HOT springs island

[MaMaHaJ]

martin-sobr-cover-for-jacob.jpg

Na kraji známého světa leží Mečounní ostrovy... A jeden z nich se nazývá Ostrov Vřídel. Je to místo pokryté ruinami dávno ztracených civilizací, pokladů, tajemství. Láva, obsidián, neprostupná džungle, titánská monstra, divoká zvěř, mořské panny, chamtivost, násilí, ambice... Je to sud se střelným prachem...

Mapy

Hot Springs Island

Spoiler

mapa hot springs aktualni.png

Swordfish Islands

Spoiler

mečouní ostrovy mapa.jpeg

Marlo´s Mire

Spoiler

MAPA.jpg

Northspire Island

Spoiler

99JhbLdC9maaSEqRP31TKE.jpeg

Postavy (nezapočítávám modifikátor XP, takže některé postavy mají ve skutečnosti trochu víc XP, tohle je hlavně orientační):

Molestus Mikroporus, humanodiní houbička, 43 676, LEVEL 5
Alejandro, zloděj, ex-výběrčí daní, 43 344 XP , LEVEL 7
Ryzlink, osvícený hobit, vinař, 39 090 XP, LEVEL 6
Sir Masir Mágomlat, válečník a písař, 5650 XP, LEVEL 3
Rufus, pán šelem a čarodějův učeň - 26 031 XP, LEVEL 5
Polo, kouzelník a zbrojíř - 5650 XP, LEVEL 3
Květoslav, ogr 17453 LEVEL 4

Na lodi jsou k dispozici následující družiníci:

Eunice, kouzelnice, 1st level (1505 XP)
Esmeralda, zlodějka, 2nd level (2399 XP)
Gunther, válečník 3rd level (6582 XP)


Loď Moje Elfská Žena Delfínia Vulkanika Canis První:

Spoiler

Fregata
25 HP
AC 16
P 12 / B 10 / N 12
Posádka:
Veronika Paradero, kapitánka
Marcel, starý námořník, první důstojník
9 veteránů od společnosti Martel
9 námořníků a námořnic
5 "osvobozených" otroků
(a mnoho dalších dobrodruhů a družiníků - celkem )

zbytek - viz excelový dokument

LOOT:

Spoiler

21895 zlatých zakopáno v truhle na ostrově
Sir Masir Mágomlat 1081 zl
Molestus 1472 zl + 2933zl (platiňáky a zlatá kopí + drobné od Marla) + 1000 zl (perla)
Alejandro 1288 zl + 1000 zl (perla)
Ryzlink 727 zl + 160 zl (drobné od Marla) + 1000 zl (perla)
Pán šelem 1422 zl + 160 zl (drobné od Marla) + 1000 zl (perla)
Pulo 795 zl

Nerozděleno
4 malá děla (musí se prodat)
5,000sp
13200 ve špercích (poklad tučňáků)
6500gp
11 600 zl v drahokamech (avří poklad)
25 000 zl v mithrilovém nádobí (50 řádků)
Mapy nebes a pekel (Asi velká cena, ale musí se najít kupec)
Léky na neléčitelné nemoci (Asi velká cena, ale musí se najít kupec)
3 náhrdelníky od Svarka (1000 každý) + pytel rudého krystalu (1000 zl)
410 zl v drahokamech (astrální pavoučci)

Magické předměty:

Spoiler

Ryzlink - náhrdelník z očí (překvapen pouze na 1), watery gown, Měsíční luk, lektvar kočičích očí, kniha Dermonomicon, náhrdelník z pračích per (proti pádu); euphoric top
Molestus - meč Spasitel, balíček zlatých karet co se samy umí míchat a vrací se ti do ruky
Mithilien - Coral Starfish Brooches + kouzelný meč bastard co musí prolét krev, prsten kontroly nad rostlinami, plíšek na přivolání Marla. svitky a dva lektvary
Rufus - rituál "Neviditelný sluha", kouzelná šavle co tě postarší o 1k6 let po boji


Ve sdíleném vlastnictví (na lodi):

Starfish climbers (přísavky, dá se s nimi šplhat)

crystal claw of regeneration (nahradí useknutou končetinu)

černí kovový ježci - je jich 3d4, když na ně někdo šlápne, nejdou vyndat dokud neřekneš "promiň"

obsidiánová dýka vyrobená z ogří ruky - umí řezat obsidián jako kdyby to bylo máslo

Roh přátel vody - je slyšet pod vodou, přivolává vodní bytosti a elementály

Mrazivé hvězdice - dají se s nimi vytvářet takové tenké, ale naprosto čisté bloky ledu (moc nevím k čemu to je vlastně)

Nekonečné barvičky - Bezedné barevné pigmenty, dá se s nimi pomalovat všechno možné

Podvodní reflektor - náramek do kterého můžeš lapit sluneční světlo a pak se nechat ozářit jasným světlem jako od reflektoru, paprsků může být až 9

Avří pasti

Pytel s očima

4 Krystaly od pavoučků

Dva lektvary (Potion of Diminution, potion of fire resistance) // má je u sebe Mithilien? Klerické svitky mají ogři

(Nerozděleno)
Dust of dissapearance
Zlaté kladívko (gavel of agreement)
Rod of Parrying
Short sword +1 (+3 vs Enchanted Creatures);
Eyes of Minuscule Sight
Potion of Treasure Finding
Spell scroll (remove curse (curse), mirror image, mirror image, wizard lock, animate dead)

Hřbitov:

Spoiler

PC:
Boletus Fecalus, humanoidní houbička, rozmačkán masožravými liánami
Štětináč, klerik boha pomsty, krysař, zabit obřím kancem
Yolodir, elf, hostinský, zabit obřím kancem
Ulrich Křivozubý, kouzelník a krotitel divoké zvěře, zabit obřím kancem
Baldwin, hraničář a skrytý dědic vzdáleného trůnu, podříznut Avrou v ruinách elfího města
Mytilien, elfka, nositelka sváru a rozkolu, roztrhána ogrem Albínem

Družníci:
Joni, sežrána telepatickým hadem
Trevor, zakousnut telepatickým hadem
Audrey, sežrána telepatickým hadem
Bryan, klerik boha Tesubia, zabit Avřím kouzlem
Hobit Hambo Humbuloun, zabit obřím prasetem
Angelo a jeho bratři, bleskurychle umučeni Avrou
Riffin, zabit ze zálohy Avřím oštěpem
Benjanim, spálen rozpáleným salamandrem
Ruben, spálen rozpáleným salamandrem
Ada, kouzelnice, shozená do vody elfkou Mythilien, sežrána obřím krokodýlem Waltrem
Rafael, zabit při pokusu o útěk před spravedlivým soudem
Abé Boccio, otráven astrálními pavouky
Esmeralda, zabita krystalickými Wydarry

Herbář, získaný od kouzelnice Eunice

herbal.pdf

Prozkoumané hexy:

Hot Springs Island
(na každém hexu jsou 3 lokace, prozkoumáno 29/75)

Spoiler

HS01 Vesnice Prasečí hlava (1);

HS02

HS03

HS04: Glavrokova vesnice (1); (2), (3)

HS05: Tlusťochova kuchyně (1), (2), (3)

HS06: Náměstí se 4 sochami Svarka (1), Vstup do Svarkova sídla (2), (3)

HS07

HS08: Velrybí hřbitov (1); Prasečí farma (2); (3)

HS09: Alabastrové schody, (1), gejzíry dole v džungli (2), keře s levitujícím obeliskem (3)

HS10: Vodopády (1), rozpadlá věž (2), jižní vchod do Tlusťuchovy kuchyně (3)

HS11

HS12

HS13

HS14: Laguna se ztroskotanou lodí, nachází se tam pláž s černým pískem posetá zlatými skořápkami krabů (1), bazénky s černými ježovkami (2), hroudy síry v čedičové skále (3)

HS15: Menší vulkán, nachází se tam (1), Hotel Lapis (2), Teleportační brána do tajemné místnosti uprostřed vulkánu (3)

HS16: Hustě zarostlé údolí. Je tam rezavá zavlažovací hydra (1), zikkurat s mitrolovým bazénkém na vrcholu (2), (3)

HS17: Hustě zarostlé údolí. Je tam obsidiánová zavlažovací hydra (1), čedičová zeď s reliéfem (2), lávové bazénky kde hnízdili salamandři (3).

HS18

HS19: Bělostné ruiny elfího města (1), (2), (3)

HS20: Vodopády (1), meditační koule (2), bahnisko (3)

HS21

HS22

HS23: Háj borovic se včelami (1), Kasino parních impů (2), Bronzový oblouk (3)

HS24

HS25: Jeskyně nereidek (1); (2); (3)

Northspire Island
12 hexů, 3 lokace na každém, celkem prozkoumáno 3/36

Spoiler

NL 05: ; ; Ledová jeskyně
NL 10: pláž s obřími škeblemi; ;
NL 12: ruiny elfího města; ;

Timekeeping:
Loď se plaví 22 dní od poslední výplaty, do Svarkově příští párty zbývá 18 dní. Na lodi zbývá už jen 5dní jídla a vody, pak začne být veliký problém!

Questy:

Spoiler

Nereidky chtějí osvobodit své sestry z harému.
Nereidky chtějí vysvobodit další zajaté nereidky z portrétů.
Glavrok bude impressed když někdo zabije obří prase a donese mu jeho kosti + kožešiny.
Glavrok vyplácí dobrodruhům odměny za zabité salamandry.
Glavrok chce, aby někdo špehoval ve Svarkově vulkánu a našel nějakou slabinu, jak ho porazit.
Glavrok se zajímá o spojenectví s Goa.
Společnost Martel si žádá zlato!
Svarku nabízí odměnu (včetně možného zrušení cejchu) za různá „umělecká díla“ z elfího města.
Svarku chce pomoct s problémy s těžbou v jednom z jeho dolů na krystal.
Tlusťoch kdysi vykupoval maso ve své kuchyni. Co se s ním vlastně stalo?
Čaroděj Marlo štědře zaplatí za mláďata rybolidí, případně ještě víc za živého dospělce.
Požíračstvo... co to je zač, a jak souvisí s cejchy? Ví o tom Marlo víc?

[sirien]

Btw. jestli hraješ dobrodružství na lodích kde řešíte podobné věci a neviděl si Master and Commander, tak velmi doporučuju, je to a) nejrealističtější námořní film okolo - sice z trochu pozdějšího období než chceš, ale to se zas tak moc neliší a b) fakt dobrej film.

Tady na 0:30-0:50 máš záběry na spouštění plachet, od pohledu to vypadá že to před tou kamerou možná i fakt dělali real - jen teda to jak stojí u ráhen na lanech je pro tebe příliš moderní, ty podvěšený lana na kterejch stojej ("šlapnice") jsou nečekaně pozdní technologie - v 16./17. století které chceš se na ráhna lezlo obkročmo - cca tak jak to můžeš vidět na 1:20 (na dost místech tam máš poruce nějaký jiný lana o který se dá opřít atp., ale na dost místech si to asi musel fakt "objímat")

[MaMaHaJ]

Btw. jestli hraješ dobrodružství na lodích kde řešíte podobné věci a neviděl si Master and Commander, tak velmi doporučuju, je to a) nejrealističtější námořní film okolo - sice z trochu pozdějšího období než chceš, ale to se zas tak moc neliší a b) fakt dobrej film.

Tady na 0:30-0:50 máš záběry na spouštění plachet, od pohledu to vypadá že to před tou kamerou možná i fakt dělali real - jen teda to jak stojí u ráhen na lanech je pro tebe příliš moderní, ty podvěšený lana na kterejch stojej ("šlapnice") jsou nečekaně pozdní technologie - v 16./17. století které chceš se na ráhna lezlo obkročmo - cca tak jak to můžeš vidět na 1:20 (na dost místech tam máš poruce nějaký jiný lana o který se dá opřít atp., ale na dost místech si to asi musel fakt "objímat")

Super, díky moc za studijní materiál!

[MaMaHaJ]

Okamžitě přejmenováváme naši loď na "moje NEREIDSKÁ žena Delfínie Vulkanika Cannis První"

Minulé sezení skončilo, když nereidky léčivou písní zachránily Rufuse a rozhodli se zavést dobrodruhy na bezpečné místo, aby si mohli v klidu promluvit – ukázalo se, že se jedná o jeskyni, kam se dá dostat jen pod hladinou. Nerediky ovšem slíbily, že dobrodruhům kouzlem umožní dýchat pod vodou.

Elfka Mithilien se mezitím tiše radila se svým milencem, kouzelníkem Rafaelem. „Co si o těhlech dobrodruzích myslíš, zlato? Budeme to tu muset začít trochu víc vést, potřebují pevnou ruku…“ Baldwinův hráč si bere pod kontrolu Mithilien, která dostává polovinu Baldwinových expů, a skáče tedy těsně na třetí úroveň.

Na jednání s nereidkami se vypravil: Rufus, Molestus, Mithilien, a Ryzlink + Ada a Rafael jako družiníci. Loď se takhle blízko k útesům přiblížit nemůže, ale na člunu se dostali co nejblíž, a pak naskákali do vody a nechali se nereidkami zavést do jejich jeskyně. Nereidky jim vyčarovali kolem obličejů bubliny, takže mohli volně dýchat. (Mithilien si prozíravě sundala plátovou zbroj, kdyby musela utíkat, Ryzlink nikoliv.)

Nereidky družinu provedly různými zatopenými průchody, a dobrodruzi se vynořili ven z vody a octli se v prostorném jeskyním sále tvořeném mnoha a mnoha krystaly, některé svítily. Vzduchem se odněkud nesla teskná melodie, zpěv několika ženských hlasů. Připojilo se několik dalších nereidek, jedna se představila jako Dafné (má krátké zelené vlasy,) druhá jako Solaria (je víc důstojná a působí trochu odtažitě.)

Nereidky dobrodruhy uvítaly s tím, že ví, že se během svých cest po ostrově párkrát dostali do křížku s Fuegonauty, a že dokonce osvobodili (byť tak trochu nepřímo) dvě jejich družky, Delfínii a Meenu. (U obojího je spojovacím prvkem Alejandro, který bohužel musel zůstat na lodi.) Nereidy chtěly vědět, jestli dobrodruzi ví o dalších zajatých nereidách. Dobrodruzi zmínili nereidky držené ve Svarkově harému, o těch ovšem už nereidky z jeskyně věděly. Elfka Mithilien také chtěla odpovědi na otázky. „Řekněte mi o mých druzích a předcích, na tomto ostrově, když se zdá, že toho tolik víte.“

Nereidka Dafné zlobně přimhouřila oči, ale dala se do vyprávění o tom, jak se sem vlastně dostaly.

V zásadě se družina dozvěděla:
Mocná mořská víla Melitilia sem před několika tisíci lety společně se svými padesáti tanečnicemi a dobrou kamarádkou sirénou Oolou vypravily odehrát vystoupení pro elfy v jejich Lázeňském městě.
Elfové je ovšem zrádně zakleli do začarovaných obrazů a dělali s nimi hrozné věci. Dokázali nereidky přivolat z obrazu ven kouzelným slovem. Po nějaké době elfové nereidky z obrazů už nikdo nepřivolával. Zdálo se, že jsou navěky uvězněné v obrazech.
Nicméně – na ostrově se objevila ještě jedna skupina nereidek! Solarie, která pochází z této druhé skupiny, vysvětlila, že došlo k nějaké katastrofě, kataklyzmatu. Ostrov se rozlomil na několik kusů, a ona a její družky ho našly rozbitý a rozlámaný.
Většina nereidek, družek Meltalie, byla zakleta do obrazů. Co se stalo s Meltalií samotnou, ale není jisté. Nahoře v elfím městě, v lázních, zůstaly dvě její sochy. Některým nereidkám se zdálo, že když se k nim přiblížily, slyšely hlas své paní. Že by byla zakletá do těchto soch? Bohužel se tam ale před pár set lety rozrostla nějaká hrozná rostlina, která vodní víly zabíjí a pije, a tím pádem se tam už nereidky jen tak nedostanou.
Postupně se Solárii a jejím družkám podařilo najít několik zakletých obrazů a vysvobodit svoje sestry. Usídlily se zde v jeskyni. Nějakou dobu hledaly po celých Mečouních ostrovech své zakleté sestry, ale pak se objevil ifrít Svarku, ovládnul ostrov, a najednou nebylo tak jednoduché odsud oplout. Kolem ostrova vřídel totiž vzrostlo nějaké podivné kouzlo – když nereidky plují příliš daleko od pobřeží, tak jim ostrov zmizí z očí a nedokážou k němu najít zpátky cestu, jen pokud najdou nějaký portál do sféry vody, a pak zase zpátky na ostrov, což může trvat měsíce, nebo i roky.
Svarku navíc začal také nacházet s pomocí svých fuegonautů zakleté nereidky a zotročil je ve svém harému. Proto je potřeba je vysvobodit a se Svarkem zatočit.

Nereidky by od dobrodruhů potřebovali pomoc

s vysvobozováním nerid ze Svarkova harému – dalo by se s nimi nějak zkontaktovat, zorganizovat převrat, či tak něco?
se záchranou (nejspíš?) zakleté Meltalie, jejíž dvě sochy se nachází v elfím městě.
Nereidek není mnoho, (jen něco málo přes třicet), ale jsou ochotné nabídnout dobrodruhům pomoc a odměnu – určitě i nějaké poklady, ale hlavně magickou podporu. (Také jsou schopné mocného léčení, a to především Meltalia, takže je dost dobře možné, že by dokázaly pomoct i s cejchy.)

Navíc jsou nereidky ve spojení s ogry z klanu Noční sekery na severu ostrova. Ti by také mohli pomoct, hlavně svojí válečnou silou!

Rozhovor ovšem z ničeho nic přerušilo hlasité cvakání zubů a škrábání drápů o kámen. „Ale ne!“ křičely nereidky. „To jsou zase ta monstra, co nám sem lezou, máme tady hroznou infestaci. Braňte se!“

Tři podivní agresivní pásovci s krystaly, které jim vyrůstaly z hřbetu, se po stropě jeskyně připlížili ke skupince a zaútočili. Jednoho odtáhli vodní elementálové, kteří ho začali topit, ale dva se vrhli na družinu. Někteří si stoupli do první řady, aby hájili nereidky, společně se dvěma vodními impy, kteří začali chrlit ledový dech, aby wydarry zastavili. Zbraně dobrodruhů ale nedokázali podivné krystalické plazy příliš zranit, a tak se někteří (Rufus například) začali stahovat. Jeden wydarr byl zmražen impím dechem, ale druhý prorazil do druhé řady a strašlivě poranil a málem zabil Mithilien a Rafaela. Ryzlink mu vyskočil na hřbet a neúnavným bodáním a otravováním ho odvedl od skupiny stranou, směrem k vodním elementálům, kteří ho už dokázali dorazit.

wydar.png

Mithilien se do Rufuse pustila – jak to, že ustupuje z boje, když má držet první linii? „To jste taky prováděli podobné věci v tom elfím městě? Velí vám takoví hlupáci? Není divu, že to skončilo tak neslavně!“ syčela elfka. Rufus se hájil klasickou chlapskou taktikou: „Možná, že nezvládáš svoje emoce, Mithilien.“ To Mithilien pochopitelně rozzuřilo a vrazila Rufusovi pěstí. Vypadalo to, že dojde ke srážce, ale pak nereidská píseň, náhle hlasitěji a hlasitěji se odrážející napříč jeskyní, oba dva dobrodruhy uklidnila a proměnila jejich vztek v odhodlání.

(Rafael také Rufuse očaroval, aby ho – a tedy i Mithilien, poslouchal. Rufus se může snažit ze zakletí vymanit jednou za měsíc.)

Podle informací v bestiáři je možné v krystalu ulomeném z živého wydarra vidět to, co si vaše srdce přeje. Hobit Ryzlink duchapřítomně, když visel nestvůře na zádech, jeden krystal ulomil a teď v něm viděl odrážející se tváře všech nereid okolo. "Pomohu vám a zachráním vás, přísahám!" pravil statečný hobit a poklekl opřený o meč jako malý rytíř na jedno koleno. Dostal za to jako odměnu úsměvy a pusu na čelo od Dafné.

Vyzkoušela to ovšem i Mithilien, která (bohužel, trochu jí to zamrzelo,) neviděla Rafaela - ve skutečnosti touží po moci a v hloubi srdce chtěla vidět nějaký mocný artefakt. Viděla podivnou rukavici vykládanou drahokamy, navlečenou na svalnaté rudé paži.

Nereidky darovaly za odměnu za pomoc v boji družině následující magické předměty, a ukázaly jim díry, ze kterých tihle podivní tvorové vylézají. Je jich několik, mají asi deset stop v průměru, a sálá z nich horko a pach síry.

Spoiler

Starfish Climbers
This pair of hand-sized metallic purple starfish are so well crafted that they appear to be alive. Their tiny feet grip any surface with extreme suction. This can cause severe hemorrhaging if attached to fleshy creatures, but they’re great for climbing sheer surfaces or holding on in turbulence.

Watery Gown
A dressing gown of sheer silver fabric dyed with streaks and swirls of dark blue. It keeps its wearer protected from the effects of heat, no matter how severe. There were originally fifty matching gowns, but many were destroyed when the Fifty Visions were captured. Most of the remainder have been brought to Svarku’s harem (p. 64), and the efreet will pay handsomely for any others that can be found.

Sheer Tunic of Hydration
This tunic of sheer white fabric is bound at the waist by a chain of blue-tinted metal. The tunic keeps its wearer perfectly hydrated at all times.

Crystal Claw of Regeneration
A 6” crystal crab claw can regrow a lost body part in 1 week if attached to the stump. Single use.

Seaweed Hair Tie
This hair tie of brightly colored seaweed looks wet enough to drip but never does. The wearer of the tie is always perfectly hydrated, but always feels as though their skin is covered in a thick layer of mud.

Coral Starfish Brooches
A pair of pink coral brooches masterfully carved in the shape of starfish are adorned with a large gold eye on their undersides. Two creatures wearing the brooches can experience one of the senses of the other (sight, touch, taste, smell, or hearing) once per hour for d6 minutes.

Hobit Ryzlink, který přísahal, že nereidkám ve všem pomůže, všechny osvobodí, a bude konat dobro, se spustil dolů – pod ochranou róby, která mu umožňuje překonat jakýkoliv žár. Ukázalo se, že díry, klesající asi padesát stop dolů, vedou do změti tunelů, v jejichž středu je ještě jeden, větší tunel, který vede dále pod zem, a ze kterého musí wydaři vylézat. Jeden wydar se tam zrovna pohyboval, ale Ryzlink se včas schoval, vrátil se k družině, a všechno jim vypověděl. Rozhodlo se, že se pokusí díru odpálit střelným prachem – jen musí vymyslet způsob, jak ho v suchu a bezpečí dopravit do jeskyně pod hladinou moře. Nereidky zkusí prý vymyslet nějaké kouzlo…. S tím se družina a nereidky rozloučily, a dobrodruzi se vrátili na loď a pokračovali v plavbě dál na sever, za ogry, se kterými chtějí navázat diplomatické styky a získat jejich pomoc v boji proti Svarkovi atd.

Ráno dopluli na severní konec ostrova. Na dlouhé pláži z černého písku dobrodruzi zahlédli něco jako velrybí hřbitov – spoustu velrybích koster vyvalených na břeh, ale i několik čerstvých velrybích těl, obsypaných spoustou ptáků mrchožroutů. Vydali se pláž prozkoumat a zjistili, že velryby se nerozkládají, že vypadají naprosto čerstvé, a že u některých z nich je odřezané maso nějakým velkým, ostrým nástrojem.

V tu chvíli se z džungle vynořilo obří, ohromné, strašlivě velké prase! Naštěstí si ale dobrodruhů (tentokrát) moc nevšímalo, a zamířilo k nejbližší velrybě. Rufus na něj zkusil promluvit řečí zvířat, jestli nechce vykartáčovat srst. „Chci se nažrat, zmizte,“ zabručelo prase, a družina se radši odporoučela pryč, hledat stopy po ogrech dále v džungli.

Brzy narazili (s pomocí Rufusova psa) na čerstvou pachovou stopu mnoha prasat… a kouře? To znělo zajímavě, a tak brzy našli několik chýší obklopujících velikou palisádu, ohradu, ze které se ozývalo kvičení a kvíkání. Byl tam strašlivý smrad. Nebyla to policejní stanice, ale prasečí farma! Než si ji ale stačili dobrodruzi pořádně prohlédnout, za jejich zády ze stromu seskočil ogří válečník a začal hrozivě máchat obsidiánovou sekerou.

Dobrodruzi rychle vytáhli dary, které dostali od nereidek a začali se jimi ohánět. Přicházíme v míru, posílají nás nereidky atd. Ogři, neboť jich tu bylo několik, cca tucet, jim zabavili zbraně a vedli je džunglí dále na sever, kde dorazili do ogří vesnice – asi třicet chýší obklopující nízký pahorek zarostlý zelenými bylinami. Mohlo tu být něco kolem dvou set ogrů, spoustu z nich pomalovaných bílou hlinkou, zjevně právě probíhala nějaká oslava. Mithilien zarazilo, že nevidí žádné ženy, ale zahlédla pár (jen hrstku) ogřích dětí, kteří dospělí, podezíravě si prohlížeje nově příchozí, střežili a zakrývali vlastními těly.

Zajatci byli odvedeni do jedné s chýší, kde je přijal náčelník Glavrok. Ten nejdřív vrčel: „Kde jste ukradli tyhle nereidské věci?“ ale když mu dobrodruzi popsali jeskyni a jména nereidek, se kterými se seznámili, uvolnil se a dal se s družinou do řeči. Rád pomůže nereidkám s jejich potížemi, ale chtělo by to nějaký konkrétnější plán. On sám je samozřejmě připraven bojovat se Svarkem a jeho fuegonauty, ale musí se na to chytře – chtěl by, aby nějací dobrodruzi pronikli tam, kam se žádný ogr jen tak nedostane, do Svarkova paláce, a zkusili zjistit nějakou slabinu, nebo tak něco. Pak se můžeme bavit o nějakém společném bojovém plánu.

Screenshot 2024-03-12 142528.png

S Glavrokem se družina bavila nějakou dobu – zjistili ještě, že se tu potuluje obří prase, které když by někdo dokázal zabít, Glavrok by ho považoval za schopného válečníka, a že Glavrok je velmi ochoten obchodovat se „zástupci společnosti Martel.“ Zajímalo by ho hlavně – střelný prach a zbraně s ním, pluhy, rýče, lopaty, a podobné nástroje, a koření, papričky, atd, různé kulinářské vymoženosti. Také látky.

(Dobrodruzi take Glavrokovi rekli o sochach Meltilie a o obraze, ktery je ve nejakem Svarkove vedlejsim vaultu na pobliz hotelu Lapis. Glavrok do mesta vysle nejake sve muze, kteri ho budou pozorovat a pripadne druzine mohou pomoci, a k vaultu posle Orina. Taky by ho zajimalo kdo jsou Goa a jestli se s nimi da uzavrit spojenectvi.)

Mithilien celou dobu nezvládala ukočírovat svou nafoukanou a všetečnou povahu, a tak postupně svými otázkami Glavroka dost dráždila. Vyptávala se na ženy – proč je jich tu tak málo, na což Glavrok s vrčením odpovídal, že to není její věc. Také se vyptávala na „ty divné liliputy, co vám tady běhají“ – ještě horší. Zkrátka, ostatní dělali, co mohli, ale Mithilien nezanechala dobrý dojem. Glavrok je vypoklonkoval ze stanu, že už se musí vrátit ke svým povinnostem.

Družina ve vesnici ještě narazila na dva trosečníky z lodi Martel, kteří se tu bavili se skupinou ogřích dětí. Jmenují se Ruben a Benjamin, jsou to dva válečníci, kteří se rádi k družině připojí. Mithilien je chtěla obrat o všechno jejich zlato, ale Benjamin něco řekl v ogří řeči (dost lámaně ale přece) jednomu z malých ogrů, a za chvíli tu byl Glavrok. „Zase už děláš problémy, elfko?“ zavrčel a chytil Mithilien pod krkem, div že jí nezlomil vaz. „Dávej si pozor.“ Mithilien vyvázla jen s pohmožděným krkem, ale bylo jasné, že další otevřené projevení elfích arogantních manýrů by mohl být závažný problém.

Ruben a Benjamin, kteří mezi ogry nějakou dobu pobývají, družině ještě sdělili, proč je téma ogřích žen a dětí tak citlivá záležitost. Nějaké ogří ženy tu jsou, ale jen pár. Před několika lety, ogři otročili pro Svarka v jeho krystalových dolech, ale Svarku nebyl spokojen s jejich prací, dal si je všechny nastoupit na jedno místo v džungli, a nechal popravit polovinu ogrů, kteří neplnili jeho normy. Většina z nich byly ženy… Druhého dne se klan Noční sekery konečně vzbouřil, pobili spousta salamandrů, a teď vedou proti Svarkovi dlouhou válku. "Je pár ogrů, kteří jsou trochu víc horkokrevní… a ne tak opatrní jako Glavrok. Žijí v další vesnici, směrem na západ," dodal ještě Benjamin.

Družina se vrátila na loď – sice bez nějakých větších pokladů, ale se spoustou nových informací a potenciálních spojenců.

XP: 137 xp za nestvůry + 200 xp za exploraci + 400 za LORE a příběhové události (Příběh nereidek, tragédie Noční sekery, navázání diplomatických styků s ogry a s nereidkami.)

Celkem 737 xp na osobu.

Questy:
Nereidky chtějí osvobodit své sestry z harému.
Nereidky chtějí vysvobodit další zajaté nereidky z portrétů.
Nereidky chtějí vysvobodit Meltalii z Lázní v elfím městě. (Možná, že by dokázala odstranit cejchy?)
Nereidky chtějí pomoci uzavřít díru, kterou jim do jeskyně lezou wydařři.
Glavrok bude impressed když někdo zabije obří prase a donese mu jeho kosti + kožešiny.
Glavrok vyplácí dobrodruhům odměny za zabité salamandry.
Glavrok chce, aby někdo špehoval ve Svarkově vulkánu a našel nějakou slabinu, jak ho porazit.
Glavrok se zajímá o spojenectví s Goa.
Společnost Martel si žádá zlato!
Svarku nabízí odměnu (včetně možného zrušení cejchu) za různá „umělecká díla“ z elfího města.
Tlusťoch vykupuje prasečí maso ve své kuchyni.
Na ostrově na západ odsud prý sídlí čaroděj Marlo. Mohl by pomoci s cejchy?

[MaMaHaJ]

Velmi výnosné náhodné setkání

Následující členové družiny se rozhodli vyrazit na lov obřího prasete, aby oslnili ogřího náčelníka Glavroka – hobit Ryzlink, houbník Molestus, pán šelem Rufus. K ruce si vzali dva pomocníky – Rubena a Benjamina, kteří souhlasili, že se lovu účastní, pokud dostanou nějakou slušnou odměnu.

Lovci se vylodili na pláži, kde se povaluje spousta velrybích kostí a několik mrtvých velryb, které nehnijí a kam si ogři chodí občas pro maso a tuk. Po chvíli plánování se rozhodli, že prase tu bylo přece minule, a že sem určitě chodí žrát, a tím pádem tady na něj prostě počkají. Vzali s sebou 10 mušket – dvě pro každého, nabili si je, našli si nějaké pohodlné místo, a zapálili oheň, aby prase přilákali jeho kouřem a pečeným velrybím masem. (Plán vykopat jámu nakonec zavrhli, říkali si, že muškety budou stačit.)

Po chvíli čekání začala obloha tmavnout a zvedal se vítr. Nejspíš se blížila bouře. Z druhého konce pláže se ale ozývaly hrubé hlasy salamandrů, a Rufus, který vše pozoroval z velrybí kostry, si všiml, že se k ohni vleče skupinka pěti salamandrů, kteří táhnou mrtvolu nějakého velkého ptáka a nějaké pytle. Vedl je modrý, drobný salamandr. „Héééj, co tady děláte, homres?“ vyptával se, ale když si všiml houbníka, ztuhl. „Á, to jsou ty pendejos, který zabili Fellora! Na ně! Zabijte je, sežerte je, vybělíme jejich kosti!“
Skutečně to byl salamandr, se kterým se už družina jednou střetla. (viewtopic.php?p=680457#p680457)

Tentokrát ale, vybaveni mušketami a připraveni na potíže, dobrodruzi prostě vypálili směrem k salamandrům salvu – a koncentrovali palbu na modrého salamandra Blixe. Ten dostal několik zásahů, ale nepadl. Salamandři se rozdělili do dvou skupin a pokoušeli se družinu obklíčit, částečně se schovávaje za velrybí kostry. Druhá salva, opět mířená na Blixe, ale salamandra už rozstřílela i přes částečný kryt.

Jeho druhy to rozzuřilo. Začali se rozpalovat a viditelně se nad nimi začal vlnit horký vzduch a z nozder šlehat plameny. Vrhli se na družinu, která teď musela bojovat meči a kopími ze dvou stran. Obklíčení ovšem zabránil Rufus, který se svým psem seskočil ze skály, odkud pozoroval (a střílel) a zastavil jednu skupinku salamandrů. (Ti stačili hodit kopí po Benjaminovi.)

Screenshot 2024-03-19 205829.png

Boj probíhal tedy ve dvou skupinách – Molestus, Ryzlink, Benjamin a Ruben vs 2 salamandři, a pak Rufus a jeho pes Hafan vs další dva salamandři. Benjamin a Ruben utužili nějaká zranění, ale nakonec se jim podařilo salamandry na své straně udolat. Když to viděli ti u Rufuse, dali se na útěk. Rufus jednomu z nich podrazil nohy (natural 20 na útok) a zastavil ho, druhý uprchl do džungle, i když po něm Molestus ještě střílel z pistolí. Na ležícího salamandra se sesypal Ryzlink, Benjamin a Ruben.

To ovšem byla chyba. V klubíčku schoulený salamandr, který se už pár kol rozehříval, najednou v podstatě explodoval a vyrazil ze sebe strašlivý závan žáru a ohně. Ruben a Benjamin byli odhozeni a skončili spálení, mrtví, v písku. Ryzlink jen tak tak uskočil. Salamandr se tedy rychle zvedl a dal na útěk – i on zmizel v džungli.

Družina naložila své padlé do člunu, uřezala salamandrům jejich ocasy, jelikož Glavrok za ně nabízí odměnu, a prozkoumala pytle, které sem salamandři dotáhli. V jednom bylo 2000 platinových mincí! V druhém mrtvola spáleného hobita, který svíral meč, jehož zlatý jílec se roztavil a vytekl mu na zčernalé ruce, několik ostrých kovových ježků z černého kovu, a dýka vyrobená z useknuté ogří ruky. Celkem morbidní nechutnosti, (když připočítáme mrtvého a už trochu nahnilého ptáka) – bůhví, co s tím vším měli salamandři lubem. Ale platiňáky byly velmi výnosným překvapením – hlavně když se padlému Rubenovi a Benjaminovi nemusel vyplácet podíl.

(RIP – další mrtvá NPCčka. Děje se nám to nějak podezřele často. Družina možná získá nějakou špatnou pověst, nebo tak něco.)

Dobrodruzi se vrátili na člunu na loď, kde je zastihla mohutná bouře. Ale kapitánka Veronika Paradejo zvládla vše bez problémů, a loď neutrpěla až na pár utržených lan žádné škody.

Loot:
5 zlatých kopí (1500 zl)
2000 platinových mincí (10 000 zl)
1000 xp za nestvůry

XP: 4166 na osobu

[MaMaHaJ]

Prokletí kapitána Manchota


Sezení se zúčastnili:
Elfka Mithilien
Hobit Ryzlink
Pán šelem Rufus

Poté co přešla bouře, se posádka dala dohromady a zjistilo se, že je vše více méně v pořádku a loď není nijak zvlášť poškozená. Hrdinové se rozhodli vyrazit zpět k pobřeží, avšak záhy – ještě během první ranní hlídky se ozvalo volání: „Loď na obzoru!“ Ze severu se blížila jedna loď – podobně velká jako Moje nereidská žena Delifínia Vulkanika Cannis První. Dobrodruzi se rozhodli vyrazit neznámému plavidlu vstříc, aby alespoň zjistili, kdo se v okolí ostrova plaví. Když se přiblížili, ukázalo se, že se jedná o brigantinu, a že se hemží podivnou posádkou – námořníci nevypadali docela jako lidé, ale jako nějací podivní, ptačí humanoidi. Na stěžni se rozvinula černá vlajka s ptačí lebkou.

Naše skupinka dobrodruhů vydala povely, připravila kanóny a vydala se podivným pirátům naproti. Když se přiblížili ještě kousek, bylo už vidět, že se jedná o loď plnou tučňáčcích pirátů, a že se zjevně pokouší dostat co nejblíž, aby se mohli piráti vrhnout na palubu. Lodě se začaly odstřelovat – z brigantiny vystřelila jedna rána z předního děla, ale neškodně šplouchla do oceánu vedle. Pak nastal čas vyměnit si salvy, tentokrát zasáhly obě lodě – Delfinia utrpěla lehký zásah do přídi, a nepřátelská loď zjevně schytala ošklivější poškození, ale vytrvale se blížila – vzhledem k početným veslům měla nad Delfinií výhodu. Lodě kolem sebe chvíli kroužili, naše kapitánka Veronika Paradejo na povel hrdinů manévrovala tak, aby si udržela brigantinu od těla co nejdéle, a hrdinové mezitím nabili do kanónů grape shots.

448242214_10161501390307369_1630056282054636229_n.jpg

Ty měly devastující účinek, tučňáky grape shots zasáhly z veliké blízkosti, a velikou část z nich smrtelně nebo vážně poranily. (Note to self – nechal jsem hráče házet na dmg špatnou kostkou, měla to být 1k6 ne 1k10! Tak pro příště…) Tučňáci se, pod vedením kapitána s třírohým kloboukem, zjizveným zobákem, a šavlí u pasu, ale i tak vrhla na zteč. „Vítězství nebo smrt!“ řvali tučňáci, zjevně zcela oslněni vidinou… čehosi? (Morálka padla nejvyšší možná a rozhodli se vsadit vše na jednu kartu.) Jelikož tučňáci umí plavat, nepotřebovali čluny ani lana – prostě naskákali do vln a vyrazili směrem k Delfínii. Bylo jich stále okolo dvou tuctů.

Na Delfínii se připravila obrana – zkušenější námořníci od společnosti Martel dostali muškety, utvořili první linii a vystřelili – mnoho tučňáků se zanořilo pod vlny a už nevyplavali ven. Druhou salvu už nestihli, ale obránců byla přesila, a tak se podařilo tučňáky udolat a zajmout jejich kapitána se ztrátou pouhého jednoho muže!

Umírající tučňáci se usmívali pod zobany, pouštěli šavle ze ztuhlých rukou / křídel a mumlali si: „Konečně… Naše prokletí je u konce…“ A jejich mrtvá těla se měnila zpátky na lidská. Na nepřátelské lodi už mnoho tučňáků nezbylo – družina se na člunech se svými námořníky přesunula na brigantinu, a opatrně postupovali směrem k podpalubí. Ozývaly se odtamtud rány a výkřiky – nakonec po chvíli vylezl nahoru muž, kolem něj rozbité okovy, s velikým kladivem v ruce. Svalil se na zem: „Pomozte! Je tam dole ještě pár dalších chlapů! Vezměte to kladivo a pusťte je na svobodu!“

„O žádném pouštění na svobodu nikdo nic neříkal, kdo ti dal povel se posadit,“ zasyčela na něj Mithilien, a vypadalo to, že otroci, jelikož loď byla poháněna částečně otroky, budou vlastně jen pod novým managementem. Ryzlink zaujal ovšem jinou pozici – myslel, že družina je, vzhledem ke své situaci (cejch, nedobrovolná práce pro společnost Martel) spíš proti okovům? Nakonec to rozetnul Rufus, který Mithilien přesvědčil, že když otroky pustí, budou jim vděční a můžou pro ně pracovat zadarmo, nebo tak něco. Družina tedy propustila pět otroků, dala jim najíst, a dozvěděla se od nich, že je tučňáci zajali před pár týdny, a že mají své sídlo na ostrově na sever odsud – a ještě jednu loď, ale menší, šalupu. Na západním pobřeží je nějaká studená jeskyně, kam se vždycky vraceli po svých nájezdech, a kterou si vězni zapamatovali. V podpalubí bylo ještě pár poloprázdných sudů nahnilých ryb, zbytky vody, bedna indiga a sud s olejem – tedy nic moc kořist. (Ale docela obstojné množství střelného prachu a dělových koulí.)
Zajatého a omráčeného kapitána Mithilien obrala o jeho poklady (měl na ruce zvláštní prsten s vyborazenými lístečky), vypíchla mu oči, a jala se ho vyslýchat. Působil celkem odevzdaně, představil se jako kapitán Manchot, a mluvil o své kletbě. „Loupil jsem, vraždil, znásilňoval… A takhle jsem dopadl.“ Urazil totiž ježibabu, která sídlí na ostrově na jih odsud, a ta ho i s jeho posádkou proklela. Když se ho Mithilien začala vyptávat na jeho další muže a na jeho sídlo na severním ostrově, zmlkl, a už nic neříkal. „Takže je to pravda,“ pokývala elfka hlavou, a rozhodla, že ho předají spravedlnosti – možná, že za něj společnost Martel vyplatí nějakou odměnu.

Na druhou loď – pojmenovanou na návrh Mithilien „Železná lady“ se přesunula část posádky (včetně „osvobozených otroků“) a obě lodě vyrazily do přístavu v Mečouním zálivu. Přeci jen, bude potřebovat udělat spoustu oprav atd – a dobrodruzi se už teď těšili, že mají solidní základ malé flotily. Možná by se mohli stát piráty? Náklad na Železné lady nechali tak jak byl.
První den plavby probíhal bez problémů, ale nad ránem druhého dne, vzbudila naše hrdiny kapitánka Veronika Paradejo s poblednou tváří. „Omlouvám se, že vás budím panstvo, ale blíží se ohromná bouře. Nejspíš tajfun. Co máme dělat?“ Dobrodruzi se rychle rozhodli přesunout společně se svými poklady a družiníky na Železnou Lady, jelikož byla v o něco lepším stavu, a nechali Veroniku ať se postará o Delfínii. Ryzlinkovi museli vysvětlit, že když si nesundá plátovou zbroj, tak se utopí, nasedli do člunu a veslovali.

Temná obloha, svítání v nedohledu, mohutné vlny, ostrý vítr a první kapky deště. Bylo jasné, že bouře to bude skutečně ohromná. Když tu si někdo všiml, že mezi vlnami se cosi hýbe. Cosi velikého, pod hladinou, a blíží se to k jejich člunu.
Zbývalo ještě několik dlouhých chvil, než by mohl člun doveslovat do bezpečí. Kdosi popadl mušketu a vystřelil na ohromný tvar ve vodě – se strašlivým řevem se z vln a vodní tříště vynořil obří krokodýl – zjevně Albín, a chňapl po posádce člunu. Naštěstí nikoho nedokázal na první pokus stáhnout, ale bylo jasné, že bude mít ještě mnoho příležitostí, než se dostanou do bezpečí. Mithilien tedy rychle zašeptala Rafaelovi, svému milenci: „Vyčaruj kouzelnou tmu“ – a mág také tak udělal. Teď sice nikdo nic neviděl a nebylo jasné, kam se přesně vesluje, ale Mithilien využila šance a shodila ze člunu náhodného člena posádky dolů – los osudu padl na čarodějku Adu. (Nebo na čarodějku Eunicii? Ale myslím, že to byla Ada.) Ta vykřikla, zahučela pod hladinu, a člun se vynořil ze tmy – ti co se ohlédli viděli jen černočerný oblak, ve kterém se matně vířily vlny, ohromné krokodýli tělo, krev, a neslo se k nim přes bičování větru křupání kostí.

Mithilien svým zbabělým a morálně opovržením hodným činem získala potřebný čas, a tak se člun i s poklady dostal na Železnou Lady. Pak ale udeřila bouře – stěžně praskaly, vlny se zvedaly, plachty se trhaly – a ráno, když konečně vysvitlo slunce, bylo jasné, že bouře Železnou Lady zanesla kamsi daleko, mimo určený kurz. A co hůř, ozvalo se volání: „Potápíme se, museli jsme najet na nějaký útes.“ Naštěstí byl čas spustit čluny, naložit je zlatem a přeživšími a vyrazit k malému ostrůvku, který se nořil z ranního oparu.

Dorazili na pláž, vytáhli oba dva čluny (to mimochodem znamená, že Delifinie, která – spoiler – bouři přežila, nemá žádný člun!) a trosečníci se vyvalili na pláž. Kdosi jim vyrazil vstříc – skupinka mužů a žen s šavlemi, šátky… Co jsou asi zač?
„Vítejte na území společnosti Martel, trosečníci!“ pozdravil je zvesela muž, který se představil jako Jimmy. Dobrodruzi kolektivně zasténali. Copak spáry společnosti sahají až sem? Ukázalo se, že se nachází na ostrově asi dva dny cesty na západ od Hot Springs Island – jménem Marlo´s Mire. O Marlovi už něco slyšeli, podle všeho je to mocný čaroděj. Jimmy jim vysvětlil, že na ostrově funguje tábor dlužníků společnosti Martel, kteří tu vyzvedávají poklady a užitečné suroviny z vraků, pod vedením Ivy, a že je rád zavede do Kantýny a můžou se s Ivy seznámit. Družina tedy vyrazila dál po pláži a před jejich zraky se otevřela mýtina na které stálo malé městečko / vesnička postavená z různých kusů naplaveného dřeva, vytažených a částečně přestavených vraků lodí atd…
A tady jsme prozatím skončili. Dostáváme se do nezmapovaných vod, mimo hranice modulu, hurá!

XP:
50 xp za objevení nového hexu (MXX)
200 xp za objevení nového ostrova
360 za piráty / děleno mezi celou posádku, takže je to v zásadě nula…
Nevím, jestli počítat ukořistěnou loď, o kterou hned ke své smůle hráči přišli do xp? Asi spíš ne, jelikož jí neprodali v přístavu, nebo tak něco. (S bouří a obřím krokodýlem najednou měli tedy hráči velikou smůlu... Chvíli jsem se obával dalšího TPK.)

[MaMaHaJ]

Marlo the Mad

Sezení se zúčastnili:
Elfka Mythilien
Pán šelem Rufus
Hobit Ryzlink
+ družiník Rafael, kouzelník

Když se trosečníci sesbírali, vytáhli čluny na pláž a posbírali svoje věci, Jimmy jim vysvětlil, že zde na ostrově má společnost Martel speciální operaci – pod vedením důstojnice Ivy se zde vyzvedávají a rabují všechny možné vraky, které v těchto vodách končí. Kousek odsud je tábor, kde se můžou s Ivy seznámit, a ona jim určitě zadá nějakou práci…
„Jsme tu lapeni,“ povzdechla si Mythilien. „Není šance, že by to Delfiínia přežila, ta loď se sotva držela nad vodou…“ „Ale, ale…“ namítal Ryzlink, „vždyť je támhle. Vždyť támhle pluje!“ „Bláhový hobite,“ smála se Mythilien, otočená zády k oceánu, na kterém se vynořila poškozená a polámaná Moje nereidská žena Delfínia Vulkanika Canis První. „Ta loď je navždy ztracena… cože? Je celou dobu přímo za mnou?“

Ukázalo se, že loď je výrazně poškozená, ale že by mělo být ji možné během několika týdnů opravit. To bude ovšem potřeba domluvit s Ivy. Družina byla odvedena do tábora – jakási vesnice, může tam být tak dvě stě lidí, postavená z naplaveného dřeva a kusů vraků vytažených na pláž. Na pláži se už spousta lidí věnovalo různým pracím – několik lidí se na člunu vypravilo prozkoumat čerstvé vraky, jiné začaly rozbalovat hromady cetek a zboží zabalených v látkách, třídit ho a oceňovat. Táboru dominuje Kantýna – dva vraky vklíněné do sebe, obestavěné spoustou dalších přidaných budov, s velikým sálem plným lidí, flašek alkoholu, sudů atd. Popíjelo se zde už od brzkého rána. Dobrodruzi se chvíli vyptávali na ostrov od barmanky Joane Ernike, a dozvěděli se pár užitečných informací o ostrově.

36eed572157c7edc236f4f297a4707cf_original.jpg

Krokodýl, na kterého narazili se jmenuje Walter. Čas od času někdo tvrdí, že ho zabil, ale zjevně to není pravda, pořád tu je.
Na západ odsud je slanovodní bažina, říká se jí Močál kostí. Podivné spodní proudy tam vyplavují mnoho utopených těl, nováčci mají většinou za práci je obírat o cennosti.
Na severu má svojí destilerii čaroděj Marlo. Je možné k němu chodit pro pití zadarmo! Člověk si tam vždy načepuje to, co má nejraději. (Ryzlink má nejraději Frisco, protože je slaďoučké a dobré.)
Na severovýchodě je záliv mezi útesy, kde žije nějaká siréna, co topí lidi, tak tam není bezpečné chodit.

To už ale byli dobrodruzi povoláni k Ivy. Několik ozbrojenců je zavedlo po schodech do místnosti o něco výše, kde museli nechat zbraně, a byli uvedeni do bývalé kapitánské kajuty – všude koberce, tapisérie, zlaté nádobí, na stěnách pověšené zbraně… Uprostřed luxusu trůnila Ivy – vysoká žena s krátkými tmavými vlasy, dlouhé nohy natažené na stole, šafránový plášť trochu omšelý solí a sluncem. Působila o něco ošlehanější a protřelejší než jiní důstojníci společnosti Martel, na které družina zatím narazila. Ivy hned projevila zájem o truhlu, kterou s sebou družina nesla, prý co je uvnitř – a když spatřila hromadu platiny, rozzářily se jí oči. „Takže vy jste jeden z těch týmů, co pracuje na Ostrově vřídel?“ ptala se. „Nevadí, můžete poklady odevzdat jakožto důstojnici společnosti i mě…“ „Pozor, pozor,“ namítala Mythilien. „Tohle je náš kapitál!“ „A do čeho byste ten kapitál chtěli investovat… Do opravy lodě…? Možná, že bychom se mohli nějak domluvit,“ zamyslela se Ivy. „Bude mě to stát nějaké zdroje, přesunout svoje chlapy na opravy, ale neměl by to být problém… Možná, že by pro nás pro všechny bylo jednodušší, kdyby se tohle zlato investovalo… bez zbytečné byrokracie, co myslíte? Není nutné všechno zapisovat do účetních knih…“

Po relativně přátelském rozhovoru, kde si obě strany více méně rozuměly, došli Ivy a dobrodruzi k dohodě. Ivy jim vybaví jejich loď, dokonce sleví i nějaký ten zlaťák za předání kapitána Manchota, a za náklad z jeho potopené lodi, která teoreticky patří družině, ale většinu částky zaplatí družina rovnou v hotovosti – a do účetních knih se to nemusí dostat úplně jedna ku jedné… S takto vybavenou lodí, se dobrodruzi po své příští výpravě z Ostrova vřídel zase zastaví u Ivy… A budou pokračovat ve svém vzájemně výnosném přátelství. Ne všechno zlato je nutné převádět přes oficiální kanály, že?
Ivy zároveň nabídla družině ke koupi pár podpultovek – magických zbraní. Byly dost drahé, ale Ryzlink si koupil čarovný Měsíční luk, a Rufus s Mythliein si pronajali kouzelný meč bastard a šavli. Šavle je zdobená lebkami a tvářemi starců-pirátů, a Ivy se tvářila, že nemá tušení, co přesně za magické schopnosti šavle má. Meč bastard má na sobě taky spousta lebek, a jakmile ho jednou někdo tasí, musí prolít krev, jinak nejde vrátit zpět do pochvy. (Šavli, ze které neustále odkapává krev dobrodruzi nechali být…) Mythilien neměla žádné prachy, ale jelikož je Rufus očarovaný jejím milencem Rafaelem, tak byl přesvědčen, aby „byl dobrý kamarád“ a Mythlien založil.

Ivy ještě dobrodruhům nabídla, že jim vydá povolení, aby pro ně místní vynálezce Yisham něco vyrobil, pokud budou mít zájem. Yishama našli dobrodruzi v jeho dílně kousek stranou – veliký prostor, částečně zakrytý plachtami, plný otáčejících se koleček, svítících krystalů, parních věciček atd. Malý gnóm se zrovna v něčem vrtal, když se k němu dobrodruzi přiblížili, a ať už to bylo cokoliv, s hlasitým prásknutím to bouchlo, a když se na ně otočil, měl spálené obočí, očazenou hlavu, a z krajů jeho bílých vlasů se kouřilo. Yisham je malý gnóm s vestičkou plnou nářadí a ochrannými brýlemi a hned se nadšeně pustil do vysvětlování svých vynálezů, které má k dispozici. Zároveň nadšeně reagoval na nápady družiny. Rufus začal vymýšlet vor, který by ovládalo pět psů, a zároveň by ho nadnášel balón… Fantasie se rozjela, a s Yishamem družina rychle našla společnou řeč. Nabízí následující vynálezy, ale družina po dlouhém rozvažování nakonec koupila zatím jen skafandr. Na některé vynálezy je potřeba sehnat na pohon elementální jádro – Yisham za ně rád zaplatí, pokud je dobrodruzi nevyužijí. Jsou to esence / životní síly elementálů.

Spoiler

Vynálezy (u každého použití 1k6 šance, že to KATASTROFÁLNĚ selže)
Elementální kanón (3000) + jádro
Hromosvod (1000)
Experimentální turbíny (2000) + jádro
Raketomet (3000 + každá raketa za 1000, dostřel jako dlouhý kanón, můžeš vystřelit až 6 raket najednou, každá dává 1k12 dmg do lodí)
Plamenomet (2000) – 1k6 automatického zranění do lodí (malý dostřel), posádka (max 10 lidí) si háže záchranu proti dechu (1k8 dmg) + jádro
Bublinový generátor (4000, vyčaruje bublinu kolem lodi, je možné se potopit pod vodu a tam dýchat) + jádro
Automatické rybářské rameno (1500)
Průzkumná ponorka na řetězu (1000)
Skafandry (500 / jeden)
Sonický roh (750, v podstatě reproduktor)
Obří harpuna (1500), poloviční dostřel jako malý kanón, 1k10 dmg, můžeš přitahovat po laně
Aegis štít (3000) + jádro – na jedno kolo neguje všechen dmg na lodi, sci-fi štíty prostě

Celkově dobrodruzi u Ivy takto utratili:
3000 zl za opravu (-1000 sleva za Manchota a obsah vraku)
2500 zl za Měsíční luk
1200 + 600 zl za pronájem (na dva měsíce) šavle a meče bastarda
500 zl za skafandr

Bylo jasné, že opravy budou nějakou dobu trvat – nejméně tak tři týdny. Družina má tedy spoustu času na průzkum ostrova. Ještě téhož večera se vypravili k elfímu reliéfu, který má být kousek od Kantýny. V odpoledním slunci prošli po písečné cestičce džunglí a našli kovový reliéf krásné ženy, kterou Ryzlink poznal! Je podobná jedné ze sedmi žen, které našli na bronzovém oblouku na Ostrově vřídel. Cestou zpět, už po tmě, Rufuse a jeho psa přepadla masožravá liána, ale byla rychle udolána společnými silami družiny, hlavně Ryzlinkovým novým magickým lukem. (Který umí i léčit.)
(To byla lokace MM-04-03…)

Dobrodruzi si taky zašli identifikovat magické předměty od slečny Mari – velitelky týmu „odhadců“ kteří pracují na pláži a je možné od nich kupovat náhodné cetky. Zjistili, že šavle, kterou si Rufus pronajal po každém boji zestárne nositele o 1k6 let. Rufus nakonec přemluvil Mythilien, aby si s ním šavli vyměnila, jelikož jí to jako elfovi nevadí. Mythilien také zjistila, že od tučnícího kapitána získala prsten kontroly nad rostlinami.

Druhého dne se rozhodla družina vypravit se na západ – do Kostěného močálu. Bylo to zvláštní místo, pohybovat se lze pouze po malých cestičkách z rudého bahna, jinak jsou všude kolem tůně zarostlé zvláštní bílou vegetací, všude kolem poletuje spousta ptáků… A v tůních lze občas zahlédnout kosti, a někdy i čerstvější těla. Družina mířila k veliké skále připomínající obří pařez, která dominuje celé bažině. Cestou minuli jen pár velikých štik, které proplouvali v tůních kolem nich, a začalo jim docházet, že mrtvých a utopených těl je v bažině opravdu mnoho… Vyšplhali na skálu (MM-03-01) bez větších problémů. Na vrcholku bylo spousta ptačího trusu a podivné kameny, vágně připomínající různé druhy ptáků. Mythilien se jala rozhlížet do krajiny – hleděla nejprve do bezprostředního okolí bažiny a pak na západ. V bezprostředním okolí si všimla jen nějakých namodralých polí a luk v severní části bažiny, a pak veliké průrvy u úpatí skály, na které stála. Snad nějaké doupě, čehosi…?

Když ale Mythlien hleděla dál, na západní obzor, najednou se cosi stalo. Jako kdyby byl její zrak veden do veliké dály, a ona spatřila vzdálený ostrov – ostrov Květů. Viděla na něm… // doplnit //

Ostatní si ale všimli, že Mythilien hledí na obzor nějak podezřele dlouho, a že její nohy a boty začínají kamenět! Rychle ji probrali z transu, zkameněla jí jen tenká vrstva na chodidlech, ale bylo jasné, že příliš dlouho stát na jedno místě tu není úplně bezpečné. Družina tedy sešla dolů a oklikou vyrazila k průrvě, kterou viděli ze shora. (MM-03-03) Cestou minuli jen skupinku černých krys, které se cachtaly v jedné vedlejší tůni a zjevně ožíraly několik čerstvých těl.

Průrva ústila do jeskyně, částečně zatopené, ale přes vodu se klenul kamenný most, nebo raději útes připomínající most. Družina opatrně vstoupila dovnitř a držela se na kraji tůně, vyšplhali kousek nahoru a otevřel se jim pohled do nitra jeskyně – hluboká voda, pod hladinou tušili nějaký proud, kolem nich úlomky lodí, člunů, beden, vraků, koster… A hlavně – ve vodě před nimi tušili nějaký ohromný tvar, připomínající krokodýla. Nic se nehýbalo, ale družina nechtěla riskovat, že probudí Waltra, a tak i přes Rufusovi protesty utekla pryč bez většího průzkumu a vrátila se zpět do Kantýny, jelikož se stejně chýlilo k večeru.

d0487475240049b2605fa95d1734f3f9_original.jpg

Druhého dne nastal průzkum severní části ostrova – s cílem potkat kouzelníka Marla. Cestou k jeho destilerii narazili hrdinové na cestičku ubíhající stranou do džungle, a když ji následovali, dostali se k troskám veliké dřevěné budovy. (MM02-02) Pobíhalo tam prase, ale zase odběhlo do džungle. Budova byla plná lián, podrostu, už jí začala pomalu dobývat zpět džungle, ale mezi bordelem se nacházelo také spousta útržků pergamenu a papíru, zbytky knih, svitků atp.

Družina zde našla:
Náhrdelník z pestrobarevných ptačích per (chrání před pádem z velké výšky, ale jen na jedno použití)
Rituál na vyvolání a připoutání ducha, který pak čaroději slouží.
Knihu Dermonomicon – plnou ohavných ilustrací, jejichž studiem je možné se naučit svlékat a oblékat lidskou kůži stejně snadno, jako jiný kus oblečení.
(Díky, Quentin, extrémně užitečné náhodné tabulky, nemůžu si vynachválit!)

Mythilien taky dokázala dát dohromady spousta různých útržků starých poznámek. Podle všeho, bylo tohle místo kdysi starou laboratoří, nebo sídlem, čaroděje Marla. Našla zde:
Nákresy jakéhosi objektu, připomínající hvězdu, s nápisy „Star Chamber“ a „Jak se dostat dovnitř?“
Nákresy mnoha chapadel s nápisy: „Požíračstvo… jak s tím souvisí rybolidi? Crimsonvein Reef…? Jak s tím souvisí Walter…?“
Nákresy jejich vlastních cejchů, kterými je společnost Martel vybavila – se spoustou různých magických run a výpočtů.
Několik dalších poznámek, mezi nimiž bylo čitelné hlavně: „CHCI UŽ SE KONEČNĚ OŽRAT!!!“

Po krátké debatě, co by to všechno mohlo znamenat - družina dospěla k závěru, že Marlo musí být nejspíš prokletý, buď že je alkoholik, nebo že se naopak nemůže opít, a že to musí nějak souviset s Požíračstvem a cejchy - pokračovala družina v cestě na sever. Minuli rybářskou chatu, opuštěnou, s malým jezírkem, kde se hemžily ryby, a nápisem: Pouze pět na osobu! Cestou je v džungli otravoval jakýsi podivný hmyz, veliký asi jako balónek, který se nějakými plyny nafukoval a vznášel ve vzduchu – ale družina si před ním vždycky držela solidní odstup. (MM01-01)

Marlos moving still.jpg

Konečně dorazili k veliké destilerii, několik budov splácnutých dohromady, ohromná změť různých pecí, křivulí… Místo vypadalo opuštěně, Ryzlink otevřel dveře a vešel dovnitř. V samotné laboratoři byl neskutečný bordel – přetékalo to tam prázdnými lahvemi, talíři se zbytky jídla, hromady poházeného oblečení, papíry, tyglíky, baňkami, klíckami s ingrediencemi… Ryzlink se začal přehrabovat v bordelu a vytáhnul malou lahvičku s nějakým lektvarem. (Lektvar kočičích očí.) Když tu se náhle zablesklo a zjevil se tu samotný Marlo – starý muž, ve špinavých šortkách s vestičkou na holém těle a ohromnou flaškou plnou čiré tekutiny na zádech. „Co tady děláte?“ zavrčel. „Co se mi tady hrabete ve věcech? Přišli jste tady krást, nebo co? Víte, jaká je dohoda – můžete si čepovat chlast z destilerie, ale… Co to máš, dej to sem…? Jo, tohle… Tak to nepotřebuju, to si nech,“ povzdech si. „No, ven s tím! Co tady chcete!“

Družina mu vysvětlila, že se s ním chtěli setkat, a že prý nabízí odměnu za mláďata rybolidí. (To se myslím dozvěděli v kantýně.) Na to Marlo kývl, že prý ano. Kde je můžou sehnat? Někde tady poblíž, na jižním pobřeží, to on neví, ale ano – za mláďata rybolidí zaplatí. Obecně působil, že má jiné starosti, a že ho družina tak moc nezajímá. Vytáhnul placatku a přihnul si.
„Máte tady docela bordel,“ začal si ho dobírat Ryzlink. „Měl byste si tady uklidit.“ „Tak uklidit, jo?“ zamumlal Marlo. „Tak uklízej!“ Lusknul prsty a hobit se proměnil v koště – a začal zametat. Zbytek dobrodruhů byl trochu zaskočen, ale ještě se byli v krátkém rozhovoru nevrlého čaroděje schopni zeptat na pár věcí. (Ale bylo to takové hodně útržkovité.)

marlo.png

Zjistili, že:
Ve Waltrově hnízdě je portál do sfér vody, konkrétně na místo zvané Crimsonvein Reef. Dá se tam dostat skrze Waltrovu lebku. (Ano, ten tvar, kterého se hráči tolik polekali byla jen lebka, haha.) Walter je nesmrtelný, po smrti se znovu objevuje. Jestli chtějí dobrodruzi Crimsonvein Reef navštívit, tak prosím – ale určitě umřou.
Elfí reliéf kousek od kantýny je teleport. Musí se aktivovat „golemovým zvonečkem,“ ne asi…

Rusuf se ještě snažil Marla, který skutečně odpovídal na půl úst a zjevně ho družina moc nezajímala, obměkčit tím, že připomenul, že Mythilien a Rafael jsou čarodějové. „Aha, tak my vysvětli jak se aplikuje Vilimedrův theorém v případě nulové astrální aktivity, pokud samozřejmě bereme v potaz runovou revibraci,“ vyštěkl Marlo na zaraženou Mythilien. „Tak vida. Čaroděj nikdo z vás není. Tak, přineste mi ta mláďata, a dostanete nějakou odměnu – a teď pryč. Stejně se to tu za chvíli promění.“ Luskl prsty, a celá družina (včetně zpátky proměněného Ryzlinka) se octla zpátky před destilerií, která se najednou začala rozpadat, její jednotlivé části vznášet ve vzduchu, a předkládávat do jiné podoby.

Družina, lehce otřesena setkáním s tak mocným čarodějem, kterého zjevně zajímaly docela jiné věci než nějací dobrodruzi, vyrazila zpět do Kantýny.

XP:
Za exploraci 300 xp.
Za LORE (existence Požíračstva a odhalení portálu) 200 XP.

Celkem tedy 500 na osobu.

[MaMaHaJ]

Vražda nebo spravedlnost…?


Sezení se zúčastnili:
Hobit Ryzlink
Pán šelem Rufus
Elfka Mythilien
Houbník Molestus Fekalus
(a jako družiník čaroděj Rafael)

Pár dní pršelo, družina odpočívala a popíjela v kantýně. Moc se toho nedělo, probírali své další plány a rozhodli se zkusit najít nějaké ty rybolidí pulce pro čaroděje Marla. Do opravy lodě zbývají ještě dva týdny, takže času bylo dost. Vyptali se barmanky, kde se dají rybolidi najít – prý mají nějaké podvodní město či co na jihozápad od ostrova, což ale musí být nesmysl, jelikož rybolidi jsou, jak každý ví, naprosto neinteligentní barbarská monstra, nebo se jejich pulci (a i rybolidi samotní) vyskytnou v Kostěné bažině.

Když se konečně vyčasilo, družina vyrazila na lov pulců. Jelikož slyšeli, že jsou hrozně žraví, ulovili do pytle králíka (nebo jiného králíkupodobného hlodavce) jako návnadu a vyrazili do bažiny. Lovit začali na místě, kde ještě nebyli – uprostřed podmáčených polí modrých květin vonících po mátě, sem tam ojedinělá tůně, ve které plave utopená mrtvola nebo nějaké kosti, spousta ptactva, krokodýli. (Vůbec, těch utopenců je tu opravdu víc, než bývá normální. Jsou všude.)

mint fields.jpg

Pulci k vidění nikde nebyli, ale kolem kroužilo pár krokodýlů. Rufus se řečí zvířat jednoho z nich zeptal, jestli neví, kde by mohli najít rybolidí pulce. Prý že na jihozápadě odsud, v moři, ale po chvíli přemlouvání svolil, že se podívá, jestli nejsou nějací teď v bažině. Chtěl za to ale odměnu – jídlo. Dostal králíka v pytli jako ochutnávku s tím, že později dostane ještě víc. Odplul asi na půl hodinky a pak se vrátil a dovedl družinu k jedné z tůní na kraji bažiny, blízko k oceánu, že prý tady nějací pulci jsou. „Tak, a co ta odměna. Kterýho z nich můžu sežrat…?“ ptal se krokodýl a lezl pomalu na souš směrem k družině. Rufus se omlouval, že to úplně nedomyslel, ale už bylo na omluvy pozdě a došlo k rychlému boji, v němž byl ale hladový krokodýl přemožen. Družina ho stáhla z kůže, použila jeho maso jako návnadu pro hladové a žravé pulce (jsou to takové piraně, spíš než pulci, i velikostí), které se podařilo nachytal za cenu drobných kousanců do pytlů a zabalené v krokodýlí kůži, na štítech, jakž takž přenést do Kantýny. Cestou družinu zkusil přepadnout takový maskovaný krabopavouk se silnými klepety, obrostlý něčím jako mechem, ale díky Ryzlinkově kouzelném náhrdelníku z očí byl jeho přepad včas odhalen a nikomu neublížil. (Družina jen ublížila jemu.)

Pulce (dohromady jich ulovili deset, ale jeden se cestou vysmýknul) družina uložila do sudu se slanou vodou a nechala je tam přes noc. Ráno zjistili, že je jich už jen osm, tak pulce raději nakrmili zbytkem krokodýlího masa a uklidnili několika panáky alkoholu. Sud, ačkoliv to byla fuška, s pomocí takové lanové sítě nakonec džunglí přenesli k Marlově palírně. Tam nikdo nebyl, ale když začali vevnitř přebírat věci sem a tam, opět se zjevil. Byl snad ještě protivnější než minule, a hodně se zlobil, že družina se mu hrabe ve věcech. Když zmínili pulce, trochu pookřál, vytáhl kouzlem pulce ven ze sudu v levitující kouli vody, chvíli si je prohlížel, a pak řekl: „Aha, ale tohle nejsou ti zmutovaní, ti jsou mi k ničemu. To mi jenom potvrzuje mojí teorii, že je bažina pořád čistá…“
To družinu rozesmutnilo – ale hádali se, že přece nemohli vědět, že Marlo potřebuje nějaké speciální pulce, když jim to neřekl. On na to, že neví co jim minule říkal, a že si je stejně nepamatuje. Když ale začala Mythilien zmiňovat Požíračstvo, a ptát se, jak s tím ti pulci souvisí, Marlo trochu zpozorněl a začal brát družinu víc vážně, přestože byl pořád dost… asertivní. Vyssvětlil Mythilien, že Požíračstvo je metafyzická bytost, hrozba, která vyžere člověku díru v duši, která se nedá ničím zaplnit. A že to má projevy i ve fyzickém světě. Nedalo by se Požíračstvo nějak ovládnout? Ne, to rozhodně ne! Ryzlink se svojí hobití empatií najednou zpozorněl a uvědomil si, jakožto bývalý vinař, že Marlo sice pije jako divý, ale opilý vůbec není a řekl: „Hele, hele, ale podle mě vy máte to
Požíračstvo taky nějak v sobě a nemůžete se proto opít, že jo!“ Marlo ho spražil pohledem a odsekl: „No, a ty máš v sobě taky neukojitelnou díru, ne, vždyť máš cejch!“ „Takže ty cejchy taky souvisí s Požíračstvem?“ ptala se bystře Mythilien. Na to je Marlo ale už začal vypoklonkovat ven. Dal jim 800zl v různých mincích za ty donesené pulce (ještě je na něco využije) a domluvil se, že když mu přinesou nějaké zmutované pulce – nebo ideálně dospělce (ale to by Marlo chtěl vidět, haha,) tak jim dá pořádnou odměnu. Kde takové zmutované rybolidi hledat? Nejspíš v jejich sídle, na jihozápadě odsud. Marlo taky rád zaplatí za podrobné informace o tom, co to tam ti rybolidé vlastně dělají. Družina tvrdila, že má dobré spojení s nereidkami, a že ty můžou zařídit, aby mohli dýchat pod vodou. Marlo dal ještě Mythilien kouzelný drátek, který je možné zlomit magickou jiskrou a on pak bude přivolán. „Ale opovažte se to použít k čemukoliv jinýmu, než když budete mít lapenýho nějakýho toho dospělce, je to jasný!“ loučil se s nimi Marlo.

Cestou zpět družina zamířila ještě k zátoce, kde dosud nebyli, a kde má žít nějaká mořská víla co je zlá a topí lidi. Možná nereidka? Každopádně, plavci mají zakázáno se od hlavního potápěče Ibna k ní přibližovat, a je tam prý ještě spoustu vraků, kde by se mohla pořád skrývat dobrá kořist. Ukázalo se, že zátoka je se shora velmi těžko přístupná, jelikož je to tam vlastně samý útes. Ale Rufus byl zpuštěn na laně po vodě, a několikrát se ponořil do vody – nedbaje mocných proudů a vlnobití. Rybí řečí zkoušel přivolávat ryby a říkat jim, že si přeje mluvit s tou vodní paní, která tady žije. Ryby se ho ptaly, co jí chce, a on, že s ní prostě potřebuje mluvit. Po nějaké době se začala ve vodě rybí řečí ozývat krásná píseň, Rufus zkoušel odpovídat, až ho najednou uchopil silný mořský proud a přitisknul ho ke skalní stěně. Před ním v temné vodě plavala krásná žena s modrými vlasy a rybím ocasem. „Co mi chceš, člověče, co tady děláš…?“ ptala se temným hlasem. Rufus jí – ještě, než mu došel dech, řekl, že se zná s jejími sestrami. To nereidka naprosto nechápala a tvářila se na to zmateně. Chtěla ale vědět víc, takže vyzvedla proudem Rufuse nad hladinu a takhle pokračovali v opatrné konverzaci. Nakonec vyšlo najevo, že Phollydiké je nereidka, která byla také elfy uvězněna v obraze, a že si pamatuje jen jak se jednoho dne octla ve vodě, kolem ní trosky lodi a topící se lidi. Zjevně musela být „zachráněna“ nějakými dobrodruhy. Pak se usídlila zde – proplavala všechny ostrovy kolem, ale na žádné svoje sestry nenarazila!
Rufus si vzpomněl, že Ostrov Vřídel je obehnán nějakým podivným kouzlem, který způsobuje, že když od něj nereidky odplavou, nemůžou ho zase najít a musí se na něj vracet vždycky nějakým portálem přes sféru vody. Phollydiké tomu nejprve moc nevěřila, ale nakonec jí Rufus řekl tolik detailů o jejích sestrách, že svolila, že to bude ta nejpravděpodobnější možnost. „Dobře, vezmete mě tedy s sebou na ten ostrov… A kontaktujete moje sestry,“ navrhla nereidka. „Uvidíme, kde je přesně ta hranice toho kouzla.“ Rufus svolil a na oplátku žádal pomoc s jednou záležitostí s rybolidmi – nereidka slíbila zajistit družině možnost dýchání pod vodou.
Domluvili si sraz za tři dny, družina přijede na člunu – kdyžtak si dají vědět, kdyby se cokoliv změnilo. Nereidka ještě chtěla, aby až budou odjíždět, vzali s sebou na lodi ještě jednoho člověka. „Není nebezpečný,“ ujišťovala Rufuse, ale dělala tajnosti, o koho by mohlo jít.

ambush.jpg

Cestou zpět džunglí družinu přepadl takový hybrid keře (ambush, haha) a lidožravého pavouka, ale byl rychle zabit. Družina se šla posilnit alkoholem a domlouvat další plány. Rufus se choval vůči Rafaelovi stále víc servilně a hrozně trval na tom, že musí jít na pivo, jelikož jsou přece nejlepší kamarádi a znají se už strašně dlouho. Ryzlinkovi to začalo být divné, trochu se vyptával, a když nebyl Rafael, už notně opilý, schopen říct, odkud že se s Rufusem zná (z dřívějška, no,) tak Ryzlink pojal podezření na to, co se skutečně stalo – a to, že Rufus je Rafaelem očarován. Rafael rádoby přátelsky podezíravému Ryzlinkovi nabízel, že na něj zakouzlí mocné pomocné kouzlo a Ryzlink svolil. Rafael se ho samozřejmě snažil okouzlit, ale Ryzlink odolal – jen na chvíli cítil, jako kdyby byl Rafael jeho nejlepší přítel… Zdálo se mu to velmi divné, a když Rafael šel s Mythilien spát, vše vyložil Rufusovi. Rufus si hodil záchranu proti kouzlu, na kterou má nárok jednou na měsíc… A uspěl! Byl z toho naprosto perplex, když se kouzlo zlomilo, a oprávněně rozzuřený. Se zbytkem družiny se dohodli, že ještě dnes v noci opilého Rafaela unesou a posadí na loď bez jeho knihy
kouzel – a jestli ho ještě někdy uvidí, tak to pro něj špatně skončí.

Mythilien a Rafael měli mezitím mileneckou hádku. Padala velká slova. Mythilien vyčítala Rafaelovi, že je málo opatrný a že je oba prozradí. Není potřeba ovládnout celou loď. „Chceš, aby se opakoval ten incident? Nebo jsi zapomněl, jak jsme tady skončili?“ syčela na svého milence elfka. Ožralý Rafael zase blábolil ohledně toho, že je Mythilein málo ambiciózní a že on je přece chytřejší, tak mu má věřit. A navrhoval, že by mohli zkusit ovládnout Požíračstvo, a že Marlo je starý páprda. Hádka byla krušná, ale nakonec se oba nějak usmířili a šli spát. Rafael slíbil, že si bude dávat větší pozor a Mythilien ho ujišťovala, že se nemusí bát, že jednoho dne budou mít spoustu otroků.

Ale už na to neměl čas. Mythilien spala kousek stranou, jelikož Rafael byl hodně opilý, tak že se ani neprobral, když ho ještě té noci zbytek družiny odnesl na pláž. Tam ho Rufus probudil, konfrontoval, a sebral knihu kouzel. Rafael se dlouho snažil opakovat klíčovou frázi: „Jakožto můj dobrý přítel bys měl…“ než mu došlo, že to nebude fungovat. Obklopen bývalými druhy, se na kolenou všechno snažil shodit na Mythilien, zatímco mu cupovali knihu na kousíčky. Nakonec se rozhodl vsadit vše na jednu kartu, seknout Rufuse po krku dýkou a utíkat do džungle. Než ale stačil utéct, Rufus ho skolil ránou mečem do hlavy. Rafael byl mrtev. Spiklenci ho hodili do moře kousek od pláže.

Ráno, respektive spíš v poledne, se Mythilien probudila jako první. Rafael nikde, ale jeho věci tu pořád byli. „Hm, asi jsme se pohádali vážně hodně,“ říkala si, ale byla si jistá, že se někde najde a usmíří se. Hledala ho v Kantýně, na pláži… Ale nikde nic. Zkoušela aktivovat svojí brož, která umožňuje sdílet smyslové vjemy… Ale nic. Pořád nic. Na pláži už probíhalo třídění a hodnocení nalezených pokladů z vraků, Mythilien si tedy zkusila koupit u madam Mari nějakou cetku – za 50 zlatých dostala krystal, který stále svítí měsíčním světlem. „To Rafíka obměkčí,“ říkala si. Pak jí ale Mari nabídla jestli nechce tyhle útržky kouzelnické knihy, které tady někdo ráno našel – a Mythilien poznala Rafaelovo písmo a věděla, že se něco muselo stát. Utíkala za důstojnicí Ivi, která se tvářila, že všechno bude určitě v pořádku a nabídla 100 zl komukoliv, kdo by Rafaela našel – ať vyhlásí pátrání. Brzy pátrala celá Kantýna, včetně družiny, která předstírala soustrast a strach. K večeru za Mythilien přišel šéf potápěčů Ibn, jestli by s ním nemohla na pláž… A dovedl jí k mrtvému Rafaelovi.

Postával u něj takový tlustý tetovaný hromotluk, který tvrdil, že když Rafaela vytáhl, neměl u sebe nic dalšího. Někdo ho musel zabít a okrást. Mythilien mu bezmyšlenkově zaplatila tím nejcennějším co u sebe zrovna měla – pronajatou kouzelnou šavlí a začala shánět rakev a místo kde Rafeala pohřbít. Našel jí zbytek družiny a Rufus stále předstíral, že kouzlo funguje a mluvil o Rafaelovi jako o svém nejlepším příteli. V tu chvíli zůstala Mythilien stát jako přimrazená – věděla, že po smrti kouzlo očarování fungovat nemůže. Bylo jí najednou jasné, co se stalo, a kdo Rafaela zabil. A že její život je nejspíš také v nebezpečí.
Proběhl pohřeb. Mythilien náhle ucítila, že někdo používá Rafaelovu brož. Tryzna se přesunula do Kantýny, kde si Mythilien všimla toho hromotluka, co našel Rafaelovo tělo, později si i potvrdila, že skutečně má brož. Svěřila se družině, ta, stále se tváříc, že oplakávají svého milovaného přítele, se toho hned chytla – Rafaela určitě zabil ten hromotluk, na něj. Vyvolala se myslím nějaká slovní potyčka, která skončila tím, že hromotluk a Molestus Fekalus se střetli za přihlížení fandícího davu v souboji na život a na smrt před Kantýnou. I přes pár nepěkných ran houbička zvítězila a „vrah“ byl potrestán. Mythilien si sebrala zpátky brož a pronajatou šavli, a zatímco probíhaly další oslavy, potichu se vytratila zpátky k Rafaelově hrobu. Tam se v klidu rozloučila, Rafael jí byl blízký, ale na světě jsou ještě důležitější věci… Třeba přežití. Proto se tam nezdržela dlouho a raději před svými bývalými druhy vyrazila do džungle.

Ti se ji ovšem vydali hledat. Co s ní, totiž? Nemůžou jí jen tak zpustit z očí a dovolit jí, aby je očarovala. Ale pokud si myslí, že oni nic neví... či je snad podezírá? Každopádně vyrazili k hrobu, kde Mythilien nebyla. Vydali se po její stopě s pomocí Rufusova psa a nalezli jí v bývalé Marlově laboratoři, rozbořené dřevěné budově kousek odsud. Mythilien tam stála se svíčkou a rozevřenou knihou kouzel a nevšimla si, jak se k ní družina přikrádá.

Došlo ke konfrontaci. Všem bylo jasné, že nemá cenu předstírat, jak to bylo. Ryzlink, Rufus a Molestus vysvětlovali, že to byla nehoda – že Rafael na ně vytáhl nůž. „A je ti jasné, že potom, co udělal, jsme mu nemohli věřit,“ říkal Rufus. „Věděla jsi o tom ty?“ Mythilien chvíli váhala, ale pak odpověděla: „Věděla.“ V tu chvíli k ní Rufus přistoupil a chystal se jí sebrat všechny kouzelné předměty. Elfčina kniha ovšem ležela na zemi, podařilo se jí na poslední chvíli, jelikož si toto kouzlo připravovala, vyvolat magickou temnotu, popadnout knihu a zmizet do džungle.

Loot: 800 zl od Marla
XP:
800 za loot
100 za nestvůry
100 za průzkum dvou hexů

Celkem 250 na osobu, Rafaela už nepočítám.


Z tohohle sezení jsem trochu rozpačitý. Vyšponovaná konfrontace v rámci družiny byla super, všichni jsme si jí užívali, ta postupná „vyšetřovačka“ a vynořování nových, očividných stop stála taky za to. Ale s tou poslední konfrontací jsme možná měli počkat. Už bylo pozdě, nějaká pivka taky byla, a možná jsme si měli trochu oddechnout a v klidu se rozmyslet co by se mělo dít dál. Ale všichni jsme byli hrozně v tom, možná nakonec až moc. Snad se podaří nějak vymyslet, aby se Mythilien mohla do družiny vrátit s celou kůží a mohla pokračovat ve hře, protože hrát v téhle kampani už čtvrtou postavu se jejímu hráči z pochopitelných důvodů nechce a všem nám už přirostla k srdci. Ale je asi jasné, že bude muset být nějak humbled, jinak to takhle dál nepůjde. Uvidíme.

[MaMaHaJ]

Sepsání ústavy

Sezení se zúčastnili:

Molestus Fekalus, houbník
Rufus, pán šelem
Alejandro, zloděj
Ryzlink, hobit
Mythilien, elfka

Eunicie (družiník)


Po roztržce v džungli, se Mythilien bála, že jí jde o život. Zároveň jí bylo jasné, že v džungli sama, bez magických předmětů, nepřetije. Vypravila se tedy zpátky na loď, aby se pokusila vyjednat z Alejandrem, jestli by jí nemohl schovat na lodi. Alejandro nejdřív vůbec netušil která bije, ale vyslechl si elfčinu verzi událostí, a nakonec se dohodli, že proběhne nějaké vyjednávání se zbytkem skupiny, nikoliv na lodi, ale na pláži. Tam tedy na jedné straně stála osamocená Mythilien, a na straně druhé zbytek postav - houbník Molestus samozřejmě v kýblu naplněném hlínou. Alejandro fungoval jako rozhodčí. Mythilien se hájila, že vše dělala jen pro dobro skupiny, a očarování Rufuse mělo jen zefektivnit práci. Rufus zase namítal, že těžko může teď Mythilien věřit, a že očarovávání ostatních bez jejich souhlasu je veliký problém. Mythilien na to, že to přece nemohla nijak vědět, a že větší problém je zabíjet ostatní členy skupiny! Nakonec se podařilo dospět k nějaké dohodě - Mythilien byla nařízena omluva, ale jí se z toho se zpupností sobě vlastní podařilo nějak vybrousit, nebo se snad omluvila, ale jen nějak částečně. Tak jako tak, došlo k sepsání ústavy pro posádku lodi Moje nereidská žena Delfinia Vulkanika Cannis První, aby byla pravidla vzájemné koexistence nějak kodifikována. Trošku to nabobtnalo.

Ústava a její následující články zní takto
1) Nesmí se bodat ostatní členy skupiny do zad.
2) Žádná magie, která ovládá mysli se nebude používat proti členům skupiny.
3) Nikdo z členů skupiny nebude ostatními zabit bez soudu.
4) Nebudeme vůči sobě navzájem zatajovat zlé úmysly ostatních.
5) Zabít ostatní členy skupiny je možné jen během přiměřené obrany.
6) Je zakázáno prodávat pančovaný alkohol.
7) V hospodách si útratu platí každý zvlášť.
8) Lup bude dělen spravedlivě.
9) Každý má právo nosit zbraň.
10) ??? Zatím otevřené pro případné domyšlení jakéhokoliv legalisticky znějícího bizáru.

Trestem je exil ze skupiny, ovšem s nějakým základním dobrodružným vybavením + zbraní.

Následně se rozhodla parta vyrazit za nějakým dobrodružstvím. Loď už byla po třech týdnech opravená. (Naházeli jsme jí nové životy, jelikož to byla spíš rekonstrukce, než jen zběžná oprava- teď má krásných 25HP.) Bylo potřeba zaplatit nějaké výdaje za posádku atd, o to se postaral houbník. (-460zl) Proběhla nějaká diskuze o tom, jestli se pokoušet plnit práci od čaroděje Marla (lovit rybolidi), ale nezdálo se to jako nějak moc akutní, a Marlo obecně nepůsobil zas tak spolehlivým dojmem, takže se družina rozhodla vyrazit vyzvednotu poklad tučňáčích pirátů, o kterém věděli, že se nechází ve skryté jeskyni za západním pobřeží ostrova na sever odsud. Cestou ale vzali nereidku Phollydiké, kterou dopraví k jejím sestrám na Ostrov vřídel, a také na palubu propašovali na její žádost mladého plavce a zaměstnance společnosti Martel - John Sailor. Má dlouhé světlé vlasy vyšosované solí a větrem, atletickou postavu, náhrdelník s mušličkou, a většiny cesty se zálibně díval na plavající Phollydiké přes zábradlí, nebo se společně objímali ve vlnách. Ryzlink z toho byl smutný, jelikož si myslel, že ho Phollydiké určitě miluje, ale nevzdává se, a doufá, že získá srdce všech ostatních nereidek. (Nebo alespoň těch, u kterých to bude možné.)

Za dva dny plavby, která proběhla bez jakýchkoliv vzrušujících událostí, dorazila loď k severnímu ostrovu. Ostrov je velmi hornatý, veprostřed se tyčí mohutná hora (ale není to sopka, tentokrát), a na jeho jižním konci, kde se teď loď nachází, bylo možné rozeznat džunglí zarostlé ruiny, nad kterými se na útesu vypínaly nějaké další rozpadlé stavby. Dobrodruzi se rozhodli obeplout ostrov nejprve z východu, aby si prohlédli celé pobřeží, než začnou s pořádným průzkumem.

99JhbLdC9maaSEqRP31TKE - Copy.jpeg

Na jižním pobřeží zahlédli pláž, na které byly nějaké obří škeble. Z džungle nad nimi trčela veliká socha nahého elfa, které ale chyběla hlava. Ryzlink začal hned spekulovat, kde by ta hlava mohla být, a nakonec došel k tomu, že se ta hlava někde určitě kutálí po ostrově a čeká na vhodnou příležitost, aby je mohla přepadnout, musí tedy být velmi opatrní.

Většina východního pobřeží byla hornatá - všude jen rozeklané útesy, jeden z nich, skutečně masivní, vybíhal hluboko do moře. Na severu hornatost trochu ustoupila, a dalo se tam teoreticky na jednom místě přistát, ale severozápadní cíp ostrova byl taktéž pokrytý horami - mezi nimi se ovšem dala zahlédnout tyčící se bělostná věž. (Což jsem zapomněl během hry zmínit, ups, tak to teď píšu aspoň sem a příště připomenu.)

Při plavbě od severozápadního cípu ostrova dále na jih, se otevřel před posádkou prostorný záliv, velmi malebný, kde se daly na útesech zahlédnout nějaké budovy, a kam by se dalo dobře zakotvit. Jelikož se už blížila noc, rozhodla se družina zaplout do bezpečí zálivu. Zpozorovali ovšem nahoře na útesech nějaké humanoidní postavičky (že by tučňáci) a tak zakotvili co nejdál od útesů a pro jistotu nevstupovali na souš. Noc byla klidná, ale hlídky hlásily, že v noci slyšely ze souše vytrvalé bubnování a podivné ptačí skřeky.

Druhý den ráno družina pokračovala v průzkumu západního pobřeží a záhy narazila na prostornou puklinu mezi útesy, do které by se asi dalo vplout lodí. Řekli si, že to by možná mohla být ta tučňáčí jeskyně a vydali se na průzkum - ve předu člun, s pěti "osvobozenými" otroky, kteří dostali pušky, a slouží teď družině jako řadoví družiníci. Člun doprovázela Phollydiké, a za tím vším pomalu a opatrně plula loď. S pomocí nereidky nebyl problém najít cestu mezi útesy, a celá výprava vplula do podzemního tunelu, který se ztrácel ve tmě. Tady už družina postupovala jen na člunu. Všichni pocítili, že se tu prudce ochladilo, stěny jeskyně začaly ledovatět a ve vodě se objevovaly kry a námraza. Tunel ústil do rozlehlé jeskyně, kam už všude světlo lucerny nedosahovalo, a bylo zde několik odboček. Jednu z nich prozkoumala Phollydiké a zjistila, že je to slepé rameno zarostlé ledem. Nicméně, dále ve tmě, v hlavní části jeskyně, se dal vytušit tvar nějaké lodi - snad vrak, nebo další zakotvená loď tučňáků? (Podle informací od otroků mají mít ještě jednu šalupu.) V tom ale Phollydiké hlásila, že se pod vodou něco blíží - asi tucet tvorů.

Družina se připravila k boji, ale nad hladinu se místo toho vynořila tučňáčí hlava. "Co tady děláte? Tohle je naše území, táhněte odsud," zavrčel na ně tučňáčí pirát. Mythilien duchapřítomně začala lhát, že je posílá jejich kapitán Manchot, který ztroskotal, a potřebuje pomoct. Do toho se přidal houbník Molestus, který nejdřív tvrdil, že Manchota viděli ztroskotaného blízko Pavoučího ostrova. ("Aha, tam jak jsou ty pavoučí lidi?" ptali se piráti,) ale nakonec družina tvrdila, že to bylo vlastně jinde - na Ostrově vřídel, na východním pobřeží, na pláži, kde se vyplavují mrtvoly velryb, jejichž maso neuhnívá. Mythilien ukázala tučňákům kapitánův prsten, jako důkaz, že ho skutečně potkali, a zmatení ohledně místa se nějak podařilo zamluvit. Tučňáci nebyli vyloženě přátelští, ale do boje se pouštět taky nechtěli - někdo navrhnul, jestli by nebylo možné provést alespoň nějaké směnný obchod, a tučňáci navrhli, že od družiny rádi odkoupí nějaké ryby, zaplatí zlatem. Ale mají se pakovat do ústí jeskyně, obchod proběhne tam.

Družina se tedy stáhla, chvíli zvažovali, jestli tučňáky nějak nezradit a nepozabíjet alespoň část, když budou rozdělení, ale nakonec jim jen prodali 10 řádků ryb za 100 zl - tedy za velmi výhodnou cenu! Tučňáci měli zjevně hlad, vrhli se na ryby, a pak zase zmizeli v útrobách jeskyně. Dobrodruzi se rozhodli počkat, dokud neodjedou, a pak jim sebrat poklad, který tam mají určitě někde schovaný. Nechali tu hlídat Phollydiké, se kterou se domluvili, že jim má připlavat co nejrychleji říct, kdyby tučňáci odpluli, a že pojedou prozkoumat ruiny na jižním pobřeží. (Phollydiké nemá problém k postavám doplavat, ale bude to trvat pár hodin, než to zvládne.)

Na jižním pobřeží se tedy vylodilo pět dobrodruhů na pláži se škeblemi. Alejandro se je hned jal zkoumat, společnými silami se podařilo jednu z nich začít páčit, a byla tam skutečně vidět ohromná perla! Jenže v tu samou chvíli z mušle vystřelily chapadlovité nožičky a se strašlivým klepáním se začala sunout k Alejandrovi blíž a blíž. Do pohybu se pomalu daly i ostatní mušle. Družině se podařilo jednu ustřílet, za cenu spousta ran z mušket a pistolí, ale bohužel tím poškodili perlu. Úlomky ale vydají na nějakých 100 zl tak jako tak.

Pak se družina vydala prozkoumat džunglí zarostlé ruiny. Ukázalo se, že je tam také elfí architektura, některé stavby byly z rudého mramoru, jiné z bílého. Celkově to tu bylo ale v mnohem horším stavu, než na Ostrově vřídel - všude liány, malé stromky, naváté listí, keře, náletové dřeviny atd. Jedna ze zachovalejších budov, která byla družině nejblíž, byla taková veliká krychle z bílého mramoru, pokrytá liánami. Nebyl tam vidět žádný viditelný vchod, ale Alejandro se snadno vyšplhal nahoru a nalezl otvor zakrytý deskou, kterou odvalili, a pod ní díru dolů s kovovým (byť už notně zrezivělým) žebříkem, který sahal kamsi do tmy. V tu chvíli se z houštin okolo vynořilo několik Zip-birds, dvounohých ptáků, kteří dělají charakteristické "woop-woop" a loví se smečkách. Rufus je ale jakožto pán šelem odlákal hlouběji do džungle.

Zbytek skupiny mezitím sestoupil po žebříku. Dole našli úlomky kamene a dřeva, mezi kterými se lesklo nějaké zlato. Ale také asi osm soch, které byly vypracované do podoby dětí, a začaly se pohybovat, jakmile na dno krychle dopadli první dobrodruzi. Ti na nic nečekali, nehodlali bojovat se sochami, popadli nějaké zlaté nádobí, které bylo nejblíž, a prchali pryč. Odnesli si tedy nějaké zlaté konvice v hodnotě asi 200 zl.

Další zachovalejší budova byla věž, stále stabilní, ale obrostlá mechem. Ani tady nebyl vidět vchod. Alejandro se opět dal do šplhání a našel puklinu, kterou nakoukl dovnitř. Vnitřek byl zničený, ale v sutinách dole viděl lesknout se nějaké zlaté mince, a dalo se ještě dostat ke zbytkům horního patra, kde by také snad něco mohlo být. Stěny byly ale zevnitř popsané podivnými runami. Alejandro jim jako zloděj dokázal porozumět, a přečetl si, že případné lupiče stihne strašlivá kletba. Slezl tedy dolů, aby se poradil se zbytkem.

Když v tom - přepadení! Z křovisek na družinu zaútočily 4 Avry, podivné ještěřanky, příbuzné Goa, které ale vládnou černou magií. Ryzlinkův náhrdelník z očí přepadení včas odhalil, takže družina nebyla překvapená. V následném souboji kraloval především Ryzlink se svým kouzelným lukem, kterým rušil kouzlení a také Molestus se svým mečem Spasitelem. Některé Avry totiž byly po úderu meče paralyzované (jsou chaotické). Jediné vážnější zranění utrpěla čarodějka Eunicie (která šla jako družiník), ale 2 Avry padly, jen jedna uprchla s několika šípy v zádech, a poslední padla do zajetí.

Když jí družina vyslechla, dozvěděla se, že tohle město patří Avrám, a že nedaleko odsud má sídlo jejich mistr. Avra se při tom nervózně dívala směrem k velikému útesu, který se tyčí nad městem, a kde jsou vidět nějaké další ruiny, snad nějakého chrámu, nebo něco takového. (Taková agora.) Avra částečně vyhrožovala družině, že je mistr "stáhne z kůže," a pak zase lichotila, že když se mu přijdou poklonit, tak jim určitě dá velkou moc. Na bližší vyptávání se, co je ten mistr zač, tvrdila, že je "mocný, krásný, a chlupatý."

Mythilien byla docela into it, ale zbytek skupiny se rozhodl, že návštěvu mistra zatím odloží a vrátili se na loď, byť tedy pokladů nenalezli příliš mnoho.

LOOT:

100 zl za úlomky obří perly
100 zl za ryby od tučňáků
200 zl za zlaté nádobí

Eunicie tedy dostává 36 zl, zbytek 72 zl.

XP:

Loot: 72 xp na osobu
Průzkum: 150 xp za průzkum hexů, 200 xp za objevení dalšího ostrova
Nestvůry: 83 xp na osobu

Celkem tedy: 505 xp na osobu

[MaMaHaJ]

Pingucida

Sezení se zúčastnili:

Molestus Fekalus, houbník
Rufus, pán šelem
Alejandro, zloděj
Ryzlink, hobit

Brzy ráno dorazila ke kotvící lodi nereidka Phollydiké, která měla za úkol hlídkovat u tučňáčí jeskyně s tím, že tučňáci odpluli na jedné šalupě - mohlo jich tedy odplout mezi 5 až 20. Dobrodruzi nemeškali a vyrazili zpět k jeskyni, kde opatrným průzkumem zjistili, že je prázdná. Měli teď možnost prozkoumat velkou prostornou jeskyni odkud je minule vypakovali piráti, ale krom velkých ledových ker, u kterých asi předtím kotvyla loď, nic moc nenašli. Na krách bylo trochu nějakých starých hadrů, rybích kostí a podobného bordelu.

Po průzkumu dalších bočních odboček se ale nakonec dostali úzkými chodbami do jeskyně s hlubokou, částečně zamrzlou tůní. V ledu se tam blyštilo zamrzlých asi 3000 stříbrných mincí. Zároveň byly v ledu vysekané další otvory, ale tam se už žádný poklad nenacházel. S většinou museli tučňáci odplout. Dobrodruzi tedy nemeškali, vysekali alespoň stříbrňáky, a pak se rozhodli zkusit tučňáky dohnat a možná přepadnout v zátoce s mrtvými nehnijícími velrybami, kam je poslali.

Tučňáci měli víc jak půl den náskok, a zpočátku se družina potýkala s bezvětřím. Na širém moři se to ale zlepšilo - doufali, že tučňáky bezvětří zdrželo alespoň na chvíli taky. Nakonec jim plavba na Ostrov vřídel trvala celé 4 dny. Cestou je nepřekvapila žádná bouře, ale v jednu chvíli hlídka zpozorovala, jak mezi vlnami voda začíná vřít a vynořují se ohromná chapadla - naštěstí se podařilo krakenovi (či co to bylo) včas uniknout.

Družina připlula snad nějak kolem poledne k severnímu cípu Ostrova vřídel. Drželi se blízko pobřeží, ale bylo jasné, že jakmile vyplují na jeho východní stranu, tučňáci, pokud jsou stále na tom stejném místě, nebo pokud tam vůbec pluli, je určitě zpozorují. Když se před nimi konečně rozprostřela se před nimi zátoka posetá mršinami velryb, bylo vidět, že tučňáčí šalupa je obratně přistavená co nejblíž ke břehu, částečně skrytá mezi čedičovými balvany a útesy, které lemují pobřeží. Podle všeho skupinka tučňáků ořezávala maso z velryb a nakládala ho na loď. Jakmile tučňáci zpozorovali blížící se loď, všeho nechali a pelášili zpátky na palubu, zatímco jejich šalupa zvedala kotvy a chystala se vymotat z útesů. To už ale Moje nereidská žena Delfinia Vulkanic Cannis První spustila palbu, a tak proběhlo několik výměn salv. Tučňáčí šalupa byla docela poškozena, ačkoliv se pálilo na dlouhou vzdálenost (šťastné hody, byť tím hráči spálili hodně střelného prachu) a tak přestala čekat, až se nalodí nějakých 5-6 tučňáků co zůstávali na břehu a vyrazila co nejrychleji pryč. Zároveň tučňáci začali odhazovat náklad (velrybí maso), aby byli co nejrychlejší. Dobrodruzi ale pálili dál, až nakonec přerazili šalupě stěžeň, a ta skončila bezvládně mezi vlnami - ovšem nepotopená!

Delfinia se k polámané šalupě přiblížila. Na její palubě tučňáci vytvořili improvizovanou barikádu, stáli za ní krytí s mušketami, připraveni odrazit pokus o nalodění. Jeden z nich začal zdlouhavě vyjednávat s Alejandrem a Molestem, který jim telepaticky oznamoval, že je čeká smrt a že jsou poraženi. Na druhém konci lodi Ryzlink díky svému náhrdelníku z očí včas zpozoroval, že se další skupinka tučňáků snaží tiše a nepozorovaně nalodit na záď - naskákali do vody a plavali pod hladinou. Na zádi stála u kormidla kapitánka Veronika Paradero, a pár dalších námořníků, kteří se nemohli tak dobře bránit, bylo to tedy zranitelné místo. (Tučňáci ve skutečnosti chtěli nějaké rukojmí, aby mohli lépe vyjednávat.) Ryzlink asi 6 pitátům vyrazil vstříc v doprovodu Rufuse, a po krátkém boji, kam se nakonec zapojil i zbytek skupiny, byl tento poslední pokus pirátů poražen. Na rozmlácené šalupě zbytek tučňáků odhodil muškety, naskákal do vody, a co nejrychleji plaval na břeh. Zůstalo jich snad deset? Třeba je ještě potkáme.

Družina se nalodila na šalupu a ke své velké radosti nalezla za barikádou dvě malé truhličky plné drahocenných šperků. Získali tedy velmi slušný poklad. Z šalupy odstranili ještě 4 děla, s tím, že je později prodají a nějaké zásoby střelného prachu.

Pak pokračovali dále na jih, směrem k jeskyni nereidek, kde předali Phollydiké jejím sestrám, které byly nadšené z toho, že se znovu shledávají. Phollydiké stále ostrov nedokázala vidět, a když se k němu přiblížila, byla totálně dezorientovaná, ale ostatní nereidky jí pomohly - jedná se prostě o nějaké divné kouzlo, kterým je ostrov zakletý, ale když nějak dostanou Phollydiké do sféry vody a najdou sem přímý portál (což tedy může trvat měsíce, možná i roky...) tak bude v pořádku. Uvidí se, jak to dopadne.

Screenshot 2024-12-14 211335.png

Nereidky, vedené nereidkou s jasně zelenými vlasy, Dafné, pozvaly dobrodruhy dolů do své jeskyně - kouzly jim vyčarovaly bubliny vzduchu kolem hlavy a také zabalily do speciálního nepromokavého pytle, který vytvořily, soudek se střelným prachem. S jeho pomocí pak Ryzlink a spol odpálili přístupové cesty, kterými se sem dostávaly nestvůry Wydaři - naštěstí zrovna žádní poblíž nebyli, tak to šlo snadno.

Nereidky družině děkovaly, zpívaly, byl tam vibe, cítil ho ze všech nejvíce Ryzlink. Některým nereidkám se tenhle úžasný hobit přece líbit reálně musí... Nereidky obdarovaly družinu několika kouzelnými předměty a Phollydiké každému hrdinovi dala cennou perlu jako poděkování, že jí a jejího druha Johnyho Sailor dopravili bezpečně až sem. Družina si v jeskyni chvíli odpočala a pak vyrazila zpět na povrch a bez větších potíží zakotvili v zátoce se zlatými kraby na druhé straně ostrova. Jejich plánem je dál pomáhat nereidkám a zkusit se podívat na tu záležitost s jejich ztracenou paní Meltalií - její poslední stopy nereidky mají ve velkých lázních v elfím městě, kam se hrdinové vypraví další den. (Tohle bylo jedno sezení, ale dlouhé, tak to rozdělím, páč nestíhám psát vše najednou.)

Kouzelné předměty od nereidek

Spoiler

**Water-Friend War Horn**
This giant spiraled shell horn has a shining gold mouthpiece. The exterior of the horn is completely covered in barnacles. Blowing the horn underwater generates a tremendously loud sound that can be heard for 2 miles. Nereids, water elementals, and other water friends can hear the sound up to 100 miles away, and will interpret it to mean that the elemental forces of water are under attack by another element and losing.

**Freezing Starfish**
A set of twelve glass starfish the size of a thumb. Each one has eight arms and is colored with swirls of blue, gray, or fuchsia. If placed into water, the twelve link up to form a circle. All water within the circle and in a 1’ cylinder below is purified and then chilled to temperatures well below freezing. This process takes about 5 minutes.

**Shimmering Paint Pots**
A small satchel of woven seaweed contains d6 lidded clay pots of shimmering pigment, along with numerous brushes. Adding water to any pot generates enough paint to cover 100 square feet. Pots refill with the full moon.

**Sunbeam Spotlight**
This bracelet of translucent blue resin glows softly and is pleasantly warm to the touch. Its magic functions only during the day, and during that time, tiny sunbeams drift slowly through the resin. If the wearer is submerged in water, they can spin the bracelet to have a sunbeam illuminate them like a spotlight, no matter how far beneath the waves or how deep underground they are. The wearer can also grab the beam and pull it along as they move. Up to 6 sunbeams can be active at a time, and they last until sunset or until they are dismissed.

LOOT:

Tučňáčí poklad

3,000sp
piece of jewellery (500gp)
2 × pieces of jewellery (700gp)
piece of jewellery (800gp)
5 × pieces of jewellery (900gp)
piece of jewellery (1000gp)
2 × pieces of jewellery (1200gp)
2 × pieces of jewellery (1300gp)

13 500 zl

4000 zl za kanóny (technicky by se to mělo započítat až to prodají, ale whatever...)

4000 zl za perly od Phollydiké

XP:
21 500 xp za loot
150 xp za nestvůry

Tedy 5412 xp na každého...

[MaMaHaJ]

Avracida

obrázek 3.png

Sezení se zúčastnili:

Molestus Fekalus, houbník
Rufus, pán šelem
Alejandro, zloděj
Ryzlink, hobit

Dalšího dne vyrazila družina ze zátoky se zlatými kraby na jih, směrem k elfímu městu. S ogry z klanu Noční sekery byli už od minula domluvení, že vyšlou nějaké pozorovatele k městu, kteří budou kdyžtak družině k dispozici, když se budou pokoušet pátrat po Meltalii, paní nereidek, princezně tajících vod, jelikož mezi ogry a nereidkami panuje spojenectví - společně chtějí zničit ifríta Svarka a jeho fuegonauty. (Na dalším místě, u malého Svarkova "retreatu" nebo co to je, čeká Orin jako další pozorovatel, ale to teď není podstatné.)

Družina se tedy vydala na smluvené místo (nereidky jim ještě připomněly, kde se mají s ogří výpravou setkat,) a čekali, až je ogři zkontaktují. Ze stínů a kapradin se postupně pozvolna a tařka bezhlučně vynořili dva ogři a opatrně zamířili k družině, která se představila jako spojenci nereidek. (Asi měli nějaká smluvená hesla, předpokládám.) Ogři se představili jako Golok a Zulok.

Golog má v nose a v uších spousta zlatých náušnic, a kolem krku má náhrdelník z kostí - čtyři z nich pozlacené. Zulog je velmi hubený, málomluvný a hyzdí ho (jakkoliv může ogra něco hyzdit) veliká jizva přes obličej. Opírá se o zahnutou hůl, do které je zasazená modrá koule (ve skutečnosti jádro spřáteleného vodního elementála.)

Oba ogři se s družinou chvíli bavili, a sdělili jim, že za poslední měsíc (čekali družinu trochu dřív, ale pro ogry skutečně není problém nějakou dobu přežívat v divočině a plnit úkoly, které jim zadá kolektiv), pečlivě pozorovali elfí město ze strání a útesů nahoře. Stále se v něm pohybuje spousta ještěřanek, které používají temnou magii - známe z dřívějška, Avry. Podle všeho jich ale v poslední době může být tak maximálně tucet, mají ale zároveň zotročené nějaké lidi. Družiny dobrodruhů v poslední době moc k vidění nebyly. Jednou se Golog a Zulok odvážili do města i po setmění, ale narazili na podivné humanoidní stíny, které vypadaly velmi nebezpečně, tak se radši stáhli. Do žádných riskantních akcí se nepouštěli, ale znají cestu po útesech, kterou se dá do města dostat od severovýchodu.

Družina se tedy rozhodla vyrazit touhle cestou a zkusit proniknout k veliké budově, která se tyčí na vrcholu svahu, na němž město stojí - předpokládá se, že se jedná o staré lázně. Tam nereidky občas slýchaly v myšlenkách útržky hlasu své paní, a ví, že se tam nachází devě její sochy. Že by byla zakletá do těch soch? Bohužel, posledních pár set let je pro nereidky nemožné se do lázní a k soše dostat - vyrostla tam totiž nějaká ohromná rostlina, která nereidky zabíjí a pije, takhle byly zabity dvě jejich sestry.

Před tím než ale dobrodruzi vyrazili, ztrávil Rufus, pán zvířat a psí muž, nějaký čas tím, že si ochočil následující zvířectvo - opičku a papouška. (To má ještě navíc ke dvěma psům a jedovaté žábě.) Ogři ještě dobrodruhy seznámili s dalším společníkem, který by se k nim rád připojil - druid jménem Jus, bodrý, mohutný chlapík, který je celý oblečený do svíjejících se masožravých lián. Dobrodruzi neměli nic proti tomu mít s sebou dalšího společníka (zvlášť když on ani ogři nechtěli podíl na eventuélním pokladu.)

Ogři je tedy dovedli tajnými stezkami mezi útesy (1.) až k městu. Rufus se tu zastavil, ponořil se do transu a vyslal na průzkum svého papouška. Může se dívat na svět jeho očima. Papoušek doletěl do budovy hlavních lázní a opatrně nahlédl dovnitř. Zdálo se, že většina budovy je vevnitř v troskách, a celé spodní patro prorůstaly mohutné, temně zelené liány. Papoušek zkusil na Rufusův telepatický příkaz vzít kámen a hodit ho na jednu z lián - ta sebou líně škubla, bylo tedy jasné, že liány mohou být asi nebezpečné. Papoušek obletěl spodní patro a našel také jednu ze soch, o kterých nejspíš musely mluvit nereidky - překrásné ženy se smutným výrazem.

Narazil ale ještě na jednu zvláštní věc. Uvnitř lázeňského komplexu stály schody vedoucí nahoru, které vypadaly naprosto netknuté časem. Stále se na nich leskly zlaté ozdoby, mramor vypadal vyleštěný, nikde žádný bordel nebo liány. Na zdi vedle schodů také byla vymalovaná nádherná freska koupajících se a laškujících elfů, kterou si papoušek pořádně prohlédl. Zvláštní bylo, že krom elfů tam byly zobrazené i další rasy - jeden zmateně se tvářící ogr, jedna nebo dvě zlověstně se tvářící ještěřanky... Podivné. Papoušek tedy proletěl co mohl, ale sám toho o moc víc nezjistil, vrátil se tedy ke skupině.

Ta se opatrně spustila nahoru na ochoz hradeb (2). Tam chvíli váhali co dál mezi stále stojícím sloupořadím z bílého mramoru. Minule je neopatrné vycházky po městě dost vytrestali, jelikož Avry vždycky číhaly na střechách - nebylo by možné se náhodou taky pohybovat po střechách a být před nimi tedy v bezpečí? To byl velmi dobrý nápad, a navíc si do toho Ryzlink všiml, že jeho náhrdelník z očních bulev se zase míhá a komitá - vypadalo to, že se někde poblíž chystá nějaké přepadení. Opatrným pozorováním s pomocí papouška (a předstíráním naprosté nevědomosti) se podařilo družině zjistit, že skutečně na vedlejší budově mezi dvěma kopulemi (3.) číhají nějaké Avry. Vznikl tedy rychlý plán - Alejandro přeskočí s lanem na střechu jako kdyby o ničem nevěděl, ale bude připraven hned zaútočit na číhající Avry s podporou dalších bojovníků co budou hned skákat za ním, a zároveň je bude krýt se svým magickým lukem statečný Ryzlink.

obrázek 1.png

Jak řekli, tak udělali. Alejandro skočil první, lano uvázané u pasu. Jako zloděj neměl se skokem větší problém, avšak Rufus, který skákal za ním, už takové štěstí neměl. Sjela mu noha na uvolněné dlaždici a zřítil by se dolů, kdyby ho Alejandro včas nezachytil. V tu chvíli Avry zaútočily - jedna hodila po Rufusovi oštěp, ale minula, a druhá se vynořila zpoza kopule a chystala se čarovat. Naštěstí na to ale rychle zareagoval připravený Ryzlink, který dobře mířeným šípem její kouzlo přerušil. Rufus a Alejandro hned (ještě za podpůrné palby z bambitek houbníka Molesta) vyrazili Avrám vstříc - číhaly tam celkem tři. Houbník se k nim brzy přidal, stejně jako ogři, kterým pomohl na druhou stanu Jus - jedna z jeho lián ožila a natáhla se přes okraj směrem k budově, takže po ní mohli ogři přeručkovat. (Později se omlouval, že ho to nenapadlo rovnou, čímž si družinu získal, je to kamarád.) Dokonce se podařilo úspěšně přeskočit i psům.

Avry byly sice zuřivé, ale přepadení jim nevyšlo a veškeré jejich pokusy čarovat taky ne. Dobrodruzi je tedy rychle povraždili, znovu se osvědčil Molestův meč Spasitel, který umí paralyzovat chaotické bytosti. Výstřely z bambitek ale způsobily rozruch, a přestože tři Avry byly po smrti a celá výprava úspěšně na střeše (3.), tak se dole ve městě začaly ozývat výkřiky, rány bičem, hluk a dusot nohou. "Blíží se druhá vlna!" vykřikl Golog a družina se rychle připravila na další boj.

obrázek 2.png

Ten nastal brzy. Z blízké budovy na protější straně malého náměstí (které zdobila socha souložících elfů) vyrazily dvě skupinky Aver. Jedna trochu větší, dohromady čtyři Avry, se plížila opatrně mezi ruinami zprava. Druhá, menší (dvě Avry), se hnala přímější cestou kolem fontány přímo směrem k budově - a hnali před sebou bičem šest otrhaných a řvoucích mužů. Družina se rozdělila na dvě skupinky - Alejandro s mušketou a Ryzlink se svým lukem spustili palbu na skupinu běžící k fontáně, zatímco zbytek družiny se chystal bránit proti druhé skupině - která jim nejprve zmizela z dohledu, snažila se totiž plížit mezi ruinami, byla ale Rufusem a jeho papouškem včas zpozorována. (Rufus se rychle stulil do klubíčka v koutě mezi kopulemi.) Dobrodruzi nehodlali čekat, až se k nim Avry připlíží a vymysleli rychlý plán - Rufus, oba ogři a Molestus se spustili dolů po liáně, kterou jim natáhnul a držel druid Jus přímo mezi plížící se Avry a pustili se s nimi do lítého boje. Z lovce se stala kořist.

Dvěma Avrám a jejich doprovodu otrhanců se mezitím podařilo proběhnout pod palbou až k fontáně, kde se kryli za sochami elfů, zatímco Alejandro přebíjel mušketu a Ryzlink pálil jeden šíp za druhým bez většího výsledku. Nakonec se odhodlali k dalšímu výpadu, jedna Avra dostala několik šípů, ale podařilo se jim dostat až ke zdi rozpadlého paláce na jehož střeše se družina nacházela a vniknout dovnitř. Halasný křik a práskání bičů ze zdola se přibližovalo, bylo jasné, že Avry se k družině snaží dostat vnitřkem.

Mezitím probíhal boj dole v uličce. Avry byly zpočátku překvapené, ale pak jedna z nich vyčarovala oblak tmy, ve kterém Avry podle všeho viděly bez problémů, a situace začala vypadat bledě. Zulok jednu Avru chytil do vyčarovaného proudu vody a začal jí topit, ale sám schytával ošklivé rány a musel se stáhnout. Naštěstí Golok zlomil jednu z větších kostí, které měl kolem krku a všechny jeho zlaté ozdoby se rozzářily jasným světlem. Dobrodruzi se stáhli k němu, a bránili se dotírajícím Avrám. Golok zlomil další kost, a začaroval na dobrodruhy kouzlo spěch - s novou vervou tedy zazpíval Molestův Spasitel a Rufusův magický meč bastard, a Avry začaly dostávat co proto - nakonec padly dvě a v boji zblízka zůstávala jen jedna jediná. (Jedna Avra co se držela víc vzadu a čarovala kamsi zmizela.) Jenže ta poslední Avra se nezvdávala, a ošklivým sekem rozťala Rufusův štít a rozsekla mu ruku. Rufus se svalil k zemi přemožen bolestí, možná mrtev! Molestus ho pomstil, ale sám na tom taky nebyl nejlíp a Zulog se sotva držel na nohou. Naštěstí tu byl Golok se svým třetím kouzlem - vyléčil Rufuse a postavil ho zase na nohy. Rufus byl sice naživu, ale přišel na své levé ruce o dva prsty. (Malíček a prsteníček.)

Na střeše se mezitím Ryzlink a Alejandro radili co dál. Avry se blížily - proto zavolali zbytek skupiny zpátky na střechu. Avry před sebou jako první hnaly svoje otroky - takže na střechu začalo okny nahoru šplhat šest trhanů, kterým vyrazil vstříc čerstvě dorazivší Molestus a v zásadě je zmasakroval. Houbník má už přes dva metry a navíc mu pomáhali Rufusovi psi. Na prvního otroka vytrousil omamné výtrusy (ten se začal šíleně bát a skočil ze střechy dolů, kde se rozlámal na padrť), další dva trhani přišli rychle o svoje hlavy, další dva roztrhali psy, a poslední padl na kolena a vzdal se.

Ryzlink a Alejandro mezitím udělali rychlé "switcheroo" a více méně ve stejnou chvíli, kdy trhani šplhali nahoru, oni šplhali dolů. Překvapili tak poslední dvě Avry, které se chystaly následovat trhany. Ryzlinkův luk znovu zazpíval, a jedna "načatá" Avra padla - poslední se chtěla dát na útěk, ale nebylo jí to umožněno. (Teď už nevím jak přesně zabili tu, ale měli haste...)

Bylo tedy po boji. Trhan prosil o smilování - vypadal skutečně zuboženě, pokrytý ranami, se špinavými vlasy a vousy, propadlými tvářemi a zčernalými konečky prstů. Dokonce i některé žíly na jeho vyhublých rukou vypadaly černé. Tvrdil, že ho Avry nutily dělat strašné věci, že patří k zaměstnancům společnosti Martel (měl cejch), a že byl se svými druhy zajat. "Zaveď nás k pokladu těch ještěřanek," rozkázali dobrodruzi a tak se také stalo - osvobozený otrok je zavedl do budovy, ze které vyrazily Avry. Zárubeň dveří byly pomazané krví a temnými symboly, nad vchodem viselo několik vysušených hlav - bylo jasné, že tu Avry nějakou dobu už byly. (Dává to smysl, z téhle budovy musely mít dobrou kontrolu nad tímhle vstupem do města.)

Osvobozený otrok družinu varoval, že v átriu rozpadlé vily se skrývá past. "Je tam takovej velkej černej kámen, co se musí hned potřít krví, jinak se stane něco strašnýho." Rufus měl naštěstí od krve úplně všechno, takže vstoupil dovnitř, podivnou stélu z černého matného kamene potřel, a nic se nestalo. A družina se dostala k Avřímu pokladu, hromadám šperků a zlata! Družina se dala do rabování, zatímco jejich zajatec / osvobozený otrok se radostně vrhl ke hliněnému soudku se slovy "konečně" a začal se psát jeho obsahem - nějakou podivnou jantarovou hmotou připomínající med. Nedbal ničeho jiného. Dobrodruzi mu jeden hrnek "medu" nechali, ale našli ještě druhý a ten vzali prozatím do úschovy k sobě.

Naložili všechno co mohli, naštěstí sebou měli ogry, kteří jim pomohli a vrátili se tedy k lodi obtěžkáni zlatem. (Stříbro tam nechali.) Ogři se s nimi rozloučili, s tím, že si musí teď chvíli lízat rány, ale vypadá to, že Avry v elfím městě utrpěli porážku, ze které se teď budou nějakou chvíli vzpamatovávat, a že by mělo být o něco snazší pokračovat v průzkumu lázní.


LOOT:

10,000gp
Drahokamy: (300gp) (700gp) (900gp) (1000gp) 2 × (1100gp) 2 × (1200gp) 2 × (1300gp) (1500gp).

Celkem tedy neuvěřitelných 21 600!!!

Džbán s jantarovým medem

Avří kouzelné předměty, jsou vidět po rozkliknutí

Spoiler

**Trap Kit**
A broadback hide sack contains three spiked leg-hold traps of rusted steel, four 30’-long wire snares, and a leather cuff. Half the cuff is covered in red beads, and half in black. Touching the red rapidly opens and closes the traps. Touching the black electrifies the wire snares. Both effects transfer a small amount of life force from the victim to the user. This transfer is highly addictive.

**Bag of Eyes**
A translucent, lumpy red membrane is stitched with sinew to form a pouch, and holds 2d10+3 humanoid eyeballs with the optic nerve still attached. If an eye is removed from the pouch, it orbits the user’s head for d10+10 minutes, observes from the perspective of that type of humanoid, and relays that information immediately. The eyes are typically used for translation purposes, and read lips flawlessly. Advanced users can suss out motivations from cultural clues and body language. The magic is in the pouch, and new eyes are empowered after 24 hours.

obrázek 4.png

XP:
21 600 / 4 za loot
1000 / 7 za nestvůry


5550 na osobu (s drobným zaokrouhlením tedy)


Tohle byl moc pěkný závěr víkendového sezení (začalo to pingucídou, která je v zápise nahoře). Možná se zdá, že většinu práce odvedli NPC, ale ve skutečnosti se konečně projevilo to, že družina začala víc plánovat, fungovat jako tým, dělat opatrný průzkum s pomocí svých nových schopností (papoušek!) a cíleně likvidovat pokusy nepřátelských kouzelníků dobře mířenými šípy. Po dlouhé době, kdy každá návštěva elfího města znamenala Avří přepadení a boj o holý život (a pak možná nějaký ten pokládek a rychle pryč) se konečně podařilo Avrám vrátit úder! (Jasně, s pomocí ogrů, ale likvidace Aver je přeci jen v zájmu nereidek a eventuálního průzkumu lázní, takže mi přijde fér, že opravdu pomohli...) Navíc začala družina na dobrém místě a tím pádem rovnou mohla zajistit poklad z Avří základny ve městě. Super, zasloužené vítězství! (I když bez ogrů by to nebylo asi tak snadné.)

Škoda že u toho nebyla Mythilien, má to holka smůlu

(Jo a během psaní zápisu jsem byl drahou polovičkou upozorněn, že píšu Avry, ale v knize se píše Arvy. Ups, celou dobu to říkám špatně, neumím číst. No co, už jsou to prostě Avry.)

[tochalius]

Celý souboj počínaje přeskokem na střechu jsem četl se zatajeným dechem, zasloužený úspěch pro družinu

Papoušek se počítám stane oblíbeným členem družiny, aspoň na Erillionu to tak bylo s vránou, než chuděra padla. Btw. zrovna včera mi kamarád vyprávěl, že zná DMa, který úplně zakazuje létající familiáry, ochočené ptáky atd., protože téměř neomezená možnost průzkumu podle něj rozbíjí hru. S čímž teda zásadně nesouhlasím, podle mě to naopak přidává další rozměr, se kterým si dobrej sandbox snadno poradí, ale co už.

[MaMaHaJ]

Přesně! V druhé kampani co hraju (DnD5e) mám dva hráče - druidku a hraničáře. Celou dobu se mění v pavouky a špehují, vyvolávají obří netopýry a utíkají s nimi z boje / dělají nálety, nebo posílají vrány a havrany na průzkum. A je to super.

Obecně si pochvaluju, že se dostáváme do nějaké další fáze zase - začíná z toho být trochu jiná hra, postavám se otevírají nové možnosti, mají magické předměty, schopnosti, nové taktiky a můžou si troufnout na větší výzvy. Mám z tohohle "mid-level OSE" mimochodem dost jiný pocit než třeba z mid/high level Forbidden Lands. Tam jsem naopak měl pocit, že už není kam růst, že postavy mají všechny schopnosti co můžou mít, a že to začíná být trochu nuda. To DnD je v tomhle fakt kouzelně udělané, že se člověku prostě postupně odemykají další rozměry toho, jak vůbec přistupovat k různým problémům (a tím pádem se některé problémy stanou nutně irelevantními, jiné ale zase můžou být konečně vyřešené!)

Jinak jsem se při čtení zápisu trochu zalekl, jestli nedávám moc velké poklady, občas mám tendenci že mi trochu ujede ruka. Ale spočítal jsem si teď, že to vychází v průměru nějakých 1600 na osobu za sezení, což je podle Chat GPT v normě haha.

[tochalius]

S velikostí pokladů taky pořád ještě někdy bojuju (taky jsem měl tendenci dávat menší, resp. považovat ty předepsané v modulech za příliš vysoké), ale loot 5k na osobu při postavách na ~5. úrovni mi přijde úplně v pohodě. Jak správně říkáš, hra se dynamicky vyvíjí a vznikají v ní nové výzvy čemuž se musí hráči přizpůsobovat. A jejich řešení holt musí být adekvátně odměňováno, čemuž se musí přizpůsobovat pro změnu DM.

[MaMaHaJ]

Lůtíme elfí město

Sezení se zúčastnili:

Hobit Ryzlink
Houbník Molestus Mikroporus
Elfka Mythilien

A družníci:
Abé Boccio
Zlodějka Esmeralda
Válečník Gunter


Druhého dne ráno, se trojice dobrodruhů rozhodla kout železo dokud je žhavé a vypravit se do elfího města pro další poklady. Vzdali s sebou tři dobrovolníky z řad osvobozených otroků - klerika božských dvojčat jménem Abé Boccio, tmavovlasou zlodějku Esmeraldu, a málomluvného válečníka Guntera. (Dostali nějaké erární vybavení z lodi.) Bylo dusivé a nepříjemné vedro, družina se rozhodla jít pěšky přes hory a dostat se do města stejnou cestou jako minule - ze shora, ze svahu, a od severovýchodu. Už zdálky viděli, že se v mihotavém rozpáleném vzduchu dole leskne několik budov výrazněji víc než obvykle. Když sestoupili blíž, a mohli si dobře prohlédnout čtvrť úplně nahoře na bělostných elfích terasách, zdálo se, že některé budovy jsou jako nové - střechy už nebyly rozpadlé, liány nepopínaly porušené stěny... Místo toho se (ale jen některé) lázně a věže tyčily jako za dnů své zašlé slávy.

To si žádalo podrobnější průzkum, ale nejprve dobrodruzi prohledali budovu, kde minule bojovali s Avrami. Byla celá obrostlá popínavou rostlinou s tmavými listy a jasně oranžovými kvítky, ze kterých vytékal oranžový nektar. Jmenuje se sipopa - dobroduzi si o ní přečetli následující ve svém herbáři.

Screenshot 2025-03-09 193451.png

Pak vstoupili dovnitř a začali pročesávat budovu, jestli minule něco neminuli. Skutečně narazili na neprozkoumanou místnost za zavřenými kamennými dveřmi, které se jim podařilo rychle vylomit. Tam se octli v zaprášené knihovně, nebo tedy troskách knihovny. Kamené lavice, široký stůl, trosky kdysi opulentního nábytku a kamenné police po stěnách... Krom rozpadlých svitků tam bylo i pár kovových destiček. Molestus k nim natáhl své houbovité chapadlo, ale když se jich dotkl, rozsvítily se kolem nich kouzelné runy vyryté do kamene a spustila se past - vedle něj se vynořil zářící průsvitný jelen, který se ho chystal nabrat na parohy... Molestus zkusil vrátit destičky zpět, ale jelen se na něj vrhl... A nic se nestalo. Houbíkovi se zdálo, jako kdyby jím jen neškodně prošel a pak se rozplynul. (Byla to jen iluze a houbník si hodil záchranný hod.) Dobrodruzi tedy sebrali destičky, Mythilien na ně začarovala kouzlo porozumění, a přečtli si, že se jedná o podrobné medicínské texty, které popisují léky na různé dosud nevyléčitelné nemoci. Pro správného kupce můžou mít určitě velkou cenu. Ryzlink našel ještě takovou krystalickou káču, která, dokud se točí, vyvolává euforické pocity. Snad není návyková. Hobit jí nedal z ruky.

Družina pokračovala dále po hlavní promenádě. Prošli kolem velikých lázní, kam se ještě neodvažovali, (ačkoliv si je mohli prohlédnout v celé parádě, i ty vypadaly "obnoveně"), ale najednou došlo k přepadení! Na klerikovi ulpěla nenápadná stříbrná pavučinka, a náhle se kolem družiny zmaterializovaly další sítě a na nich pět astrálních pavouků, kteří se je začali pokoušet omotávat. Jeden z nich kousl abého, který zmodral a padnul k zemi mrtev. Zbytek družiny se ale ubránil a všechny pavouky zabili dřív, než je stačili omotat. Jejich tělíčka a sítě si naložili do pytlů, Molestus sesbíral i několik podivných krystalů, které mají pavouci na zadečku, a které jsou podle všeho naplněné různobarevnými tekutinami. (Modrá, červená, fialová.) Abé Boccio byl bohužel mrtev. RIP.

Screenshot 2025-03-09 193638.png

Družina pokračovala v průzkumu dalších budov - dorazila k paláci z černé žuly, který vypadal jako by se na něm čas nijak nepodepsal. V elegantních oknech kvetly orchideje, a jediný vstup se zdály být zlaté dveře, zamčené. Když se je Molestus s Ryzlinkem snažily proklepávat a dobývat se do nich, sice nevydávaly žádný zvuk, ale jinak působily naprosto reálně. Mythilien nicméně prohlédla, že se jedná o iluzi, a po chvíli iluzi prohlédl i zbytek skupiny. Iluze se rozplynula, včetně zlatých dveří, a dům vypadal zase jako ruina. Družina vešla dovnitř, vedly tam schody nahoru, na kterých se něco mihotalo ve vzduchu - jakési chvění, nebo záblesk. Mysleli si, že by se mohlo jednat o další iluzi (Ryzlinka napadlo, že je třeba ve prostřed schodů díra zakrytá iluzí) a vyrazili tedy nahoru, Molestus jako první. Přibližně veprostřed se najednou zapotácel, zastavil a ztuhl - a na stěně se rozsvítily magické runy, spustila se další past. Ale Molestus se po chvíli otřepal, a past ho nedokázala znehybnit. Tímhle se vypotřebovala, a bylo možné pokračovat dále. Nahoře v poschodí našli dobrodruzi další knihovnu, tentokrát ale plnou zachovalých svitků v různých kovových pouzdrech - zjevně magických. (Naprostý stash magických svitků!) Na kamenných policích bylo i několik lektvarů, mitrilové nádobí, poháry, karafy, se zvláštním oranžovým povlakem uvnitř, (v hodnotě jako 1000 platiňáků) a obraz nereidky! Ryzlink se jí už chystal vysvobodit, ale družina nakonec rozhodla vzít obraz s sebou a osvobodit nereidku až na lodi, že to pro ní bude bezpečnější. Dole bylo ještě pár dalších místností, v jedné z nich uprostřed lián a kapradí, spal veliký kamenný ještěr - spine dragon. Měl u svých pařátů nějaké předměty, ale družina ho raději nechtěla rušit. Že by za těmi iluzemi stál on?

Screenshot 2025-03-09 193737.png

Dobrodruzi se vydali ještě do další budovy, opět vypadala jako nová, a opět se ukázalo, že jde o iluzi. Vevnitř začali se zběžným průzkumem, ale povšimli si, že se snaží ven vyplížit dvě Avry. Došlo k rychlému boji, kde byla Mythilien málem smrtelně zraněna, ale prchající Avry neměly moc šanci. U jedné z nich našli dobrodruzi další džbánek s oranžovým sirupem. V budově nahoře v poschodí našli další knihovnu - ale ta byla tentokrát obrostlá podivnými fialovými orchideji, které byly doslova nacucané fialovým pylem. Krom nějakých svitků se tam válelo spousta mitrilového nádobí, v hodnotě 3000 pp! Družina na nic nečekala a vrhla se lootit - jenže je najednou zasypal pyl z orchidejí, které se začaly otřásat. Většina se zvládla vyhnout, ale Gunter a Mythilien nikoliv. Gunter se rozkašlal, ale zůstal na nohou - Mythilien se ale bezvládně sesula na zem a upadla do hlubokého spánku, ze kterého jí nešlo probudit. Zdálo se jí, že utíká v městě zalitém měsíční světlem, podobnému jako je tohle. Někdo jí ale pronásledoval, stíny, které se jí pořád lepily na paty a číhaly za každým sloupem a rohem. Pořád blíž a blíž... Dala se do běhu, ale neviditelné pronásledovatele nedokázala setřást... Ve chvíli kdy jí na rameno dopadla čísi ruka a ona se otočila, aby nahlédla svému pronásledovateli do tváře... Se probudila. (A konečně si hodila finální záchranný hod, jinak by to nedopadlo dobře.)

Dobrodruzi posbírali svitky, nádobí, a ještě nějaké další listiny a destičky (byly na nich vyobrazené nějaké mystické mapy, nejspíš nebeských a pekelných sfér, opět asi něco dost cenného ale pro konkrétní kupce), a obtěžkáni poklady vyrazili nazpět. Trvalo jim to dlouho, na loď se dostali až za soumraku, ale cestou se nestřetli s žádným nebezpečím. (Ve městě narazili už jen na dvě oživlé elfí sochy, které si jich ale nevšímali, a cestou potkali jen pár rochnících se kanců.)

Na lodi dobrodruzi na žádost Ryzlinka připravili velkolepou scénu pro osvobození nereidky. Hrála hudba, všichni byli v plné parádě nastoupení, zapadalo slunce, a Ryzlink v ruce svíral zlatý prsten. Hobit opatrně vyříznul obraz, začala ven vytékat voda, plátno se najednou protrhlo - a na palubě klečela vyděšená nereidka lapající po dechu. Neredika se představila jako Clymede. Ryzlink před ní padl na kolena a začal jí žádat o ruku, ona se ale jen vyděšeně rozhlédla a pak ho povalila proudem vody na zem, přeskočila zábradlí, a ladně skočila do hlubin a plavala pryč. No nic, říkali si dobrodruzi. Ostatní nereidky jí už určitě najdou.

Mythilien podrobněji zkoumala oranžový sirup, který získali od Aver. Nechala si přivézt zajatého Avřího otroka a vyzpovídala ho, co to je. Vypadal hrozně, zčernalé konečky prstů, zčernalé žíly, celý se klepal, ale vypověděl, že to našly "paní" v elfích ruinách a že to dávali jemu a dalším zajatým námořníkům. Prý je to skvělá věc, zvýší to sílu a přidá energii. Ruce mu začaly černat před pár týdny. Družina si ale nebyla jistá, jestli je to způsobené oranžovým pitíčkem, nebo spíš dlouho neživeným cejchem. Mythilien každopádně ještě dál zkoumala květy sipopy, (vzala si vzorky) a usoudila, že pokud je tahle květina zobrazovaná všude možně na elfích ruinách, musela pro ně mít nějaký význam, a oranžová droga s tím určitě souvisí. Navíc, na mitrilových kališích, které dnes našli, také byly stopy po oranžovém krystalu... A elfové jsou zobrazováni jak popíjí různé nápoje, nebo kouří... Možná je ten oranžový sirup nějaký koncentrát sipopy? Nebylo by možné si udělat vlastní produkci...? To se všechno honilo Mythilien hlavou a rozhodla se sipopový sirup vyzkoušet. Bylo jí naprosto skvěle. Rozjasnila se jí mysl, začaly jí docházet všechny souvislosti, a měla chuť se ještě dlouho do noci bavit o různých složitých a těžkých tématech. Konečně si zpracovala nedořešené emoce od smrti Rafaela! A navíc, její magický potenciál, jako kdyby se zdvojnásobil!

Sipopa je skvělá věc - zdvojnásobí primární bonus (u elfa bonus k síle a inteligenci), přidá jednu HD dočasných HP, a všechny účinky kouzel (rozsah, dmg, trvání atd) se počítají jako *dvojnásobné.*

Mythilien pak ještě nicméně napadla nepříjemná myšlenka... Co ty oranžové slizy, které občas mají takové elfí rysy... A kde jsou vlastně všichni ti elfové, co se s nimi stalo? Divné, divné...

Momentální pracovní teorie družiny je, že se elfové prostě ufetovali a jejich impérium se rozpadlo kvůli tomu, a že kdo fetuje hodně dlouho, stane se z něj tenhle oranžový sliz. Mají v plánu rozjet velkovýrobu téhle lahodné látky. (Ale krom Mythilien si ještě nikdo další nedal.)

LOOT:

20 000 zl (v mithrilovém nádobí, dohromady 40 řádků)
20 řádků stříbra z pavoučků (200 zl)
Krystaly z pavoučků (2 červené, jeden modrý, jeden fialový)
Euphoric Top
Mapy nebes a pekel (Asi velká cena, ale musí se najít kupec)
Léky na neléčitelné nemoci (Asi velká cena, ale musí se najít kupec)


Spousta svitků a dva lektvary:

Spoiler

1) 3rd – invisibility 10 feet radius
2) 1st – sleep
3) 2nd - mirror image
4) 3rd - water breathing
5) 6th - death spell
6) 2nd – web
7) light (darkness),
(detect evil,
9) continual light (continual darkness),
10) knock,
11) continual light (continual darkness),
12) levitate,
13) invisibility,
14) levitate)
15) detect evil,
16) (invisibility,
17) detect invisible,
18) magic missile,
19) polymorph others,
20) dimension door);

1) resist cold,
2) speak with plants,
3) dispel evil)
4) growth of animal,
5) detect magic (c),
6) neutralize poison)
7) resist fire,
protection from evil 10’ radius (c),
9) resist fire,
10) protection from evil (c))

Potion of Fire Resistance
Potion of Diminution

[MaMaHaJ]

Druhá Svarkova párty

Sezení se zúčastnili:

Zloděj Alejandro
Hobit Ryzlink
Pán šelem Rufus
Houbník Molestus

a
Elfka Mythilien jakožto družiník


Dobrodruzi mají v plánu pomoci nereidkám a osvobodit je ze spárů ifríta, který vládne salamandrům a ohnivým impům z vulkánu - jeho jméno zní Svarku, a každé novoluní pořádá ve svém velkolepém sídle ohromnou párty. Momentální plán je se na párty dostat a získat co nejvíce informací, případně nějaké nereidky i osvobodit.

Družina strávila na lodi ještě jeden den odpočinkem a pak se začala pomalu přesouvat směrem k vulkánu, jelikož dorazit od pobřeží do Svarkova sídla nějaký ten čas zabere. Chtěli přespat v zikkuratu, kde předtím měli zajištěný dlouhodobější tábor, ale mezitím se tam nastěhovalo spoustu masožravých lián, tak přespali v džungli vedle - sice ne na tak bezpečném místě, ale v noci je i tak nic nevyrušilo. Druhý den dobrodruzi stoupali po svazích vulkánu vzhůru dokud nedorazili na malou mýtinu v džungli, dlážděnou hladkým obsidiánem. Stály tu čtyři ohromné zlaté sochy ifríta Svarka, kolem kterých poletovalo osm combustarinos a vytrvale je leštili. Někde stranou se povalovalo pár salamndrů v milostném obětí.

Mythilien ze svitku na hobita Ryzlinka seslala kouzlo neviditelnost. Pak družina pozdravila combustarinos, kteří jim zopakovali pozvání na párty - Svarku má vždycky zájem mluvit s dobrodruhy. Z náměstíčka vystoupali dobrodruzi po čedičových schodech nahoru k veliké bráně zející ve stěně vulkánu. Lemovaly ji reliéfy ze zlata a rudého krystalu, a vedle ní v kovových mísách hořel oheň. Se zapadajícím sluncem plameny zmodraly a vzaly na sebe podobu tančících nereidek. Dobrodruzi vstoupili dovnitř.

Uvnitř aktivního vulkánu trčí mohutný čedičový ostrov, ke kterému se dá dostat po tenkém mostě přes žhnoucí lávu. (Další dva mosty vedou na západ a na východ kamsi dál.) Na skále, vydlážděné obsidiánem, stojí tři věže. Prostřední, největší, má spoustu balkónů, ozdob z mosazi, čediče, zlata, a rudého krystalu, bodáků, špičáků, atd. Druhá je podobně zdobená, ale menší a vzdušnější. Třetí vypadá spíš jako hrouda obsidiánu, která jako kdyby vyrostla opodál nějak sama. Všude se procházelo a povalovalo spousta fuegonautů, salamandrů a ohnivých impů (combustarinos), popíjeli, jedli, pošťuchovali se... Na nádvoří byly vytahané stoly, na kterých posedávalo pár dalších dobrodruhů. Naše družina byla uvítána, že zábava začne co nevidět.

svarku nádvoří.png

Brzy začali všichni salamandři bušit svými zlatými kopími do země a rytmicky zpívat. Hejno combustarino přiletělo na nádvoří před hlavní věží a v tu chvíli se obsidiánové dlaždice zvedly do vzduchu, combustarinos je popadli a začali s nimi dělat akrobatickou performance - tvořili různé obrazce, proplétali se mezi sebou, atd. Taková ohnivá spartakiáda. Když show skončila na balkóně u hlavní věže se objevil Svarku. Trochu si mnul nos, a vypadal lehce zfetle.

"Tak, tohle by vám šlo, tyhle legrace..." zamručel. "No, tak jako tak, zahajuju další párty k příležitosti novoluní. Bavte se, veselte se... a tak dále!"

Dobrodruzi se rozdělili a jali se prozkoumávat celý komplex, zatímco probíhala párty. Alejandro se držel trochu stanou a zakryl si tvář kápí, jelikož se obával, že by ho mohli fuegonauti poznat. (Účastnil se totiž OSEnautského alkoholového heistu.) Šel se podívat na karnevalové stánky, kde na minulé párty byli parní impové s různými zábavnými hrami, ale teď tam místo nich fuegonauti odehrávali divadelní představení. Na něm zákeřní dobrodruzi plánovali přepadnout neschopného Tlusťocha (hrál ho jiný salamanadr v kostýmu). Alejadnro se rychle odporoučel, ale všiml si ještě, že představení sleduje combustarinio ve zdobené plátové zbroji. "Hehe," mručel mu do ucha jiný imp. "Už se těším, až ty dobrodruhy najdeš a rozpářeš, Loco."

Mezitím se Molestus šel podívat k ringu, kde probíhala velká soutěž mezi ohnivými impy. Každý z nich na sobě měl zlatý šperk (náramek nebo obojek) a snažili se strhávat tyhle šperky svým soupeřům. (Dohromady soutěží asi sto dvacet impů, všichni proti všem.) Kdo přijde o šperk, je vyřazen ze hry. Molestus hledal nějaké oficiálnější salamandry, aby odlákával pozornost od ostatních. Dva salamandři ověšení šperky tam skutečně doprovázeli mohutnou ženu s černou pletí, spoustou jizev, a sekerou na zádech - ta se představila jako Marcia, velitelka oddílu žoldáků, křeří pracují pro společnost Martel. "V elfím městě jsme před pár dny nalezli spoustu pokladů," pochvalovala si. Molestus konverzoval jak s ní, tak se salamandry. "Jo, a během večeře vás Svarku bude chtít vidět... Chce mluvit se všema dobrodruhama," vysvětloval jim salamandr. "Ale pozor, jen takový přátelský varování... Nemá moc dobrou náladu. Co se stala ta záležitost s Tlusťochem... No, řekněme, že Tlusťoch se za to smaží... Ale jsou nějaký další problémy... Neměl bych o tom mluvit... Ale pár kluků to už schytalo, tak radši buďte opatrný." Molestus se z něj snažil získat víc informací, (jaké problémy?) ale salamandři už sdílnější nebyli.

Rufus se usadil k jednomu stolu v koutě, rozložil kolem sebe pár pohárů, aby to vypadalo, že se opil a vstoupil do transu. Se svým gekončíkem, kterého si ochočil cestou, začal prozkoumávat západní věž - menší a vzdušnější. Na zavřených dveřích byl reliéf, jak combustarinos předávají svá srdce Svarkovi usazenému na trůně. Gekončík nicméně vyšplhal po stěně a dostal se dovnitř skrze balkón - věž byla relativně prázdná, až na schody ji tvořil jeden velký vzdušný prostor. Poletovalo tu spoustu combustarinos, trošku se škádlili a prali. Genkončík pokračoval po stěnách nahoru, kde se dostal do patra, opět jeden velký otevřený prostor. Gekončík se prosmýkával skrze husté koberce, na kterých pospávalo pár combustarinos stočených do klubíčka. Taky tam v jednom koutě ležela hromada zlata - bez ladu a skladu naházené poklady na sebe, a obepínala je jakási mříž tvořená z levitujícího popela. Ve spodním patře se po schodech dalo vylézt na můstek, který spojuje tuhle věž s tou hlavní, gekončík se po něm tedy vydal a pokračoval v průzkumu.

svarku druhe patro.png

Neviditelný Ryzlink mezitím našel vodopád ohnivého vína, který prýští z hlavní věže, vlezl do něj a blaženě nasával.

Párty pokračovala. Combustarinos dohráli svoji hru a zůstali jen dva - ti se pustili do souboje na život a na smrt, vítěz získá obsidiánovou korunu. Na to se přišel podívat i Svarku, který prohodil pár slov s Molestem. "Á, jasně, houbička, vás si pamatuju. Doufám, že nemáte nic společnýho s tou bandou co mi sebrala chlast... Ale co, kalit se dá i tak!" Kolem Svarka poletoval combustarino se zlatým podnosem, na kterém byly lajny rudého krystalu, kterého si Svarku hojně dopřával. "Tak se stavte během večeře," usmíval se Svarku na Molesta. "Mám nějakej byznys, kterej bych s váma rád probral..." Pak se Svarku přesunul do trůnního sálu, kde pogratuloval vítěznému impovi a na svém trůně přijal několik dalších impů do řad combustarinos. Ti mu slíbili věrnost a dali svoje elementální jádra, které Svarku za všeobecného potlesku absorboval.

Alejandro se přesunul k východní věži, která je celá z obsidiánu. Připojil se k němu i neviditelný Ryzlink. Vstoupili dovnitř (dveře hladké jako zrcadlo se rozestoupily automaticky) a spatřili schody vedoucí nahoru. V podlahách a ve stěnách bylo spoustu vyboulenin. Když Alejadro pokračoval dál, vyboulenily se začaly pohybovat a ze stěn a z podlah začaly vystupovat asi třímetrový obsidiánový golemové. Bylo jich... mnoho. Alejandro se ale nezalekl a s pomocí svých zlodějských dovedností a přísavek od nereidek začal lézt po stěně vzhůru. Doufal, že ho golemové nebudou moc pronásledovat - ale ukázalo se, že skrze obsidián se mohou pomalu pohybovat, jako kdyby plavali. Alejandro vyšplhal do druhého patra, a golemové ho pronásledovali se zvýšenou intenzitou - celá věž jich teď byla plná a aktivovali se další a další. Neviditelného Ryzlinka si nevšímali, ale Alejandra se snažili chytit. Alejandro vyběhl až do třetího patra a octl se před zlatým trůnem zdobeným písmenem S. Byl překvapený, že tu není nic dalšího (trochu čekal, že tu budou držené nereidky), a tak se rozhodl uniknout dveřmi ven - vyběhnout na most, který propojuje obsidiánovou věž s tou hlavní. Cestu mu nicméně zastoupili čtyři obsidiánoví golemové a stihli na něj ještě zaútočit. Alejandro měl ohromné štětí, zasáhly ho jen dvě rány, a jen letmo - ale i tak ho málem připravily o život. Když ale proběhl po mostě na balkón, nikdo ho už nepronásledoval. Na balkóně minul Tlusťocha - zavřeného v něčem co připomínalo zlatou klec a valfovač zároveň. Tlusťoch griloval spoustu a spoustu masa, zatímco se sám škvařil a smažil - jeho tuk pomalu odkapávaje na připravené flákoty. Alejandra naštěstí nepoznal, byl příliš zaměstnán prací a mučením. Alejandro se na balkóně na chvilku svalil do křesla, nalil na sebe trochu vína, aby zamaskoval krev, a opět se vmísil do davu. "Na jaké jiné párty být od krve," říkal si... "Ale stejně, bylo to o fous." (Skutečně bylo, zbývaly mu 3 HP!)

obsidian golem.png

Tím byly ovšem více méně prozkoumány obě dvě vedlejší věže. Rufus se svým gekončíkem dál procházel tu hlavní. Gekončík se dostal do hodovní síně - všude mosaz, obsidián... Ozdoby ze zlata a rudého krystalu. Naleštěné stoly, ohnivé obrazy na stěnách, spousta zlatého nádobí... Momentálně tam byl jen jeden salamandr, který chystal věci na hostinu. V jednu chvíli si gekončíka všimnul... A začal ho s nadšením hladit. "Á, to je ale roztomilá potvůrka! Na, tady máš trochu vína," a nalil mu na zlatý talířek trochu občerstvení. (Házel jsem si šanci, že si podezřelého gekončíka někdo všimne - a když se to stalo, padlo i 12 v hodu na reakci!) Gekončík se tedy dostal ještě do dalšího patra, kde našel Svarkovu tělocvičku (zlaté činky), saunu, a ohnivou vířivku.

Neviditelný Ryzlink počkal v obsidiánové věži, až se situace trochu uklidní a pak si zkusil podrobněji prohlédnout trůn - je ze zlata, pokrytý runami a zdobený geometrickými tvary z rudého krystalu. Ryzlink trochu krystalu oškrábal, ale to vzbudilo pozornost patrolujících golemů, tak se raději odporoučel.

svarku treti patro.png

V tuhle chvíli začala večeře, combustarinos začali poletovat kolem s tácy masa a poháry vína. Družina se znovu spojila a vyměnila si informace. Alejandro zůstal u stolu, jelikož byl zraněný a hlavně podezřelý. Ryzlink byl dále neviditelný. Zbýval tedy Molestus, Rufus, a Mythilien. Ti se přesunuli na balkón, ke škvařícímu a vařícímu Tlusťochovi, kde momentálně kalil i Svarku a strávila zbytek párty s ním. Svarku si dával spoustu krystalu a byl hodně agresivní a rozzlobený na svoje podřízené, ale k družině se choval slušně. Různě jim pochleboval, a vychvaloval. "Jo, je mi jasný, že vy jste lidi, který do toho dávaj sto procent. Trochu jako já, já do všeho dávám sto padesát. To je jediná cesta k úspěchu. Víte, mám tady dobrou operaci, ale je potřeba se do toho zase obout. Byl jsem moc mírnej, nechával jsem tuhle bandu tupců dělat si co chtěli... Je na čase se do toho pořádně pustit." A tak dále.

Svarku má asi pět metrů, je celý rudý, ohnivý, nasvalený, má bradku, a nově nosí na jedné ruce zvláštní zlatou rukavici.

svarku.png

Během rozhovoru se...
Družina vymluvila z asociace s OSEnauty a krádeže alkoholu. ("Jestli mi ty hajzly pomůžete chytit...! A parní impové sem mají vstup zakázán, jestli na nějaký narazíte...")
Svarku tady ve vulkánu těží rudý krystal. Dodávky šlapou "jako hodinky," ale přece jenom... Mohlo by ho být i víc, ne? Svarku má v jednom ze svých slibných dolů takový drobný problém. Lezou mu tam nějaké krystalické nestvůry (wydaři), které se vždycky prohrabou a ruší těžbu. Fuegonauti jsou neschopní. Když to dobrodruzi vyřeší, Svarku se jim bohatě odmění... A bude pro ně mít další práci, něco co vyžaduje trochu vzájemné důvěry....
Během konverzace někdo stočil řeč na obsidiánové golemy. Svarku vysvětlil, že to jsou golemové, které dostal společně s několika "obsidiánovými obry." Má amulet, kterým je může ovládat, ale jsou dost k ničemu - příkazy interpretují trochu tupě, pár mu jich už spadlo do lávy atd... Nicméně, obsidiánoví obři se starají o těžbu (mají ještě takové menší obsidiánové dělníky), teď když je... eh... nedostatek jiných pracovních sil. Takže co, všechny tyhle obsidiánové věci mají na starost oni. Svarku z nich má občas ale divný pocit. Třeba ta jejich věž - fuj, takový nevkus a kazí to styl. "No.... O tom si můžeme promluvit někdy jindy, co? Jak říkám, mám z nich trochu špatnej vajb."
Družina od Svarka dostala tři náhrdelníky s rubíny. Jako drobný dárek, a jako znamení, že se mohou po vulkánu a po dolech pohybovat jak chtějí. (1000 zl každý)
V jednu chvíli začal už hodně zfetovaný Svarku vyhrožovat, že vyvolá MOLETEKA a že pak všichni uvidí.

Ryzlink se mezitím neviditelný plížil kolem a poslouchal. Podařilo se mu vniknout do sauny (má kouzelné šaty, které ho chrání před žárem) a vyslechnout si tam salamandry, kteří si stěžovali na protichůdné rozkazy. Svarku zakazuje eskalovat konflikt s ogry, ale pak přijdou další rozkazy prý přímo od Svarka, přetlumočené obsidiánovými obry, že je naopak nejlepší čas k útoku. A ten poslední útok vůbec nevyšel, dostali strašnou nakládačku...

Alejandro mezitím nervózně seděl u stolu. Všiml si, že v jednu chvíli se k obsidiánové věži šel podívat veliký obsidiánový obr, větší než golemové, kteří ho zranili - a pohyboval se tak nějak méně mechanicky a s větším rozmyslem.


Párty pokračovala. Rufus a Molestus se opíjeli se Svarkem, pochlebovali mu, snášeli jeho fóry, a byli zraňováni za 1HP kdykoliv je Svarku přátelsky poplácával po ramenou. Svarku vzal svoje hosty nahoru, do harému. Ten je v posledním patře hlavní věže, jsou tam různá pódia, fontána, a hlavně sedmnáct obrazů se zakletými nereidkami. Svarku je přivolal jejich jmény z obrazů a pak pro něj a jeho hosty tančily. "Ale pozor, nesahat," chechtal se Svarku. Ryzlink se zajatými nereidkami prohodil pár slov šeptem - pomoc se blíží. Nereidky jsou připravené k akci a rozhodně ve střehu. Budou se držet pohromadě. Prosily Ryzlinka, aby zkusil zjistit něco o Oolah, siréně, kterou Svarku taky musí někde držet, ale nejsou si jisté kde, nikdy jí neviděly, přestože Svarku zjevně její jméno zná.

svarku harem.png

Nad ránem Svarku párty ukončil a všechny vypoklonoval ven. Nereidkám řekl, že můžou zůstat ve fontáně, ale až je příště uvidí, budou zpátky v obrazech. Pak zamířil po schodech dolů. Neviditelný Ryzlink ho sledoval a tak odhalil, že v trůním sále má Svarku za trůnem tajné dveře, které vedou do malé místnosti, kde Ryzlink zahlédl další obraz.

Venku se družina dala do kupy a vyrazila hledat nějaké místo na spaní. Cestou narazila na skupinku salamandrů, která bojovala s astrálními pavouky. Družina se jim vrhla na pomoc, pavouky rychle zabili, a pak se dali trochu do řeči. Salamandři měli za sebou pytel plný rudého krystalu a zjevně se jim nelíbilo, že tu družina okouní. "Zmizte, vyfičte," atd. Družina vycouvala, ale stále neviditelný Ryzlink ještě stačil pytel ukrást. Pak se unavení, zranění, a se strašnou kocovinou nějak doškrábali na úpatí vulkánu, kde usnuli. Přišla ohromná bouře, a tak následoval další den (nebo dva?) putování džunglí v morku a nepohodlí, než se družina dostala v bezpečí zpátky na loď - ne s mnoha poklady, ale s ohromným množstvím informací. "Ten Svarku ale není tak špatnej," říkal si Rufus, když potěžkával zlatý řetěz s rubínem.

LOOT:
3000 zl (šperky od Svarka)
1000 zl (pytel rudého krystalu)

XP:
888 na osobu
444 pro Mythilien