných orgánů nebo naopak jednorázové posílení v boji nebo při atletických výkonech. Kouzla sesílá tak, že nahlas provede příslušné zaříkání jménem nadpřirozeného patrona (může to být například božstvo, nadpřirozená bytost nebo filozofický princip), kterého uctívá. Vyber pro ni vhodného patrona, kterým se bude při kouzlení zaštiťovat a zapamatuj si, že kdykoli bude kouzlit, měla by pronést jeho jménem zaklínadlo.

Pro Bohdanu bych jako jejího patrona navrhl Meluzínu, nadpřirozenou bytost z dávných legend, která je uctívána jako patronka větru, bylin a skrytých léčivých sil přírody. Meluzína je spojována s léčením a přírodní magií, ale také s trestáním a pomstou na těch, kteří neuctivě zacházejí s přírodou a jejím darem. Bohdana by při sesílání svých kouzel mohla pronášet zaříkání začínající například slovy: "Ve jménu Meluzíny, dcery větrů a léčivé síly..."

Souhlasíš s výběrem tohoto patrona? Pokud ne, rád navrhnu jiného!

V zásadě si myslím, že je to dobré. AI něudělal při tvorbě postav žádnou botu, zdatnosti rozdělil více než dobře. Možná by bylo zajímavé vytvořit více větví konverzace a sledovat, jak si ChatGPT s tvorbou postav poradí v závislosti na míře detailu ohledně mechanického pozadí, ale to už by sežralo přece jen více času. V paměti je tedy před zahájením hry uloženo toto:

Uživatel preferuje, aby jména postav zněla více jako jména středoevropského původu z 15. století.

Uživatel hraje stolní RPG hru Dračí doupě II v klasickém fantasy settingu. Technologická úroveň světa odpovídá vrcholnému středověku střední Evropy a hra se odehrává na venkově v zemědělském kraji. Hra je zaměřena na vyšetřování místních záhad. Družina bude složena ze 4 hráčských postav, které mohou být jedinci jedné z následujících ras: člověk, trpaslík, hobit, kroll nebo elf. Každá postava může mít celkem maximálně 3 úrovně v libovolné kombinaci pěti archetypů: Bojovník, Lovec, Kejklíř, Mastičkář, Zaříkávač.

Každá postava má tři základní zdroje: Tělo, Duše a Vliv. Každé postavě musí být rozděleno 15 bodů mezi tyto zdroje s tím, že žádný zdroj nesmí mít přiděleno méně než 3 body. Hráčské postavy disponují specifickými dovednostmi a zvláštními schopnostmi, které mohou v průběhu hry využívat.

**Zbyhněv (Trpaslík, Bojovník 3)**
- **Dovednosti bojovníka:** Běžný boj zblízka (Tělo), Síla (Tělo), Bojovnické znalosti (Duše), Sebedůvěra (Vliv)
- **Zvláštní schopnosti bojovníka:** Cit pro zbraň - válečné kladivo (Tělo), Kruhový sek (Tělo), Rameno na rameno (Tělo)
- **Vybavení:** Válečná sekera, dýka, vycpávaná zbroj, bojová trpasličí maska.

**Ludmila (Člověk, Lovec 2, Kejklíř 1)**
- **Dovednosti lovce:** Běžná střelba (Tělo), Cestování (Tělo), Orientace v divočině (Duše), Tábornictví (Duše), Lovecké znalosti (Duše), Ovlivňování zvířat (Duše)
- **Dovednosti kejklíře:** Běžný vrh (Tělo), Pohyblivost (Tělo), Triky a kejkle (Duše), Orientace ve městě (Duše), Charisma (Vliv), Převleky a předstírání (Vliv), Umění (Vliv)
- **Zvláštní schopnosti lovce:** Ostrostřelec (Tělo), Průzkumník (Duše)
- **Zvláštní schopnosti kejklíře:** Akrobat (Tělo)
- **Vybavení:** krátký luk a toulec šípů, lanko na výrobu pastí, lovecký nůž, nemagický stříbrný amulet.

**Štěpán (Hobit, Kejklíř 2, Bojovník 1)**
- **Dovednosti kejklíře:** Běžný vrh (Tělo), Pohyblivost (Tělo), Triky a kejkle (Duše), Orientace ve městě (Duše), Charisma (Vliv), Převleky a předstírání (Vliv), Umění (Vliv)
- **Dovednosti bojovníka:** Běžný boj zblízka (Tělo), Síla (Tělo), Bojovnické znalosti (Duše), Sebedůvěra (Vliv)
- **Zvláštní schopnosti kejklíře:** Psí oči (Vliv), Zloděj (Duše)
- **Zvláštní schopnosti bojovníka:** Přečtení soupeře (Vliv)
- **Vybavení:** vrhací nůž, prak, hrací karty a kostky - upravené k podvádění ve hře, láhev medoviny.

Každá postava má k dispozici běžné dobrodružné vybavení a výstroj, jaké by se daly očekávat u začínajícího fantasy dobrodruha.

**Bohdana (Elf, Mastičkář 2, Zaříkávač 1)**
- **Dovednosti mastičkáře:** Odolnost a výdrž (Tělo), Masti a běžné jedy (Duše), Znalost lidí (Duše), Vyjednávání s lidmi (Vliv)
- **Dovednosti zaříkávače:** Učenost (Duše), Znalost nadpřirozena (Duše), Ošetřování lidské duše (Duše), Vůle (Duše), Zaříkání (Vliv), Vyjednávání s nadpřirozenem (Vliv)
- **Zvláštní schopnosti mastičkáře:** Dryjáčník (Duše), Ranhojič (Duše)
- **Zvláštní schopnosti zaříkávače:** Povolávač - jednání s nadpřirozenem (Vliv)
- **Vybavení:** náčiní a suroviny na výrobu lektvarů a mastí, kouzelný amulet, několik nebroušených polodrahokamů.
- **Další schopnosti:** Bohdana umí díky dovednosti mastičkář vyrábět ze surovin masti a lektvary hojící tělesná zranění nebo jedy působící na tělo těch, kdo je vypijí nebo snědí. Dovednosti zaříkávače jí pak umožňují sesílat jednoduchá kouzla v podobě požehnání nebo prokletí, která působí na tělo cíle kouzla. Dokáže těmito kouzly způsobit krátkodobé efekty, jako je bolest svalů nebo tělesných orgánů, nebo naopak jednorázové posílení v boji či při atletických výkonech. Kouzla sesílá tak, že nahlas provede příslušné zaříkání jménem nadpřirozeného patrona (například božstvo, nadpřirozená bytost nebo filozofický princip), kterého uctívá. Bohdana při kouzlení vždy pronese zaklínadlo jménem svého patrona.

Mám toho už rozehraného více, tak to sem zkusím postupně dávat, jak čas dovolí.

[Korhul]

Příchod do vesnice

SPOILER ALERT od tohoto příspěvku dál obsahují příspěvky spoilery snad v budoucnu sepsaného modulu / dobrodružství.

Skvělé, jsem spokojen. Nyní může začít naše hra.

V blízkém městečku se vaše družina doslechla o potížích ve vesnici jménem Nová Ves. Jedná se o osadu stranou hlavních obchodních cest, která se vyznačuje tím, že místní sedláci pěstují kvalitní víno vyhledávané v celém kraji. Nyní se blíží čas vinobraní. Od hostinského jste se však dozvěděli, že nedávno postihla Novou Ves velká bouře s krupobitím, která velkou část letošní úrody hroznů poškodila. Navíc se prý ve vinohradech začali objevovat obří škvoři žeroucí zbytek úrody. K vašemu rozhovoru se přidal jistý moudrý muž, patrně vzdělanec z univerzity, který tvrdil, že tuto bouři zdálky pozoroval a dle jeho mínění měla magický původ. Jiný spolustolovník v krčmě vám prozradil, že zaslechl zvěsti o božím zjevení, které se v Nové Vsi nedávno odehrálo. To vše vás zaujalo tak, že jste se rozhodli na místo vyrazit, abyste přišli těmto záhadám na kloub. Pokud je navíc něco pravdy na historce o obřím hmyzu, je možné, že za jeho vyhubení by mohla být nabídnuta nějaká odměna.

Takto cestujete v pozdním létě asi dva dny. Po cestě jste potkali povoz, muž který ho řídil vám prozradil, že veze od rychtáře Nové Vsi do městečka vzkaz pro drába a také pro čaroděje Draže.

Konečně dorazíte na dohled vesnice Nová Ves. Zdálky vidíte bílá stavení s doškovými střechami. Na sever od vesnice je mírný svah posázený vinicemi. Hřeben pokračuje dál k východu, kde je porostlý listnatým lesem. Ludmila svým zkušeným loveckým okem spatří, že z lesa stoupá proužek dýmu, zřejmě tam někdo táboří. U cesty vidíte starý smírčí kámen.

Co dělají Zbyhněv, Bohdana, Ludmila a Štěpán dál?

Družina zpomalí krok, aby mohla zhodnotit situaci.

Ludmila se zadívá na stoupající dým z lesa. „Vypadá to, že tam někdo táboří. Možná je to někdo z vesnice, kdo se tam uchýlil, nebo naopak cizinec. Měli bychom to prozkoumat, ale nejprve zjistíme, co se děje ve vsi.“

Zbyhněv přikývne, přičemž se zahledí na smírčí kámen u cesty. Jeho trpasličí zkušenosti s historií a symbolikou ho vedou k tomu, že si důkladně prohlédne vytesané znaky na kameni. Chtěl by zjistit, jestli tento kámen náhodou nesouvisí s nějakou starší místní legendou nebo rituálem.

Štěpán mezitím seskočí z cesty a opatrně se rozhlíží po okolí. „Pro jistotu budu chvíli opatrný, ať o nás nikdo neví, že jsme dorazili.“ Snaží se být co nejméně nápadný, aby družinu nepřilákal k nežádoucí pozornosti.

Bohdana zůstává v klidu stát, vyčkává a soustředí se na to, zda nepocítí nějakou magickou energii ve vzduchu. Tím, že jejich cíl může mít magický původ, je na pozoru a snaží se případně zachytit auru nebo vliv, který by tu neměl být.

Pokud nikdo nevnímá žádné bezprostřední nebezpečí, družina se pomalu vydá přímo do vesnice. Zbyhněv a Štěpán jdou napřed, zatímco Ludmila bedlivě sleduje okolí, a Bohdana jde vzadu a přemýšlí o tajemné bouři, o níž slyšeli.

Zbyhněv si prohlédne smírčí kámen. Jedná se o starý mechem obrostlý kus vápence, vysoký asi po pás. Jeho bojovnické znalosti mu napoví, že se tu zřejmě kdysi stalo nějaké neštěstí. Na kameni však není žádný nápis ani jiné znaky či symboly, které by napověděly cokoli bližšího.

Družina tedy pomalu přichází do vsi. Je odpoledne. Náves vesnice má podlouhlý tvar. Chalupy jsou prosté, ale jsou tu i dvě honosnější stavby. První z nich je kamenná rotunda, chrám bohyně úrody, kterou místní osadníci uctívají. Druhou je sídlo dvoupatrový statek, zřejmě sídlo rychtáře. Uprostřed návsi je obecní studna nad kterou se tyčí rozložitá lípa. V jejím stínu posedávají stařečci a stařenky, kolem nich si hrají děti. Vedle studny je do země zaražený asi tři metry vysoký dřevěný kůl s krátkým břevnem na vrcholu, ke kterému je přivázaná kytice polního kvítí a hliněná láhev na víno. U paty dřevěného kůlu leží hmyzí hlava velká jako dýně.

Příchod dobrodruhů vyvolá mírné napětí. Děti přestanou se svými hrami a běží se schovat k dospělým. Většina místních přeruší svoji činnost a pozoruje družinu.

Co dobrodruhové dělají dál?

Zbyhněv se zastaví a z jeho hrdla se ozve zamručení, když spatří hmyzí hlavu. „Tohle je pěkná potvora,“ řekne tiše a zaměří svůj pohled na kůl s květinami a hliněnou láhví. „Co je tohle za podivný obřad?“ Opatrně přistoupí blíž ke kůlu, aby si jej důkladně prohlédl. Snaží se zjistit, zda květiny a láhev jsou součástí nějakého magického nebo rituálního úkonu, či zda to není jen prostý lidový zvyk.

Bohdana postoupí kousek vpřed a poklekne u hmyzí hlavy. Z její výrazu je patrný zájem i lehká obava. Lehce se dotkne povrchu hlavy a zavře oči. Chce vnímat, zda z ní necítí nějakou stopu magie. Přitom tiše pronese: „Ve jménu Meluzíny, odhal mi pravdu skrytou pod povrchem.“

Ludmila zůstane stát trochu stranou a bedlivě si prohlíží obyvatele vesnice. Sleduje jejich reakce, snaží se odhadnout, zda jsou vyděšení, zvědaví, nebo zda snad něco skrývají. Když děti prchají k dospělým, usměje se na ně, aby je uklidnila, a jemně kývne na jednoho ze starců sedících pod lípou. „Zdravíčko, dědo. Přišli jsme pomoci. Možná byste nám mohl povědět, co se tu vlastně stalo?“

Štěpán se usměje a vykročí do středu návsi. „Zdá se, že jsme dorazili právě včas,“ řekne lehkým tónem, aby zmírnil napětí. „Slyšeli jsme, že máte potíže s nějakým hmyzem, a rozhodli jsme se, že se na to podíváme. Mohli bychom mluvit s rychtářem, nebo někým, kdo o tom ví víc?“ Štěpán se při tom rozhlíží po dalších dospělých, hledá někoho, kdo se zdá být ochotný odpovídat na otázky nebo kdo má ve vesnici autoritu.

Družina tedy zůstává v klidu, neprojevuje žádnou agresi, a dává najevo, že přichází v míru a s úmyslem pomoci.

Bohdana zkoumá hmyzí hlavu. Je si jistá, že v současnosti již žádnou magii jako takovou neobsahuje. Je ale jasné, že se nejedná o tvora vzniklého přirozenou cestou. Hlava hmyzu by šla určitě zpracovat na suroviny využitelné pro výrobu dalších substancí.

Jeden z dědečků sedících pod lípou povstane a ukáže holí na nejvyšší budovu rychty. Jiný pobídne jednoho ze svých vnuků, ať zaběhne pro rychtáře.

Zatímco co si Zbyhněv prohlíží zaražený kůl, jakoby odnikud se za ním objeví holohlavý muž s usměvavou tváří. "Příteli, co říkáš na naši horu, líbí se ti?" Jmenuji se Lašár, podává trpaslíkovi levou ruku na pozdrav, protože ta pravá mu končí v předloktí, jakoby byla uťatá.

Děti se pomalu osmělují a vykukují zpoza svých skrýší.

Budou postavy dělat něco dalšího nebo počkají až na náves dorazí rychtář?

Bohdana se tiše pousměje, když se ujistí, že hmyzí hlava není nyní magicky aktivní, a pomalu se postaví. „Tohle je opravdu zajímavé stvoření,“ zamumlá si pro sebe. „Určitě by se mi hodila nějaká z jeho částí, ale nejdřív musíme zjistit víc.“ Věnuje krátký pohled Lašárovi, když se objeví u Zbyhněva, ale nechává interakci na něm. Sama se pak rozhlédne po lidech, aby si všimla, zda někdo nevykazuje známky strachu nebo skrytých emocí, a soustředí se na auru vesnice. Chtěla by zjistit, zda je na tomhle místě něco neobvyklého.

Zbyhněv pohlédne na Lašára, překvapený jeho náhlým příchodem, ale rychle nasadí neutrální výraz. Přikývne na pozdrav a přijme jeho levou ruku, zatímco jeho oči na chvíli spočinou na mužově pahýlu. „Zbyhněv,“ představí se stroze. „Hora, říkáš?“ ohlédne se zpět na dřevěný kůl s květinami. „O jakou horu jde? Nějaký symbol? Nezvyklé obřady tu máte, to se musí uznat.“

Ludmila se otočí směrem k místním, zejména k těm starším, kteří sledují situaci. „Tady přítel rychtář má opravdu štěstí, že v tak těžkých časech máte pevné vedení. Věříme, že by nám mohl povědět více o tom, co se ve vašich vinohradech děje. My jsme připraveni nabídnout svou pomoc, aby byla vaše úroda ochráněna.“

Štěpán se zatím prochází kolem dětí, které začínají vykukovat. Pomalu k nim přistoupí, vyndá ze své brašny malý barevný kámen a poklekne. „Podívejte se,“ promluví k nim přátelsky. „Máte tu nějaké zajímavé kameny? Já sbírám zvláštní kameny z každé vesnice, kterou navštívím. Víte, jestli tu nějaké takové máte? Možná byste mi je mohli ukázat.“ Usmívá se a dává dětem najevo, že se jich nechce nijak dotknout ani je vystrašit.

Družina tedy udržuje otevřený a přátelský postoj, komunikuje s vesničany, ale zatím nečiní žádné další kroky. Vyčkávají na rychtáře a sledují reakce místních, aby získali lepší představu o náladě a situaci v Nové Vsi.

Bohdana vidí, že místní si mezi sebou něco šuškají. Něktečí u toho mračí, jiní mají přívětivější výraz. Pohledy některých vesničanů se mimoděk obracejí k blízkému lesu. Příchod družiny zřejmě vzbuzuje rozporuplné reakce dospělých.

Lašár Zbyhněvovi vysvětlí, že kůl je pozůstatek obřadu zarážení hory. Tento obřad se provádí na ochranu vinohradů před blížícím se obdobím sklizně. "No letos nám to moc nepomohlo", řekne uštěpačně a kývne směrem k hmyzí hlavě a pak obrátí oči k nebesům.

Jakmile se Štěpán obrátí k dětem, ty nejdovážnější se k němu vydají prohlédnout si jeho kameny. Jedna dívka pak z kapsy vytáhne vltavín velký jako pecka od meruňky. "Já mám pěkný kamínek!", chlubí se. Štěpánovi hned dojde, že je to na zdejší poměry neobvyklý nález.

Mezitím se kluk co byl poslaný od rychtáře vrátil a z rychty přichází sám rychtář. Větrem ošlehaný a sluncem osmahlý muž v černém klobouku. Po cestě k vám si krají nožem malé jablko a po kouskách ho ujídá. Přitom se očividně snaží odhadnout, zda od vás může čekat nepříjemnosti. Když k vám přijde, stroze vás osloví: "Vitajte u nás. Co vás k nám vede?"

Co dělají postavy dál?

Bohdana zachytí pohledy vesničanů mířící k lesu. Cítí, že les v sobě skrývá něco víc, než se na první pohled zdá, ale rozhovor s rychtářem má teď přednost. Přistoupí tedy o krok blíže ke Zbyhněvovi a Ludmile, ale zůstává tiše. Všímá si každé reakce rychtáře i Lašára, aby rozpoznala skryté emoce nebo náznaky napětí.

Zbyhněv přikývne, když Lašár mluví o obřadu. „Vím, že příroda si někdy dělá, co chce, a tradice nemusí vždy zafungovat, jak bychom si přáli,“ zabručí zamyšleně. Pak se otočí k rychtáři, aby na něj pohlédl přímo. „Dozvěděli jsme se, že vaše vinice postihla krupobití a teď se tu objevil tenhle hmyz.“ Ukáže na hmyzí hlavu. „Přicházíme zjistit, co se to tu děje, a nabídnout pomoc, pokud bude třeba. Zdá se, že potíží máte víc než dost.“

Ludmila pohlédne rychtáři zpříma do očí a nasadí přátelský úsměv. „Zdravíčko, rychtáři. My jsme slyšeli o bouři, která vám tady zničila úrodu, a také o problémech s těmi obřími škvořáky. Cestou jsme ještě zaslechli, že se povídá o nějakém božím zjevení…“ Záměrně nechává tuto větu otevřenou, aby viděla, jak rychtář zareaguje na zmínku o zjevení a jak moc chce mluvit.

Štěpán s jemným úsměvem přejíždí pohledem po vltavínu, který mu dívka ukázala. „To je opravdu krásný kámen, ještě jsem takový neviděl,“ pochválí ji. Pak se přátelsky ohlédne na vesničany, kteří celou scénu sledují. „Kdepak jsi ho našla? Tady někde u vás?“ Lehce konverzuje a snaží se přitom nenápadně dozvědět, jestli může mít nalezení vltavínu nějakou souvislost s událostmi ve vesnici nebo s lesem, který vesničané tak často pozorují.

Družina tedy nadále udržuje přátelský přístup, Ludmila zjišťuje informace přímo od rychtáře, Zbyhněv se snaží ukázat, že jsou připraveni pomoct, a Štěpán s Bohdanou nadále pozorují reakce a chování vesničanů, aby lépe pochopili, co se ve vsi skutečně děje.

Zbyhněv s Ludmilou se dají do řeči s rychtářem. "Tož pomoc sa dycky hodí," začne rychtář Krs, "ale nemyslite si, že vám za to budem platit zlatem." Potom postavám vysvětlí, že vesničené mají ze svého středu zvolené čtyři strážné vinohradů, tzv. hotaře. Ti už jednoho škvora zabili, poukáže na ležící hmyzí hlavu. "Jedného z nich ty potvory ale kúsly tak, že dovčil chodit nemože." dodá. Do dalšího boje se tak hotaři nehrnou. Za jednoho mrtvého škvora rychtář nabízí odměnu pět stříbrných. Víc si dovolit nemůže.

Pak si vzpomene na zmínku o boží tváři. Pokud jde o bohyňu, to musíte za nším knězem Rovastem. Najdete ho v rotundě nebo v jeho chalupě za ní.

"No máme tu ještě i jiné potíže, ale to už se řeší na vyšších místech." dodá nakonec.

Bohdana chvíli pozoruje rychtáře při hovoru. Všimne si, že jak pojídá jablko, oloupané slupky padají na zem. Rychtář je člověk přímé povahy, nic nezatajuje a nevypadá to, že by si vymýšlel.

Štěpán se mezitím od děvčátka dozví, že vltavín našla na pěšině mezi vinicemi a lesem.

Zbyhněv se po rychtářových slovech zamračí a zamyšleně si promne vousy. „Pět stříbrných za jednoho mrtvého škvora,“ zopakuje tiše. „Nevím, jestli vám ti hotaři řekli všechno, ale tenhle hmyz vypadá na něco víc než jen na obyčejnou náhodu. Není to přirozené. To, že jednoho zabili, je dobrá zpráva, ale musíme zjistit, kde se ta verbež bere.“ Poté přikývne a ohlédne se k rotundě. „Promluvíme s vaším knězem a pak se do toho pustíme. Třeba se nám podaří zjistit víc.“ Jeho tón naznačuje, že odměna není to, co ho nyní zajímá nejvíc – chce přijít věci na kloub.

Ludmila zůstane vedle Zbyhněva a kývne na rychtáře. „Vaše nabídka je férová, rychtáři. My se o škvoříky postaráme.“ Poté dodá tišeji, aby to slyšeli jen oni dva: „Máte nějaké podezření, odkud se ty potvory berou? A co myslíte tím, že se něco řeší na vyšších místech? Myslíte krajské pány?“

Bohdana pozoruje interakci mezi rychtářem a Ludmilou, ale po chvíli přikročí k Zbyhněvovi. „Než půjdeme za knězem, možná bychom se mohli zastavit u toho zraněného hotaře,“ navrhne. „Ráda bych viděla, co mu způsobilo potíže a jestli s tím nemůžu něco udělat.“ V jejím hlase je cítit upřímný zájem a touha pomoci.

Štěpán se mezitím usměje na děvčátko, které mu ukázalo vltavín. „Na pěšině, říkáš? Takový krásný kámen jsem ještě neviděl. Musí to být pro tebe něco cenného. Vezmi ho vždycky s sebou, když se tam vrátíš – třeba najdeš další.“ Ohlédne se k družině, kde probíhá rozhovor s rychtářem, a když vidí, že se situace uklidňuje, připojí se k nim. „Rychtáři, lidé v krčmě v městečku říkali, že tady měli problémy s nějakou podivnou bouří. To se stalo tady, nebo v okolí?“

Družina tedy zatím zůstává na návsi a snaží se zjistit co nejvíce od rychtáře. Pokud se dozvědí nějaké další informace nebo pokud se zdá, že rozhovor nikam dál nevede, jsou připraveni navštívit zraněného hotaře a kněze Rovasta.

"Esli chcete vědět o těch škvorech víc, zeptajte sa hotařů, až sa večer vráťá z varty. Všichni sú teď ve vinohradech na stráži." Odpoví rychtář Zbyhněvovi a Bohdaně.

Dál pokračuje na Ludmilin dotaz ohledně záležitostí pro "vyšší místa". V lese se usadili kočovní půlčíci. Místní mají strach, že budou krást v chalupách. Poslal proto pro drábi, aby je vyhnali. Zároveň má posel za úkol dát vědět čaroději Dražovi ve službách místního vladyky, že se ve vinicích objevil podivný znak, namalovaný fialovou barvou na kmen starého ořešáku.

Rychtář po té zareaguje na Štěpána. "Ba, ba. Velká búřka. Kroupy, vichr. Však nám to celou úrodu zkazilo. Letos bude vína málo, špatný rok nás čeká." Ostatní vesničené kolem něj jen smutně pokyvují.

Chtějí se postavy ještě na něco zeptat nebo budou dělat něco jiného? Připomínám také, že ještě družina nemá domluvený žádný nocleh.

Ludmila poděkuje rychtáři přátelským úsměvem. „Rozumím. Půlčíci se obvykle vyhýbají konfliktům, ale chápu vaše obavy. Mohli bychom se na ně zajít podívat a promluvit si s nimi. Možná zjistíme, co je sem přivedlo, a jestli nehrozí nějaké další problémy.“ Přitom si dává pozor na reakce ostatních vesničanů. Zmínka o kočovných půlčících by mohla být klíčem k pochopení napětí ve vesnici.

Zbyhněv přikývne. „Dobře, počkáme, až se hotaři vrátí, abychom zjistili víc o těch škvořiscích.“ Pohled mu sjede k ostatním členům družiny a pokračuje: „Navrhuju, abychom nejdřív navštívili kněze a zjistili něco o tom božím zjevení. Pak se můžeme vypravit k lesu, kde se zdržují ti půlčíci. Jestli utekli až sem, možná viděli něco, co by nám mohlo pomoct.“

Bohdana se usměje na rychtáře a přikývne. „Děkujeme za informace. Pomůžeme vám, jak jen to půjde. Ale ještě před tím bych chtěla zjistit, jak je na tom váš zraněný hotař. Je mi líto, co se mu stalo, a možná bych mu mohla aspoň trochu ulevit.“ Přitom doufá, že zranění je opravdu jen fyzické a není za tím něco víc, třeba nějaký jed nebo magický účinek.

Štěpán si zamyšleně hladí bradu. „Fialový znak na kmeni stromu… to zní jako něco, co by mohlo mít magický původ. Měli bychom se na to taky podívat. Třeba to má souvislost s tou bouří, která vás postihla.“ Při těch slovech se rozhlédne po vesničanech a opatrně dodá: „Nevíte, kdo by mohl tu barvu namíchat? Možná někdo z vesnice? Nebo ji půlčíci přinesli s sebou?“

Nakonec se Ludmila obrátí znovu na rychtáře. „A když už jsme u toho, potřebovali bychom nějaké místo na přespání. Můžeme se na chvíli uchýlit k vám, nebo nám doporučíte někoho ve vsi, kdo by nás mohl na noc přijmout?“ Snaží se to říct co nejpřátelštěji, aby rychtářovi ukázala, že nechce nikoho obtěžovat a ráda přijme jakýkoli návrh.

Pokud jim rychtář doporučí nějaké místo na přespání, družina se tam zajde ubytovat, aby si odložili své věci a domluvili se s hostitelem. Pak se vydají do rotundy za knězem Rovastem, aby zjistili více o zmíněném božím zjevení.

Rychtář Krs v průběhu rozhovoru dojedl jablko, ale hned na to vytáhl z kapsy hrst dýňových semen a začal je loupat a pojídat. Mezi sousty povídá: "No zkuste se zeptat Lašára, ten občas poskytuje přístřeší cizincům na cestách. Pokud jde o hotaře," pokračuje v řeči, "všichni, i ten zraněný, hlídkují ve vinicích. Ale tam teď nechoďte, po zaražení hory až do jejího otevření nesmí nikdo cizí do vinohradů vstupovat", připomene místní zvyky, "mohli by si vás splést se zloději a zbytečně by vznikal spor. Počkejte, až se vrátí a seznámíte se."

Přitom si Bohdana uvědomí, že Lašár se mezitím, aniž by si to uvědomila, nenápadně vytratil a vidí ho na druhém konci návsi jak míří ke své chalupě.

Po té se rychtář rozloučí a odejde zpátky na rychtu. Přitom okřikne své čeledíny a děvečky, kteří vše od vrat pozorují, aby se vrátili do práce.

Co dělají postavy dál?

Bohdana sleduje, jak se Lašár vzdaluje směrem ke své chalupě. „Zbyhněve, Štěpáne, jdeme za Lašárem. Možná nás ubytuje a prozradí nám víc,“ navrhne rychle, než jim jejich potencionální hostitel zmizí z dohledu. Pokyne hlavou směrem, kterým se Lašár vydal, a pak vyrazí přes náves, aby ho dohnali.

Zbyhněv přikývne. „Dobrá, stejně je teď čas si trochu odpočinout a naplánovat další postup.“ Pomalu vykročí za Bohdanou, přičemž se dívá na místní, jak se vracejí k práci. Jeho výraz je zamyšlený, přemýšlí nad tím, co slyšel o půlčících a fialovém znaku.

Ludmila pokývne hlavou a tiše si zamumlá: „Takže žádný vstup do vinohradů… No, to nám trochu komplikuje možnosti.“ Obrátí se na děti, které kolem nich ještě postávají, a pokusí se na ně usmát. „Dávejte na sebe pozor, ano? My si jdeme promluvit s Lašárem.“ Následně přidá do kroku, aby dohnala ostatní.

Štěpán chvíli ještě váhá, než se připojí ke zbytku družiny. „Zdá se, že tu Lašár má větší vliv, než bychom čekali,“ zamumlá si spíše pro sebe. Rychle se pak vydá za ostatními. „Snad bude mít něco teplého na zub,“ dodá s úsměvem, jako by celou situaci odlehčoval.

Družina tedy míří k Lašárově chalupě. Pokud Lašára doženou, Bohdana na něj zavolá: „Lašáre, mohla bychom si s vámi ještě na chvíli promluvit? Rychtář říkal, že občas poskytujete přístřeší cizincům. Možná bychom mohli najít u vás na noc útočiště.“

Zbyhněv dodá: „A jakmile budeme mít střechu nad hlavou, můžeme si promluvit i o těch vašich problémech. Mohlo by být dobré slyšet víc od někoho, kdo tady žije a ví, co se skutečně děje.“ Přitom Zbyhněv Lašára upřeně pozoruje, aby zjistil, jak na jejich žádost reaguje.

Pokud Lašár svolí, aby u něj družina přenocovala, využijí příležitosti a navážou s ním hovor o dění ve vesnici, jeho názoru na půlčíky a obřad zaražení hory. Pokud ne, zkusí ho přesvědčit argumenty, že mohou být užiteční a že mu jejich přítomnost může přinést užitek.

Bohdana vyjednává s Lašárem o noclehu
Ohrožení: 1 (prakticky nic nehrozí)
Hod: Vyjednávní s lidmi (vliv), bez manévrů -> 2d6 + 2 = 8 - neúspěch -> nebudu Bohdanu vyčerpávat, Lašár je přímo neodmítne, ale zadarmo střechu nad hlavou nedá.

No teď s odstupem jsem zvědavý, jak si poradím s mechanikou vyčerpání, musím najít vhodný způsob jak to udělat, aby AI měla i nějaký přehled o dostupných zdrojích postavy. No budeme exeperimentovat, až na to přijde řada.

Tak tady máme úvodní expozici, představení prostředí a NPCček. AI se pěkně chytá na naznačené háčky (kouř v lese, tvář bohyně, nedávná bouřka, škvoři). Docela by mě zajímalo, zda by při nějakém opakování AI zvolila postup, že napřed vyrazí do lesa a vesnici si nechá až na potom.

V textu dobrodružství počítám s tím, že se jednotlivé problémy na hráče takhle na úvod nahrnou, a oni si budou volit, kterou větev budou sledovat. Směr, kterým se postavy vydají ovlivní to, jakou frakci potkají jako první a tedy se dá očekávat, že její příběh bude ten, jehož optikou se pak budou dívat na problémy, které jsou tu k řešení. Nakonec se to všechno sejde zase dohromady a ukáže, z čeho ty potíže pramení.

Výplody AI mě i inspirují k rozehrávce. Když Štěpán vymyslí jak si získat děti pomocí kamínků, napadne mě, že jedna z NPC má u sebe polodrahokamy, mohla jeden někde ztratit a nějaké dítě ho mohlo najít. Šup tam s tím! Musím vymyslet, jak tohle dostat i do textu modulu

Vypadá to, že AI jakoby chápal z dodaných "deníků" co jednotlivé postavy mohou umět. Popisované činnosti postav podle mě korespondují s náplněmi dovedností přiřazených povolání dle pravidel.

Všimněte si, že jsem (podotýkám nezáměrně) odignoroval Štěpánův dotaz na původ barevných znaků. Živí hráči by se asi připomněli a vyžadovali reakci vesničanů. AI na to kašle a nepřipomíná se. Naopak jsem si říkal, že bude užitečné připomenout AI, že si mají hledat nocleh, protože na to by se živí hráči určitě zaměřili, ale u AI si nejsem jistý, že by ji to automaticky napadlo.

[Korhul]

Shánění večeře a pokec s Lašárem

Editnul jsem poslední příspěvek, na konci konverzace přidáno vyhodnocení mechaniky, přehlédl, jsem už házel poprvé, když postavy oslovily Lašára s žádostí o nocleh.

Lašár se zastaví ve dveřích a otočí se na družinu. "Nečekal jsem dnes hosty", začne opatrně. "A moje chalupa je malá, můžu vám nabídnout nocleh pouze na seníku pod střechou. Jídla mám taky dost jen tak pro sebe. Ale možná kdybyste obešli sousedy, sehnali pár vajec, slaninu a nějaký chleba, tak bychom si mohli dát dobrou večeři a u toho si vyměnit co kdo v poslední době slyšel." Usměje se šibalsky v očekávání, jak na to družina zareaguje.

Pokud tedy chce družina získat u Lašára zázemí, musí na oplátku obejít vesnici a nakoupit nebo jinak získat jídlo na přípravu večeře.

Co budou postavy dělat?

Štěpán se okamžitě ujme slova a zazubí se na Lašára. „Vypadá to, že máme dohodu! Přece nenecháme našeho hostitele hladovět. Pár vajec a slaninu určitě někde ve vsi seženeme.“ Otočí se k ostatním a dodá: „Myslím, že máme dost na to, abychom něco nakoupili, ale možná bychom mohli zkusit i štěstí s výměnou nebo službičkami.“

Ludmila pokývne. „Mohli bychom se poptat u místních. Třeba se najde někdo, kdo by nám chtěl dát něco navíc, když vědí, že jsme tu, abychom pomohli s těmi škvořisky. Když tak, ráda nabídnu, že jim pomůžu s nějakou prací.“ Podívá se směrem k domkům na okraji návsi a rozhodne se začít právě tam, kde vidí kuřince a pár hýkajících koz.

Zbyhněv se zamračí, ale nakonec pokrčí rameny. „Dobrá, obhlídnu, co je kde k mání. Vejce a slanina… To bych mohl zjistit v nějakém dvoře.“ Ukáže směrem k několika statkům, kde vidí viset svazky cibule a u některých dokonce plechové tabulky s obrázky slepic a prasat. Vyrazí tím směrem, připravený nakoupit, pokud bude třeba.

Bohdana se podívá na Lašára a přátelsky se usměje. „Skočím do místního chrámu a promluvím si s knězem. Možná bude mít nějaké rady nebo dokonce zásoby pro poutníky. Taky zjistím víc o tom božím zjevení, co tu údajně proběhlo.“ Pomalu se rozejde směrem k rotundě, ale ještě na ostatní houkne: „Sejdeme se u Lašára, až každý něco získáme.“

Družina se tedy rozdělí:

Štěpán se pokusí získat jídlo od vesničanů, zkouší se bavit s místními, nabídnout nějaké triky a kejkle pro pobavení nebo dokonce nabídnout pomoc s lehčími pracemi, pokud by ho to vyneslo ke kýženým zásobám.
Ludmila se zaměří na jednotlivé stavení, kde by mohla být zvířata, vejce nebo jiná forma proviantu. Nabídne výpomoc při sbírání, vymění se o stříbrný, pokud by byla potřeba, a zároveň se pokusí od místních zjistit něco víc o aktuální situaci ve vesnici.
Zbyhněv se vydá k větším statkům, kde doufá, že by mohl získat slaninu, a pokud bude třeba, nabídne nějaké to stříbro nebo i výměnu za jiný drobný předmět z jejich zásob.
Bohdana se jde přímo zeptat kněze Rovasta, jestli by neměl něco málo z chrámových zásob, a zároveň se snaží vyzvědět více o božím zjevení a rituálech zaražení hory.

Po skončení jejich shánění se plánují všichni vrátit k Lašárovi a přinést, co se jim podařilo sehnat, aby mohli připravit večeři a promluvit si s Lašárem o dění ve vsi.

Štěpán žongluje
Ohrožení: 2 (vesničané jsou přece jen nedůvěřiví k cizincům)
Hod: Triky a kejkle (duše), bez manévrů -> 2d6 + 2 = 9 - úspěch, dostane odměnu v podobě jídla

Bohdana jedná s knězem
Ohrožení: 2
Hod: Vyjednávání s lidmi (vliv), bez manévrů -> 2d6 + 2 = 9 - úspěch, kněz je ochoten se s ní bavit a prozradí pár věcí adekvátních situaci

Ostatním jsem to dal zadarmo jako autosucces za to, že Zbyhněv utratil peníze.

Ok, plechové tabulky v 15. století? No budeme to ignorovat, že se nestalo. Ale jinak kvituji, že AI rozdělila a nechodí spolu.

Pokračujme.

Štěpán dojde zpět na náves pod starou lípu a začne bavit děti svými žonglérskými triky. To přiláká i několi dospělých. Nakonec svoje bravurní vystoupení zakončí prosbou o trochu zásob a skutečně se najde pár sedláků, kteří mu přinesou cibuli, česnek, vejce nebo špek. Z řad sedících kmetů však vyslechne také podezřívavé řeči o tom, zda není součástí tlupy kočovníků, co se usídlili v lese. Je přece také půlčík.

Ludmila narazí na starší ženu, která sama na dvoře poklízí slepice a dojí kozu. Dá se s ní do řeči, zjistí, že je to manželka zraněného hotaře Slávy. Stěžuje si, že její muž, místo aby zůstal doma, trmácí se do vinic s bolavou nohou. Ludmila jí pomůže s prací a za odměnu si vyslouží kus kozího sýra.

Zbyhněv zkusí zajít na statek rychtáře Krsa. Ten mu ochotně za stříbrňák prodá velký kus slaniny. Družine zbývá ještě pět stříbrných na případné další útraty.

Bohdana nahlédne do rotundy. Je to prostá jednoduchá stavba, i tak je ale zřejmé, že jde o vyjímečné místo. V tak malých vesnicích zpravidla kamené chrámy nebývají. Uvnitř rotundy je dřevěný oltář v podobě masivního dubového špalku. Za ním jsou kovaná dvířka vedoucí do apsidy. Kněze Rovasta najde Bohdana v jeho domku za rotundou, právě poklízí slepice a chlívek s kozou. Dotaz na boží zjevení od cizince kněze překvapí. Asi nepočítal, že zpráva se už dostala tak daleko. Bohdanina vřelost a výřečnost však překoná jeho váhání. Prozradí, že každé ráno za rozbřesku se chodí modlit ke starému dubu při cestě k vinohradům, do kterého uhodil při té poslední velké bouři blesk. V rozpraskaném dřevě se mu zjevuje němá tvář bohyně úrody. On se k ní modlí v naději, že s ním začne komunikovat. Ohledně zarážení hory kněz řekne, že se jedná o dávný rituál, jehož cílem je zajistit ochranu bohů na vinicemi. Bohužel letos zřejmě bylo obětováno málo nebo byl rituál špatně proveden, jestli bohové namísto ochrany seslali na vinice pohromu v podobě bouře. Znamení v podobě boží tváře Rovast bere jako snahu bohů sdělit místním, v čem se mají napravit, aby se příště podobných katastrof vyvarovali.

Mají dobrodruhové zájem se ještě na něco doptat nebo se sejdou u Lašára, jak bylo domluveno?

Bohdana si pozorně vyslechne kněze Rovasta a poté klidným hlasem pokračuje: „Rovaste, možná bych se měla na tu tvář bohyně podívat. Pokud mi to dovolíte, zítra ráno bych vás doprovodila ke stromu, když se půjdete modlit. Jestli se v tom zjevení skrývá něco nadpřirozeného, mohla bych to vycítit a pokusit se vám pomoci. Mohlo by se ukázat, že bohyně k vám promlouvá, jen způsobem, kterému my smrtelníci plně nerozumíme.“ Snaží se, aby její slova vyzněla upřímně a podpořila kněze ve víře, že pomoc zvenčí může být užitečná.

Pokud Rovast souhlasí, domluví se na setkání u jeho domu za svítání. Poté se Bohdana s úklonou rozloučí a zamíří k Lašárově chalupě.

Zbyhněv, Ludmila a Štěpán se mezitím setkávají před Lašárovým domem. Ludmila s úsměvem ukazuje kus kozího sýra a Zbyhněv napřahuje ruku se slaninou. Štěpán přidává cibuli, česnek a vejce, které nasbíral. „Tahle vesnice má sice pár bručounů, ale většina lidí nám ráda něco věnovala,“ řekne povzbudivě a rozhlíží se, zda už přichází Bohdana.

Jakmile se všichni setkají u Lašárova domu, Bohdana jim stručně shrne, co se dozvěděla od kněze Rovasta: „To boží zjevení je prý tvář bohyně vyryta do starého dubu po úderu blesku. Kněz se k ní modlí každé ráno a věří, že s ním bohyně zkusí promluvit, až se podaří vyhovět jejím požadavkům.“ Přitom se zamračí. „Půjdu tam s ním zítra ráno a uvidím, jestli je v tom nějaká magie.“

Zbyhněv se na chvíli zamyslí. „Dobře. Zatím si promluvíme s Lašárem, zjistíme, co ví, a pokusíme se taky získat nějaké zprávy o těch půlčících v lese. Ať se můžeme rozhodnout, co podnikneme dál.“

Pokud jsou všichni připraveni, Ludmila vezme sýr a přistoupí ke dveřím Lašárovy chalupy. Lehce zaklepe a řekne: „Sehnali jsme, co jste chtěl, Lašáre. Snad vám to bude stačit na dobrou večeři. Můžeme dál? Rádi bychom si při té večeři vyměnili, co kdo ví o situaci ve vsi.“ Přitom se přívětivě usměje a lehce ukloní.

Pokud je Lašár pozve dál, družina vejde do jeho skromné chalupy a připraví společně jednoduché jídlo. Během přípravy se budou snažit zjistit:

Jaké má Lašár zkušenosti s těmi kočovnými půlčíky? Zda o nich ví víc než vesničané.
Zda má nějaké vlastní podezření, proč rituál zaražení hory selhal a jaké oběti se obvykle bohům přinášejí.
Co ví o fialovém znaku namalovaném na stromě ve vinici – je to pro něj něco známého, nebo se domnívá, že to má souvislost s magií či přítomností cizinců?

Družina chce získat co nejvíce informací, než se vydají za půlčíky nebo jinam.

Když Bohdana navrhla knězi, že by šla s ním na modlitbu. Zdvořile ale rozhodně to odmítl s tím, že tato věc je jeho záležitost jakožto místního kněze.

Samozřejmě Bohdana se může rozhodnout později, že se s knězem ráno setká a zkusí ho znovu přemluvit nebo jej může ráno tajně sledovat, bude-li chtít.

Jakmile se družina setká u Lašára doma, ten je pozve k sobě domů. Jeho chalupa je prostě zařízená, ale je v ní překvapivě pořádek svědčící o hospodářově dobré sebekázni. Všichni si všimnou řezbami zdobené truhlice z cizokrajinného dřeva postavené v koutě.

Lašár má radost z přineseného jídla. Je vidět, že je zvyklý na skromnější jídlo. Při přípravě jídla a následném stolování pak zpřede řeč s postavami. Než ale začne vykládat o tom, co postavy zajímá, žádá od nich neoblomně, aby mu pověděli něco o svých dosavadních cestách.

Co budou dobrodruzi dělat dál?

Zbyhněv se uvelebí na lavici a opře si válečnou sekeru o stěnu. S povzdechem se nakloní dopředu, aby si pohodlně položil ruce na stůl. Jeho hluboký hlas promluví první. „Dobře, Lašáre. Povíme ti něco o našich cestách. Není to žádná zázračná sága, jen to, co život přinesl.“

Štěpán se nakloní dopředu a přeruší ho lehkým smíchem. „Toho trpaslíka nepodceňuj. Kdyby vyprávěl každou bitvu, kterou svedl, poslouchali bychom ho až do rozbřesku.“ Pokyne Bohdaně a Ludmile, aby se usadily. „Já osobně rád poslouchám příběhy druhých, ale když si to tak žádáš… Moje kroky mě zavedly do různých koutů, Lašáre. Nejsem ten, kdo by se bál vyrazit na neprobádanou stezku nebo si něco ověřit na vlastní oči.“

Nakloní se blíž, aby dodal konverzaci na důvěrnosti. „Nedávno jsme se vrátili z malé vesnice na severu, kde mizely děti. Místní si mysleli, že je to dílo vlkodlaka. Ukázalo se, že to nebyla pravda. Byla to jen skupina uprchlíků, kteří dětem slibovali lepší život ve městě, a pak je odváděli do práce ve špinavých dírách za hradem. Kdybys slyšel jejich pláč, neuvěřil bys, že lidé můžou být tak krutí.“ Pokrčí rameny a pokračuje: „Ale lidé jsou různí. Pořádek jsme tam ale nakonec udělali, a děcka vrátili. To už je taky nějaký čas.“

Ludmila na to naváže: „Pomohli jsme pak taky jedné osadě, co ji trápily ohnivé zmije. Věř mi, když říkám, že je lepší se těm potvorám vyhnout. Místní si mysleli, že jsou to poslové bohů. Ukázalo se, že to byly jen zbloudilé bytosti z bažin. Bohdana připravila mast, která zmije odpuzovala, a my jsme je pak zahnali zpět, odkud přišly.“ Obrátí se k Lašárovi a ztiší hlas: „Ty si taky asi zažil hodně příběhů, co? Místní si o tobě určitě ledacos povídají.“

Bohdana přitom sedí tiše a bedlivě pozoruje Lašárovu reakci. „Cesty nás zavedly na různá místa, ale někdy jsou věci komplikovanější. Některé problémy se dají vyřešit silou, jiné zase ne.“ Pousměje se a skloní hlavu, jako by chtěla dodat váhu svým slovům. „Ty určitě víš, co je tu doopravdy zač. Slyšela jsem o tom fialovém znaku na stromě. Není to něco, co se tady běžně děje. Někdo se tu snaží něco skrýt, nebo si s vámi zahrává. Mohlo by to souviset i s tou bouří, kterou jste tu měli.“

Zbyhněv přikývne a pokračuje: „Nemáme v plánu vynášet soudy, Lašáre. Chtěli bychom přijít na to, co se to tady děje. Pomohli jsme už lidem v jiných vesnicích, dokážeme pomoct i tady. Kdybys nám ale mohl říct víc – o těch půlčících v lese, o tom, proč rituál zaražení hory selhal… Možná společně zjistíme víc.“

Po těchto slovech družina ztichne a vyčká, co Lašár na jejich příběhy odpoví a jak bude reagovat na zmínku o záhadných událostech kolem vinic a lesů.

AI nám tam nasekala spoustu různých "Pokud něco, tak..." Pro mě není zajímavé simulovat hráče, soustředím se spíš na to, co mi pomůže vylepšit text modulu, tak z toho prostě nějak autoritaivně vybruslím. Na druhou stranu nechám AI vyfabulovat nějaké historky z minulosti postav. Zpětně mi dochází, že je to nehospodárné plýtvání s prostorem kontextového okna, ale tak co už, držím se taky trochu toho, co jsem prostě napsal do modulu

Historky postav o tom, jak pomáhali s potíráním různých pověr by v Lašárovi zarezonovali, je to člověk podobného ražení. Tak toho využiju k nastolení otázky na tělo.

Lašár si se zaujetím poslechne vše, co mu postavy řeknou. Při zmínkách o různých pověrách, kterým jsou lidé ochotni věřit přikyvuje. Když dobrodruhové domluví, vezme si slovo sám.

"Vidím, že mám co do činění s protřelou cháskou, jen co je pravda. O runách ve vinohradě, o bouřce a o boží tváři toho příliš nevím. Nestrám se o to příliš. Jen mohu ze zkušenosti stejné jakou máte vy říct, že podle mě to bude nějak souviset, protože se to objevilo ve stejný čas. Stejně tak ti škvoři se začali líhnout až po té bouři. Ale vsadil bych krk, že v tom nemají prsty bohové a vysvětlení bude prostější, byť nadpřirozeno v tom roli hraje."

Potom stočí řeč na kočovné půlčíky. Začne si stěžovat, že je nikdo nemá rád, vladykové je vyhánějí ze svých panství. Přitom je to velmi veselý a přívětivý lid. Předsudky vůči nim nemám rád. Schválně nechává věty nedokončené, aby je mohli dobrodruhové doplňovat a on tak zjistil jejich názor na tento národ.

Jaké názory na potulné půlčíky postavy projeví? Zkus popsat stručně postoj každé postavy jako ho dá najevo vůči Lašárovi a zároveň napiš, zda postava vyjevila svoje myšlenky upřímně nebo se je snažila skrýt a myslí si ve skutečnosti něco jiného. Tento postoj každé postavy si zapamatuj, bude důležitý v dalším průběhu hry.

Zbyhněv si založí ruce na prsou a trochu se zamračí. „Řeknu to takhle, Lašáre. Kočovníci… ať už půlčíci, nebo kdokoliv jiný, si sami volí svůj způsob života. Já v tom nevidím problém, ale většina lidí, co má usedlý život, je prostě nepochopí. Nevěří jim. A nedivím se. Kočovný život s sebou nese i riziko, že se mezi nimi objeví lotři, co přijdou k cizímu majetku rychleji, než by měli. Rozumím, proč je tady lidi nechtějí.“ Zbyhněv mluví upřímně a otevřeně sdílí svůj názor. Na kočovné půlčíky se dívá neutrálně, ale chápe, proč mohou být lidem trnem v oku.

Ludmila přikývne. „Zajisté, souhlasím, že ne každý kočovník je zloděj nebo pobuda. Většina z nich se jen snaží najít svoje místo. Někdy prostě nezapadnou a lidé na ně hledí skrz prsty. Takoví půlčíci mají těžký život a není fér, že je každý soudí jen podle toho, že nechtějí nebo nemůžou žít jako ostatní. Většinou je strach z neznámého, co lidi přiměje k takové nedůvěře.“ Její hlas zní upřímně, a když mluví, je vidět, že s půlčíky sympatizuje a že jim chce dát šanci.

Bohdana se zamyslí a pokrčí rameny. „Každý by měl mít právo na své místo na zemi. Ale je pravda, že kočovný život není pro každého a lidé se bojí toho, co neznají. Chápu, proč mají místní obavy, ale nevěřím, že by půlčíci přišli někomu ublížit bez důvodu. To se ale nikdy nedozvíme, pokud s nimi nepromluvíme, místo abychom je rovnou vyháněli.“ Její slova jsou pronesena upřímně, ale cítit z nich i lehká opatrnost. Rozumí situaci z obou pohledů, ale nesouhlasí s tím, aby se půlčíci vyháněli jen na základě strachu a předsudků.

Štěpán se na chvíli odmlčí, než se nadechne a promluví vážněji, než je u něj obvyklé. „Lašáre, já jsem taky půlčík. Takže vím, co to znamená být viděný jako vyvrhel, než abys byl přijatý jako přítel. Všichni půlčíci nejsou stejní, to je jasné, ale řeknu ti jedno – kdybych neměl přátele, co mi dali šanci, možná bych teď byl v nějaké podobné tlupě. Odtud už je pak jen kousek k tomu, aby ses stal tím, co o tobě ostatní říkají.“ Upřímnost a lehká hořkost v jeho slovech svědčí o tom, že i on sám zažil předsudky. Vidí v kočovných půlčících spřízněné duše a má k nim sympatie.

Družina tedy před Lašárem upřímně sdělí své názory a přitom čekají, jak na jejich slova zareaguje.

### Postoje postav vůči potulným půlčíkům: 1. **Zbyhněv** má neutrální, ale mírně podezřívavý postoj vůči potulným půlčíkům. Domnívá se, že každý, kdo se toulá po kraji a nemá trvalý domov, má větší sklony k problémům. Upřímně přiznává, že rozumí obavám místních, i když osobně žádné hlubší zášť k půlčíkům necítí. 2. **Ludmila** je vůči potulným půlčíkům přívětivá a upřímně projeví svůj soucit. Říká, že mnoho potulných lidí, včetně půlčíků, jsou nepochopení a nespravedlivě pronásledovaní. Věří, že obavy místních pramení spíše z neznalosti než z opravdového nebezpečí. 3. **Bohdana** má tolerantní postoj a snaží se vidět situaci z různých úhlů. Upřímně vyjadřuje, že každý si zaslouží mít svůj domov, ale zároveň chápe, že kočovný život přináší potíže. Cítí, že je třeba k nim přistupovat s opatrností, ale nesouhlasí s vyháněním na základě předsudků. 4. **Štěpán**, jako půlčík sám, projeví empatii a zastává se potulných půlčíků. Před Lašárem mluví upřímně a otevřeně říká, že potulní půlčíci jsou často zbytečně perzekvováni kvůli předsudkům. Tvrdí, že i když někteří z nich možná kradou nebo podvádějí, není fér házet všechny do jednoho pytle. Sám dobře chápe, jak těžké je přežít, když vás lidé odmítají přijmout. Lašár tak získá představu o názorech všech čtyř postav.

Žádná z postav se tedy nerozhodla předstírat, že si myslí něco jiného, než ve skutečnosti. Ale už z úvodní charakteristiky vyplývá, že jsou to všechno klaďasové, takže asi žádné překvapení.

Lašár poděkuje všem za jejich upřímná slova a zdůrazní jak si váží jejich otevřenosti v rozpravě na tak citlivé téma. "Mám v úmyslu zítra brzy ráno za půlčíky zajít, když bude ještě většina lidí ve vsi spát. Vesničané k nim nemají důvěru a stejně skrz prsty by se mohly dívat na toho, kdo se snimi stýká." Lašár nabídne, že kdo chce, může jít s ním.

Potom jim povypráví co ví o záhadách ve vsi. Jako každý rok vesničané ke konci srpna obětovali bohyni úrody, zarazili horu a kněz Rovast požehnal hotařům, aby se jim dařilo dobře strážit vinice. Už několik dní v kuse bylo neobvyklé horko. Hned druhý den po slavnosti pak přišla odpoledne bouře s vichřicí, která pobila vinice a blesk uhodil do starého dubu při cestě k vinohradům. Strom to dočista rozervalo.

Po několika dnech potom při bohoslužbě Rovast oznámil, že se mu ve dřevě zničeného stromu objevila líbezná tvář, což nemůže být nic jiného, než obraz bohyně úrody, která se nám snaží dát znamení své přízně po té, co nás potkalo. Alespoň takto to kněz vykládá. To stejné ráno se na kmeni ořešáku objevilo i to znamení. Objevili ho hotaři, kteří to hned pověděli Krsovi a ten nechal poslat vzkaz čarodějovi Dražovi, jak už víte. Po té bouřce se taky začali rojit ve vinicích ti velcí škvoři. Hotaři na ně vytáhli s holemi, ale jak to skončilo, už taky víte. Škvoři totiž vylézají jen v noci, takže se těžko hledá jejich doupě a boj v noci také není nejjednodušší.

Lašár dokončil své vyprávění. Zajímá postavy ještě něco dalšího?

Zbyhněv zamyšleně přikývne, když Lašár skončí své vyprávění. „To dává smysl. Pokud škvoři vylézají jen v noci a nemůžeme do vinic, dokud se hotaři nevrátí, musíme si to dobře naplánovat. Možná bychom měli začít s prohlídkou lesa a okolí vesnice, abychom zjistili, jestli není nějaký vchod do jejich doupěte mimo vinice.“ Otočí se k Lašárovi. „Půjdu s tebou za půlčíky, chci se podívat, jestli neví něco, co nám ostatní zamlčují.“

Ludmila přikývne na souhlas. „Já se taky ráda připojím. Myslím, že není dobré, aby se půlčíci cítili odtrženi od všech. Pokud jim ukážeme, že jsme na jejich straně, možná nám poví něco, co by mohlo pomoci. A také bychom měli zjistit, jestli se ve vinicích objevují často, nebo jestli se vyhýbají některým místům. To by nám mohlo dát vodítko k tomu, kde se ti škvoři skrývají.“

Bohdana pohlédne směrem k rotundě a pak se vrátí pohledem k Lašárovi. „Půjdu s vámi, ale také bych se ráda podívala na ten starý dub. Tvář bohyně úrody, a ještě takto zjevená…“ Na chvíli se odmlčí a lehce pokývne hlavou. „Chtěla bych se ujistit, že se jedná skutečně o znamení a ne o něco jiného. Cítím, že v tom stromě musí být něco více.“

Štěpán se podrbe na hlavě a pak s jemným úsměvem řekne: „Já jsem určitě pro, abychom za nimi šli. S půlčíky si rozumím a možná mi řeknou něco, co ostatním ne. Navíc by mi u nich mohlo být líp než u zbrojnošů ve vesnici.“ Pak se otočí zpět k Lašárovi. „Myslíte, že by ti půlčíci věděli něco o tom znamení na ořešáku nebo o dubu? Jestli se drží poblíž, možná mohli něco zaslechnout nebo zahlédnout.“

Zbyhněv pak dodá: „Jsem taky zvědavý, co řekne čaroděj Dražo. Jestli je to někdo, kdo zná magii, třeba nám poví něco, co ostatní přehlédli.“ Poté se podívá z okna na temnoucí oblohu. „Ale to si asi budeme muset nechat na ráno. Prozatím bych si rád odpočinul. Jestli v noci zas vylezou ti škvoři, musíme být připravení.“

Družina se tedy shodne na tom, že ráno půjdou s Lašárem za půlčíky, a jakmile se hotaři vrátí z vinic, pokusí se s nimi promluvit. Po setkání s půlčíky by se také chtěli podívat na starý dub, pokud bude příležitost, aby Bohdana zjistila, co cítí z božího znamení. Večer tedy dokončí jídlo, poděkují Lašárovi za poskytnutí přístřeší a pokusí se dobře vyspat na zítřejší vyšetřování.

[Korhul]

Jdeme navštívit tábor kočovníků

Lašár jen dodá, že kočovní půlčíci se v lese utábořili až večer po té, co se objevilo znamení na ořešáku. Souhlasí tedy s tím, že se všichni vzbudí před svítáním a vyrazí do lesa za půlčíky, popřeje všem dobrou noc a všichni se můžou jít vyspat.

Někrerým postavám se může zdát, že ani pořádně oka nezamhouřili a už je budí kroky Lašára, který se svižně pohybuje po dvoře, aby narychlo opatřil zvířata, která chová. Slunce je ještě za obzorem, ale východní strana oblohy už bledne. Když se všichni proberou a sešplhají po žebříku na dvorek, dá Lašár pokyn a vyrazí směrem do lesa. I když většina obyvatel vesnice ještě spí, dává Lašár všem najevo, že jejich výprava by měla zůstat pokud možno utajená a proto je vede oklikou tak, aby zůstali skrytí případným zvědavcům. Nakonec se podaří vstoupit pod koruny stromů. Lašár vede skupinu do mírného kopce, pod nohama chrastí staré listí, občas je nutné obejít úsek zarostlý ostružiním nebo kopřivami.

"Předpokládám, že půlčíci mají postavené hlídky," pronese Lašár šeptem k ostatním. "Nejsem si jistý, jak nejlépe se k nim přiblížit, aby si to nevyložili špatně a nevzniko nedorozumění. Štěpáne," osloví půlčíka, "ty znáš zvyky vašeho lidu. Jaký postup navrhuješ?"

Štěpán se na chvíli zamyslí a lehce přivře oči. Pak se pomalu nadechne a odpoví šeptem: „Půlčíci, zvlášť ti kočovní, mají silně vyvinutý smysl pro nedůvěru, když cítí, že by mohli být v nebezpečí. Většina z nich si chrání svůj tábor jako poklad, protože vědí, že kdykoli by na ně někdo mohl znenadání zaútočit. Nezáleží ani tolik na tom, že jsem taky půlčík, jako spíš na tom, jak přijdeme.“

Ukáže směrem, kterým Lašár naznačil, že by měli půlčíci být. „Navrhuju, abych šel napřed sám. Pokud někde mají hlídky, vycítí mě dřív, než vás ostatní. Ukážu se jim, pronesu jejich uvítací formuli a poprosím, aby vás přijali jako hosty. Jestli ucítí nějaké nebezpečí nebo uvidí více cizích lidí najednou, možná nás nebudou chtít pustit k táboru, ale spíš na nás vytáhnou zbraně nebo zmizí, než bychom si mohli vůbec promluvit.“

Pousměje se, i když jeho oči zůstávají vážné. „Kočovní půlčíci nikdy neútočí jako první, ale v sebeobraně jsou ostražití jako lišky.“ Otočí se k Lašárovi a zbytku družiny. „Dám vám znamení, když to bude v pořádku, a můžete přijít. Pokud by to ale vypadalo, že nejsou přátelští, přemluvím je, aby se s námi setkali na neutrálním území. Tak je nejlépe nevyplašíme.“

Zbyhněv přikývne. „Dává to smysl. Vždycky je lepší jednat opatrně, než je zbytečně dostat do úzkých. Můžeš se na mě spolehnout, Štěpáne, já počkám v záloze.“

Ludmila přejede pohledem okolní stromy a přikývne. „Budu tě krýt zpovzdálí. Kdyby se objevil někdo další nebo kdyby nás chtěli obejít, uvidím je první.“ Přiloží si prst k ústům, jako kdyby tím chtěla vyjádřit naprosté ticho a opatrnost.

Bohdana jemně pokyne hlavou. „Opatrně s nimi, Štěpáne. Jestli se jim stala nějaká křivda nebo jsou ve strachu, možná na tebe přenesou víc, než by měli. Pamatuj na to.“ Přitom se snaží vcítit do situace kočovníků a odhadnout, jestli na místě necítí nějakou magickou přítomnost nebo neobvyklou energii.

Pokud se Štěpán rozhodne přistoupit na svůj plán, vykročí napřed s rukama volně podél těla, aby neukazoval žádné nepřátelské úmysly. Půjde tiše a pomalu, občas zastaví a naslouchá, zda neslyší kroky nebo hlasy, které by mohly naznačovat přítomnost půlčíků. Jakmile se přiblíží k táboru nebo místu, kde by měli být hlídky, pronese v půlčickém jazyce obvyklé uvítání kočovníků:

„Mír a světlo vám všem. Nepřicházím sám, ale s přáteli. Rádi bychom si promluvili a žádáme o přijetí mezi vás jako čestní hosté.“

Pokud na jeho volání nikdo nezareaguje, zůstane stát a opatrně se rozhlédne, jestli neuvidí pohyb nebo nějaké znamení, že ho půlčíci slyšeli.

Štěpán přesvědčuje stráže o svých dobrých úmyslech
Ohrožení: 2
Vyhodnocení: Vyjednávání s lidmi (vliv), bez manévrů -> 2d6 + 0 = 7, neúspěch

Zeptám se ho, jestli dodá něco navíc, co by šlo použít jako vyčerpání.

Štěpán provede svoji akci. Přijde na místo, kde lze tušit hlídky. Pronese svá slova. Chvíli slyší jen šumění listů v mírném vánku, ale za moment se za ním ozve dvojí žuchnutí. Ze stromů seskočili dvě postavy, v ranním šeru je těžké rozeznat rysy jejich tváří, ale podle vzrůstu určitě jde o dva půlčíky z tlupy kočovníků. Udržují si od Štěpána odstup. Mlčí, situace je napjatá. Zdá se, že nejsou zatím přesvědčení o Štěpánových dobrých úmyslech a ten tak bude muset dodat ke svým slovům něco navíc. Nebo může vyčkat, co se bude dít dál s vědomím, že jejich důvěru nezískal. Co udělá Štěpán dál?

Štěpán zvedne ruce do výšky ramen, dlaněmi otevřenými směrem k půlčíkům, aby ukázal, že není ozbrojen a nehodlá útočit. Pomalu a klidně se otočí k těm dvěma, přičemž zůstává na místě, aby neudělal žádný nečekaný pohyb. Při tom se na tváři snaží vykouzlit jemný úsměv, který má situaci trochu odlehčit.

„Mám jméno Štěpán a jsem stejně jako vy půlčík,“ začne měkkým tónem. „Mám s sebou přátele, kteří přišli pomoct lidem z vesnice s těmi potvorami, co se tu objevily po bouři. Ale není to tak jednoduché, jak se zdá. Rádi bychom se dozvěděli váš pohled na věc, protože mám pocit, že vesničané možná nevidí všechny souvislosti.“

Na chvíli se odmlčí a pohlédne oběma do očí, snaží se v nich číst a odhadnout jejich postoj. „Lašár z vesnice je s námi. Možná jste o něm slyšeli, je to člověk, který se vás nezříká a nesoudí. Nabídl se, že by nás k vám vzal, abychom si mohli v klidu promluvit. Když mi dáte možnost a chvíli naslouchání, přivedu ho sem, abyste viděli, že vám nechceme ublížit.“

Pomalu sáhne do své brašny, ale dává jim dost času, aby viděli, že nesáhne po zbrani. Vytáhne několik malých, ale krásně malovaných kamínků – suvenýrů, které si během svých cest ponechal, aby je dával jako malé dárky. Ukáže je na dlani. „Jsou to drobnosti, ale mám je na znamení dobré vůle. Vím, že situace je teď napjatá, ale my chceme najít způsob, jak se zbavit těch potvor, co vám i vesnici ztěžují život. Říká se, že někde v lese máte svůj tábor. Mohl bych s vámi promluvit tam? Anebo aspoň zavolat Lašára, abyste viděli, že v tom je s námi?“

Na tváři mu zůstává přívětivý úsměv, ale jeho oči pozorně sledují, jak půlčíci reagují na jeho slova a nabídku dárků. Pokud bude cítit, že jejich postoj měkne, pomalu navrhne, že by přivedl zbytek družiny, aby mohli promluvit všichni.

Beru to jako vyčerpání, zda dva vlivy - odhalí více informací, prozradí, že jde s celou skupinou. Ohrožení stoupá na 3.

"Jméno Lašár je nám známé", pronese jeden člen hlídky, "víme, že půlčíkům z jiných tlup v minulosti pomohl. Vyčkej tu se mnou," vyzve Štěpána. "Ty běž směrem odkud přišel Štěpán", obrátí se na druhého člena hlídky, "a ověř co nám řekl". Lašára poznáš podle chybějící dlaně," připomene mu. Bude-li to pravda, přiveď zbytek jeho druhů sem.

Hodlá Štěpán činit nějaké další akce nebo počká, zda půlčíci přivedou jeho druhy?

Vymyslel jsem, že kočovníci by Lašára mohli alespoň z doslechu znát jako člověka, který není proti kočovníkům zaujatý.

Štěpán zůstane klidně stát na místě a zlehka přikývne. „Samozřejmě, udělejte si své ověření. Nemám v úmyslu vás nijak podvést.“ Spustí ruce podél těla a ukáže, že nemá v plánu žádné další akce.

„Rád si tady s tebou chvíli popovídám, než se moji druhové objeví,“ obrátí se na půlčíka, který zůstal s ním. „Je to zvláštní doba pro nás všechny, co? Odkud vaše tlupa přišla?“ Pokusí se navázat opatrný hovor, který by mohl prolomit napětí a uvolnit situaci, ale zároveň nevyvíjí žádný nátlak. Jeho záměrem je působit otevřeně a přívětivě, aby v půlčíkovi probudil pocit důvěry.

Po celou dobu se však Štěpán soustředí a naslouchá všem zvukům lesa, aby včas zaznamenal příchod svého družstva nebo případné další změny v postoji svého průvodce.

Štěpán se snaží získat si důvěru svého strážce
Ohrožení: 3 (situace pokračuje dál)
Vyhodnocení: Vyjednávání s lidmi (vliv) -> 2d6 + 0 = 11, úspěch -> Štěpán prolomil ledy. Střet dál nepokračuje, takže ohrožení už není třeba sledovat.

Půlčická hlídka se plíží lesem a chce se dostat nepozorovaně k družině
Zbytek družiny je ostražitý. Hodit nechám Ludmilu jako lovkyni, ale pomoc ostatních jí dává výhodu. Obě strany jsou na tom tak nějak stejně z hlediska ohrožení.
Ohrožení půlčíka: 2
Ohrožení družiny: 2
Vyhodnocení:
Půlčík - Orientace v divočině (duše) -> 2d6 + 1 = 7
Ludmila - Orientace v divočině (duše) -> 2d6 + 2 = 13 - úspěch
Půlčík se provalil, nebudu to prodlužovat vyčerpáváním.

Zbývající část družiny trpělivě čeká v lese na signál od Štěpána. Napětí by se dalo krájet. Ludmila napíná svůj ostrý zrak i citlivý sluch a pokouší se zaslechnout v lese cokoli podezřelého. Po chvíli tak spatří, že se k nim plíží lesem malá postavička, která se snaží být nenápadná, ale jejím ostrým smyslům její pohyb neunikl. Co udělá Ludmila?

Ludmila zůstane nehybně stát, aby na sebe neupoutala pozornost. Pomalu zvedne ruku a ukáže směrem k místu, kde spatřila pohyb, čímž upozorní Zbyhněva a Bohdanu. Pak tiše přiloží prst k ústům na znamení, aby zůstali zticha a sledovali.

Poté se skloní do podřepu a opatrně se přesune do pozice, kde má lepší výhled na plížící se postavičku. Chce si ji lépe prohlédnout a potvrdit, že se skutečně jedná o dalšího půlčíka z hlídky. Jakmile se ujistí, že nepozorovaně sleduje pohyb neznámé postavy, tiše a přívětivě promluví, aby předešla nedorozumění: „Nemusíš se plížit, vidím tě.“

Pokusí se zachovat co nejklidnější a přátelský tón, aby zbytečně půlčíka nevyplašila. „Jsme tu se Štěpánem a přišli jsme s Lašárem. Chceme jen promluvit s vašimi lidmi. Přijď blíž a můžeme si v klidu promluvit.“

Přitom zůstává na místě, neudělá žádný pohyb směrem k půlčíkovi, aby mu dala dostatek prostoru k vlastnímu rozhodnutí. Očekává, že se půlčík může pokusit buď vycouvat, nebo je pozorovat dál. Pokud půlčík zůstane, Ludmila pomalu pohlédne na Bohdanu a Zbyhněva a naznačí jim, aby se zbytečně nehýbali a nechali ji situaci vyřešit slovně.

[Korhul]

V táboře kočovných půlčíků

Ze křoví, kde se půlčík pokoušel skrýt, se ozve jadrná nadávka, půlčík není spokojen, že došlo k jeho odhalení. Vykročí ze svého úkrytu a zamíří k postavám. "Rozednívá se nějak rychle a ty máš oči jako rys!", pochválí Ludmilu. "Kdo z vás je Lašár?" vznese otázku. Když se Lašár přihlásí zvednutím své amputované ruky, stačí to půlčíkovi z hlídky na to, aby pokynul, že ho mají následovat.

Jakmile se průvod blíží k místu, kde čeká Štěpán, půlčík, který je vede vydá zvukový signál, zřejmě aby svého druha upozornil, že situace je bezpečná.

Mezitím Štěpán zapředl rozhovor se svým strážcem. Ten mu prozradil, že tlupu vede vědma Viola, přišli ze severu.

Jakmile jsou všichni na jednom místě pokynou jim půlčíci, aby je následovali do jejich tábora.

Tábořiště půlčíků je na lesní mýtině. Uprostřed kruhu vozů krytých plachtami je několik malých provizorních stanů a jeden větší stan, bohatě zdobený. Mezi stany je dohasínající ohniště. Kolem ohně leží několik do dek zabalených postav. Občas některá z nich silně zakašle. Opodál, mimo hlavní tábořiště, jsou dvě doutnající hranice, zřejmě pohřební.

Jeden z půlčíků pokyne družině, aby se šla ohřát k ohni, zatímco druhý zamíří do bohatě zdobeného stanu.

Dělají postavy něco?

Zbyhněv se na okamžik zamračí, když si všimne doutnajících pohřebních hranic. Jeho pohled ztvrdne a sevře rukojeť sekery. Nic neříká, ale jeho výraz vypovídá o ostražitosti. „Ztráty...“ zabručí tiše směrem k Bohdaně, aby ji upozornil. Nechce působit nevhodně, ale zároveň je zvědavý, co se tu stalo. Pomalým krokem zamíří blíže k ohništi a posadí se na jeden z prázdných kamenů.

Ludmila si při chůzi prohlíží okolí. Když zaslechne kašel a uvidí pohřební hranice, její srdce se sevře soucitem. Pohledem vyhledá Štěpána, aby si ověřila jeho reakci. Pokývne na něj a šeptem poznamená: „Opatrně, vypadá to, že tu je nemoc nebo nějaká jiná pohroma.“ Potom se přidá k Zbyhněvovi u ohniště, ale zůstává v pozici, která jí umožňuje kdykoli vstát a jednat.

Bohdana neklidně sleduje doutnající hranice. „Tolik smutku na jednom místě…“ vydechne a podívá se na dekami zakryté půlčíky, kteří kašlou. Tiše se zeptá jednoho z půlčíků poblíž: „Stala se vám nějaká neštěstí po té bouři? Zdá se, že tu máte více problémů než jen nedůvěru vesničanů.“ V jejím hlase je upřímný zájem a starost.

Poté se nakloní k Lašárovi a tiše dodá: „Mohlo by to být nějaké nakažlivé onemocnění nebo důsledek těch škvorů? Možná bych se měla podívat na ty nemocné, až k tomu bude příležitost.“ Přitom opatrně sleduje, jak půlčíci reagují na její návrh.

Štěpán přistoupí k ohni a krátce se ohřeje, ale jeho oči těkají po táboře. Zahlédne doutnající hranice a oči se mu zalesknou smutkem. Zná ten pocit, když se ztrácí blízcí. „Ztráty jsou vždycky těžké,“ řekne tiše, spíše pro sebe než pro ostatní. Otočí se ke strážnému, se kterým mluvil předtím. „Vědma Viola – to je ta, co vede tábor? Je to ona, kdo se stará o vaše zdraví? Možná bychom mohli něco udělat, pokud bychom věděli víc. Nechceme jen přijít a od vás brát informace, rádi pomůžeme, jak to jen půjde.“

Pokud se nikdo neproti těmto slovům neohradí, družina se posadí k ohni a vyčkává, až se vědma Viola objeví nebo je pozve do svého stanu. Zatímco čekají, zachovávají úctu k okolí a zbytečně nevyrušují ostatní půlčíky, aby jim ukázali, že přicházejí v míru.

Žádný z půlčíků kolem družiny na jejich dotazy neodpovídá. Atmosféra je tíživá. Po chvíli strávené mlčením, pohledem do plamenů v ohništi a nasloucháním kašli a sténání nemocných se rozhrne vchod zdobeného stanu a z něj kromě půlčíká, co tam před tím vešel vyjde také žena - půlčice. Ranní světlo mezitím zesílilo, takže je možné si ji dobře prohlédnout. Je to starší žena, korpuletní postavy a širkých vrásčitých tváří. Na hlavně má uvázaný bohatě zdobený šátek. Na uších má náušnice ze zlatého kovu, na krku několik náhrdelníku. V puse drží zapálenou fajfku, zatímco si zapíná kazajku. Když se ustrojí vyrazí jistým krokem k ohni. Přiblíží se k vám, vytáhne si dýmku z pusy a na její tváři se objeví široký úsměv odhalující mezeru mezi předními zuby. "Vítáme vzácné hosty mezi námi", pronese uctivě. "Je dobré poznat někoho, kdo na nás nevytahuje vidle, sotva se někde objevíme!", pronese s vtipem.

Po té se na maličkou chvilku odmlčí a prohlédne si každého člena družiny i Lašára. "Pojďte ke mě blíž, neukousnu vás." Vyzve vás.

Jak budou postavy reagovat?

Zbyhněv se postaví a přikývne směrem k vědmě. Nechce působit příliš stroze, ale zároveň zachovává svoji obvyklou přísnou tvář. „Děkujeme za přivítání. Nebojíme se, přišli jsme si promluvit jako rovní s rovnými.“ Ohlédne se na ostatní, aby se ujistil, že jsou připraveni. Poté popojde blíž k vědmě, aby ukázal respekt, a zároveň se drží mírně stranou, aby udělal prostor pro Bohdanu, Ludmilu a Štěpána.

Ludmila se jemně usměje a přikývne na vědmin humor. „To víte, lidé jsou všelijací. Někdy se bojí toho, co neznají, a rychle sáhnou po zbrani, než aby si promluvili.“ Poté vykročí vpřed a přistoupí k vědmě o něco blíže, s uvolněným a otevřeným postojem. Její oči však zůstávají pozorné, všímají si všech detailů na vědmině oděvu a šperků. „Jsem Ludmila, lovkyně a průvodkyně. Děkuji, že jste nás přijali.“

Bohdana přistoupí k vědmě a lehce se ukloní, jak je zvykem u elfů, když přicházejí jako hosté do cizího území. „Já jsem Bohdana,“ pronese jemně. „Ráda bych pomohla s tím, co vás trápí. Slyšeli jsme o problémech, které se objevily po bouři, a chtěli bychom přinést do vaší situace trochu světla. Když dovolíte, mohla bych se podívat na vaše nemocné?“ Její výraz je plný upřímného zájmu a soucitu.

Štěpán se vědmě ukloní o něco hlubším úklonem než ostatní, jakožto půlčík mezi půlčíky. „Rád vás poznávám, ctihodná. Já jsem Štěpán, tak trochu světoběžník, tak trochu kejklíř, ale hlavně rádce a přítel těch, kdo si ho zaslouží. Vaše lidé se sem dostali ve složité době, slyšel jsem. Proto jsme tu. Přijít na kloub těm potížím a přinést trochu naděje. Tedy, pokud nám dovolíte být vám ku pomoci.“ Pak se lehce usměje a dodá: „A navíc, když jsem slyšel, že vás vede vědma, nemohl jsem odolat – málokdy potkáme někoho takového, kdo by dokázal vést svůj lid s takovou silou a moudrostí.“

Pokud půlčice pozve družinu k ohni nebo do svého stanu, všichni ji následují a pohodlně se usadí tam, kde jim nabídne místo. Jsou připraveni odpovídat na její otázky a položit své vlastní, aby zjistili, co se stalo s půlčíky po jejich příchodu do této oblasti a zda náhodou nepozorovali něco neobvyklého, co by mohlo souviset se záhadami ve vinicích a bouří.

Vědma využije toho, že Bohdana k ní přistoupila blíže než ostatní, rozhodným, ale jemným pohybem ji uchopí za dlaň. Vědma zavře oči a začne obřadně a se vší vážností pronášet tato slova: "Bohdano, z rodu elfů, dej si pozor! Osud ti chystá nepříjemná překvapení, tvá cesta je nejasná, řeč hvězd mnoho prozrazuje, ale také mnoho skrývá!"

Po té vědma otevře oči a znovu se usměje, jakoby právě nic neřekla. Pokyne všem, aby se usadili kolem ohně, sama si sedne na čestné místo, které je pro ni vyhrazeno.

"Nuže, jak si můžem být nápomocní?" Pronese svoji otázku směrem k družině.

Bohdana ucítí sevření vědminy ruky a zůstane na okamžik v tichém napětí, když vědma pronesla svá slova. Oči se jí mírně rozšíří, jakmile slyší její předpověď, ale rychle znovu získá svůj obvyklý klidný výraz. Mírně přikývne, jako by přijímala vědmina varování s respektem. „Děkuji za vaše slova,“ odpoví tiše, i když jí v hlavě stále znějí vědmina proroctví jako ozvěna.

Pomalu ustoupí a posadí se k ohni, stále trochu zahloubána do toho, co slyšela. Přitom se snaží soustředit na rozhovor, který následuje, ale občas se přistihne, jak znovu přemýšlí nad významem těch slov.

Zbyhněv se lehce zamračí, když slyší vědminu předpověď, ale nekomentuje ji. Místo toho se posadí k ohni a jeho ostrý pohled se zaměří na vědmu. „Přišli jsme se dozvědět, co se tady děje, ale i pomoct, pokud je to třeba,“ promluví pevným a věcným tónem. „Víme, že bouře a ty škvoří potvory přišly ve stejný čas, kdy jste dorazili do lesa. Nevěříme, že to je náhoda, ale také nechceme házet vinu na vás nebo vaše lidi. Pokud jste něco viděli nebo slyšeli, mohlo by nám to pomoct.“

Ludmila přikývne a dodá: „Vyprávělo se, že to znamení na stromě se objevilo, když jste tu ještě nebyli. Můžete nám říct, zda jste v lese něco neobvyklého viděli nebo našli, než jste sem přišli? Věříme, že váš pohled může odhalit věci, které ostatní přehlédnou.“

Štěpán se lehce nakloní blíž a opře si bradu o ruce. „A co ti nemocní? Slyšel jsem jejich kašel. Je to jen nachlazení, nebo se tu objevilo něco vážnějšího? Mohli bychom pomoct vaší vědmě nebo léčiteli, pokud to bude v našich silách. Bohdana je skvělá mastičkářka, zná různé lektvary a masti, které by mohly přinést úlevu.“

Bohdana se narovná a promluví: „Ráda bych se na ně podívala. Třeba se nám podaří zjistit víc o tom, co se tu stalo. Pokud to souvisí s těmi škvory nebo s tím znamením, mohlo by to být pro všechny nebezpečné.“

Družina tedy vědmu žádá o informace ohledně událostí v lese, škvorů a o nemocných půlčících, zároveň nabízí pomoc a podporu, pokud je to třeba. Každý člen družiny se snaží ukázat svou upřímnost a ochotu pomoci, a přitom čeká, zda jim vědma odhalí více.

Vědma si vyslechne řeč družiníků a pak promluví. "Neexistuje náhody, všichni sledujeme osud, který je už dávno vetkán do přediva času." Svá slova pronáší vlídným mateřským hlasem. "Naši tlupu postihla kletba, která je příčinou nemoci, jež nás pomalu hubí. Věštba nám však ukázala, že máme zamířit do tohoto kraje, jelikož se tu už za pár dní můžeme dočkat vyléčení. Nastane totiž rovnodennost, jak dobře víte, a to je magický okamžik nejvyšší síly. Proto jsme sem přijeli a nyní musíme ve zbývajících dvou dnech zjistit více, aby se nám podařilo lék, který kletbu zlomí, získat."

"Vaši pomoc uvítáme", pokračuje, "ale do jiných místních záležitostí se míchat nechceme. Mohlo by z toho být jen nedorozumění."

"Je možné, že to, co má být naším lékem, bude cenné i pro někoho dalšího. Už se nám zdá, že se v lese pohybuje někdo, kdo nechce být viděn. Pro nás je však jeho získání otázka dalšího přežití, a proto pro jeho získání uděláme vše."

Po té si vezme slovo Lašár. "Vždy jsem byl ochoten kočovným půlčíkům pomáhat a ani tentokrát neudělám výjimku. Přišel jsem vás hlavně varovat. Rychtář Krs už o vás ví a nechal poslat do města pro dráby, aby vás vyhnali. Chcete-li tu zůstat jen pár dní, snad tak brzy vojáci nedorazí, vy získáte co potřebujete a budete moci v míru odjet. Držte se však dál od vesnice i od vinohradů, aby se vesničané nerozzlobili."

Vědma Lašárovi poděkuje za jeho varování.

Po té se obrátí na Bohdanu, kterou vytrhne z myšlenek na pronesenou věštbu. "Jsi léčitelka?" ujišťuje se. "Pokud bys dokázala alespoň ulevit našim nemocným..." pronese s nadějí prosbu.

Jak na tato slova družina reaguje?

Bohdana přikývne a její pohled zjihne soucitem. „Ano, jsem léčitelka,“ potvrdí tiše. „Udělám, co bude v mých silách, abych ulevila vašim nemocným, než se vám podaří kletbu zlomit. Můžu připravit masti na zmírnění kašle a bolesti, možná i posílit jejich sílu, aby se lépe zotavili.“ Poté ztiší hlas, jako by si něco připomněla. „Ale pokud je to kletba, která způsobuje nemoc, mohla bych také zkusit použít některé ze svých zaříkání a rituálů. Někdy stačí i malé magické posílení, aby tělo lépe bojovalo s prokletím.“

Otočí se k ostatním členům družiny a vyhledá jejich souhlas. „Půjdu se podívat na vaše nemocné. Je to to nejmenší, co pro vás teď můžu udělat.“ Pokud nikdo nemá námitky, Bohdana jemně pokyne vědmě, že je připravena začít léčit.

Ludmila přikývne. „Jestli je to otázka přežití, pomůžeme vám, jak jen to půjde. Zkusíme zjistit, kdo se v lese skrývá, a pokud zjistíme, že má nějaký zájem na tom, aby vás poškodil, dáme vám vědět. Možná je to někdo, kdo sleduje stejný cíl jako vy, ale jinými prostředky.“ Zamyslí se a dodá: „Ale musíme být opatrní. Nechceme, aby si vesničané mysleli, že jsme spojeni proti nim. Musíme najít způsob, jak pomoci vám i vesnici.“

Zbyhněv se zamračí. „Dobrá. Mám z toho smíšené pocity, ale pokud je tady něco, co vás dokáže vyléčit, a někdo se to pokusí získat pro sebe, zničit nebo schovat, je třeba jednat rychle. Pokud je to otázka rovnodennosti, máme jen málo času.“ Pohled mu sklouzne k Bohdaně. „My půjdeme prozkoumat okolí a najdeme toho, kdo se skrývá v lese. Když víme, že je to otázka života a smrti, nechceme nechat nikoho, aby vám tu možnost sebral.“

Štěpán se podrbe na bradě. „Možná bychom se mohli rozdělit. Bohdana zůstane tady a pomůže vašim lidem. Ludmila, Zbyhněv a já se vydáme do lesa. Mám zkoumat vinice nebo hledat toho, kdo vás sleduje?“ pohlédne na vědmu i Lašára. „Pokud někdo narušuje váš klid nebo by vám mohl ublížit, raději se s ním setkáme dříve, než to udělá on sám.“

Pak se Štěpán obrátí na Bohdanu: „Vždycky měj po ruce svůj amulet, kdyby ses s tou kletbou setkala přímo. Nikdy nevíš, co může vyvolat nečekanou reakci. Ty jsi jediná, kdo jí může pomoci.“

Pokud družina dostane od vědmy nebo Lašára souhlas a nějaké další podrobnosti, Bohdana zůstane s půlčíky, aby se pokusila pomoci nemocným a zjistit více o kletbě, zatímco Zbyhněv, Ludmila a Štěpán se vydají prozkoumat okolí lesa, aby našli stopy toho, kdo se tam skrývá a možná má zájem na získání léku, nebo toho, kdo se pokusí půlčíky vyhnat či jim ublížit.

Konverzační výměna bez mechanického hodnocení. Nenápadně podsunuji další prvky zápletky - kdosi se nenápadně pohybuje po lese. Postavy na to hned skočí a jdou stopovat, kromě Bohdany, která se rozhodne léčit chudáky nemocné.

[Korhul]

Bohdana léčí ludky

Plán je tedy dohodnut. Nejprve se zaměříme na Bohdanu a její léčení, potom se vrátíme k ostatním členům družiny. Popiš co Bohdana udělá v táboře půlčíků jako první věc?

Bohdana se rozhlédne po půlčíčím táboře a všimne si nemocných, kteří leží blízko ohniště, tiše sténají a kašlou. Nejprve si vyhrne rukávy a poklekne u jednoho z nich, aby se ujistila, že její přítomnost nevyvolá u nemocných nebo jejich rodinných příslušníků žádné obavy. Potom osloví vědmu: „Budu potřebovat klid a soukromí, abych mohla nemocné prohlédnout a zjistit, jaký druh nemoci nebo kletby je trápí. Mohla byste mi vyčlenit místo, kde bych mohla pracovat bez přerušení?“

Pokud vědma souhlasí, Bohdana si vezme od jednoho z půlčíků plochý kámen jako improvizovaný pracovní stůl a rozloží na něj svůj léčebný vak. Začne rychle prohlížet obsah: bylinky, léčivé masti, ampulky s odvary a menší lahvičky s lektvary, které by mohly pomoci při léčení. Poté pečlivě roztřídí ty, které by mohly být nejvhodnější pro zmírnění kašle, horečky a bolesti svalů, a připraví se na ošetření.

„Všichni nemocní jsou poblíž, nebo jsou někteří v horším stavu a musíme je přivést sem?“ zeptá se přítomných půlčíků, kteří vypadají, že se starají o své blízké. Pak přistoupí k prvnímu pacientovi a zahájí svůj postup:

Diagnostika: Nejprve Bohdana prozkoumá symptomy, které nemocné trápí – prohlédne jejich oči, krk, zkontroluje, zda mají zvýšenou teplotu, poslechne si jejich dýchání a rytmus srdce. Přitom se soustředí na jakékoli známky fyzických příznaků, které by mohly být důsledkem běžné nemoci, ale i na to, zda necítí přítomnost magie nebo stopy kletby, která by mohla působit na jejich těla.

Léčivé masti a odvary: Pokud odhalí příznaky jako zánět nebo vředy na plicích či krku, přichystá obklady z léčivých bylin a masti, které zmírní zánět a bolest. Na zmírnění kašle a posílení dýchacích cest připraví odvar z tymiánu a medu, který podá nemocným po troškách, aby nezatěžovala jejich oslabená těla.

Zaříkání: Pokud při prohlídce zjistí, že příčinou není běžná nemoc, ale kletba nebo nadpřirozený vliv, položí na čelo nemocného jeden ze svých polodrahokamů a začne jemným hlasem odříkávat zaříkání ve jménu Meluzíny, své patronky. „Ve jménu Meluzíny, dcery větrů a léčivé síly, prosím o uzdravení a odpuzení temné síly, která stahuje tohoto tvora k zemi. Ať je jeho duše silná, tělo zdravé a dech volný.“

Po každém zaříkání Bohdana pozoruje reakci nemocného, zda se jeho stav zmírní, nebo zda pocítí nějakou změnu v proudu magie kolem jeho těla. Pokusí se zjistit, zda kletba působí na všechny stejně nebo zda se projevuje rozdílně u různých půlčíků, což by mohlo naznačovat její původ nebo konkrétní zacílení.

Celý postup opakuje u každého nemocného a přitom se snaží vést rozhovor s přítomnými, aby zjistila, jak nemoc propukla, kdy začala a zda se během ní objevily nějaké neobvyklé symptomy nebo události, které by jí mohly pomoci odhalit více o povaze této kletby.

Bohdana léčí ludky
Dobrá, takže AI popsala poměrně komplexně, co bude dělat, včetně přípravy. Za to jí dáme 2 body výhody (její vlastní příprava + pomoc ostatních ludků).
Ohrožení: 2 - ok zapomněl jsem, že aby léčení magií fungovalo, musí se odehrát v magickém okamžiku - za rozbřesku. S ohledem na časový stres (svítat by mělo "za chvíli") jsem asi měl dát ohrožení na 3.
1. fáze - ohledání nemocných
Vyhodnocení: Ošetřování lidského těla (duše) + manévr rozsáhle (cena 1 duše) -> 2d6 + 2 = 8, neúspěch = utratí získané výhody, Ohrožení jde na 3. Kvůli manévru rozsáhle nemohla použít přesně zdarma ze ZS Ranhojič.
Bohdaně se podařilo identifikovat jaké potíže nemocní mají.
2. fáze - Výroba léků
Nemám definováno, kolik má surovin, tak to vidím podle popisu AI na nějaké kapky a obkladové tinktury s celkem 20 zdroji na léčení lidského těla, tj. poléčí potom max. čtyři členy tlupy z toho nejhoršího, ale spotřebuje všechny svoje zásoby.
Protože prohlédla úspěšně nemocné, ví co přesně má připravit a dává smysl manévr přesně zdarma ze ZS.
Vyhodnocení: Masti a jedy (duše) + Dryjáčník (přesně zdarma) -> 3d6b2 + 2 = 8, neúspěch, vyčerpá 3 duše, ohrožení se zvyšuje na 4.
Vytvoří kapky na lepší odkašlávání za 10 surovin, ale čas se krátí, je třeba postupovat rychleji.
Vyhodnocení: Masti a jedy (duše) + Dryjáčník (přesně zdarma) -> 3d6b2 + 2 = 9, úspěch,
Vytvoří sirup na zmírnění horečky za 10 surovin.
3. fáze podání léků nemocných
Vyhodnocení: Ošetřování lidského těla (duše) + manévr rozsáhle (léčí více lidí - cena 1 duše) -> 2d6 + 2 = 10, úspěch
Lék se podařilo podat čtyřem nejzávažněji nemocným během magického okamžiku. Ti tak dnes nezemřou.
4. fáze - Žehnání méně nemocným
AI vymyslela, že Bohdana použije i zaříkavačovo požehnání. Nemám přesně vymyšlenou povahu kletby, která na půlčíky působí, ale určitě by ji neměl být schopný odstranit Zaříkávač. Interpretuju to tak, že méně nemocným Bohdana prostě dočasně uleví běžným požehnáním působícím na tělo.
Vyhodnocení: Zaříkání (duše) + manévr rozsáhle (1 duše) -> 2d6+1 = 7, neúspěch, nevyčerpá se
Bohdana je z toho shonu při přípravě léků už tak unavená, že provést účinně rituál požehnání je nad její síly.

Bohdana končí ošetřování se čtyřmi volnými zdroji duše z celkových sedmi. Při hře jsem to ale nějak blbě spočítal a myslel jsem, že už má jen jeden volný zdroj, tak jsem popis její únavy trochu zdramatizoval.

Bohdana si připraví zázemí pro provedení diagnostiky. Zdraví půlčíci jí pomáhají vodit nemocné na prohlídku. Nemocných je ale opravdu mnoho a Bohdan si musí pospíšit, aby stihla do rozbřesku připravit léky a během tohoto magického okamžiku je nemocným podat. Bohdana musí využít veškerý svůj um, znalosti i komunikační dovednosti, aby se jí podařilo zjistit více o nemoci jíž půlčíci trpí. Je jisté, že Bohdanino umění nebude stačit na vyléčení nemocných, ale odlehčit jejich trápení a oddálit případné úmrtí by se jí podařit mohlo.

Po té se Bohdana pustí do přípravy obkladů a odvaru. Čas je proti ní, musí se opravdu soustředit, aby dodržela receptury a přitom vše provedla rychle. Nakonec se jí však podaří vše jak má.

S prvními paprsky slunce podává léky a zábaly čtyřem nejhůře nemocným půlčíkům. Na léky pro více nemocných neměla ve svých zásobách suroviny.

Nakonec ještě obejde zbývající méně nemocné a každému z nich jménem své patronky Meluzíny požehná, aby lépe zvládali boj s nemocí. Její hlas je však po prožitém vypětí slabý a k její patronce zřejmě nedoléhá, jak by měl. Nemocní sice přijímají její slova s vděčností, ona však cítí, že zaříkávání se jí tentokrát nepodařilo.

Bohdana si sedá k ohni, její mysl je zcela vyčerpaná z prožitého napětí. Viola přes ni přehodí deku, pohladí ji po tváři a pronese slova díků.

Pokud chceš, popiš nějaké detaily toho, jak Bohdana celou situaci prožívá, ale nepopisuj její další akci. V dalším kroku budeme řešit zbývající část družiny, která se vydala zkoumat les.

Bohdana cítí, jak se jí klepou ruce od vyčerpání. Každý obklad, každý odvar a každé zaříkání jí stálo mnoho sil. Její mysl je otupělá od neustálého přemýšlení nad tím, jak léky přesně namíchat, aby co nejvíce zmírnila trápení nemocných půlčíků. Vzpomíná na tváře těch nejvíce zasažených—prohlédla si je s upřímným zájmem a obavami. Viděla strach a bolest v jejich očích, slyšela těžký, sípavý dech a viděla, jak jejich těla slábnou pod tíhou kletby, která je pomalu dusí.

Při každém zaříkání se Bohdana snažila vkládat do svých slov naději, ale s každým dalším pokusem cítila, jak její síla slábne, jako by se její spojení s Meluzínou stávalo vzdálenějším. Její hlas, jindy jasný a pevný, se nyní láme únavou. Když nakonec vyslovila poslední požehnání a v jejích rukou už nezůstaly žádné bylinky, masti nebo odvary, zůstala na okamžik jen nehybně stát. Hleděla na čtyři nejhůře nemocné půlčíky a modlila se, aby jim její úsilí alespoň trochu pomohlo.

Její mysl je přeplněná otázkami: Co je původem této kletby? Jak je možné, že se šíří tak rychle? Proč zrovna tahle tlupa půlčíků? Co se stane, pokud se lék nenajde včas?

Když si nakonec sedne k ohni a cítí, jak její vyčerpané tělo obepíná deka, lehce se chvěje, nejen kvůli únavě, ale i kvůli pochybnostem. Nechtěla by to přiznat nahlas, ale cítí frustraci a zklamání ze svého neúspěchu při zaříkání. Proč se mi to nepodařilo? Byl můj hlas příliš slabý, nebo patronka neodpovídá?

Přesto, když vědma Viola jemně přehodí deku přes její ramena a poděkuje jí, Bohdana lehce pokývne a pokusí se o slabý úsměv. „Dělala jsem, co bylo v mých silách,“ zamumlá tiše. „Ale nevím, jestli to bude stačit…“ Cítí, jak jí únavou klesají víčka, ale mysl zůstává bdělá a plná obav.

Její pohled zůstane upřený do plamenů ohně, které jako by tančily v tichém rituálu, odrážejíce její vlastní touhu nalézt odpovědi a pomoci těm, kteří jsou odsouzeni k utrpení.

[Korhul]

Pátrání v lese a pronásledování neznámé osoby

Zatímco se tedy Bohdana pustila do léčení a Lašár se dal do rozhovoru s vědomou Violou a jejím pobočníkem, vyrazili Štěpán, Zbyhněv a Ludmila na průzkum lesa. Mají zhruba dvě možnosti kam se vydat. Spíše se držet u okraje lesa, blíže vinicím, nebo zkusit pátrat hlouběji. Také mi řekni, která z postav pátrání povede, a které budou spíše pomáhat, kvůli vyhodnocení akce.

Družina se zastaví na okraji tábora, aby se rychle dohodli na dalším postupu.

Ludmila se zhluboka nadechne a podívá se na Štěpána a Zbyhněva. „Myslím, že bychom měli začít u okraje lesa, blíž k vinicím,“ navrhne tiše. „Pokud má někdo zájem na tom, aby se půlčíkům něco stalo, nebo aby je odtud vyhnal, nejpravděpodobnější místo, kde by se mohl skrývat, je mezi vinicemi a lesem. Blíž vesnici, kde se dá snadno zjistit, co se děje. Navíc jsme se dozvěděli, že znamení na ořešáku bylo nalezeno právě tam.“

Chvíli se odmlčí a pak se otočí k Zbyhněvovi. „Já povedu pátrání. Mám zkušenosti s hledáním stop a jsem schopná zůstat nenápadná.“ Zbyhněv přikývne na souhlas, protože si dobře uvědomuje Ludmiliny dovednosti a ví, že je nejlepší stopařkou ze všech.

„Já se budu držet v tvé blízkosti, pokud narazíme na problémy, jsem připraven zasáhnout,“ zabručí Zbyhněv a jeho oči přejedou okolí s ostražitostí.

Štěpán pokrčí rameny a ušklíbne se. „Já vás budu krýt z druhé strany. Když budu trochu vepředu, možná uvidím něco dřív, než se sami odhalíme. Navíc jsem dost malý na to, aby mě neviděli hned.“ Usměje se, ale v jeho očích je odhodlání. „Dám vám vědět, pokud zahlédnu něco podezřelého.“

Ludmila tedy převezme vedení průzkumu a zamíří k okraji lesa blíže k vinicím. Bude se pohybovat pomalu a pečlivě, soustředí se na stopy nebo známky toho, že se někdo pohyboval na pomezí lesa a vinic, jako jsou polámané větvičky, otisky bot, zbytky tábora nebo čerstvé stopy krve či boje.

Zbyhněv se drží v její blízkosti, zhruba dva kroky za ní a mírně stranou, aby mohl rychle zasáhnout nebo krýt Ludmilu, kdyby na něco narazili. Jeho přítomnost má působit jako zastrašení pro případné nepřátele nebo vetřelce.

Štěpán se posune o kousek vpřed, aby mohl zůstat více ukrytý mezi stromy a keři. Snaží se vypadat nenápadně a bude se držet stranou, aby poskytl skupině jistý druh zálohy nebo aby mohl včas zahlédnout případnou léčku.

Družina se tedy zaměří na okraj lesa a Ludmila povede pátrání s využitím svých dovedností Orientace v divočině a Cestování. Štěpán ji bude podporovat jako záložní pozorovatel, zatímco Zbyhněv bude představovat obrannou sílu skupiny.

Družina pátrá v lese
Uvažuju, že družina by měla mít šanci potkat elfku Varunë na cestě ke strarému dubu. Ta je ale ostražitá, ví, že v lese jsou ludkové a může narazit i na někoho z vesnice. Stopování v nočním šeru je ale náročné, takže Ludmila musí zaplatit 1 duši.
Ludmile dám jednu výhodu za Štěpánovu pomoc.
Ohrožení: Varunë - 2, Družina - 2
Sudba: 6
Vyhodnocení:
Varunë: Orientace v divočině (duše) + ZS Plášť soumraku (přesně za 1 sudbu) -> 3d6b2 + 2 (charakteristika) = 13 (!)
Ludmila: Orientace v divočině (duše) + ZS Průzkumník (přesně zdarma) -> 3d6b2 + 2 = 13 (!!)
Nechám tedy vítězit družinu jako aktéry, ale za Varunë se vyčerpám. Všimla si pátrající družiny, proto vyšplhala do koruny stromu. Protože se ale začala bát, že nestihne do svítání přijít ke starému dubu, chtěla se odplížit ještě než družina odešla úplně z doslechu.

Ludmila okamžitě zvedne hlavu a otočí se směrem k místu, odkud zaslechla zvuky. Sevře svůj luk a rychle, ale opatrně se přikrčí, aby lépe viděla, co se v šeru pohybuje. Poté šeptem zavolá k Zbyhněvovi a Štěpánovi: „Někdo je za námi. Musíme to prověřit.“ V jejím hlase je patrná naléhavost, ale i ostražitost, aby neupozornila na jejich přítomnost více, než je nutné.

Zbyhněv přikývne a jeho výraz se okamžitě stane bojovným. Pevněji sevře svou válečnou sekeru a naznačí Ludmile, že je připraven. „Ty to prověř, já se budu držet v pozadí a zůstanu v krytí. Kdyby to byl někdo nepřátelský, vrhnu se na něj, až se pokusí utéct.“

Štěpán rychle a tiše popoběhne na bok, aby se dostal do pozice, odkud by mohl lépe vidět cestu, po které se cizí osoba pohybuje. Pak se přikrčí a napne všechny smysly. „Podívám se, jestli ho uvidím dřív, než nám zmizí,“ šeptne.

Ludmila přiloží prst na šíp, aby byla připravena, a začne se pomalu a tiše přibližovat směrem k místu, odkud zaslechli zvuk. Pečlivě našlapuje, dává si pozor na suché větvičky nebo listí, které by mohly vydat její pozici. Její oči pátrají ve stínech mezi stromy a hledají siluetu, která by naznačovala, kdo se pohyboval v jejich stopách.

Jakmile se dostane blíže, zůstane nehybně stát a naslouchá. Pokud zaslechne další kroky nebo pohyb, přikrčí se a sleduje, jestli se osoba pohybuje dále od nich, nebo zůstává poblíž, jako by je sledovala.

Zbyhněv se zatím drží v mírném úkrytu za stromem a připravuje se na možnost, že bude potřeba rychle zasáhnout. Nespouští oči z Ludmily a Štěpána, aby mohl reagovat na jakoukoli změnu situace.

Štěpán se posune ještě o několik kroků, drží se nízko a dívá se směrem, kterým se kroky vzdalovaly. Pokud spatří pohyb, zaměří na něj svoji pozornost a připraví si vrhací nůž. V hlavě si přehrává různé scénáře—jestli jde o někoho z vesničanů, o zvěda, nebo snad o zvíře.

Pokud se cizí postava vzdaluje, Ludmila tiše naznačí ostatním, že se ji pokusí sledovat. Pokud cítí, že se postava blíží nebo zůstává na místě, připraví se k případnému přímému střetu nebo vyjednávání.

Zkus mi prosím upřesnit popis v tom ohledu, jestli postavy spíše stojí na místě a pokouší se spíše zahlédnout odcházejícího nebo aktivně vyrazí směrem odkud zvuk zaslechly. Pokud se pohybují, jednají rychle nebo spíše opatrně?

Ludmila zůstane nejprve stát na místě a napne všechny své smysly, aby zachytila jakýkoli další pohyb nebo zvuk. Její oči zkoumají šero a zornice se rozšiřují, aby mohla lépe vidět v potemnělém lese. Naslouchá a snaží se přesně určit směr, kterým se zvuk vzdaloval. Teprve poté, co nasměruje svou pozornost k pravděpodobnému směru pohybu, se rozhodne jednat.

Když se zdá, že se kroky vzdalují, Ludmila gestem ruky naznačí, že se vydá na obezřetný průzkum směrem k místu, odkud se kroky ozvaly. Pohybuje se tiše a opatrně, s lehkým pokrčením v kolenou, aby mohla snadno reagovat na jakýkoli nový zvuk. Nechce vyplašit toho, kdo se kolem nich pohyboval, ale zároveň musí jednat rychle, aby neztratila stopu.

Zbyhněv stojí pevně na místě a vyčkává. Přesune se pouze mírně bokem, aby měl lepší výhled a krytí mezi stromy. Drží se zpátky, nechce dělat hluk, ale zároveň má Ludmilu neustále na očích, připraven vpadnout do akce, pokud by situace přešla v konflikt. Na rozdíl od Ludmily, která se plíží blíže k místu, odkud se zvuk ozval, Zbyhněv zůstává v pozici podpory a do vyšetřování se zapojí pouze, pokud by Ludmila nebo Štěpán narazili na přímé nebezpečí.

Štěpán udělá několik pomalých kroků do strany, aby získal lepší výhled na cestu a místa, která právě opustili. Jeho kroky jsou lehké, a i když se pohybuje opatrně, jedná s lehkostí a rychlostí. Rád by měl situaci pod kontrolou dřív, než se neznámý člověk vzdálí příliš daleko. Proto se snaží být efektivní, ale stále dostatečně tichý. Pokud se mu podaří zahlédnout pohyb nebo postavu, okamžitě naznačí Ludmile a Zbyhněvovi, co se děje, aby se mohli přizpůsobit.

Ludmila se tedy jako jediná pohybuje aktivně vpřed směrem k místu, odkud zaslechli zvuky, zatímco Zbyhněv a Štěpán zůstávají více v pozadí, připravení podpořit nebo zasáhnout, pokud to situace vyžaduje.

No tak s takovým opatrným přístupem jim Varunë zmizí v šeru a vyrobím si s pomocí ZS Plášť soumraku 2 body sudby.

Zvuky kroků v lesním tichu rychle zanikly. Bylo by třeba jednat mnohem rozhodněji, aby byla šance spatřit toho, komu patřily. Ludmila dokáže určit zhruba směr, odkud přišly a pokusit se neznámého stopovat, ale bude mnohem pomalejší a neznámý jim mezitím unikne. Druhá možnost je rozběhnout se naznačeným směrem a pokusit se neznámého dohnat. Tím ale družina určitě způsobí hluk a dotyčný bude vědět, že ho někdo sleduje. Případně můžeš vymyslet nějaký vlastní postup, který postav zvolí.

Ludmila si uvědomuje, že ztrácí drahocenný čas, zatímco kroky rychle mizí v dáli. Kousne se do rtu a rozhodne se jednat, i když ví, že to přinese rizika. Rychle se otočí k Zbyhněvovi a Štěpánovi a pronese tiše, ale rozhodně: „Pokusím se ho dohnat. Držte se poblíž a kryjte mě, kdyby to byla léčka nebo nás chtěl vlákat někam, kde nemáme být.“

Zbyhněv na ni upře vážný pohled, ale přikývne. „Dobrá, půjdeme za tebou. Buď opatrná, jestli tě uvidí, nevíme, jak zareaguje.“ Přehodí si válečnou sekeru do ruky, aby byl připravený k akci, a začne se pohybovat rychlejším krokem, ale stále zůstává ve střehu a snaží se působit co nejtišeji.

Štěpán přikývne a tiše zašeptá: „Jsem hned za tebou.“ Pak zůstane jen pár kroků za Ludmilou, připraven využít svou rychlost a obratnost, aby mohl reagovat podle potřeby. Pevně sevře rukojeť vrhacího nože a naslouchá okolí, zatímco zrychluje tempo.

Ludmila tedy přejde do rozhodného běhu. Ví, že stopování by bylo přesnější, ale v tuto chvíli je každá vteřina drahá. Začne se rychle prodírat lesem směrem, kde slyšela vzdalující se kroky, i když ví, že tím způsobí větší hluk a neznámý může zpozornět. Přitom se snaží co nejvíce vyhnout zrádným větvím nebo suchému listí, ale její hlavní prioritou je neztratit směr a dohnat pronásledovaného.

Zbyhněv zůstává o něco málo zpátky, ale stále v pohybu. Když slyší Ludmiliny kroky, snaží se držet jejich tempa. Jeho přítomnost je teď více zastrašující než tichá, ale ví, že bude potřeba, pokud Ludmila narazí na nějaké nebezpečí nebo přímý střet.

Štěpán se pohybuje svižně a lehce. Sleduje Ludmilu a zároveň očima pročesává okolí, aby si byl jistý, že je nikdo neobchází nebo nenastavuje léčku. Má připravený nůž, ale nesáhne po něm, dokud nebude mít jistotu, že se dostanou blíže k neznámé osobě.

Družina tedy volí přímý a rychlý postup: Ludmila běží v čele a snaží se zrychleným tempem dohnat neznámého, zatímco Zbyhněv a Štěpán se pohybují za ní a poskytují jí podporu a krytí v případě, že by se dostali do léčky nebo neznámý reagoval agresivně.

Pronásledování Varunë
Honičku v lese. Varunë má náskok, družina se spíše drží směru, odkud slyšela její pohyb. Dohonit ji bude náročné. Varunë, jakmile zaslechne, že se za ní družina žene, bude najít si bezpečný úkryt, kde ji nenajdou a tím se jich zbavit - vyřazení. Postavy se ji prostě pokusí dohnat, než se jim schová (zvyšují ohrožení).
Ohrožení: Varunë - 3, Družina - 2
Sudba: 6
Vyhodocení:
Varunë: Orientace v divočině (duše) + ZS Plášť soumraku (přesně za 1 sudbu) -> 3d6b2 + 2 (charakteristika) =10
Ludmila: Cestování (tělo) + manévr přesně (platí z výhody) -> 3d6b2 + 2 = 10
Opět shoda, v tomto případě je ale družina reaktivní a tak by měla vyhrát Varunë. Dává mi smysl použít ještě mocně (za 1 sudbu) díky ZS Plášť soumraku - díky včasnému ukrytí družina poběží mnohem dále, než si uvědomí, že jim zmizela a kde to vůbec mohlo nastat. Družina se podle mě nemá jak smysluplně vyčerpat a navíc by musela Ludmila utratit 3 těla, tak nechám Varunë vyhrát. Však co, družina si potvrdila zjištění ludků, že tu někdo brousí po lese.

Všichni tři dobrodruhové se rozeběhnou z mírného svahu dolů tak rychle, jak jim to terén a světelné podmínky dovolí. Když takto uběhnou necelé půl míle a začnou se blížit k vesnici, aniž by kohokoli spatřili, je jim jasné, že ten, koho pronásledovali se jim nejspíše skryl v podrostu a oni kolem něj proběhli. I kdyby se teď zkusili vrátit po svých stopách, pronásledovaný už bude ten tam. Všichni tři členové družiny jsou po běhu zadýchaní, musí si určitě chvíli odpočinout. Slunce už každou chvíli vyjde nad obzor. Co budou postavy dělat dál?

Ludmila se zastaví a opře se rukama o kolena, aby popadla dech. „Zatraceně…,“ vydechne mezi nádechy, „ten mizera byl chytřejší než jsem čekala. Musel se skrýt někde cestou a my kolem něj jen proběhli.“ Narovná se a ohlédne se na Zbyhněva a Štěpána, kteří jsou také zadýchaní. „Nemá smysl teď pokračovat, ztratil se nám. Možná jsme ho ale aspoň vyplašili.“

Zbyhněv zamračeně přikývne. „Mohl nás odlákat schválně. Vedl nás k vesnici…,“ podívá se na cestu, kterou uběhli, a pak zpět do lesa. „Možná chtěl, abychom se přiblížili ke vsi a vzdálili od tábora. Neměli bychom tu zůstávat dlouho, pokud nás někdo sledoval, mohl dát ostatním signál.“

Štěpán si utře pot z čela a tiše zamumlá: „Udělal nám z toho hru na kočku a myš, a kočky jsme zrovna nebyli.“ Rozhlédne se, jestli někde v okolí nevidí něco neobvyklého, ale pak pokrčí rameny. „Návrat do tábora by ale taky mohl být riziko. Co kdybych se tam vrátil sám a zkusil najít stopy po tom, kdo to mohl být? Když půjdu sám, můžu být tišší a lépe se schovat. Jestli nás vážně sledoval, můžu zjistit, co je zač.“

Ludmila přikývne, ale vidí, že jsou všichni unavení. „Já se taky mohu pokusit najít jeho stopy, ale teď… potřebujeme chvíli na zotavení. Pokud je tu někdo, kdo nás sleduje, bude teď opatrnější.“ Zhluboka se nadechne a upře oči na slunce, které už začíná ozařovat krajinu. „Možná bychom se měli vrátit do tábora, říct Lašárovi a Bohdaně, co se stalo, a pak se pokusit zjistit více. Kdo to byl a co chce, může mít spojitost s tím, proč jsou tady ti půlčíci a proč je sledují.“

Zbyhněv se rozhlédne kolem a pokrčí rameny. „Dobrá. Rozdělovat se v tomhle stavu nemá smysl. Pojďme zpátky a opatrně. Nechci, aby nás někdo překvapil. Buďme připraveni na cokoliv.“

Družina tedy pomalu, ale opatrně zamíří zpět k táboru půlčíků. Ludmila se během cesty snaží zachytit jakékoli stopy nebo známky toho, že je někdo sleduje. Zbyhněv je v pozici obránce a zajišťuje, aby se nedostali do léčky. Štěpán se přitom drží trochu vzadu a zůstává ve střehu, aby nepropásl žádný náznak další přítomnosti cizince. Pokusí se jít co nejtišeji, aby nezpůsobili zbytečný hluk a neupozornili na sebe víc, než je nutné.

Až se vrátí do tábora, předají zbylým členům družiny zprávu o tom, že je někdo sledoval, ale nepodařilo se jim zjistit kdo ani proč.

Cestu zpět do tábora půlčíků Ludmila najde bez problémů, po cestě nenarazí postavy na nic podezřelého. V táboře najdou Bohdanu sedět u ohně. Lašár už odešel zpět do vesnice.

Udělej souhrn dosavadní zjištění postav o dění ve vesnici a formuluj další plán postav. Chci, aby se družina nyní nerozdělovala a postupovala společně.

Musel jsem prompt upravit, aby postavy postupovaly společně. Na první pokus AI vygenerovala pro každou postavu její vlastní plán. To by mi možná v reálné hře až tak nevadilo, ale tady se bojím, že přílišné štěpení aktivit bude na škodu a AI může začít míchat jednotlivé linie.

Souhrn dosavadních zjištění družiny:

Bouře s krupobitím: Několik dní po obřadu zarážení hory zasáhla Novou Ves silná bouře, která zničila velkou část letošní úrody vína. Bouře přišla náhle a byla mimořádně silná, což vyvolalo mezi vesničany obavy, že byla způsobena nadpřirozenými silami. Vzdělanec, kterého družina potkala v městečku, dokonce prohlásil, že měla magický původ.

Obří škvoři: Po bouři se ve vinicích začali objevovat obří škvoři, kteří požírají zbytky úrody. Hotaři se je pokoušejí zlikvidovat, ale jeden z nich byl vážně zraněn. Škvoři vylézají jen v noci a je obtížné najít jejich doupě. Rychtář za jejich likvidaci nabízí pět stříbrných za každého mrtvého škvora.

Boží tvář a znamení na ořešáku: Po bouři uhodil blesk do starého dubu na cestě k vinicím. Kněz Rovast ve dřevě dubu spatřil obraz tváře bohyně úrody a bere to jako boží znamení. Ve stejné době se na ořešáku v blízkosti vinic objevil podivný fialový znak. Krs poslal do města pro čaroděje Draža, aby zjistil více o tomto znamení.

Přítomnost kočovných půlčíků: Tlupa půlčíků vedená vědmou Violou přišla do lesa nedaleko Nové Vsi až po bouři a objevení znamení. Podle jejich věštby je trápí kletba, která je sužuje nemocí a může být zlomena pouze v magickém okamžiku rovnodennosti, který nastane za dva dny. Půlčíci mají podezření, že je někdo v lese sleduje a chce jim zabránit získat lék na svou kletbu.

Družinu někdo sledoval: Při průzkumu lesa poblíž vinic družina narazila na někoho, kdo je sledoval. Neznámý se jim skryl a zmizel, když se ho pokusili pronásledovat. Mohl to být zvěd vesničanů, hotař nebo někdo, kdo má vlastní zájem na událostech v tomto kraji. Přítomnost cizího pozorovatele naznačuje, že jejich pohyb není bez povšimnutí a někdo záměrně sleduje kroky jak družiny, tak půlčíků.

Navrhovaný další plán postav:

Setkání s knězem Rovastem a vyšetření „božího znamení“: Družina by se měla vydat ke starému dubu, aby si zblízka prohlédla zjevení boží tváře a pokusila se zjistit, zda se jedná o magický jev nebo jiný druh nadpřirozeného působení. To by mohlo přinést více informací o povaze bouře a kletby, která půlčíky sužuje.

Prozkoumání fialového znaku na ořešáku: Jakmile se setkají s knězem, mohou se vydat i k ořešáku, kde se objevil fialový znak. Tento znak by mohli analyzovat, zejména Bohdana díky své znalosti nadpřirozena, aby zjistili, zda má nějaký magický účinek nebo význam.

Setkání s čarodějem Dražem: Pokud by se Dražo už dostavil do vesnice, měli by s ním promluvit a zjistit, co o fialovém znamení nebo dalších událostech ví. Možná má už nějaké teorie o bouři nebo nadpřirozeném původu škvorů, které by družině mohly pomoci.

Sledování okolí vesnice a vinic: Družina by měla opatrně prozkoumat okolí vinic a pomezí lesa, aby zjistila, zda jsou někde stopy po aktivitě toho, kdo je sledoval. Pokud zjistí více, mohli by pak lépe pochopit, kdo stojí proti nim.

Ostražitost vůči vesničanům a rychtářovi: Družina by měla postupovat opatrně a vyhýbat se přímému střetu s vesničany, aby nebudila zbytečné podezření. Pokud jsou půlčíci blízko vyléčení a vesničané je chtějí vyhnat, mohlo by to vyvolat konflikt, který situaci jen zhorší.

Družina se tedy po krátkém odpočinku vydá do vesnice ke knězi Rovastovi a pokusí se zjistit více o boží tváři a ořešáku se znakem.

Super, můžu přemýšlet nad tím, jak se setkání s Varunë projeví na jejím setkání s Rovastem u starého dubu a jestli v tom AI uvidí souvislost nebo ne.