[Kolektivní článek] Náhodná setkání na cestě!

[Ecthelion]

[Kolektivní článek] Náhodná setkání na cestě!


Fotka je public image, autor Szabolcs Toth.

Další kolektivní článek pro Drakkar! Tentokrát je cílem vytvořit náhodná setkání na cestách, pěšinách a stezkách kolem Ravnburghu (jako případ středověkého/raně renesančního fantasy prostředí) a to do 17.6.2024!

Prostředí Ravnsburghu a arlatských lén odpovídá zhruba období odpovídající zhruba rané renesanci (po vynálezu střelného prachu a knihtisku, ale před vynálezem muškety) v našem světě zhruba mezi lety 1453 až 1498. Magie je spíše ukrytá a vzácná, nestvůry se objevují (v arlatských lénech běžně a hojně žijí například gryfové, kteří rádi u cest loví).

Struktura je tentokrát volnější - můžete vytvořit náhodné setkání na pár odstavců nebo kratší bang, záleží jak chcete. Jeho součástí by měl být popis setkání, o co v něm jde a případně nápady na zahrání.

Trochu víc o Ravnburghu pro zájemce je k nakouknutí tady.

[JacobWolf]

Oltář Ùdlaiche, jeleního strážce
Mezi dvěma vesnicemi se rozléhá prastarý hvozd, široko daleko proslulý hojností divoké zvěře, zvláště té vysoké. Skrze něj vede nenápadná, avšak dobře udržovaná lesní pěšina. Během cesty po pěšině jsou postavy v bezpečí před nebezpečím hvozdu, ovšem s každým krokem se zhoršuje pocit, že vás sledují neviděné oči. Přespání okolo pěšiny nebude přerušeno žádným náhodným střetnutím, ale duchovně založeným postavám se mohou zdát divoké sny, ve kterých často figuruje lov či prostá snaha přežít v divočině, a pokaždé se v nich objeví majestátní bílý jelen. Zda se jedná o skryté zprávy či zkoušky strážce lesa je na každého výkladu.
Stezka přímo uprostřed prochází okolo podivného úkazu. U stromů v rozsahu deseti metrů je nahromaděné jelení paroží. Kůra na stromech je odrbaná, jako by jeleni sami chodili své paroží shazovat sem. Pěšinu roztíná vedví malý kamenný oltář, nad kterým je umístěno největší z okolních paroží, ověšené modlitebními zvonky. Je šance, že nad oltářem se bude tyčit větší paroží, pokud postavy použijí stezku znovu.
Přímo uprostřed oblouku, který paroží tvoří, je na oltáři postavená dřevěná miska se zaschlou krví. Podle kruhových vzorů v půdě okolo se dá určit, že se zde nedávno tancovalo.
Oběť s upřímnou vírou v srdci může naklonit jeleního strážce, ovšem takový čin rozhodně nepotěší žádného zastánce bohů Zrcadlového dvora. Běda však tomu, kdo by se oltář rozhodl zhanobit, jelikož by mu v tom momentě byla odebrána strážcem poskytovaná ochrana před okolním lesem, divokém jako v nejstrašidelnějších lidových povídkách.
Po cestě je možno potkat některé ze známých z obou vesnic, kteří (povětšinou skrytě) uctívají starou víru, v době velkých svátků pak bude přímo u oltáře možno narazit na probíhající obřad. Sácerd, která ho provádí, si na jeho počátku nasadí paroží z oltáře, a s jeho koncem jej klade zpět na místo. Dokud tyto rituály probíhají, bude les vždy plný divoké zvěře, ale rovněž se bude bránit lidskému postupu do něj.

[Ecthelion]

Dáma v nesnázích
Skupina potká na cestě dívku, která sedí na zemi a netečně se dívá před sebe, jako by neviděla nic a nikoho. Její šaty jsou od krve, ale na sobě nemá žádná zranění. Oblečení i šperky jsou drahé a dívka určitě není žádná děvečka. Buď bohatá obchodnice nebo z urozene krve. Zdá se v šoku a nekomunikuje ani nepozoruje přítomnost dalších lidí. Cokoli se stalo, ji muselo těžce traumatizovat. Co budou dělat? Nechat ji tam bez pomoci přece nemohou...

Ne vše je jak se zdá
Dívka je úplně katatonická, nechá se vést, ale sama se nijak nehýbe. Nic nejí ani nepije, ani když ji nutí. Na lidi kolem sebe nereaguje, ale občas se postavám zdá, že se po nich ohlíží, když si myslí, že ji nevidí. Její oči mají podivný lesk. Čím déle je s nimi, tím se zdá natrpělivější a hladovější, stále ale odmítá nabízené jídlo. Mohou ale ráno v okolí najít krvavé skrvny a kusy zabitých zvířat, slyšet v noci podivné zvuky, případně si všimnout, že dívka v noci často mizí z tábora.

Stvůra ze zapomenutého věku světa
Dívka je ve skutečnosti temný přízrak z dávných æsských časů, který unikl ze zapomenutých trosek, kde byl uvězněn po staletí. I jméno této příšery bylo zapomenuto. Živí se lidským masem a krví. V noci obchází kraj, krade matkám děti, zabíjí je a pije jejich krev, ožírá maso nepohřbených mrtvol nebo využívá své schopnosti měnit podobu, aby sváděla pocestné z cesty a pojídá je.

Monstrum je přitahováno k Ravnburghu, kde cítí koncentraci lidí, kde by mohlo nasytit své temné touhy a proměnit ulice města v krvavou lázeň. Pokoušelo se dostat do města už dříve, ale v noci jsou brány zavřené a stráže ve dne zpovídají každého, kde se chce dostat dovnitř. Monstrum neumí mluvit lidskou řečí a tak raději od bran uteklo, než se postavit mnoha lidem najednou. Po staletích hladu a věznění je oslabené a neodvažuje se postavit ozbrojeným lidem. Živí se na bezbranných. Volí lidské femininní podoby, kterými se odívá a maskuje, její skutečná podoba je nelidská a halí se do temnoty jako do pláště. Bojuje spáry a trojitou řadou dlouhých ostrých zubů s dlouhým rozeklaným jazykem, který užívá k vyjídání morku z naštípnutých lidských kostí.

Pokud postavy prohledají okolí místa, kde ji najdou, mohou najít pod listy ukrytou nahou mrtvolu dívky, kterou monstrum zavraždilo a vzalo si její podobu. Její hruď je roztržena spáry a monstrum pozřelo její srdce, což je způsob, jakým získalo schopnost vypadat jako ona.

[Ecthelion]

Žoldnéři na cestě
Jak skupina projíždí cestou, narazí na osamělého žoldnéře v kyrysu, který sedí u cesty, píšťala na kolenou a fouká do doutnáku, aby mu nevyhasl. Jakmile se postavy přiblíží, usměje se a přátelsky zamává: "Dobrý den, drazí poutníci! Daří se vám dobře? Cesta je k vám přátelská? Chvíli nepršelo, tak snad se vám cestuje bez obtíží. Jsem nicméně nucen vás informovat, že jste právě přepadeni a vzhledem k naší profesi... jsme teď žoldnéři mezi zaměstnáními, ve skutečnosti a popravdě spíše bandité... budeme vás muset okrást. Velice se omlouváme za tu nepříjemnost, jem si plně vědom, že je to veclie hrubé přerušení vaší cesty. Pokusíme se nicméně, aby byla tato nepříjemná záležitost rychle za námi a mohli jste pokračovat v cestě. Ještě jednou se omlouvám."

V záloze v lese čeká asi tucet dobře rozmístěných střelců s píšťalami, dvěma hákovnicemi a samostříly, za nimi další půltucet se sudlicemi. Když vůdce postavy osloví, vykouknou z houští a výhružně zamíří své zbraně, aby je zastrašili. Jejich vůdce se jmenuje Roger a je ukecaný a vrcholně zdvořilý. Většinu času se jim omlouvá za nepříjemnost, ale taková už je jejich profese. Ostatní ho nechávají mluvit a pouze se tváří výhružně.

Pokud postavy nejsou vojensky založené nebo nemají šanci je přemoci, žoldáci jim vezmou koně, zbraně a peníze, ale Roger jim nechá boty a nechá je jít, protože jsou mu sympatičtí. Rád si s nimi poklábosí a vymění novinky, zatímco jsou okrádáni. Pokud mají mezi sebou vojáky a vypadá to, že by boj byl obtížný, nabídne jim, že je nechá projet, když mu zaplatí nějaké přiměřené "mýto". Není hloupý a rozhodně nechce bojovat, ale musí se nějak uživit a pokud budou postavy bojovat, můžou přijít o nějaké koně, budou zraněny a někdo z nich může zemřít... což znamená, že všichni prohrají. První salva z hákovnic a píšťal vyplaší koně a sudličníci jsou dobří v tom udržet postavy dál od střelců, případně je stáhnout háky z koní. Pokud by je postavy pronásledovaly, žoldnéři se rychle ztratí v lese. Trocha investovaných stříbrných gryfů a všichni vyhrají. Zaplatí postavy za průjezd? Nebo budou bojovat?