Duna

[Argonantus]

Duna jako film.
Co si člověk neudělá, to nemá. Čekat na moderátora nemá cenu, nikdy nepřijde.

K té Villeneuvově Duně bych měl pár poznámek:
1) Samotný charakter debaty mi silně připomíná Pána prstenů. V zásadě se publikum okamžitě rozdělilo na ty, kdo nelítostně odsoudili jakoukoli odchylku od svatých knih™, a smaží nízká hodnocení a odpady, a naopak ty, které nadchla zejména masivní vizualizace a to, že jsou jejich sny náležitě zhmotněny. Vedlejším efektem je, že složitá idea autora je tím postavena pod palbu zcela nových otázek a i ti, kdo to dávno znají a milují zjišťují, že se tu dozvěděli plno nového. Můj případ to je zcela určitě, platilo to pro Pána prstenů i pro Dunu.

2) Smělé plány. Obě ty věci mají společné zejména to, že jsou velmi kolosální, ba až nezřízené. Jsou to případy, kdy někdo popsal tématem přes 1000 stran, a zjevně to mělo smysl; naopak nebyl schopen plnohodnotně stvořit v životě už nic dalšího, co by stálo za řeč. J. R. Tolkiena i Franka Herberta to prostě úplně sežralo.

3) Biologické zařazení je komplikované v obou případech. Oboje jsou kolosální obrazy cizích světů s úplnou kulturou, dějinami, jazyky a kdovíčím ještě. Tolkien je klasifikován jako fantazy, Herbert asi nejpřesněji jako space opera, a oboje je daleko složitější a asi to nemá cenu sem tahat. V každém případě je motivace autora sama o sobě na složité pojednání. Najdeme tam monomýtického hrdinu a jeho iniciační vývoj, ale tím se záměr zdaleka nevyčerpává. Oba pánové jsou svého druhu zakladatelé, předběhli kdekoho jiného, často o desítky let. To je dobré mít na paměti při jakémkoli dalším srovnávání.

4) Specifikum samotné Duny je dodnes originální směs čisté scifi zlatého věku, kde létají vesmírné křižníky, těží se suroviny na cizích planetách a postavy používají ochranné energetické štíty; ale proti tomu stojí o stovky let starší kulturní středověké vzorce, císař, šlechtické velkorody, nástupnictví, mentální čarodějnice z Benegeseritu; a pak je třetí rovina fremenské pouštní kultury, což jsou jacísi pseudoarabové. Zatímco Tolkienovy světy jsou konzistentní technicky a kulturně, je to jasná severní Evropa někdy ve středověku, na Duně se prolínají velmi matoucí rozdílné kulturní stupně. Rychlý a povrchní dojem naznačuje, že Velkorody mají ve skutečnosti k dispozici americkou techniku 20. století ve vrcholné formě (atomovky, rakety), a Fremeni jsou potažmo kolonizovaní a vykořisťovaní tribální outsideři, ale děj nás postupně přesvědčí, že je to daleko komplikovanější. Tady bych řekl, že film šel jasně dál než originál; filmoví Fremeni jsou daleko modernější, jejich technický minimalismus není ani tak dán tím, že by něco neuměli, ale nedostatkem zdrojů a vztahem k ekologii (málo vody).

5) Originál je kombinace I Claudius meets the Conan Barbarian. Římští intrikáni vysazeni na poušť, do světa meče a sandálů. Proč to okouzlení šermováním je pro mne totální záhada, stejně jako o několik let později vzniklé Star Wars. Autoři velmi dobře ví, že ve světě laserů a vyspělých projektilových zbraní to nedává žádný smysl, ale jsou schopni přistoupit na lecjaký technický kompromis, aby se hrdinové mohli kydlit s nějakými chladnými zbraněmi. A je to prostě tak, se s tim smiř.

Film do toho vyvrtal zajímavé díry; například výtečná scéna, kde Chani a Paul loví jakýmsi Javelinem toptéru, drasticky vrací diváka z nějakého pohádkového „daleko v jiné Galaxii“ do naší velmi konkrétní reality, ve které ten silnější masakruje kolosálními zdroji toho slabšího, ale ten slabší se umí překvapivě jedovatě a efektivně bránit. Fremeni nejsou žádní naivní domorodci z Lawrence z Arábie, ale zdatní a technicky vyspělí válečníci, v kultuře, kde je válčení vlastně jádrem té kultury, kromě válčení je důležitá hlavně ta ekologie (přesněji voda).

6) Dávno před Hrou o trůny byla Duna pravlastí intrikování. Claudius, Caligula a babička Livia se sice přesunuli do pouště, ale jejich životním stylem a smyslem je i nadále intrikování a ovládnutí světa. Je to Macchiaveliho ráj. Jakkoli představují velkorody vyspělejší kosmickou civilizaci proti Fremenům, jejich cíle jsou obdobné; jsou to hlavně válečníci, a jiné profese jsou od válčení odvozeny, například špionáž (mentati), šíření propagandy (Benegeserit), logistika (Gilda) nebo získávání zdrojů (koření).

Film tohle zachoval, ale velmi systematicky ukazuje, jak je ten obraz ve skutečnosti děsivý a bezútěšný. Predátorské kultury na různém stupni vývoje požírají jedna druhou a konec je v nedohlednu. Hrdina si vybral v důsledku děje jednu z nich, rozhodl se jí zachránit, ale postupně si uvědomuje, že z ní stvoří ještě děsivější monstrum. V originální Duně tohle bylo, ale přece jen smířlivěji a naivněji; v roce 1970 ještě panovaly o muslimském fanatismu mnohem větší iluze než dnes. Výsledné pocity z finální bitvy druhého dílu jsou rozervané až na kost, a s ohledem na existenci dalších mistrových filmů (Sicario!) jsem si jist, že je to záměr.

7) Moderní aktualizace je v přesunutí důrazu z rozumu na city. V dobách vzniku klasické scifi se věřilo na rozum, že nejchytřejší vyhraje. Dnes tušíme, že to tak nefunguje; majitel jednoduchých politických pravd může ovládnout davy daleko pevněji a přesvědčivěji, než sebechytřejší doomesday vědec. Odtud vymizení a potlačení mentatů ve filmu, kterých si asi leckdo skoro nevšiml, a naopak větší důraz na benegeseritské manipulace. Lady Jessica je možná nejsilnější postava na scéně, vrchol intrikovacího potravního řetězce, jak zjišťuje ke své škodě její původní nadřízená i sám císař.

8) Podobností s naší současnou světovou politikou je mnoho a nemá cenu je asi vypočítávat. Džihád nějakých šílenců proti jiným šílencům se stává docela reálná vize naší vlastní budoucnosti. Nicméně toto je stále ještě příběh, vyprávěný dostatečně bohatě, s mnoha liniemi, kde jsou proti originálu naopak dlouhé bombastické projevy spíše vyškrtány. Postavy se prostě rozhodly nějak, něco udělaly a nějak to dopadlo; vy si z toho můžete vyvozovat, co chcete. Frank Herbert možná neznal Tolkienovy názory na tuhle věc, ale rozhodně se řídil stejnými postupy; nerval do toho žádné politické názory, jen to nechal běžet, přesně podle charakteru postav. Leto Atreides to nemá jednoduché, protože je naivní jako Eddard Stark. Vladimir Harkonen to nemá jednoduché, protože čisté zlo je strašně destruktivní a nevytváří spojence. Proplout mezi touto Skyllou a Charybdou není nic snadného, a hlavní hrdina dospěje a jeho iniciace je završena tím, že si tohle přesně uvědomuje.

Tak asi na rozstřel, po shlédnutí obou filmů (a tušíme, že bude nejméně třetí).
Nyní k tomu, co tu padlo:

York:
Lady Jessica mi připadá velmi přesně věrná originálu. Je to benegeseritská čarodějnice, věrná dvěma hlavním motivům, totiž ovládnout svět a přehrát Gaius Helenu Mohainovou, a zároveň zachránit svého syna. Propojení obou motivů se jí jeví nejlepším z možných světů. Postava Chani proti tomu demonstruje, že to tak jednoduché není a že je Jessica pěkná mrcha, destruktivní ke všemu živému okolo sebe. A byla přesně taková i v knize. Film zvýraznil tento rozpor, protože posunul kupředu Chani, Jessica se mi jeví být zcela beze změny. Možná bude zajímavá princezna Irulán coby třetí do party, uvidíme.

Marky Parky:
Bez ohledu na hodnocení výsledku se neshodneme na popisu stavu, kde je podle tebe změněno 95% děje. IMHO není, a naopak je 95% zachováno. Ježto tam jsou snad úplně všechny scény z originálu, všechny klíčové repliky, všechno podstatné obraty.

Je možné, že vypadlo 95% replik a úvah, protože se shoduji, že promluvy i úvahy jsou drasticky kratší. Nicméně smysl je zachován a ty úvahy vidím v hromadě subtle náznaků a gest, kdy zahalené postavy sice pochmurně mlčí, ale přesto naznačují vše, co je třeba. Třeba úplně geniální je zamilovaná scéna, kde se Paul učí od Chani ten správný červí krok. Asi si nepamatuji po 30 letech, kdy jsem to četl, knihu úplně přesně, ale nenapadá mne konkrétně nic, co by mi v reakcích postav chybělo.

Eleshar:
„Mrtvost“ vizuálu v šedých a žlutých odstínech pouště považuji za záměr. Its feature, not a bug. Psaná Duna žádné barvy neměla, proto dovoleno kolorovat podle libosti, Villeneuve zvolil dosti kruté a jednoznačné vyznění, vhodné pro válečníky. Arabové zakazovali zobrazovat lidské postavy a jejich umění vypadá podle toho. Technický svět, kde se nebydlí a jen těží koření, je zase popelnicově cyberpunkový jak ty kosmické lodi z Vetřelců, a na tu poušť snadno navazuje. Na úmyslné krásno tu nikdo nemá čas a nikoho to nezajímá. Jásá se jen nad poezií východu slunce v písku a červem svištícím v oblaku písku. Mně to dávalo dokonale smysl. A říkám si, kéž by takto dopadl Terminator IV, Future shock, leč bohužel nevypadá.

Selhan:
V čem je druhý film horší prvého absolutně nechápu. Prostě se pokračuje ve vyprávění; napřed je cvičiště a potom boj, jako Olověná vesta a tisíc jiných válečných dramat. Nevím, jestli mi něco neuteklo, ale psaná Duna v té druhé polovině obsahovala to samé.
Došlo zřejmě k nějakým změnám pořadí událostí; ale všechny tam jsou. U těch zaznamenaných tuším důvody, proč takto. Změně v úplně poslední scéně s Chani tleskám, protože mi dává smysl vzhledem k postavě i vzhledem k vyznění celé té věci (viz Douglas na csfd).

Komi:
Velká shoda; ukecanost původní knihy je mnohdy zbytečná a spousta intrik je jen nadšení nad tím, jak je autor lstivý, i když pro děj nebyly třeba. Ona byla vůbec ta doba daleko okouzlenější vlastní chytrostí než dnešek. Méně může být více a naznačovací styl Blade Runnera mi vyhovuje mnohem víc.
Výjimkou je Paul, který se mi jevil v knize trochu frocek, neb k císařství mířil ještě rychleji (jak někde upozornil Marky), neměl jsem pocit, že by doceňoval to, že měl několikrát prostě kliku a dost nemilosrdně mířil k utilitární zradě Chani. Ve filmu ze začátku jasně váhá, neví, hledá a do té zrady se mu na konci moc nechce a zkouší si to omlouvat.

York II – casting:
IMHO je casting přesně v duchu největších filmových legend; nepříliš známí herci se po tomhle stanou známými notoricky. Přesně tak fungovaly třeba Star Wars, Titanik nebo Pán prstenů, plné tehdy zcela neznámých herců.
Tady je známější ten Momoa, který ovšem dostal dost vedlejší roli, Stellan Skarsgard, který není v masce k poznání, Lea Seydux, která má opět dost marginální roli, Christopher Walken, co je tam taky jen krátce a takový ksicht hned tak neseženeš, Josh Brolin, co z děje nadlouho vypadl, Dave Bautista, opět silně zamaskovaný a plno lidí ho asi ještě nezná. Jestli někdo přetlačuje ostatní časem a slávou, tak je to asi nejvýrazněji Javier Bardem, který hraje dost těžkou roli naivního fanatika. Brolin a Bautista už u Villeneuva hráli velké role.
V rámci hádání „poznej slavného herce v šílené masce“ jsem myslel, že Leto je Gylenhaal a Feyd Rautha je Eissenberg, ale nebyla to pravda. Úplně nejhlavnější postavy – Paul, Jessica, Chani – jsou herci pro mne naprosto noví, a všichni hráli to, co hrát měli, zejména Paul byl dost přesvědčivý a za mne lepší než v knize (podobně jako třeba Alan Rickman vylepšil původní postavu Snapea).

Mentati – v tomhle pojetí příběhu jich vůbec není třeba. Stačí dát lidem chléb a hry a pár silných frází, a to k ovládnutí moc docela stačí. Navíc dnes máme na hrubou intelektuální práci počítače, což v době psaní Duny ještě nebylo samozřejmé. Thufir Hawatt je postava, pro kterou není využití.
Jinak inteligence se vizualizuje obzvláště těžko.

Gilda - je to pravda, ale v téhle fázi, kdy o lítání ve vesmíru vůbec nejde, jsou to všechno zbytečné informace, které lze klidně prozradit, až k tomu dojdeme.

Mizy:
Máš úplnou pravdu. Ten film je mimořádný a ještě o něm uslyšíme.

[Passingby]

Zatímco Tolkienovy světy jsou konzistentní technicky a kulturně, je to jasná severní Evropa někdy ve středověku, na Duně se prolínají velmi matoucí rozdílné kulturní stupně.

(Supr, takže jen, co si uděláte vlákno pro Dunu, hned vám to někdo začne ohýbat jinam, pardón )

Tohle tvrzení mi vždycky přišlo trochu šejdrem (není to poprvé, co jsem na to narazil), protože v Pánovi Prstenů vedle sebe koexistujou hobiti v Kraji (~ starý dobrý anglický venkov přelomu 19. a 20. století) a Rohirové (~ hodně, hodně ranný britský středověk Dark Ages, takže tak polovina 1. tisíciletí). Což je rozptyl nějakých cca 1500 let evropské historie. Prostě si dal dohromady, co se mu líbilo, a fungovalo mu to.

EDIT Wut, to jsem to uhnul hned v druhým příspěvku? To jsem nějak přehlídl, myslel jsem, že to přesunuli moderátoři i s nějakou delší debatou

[Argonantus]

Hobiti nemusí být nutně 19. století. Jsou poměrně inertní vývoji, klidně mohou být o 500 let starší.
Právě jako Fremeni v knižní Duně, co mohou být plus minus tisíc let (a jsme vráceni zpátky).

[MarkyParky]

Bez ohledu na hodnocení výsledku se neshodneme na popisu stavu, kde je podle tebe změněno 95% děje. IMHO není, a naopak je 95% zachováno. Ježto tam jsou snad úplně všechny scény z originálu, všechny klíčové repliky, všechno podstatné obraty.

Tohle ale nerozporuje to, co jsem napsal. S tímhle naprosto souhlasím - film opravdu na uzlových bodech, které jsou důležité pro příběh jako takový, knihu potkává.

Odlišnost vnímám v tom, že zatímco knihu hltáš jedním dechem, protože mezi těmito klíčovými okamžiky na tebe chrlí obrovské množství dalšího obsahu, který ti zaměstnává mozek, protože sleduješ všechny ty proti sobě běžící plány a plány v plánech jiných plánů a intriky v intrikách, tak film tenhle mezi prostor věnuje atmosféře, vizuálům a náznakům. A domysli si sám.

A vlastně i na tomhle máme shodu a já vlastně děkuju za tenhle postřeh:

Moderní aktualizace je v přesunutí důrazu z rozumu na city. V dobách vzniku klasické scifi se věřilo na rozum, že nejchytřejší vyhraje. Dnes tušíme, že to tak nefunguje; majitel jednoduchých politických pravd může ovládnout davy daleko pevněji a přesvědčivěji, než sebechytřejší doomesday vědec.

Ono je to nejenom modernější. Ono je to i věcně a fakticky správnější. Film v tomhle koriguje podle posledního společenskovědní poznání.

Ale on se v tom skrývá i jeden problém.

Film vypráví příběh, jak by se události na Duně odehrávaly pod taktovkou člověka, jak ho známe dnes. So far so good, jen zároveň trochu zapomíná (nebo možná schválně zastrkuje do pozadí, resp. odbyde jednou hláškou o roli koření v mezihvězdném cestování), že přestavením téhle premisy zároveň přestane fungovat guilda jako celek a důležitá součást zápletky.

Kniha v tomhle je konzistentní, jen vypráví alternativní verzi vesmíru, ve které na Duně nevystupuje člověk jak ho známe dnes, ale idealizovaný homo sapiens z představ o tomto druhu z půlky minulého století.

A teď babo raď, co z toho je vlastně lepší přístup?

IMHO se to nedá hodnotit. Kniha v tomhle směru morálně zastarala, ale když přistoupíš na její paradigma, tak dává komplexní zážitek. A vzhledem k tomu, že paradigma zahrnuje i mezihvězdné cestování a mečákování se v době laserpalů, tak už mi to, že lidi jsou logicky se chovající bytosti nepřijde úprava tak strašně za roh.

Jenže stejně můžu obhájit i film - když jsou přípustné mečáky proti laserpalům, proč by nebylo přípustné neřešit, jak vlastně funguje guilda a mezihvězdné cestování založené na lidských navigátorech ve světě ovládaném emocemi.

Ale přesně tohle jsou ty detaily, kvůli kterým říkám, že 95 procent obsahu je jiných, i když těch 5 procent klíčových momentů vypráví tentýž příběh. A zároveń je to přesně ten důvod, proč nechci, aby tohle moje vyjádření bylo interpetováno jako posuzování kvality.

[Argonantus]

Marky: jo, asi úplná shoda. Těžko říci, jak bude fungovat lidstvo za 10 000 let. Tohle jsou za mne obě validní alternativy. S tou gildou zřejmě uvidíme v dalším filmu.

[York]

Asi si nepamatuji po 30 letech, kdy jsem to četl, knihu úplně přesně, ale nenapadá mne konkrétně nic, co by mi v reakcích postav chybělo.

Obávám se, že tohle bude jádro problému. Zapomínání má tu nepříjemnou vlastnost, že nevíš, co všechno jsi zapomněl. A pak je tu ještě jeden problém - před 30 lety to četl úplně jinej člověk, než kterej se teď dívá na film.

[Corny]

"Plno lidí si knihy nepřečetlo a bude si myslet, že tohle je Duna".

*Sigh* Četl jsem knihy, prequely a sequely, viděl předchozí filmy, hrál hry, viděl parodie a já nevím co ještě všechno bych měl čerpat, abych byl "True Fan". A stále je to dle mého Duna.

Světe div se, umění je subjektivní a pokud se někdo na tyhle nové filmy podívá a nechytly ho, tak je to samozřejmě škoda (a samozřejmě mu to nikdo ani nenutí, nemusíme všichni milovat totéž stejně), ale ještě větší je škoda, když má v podstatě potřebu to těm, kterým se ty filmy líbí, naopak kazit a přesvědčovat je o tom, že jsou vlastně mimo, protože tohle není "ta Pravá Duna". Pokud se vám nelíbí ta která adaptace, kritizovat ji je samozřejmě fér přístup. Ale povýšeně rýt do režisérů nebo do fanoušků mi připadá docela smutné.

Plno lidí má taky bohužel problém si uvědomit, že film není doslovný převyprávění knihy a ani jím být nemůže a nemůže být ani expozičním průjmem na 5 hodin, aby se do něj mohlo dostat úplně všechno, co je v knihách. Film je jiné médium a takhle to prostě nefunguje. Smyslem je hlavně vyprávět určitý příběh a pokud nějaké aspekty nepomáhají ten příběh vyprávět či nepomáhají formě, kterou k vyprávění ten který autor zvolil, pak jsou zbytečné či dokonce nadbytečné, nezávisle na tom, jak cool a potřebné přijdou tomu kterému znalci předlohy. Konkrétně například Mentati a jejich bližší objasnění jsou pro první film úplně irelevantní aspekty, které by tomu filmu vůbec nic nedaly a nezapadají do zvoleného stylu vyprávění. A pro příběh Duny jako takový je to taky v zásadně irelevantní informace.

Spousta lidí má problém, že si přečetli knížku, přišlo jim tam něco hrozně cool a žijí v dojmu, že by tahle cool věc měla být i ve filmu a chtějí ji tam mít, aniž by dokázali odhlédnout od svého nadšení a objektivně rozmyslet, jestli tam vážně má a musí být, nebo bude naopak na škodu. Mě může sebevíc přijít cool backstory Duncana Idaho, ale dokážu uznat, že pro Dunu samotnou je to v zásadě nepodstatný backstory (a dle některých navíc k v zásadě nepodstatné vedlejší postavě, která si ani nezaslouží být cool způsobem ztvárněna).

Popravdě mě i trochu mrzí, že lidi hrozně chtějí adaptace, ale zároveň si neuvědomují, že adaptace není a nemůže být copypastou knihy. A to i po příběhové stránce. A popravdě, já třeba ani nechci, aby každé ztvárnění třeba Batmana padalo pořád do těch samých již milionkrát vyjetých kolejí, hrál ho pořád podobně vypadající herec, pořád podobným způsobem atd. S takovou by nikdy nevznikli Nolanovi Batmani, na které můžu jako fanoušek taky klidně nadávat, že se nedrží předlohy a jak si Nolan může dovolit to dělat jinak, než jak jsem zvyklý?! Ale to samo o sobě je na dlouhé povídání.

A samozřejmě opět platí, pokud někdo chce vidět pořád tytéž podobné filmy na tentýž způsob, přesně kopírující knihy a vypisující každý jejich detail, tak samozřejmě to je zcela fér a jejich vkus. Ale nenuťte ostatním, že nesmí mít rádi adaptace, které se tohohle "zlatého standardu" nedrží, že to není "Ta pravá" předloha nebo že je od autorů adaptací sprosté se předloh přesně do písmene nedržet. It's just a movie, chill.

Popravdě mě ale na tomhle rozebírání toho, jak tahle Duna není ta pravá Duna a jak si můžete dovolit ji spokojeně sledovat a nenadávat, nejvíc mrzí, jak málo se zmiňuje ten zásadní fakt, že jsou v tomhle ztvárnění ornitoptéry neskutečně super cool, takže tímto to v zájmu nějakého pozitivního obsahu napravuji.

[Argonantus]

York:
Na to, že jsi tu napsal nejvíc příspěvků k tématu (z větší části v minulé debatě u Nejlepších filmů), tak jsem se moc nedozvěděl, co se ti nezdá. Špatně je casting a Jessica; ale ani u toho nevím proč. Kdybych ti kdysi k té tvé věci poslal podobné námitky, asi bys byl hodně nešťastný.

Stran té osobní roviny - jasně, že jsem byl o třicet let mladší a vnímal jsem některé věci jinak. Měl jsem za sebou jeden román a chystal se na druhý. Duna mne okouzlila tím, že myslela hodně jako já tehdy; totiž tak jako děsně chytře. Hodnotil jsem to hodně vysoko, ale nikdy ne tak maximálně jako třeba Eleshar; něco mi tam trochu drhlo.

Jsem si jist, kdybych to četl dnes, u pátého románu, kdy mám za sebou taky těch 1000 koherentních stran, tak bych to hodnotil daleko přísněji. Tahle deklarovaná chytrost mne už tolik nebere, protože si mnohem víc uvědomuji, co všechno nevím, a že je to celkem normální, že člověk neví většinu toho, co je na světě k vědění.
A viděl bych dnes mraky chyb, které mi tehdy unikaly. Třeba tu naivní angličtinu, která je technicky vhodná pro hlavní "mainstream" figur, tedy velkorody, ale naprosto nedává smysl u fremenů, kteří mají být divocí a odlišní. Nebo Jersonovské otázky, z čeho tedy ti fremeni na poušti vyrábějí tlouky, filtršaty a další technicky docela vymakané hračky.

Film tohle všechno taky moc nevyřešil, ale hodně toho úspěšně zakryl, což taky není špatné řešení.

[Corny]

Ono zase to, že už si třeba řadu věcí z původního čtení před X lety nepamatuješ, nebo vnímáš jinak, vůbec neznamená, že nedokážeš posoudit ten film, zda se drží jádra a myšlenky předlohy atd. Protože to jsou věci, které v tobě většinou zůstanou. Jak jsi se cítil, když jsi to četl, co to v tobě vyvolávalo za myšlenky a emoce, co za podstatné věci jsi si z toho odnesl... a pokud se teď koukneš na nový filmy a máš pocit, že jdou ruku v ruce s těmito vzpomínkami, tak za mě je to docela dobrá indicie toho, že ta adaptace v těch podstatných věcech tu předlohu skutečně ctí a adaptuje. Detaily jako hlubší rozebírání mentatů o tom naopak příliš nevypovídají, pokud vůbec.

Jinak za mě s castingem ani Jessicou problém nemám. Na obrazovce prezentovala přesně ty emoce, co bych od ní čekal, s ohledem na její background, motivace, cíle atd. a zahrála je dobře. Totéž u jiných postav, popravdě možná jen Doctor Yueh mi neseděl úplně, ale to je asi spíš můj problém, protože jsem si ho v hlavě představil v návaznosti na jiné kousky trochu jinak. Lukovo "That's it?" bylo docela on point a zcela lidské s ohledem na situaci.

A že je Momoa výrazný herec... no a? Duncan Idaho je docela specifická a zásadní, byť vedlejší postava. U spousty lidí jako u mě určitě docela oblíbená, třeba právě díky ostatním knihám, a která v tom filmu nemá možná velkou, ale rozhodně má docela klíčovou roli a hlavně hodně výraznou a akční, takže ho diváci prostě uvidí v popředí a udělat ho tak nějak nezajímavého castingem by bylo doclea kontraproduktivní. A opět, kdo je a není podstatná postava je subjektivní, obsazovat zajímavě jen prvoplánově hlavní role nedává moc smysl, zejména když jde o postavy, které prostě chtě nechtě budou v mnoha momentech na popředí. Já se rozhodně necítil nějak "ztržen" pozorností mimo hlavní plot, který se odehrával jindy.

[York]

York:
Na to, že jsi tu napsal nejvíc příspěvků k tématu (z větší části v minulé debatě u Nejlepších filmů), tak jsem se moc nedozvěděl, co se ti nezdá.

Všechno detailně vysvětluje pán v odkazovanym videu, včetně tý Jessicy.

[Argonantus]

York: Aha. Tak to naráží na obvyklý technický blok. Video někoho cizího sjíždět nebudu.

Corny: on ten starý dobrý brach z boje jménem Idaho je zrovna figura, u které ex post vidím problém. Teenage mutant Hero Paul nemůže mít staré dobré kamarády z boje. Tyhle pocity můžeš mít nejdřív ve třiceti. Ve věku Paula může mit maximalne Mistra Yodu, kterého obdivuje. Jenže originální Paul neobdivuje nikoho, to je namachrovany superman, co umí všechno jak Old Shatterhand.
Tyhle detaily mi právě tehdy určitě utikaly.

[Eleshar_Vermillion]

2) Smělé plány. Obě ty věci mají společné zejména to, že jsou velmi kolosální, ba až nezřízené. Jsou to případy, kdy někdo popsal tématem přes 1000 stran, a zjevně to mělo smysl; naopak nebyl schopen plnohodnotně stvořit v životě už nic dalšího, co by stálo za řeč. J. R. Tolkiena i Franka Herberta to prostě úplně sežralo.

To je zajímavý postřeh, že Duna má vlastně skoro 1000 stran (ve skutečnosti asi 900). Vůbec jsem si neuvědomil, jak je to dlouhé.
Ale nesouhlasil bych, že Herbert nenapsal nic dalšího, co by stálo za řeč. Další pokračování Duny je už asi moc nerdovské, ale třeba myslím Božský imperátor Duny je podle mě ještě o řád lepší, ale ano, opravdu není pro každého.

Herbert asi nejpřesněji jako space opera,

Podle mě je Herbert čisté soft scifi. Klade si nějaké fikční technologické premisy, které nějak vyostřují podmínky reálného světa, a do toho zasazuje příběh, který se těmi podmínkami nějak zabývá.

Tady bych řekl, že film šel jasně dál než originál; filmoví Fremeni jsou daleko modernější, jejich technický minimalismus není ani tak dán tím, že by něco neuměli, ale nedostatkem zdrojů a vztahem k ekologii (málo vody).

Myslím, že úplně nikoliv. Fremeni v knize byli přesně takoví, šlo o nedostatek zdrojů (navíc zdánlivý), a zejména pak organisace, nikoliv nedostatek dovedností. Fremeni měli vlastní tajný teraformační program a skrytě se účastnili i vesmírné politiky.

5) Originál je kombinace I Claudius meets the Conan Barbarian. Římští intrikáni vysazeni na poušť, do světa meče a sandálů. Proč to okouzlení šermováním je pro mne totální záhada, stejně jako o několik let později vzniklé Star Wars. Autoři velmi dobře ví, že ve světě laserů a vyspělých projektilových zbraní to nedává žádný smysl, ale jsou schopni přistoupit na lecjaký technický kompromis, aby se hrdinové mohli kydlit s nějakými chladnými zbraněmi. A je to prostě tak, se s tim smiř.

Podle mě je to proto, aby tam vyniklo téma Übermensch. Übermensch je ti k prdu, když ho můžeš libovolně zastřelit. Proto štíty, které zastaví kulku. Proto štíty, které v kombinaci s laserem způsobí termonukleární reakci.

6) Dávno před Hrou o trůny byla Duna pravlastí intrikování. Claudius, Caligula a babička Livia se sice přesunuli do pouště, ale jejich životním stylem a smyslem je i nadále intrikování a ovládnutí světa. Je to Macchiaveliho ráj. Jakkoli představují velkorody vyspělejší kosmickou civilizaci proti Fremenům, jejich cíle jsou obdobné; jsou to hlavně válečníci, a jiné profese jsou od válčení odvozeny, například špionáž (mentati), šíření propagandy (Benegeserit), logistika (Gilda) nebo získávání zdrojů (koření).

Hrdina si vybral v důsledku děje jednu z nich, rozhodl se jí zachránit, ale postupně si uvědomuje, že z ní stvoří ještě děsivější monstrum.

Tady jen bokem: hrdina si nic nevybral. Hrdina není hrdinou, nýbrž vězněm, a značná část jeho agence je jakási marná snaha ze svého vězení osudu utéci.

V originální Duně tohle bylo, ale přece jen smířlivěji a naivněji; v roce 1970 ještě panovaly o muslimském fanatismu mnohem větší iluze než dnes.

V originální Duně to bylo podmíněno příběhem, protože tam jsou Fremeni dnešními slovy "bojovníky za svobodu". Naopak bezprostředně v dalším díle je hydra náboženského fanatismu zcela odhalena. V první Duně se však i to naznačuje, Muad'dib ví prakticky od samého začátku, do čeho jde a jaké to bude mít důsledky.

7) Moderní aktualizace je v přesunutí důrazu z rozumu na city. V dobách vzniku klasické scifi se věřilo na rozum, že nejchytřejší vyhraje. Dnes tušíme, že to tak nefunguje; majitel jednoduchých politických pravd může ovládnout davy daleko pevněji a přesvědčivěji, než sebechytřejší doomesday vědec. Odtud vymizení a potlačení mentatů ve filmu, kterých si asi leckdo skoro nevšiml, a naopak větší důraz na benegeseritské manipulace. Lady Jessica je možná nejsilnější postava na scéně, vrchol intrikovacího potravního řetězce, jak zjišťuje ke své škodě její původní nadřízená i sám císař.

Tož to je otázka... on i v knize majitel jednoduchých politických pravd ovládl davy daleko pevněji a přesvědčivěji než kdokoliv ostatní. Mentaty si v knize vybavuju spíš jako kulisu, berličku k vyhnutí se technologii, kterou se autor podle mě vůbec nechtěl zabývat.

Frank Herbert možná neznal Tolkienovy názory na tuhle věc, ale rozhodně se řídil stejnými postupy; nerval do toho žádné politické názory, jen to nechal běžet, přesně podle charakteru postav.

Tak to já bych teda rozhodně neřekl. Herbertových politických názorů a úvah jsou ty knihy plné.

Eleshar:
„Mrtvost“ vizuálu v šedých a žlutých odstínech pouště považuji za záměr.

Nešlo o odstíny pouště, ale o celkové vyobrazení kultur a vesmíru. Pointou bylo, že Lynchova Duna rozpracovává visuál každé kultury a něco tím komunikuje, zatímco u Villeneuva to bylo všechno tak nějak na jedno brdo, hlavně aby to bylo veliké.

Výjimkou je Paul, který se mi jevil v knize trochu frocek, neb k císařství mířil ještě rychleji (jak někde upozornil Marky), neměl jsem pocit, že by doceňoval to, že měl několikrát prostě kliku a dost nemilosrdně mířil k utilitární zradě Chani. Ve filmu ze začátku jasně váhá, neví, hledá a do té zrady se mu na konci moc nechce a zkouší si to omlouvat.

Tohle je podle mě nepochopení původní Duny, a když jsem to kdysi četl, překvapilo mě, jak rychle se to do téhle roviny zvrtlo. Paul je probouzející se kwisatz haderach a ještě navíc s vrozenými schopnostmi mentata, takže už v té době nějakým způsobem vidí do budoucna, a cesta, na kterou se vydává, je tam víceméně od samého začátku líčena jako víceméně nevyhnutelná. Poté, když se Lynchovými slovy "spáč probudí", tak je ještě jasnější, protože Paul je vlastně středobodem času, protože skrze dědičnou paměť vidí prakticky celou minulost lidstva a díky prescienci zase všechny varianty budoucnosti (které jsou ve skutečnosti vlastně jen dvě).

Mentati – v tomhle pojetí příběhu jich vůbec není třeba. Stačí dát lidem chléb a hry a pár silných frází, a to k ovládnutí moc docela stačí. Navíc dnes máme na hrubou intelektuální práci počítače, což v době psaní Duny ještě nebylo samozřejmé. Thufir Hawatt je postava, pro kterou není využití.

Mám podezření, že v době Duny si Herbert počítačů byl dobře vědom, chápal obrovský potenciál, ale moc se mu ho nechtělo domýšlet, tak počítače zakázal. Nevím, jak moc v době psaní Duny měl promyšlený zbytek universa, jeho historie a dalšího vývoje, ale pak na to různými způsoby navazuje a vlastně se z toho dá naivně usoudit, že počítače jsou jakási cesta k lidské svobodě (jak moc měla dále hrát roli umělá inteligence, není moc jasné).

[York]

Mám podezření, že v době Duny si Herbert počítačů byl dobře vědom, chápal obrovský potenciál, ale moc se mu ho nechtělo domýšlet, tak počítače zakázal. Nevím, jak moc v době psaní Duny měl promyšlený zbytek universa, jeho historie a dalšího vývoje, ale pak na to různými způsoby navazuje a vlastně se z toho dá naivně usoudit, že počítače jsou jakási cesta k lidské svobodě (jak moc měla dále hrát roli umělá inteligence, není moc jasné).

Strejda google říká, že Duna vyšla 1965 a Apollo bylo 1961. Takže to zažíval v přímym přenosu v průběhu psaní.

[York]

York: Aha. Tak to naráží na obvyklý technický blok. Video někoho cizího sjíždět nebudu.

Mučit tě nebudu, ale děláš chybu, stojí to za poslech. A vůbec většina toho kanálu (jeho rozbory Game of Thrones rozhodně stojej za to).

Ok, v tom případě aspoň k tý Jessice: Knižní Jessica je trénovaná superagentka, říkat jí "čarodějnice" je extrémně zavádějící. Herbert se vyžívá v popisech, jak dokáže vědomě kontrolovat každej sval v těle, celej Gom Jabar je zkouška absolutní extrémní sebekontroly. Jessica je cokoliv, jenom ne ubrečená hysterka. Sorry jako.

[Corny]

Tak to je fajn, že v tom filmu "ubrečená hysterka" není