[OSE] Jerson a spol. jdou do dungeonu

[Jezus]

Díky za sdílení dojmů. Jsem na tom po Xyntillanu podobně, nicméně za sebe můžu říct, že mě tohle "vymýšlení různých přístupů" docela baví (byť po omezený čas) a je to ten zamýšlený primární způsob hry (zábavy).

V těch popsaných situacích šlo více méně právě o to, jak se pojistíš proti případné "zradě". Tedy pokud odhadneš, že jedna z voleb může skončit bojem (což z popsaného odhadneš), tak hra je o tom, abys ten boj - pokud opravdu začne - začínal v taktické výhodě (nachystáš nějakou pas, umístíš dobře střelce etc. ).

Účelem nástrah je pak skutečně plýtvat zdroje (jejichž management je teda pro mě nutným zlem, ale chápu, že lidi může bavit Factorio, takže je může bavit zpráva inventáře...). Obejít je je legit, pokud zdroje dochází, nicméně zamýšlený play je prostě "vymyslet přístup", jak jimi projít s minimalizovanými ztrátami zdrojů. Proto tolik vtipů o desetistopé tyči - to je legit způsob, jak snížit riziko, ale zároveň neplýtvat nějak extra časem. Já třeba při podezření, že sáhnu-li do chřtánu soše, přijdu o ruku, tu sochu minul, ale příště jsem si přitáhl železné vzpěry, kterými jsem potenciální past zablokoval (ještě lepší by asi byla železná trubka, do které lze strčit ruku).

Ale jak říkám, tohle mě baví občas, při dlouhodobé hře se mi to docela rychle omrzí...

S dojmy z bojů docela souhlasím, teoreticky jsou možnosti velké, reálně chápu, proč má 5e tolik kouzel a schopností, kterými ty boje oživuje. Na druhé straně myslím, že OSR se nehraje kvůli taktickým bojům, respektive ta taktika se projevuje hlavně před bojem tím, v jakých začínáš podmínkách.

...

Výše uvedeným tu hru nijak nehájím, ostatně o tom, co koho baví rozhoduje hlavně jeho vlastní dojem. Jen mě napadlo, že se podělím o to, co jsem si já odnesl z OSEnautů (a možná trochu pomůžu Markusovi, že nebude muset po sté opakovat některé pointy ).

[Jerson]

Budu spoilerovat.

Spoiler

Než jsme pustili kostlivce, tak jsem si ověřil, že je klerik kdyžtak umí zahnat. A čekal jsem útok, takže jsme byli připraveni.
Co jsem už nečekal, že při osvobození jednoho spadnou okovy všem, a hlavně že když jsme připraveni, zatímco oni leží připoutaní, tak že i tak můžou všichni tři vyhrát iniciativu a zaútočit jako první, přičemž každý z nich má tři útoky. Plus to, že meč je proti nim téměř neúčinný. Pořád asi předpokládám, že po těch staletích dobrodruhování už mají i začínající postavy zbraně vhodné pro širší spektrum běžných protivníků.

To samé dveře na dně studny. Čekal bych, že když je někdo udržuje a je v nich past, tak budu budou mít nějaký smysl a budou používané. Ne že jsou jen dveře zasazené do zdi, čert ví jak staré, o které by se měl někdo starat, doplňovat do nich jed, které mají vlastně jediný smysl - zabít postavu, která sleze až na dno studny. Kdo s proč by takovou past instaloval, a kdo a jak se o ni stará, to jsem nezjistil a vsadím se, že v modulu odpovědi na tyto otázky nejsou - a že tyto otázky se ani v dungeoncrawlu nemají pokládat. (Což je tedy napůl otázka.)

Stejný případ byl stařík, kterého roztrhali námi zahnaní kostlivci. Markus po hře říkal, že tam jsou i jiné přístupy, ale když jsem podrobně prohlížel mapu, tak jsem jiný přístup nenašel.

Podobně oheň u ninjaželv v podzemí a vězněné děti. Určitě by se nedalo nijak odhalit, že želváci musí někdy chodit ven a sbírat dřevo na oheň, a že někde musí brát vodu na vaření dětí, protože jsou prostě v jedné nebo dvou místnostech v podzemí.
Děti nikomu na povrchu nechyběly - ani to jedno dítě, u kterého Markusovi padlo, že bude z nějaké bohatší rodiny.

Ostatně i to, že Želváci nebo Tříska nějak sebrali Orlanda, (v pohodě, jsou schopnější), vzali jeho věci včetně meče - lepšího než jejich zbraně - a to všechno ukryli pod tajnou dlaždici pod ohništěm. Tedy museli nechat oheň dohořet / uhasit, odsunout uhlíky, uložit věci do truhly, opět rozdělat oheň. Kdyby odsud chtěli rychle utéct, tak si ani svoje poklady nemůžou vzít s sebou.

Tohle jsou věci, které mi chybí k tomu, abych si dungeoncrawl dokázal užít. Nebo možná přebývají - musím mnohem víc potlačit svůj smysl pro uvěřitelnost, abych si ty prvky mohl užít než doplňujících otázek, ale přitom ho nesmím potlačit moc, abych dokázal vidět nějakou logiku, že pasti budou tam, kde bych je měl čekat.
Neumím tohle potlačení na poměrně úzkou výseč uvěřitelnosti, a čím víc sezení hraju, tím víc roste poměr náročnosti potlačování ku míře zábavnosti. V tomto případě byla ta dvě sezení tak akorát, aby se mi uvěřitelnost v hlavě úplně nerozbila (Na rozdíl od Mausritteru, kdy stačila hodina hry a měl jsem v hlavě spíše střepy snů.

I když tedy při pohledu na studnu se sochami žab mě jako první napadlo "Jak se vůbec někdo dostával ke studni s vědry? Vždyť ty žáby strašně překáží."
Ale Markus ví už tak 15(?) let, že otázka "odkud berou vodu?" je pro mě dost zásadní, takže jsem nechtěl trollit hned takhle na začátku

[Markus]

Mám dneska hromadu práce, tak nestíhám zápis z druhého sezení, musíte počkat.

Jersone, vesměs ti dávám za pravdu, dungeony nejsou žánr pro lidi se zájmem o simulaci, jsou z definice těžko uvěřitelné, musíš tomu tak trochu „ctít věřit“. Ale dá se pohybovat na hraně, kdy to není úplná blbost a v rámci svérázné „logiky světa“ to všechno dává smysl – což je hrozně důležitý, abys to vůbec mohl hrát. Věci musejí dávat smysl a být konzistentní, aby s nimi hráči dokázali pracovat. Bez toho řešíš nahodilé scénky vedoucí k nahodilým výsledkům a to není zábava.

Tady jen pár spoilerových dovysvětlení tvých spoilerů, abych ukázal, proč to „dává smysl“ konkrétně tady nebo cos neviděl. Jak říkám – netvrdím, že je to realistická simulace, není. Ale svoji logiku to má. A místy mi přijde, že jsi hrozný hnidopich a vrtáš se ve věcech, které jsou „v pohodě“.

Spoiler

Co jsem už nečekal, že při osvobození jednoho spadnou okovy všem, a hlavně že když jsme připraveni, zatímco oni leží připoutaní, tak že i tak můžou všichni tři vyhrát iniciativu a zaútočit jako první, přičemž každý z nich má tři útoky.

Nebyli to kostlivci, byli to démoni zakletí v kostlivcích a byli pekelně rychlí. To, že jsou to démoni, vám předem sami řekli! Představili se jmény a říkali „Jemu nevěř, je to démon!“ „Ne, on je démon!“ „On je démon!“ Být to obyčejní kostlivci, tak je rozsekáte bez problémů.

Tohle je příklad situace, která je trochu chyták nebo past na hráče – pochopí hráči, že nejde o standardní příšeru a nechají se nalákat do falešného dojmu bezpečí, protože „kostlivce přece dáme?“

Pořád asi předpokládám, že po těch staletích dobrodruhování už mají i začínající postavy zbraně vhodné pro širší spektrum běžných protivníků

Vaše začínající postavy nedobrodruhují stovky let, a dokonce ani širší svět nebojuje s kostlivci stovky let. Širší svět funguje v zásadě standardně – dobrodruzi jsou extrémní excesy zažívající extrémně vzácné situace, asi nemají dostatečnou ekonomickou sílu na to, aby zafinacovali vývoj a výzkum nových technologií pro mimořádně minoritní využití.

Nehledě na to, že technologie na boj s kostlivci funguje: říká se jí "používej jiné než sečné a bodné zbraně".

(Asi je prostor debatovat o implementaci zbraní proti kostlivcům, jestli je kladivo opravdu tolik lepší než meč, ale v AD&D prostě mají „rezistenci“ a hráči se to rychle naučí a přizpůsobí se tomu.)

To samé dveře na dně studny. Čekal bych, že když je někdo udržuje a je v nich past, tak budu budou mít nějaký smysl a budou používané. Ne že jsou jen dveře zasazené do zdi, čert ví jak staré, o které by se měl někdo starat, doplňovat do nich jed, které mají vlastně jediný smysl - zabít postavu, která sleze až na dno studny. Kdo s proč by takovou past instaloval, a kdo a jak se o ni stará, to jsem nezjistil a vsadím se, že v modulu odpovědi na tyto otázky nejsou - a že tyto otázky se ani v dungeoncrawlu nemají pokládat. (Což je tedy napůl otázka.)

V podzemí je prastarý chrám žabího kultu přímo s jejich (polo)bohem, takže můžeme předpokládat, že to tam vybudoval onen kult dost možná ještě předtím, než nad tím vyrostlo město. Otázka stavitelů je každopádně nepodstatná.

Dveře byly explicitně a velice výrazně popsány jako divné – jednak tím, že ve vlhkém plesnivém podzemí, kde se všechny ostatní dveře pomalu rozpadaly, byly z krásného mahagonu a zdobené řemeslně precizními ozdobami, a jednak výslovnou poznámkou o tom, že nenesou jedinou stopu poškození, plísně atd. Tohle zaznělo dost výrazně. Že byly „divné“, bylo od pohledu jasné – lze oprávněně očekávat nějakou slabší magii, která je udržuje provozuschopné, nebo jinou zradu.

EDIT: A co se týče smyslu dveří, tak zrovna zdobené dveře ve vstupní chodbě, co ale nikam nevedou, mají smysl očividný: trhnout pozornost na sebe a nutit vykradače hrobek pálit čas a energii jejich „otevíráním“, zatímco skutečná svatyně/hrobka atd. je jinde.

Opět neříkám, žes to ty jako prvohráč měl vědět. Ale svoji logiku to má, rychle by sis jí osvojil, a až bys příště viděl nějaké zázračně zachovalé dveře v jinak plesnivém podzemí, asi bys byl okamžitě paranoidní.

Stejný případ byl stařík, kterého roztrhali námi zahnaní kostlivci. Markus po hře říkal, že tam jsou i jiné přístupy, ale když jsem podrobně prohlížel mapu, tak jsem jiný přístup nenašel.

Pominu-li možnost, že stařík se dovnitř dostal studnou, což není úplná blbost, tak má dvě možnosti přístupu: z hospody, kam se třeba mohl někým protáhnout, nebo naopak z druhé strany, tajnou chodbou ústící ke Sběratelce zespodu. Hned za tajnou chodbou vlevo dole je chodba vedoucí „mimo mapu“, kde nevíme, co je, takže pro mě za mě stařík mohl přijít třeba odtamtud. Ale jelikož o něm víme, že šel cíleně za sběratelkou, přijde mi nejpravděpodobnější, že přišel prostě z hospody. Po vás sice hostinský chtěl vstupné, ale třeba se se staříkem domluvil jinak? Nebo se mu starého blázna sželelo potom, co ho týdny otravoval? Zrovna tohle projde Occamovou břitvou asi nejsnáz. Za mě dobrý.

Ano, musíš přistoupit na to, že tohle je svět, kde starý blázen jde prodávat lebky Sběratelce, a když je odmítnut, šmejdí po sklepeních a čeká, až mu z toho hrábne. Nicméně tradice bláznivých poustevníků je celkem antická.

Podobně oheň u ninjaželv v podzemí a vězněné děti. Určitě by se nedalo nijak odhalit, že želváci musí někdy chodit ven a sbírat dřevo na oheň, a že někde musí brát vodu na vaření dětí, protože jsou prostě v jedné nebo dvou místnostech v podzemí.

Žijou v městském podzemí a mají přístup do sklepů! Kousek od nich jsou sklepy nevěstince, hned vedle toho sklad cechu literátů, hned vedle toho chodba vedoucí „mimo mapu“ dál do sklepů. Mají spoustu prostoru někde něco krást. Krysák běžně vychází na povrch (hádám, že leze studnou) a loví děti, což dokonce explicitně zaznělo, řekli vám to sirotci.

EDIT: Tak ne, krysák leze ven budovou J, což je opuštěná budova v některé vedlejší ulici. Má z ní krásný přístup až domů.

Děti nikomu na povrchu nechyběly

Ptali jste se? Mluvili jste se sirotky a ti vám řekli, že několik dětí zmizelo. Nijak zvlášť jste po počtu zmizelých nepátrali.

Tedy museli nechat oheň dohořet / uhasit, odsunout uhlíky, uložit věci do truhly, opět rozdělat oheň.

To není tak úplně problém ne?

I když tedy při pohledu na studnu se sochami žab mě jako první napadlo "Jak se vůbec někdo dostával ke studni s vědry? Vždyť ty žáby strašně překáží."
Ale Markus ví už tak 15(?) let, že otázka "odkud berou vodu?" je pro mě dost zásadní, takže jsem nechtěl trollit hned takhle na začátku

Z té studny dávno vodu nikdo nebere (nemá rumpál ani vědro) a lidi se jí vyhýbají, to snad taky dokonce zaznělo.


EDIT: Jen ať to prosím nevyzní jako hádka. S Jersonem jsme si myslím užili celkem fajn hru, já jsem si s kluky moc rád zahrál - dlouho jsem je neviděl - a nečekal jsem, že zkonvertuju Jersona na pravou víru. Chtěl jsem mu jen poctivě ukázat, jak zhruba hraju. A tohle vnímám jako takové přátelské jersonování, hehe.

[Markus]

Napadá mě, že je to rozdíl v mentalitě.

Já vidím něco, co je na první pohled divné, a tak hledám vysvětlení, proč by to tak mohlo být.

Jersone, ty vidíš něco, co je na první pohled divné, a hledáš vysvětlení, proč to tak být nemůže.

Ale nakonec jdou najít obě.

[Vitus]

Já jsem si tu hru docela užil a přidám pár poznámek za sebe:
- i mne to připomínalo dračák, ponejvíce ten "starý dračák" (1.1 a níže) v tom dobrém slova smyslu (myslom situace když se dungeoncrawl vydařil, bylo tam i to RP a nebylo to "vymlacovani nemocnice")
- pokud by ovšem už "starý dračák" měl přístup k takhle postavenym modulum (jako ten, co jsme hrali) asi by pak hodně věcí kolem RPG vypadalo jinak (souhlasím s Markusem a dalšími, že dobře postavena RPG pravidla jsou dobrý základ, ale dobré moduly jsou klíč)
- nějak se nám v prvním sezení nedařilo spolupracovat (takticky), (pozn.: Jerson později přiznal, že on to udělal záměrně a já se taky přiznávám, že jsem jednu past spustil včera schvalne), což se nám pak vymstilo
- resource management je klíčový prvek OSR, což beru, hodně věcí, co jsme měli u sebe se hodilo, akorát ten Tříska by byl bez Jersonovi nové postavy konečná (riziko podobných úzkých míst je běžně asi u všech RPG, akorát mi přijde, že v OSR je to více fatalni)

A nakonec - všechny pasti by vyřešila jediná věc:
- na náměstí je podezřelá studna a všichni se jí vyhýbají -> hodíme tam granát!
- jsou tam nějací tři podivní kostlivci -> hodíme tam granát
- jsou tam podivné zlaté dveře -> hodíme tam granát

A proto, jak trefně poznamenal Markus, jsme žádný granát neměli

[Vandalicus]

vtipne je, ze pri posledni DCC hre s Markusem jsme si rikali, ze bysme potrebovali granaty a brokovnice, jinak uz mam SWAT taktiku vcelku secvicenou

[Selhan]

Vždycky je pro mě osobně zajímavé sledovat, kde narazím na hranici, po kterou s Jersonovou kritikou souzním, a kde se už naše představa "uvěřitelnosti" začne rozcházet. Zde třeba u bodu, že meče nefungují proti kostlivcům – což mi přijde očekávatelné. Že jsou věci, které se zdají magicky odolávat času, nikdo nemusí udržovat. Že je prokletá studna na prd studna.

(Mimochodem, ten argument granátem mně osobně třeba celkem štve, pro mě je to nezábavný design.)

[Vitus]

(Mimochodem, ten argument granátem mně osobně třeba celkem štve, pro mě je to nezábavný design.)

To byla nadsázka, kdybychom byli víc naladěni na ten OSR mindset od začátku, tak je to docela zábavný design s mnoha hejblatky .

[Jezus]

Myslím, že u těch kostlivců nešlo o to, že jim tolik nevadí meče, ale že se to ve světě neví, respektive že dobrodruzi nemají jako běžnou výbavu (také) kyje a palcáty, nebo s tím jinak nepočítají. Nicméně oni i tak trochu počítali (měli klerika), zbytek je v OSR holt na zkušenosti hráčů.

Ale bral bych to spíš jen jako postřehy/poznámky: A například by z nich dávalo smysl vyjít v tom, že v základní výbavě nějakých dobrodruhů zaměřených na nemrtvé (právě klerici, paladinové apod.) by krom svěcené vody mohlo být i kladivo

Co se granátu týká - nadsázka to být musí, protože ve skutečnosti nefunguje tak dobře, jak se o něm vtipkuje. Například

Spoiler

kostlivce moc neřeší - buď je nepouštím (tedy ho nepotřebuji), nebo je pustím a pak je na něj pozdě (jsou na meele). Podobně jako zahájit průzkum studny granátem moc nefunguje - zabije to toho dědu, co mohl něco vědět a potenciálně ohrozí i toho kluka, co hledají.

Nemluvě o tom, že to zburcuje půlku podzemí.

Nicméně někdy by se výbušniny v dungeonu hodily

Spoiler

odpalovat podezřelé dveře je běžná taktika protiteroristických jednotek

, takže alespoň víme, kde se vzala inspirace k pyroforovi z vedlejší debaty

musím mnohem víc potlačit svůj smysl pro uvěřitelnost, abych si ty prvky mohl užít než doplňujících otázek, ale přitom ho nesmím potlačit moc, abych dokázal vidět nějakou logiku, že pasti budou tam, kde bych je měl čekat.

V tomhle tě docela chápu a mívám s tím problém nejen u OSR. Je ta na první pohled nelogická věc:
a) nějaká příběhová nedomyšlenost/chyba GMa/"protože magie" (a vlastně na ni nemám upozorňovat a moc si jí všímat/řešit)
b) má logické vysvětlení, ale já k němu zatím nedostal (a možná nikdy nedostanu) doplňující informace, aby to začalo dávat smysl
(mám pálit čas jejich zjišťováním, nebo to neřešit a věřit, že to to logické vysvětlení nakonec má?)
c) je to stopa k něčemu, co řešit naopak mám, mám si toho všímat a na základě toho nějak vyšetřovat/nějak se chovat (jak to poznám od těch předchozích bodů?)

Kvůli tomuhle občas mívám schizofrenní stavy, kdy nějaké naznačené nebezpečí (případně odhalení u věcí postavených na záhadě/nečekaném twistu) bych vlastně dokázal předvídat (okamžitě po té mi docvaknu stopy, co na něj ukazovaly, aniž by je GM musel vysvětlovat nebo připomínat), ale stejně ho spustím (nepřipravím se...), protože kdybych to zároveň dělal u bodů a) a b), tak ve hře nedělám nic jiného (a všechny to nudí).

[Selhan]

Vitusi, myslel jsem to tak, že když by se většina problémů dala nejlépe vyřešit granátem, tak mi to nepřijde jako žádoucí stav. Hra, kde to neplatí, mi přijde lepší. Ale to je jen taková prozatím nedozrálá myšlenka.

[Markus]

Druhá výprava

Hráči a postavy:

Jerson – Zelander „Rychlý stín“ Evros (zloděj, 2. úroveň)
Mizy – Roderick Podobraz (kouzelník, 2. úroveň)
Ota – Bratr Belander Palčivé ruky (klerička, 2. úroveň)
Smrq – Drog Kamenná žíla (trpaslík, 2. úroveň)
Vitus – Barga zvaný Op (bojovník, 2. úroveň)

Bez spoilerů:

Dobrodruzi uprchli ze studni s paralyzovaným Roderickem a mrtvým Tlemíkem. Tlemíka předali do svědomité péče cechu hrobařů a převozníků (v kroužkové zbroji – „drobné si nechte“) a potom vyrazili do lázní, kde si zaplatili drahé léčivé soli. Druhého dne, částečně uzdravení, se do studny vrátili. Už na náměstí potkali dobrodruha Muglava (plátová zbroj, řemdih), který studnu taky zkoumal, dohodli se tedy na dělbě pokladů rovným dílem a přibrali ho do skupiny.

Navzdory drobným periperiím s obřími krysami a přízraky zesnulých krasavic rychle našli tajné sídlo netvorů, kteří unesli mladého Orlanda! Ještě předtím se od nich však Muglav odpojil a šel si vlastní cestou, když objevil tajnou chodbu, která ho zajímala víc než nějaké unesené dítě. Hrdinové v závěrečné třífázové bitvě s podzemními netvory – během níž se zázračně objevil nový pomocník – zloděj Zelander (Jerson se připojil až ke konci) – konečně objevili doupě zla a zachránili unesené děti – kterých tam kupodivu bylo víc. Jen z Orlanda už zbývaly jen ohlodané kosti. Oops!

Přesto se podařilo najít nezanedbatelné množství pokladů, a vdova Danarosa za ostatky svého syna a navrácení rodového meče dokonce vyplatila polovinu slíbené odměny, takže konec dobrý, všechno dobré.


Ztráty: žádné, jen mladý Orlando
Poklady: 1000 zlatých aureů za návrat ostatků a meče; nalezených 4000 zlatých, 3 drahokamy (100, 500, 500 zl.), kalich za 500 zl., kožená zbroj +1, ještě lektvar létání

Celkové skóre obou výprav po odečtení dluhů a úplatků: 6540 zlatých

Spoilerový zápis bude následovat.

[Markus]

Spoilerový zápis!

Spoiler

Jak bylo řečeno, výprava sice byla ochuzena o jednu postavu (Jersonovu), ale ještě na náměstí potkali dalšího dobrodruha (náhodné setkání), plešatého Muglava s vodnatýma očima, který se ochotně dohodl na spolupráci, jen aby se později v průběhu výpravy odpojil.

Zpočátku byl postup rychlý, skupinu obřích krys (1) dobrodruzi zahnali zapálenou pochodní a rychle proběhli až do sálu, kam z otvoru ve stropu stékali splašky ze stok (2). U odtoku v podlaze ležela kostra s oprýskaným kalichem a nad ní se zjevila přízračná postavy ženy kvílející prosby jako „Vezmi ten kalich a pij. Pij z kalichu lásky!“ Nemoudrý válečník Barga zvaný Op kalich skutečně zvedl, a přestože prozíravě nezačal pít splašky kanoucí ze stropu a místo toho si do kalichu nalil čistou vodu z měchu, opravdu se napil. Okamžitě vzplál láskou k duchovy ženy, která byla – teď už to věděl – jeho ztracenou láskou! Už se od ní nechtěl nikdy odloučit, chtěl s ní navěky zůstat! (Stejně jako onen nešťastník, který tu ležel už nějakou dobu.)

Mapa studny 2.jpg

A tak bratr Belander ducha odvrátil mocným zaříkáním, duch se rozplynul, Bargovi se na chvíli vrátil rozum a společníci válečníka odtáhli dřív, než se duch zase zjevil.

(Tohle byl ústupek jednorázovému hraní. V kampani bych ducha odvrátit nenechal, respektive podle pravidel by bylo odvrácení náročnější, a i kdyby se ho odvrátit podařilo, očarovaný Barga by měl dostat vztek a agresoři, kteří napadli jeho lásku, okamžitě napadnout! Takovéhle začarování je pro postavu skoro pomalá smrt. V běžné kampani by nezbývalo než nechat Bargu v místnosti a tím ho vyřadit ze hry, nebo ho nějak sejmout (třeba kouzelným spánkem) a násilím ho odvléct pryč a tím ho vyřadit ze hry. Nebyl by úplně ztracený – existujou kouzla na rozptýlení magie a snímání kleteb, ve velkém městě je to jen otázka peněz –, ale rozhodně by byl ztracený pro tohle sezení a hráč by musel vzít náhradní postavu. Do kampaně v pohodě, pro oneshot nepraktické.)

Výprava sestoupila ze schodů, kde bystrý zrak trpaslíka včas odhalil nášlapnou past! (Při šlápnutí na prostřední schod by se spustily čepele ze zdí.) A pod schody našli dobrodruzi tajné dveře v tlamě reliéfu obří krysí hlavy.

Za tajnými dveřmi spatřili fontánu s žabími sochami, plnou kalné, zařasené vody. A z ní se zvedla čtyři nelidská monstra, napůl želvy, napůl lidi. Želvolidi neinteligentně vrčeli a slintali, jeden z nich třímal meč, druhý hůl, třetí dvě dýky a čtvrtý jakési dva podivné řemdihy. Ukázalo se ovšem, že želví mutanti nejsou tak drsní, jak se tváří. Dva z nich rychle padli a zbylí uprchli na druhou stranu, po schodech dolů do jakéhosi velkého potemnělého sálu.

Dobrodruzi se zastavili a nepronásledovali je, aby nevběhli do pasti. Postavili hlídku ke schodům a začali prohledávat fontánu. Při zdlouhavém hledání ale z prozkoumaných částí podzemí přišli tři ghúlové a vrhli se na ně! Kouzelník Roderick a trpaslík Drog byli záhy paralyzováni ghúlím jedem. Naštěstí situaci opět zachránil bratr Belander, když dva ze tří ghúlů odvrátil. Třetí pak byl snadno udolán.

Tím se dobrodruzi octli v situaci, kdy měli dva paralyzované členy družiny. Zbylí dva zaklínili tajnou chodbu a dál hlídali u temného schodiště, zatímco Muglav dál prozkoumával žabí fontánu, až skutečně cosi stiskl, fontána se vypustila a odhalilo se schodiště vedoucí kamsi do hlubin!

Trvalo celkem asi hodinu, než se paralyzovaní konečně začali hýbat. Naštěstí se mezitím nic nepřihodilo. (Jelikož výprava měla z jedné strany zaklíněné dveře a z druhé nemohlo nic přijít, nedávalo moc smysl házet na náhodná setkání.)

(Já jsem mezitím přemýšlel, co asi budou dělat nepřátelé ve velkém sále. Měl jsem tam tři – dvě želvy nindža a potom krysodlaka mistra Třísku. Byli v oslabení a věděli to, takže do útoku se asi nepohrnou. Zároveň nechtějí opustit svoje doupě, kde mají děti v klecích. Nakonec jsem vymyslel nějaký pokus o překvapení spočívající v tom, že dobrodruhy vylákají a potom se jim pokusí zhasit všechna světla – sami totiž vidí ve tmě. Tříska je navíc jako krysodlak nezranitelný, tak dobrý.)

Dole ve velkém sále se najednou rozsvítilo – někdo tam zapálil ohniště! Zároveň se začali ozývat dětské hlásky. „Haló?“ „Pomóc!“ (Netvoři zapálili oheň, aby vrhal černé stíny přes sloupy a pak se do stínů schovali. Děti měly dojem, že věznitelé odešli, a začali volat.)

Muglav prohlásil, že víc než nějaké děti ho zajímá ta žabí fontána, od družiny se oddělil a sestoupil po schodišti pod fontánu. Barga zvaný Op ho tam zavřel.

Dobrodruzi zhasili svoje světla, protože usoudili, že ve světle ohně je nepotřebují (Ha! Chytili se!), a sestoupili dolů. Zarazili se na posledním schodu, u vchodu do sálu. Kouzelník Roderick pak pomocí břichomluvectví promluvil odkudsi ze stínů v sále, což mělo ten následek, že jedna z hloupých želv vytušila, že souboj začal, a podle plánu se rozběhla k hořícímu ohništi a převrhla na něj kotel s polívkou, čímž oheň uhasila a zhasla. Najednou byla všude tma. Netvoři zaútočili!

(Přepadení skoro vyšlo, ale původní plán bylo zhasnou oheň, teprve až družina bude přímo v sále. Teď jsou dobrodruzi pořád ještě na schodišti, takže naštěstí pro ně nejsou obklíčení a želvy musejí útočit proti první řadě válečníků.)

Bitka byla celkem jednostranná. Odkudsi ze stínů se dokonce vynořil zloděj Zelander (jehož jsme operativně přidali – přišel asi před hodinou do prázdného sálu, ale byl překvapen příchodem želv a krysy, a tak se schoval a čekal). Prozřetelnost tomu chtěla, aby Zelander jediný měl magickou zbraň schopnou zraňovat krysodlaky. Byl to masakr.

Dobrodruzi zachránili děti. Jen Orlando mezi nimi nebyl. Na dotaz, kde je, ukázalo jedno z dětí na dětskou lebku a kosti, co se vylily z kotle s polívkou. (Orlando měl zemřít 1k4 dní po začátku dobrodružství. Jelikož za sebou máme už jeden návrat do města, léčení a spánek, byli jsme teď 1 den od začátku. Na 1k4 mi padlo 1. Ooops!)

Dobře, a kde je Orlandův rodový meč? Nikde! V harampádí okolo ohniště bylo jen žrádlo a odpadky. Žádný meč, žádné poklady. Dobrodruzi se už už chystali odejít s prázdnou, když někoho napadlo zeptat se dětí, jestli nevědí o nějakém úkrytu. Děti věděly jen to, že Tříska se hodně ochomýtal kolem ohně. A skutečně – pod volnou dlaždicí přímo v ohništi se našla tajná schránka s mečem i dalšími poklady!

S těmi - a s dětmi - se hrdinové vítězoslavně vrátili do města.

(Tady jsem trochu napovídal. Mám dojem, že nebýt mého „nenápadného“ pošťuchování by se hráči prostě smířili s tím, že žádný poklad nenašli, a odešli by. Holt to nejsou vycvičení hráči OSR a asi nejsou zvyklí pátrat. Chtěl jsem ale, aby si z two-shotu odnesli i trochu pocit úspěchu, tak jsem je ponoukal k tomu, aby hledali usilovněji než jenom „probereme se těmi krabicemi a pytli okolo ohně“.)

[Markus]

Přestože hráči splnili úkol, prošli možná tak polovinu podzemí. Pro představu tady je celá mapa:

Spoiler

celá studna.jpg

Jsou tam i jiné háčky a potenciální děje, ale ve oneshotu jsem na to netlačil.

[Selhan]

Pěkná léčka Jen mohu se zeptat, jak dlouhé jste to sezení měli?

[Ota]

Zhruba 4 hodiny, včetně jedné nebo dvou kratších přestávek.