Erillion – kampaň poctivého „generického“ starého D&D (v OSE)

[Markus]

Začínám novou kampaň, tentokrát v OSE a s cílem vyzkoušet si poctivé „staré“ D&D. To slovo „staré“ je v uvozovkách, protože sice budu používat stará pravidla, ale nejde mi o rekonstrukci 70. let – naopak, chci si v praxi vyzkoušet principy práce se starým D&D, které se vyvinuly v rámci old school renesance (OSR). Takže bude sandbox, hexcrawl a spousta jiných populárních slovíček.

Úvodní představení:
ER00: Jak správně hrát poctivé „staré“ D&D?
ER01: Počestná zrada.

Pokud jste z Brna a chcete se přidat, rád vás uvítám!

[Ota]

Náhodné postřehy barbara Cvacha z kmene Rudobýků:

Finální očista
Úkol je jasný, dokončit průkum a případně očistu kapituly boha Železňáka. Potkáváme při tom zajímavé věci. Mluvící kamenný stůl, syčící hady v puklinách, kterým jsme hbitým manévrem nedovolili nás obklíčit a několik dalších rouch místních mnichů, takže už jsme skoro všichni chránění proti případným halucinacím. Xara a Jestřáb cosi brblají o planém bloumání, když by raději sbalili koberce a gobelíny a zmizeli, ale zatím nedochází k otevřené vzpouře. Nakonec nacházíme sochu samotného boha. Všem se nám v její přítomnosti ježí chloupky po těle. Opírám se o ni a snažím se vzpomenout si, jak přesně zněl úkol ohledně čištění. Zastřené vzpomínky se vybarvují a něco mě táhne do míst, kde jsme před pár dny ztratili Gilberta Rovného. Že by se právě tam nacházel poslední vřed? Jdeme se podívat.
Před dveřmi do gobliního pelechu nasloucháme a nejde neslyšet gobliní hádku, trpaslík Řehoř simultánně překládá. Několik hlasů se hádá o to, kdo je králem. Vstoupíme do místnosti, abychom jim pomohli tuhle hádku vyřešit. Pár ustrašených goblinů a hádavý šaman, naštěstí žádný vrrk. Šaman se zpočátku nezalekne naší vyzbrojené skupiny, ale ostatní goblini, kteří na vlastní oči viděli naše vítězství nad sedmirukou obludou, nemají chuť s námi zkřížit zbraně. Polehoučku zvedám svůj boží oštěp, neboť jedna mířená rána na srdce kdákajícího šamana by podle mě celou záležitost vyřešila. Nicméně zbytek družiny rozehrává jakousi hru se slovy, které moc nerozumím a podle všeho ji nerozumí ani chudák Crassus, který je během ní zničehonic označován za krále goblinů a Jianna ho nutí, aby soškou kynul goblinům na pozdrav. Nakonec goblini souhlasí, že opustí kapitulu, když jim pomůžeme dostat se do Baklinu a připojit se k tlupě tamního vládce stok. Pro mě za mě, hlavně, když vypadnou.

Úkol splněn
Když goblini nakonec opustí kapitulu, cítím, že očista kapituly je u konce. Socha boha před kapitulou mi dokonce gestem děkuje a oba rytíři, kteří místo toho, aby nám pomáhali, vařili venku polívku nebo tak něco, se předhánějí v pochvalách. Bohužel, černí zlořádi nám uprchli do nižších pater pevnosti, ale tenhle moučník momentálně jíst nehodláme. I s pomocí goblinů nakládáme gobelíny, koberce a ostatní cennosti a vyrážíme zpět do Corrocu. Zvládli jsme to, jsme prostě banda borců a borkyň.

skupina.jpg

Epilog (zatím)
Uběhlo pár týdnů. V Corrocu proběhla menší oslava, pak jsme se přesunuli do Baklinu a tam hýření vypuklo naplno. Zejména Jianna prý nastavila zcela nové standardy, co se týče utracených peněz za alkoholické nápoje, přítulné společníky a společnice a baklinské hudební soubory pochybné úrovně.
Já mám ovšem jiné poslání. Běhal jsem po Baklinu, sháněl krávy a nakonec mi je přátelé pomohli odvést do Corrocu. Tam se mi o ně místní sedláci rádi starají, protože jim nechávám nadojené mléko a jedno tele ročně. Když se procházím po pastvinách mezi stádem, ocejchovaným býčí hlavou, cítím, že Rabira je zase o něco blíž. Ještě 70 krav a pak se triumfálně přeplavím zpět. Život je krásný.

Cvach-a-stado.jpg

[Markus]

Ty obrázky tomu nasazují korunu, díky moc.

[Markus]

Je po všem, kampaň se uzavřela, hrdinové uspěli (někteří), slaví v Baklinu a chovají dobytek.

Opožděný zápis z posledního sezení.

Své dojmy z hraní kampaně OSE napíšu ve formě srozumitelné i těm, co zápisy nesledovali, později.



ER16: A žili šťastně až do smrti (v mezích oldschoolových možností)

Uff, pojďme to dokončit.

Je to už nějaký čas, co jsme šestnáctým sezením uzavřeli naši kampaň v OSE na ostrově Erillion. Nějak jsem se nemohl dostat k zápisu, a navíc jsem ztratil audiozáznam, takže si ani nemůžu připomenout, co se stalo. Ale toho bohdá nebude, abych ze všeho měl zápisy, jen z posledního sezení ne!

Následující článek je zkratkovitý a čistě pro úplnost. Neobsahuje moc postřehů k vedení hry. Ze svých dojmů a poznatků ze šestnácti sezeních strávených v OSE se vypovídám v nadcházejícím článku.

[Ota]

Své dojmy z hraní kampaně OSE napíšu ve formě srozumitelné i těm, co zápisy nesledovali, později.

Těším se. Tyhle pohledy zpoza "zástěny" jsou většinou nadmíru zajímavé.

[Quentin]

Těším se. Tyhle pohledy zpoza "zástěny" jsou většinou nadmíru zajímavé.

Jop. The hype is real

[Markus]

Kampaň završena, finální feedback jsem poslal v samostatném článku a diskuzi. Pojďme tam.

[Markus]

Přehodil jsem pár příspěvků do té samostatné diskuze. Pojďme prosím tam, ať je všechno na jednom místě. Pořádně reagovat asi zvládnu až večer.

[Markus]

(Dovolím si tohle vypíchnout v jiné diskuzi, protože v původní by to bylo off-topic a asi by to zapadlo.)

Mimo jiné jsem taky použil A Thousand Dead Babies (a hráčí se ještě pořád trápí tím prokletým košíkem, chudáci...) a bavilo mě si srovnat postup mojí družiny a té tvojí

Pověz mi prosím víc! Mí hráči si určitě velmi rádi poslechnou, kolik dětí se narodilo vám a jak jste s nimi naložili.

Mimochodem – tohle v zápisech nebylo – u nás to skončilo tím, že odkletá postava odnesla košík do lesa, kde ho zakopala do země (což je teda hodně, hodně nehumánní, když se nad tím zamyslíš do důsledku). Měl jsem vymyšleno, že jí při tom sledovali krysodlaci („obsah“ vedlejšího hexu). Ze zvědavosti košík vykopali a on se navázal na jednu z nich, čímž se do zdejší komunity krysodlaků začaly rodit dětské děti a krysy řešily, co s nimi. Měl jsem pak nachystané jedno setkání, kdy hráči u cesty potkají ženu (krysodlačku) s kapucí přes hlavu a košíkem v ruce, jak prosí o pomoc (ostatní krysodlaci ji z komunity vyhnali) a moc jsem se těšil na ten okamžik, kdy to hráčům dojde. Ale nikdy už jsme se k tomu nedostali...

[MartinJ]

(Dovolím si tohle vypíchnout v jiné diskuzi, protože v původní by to bylo off-topic a asi by to zapadlo.)

Mimo jiné jsem taky použil A Thousand Dead Babies (a hráčí se ještě pořád trápí tím prokletým košíkem, chudáci...) a bavilo mě si srovnat postup mojí družiny a té tvojí

Pověz mi prosím víc! Mí hráči si určitě velmi rádi poslechnou, kolik dětí se narodilo vám a jak jste s nimi naložili.

Mimochodem – tohle v zápisech nebylo – u nás to skončilo tím, že odkletá postava odnesla košík do lesa, kde ho zakopala do země (což je teda hodně, hodně nehumánní, když se nad tím zamyslíš do důsledku). Měl jsem vymyšleno, že jí při tom sledovali krysodlaci („obsah“ vedlejšího hexu). Ze zvědavosti košík vykopali a on se navázal na jednu z nich, čímž se do zdejší komunity krysodlaků začaly rodit dětské děti a krysy řešily, co s nimi. Měl jsem pak nachystané jedno setkání, kdy hráči u cesty potkají ženu (krysodlačku) s kapucí přes hlavu a košíkem v ruce, jak prosí o pomoc (ostatní krysodlaci ji z komunity vyhnali) a moc jsem se těšil na ten okamžik, kdy to hráčům dojde. Ale nikdy už jsme se k tomu nedostali...

No, já mám na hrářskou postavu navázaný ten košík natolik, že nepomohlo ani jeho zničení, takže zakopat by nepomohlo. Použil jsem to zatím k tomu, že je znalejší NPC, se kterým se šli poradit, odkázal na několik lokalit, kde by to možná / slyšel jsem / jsou o tom legendy, šlo vyřešit. Sedlo to jak prdel na hrnec, protože jim začínaly docházet nápady, co dál dělat, tak jsou velmi motivovaní

Jinak se narodilo zatím:

1. (Pátečka) rozčtvrceno hned po zjevení chudákem prokletým. Prostě zpanikařil. Je to sranda a vede to k vývoji postavy, protože několik týdnu předtím málem zabil jednoho "paladina", co chtěl udělat to samé někde jinde jinému dítěti.
2. (Nedělník) odevzdáno spřátelenému NPC do "dočasky".
3. (Pondělníček) a 4. (Úterka) odevzdáno v jiném městě páru, který chce děti ale je neplodný, na radu místního kněze.

Teď momentálně mají díky silnému klerikovi prokletí pozastaveno (na 5 dní), ať si trochu oddechnou a nemusí řešit, že na cestě do jedné z těch naznačených lokalit budou generovat další a další mimina.

Zatím mají štěstí, že se všude (díky kostkám) našel někdo, kdo od nich už "narozené" děti převzal, ale to jim taky jednou skončí. Kromě toho hlavního problému (rodí se nám děti, je to nepraktické, hlučné atd) mě však nejvíc baví to, jak to vyvolává konflikt v družině. "Prokletý" se totiž o děti moc nehodlá starat, postava trpící vampírismem se nabízí, že to vyřeší tím že se z miminek stanou přesnídávky, a dvě nejnormálnější postavy se nakonec o ty děti musí starat, protože najatí žoldáci už to pomalu začínají taky odmítat. Tohle je vlastně pro ně nakonec mnohem větší problém než to, že se jim generují děti

[Markus]

Dík. Já si taky myslím, že je to ve výsledku prokletí spíš pro Vypravěče, který furt musí vymýšlet, jak ten svět na ty děti bude reagovat a jaké možnosti hráčům nabídnout.

U nás se jich narodilo kolem deseti, většina skončila v sirotčinci (za poplatek). Takže jestli jste teprve u úterky, máte to vlastně ještě dobrý.

[Jerson]

Markusi, teď jsem si přečetl zápis z druhého dobývání jeskyně s legionáři, a jednak mi nepřijde, že to bylo tak přímočarý boj, jak jsi popisoval (i když v jeskyni se dvěma vchody mohli lupiče vykouřit), a pak by mě zajímalo, jak řešíš hromadné boje. Protože vzít oddíl legionářů ve zbroji do jeskyně proti přesile lapků s lehkými zbrojemi je dost dobrá taktika, protože v omezeném prostoru je přesila celkem k ničemu proti sehrané skupině vojáků cvičných v boji nablízko a se štíty.
A při útěku se někam ztratili ti čtyři legionáři, kteří bušili na horní vrata.