Torg + hry na systému Masterbook

[Markus]

Torg (1990)
Torg Eternity (2017)

Torg je multižánrová hra odehrávající se na Zemi blízké budoucnosti, která právě čelí invazi několika alternativních realit („kosmů“). Jednotlivé reality se překrývají přes sebe, čímž vznikají oblasti s různým laděním, každá s vlastními fyzickými i metafyzickými zákony. Jihovýchodní Asii zachvátil viktoriánský horor, v Severní Americe se vrátila doba dinosaurů (a plazích humanoidů), severní Evropa i s Británií se proměnila v klasickou vysokou fantasy, Francii vládne kyberpapež, Egypt se zahalil do žánru klasického pulpu a Japonsku vládne fašistická hyperkapitalistická technokracie. Hráči se stávají „bouřnými rytíři“ – lidmi, které energie uvolněné při invazi nenávratně změnily a kteří společně čelí invazi a vládcům jednotlivých alternativních realit.

Systém Masterbook:

Pravidla systému Masterbook mají původ v multižánrové hře Torg (1990) a sci-fi hře Shatterzone (1993). Používají dva způsoby vyhodnocování: jednotnou mechaniku založenou na hodech dvěma desetistěnnými kostkami a balíček karet, který je v každé hře specifický a jeho účelem je ovlivňovat generování náhodných čísel, akce postav a vývoj děje.

Další hry založené na Masterbooku:
Shatterzone (1993)
MasterBook (1994)

[Markus]

Další hra, o které jste nikdy neslyšeli! Historie Torgu sahá až do roku 1990, kdy svět zažil boom multižánrových RPG (souběžně s ním vyšly i podobné Rifts). Tuhle diskuzi zakládám u příležitosti toho, že na d20 byl publikován český překlad Quick Startu pro nový Torg Eternity.

[Passingby]

Some random and totally useless trivia: Vypadá to, že TORG vytvořili West End Games jako svůj alternativní RPG systém v době, kdy si nebyli jistí, jestli by svůj D6 systém ze Star Wars D6 mohli používat i pro jiné hry, které by s licencí na Star Wars nesouvisely. (Zdroj)

[Markus]

Sharka poslala svoji minirecenzi do databáze. Dovolím si ji sem přeposlat, ať ji tu máme archivovanou, protože tu hru celkem pěkně popisuje:

Hlavním prvkem TORG Eternity, který mi naprosto učaroval, a díky kterému jsem si tu hru pořídila, je setting. Hra je zasazena do "cinematičtější" verze naší vlastní Země, tedy místo, kde hráčské postavy jsou opravdu hrdinové a dokážou hrdinské kousky, když opravdu chtějí. A tato naše Země byla napadena několika cizími realitami - a to nejen jejich armádami, ale i samotná podstata reality se v okupovaných územích začíná měnit.

Severní Amerika se pomalu mění v místo na technologické úrovni pravěku, ale kde lze jednoduchou modlitbou vykonávat zázraky.

V jihozápadní Evropě na vše dohlíží kyberneticky vylepšená církevní policie za pomoci Godnetu a co řekne Kyberpapež, je svaté.

Skandinávie a Británie se proměnily v říši elfů, tpraslíků, magie a temných rytířů.

V Egyptě se technologie vrací do přelomu 19. a 20. století a objevují se pulpoví superhrdinové a šílení experimentátoři.

V Rusku technodémoni způsobili nukleární post apo a nárůst psionických schopností mezi obyvateli.

Indie je zmítána okultní magií a hororovými bytostmi, jako jsou vlkodlaci, upíři, či duchové.

A v Japonsku a části východní Asie se odehrává korporátní zombie thriller/horor.

Všechny tyto různorodé reality nejsou jen popisy, ale jejich existence mají i oppru v pravidlech samotných. Každá realita je vyjádřená čtyřmi různými Axiomy - Technologie, Společnost, Magie a Duchovno. Tyto axiomy mají číselné hodnoty, čím vyšší hodnota, tím větší pokrok v dané oblasti. A pokud se někdo pokusí použít něco, co do dané reality nepatří, může to mít vedlejší efekty. Mně se ten systém Axiomů opravdu líbí a myslím si, že by se dal použít i jinde.

Co se pravidel samotných týče, tak k jakýmkoli hodům se používajá hlavně dvacetistěnná kostka a v souboji občas i šestistěnná. Jako velkou nevýhodu vidím to, že jakýkoli hod dvacetistěnnou kostkou (který mimochodem exploduje při 10 a 20) je potřeba převádět na bonus či postih pomocí tabulky. Je to něco, co je během hry celkem otravné.

Jako výhody vidím používání karet - hra má tři speciální sady karet, které se používají v jiných situacích. Karty Osudu (Destiny cards) jsou v rukou hráčů a dodávají jim různé herní výhody. Dramatické karty (Drama cards) používá Game Master v akčních scénách - boj, pronásledování, a podobně. Tyto karty určují iniciativu stran a dávají různé efekty ať už hrdinům nebo záporákům. Třetí balíček jsou Karty kosmu (Cosm cards), které jsou závislé na konkrétní realitě, kde se postavy nacházejí. Tenhle balíček osobně nepoužívám.

Další věc, která se mi na pravidlech líbí, jsou "útoky z interakcí", tedy Trik, Manévr, Zastrašení a Provokace. Konkrétně to, že tyto věci vůbec mají oporu v pravidlech a GM není nucen improvizovat pokaždé, když se hráči v boji pokusí o něco jiného než útok. Odstupňované úspěchy hodů už jsou pak jen příjemný bonus.

Takže abych to zhodnotila na závěr:

Setting 5/5 - naprosto mi učaroval

Pravidla 2,5/5 - spousta dobrých konceptů a navázání na setting, ale dost to zabíjí ta převodní tabulka

[Markus]

Dneska je v databázi šílený příval nových hodnocení (což je super – díky!), většinou bez komentářů. Bylo tam ale i pár pěkně okomentovaných, tak je v zájmu zviditelnění prostě vykopíruju do diskuzí. Byla by škoda, kdyby si je lidi nepřečetli kvůli tomu, že to z hlavní stránky zmizelo během pár minut.

Sharka hodnotí Torg Eternity: Free RPG Day Special:

Dinosauři super, zbytek meh
**

Výtah z mechanik, oproti jejich plné verzi, mi přijde tak akorát, ale bohužel to nejlepší, co hra nabízí, tedy setting, tady skoro vůbec není. Což se dá u úvodního produktu asi čekat, ale kdyby mi ten setting neučaroval předtím, než jsem si přečetla tohle, tak by mě to asi taky nezaujalo.

Dinosauři v New Yorku jsou super! Ale dobrodružství je na můj vkus až příliš railroadové, hrála jsem ho dvakrát a s aktivními hráči je potřeba hodně improvizovat. Předpřipravené postavy se mi ale moc líbí a dá se s nimi dobře roleplayovat.

[Markus]

Dovolte, abych vám představil Torg. Jednu ze dvou multižánrových her, které vyšly souběžně v roce 1990 a měly prakticky identický nápad. (Tou druhou je Rifts.)




Torg (1990)

Torg je multižánrová hra odehrávající se na Zemi blízké budoucnosti, která právě čelí invazi několika alternativních realit („kosmů“). Jednotlivé reality se překrývají přes sebe, čímž vznikají oblasti s různým laděním, každá s vlastními fyzickými i metafyzickými zákony. Jihovýchodní Asii zachvátil viktoriánský horor, v Severní Americe se vrátila doba dinosaurů (a plazích humanoidů), severní Evropa i s Británií se proměnila v klasickou vysokou fantasy, Francii vládne kyberpapež, Egypt se zahalil do žánru klasického pulpu a Japonsku vládne fašistická hyperkapitalistická technokracie. Hráči se stávají „bouřnými rytíři“ – lidmi, které energie uvolněné při invazi nenávratně změnily a kteří společně čelí invazi a vládcům jednotlivých alternativních realit.

Jádrem hry jsou pravidla pro metafyziku jednotlivých realit. Každý kosmos je definován čtyři číselnými „axiomy“ – technologie, magie, sociálno, duchovno – kdy například dinosauří Severní Amerika nemá žádnou magii, nízkou technologii a sociálno a vysoké duchovno. Jednotlivé předměty, kouzla, a dokonce i společenské jevy jsou navázané na konkrétní axiomy a podle jejich dostupnosti fungují, nebo ne. Například v Severní Americe tak nefungují palné zbraně, lidé mají problém i s běžnou komunikací, zato jsou tu celkem běžné zázraky.

Podobně jako v předchozí hře od West End Games, Star Wars: The Roleplaying Game (1987), i v Torgu se postavy vytvářejí pomocí šablon. Základní hra jich nabízí 24, ale v pozdějších rozšířeních přibyly další. Hráči se tak můžou stát třeba policistou, vlkodlakem, kyborgem, kouzelníkem nebo inteligentní obří hvězdicí. Šablona definuje počáteční hodnoty základních vlastností, dovedností a dostupné speciální schopnosti, ale hráč si je může dál upravovat. Vyhodnocování používá nezvyklý (a trochu těžkopádný) princip, kdy hráč hodí kostkou, v tabulce si vyhledá číselný výsledek a ten potom přičte k hodnotě dovednosti a porovná s určenou obtížností.

Hráči mají značné možnosti ovlivňovat realitu herního světa. V první řadě mají k dispozici metaherní měnu nazvanou „možnosti“, která jim umožňuje manipulovat se světem, což se projevuje dodatečnými hody kostkou, rychlejším uzdravováním nebo třeba možností používat předměty, které by podle axiomů daného prostředí neměly fungovat. Výraznější inovací je balíček „dramatických karet“. Ty jednak určují povahu jednotlivých bojových scén (standardní, nebo nakloněná ve prospěch nepřátel), jednak každý hráč dostane na začátku sezení čtyři karty a může jimi aktivovat související účinky. Karty je navíc odměňují za provádění konkrétních akcí, jako je používání klamu, zastrašování nebo provokace namísto přímočarého boje.

Významným prvkem hry byl i její metaplot – oficiální děj rozvíjený v průběhu času, pojednávající o „válkách možností“. Už v krabicové sadě se základními pravidly bylo přiloženo první číslo věstníku Infiniverse popisujícího úvodní situaci, spolu s formulářem, do něhož měli hráči vyplnit vývoj ve svojí domácí kampani a poslat ho zpět. Výsledky pak byly zprůměrovány a v dalším čísle věstníku se stav světa posunul – a hráči dostali další formulář.

Hra se setkala s příznivými ohlasy hráčů a kritiky a byla dál podporována četnou řadou rozšíření. Shodou okolností ale vyšla ve stejnou dobu jako tématicky téměř totožná, akorát šílenější a nevážnější hra Rifts (1990) a v konkurenčním boji s ní zaostávala. Podpora byla ukončena v roce 1995.

O restart se později pokusila nová hra Torg Eternity (2017).

[Markus]

Torg představil netradiční systém, který pro vyhodnocování používá jednak kostky, jednak balíčky karet s náhodnými efekty. Karty mají ruku několika karet a volí, které efekty aktivují.

Na přelomu 80. a 90. let nakladatelství West End Games odešla většina jejich hvězdných designérů a jejich RPG linie začaly během pár let skomírat. Bylo potřeba vyzkoušet nějaké herní tituly. Tou dobou už byla móda, aby nakladatelství mělo svůj vlastní interní systém, který bude recyklovat ve všech svých hrách. West End Games mělo v zásadě dvě možnosti, který pro svoje tituly zvolit – buď d6 System, použitý v Ghostbusters a Star Wars, nebo ten podivný hybrid karet a kostek použitý v Torgu. Co byste zvolili vy?

Designérům West End Games se moc líbila ta kombinace karet a kostek. A taky začaly vznikat další hry na stejném enginu. Ten nakonec dostane název Masterbook, byť ani Torg, ani následující hra tenhle název ještě nepoužívaly:




Shatterzone (1993)

Shatterzone je hra v žánru vesmírné opery, ve které se hráči stanou nezávislými hvězdoplavci na okrajích mezihvězdného lidského Konsorcia. Stylově lehce připomíná Hvězdné války – ostatně nakladatel West End Games v tu dobu vydával Star Wars: The Roleplaying Game (1992) a tuhle hru využil jako příležitost prozkoumat některé motivy, které mu držitel licence na Star Wars, společnost Lucasfilm, zatrhl. Oproti Hvězdným válkám je hra trochu drsnější a pracuje s motivy tehdy populárního kyberpunku – světu vládnou především megakorporace a sídlo lidské říše se nachází na superindustrializované planetě zvané Centaurus. Hráči se ovšem pohybují na pohraničí zvaném „Shatterzone“, v neprozkoumané oblasti plné bouří temné hmoty, gravitačních anomálií, kultů a legend o ztracených civilizacích.

Pravidla vycházejí z předchozí nakladatelovy hry Torg (1990). Hráči si pro svoji postavu zvolí některou z archetypálních šablon (například „starý průzkumník“ nebo „externista pracující pro megakorporaci“), která určuje výchozí hodnoty základních vlastností a dovedností a taky speciální výhody a nevýhody – postavě dávají nějakou zvláštní schopnost nebo ji naopak v něčem omezují. Při vyhodnocování se hází dvěma desetistěnnými kostkami, přičemž desítky „explodují“ – hod se opakuje a hodnoty se sčítají. Výsledek hráč musí poněkud těžkopádně vyhledat v tabulce modifikátorů, čímž zjistí číselnou hodnotu, kterou přičte ke své hodnotě dovednosti a porovná s určenou obtížností. Dvě metaherní měny „bodů života“ a „bodů dovedností“ umožňují hráčům různě si vylepšovat hody, nebo je naopak šetřit a po hře si za ně vylepšit herní statistiky.

Tenhle základ je podobně jako v Torgu doplněný používáním balíčku speciálních karet zvaného MasterDeck. Některé karty umožňují hráčům aktivovat náhodné bonusy, například si kupovat akce navíc nebo získat bonus ke konkrétní akci, zatímco jinými vkládá vypravěč do hry komplikace a dějové zvraty. Celý systém hry byl později zobecněn do generického enginu a představen ve formě samostatné univerzální hry jako Masterbook (1994).

Základní pravidla tvoří tři příručky: hráčská kniha The Players' Guide (1993) popisující tvorbu postavy a základ pravidel, příručka Rule Book (1993) s pravidly boje, karetním systémem a dalšími podrobnostmi, a seznámení se světem Universe Guide (1993). Dostupné byly samostatně i společně v jedné krabicové sadě. Hra se dočkala několika rozšíření, ale neujala se a už v roce 1995 byla ukončena.

[Markus]

Tak a do třetice ještě tohle. Pravidla použitá v Torgu a v Shatterzone byla posléze zobecněna do univerzální, generické hry... která se moc neujala.



MasterBook (1994)

MasterBook je univerzální RPG hra založená na unikátním vyhodnocovacím systému, který kombinuje kostky s kartami. Vznikla zobecněním pravidel použitých v předchozích hrách nakladatelství West End Games – Torg (1990) a Shatterzone (1993) – a jejich převedením do samostatné, generické podoby. Přestože základní pravidla nespecifikují žádný konkrétní žánr, pro hru vycházely různé žánrové implementace a herní světy.

Nakladatelství hru vyvinulo, protože chtělo zavést jednotný systém pro všechny své následující hry. Mělo sice k dispozici i engine d6 System ze hry Star Wars: The Roleplaying Game (1987), který byl oblíbený, jenomže nebylo jasné, jestli podmínky licence umožňují používat ho i pro jiné hry a především jiné licencované značky (později se ukázalo, že v tom problém nebyl). Místo něj tedy nakladatel zvolil jako svůj nový standard netradiční kostkově-karetní engine ze svých jiných her. To se nakonec ukázalo jako špatná volba, protože engine nebyl příliš populární a brzdil další rozvoj jednotlivých herních řad.

Při tvorbě postav si hráči zvolí některou z archetypálních šablon, která určuje hodnoty základních vlastností a dovedností, plus případné speciální výhody a nevýhody. To si pak můžou dál doladit pomocí bodového nákupu. Při vyhodnocování se hází dvěma desetistěnnými kostkami, přičemž desítky „explodují“ – hod se opakuje a hodnoty se sčítají. Výsledek hráč musí poněkud těžkopádně vyhledat v tabulce modifikátorů, čímž zjistí číselnou hodnotu, kterou přičte ke své hodnotě vlastnosti s dovedností a porovná s určenou obtížností. Dvě metaherní měny „bodů života“ a „bodů dovedností“ umožňují hráčům různě si vylepšovat hody, nebo je naopak šetřit a po hře si za ně vylepšit herní statistiky. Tenhle základ je doplněný používáním balíčku speciálních karet zvaného MasterDeck. Některé karty umožňují hráčům aktivovat náhodné bonusy, například si kupovat akce navíc nebo získat bonus ke konkrétní akci, zatímco jinými vkládá vypravěč do hry komplikace a dějové zvraty.

Oproti hrám Torg (1990) a Shatterzone (1993) jsou v pravidlech dílčí změny, které trochu mění celkové vyznění. Zatímco předchozí hry – a především Torg – používaly hrdinské, filmové mechaniky, MasterBook volí usedlejší, realističtější přístup.

Jádro hry tvoří jedna 176stránková základní příručka, k ní je potřeba pořídit si ještě balíček karet MasterDeck. Herní řada pak byla rozšiřována především vydáváním krabicových sad s konkrétními herními prostředími – taková krabice obvykle obsahovala základní příručku Masterbooku (1994), k tomu příručku s popisem daného prostředí a adaptací pravidel, nakonec taky balíček přizpůsobených karet. Některé z těchto adaptací pak byly rozšiřovány vlastní řadou dalších doplňků – mezi takové ediční řady patří noirová fantasy Bloodshadows a další.

Různá doplňující pravidla představená v jednotlivých krabicích později shrnula obecná příručka MasterBook Companion (1996). Hra ovšem neslavila komerční úspěch, rozšíření se neprodávala dobře a v roce 1997 přestala být podporována úplně.

Po krachu původního nakladatele West End Games zakoupilo práva na hru nakladatelství Precis Intermedia a v roce 2011 vydalo dotisk základní příručky s lehce odlišnou obálkou.