Horor

[MarkyParky]

Ad Nosferatu:
Já jsem asi jeden z mála, ale mě to přišlo špatné.

1) Tempo bylo totální zabiják atmosféry. Hlavně střihy. Jedeme nějakou dramatickou nebo atmosférickou scénu, dojede do konce a děj se zapauzuje, artový kamera-roll, střih, artový kamera roll do zmražené scény, její rozjezd od nuly. Spolehlivě rozbije jakékoliv naladění.

Musím konstatovat, že i původní Nosferatu, eine Symphonie des Grauens (1922), který je němý, a tedy prokládaný vkládanými titulky a náhledy na dopisy, zprávy, stránky knih a podobně, má lepší tempo a gradaci!

2) Tempo přináší další problém - nefunguje rule of cool. Do hry je nacpáno momentů na efekt (nahotina v noci v hostinci) nebo za sebe skládá scény bez respektu plynutí času (poslední noc), jenže je plný prostojů (viz výše), takže jako divák mám čas přemýšlet nad jejich skladbou, účelem nebo logikou a ony nefungují.

3) To souvisí s další věcí a to práce s předlohami, aneb pejsek a kočička vařili dort. Je to teoreticky remake Nosferatu, eine Symphonie des Grauens, takže z něj si bere jména postav, lokací a sekvenci klíčových událostí, ale protože původní film měl na dnešní dobu krátkou stopáž (jen 94 minut), tak se nastavovalo - a to třemi různými, naprosto konfliktními způsoby:
- zaprvé se přidalo spousta obsahu z původního Stokese, který v Nosferatu (1922) nebyl nebo byl jen naznačen.
- zadruhé se naopak rozvíjí spousta myšlenek z Nosferatu (1922) /hlavně u postav Lucy a Míny*/, což film naopak od Stokese vzdaluje
- a nakonec je tam spousta samoúčelných vsuvek, které si autoři prostě přidali nad rámec obou předloh, ale nijak je neprovázali se zbytkem filmu (zmiňovaná nahotina).

Což teda na mě ve výsledku působilo naprosto schizofrenně a šíleně rušivě.

4) Ta hlavní linka Míny mi přišla strašně skvěle nastřelená ... a pak zoufale nevytěžená na konci. Stejně jako proměna Lucy a její osud. Ano, byl to jeden ze zajímavějších konců Drákuly, dávalo to smysl, ale čekal bych, že z toho konfliktu mezi chtíčem a láskou, který je v téhle adaptaci soustředěný do jediné Míny a zmítá jí, v posledním rozloučení vytěží film víc.

5) No a nakonec, jestli to má být horor, tak já vlastně celou dobu nevěděl, čeho se jako mám bát. Jasně, do značné míry to bude dané tím, že to mám totálně provařené ze všech jiných možných zpracování, ale těch pár "inovací" v podobě vyvraždění Lucy i rodinou bylo děsivě málo na to, aby to nějak zapůsobilo, zejména protože to stejně bylo celé zakryté milosrdnými stmívačkami. Ale jinak tam nebylo nic strašidelného - ani osobní drama, ani dlouhé okamžiky napínavého očekávání, ani gore, ani levné lekačky, v podstatě nic.


Asi jsem letadlo, ale mě tohle zpracování totálně zklamalo.

*Sorry, já ta německá alternativní jména neudržel

[Argonantus]

Hellraiser

Než se dostanu k novému filmu Hellraiser (2022, režie David Bruckner), je třeba asi pro nezasvěcené pár slov o původním Hellraiseru (1987, Clive Barker). A začít je třeba asi hlavně prapůvodní povídkou z roku 1985, z důvodu slávy filmu později vydávanou pod názvem Hellraiser, nicméně při prvním vydání se jmenovala Hellbound. Je to celkem jedno, protože oba názvy souvisí s příběhem velmi volně a vyvolávají dost zavádějící dojmy, o čem to vlastně bylo.

Byla to odrostlejší novela a nedorostlý román, zhruba sto stránek. Z hlediska inovativnosti a techniky psaní asi nejpřesnější Barkerovo dílo, dokonale vycizelované právě proto, že malé. Čtyři hlavní postavy (dva manželé a dva milenci), pět strašidel, u kterých není úplně jasné, zda nejsou jen kompars k tomu hlavnímu. Z jistého úhlu pohledu je to drama o nevěře a posedlosti. A jakkoli se tu mluví docela hodně neb mistr je duší hlavně divadelní autor, tak je to hodně kryptické a zavřené. Drtivá většina prostších hororových diváků to chápe a vnímá jako běžný vyvražďovací masakr. Něco jako gore Hamlet.

Pokud jsem film Hellraiser (1987) zařadil na úplně první místo svého seznamu hororů, pak si nejsem úplně jist, že je opravdu nejlepší. Neuvěřitelné literární předloze zůstal hodně dlužen neb rozpočet byl dosti skromný. Nejsou to jen úspory stran cenobitů, co ve filmu chybí; taky nám může snadno uniknout to základní nedorozumění, že cenobiti jsou vlastně hodní, jenom nedokážou rozeznat rozkoš od bolesti. Taky asi leckomu uteklo, že Kirsty miluje Roryho a tahle zakázaná láska, vlastně další variace posedlosti, je jediný důvod, proč hned na začátku neuteče. A taky se poněkud rozblemcal konec. A taky je to vlastně příšerné latexové béčko, ze všech asi nejpříšernější. Navzdory tomu je to film ohromující a z předlohy zbylo dost na to, abyste si mohli být jisti, že jste zaručeně nikdy nic podobného neviděli. Lavina vizuálních nápadů je od té doby pravidelně vykrádána všude možně. Cenobity šlohl Guillermo del Toro do Faunova labyrintu, zpětně skládající se mrtvola je k vidění v Mumii (již computerová a proto daleko méně zajímavá). A jeden Spiderman obsahuje kousek úžasné Youngovy hudby.

Následovala úplná lavina Hellraiserů dalších, takže jsem napočítal na csfd aktuálně 14 různých exemplářů, nepočítaje v to úžasnou legoverzi a Hellraisera v jedné minutě. Prakticky všechny jsou horší než původní (1987), některé přímo děsivě horší. Pokud by to někoho zaujalo, pozoruhodná je snad akorát zmatená, leč opravdu strašidelná dvojka (s původním podtitulem Hellbound), na kterém prý ještě spolupracoval osobně Barker, a pětka jména Inferno, což je taková hardcore noirová detektivka. Většinu ostatních jsem neviděl ani já, neb to se fakt nedá.

Hellraiser (2022) zbrusu nový se pyšní tím, že na ní cosi dělal Barker. Přesto bude asi opět zmaten leckdo, protože není to plnohodnotný další příběh, neb začíná podezřele podobně jako jednička, a není to ani remake, neb se zase dost povážlivě liší, neb z těch čtyř původních postav zbyly dvě a jsou tu čtyři nové, pokud počítám dobře, ti homosexuálové se mi dost pletou. To že se mi pletou u Hellrasiera postavy, to je samozřejmě docela velký problém; ty původní se fakt nepletly. Hlavní záporák sem nejspíš zabloudil ze dvojky. A hlavní hrdinka se dočkala zdrcující kritiky na csfd, že je nesympatická. Což je malinko nedorozumění, protože ona nebyla nijak andělská ani prapůvodní Kirsty, viz výše, a dokonce trochu podobně vypadala.

Jiné nepochopení se táhne nad tím, že Pinhead je androgyn. Dávno před nesmyslnou módní vlnou laviny LGBT postav, které povinně zamořují i filmy, kde k tomu není žádný důvod, byly světy Cliva Barkera obydleny nejen LGBT postavami, ale i postavami sexuálně tak zvláštními a ujetými, že se nevyskytují nikde jinde. Takže zrovna Pinhead v původní povídce byla přímo holka, a navíc to zdaleka nebyla hlavní šéfka cenobitů. Hlavní byl nejspíš Inženýr, který nemluvil skoro vůbec, většina postav z různých technických příčin mluvit ani nemohla; mluvčí té party byla jiná holka s vyřezávanou stydkou kostí. V tomto směru se tedy noví cenobiti víc podobají té původní vizi, jsou podstatně elegantnější a šílenější. Ti filmoví 1987 byli trochu punk, ježto bylo málo peněz a latex není CGI. Hlavní efekt dělal Doug Bradley úžasným hlasem a charismatem, nový pinnhead mi ale nepřipadá nijak horší.

Máme tu pár nových věcí; dům coby klec proti (a na) cenobity a ďábelský nápad, že se oběti vlastně vybírají navzájem. Máme tu různé konfigurace kostky, Lament, Lore, Laudarant, Liminal, Lazarus, Leviathan. Máme tu pár bezva starých věcí (zvon a zbytky Christophera Younga). Máme tu daleko pečlivější výpravu, u čehož se lze dohadovat, jestli je to děsivější nebo méně děsivé než ty příšerky vytažené z popelnice. Máme tu smysl dávající konec.

Řekl bych, že ten, kdo nikdy neviděl Hellraisera a nečetl ho, může být náramně zaujat, ba postupně i nadšen. Kdo ty původní věci zná, bude rozpolcen na kost; kouzlo původního nápadu prostě není a nebude, Julie i Frank chybí, ale na druhou stranu si lze užít znaleckou variaci na známé téma. Rozhodně lepší než zdrcující většina hororů bez nápadu, co se porůznu nabízejí; přec jen je to furt Hellraiser.

[Argonantus]

Stane se něco hrozně špatného - seriálový (spíš minisériový) klon Krvavé nevěsty, je to strašení na vděčné téma Nevěsta a Svatba, které jsme tu už řešili. Názory na to jsou hodně kontroverzní, většina výhrad se týká kompozice, ježto jsou to vlastně asi tři k sobě ne úplně patřící příběhy, každý tak na film (takže i nějaké to uhlí). Ale nápady jsou hodně dobré, v případě Lítostivce přímo skvělé, takže jsem se bavil celou dobu dobře. Hodně příbuzné tomu Poeovi, stylem vyprávění, atmosférou, a z podstaty věci přece jen lépe propojené epizody, když to měla být souvislá story. Takže méně než za čtyři rozhodně nelze. Hororisti, jděte do toho.

[Argonantus]

Kruh.
Po strašně moc letech znova, hlavně po návratu z Japonska, ve snaze zjistit, zda zbylo v americké verzi cokoli Japonského. Ježto napoprvé mne americký Kruh štval tím, jak japonské reálie předělal do amerických, daleko méně zajímavých.
Zbaven tohoto nepříjemného stínu, že jest to pouhý remake, blíže k představě, že jsem toho Hideo Nakatu neviděl (dost jsem ho už zapomněl), je to strašně super film. Hrozně moc nápadů, hrozně moc děje, spousta pěkných obratů a hora působivého výtvarna. U pár věcí jsem na pochybách, jestli to tam v originálu vůbec bylo, neb to bylo takové lacině televizní (ten kůň na trajektu, nebo moucha), v každém případě je Verbinského kruh asi o dvacet minut delší a někde ty minuty vězet musí. Přesto je to etalon svištícího filmu ™, děj furt nabízí něco nového, právě jako Verbinského asi úplně nejslavnější opus, Piráti z Karibiku I. Přitom tam vlastně není snad vůbec žádná krev (!), všechno se elegantně naznačuje, jakkoli to má pověst hororu mezi všemi horory toho nejhororovatějšího.

Kdyby mi někdo tvrdil, že je to hororová jednička, asi bych se moc nehádal, i když jsem máznul Hellraisera výš. Jo, a Japonsko tam nakonec je, ježto ten finální obrat je Japonský, to by Američan sám od sebe nikdy neudělal (pokud není Ambrose Bierce). O pěti hvězdách není pochyb.

[Argonantus]

Haunting of the hill house , ověnčeno jmény Shirley Jackson, která to kdysi napsala, a Mike Flanagan, co to režíroval, a docela spoustou procent na csfd https://www.csfd.cz/film/650069-the-hau ... i/prehled/ V zásadě podobné dříve shlédnutému (ale vlastně novějšímu) Pádu domu Usherů, a ještě víc podobné shora rozebíranému Stane se něco hrozně špatného, a i tady je to obráceně, Strašidelný dům byl dříve (2018). Ve všech případech jde o to, že je to strašení tak nějak uvnitř rodiny; komentáře mluví nikoli nepřípadně o "rodinném dramatu," což je rozhodně štěpnější zdroj strašení, než k uzoufání vyčerpané téma strašidelných domů s duchy (a zjistíte, že za vysoké procento z nich může ta samá předloha Shirley Jacksonové).

První dojem je dost problematický, přesně takto, děti, nikdy nedělejte expozici - vybafne na vás hned pět dětí a dva rodiče, a to celé dvakrát, ježto ve dvou časových liniích, takže čtrnáct postav, a celý první díl neřešíte nic jiného, než kdo je kdo. Dál je to výrazně lepší, jeden díl jedna postava, až někam do šestého. Souhlas s tím, že pátý díl je skvělý, a vlastně i šestý.

Nicméně, pokud jste viděli ty novější opusy, jsou beznadějně nápaditější. Tady víte skoro všechno dopředu (včetně toho slavného pátého dílu); nápady jsou dost průhledné a avizované hodně dopředu. A dva díly navíc, proti konkurenci, kterými získáte jen víc uhlí. A furt jsou tam lekačky a strašliví duchové, i když v méně zběsilé kadenci, než je u dnešních béčkových hororů zvykem, a trochu mne to otravovalo (u těch Usherů byli ostatně taky a taky mne to otravovalo). Jako není to špatné, ale zase to není úplně nejlepší. A opravdu tomu dal dost na budku poslední uslzený díl, který je prostě špatně a naivně napsaný, sorry jako. Weronika Tofilská má o dvacet bodů na csfd méně, ale píše prostě výrazně lépe, takže Stane se něco hrozně špatného čili Krvavá nevěsta Advanced v tomhle trojboji asi vítězí, a asi berte raději i ty Ushery.

[PardGalen]

A na něco jako pokračování se chystáš? Má to méně procent, ale mně se to líbilo o něco víc.

The Haunting - Záhadné sídlo Bly
https://www.csfd.cz/film/650069-the-hau ... y/prehled/

[Argonantus]

V ramci zkoumani Flanagana pulnocni mse. Jeden dil a sel jsem od toho. Neba.

[Wolfus]

Mna to tiez zo zaciatku nebavilo, ale vydrzal som a oplatilo sa. Rozbeh je velmi pomaly, ale koniec je dobry.

[Argonantus]

Mnohem štastnější případ - Jennifers´body, český překlad zřejmě zatím není, only in Netflix.
Po bezradném hledání a několika zjevných omylech, (Tenet by Nolan, nejnudnější film světa o zdánlivě zajímavém tématu), otráven Flanaganem, neb ono je to vlastně čím dál tím stejnější,

najednou veselá středoškolská ptákovina o lásce a upírech s Amandou Seyfried, kterou jsem tu někde kdysi odepsal, že jako je beznadějný případ, no a NTKV
- nejprve jsem se přistihl, že mne to docela baví, pak jsem vysloveně zvědavý, co bude dál, a konec sleduji přímo bez dechu.

Míra absurdity a střelenosti ještě vysoce zastiňuje Krvavou nevěstu. Něco jako kdybyste zkřížili Bullet train s tou nevěstou a Stmíváním; a chápu že nevíte, co z toho může vzniknout. Jo, takto přesně mělo vypadat Stmívání, asi by nebylo tak oblíbené, ale ti zbylí fandové by ho fakt milovali i ve vyšším věku. Ještě nehodnotím, budu muset vidět víckrát.

Vlastně jsou tam úžasné dialogy, úžasné postavy, úžasné herecké výkony, věřte nebo ne. Amandě Seyfried se omlouvám, hledala se dlouho, ale pak se fakt našla. Už ji budu brát vážněji. No, a taky je tam Adrien Brody a J. K. Simmons, ač ve vedlejších rolích; to fakt nejsou žádná ořezávátka. Titulní zdánlivá protagonistka Jennifer taky není špatná, ale přece jen klasičtější, už jsme tohle pojetí viděli víckrát. Ježíš, a ti milenci! Může být někdo tak úžasně tupý? Prostě k sežrání!!


Za zmínku stojí i Zatracení, takový pěkný severský syrový sychravý sysel, totiž draugr na zmrzlém pobřeží. pro ty, co mají rádi, když je všechno na svém místě. Tři, možná třiapůl.

Seriálek Katla je ovšem ještě daleko lepší, ten je vysloveně islandský národní a z hlediiska nás Evropanů mnohem méně klasický a předvídatelný. Určitě čtyři.

[Wolfus]

Jennifer's body som videl snáď 20 rokov dozadu pod českým názvom "Bacha, kouše!".

[Argonantus]

Jo. Už jsem si to našel, je to z 2009 a dostalo to zdrcujících 50%. Zřejmě podle velmi beznadějného prvního dojmu - upíři, název, střední škola, Amanda Seyfried a Megan Fox, sexy a vtipný, ježišmarjá.

Sexy to není snad ani vteřinu (pokud vám to tak připadá, jste Clive Barker nebo Sadako nebo tak něco). Střední škola je někde v pozadí, přesně jako ve Stmívání (J.K. Simmons, kterého chci v příštím životě za profesora). No a vtipný... snad na konci v titulcích na vás film párkrát vesele mrkne, ale do té doby drží linii perfektně.
Možná by šlo tvrdit, že to místy nastavuje zrcadlo, ale daleko spíš je to psychologický příběh ze života dospívající mládeže.

Něco jako Buffy, zabíječka upírů; příběh o dospívání a o kamarádění v tomhle věku. Akorát ta je takto pojatá zjevně a průhledně a od začátku, kdežto tady to dělá dojem, že se jim to samo trochu zvrtlo a nabralo některé nečekané směry a přesahy.

Talkshow s ďáblem - úplně jinak, tady se tváříme, že je to staré, ale je to 2023, a nastavujeme zrcadlo, a je to myšleno daleko chytřeji a na první dobrou to oceníte snáz, ale za mne o kousek slabší.

[Wolfus]

Talkshow sa mi hodne páčila. Netvrdím, že je to nejaký velkofilm, ale prišla mi výborne natočená a atmosféra bola tiež celkom konzistentná (čo mi dnes často chýba).

[Jerson]

Po bezradném hledání a několika zjevných omylech, (Tenet by Nolan, nejnudnější film světa o zdánlivě zajímavém tématu),

Nepsal jsi, ze jsi z něj viděl jen 20 minut?

[Argonantus]

Jerson: Jo. Víc jsem nevydržel, bylo mi jasné, že to bude stejná bída jako Inception, podobně pojatá. Mnoho hodin totálního prázdna.

Jennifers´body – další poznámky. Podnětná četba poznámek na csfd ukazuje, že odhad byl správný, autorský záměr rozeznala výrazná menšina diváků. Většina očekávala cosi primitivního a přehledného, část z nich to tam pracně našla a pravila „je to taková kravina, jak jsme čekali“, část z nich to nedostala a jsou zklamaní – „není to vůbec tak zábavné, jak jsme doufali“. Což mne přivádí na celou řadu podobně nepochopených skvostů, Jeanne d ´Arc by Besson nebo Sucker Punch by Zack Snyder (Filův tamní komentář by mohl klidně viset pod Jennifers´body). Jakmile se autor pustí do druhých a dalších plánů, do vrstev díla, pak může být potrestán tím, že to recipient nedá a dojde k selhání diváka. A když něco zabalí do krvavého obalu ještě s přídomkem „sexy“, tak si koleduje dvakrát víc.

1) Dost napovědělo csfd ohledně osoby jménem Diablo Cody. Není to vycoolený temný upír, ale holka, co prý původně tancovala u tyče a pak došla veliké slávy coby scénáristka (Oscar za film Juno, neviděl jsem, ale zdálky je to starší a mnohem méně zajímavá přesmyčka stejných témat jako u Jennifer). Taky prý měla v jedné verzi dělat scénář Barbie.
Závěr – není to kouzlo nechtěného, ale úmysl; ten film není veselá středoškolská vyvražďovačka, ale jen se tak tváří, je to women movement v plné zbroji.

2) Trefil jsem Buffy, zabíječku upírů, a Stmívání; ty věci jsou obě taky o holčičím dospívání, viděno holkou a pro holky. Tuhle trojici lze rozdělit podle pohledu na kluky. Podle Stmívání jsou prostě boží jako Edward. Buffy si s kluky moc neví rady, neb je trochu mlátí a trochu by je chtěla chápat a moc jí to nejde. No a podle Jennifer jsou to nepříjemní nadržení kreténi, chauvinist piggery, jak by pravila Ursula le Guinn. Na druhou stranu, s holkama se ve světě podle Jennifer taky moc nemažou, jsou to buď nadržené krávy, nebo zotročené krávy, nic mezi.
Závěr – nedali jste divákovi ani jednu postavu se kterou by se mohl ztotožnit, pročež trpí a tone.

3) Někdo jiný na csfd zmínil Carrie. Ano, tady je příbuznost značná, nejen tím, že je to o těžkém osudu středoškolačky, ale třeba velmi konkrétní scéna zkázy baru je skoro kopie finální scény v Carrie. Carrie je rovněž na první dobrou horor o telekinezi, ale ve skutečnosti je to spíš o šikaně ve škole a důmyslná variace na zrození Frankensteinovského monstra.

Závěr – a když nasadíme tenhle chvat na Jennifer, pak je najednou daleko jasněji. Není to středoškolský horor s upírem, a místo zjevné školní šikany tu máme jemnější šikanu skrze vztahy a ten sex, který je tu vždy jen prostředek. No a monstrum se tu zrodí taky. Carrie je průhlednější metafora, takže ji lidi chytají snadněji a je slavnější, Jennifer je advanced model pro lidi o desítky let zmlsanější.

4) No a ten Sucker Punch, ostatně. Taky tam holky tancují u tyče (což nevidíme) a sexují (což taky nevidíme), a celou dobuy se děje něco úplně jiného, bojuje se o moc a o svobodu. Sucker Punch je daleko zamotanější, daleko skrytější, a taky za to dostal o většiny diváků na budku a líbí se fakt málokomu.

Závěr – tady si lze všimnout další roviny; jak Sucker Punch, tak Jennifers´ body jsou příběh vyprávěný Watsonem, zdánlivě vedlejší postavou, o kterou vlastně jde celou dobu víc než o Holmese. Což je můj oblíbený vypravěčský manévr.

5) Pravil jsem Krvavá nevěsta, a ne úplně přesně. Neb Krvavá nevěsta je průhledněji zábavná, a je to kladná postava, která si získá divákovy sympatie rovnou (moje tedy rozhodně). Jde z temnot do světla, kdežto hlavní (vedlejší) hrdiinka naopak ze světla do tmy, což je odjakživa méně žádaná varianta.

6) Taky by to mohl být comics, skoro libovolný. Jádrem je univerzální scéna „Krutečku ne!“, kde vznikne buď omylem nebo zlým úmyslem monstrum. K vidění snad ve všech Marvel i DC stories, scény jsou občas jak přes kopírák (je tam nějaký stroj, který metá blesky a vypadá složitě a je to v noci). Tady je v závěru půvabná variace téhož, ovšem o dost nápaditější.

7) „Mým nejoblíbenějším filmem je asi Jennifer's Body. Byla jsem tam v posteli s Megan Fox a řeknu pravdu, když se spojili naše jazyky, bylo to opravdu sexy. Myslím, že nám to docela vyšlo. Líbáme se podobně," prozradila Amanda Seyfried.

Ta scéna je moc dobrá, ale z úplně jiného důvodu; celou dobu kamera sleduje hlavně zuby, a divák nervózně čeká, co bude. A Amanda zřejmě pochopila, že poprvé v životě opravdu hraje, zcela se potopila do zajímavé postavy a žila její život. Za mne je to fakt bezpečně její nejlepší film. Možná tak nějak měla dopadnout Červená Karkulka, ale je taková nedopečená.

8) Některé věci jsou při zpětném promýšlení zřejmě nedotažené a Jennifers´body není dokonalý film. Úplně nejnáročnější scéna s tím Amandiným sexem – zjevně a úmyslně nejhorší sexuální scéna na světě – honí hodně zajíců najednou, vlastně se tu úplně všechno rozsekne a vyřeší. Odhalení, jak to je s Jennifer je nasnadě a dominuje, ale mám pocit, že Needy zároveň pochopí, jak je to s ní samotnou. Protože od tohoto bodu zamíří někam úplně jinam, k finální scéně v blázinci (jo, zase přes rameno Sucker Punch a potažmo Kukačky). A ta finální scéna je bezva, ale mohla by být opravdu velikánská, kdyby se jí věnovalo víc času a fungovalo tempo (předobraz z těch Kukaček je jedna z největších filmových scén vůbec).

Sečteno a podtrženo – fakt je toho tam strašně moc a není to jednoduchá záležitost ani náhodou.

[Log 1=0]

No a podle Jennifer jsou to nepříjemní nadržení kreténi, chauvinist piggery, jak by pravila Ursula le Guinn. Na druhou stranu, s holkama se ve světě podle Jennifer taky moc nemažou, jsou to buď nadržené krávy, nebo zotročené krávy, nic mezi.
Závěr – nedali jste divákovi ani jednu postavu se kterou by se mohl ztotožnit, pročež trpí a tone.

Zrovna když jsem měl pocit, že někdo taky pochopil nedoceněný film...

Ne. Tohle není pravda. Muži tu nejsou prasáčtí šovinisté. Needy tak vidí hudebníky z Rozbité krajnice. A má vlastně pravdu, ale jejich hlavní rys to není, tou je spíše touha po úspěchu, dosaženém klidně přes blaho ostatních. Kdybych měl použít nějaký cool popis, tak půjdu spíše s toxic alfa, než s šovinistickým prasákem. A tak jako tak, oni nejsou obraz mužů. Oni jsou zlo. To zlo, které přivede do světa příšeru.

Z mužských postav má nejvíc prostoru Chip. A to je pravý opak šovinistického prasete. Je to svým způsobem ideální boyfriend. Starostlivý, milý, respektující mladý muž. Ano, má pár lidských slabostí, zejména je trochu žárlivý, ale není to nic, co by ho stavělo proti Needy a jejímu blahu. Jen mu to dodává lidskost. Ty vole, tohle je ten kluk, se kterým máma a táta chtěji, aby jejich dcera chodila...

Kdo tam je dál? Ten emo kluk. Taky milý chlap. Ano, když s ním holka nechce chodit, tak zkusí pozvat na rande její nejlepší kámošku, což je taková puberťácká blbost... ale rozhodně nezanevřel na Needy, že ho nechce, ani Jennifer do ničeho netlačí. Jako co z něj dělá nadrženého kreténa? Prostě normální, vlastně spíš fajn, pubertální kluk. Pak ten sportovec, který se nechá zatáhnout sexy holkou do lesa. Aktivita 100% na její straně, on je psychycky v háji, protože mu umřel kamarád. Tohle fakt není popis nadrženého kreténa, sorry. Pamatuju si jeden dialog s Jenniferiným bývalým, kde působil jako dick, ale fakt je to moc málo, aby člověk něco vyvozoval o té postavě, natož celém filmu.

Jestli něco, tak podle toho filmu jsou muži v jádru citliví jedinci, kteří to přes občasné chyby myslí dobře.

Co se holek týká, tak jádrem filmu je toxický vztah. Takže ano, je tam pachatelka a oběť. Oběť, která si postupně uvědomí, jak je ten vztah toxický a postaví se své tyrance, což je velmi pozitivní a zároveň funkční charakterový oblouk. A sorry, označit oběť týrání jako "zotročenou krávu" je extrémně hrubé a necitlivé. Já jí fandil. A i ta tyranka, ačkoli není stotožnitelná, a je to záměr, má pár polidšťujících rysů. Vlastně jsou to dvě dost rozvinuté a prokreslené postavy s věrohodnými rysy.

Takže sorry, Jennifer's body má plno chyb, ale pokud jsi tu nenašel nikoho ke ztotožnění a tudíž trpěl a tonul, tak je problém spíše na tvém přijímači.