[OSEnauti] - Dolmenwood
Moderátor: MarkyParky
-
MaMaHaJ
- Příspěvky: 480
- Registrován: 6. 6. 2010, 22:14
[OSEnauti] - Dolmenwood
Dolmenwood
Za sedmero řekami a sedmero horami se rozkládá veliký les, na hranicích lidských království, kde se osadníci, dřevorubci, kněží, mniši, rytíři, lapkové a tuláci potkávají s vílami, elfy, mechovými skřítky, démonickými jednorožci, s kouzly, slávou a smrtí. Čas od času se do tohohle prastarého lesa, prokvetlého menhiry obrostlými mechem, plného tajemství, portálů a čarovných bran, přijdou podívat bytosti podivné, kruté, a někdy strašlivě mocné - OSEnauti.
Dolmenwood je hexcrawl, ale my v něm v rámci OSEnautů hrajeme jednotlivá dobrodružství víceméně odděleně jedno od druhého. Abych poskytl alespoň nějaký kontext, tak před každou výpravou můžou hráči navštívit město, které je nejblíž od daného dobrodružství, případně si tam něco nakoupit, navštívit lokace, získat drby, najmout družiníky.
Před každým dobrodružstvím máte možnost navštívit a interagovat až se dvěma lokacemi v daném městě, ale musíte se zároveň někde ubytovat minimálně na týden.
(Tohle ideálně odehrát před sezením - v rámci PbP... Po rozkliknutí spoileru najdete ke každému městu více informací. Zatím tam bude jen jedno...)
Momentálně se nacházíme poblíž města jménem...
Lankshorn (Česky možná Splihoroží?)
A minule OSEnauti měli možnost navštívit:
PRIGWORT (Česky: Ješirmut nebo třeba Rmuťoškub, haha)
Kmánská bašta (Fort Vulgar)
<domácí pravidla - doplním, slibuju>
Za sedmero řekami a sedmero horami se rozkládá veliký les, na hranicích lidských království, kde se osadníci, dřevorubci, kněží, mniši, rytíři, lapkové a tuláci potkávají s vílami, elfy, mechovými skřítky, démonickými jednorožci, s kouzly, slávou a smrtí. Čas od času se do tohohle prastarého lesa, prokvetlého menhiry obrostlými mechem, plného tajemství, portálů a čarovných bran, přijdou podívat bytosti podivné, kruté, a někdy strašlivě mocné - OSEnauti.
Dolmenwood je hexcrawl, ale my v něm v rámci OSEnautů hrajeme jednotlivá dobrodružství víceméně odděleně jedno od druhého. Abych poskytl alespoň nějaký kontext, tak před každou výpravou můžou hráči navštívit město, které je nejblíž od daného dobrodružství, případně si tam něco nakoupit, navštívit lokace, získat drby, najmout družiníky.
Před každým dobrodružstvím máte možnost navštívit a interagovat až se dvěma lokacemi v daném městě, ale musíte se zároveň někde ubytovat minimálně na týden.
(Tohle ideálně odehrát před sezením - v rámci PbP... Po rozkliknutí spoileru najdete ke každému městu více informací. Zatím tam bude jen jedno...)
Momentálně se nacházíme poblíž města jménem...
Lankshorn (Česky možná Splihoroží?)
Spoiler
Lankshorn je malé město, něco málo přes tisíc obyvatel, které leží na jižní hranici lesa. Zděné domy, kostel s vysokou věží,
dlážděné trhové náměstí. Město se nachází v oblasti Vysokých mýtin, prastaré domoviny "bregglů," ovcím a kozám podobnému lidu s rohy a srstí. Po generace soužití se lidé a bregglové promíchali, a tak obyvatelé Lankshornu mají často poděděné různé breggelské rysy po předcích - rohy, kopyta, pysky, atd. Městu vládne lord Malbleat, o kterém se povídá, že je krutý a panovačný.
Zajímavá místa které můžete navštívit:
1) Kostel sv. Pastery
2) Tržiště (dvakrát do týdne se zde pořádají trhy, dá se zde koupit cider, sýry, koně a psi.)
3) Fara
4) Hřbitov
5) U rohaté lasice - Hospoda, (středně drahá), ve znaku má kouzelnou rohatou lasičku, která podle místních legend žije v dubech a vysmívá se lidské lopotě. Je možné se zde ubytovat.
6) Dům Harfy - Vysoká budova z bílého kamene, rezidence lorda Malbleata, když pobývá ve městě. Úřaduje odsud jeho zástupce, Clewyd Baldricke.
7) Mečíř - Joremey Whilpston-Puddingfoot, dělá i normální kovářské služby, ale je znám výrobou překrásných zdobených a velmi kvalitních mečů. Umí vyřezávat do zbraní ozdoby, případně je i postříbřit.
Apatyka u Zlatého - Apatykář Sydewitch Maldwrot - nabízí houby, bylinky, a možná nějaké lektvary.
9) Strejdovy kameny - starý menhirový kruh obrostlý mechem
10) Příkopová cesta
11) Panská cesta
12) Hltská cesta
13) U Bogwaye - nálevna a stáje, levná nalévárna, provozuje kočičanda s třírohým kloboukem Whimsly Bobblefrock, není možné se zde ubytovat, ale dá se zde dobře pobavit, případně ustájit koně. (Možná i koupit, hm?)
dlážděné trhové náměstí. Město se nachází v oblasti Vysokých mýtin, prastaré domoviny "bregglů," ovcím a kozám podobnému lidu s rohy a srstí. Po generace soužití se lidé a bregglové promíchali, a tak obyvatelé Lankshornu mají často poděděné různé breggelské rysy po předcích - rohy, kopyta, pysky, atd. Městu vládne lord Malbleat, o kterém se povídá, že je krutý a panovačný.
Zajímavá místa které můžete navštívit:
1) Kostel sv. Pastery
2) Tržiště (dvakrát do týdne se zde pořádají trhy, dá se zde koupit cider, sýry, koně a psi.)
3) Fara
4) Hřbitov
5) U rohaté lasice - Hospoda, (středně drahá), ve znaku má kouzelnou rohatou lasičku, která podle místních legend žije v dubech a vysmívá se lidské lopotě. Je možné se zde ubytovat.
6) Dům Harfy - Vysoká budova z bílého kamene, rezidence lorda Malbleata, když pobývá ve městě. Úřaduje odsud jeho zástupce, Clewyd Baldricke.
7) Mečíř - Joremey Whilpston-Puddingfoot, dělá i normální kovářské služby, ale je znám výrobou překrásných zdobených a velmi kvalitních mečů. Umí vyřezávat do zbraní ozdoby, případně je i postříbřit.
Apatyka u Zlatého - Apatykář Sydewitch Maldwrot - nabízí houby, bylinky, a možná nějaké lektvary.9) Strejdovy kameny - starý menhirový kruh obrostlý mechem
10) Příkopová cesta
11) Panská cesta
12) Hltská cesta
13) U Bogwaye - nálevna a stáje, levná nalévárna, provozuje kočičanda s třírohým kloboukem Whimsly Bobblefrock, není možné se zde ubytovat, ale dá se zde dobře pobavit, případně ustájit koně. (Možná i koupit, hm?)
PRIGWORT (Česky: Ješirmut nebo třeba Rmuťoškub, haha)Spoiler
Prigwort se nachází na mýtině hluboko v lesích a je jedním z největších sídel přímo v Dolmenwoodu. Je slavný především díky svým hospodám, nálevnám, a kvalitou piva. Za městskými hradbami se klikatí úzké uličky, dřevěné domy, a hrázděné hostince, vše zdobené pomalovanými řezbami zvířat, kouzelných tvorů, a různých dávných hrdinů.
Zajímavá místa, která můžete navštívit:
1) Radnice - sídlí zde Vznešená rada sládků, která vládne městu
2) Tržiště - možnost koupit / prodat různé houby, koláče, zvířectvo (psy, koně, atd) + základní dobrodružné vybavení
3) U Nachmelenýho vola (středně drahá nálevna + lázně, možnost vyslechnout drby)
4) Krejčí Žlučokal (možnost koupit luxusní a očarované oblečení)
5) Hostinec u Rumbucha (středně drahá hospoda kde se dá ubytovat + prodávají různé druhy vína + drby)
6) Hraběcí dvůr, náměstí se zlatou sochou vílího prince jménem "Žlutý hrabě"
7) Hvězdné moře (klenotnictví)
U Svraštělé mišpule (luxusní hospoda, možnost ubytování + drby)
9) Bylinkář Plazoflus, (prodej bylinek a různých mastí)
10) Chrám sv. Waylaine (možnost pomodlit se ke světci)
11) Sténající brána
12) Střílnová brána
13) Opatova brána
14) Pytlova zeď (zbytek nějakého pokusu jednoho vílího prince se usadit ve městě)
15) Panský dům "U Pytle" (sídlí zde bohatá rodina Drougeů) a především Mostlemyre
Drouge, kouzelník, který nabízí své služby za patřičné finanční ohodnocení (identifikaci předmětů, detekce magie, atd.)
16) U Zlomeného parohu (hospoda, běžná kvalita, možnost ubytování + drby)
Zajímavá místa, která můžete navštívit:
1) Radnice - sídlí zde Vznešená rada sládků, která vládne městu
2) Tržiště - možnost koupit / prodat různé houby, koláče, zvířectvo (psy, koně, atd) + základní dobrodružné vybavení
3) U Nachmelenýho vola (středně drahá nálevna + lázně, možnost vyslechnout drby)
4) Krejčí Žlučokal (možnost koupit luxusní a očarované oblečení)
5) Hostinec u Rumbucha (středně drahá hospoda kde se dá ubytovat + prodávají různé druhy vína + drby)
6) Hraběcí dvůr, náměstí se zlatou sochou vílího prince jménem "Žlutý hrabě"
7) Hvězdné moře (klenotnictví)
U Svraštělé mišpule (luxusní hospoda, možnost ubytování + drby)9) Bylinkář Plazoflus, (prodej bylinek a různých mastí)
10) Chrám sv. Waylaine (možnost pomodlit se ke světci)
11) Sténající brána
12) Střílnová brána
13) Opatova brána
14) Pytlova zeď (zbytek nějakého pokusu jednoho vílího prince se usadit ve městě)
15) Panský dům "U Pytle" (sídlí zde bohatá rodina Drougeů) a především Mostlemyre
Drouge, kouzelník, který nabízí své služby za patřičné finanční ohodnocení (identifikaci předmětů, detekce magie, atd.)
16) U Zlomeného parohu (hospoda, běžná kvalita, možnost ubytování + drby)
Kmánská bašta (Fort Vulgar)
Spoiler
Halabala postavený přístav na březích zakletého jezera Longmere. Obklopena rozpadající se palisádou nad jezerem ční stará kamenná věž. Ve vesnici žije asi 90 lidí, ale pobývá zde často i spousta cestovatelů co se plaví na řece dále na jih. Vládne zde sir Osric Vyzáblý a jeho rytíři Kmáni.
Zajímavá místa, která je možné navštívit.
1) Tržiště.
2) Doky.
3) Splatná brána.
4) U Čukova ksichtu - chudá hospoda
5) Kancelář šéfa přístavu
6) Kaple sv. Dougana
7) Trpký sad
Palisáda
9) Kmánská bašta
10) Hradní cesta
11) Cesta u potoka
Zajímavá místa, která je možné navštívit.
1) Tržiště.
2) Doky.
3) Splatná brána.
4) U Čukova ksichtu - chudá hospoda
5) Kancelář šéfa přístavu
6) Kaple sv. Dougana
7) Trpký sad
Palisáda9) Kmánská bašta
10) Hradní cesta
11) Cesta u potoka
<domácí pravidla - doplním, slibuju>
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.
Naposledy upravil(a) MaMaHaJ dne 15. 10. 2024, 16:57, celkem upraveno 8 x.
"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
-
MaMaHaJ
- Příspěvky: 480
- Registrován: 6. 6. 2010, 22:14
Re: [OSEnauti] - Dolmenwood
První OSEnautská výprava
<placeholder>
<placeholder>
"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
-
MaMaHaJ
- Příspěvky: 480
- Registrován: 6. 6. 2010, 22:14
Re: [OSEnauti] - Dolmenwood
Druhá OSEnautská výprava do Dolemnwoodu
Spoilery pro dobrodružství The Fungus That Came to Blackeswell
Dobrodružství se účastnili:
Mourek Myšilov, kocour zaříkávač
Ježíš, člověk válečník
Vědro, elfí lovec
Gildern, kocour zaříkávač
Po cestě houbovým lesem se družina zastavila v malé hospůdce, kterou vede mechová skřítka jménem Syřenka. Od ní se dozvěděli, že v nedaleké vesnici Blackeswell došlo k nějaké houbové kalamitě, a že by s tím měl někdo něco udělat. Prý tam žil nějaký čaroděj, a kdyby je zajímali poklady, určitě mu jeho magické předměty a cennosti chybět nebudou, že…
Družina si dokoupila lucernu, olej, dýmkové koření, sýr, a najedla se krvavé kaše a kysaného zelí. Pak vyrazili do Blackeswellu, kam došli ještě toho dne, asi hodinu před setměním. Hned na první pohled bylo jasné, že tu něco není v pořádku – celou vesnici pokrývala jako pavučina jakási bělostná plíseň, či snad neustále rostoucí podhoubí, ze kterého vyrážely na mnoha místech klobouky různobarevných hub – ze střech, ze škvír mezi dlažbou, z dřevěných stěn. Nikde nikdo, a všude ticho…
Družina se tedy opatrně vydala kupředu. Vzhledem k tomu, že ještě stále bylo světlo, nebylo vidět tak zle, takže je zaujaly dvě dominanty – kostelní věž, a pak cihlový komín, který byl v budově relativně blízko, v podstatě na hlavní ulici, po které přišli. Cestou minuli pár domů s různými vývěsními štíty, rybárna (ze které šel hnusný smrad shnilých ryb,) provaznictví, kovárna… Ale dál je moc neprozkoumávali.
U budovy s komínem si všimli zvláštní věci, jako jediná v okolí ji neobrůstala bílá, houby vyživující, pulzující a čvachtající plíseň. Před budovou bylo vyvalených několik sudů s podivnou slaně páchnoucí zelenou břečkou. Vevnitř našli dobrodruzi různé kádě, vědra, sudy, a pec… Zjevně se jedná o nějakou palírnu, nebo pivovar. Zkusili otestovat účinky zeleného piva na plíseň opatrným vylitím – a rychle se ukázalo, že pivo plíseň hubí a zabíjí. Nabrali si tedy do vaků a šli se podívat do protějšího domu, řeznictví.
Vědro ze svého vaku opatrně odstraňoval plíseň, která rostla kolem dveří, když si všimnul, že se vevnitř něco hnulo. Vyrazil na něj řezník – celý obrostlý houbami, s potřísněnou zástěrou a se sekáčkem v ruce. Z řezníkovi hlavy sahaly dva divné houbovité bílé úponky, které se ho držely a zjevně s ním pohybovaly jako kdyby byl loutka na provázku. Řezník se nejprve nedokázal dostat úplně ven, ale když ho Vědro začal polévat zeleným pivem, které ho zraňovalo, napnuly se bílé šlahouny, co mohly a řezník elfa zranil sekáčkem. Nakonec byl ale společnými silami ustřílen a udolán, když se pokusil ustoupit znovu dovnitř. Bílé úponky ho pustily a zmizely někde u stropu. Řeznictví nikdo prozkoumávat dále nehodlal.
Než se ale stačila družina rozhoupat k další cestě, z povlaku bílé plísně na ně vyrazilo asi pět podobných úponků a snažily se na ně zaútočit. Duchapřítomně se stáhli k pivovaru, rozlili kolem sebe jeden sud, a stáli chráněni v kaluži zeleného piva. Nejbližší úponek se podařilo ustřelit, zbylé se musely stáhnout, jelikož na družinu nedosáhli.
Družina pokračovala na hlavní náměstí, kde prozkoumala několik obřích mochomůrek, které vyrůstaly z dlažby a vypadaly okousané, od lidských i zvířecích zubů. Mohutné kostelní dveře vypadaly zavřené, a obrostlé mohutnými nánosy hub. Ježíšovi se tam moc nechtělo, tak se raději vyrazili podívat k veliké houbě na jižním konci náměstí – vypadalo to, že to původně byla nějaká jiná budova, ale teď ji celou prorostla / obrostla houba. Družina se chvíli snažila vyleptat zeleným pivem místo, kde by asi tak mohly být dveře, ale zdálo se to jako marné snažení, tak toho nechali. Ještě testovali, jak funguje zapálený olej – a ukázalo se, že mnohem hůř než pivo.
Na jednom konci náměstí se ale najednou vynořila nějaká postava – starší muž v kněžských róbách, mumlající si něco pod vousy, obrostlý spoustou drobných hub. Přiblížil se k družině a začal jim žehnat. „Mé drahé houbičky, přišli jste se připojit k naší rostoucí kongregaci?“ Kněz míchal různé modlitby a obrazy s normálního náboženství s různými houbovými věcmi, nakonec vytáhnul svatý olej a začal s ním žehnat kolem rostoucí houby. Ježíš se ho přátelsky vyptal, kdy došlo k tomuhle velkému požehnání (před několika dny) a jestli to mělo nějaký jednoznačný zdroj (kdepak, svaté houby a prozření k podstatě vesmíru se stalo všude najednou.) Nakonec Ježíš přesvědčil kněze, aby se s ním napil zeleného piva – kněz se začal kuckat a dávit, ale hrdinové ho donutili vypít celý měch. Nato se kněz svalil na zem v bezvědomí, ale bylo vidět, že houbičky na něm začínají pomalu odumírat, a že jemná pavučinová vlákna podhoubí co mu prorůstají kůží trochu blednou. Ježíš ho nakrmil léčivými hostiemi, což kněze neprobralo, ale jeho slabý dech trochu zesílil. Odnesli ho do pivovaru a nechali hlídat elfím psem, který chodí s Vědrem, aby se z toho tedy nějak vyspal.
Družina pokračovala dále. Prošli úzkou uličkou kolem obří houby a minuli několik dalších zajímavých domů – dva z nich byly pevně zděné, z kamene a se zamřížovanými okny. (Vězení? Nebo banka?) Jeden z těchto domů taky nebyl obrostlý plísní – družina si všimla, že vchod střeží 4 sochy kamenných gargoylů, se jmény na podstavci. Mourek zjistil, že z nich sálá magie. Zkusili vzít za kliku, ale bylo zamčeno, a klíč nikde. Nechali tedy dveře raději být a pokračovali k nízké kamenné věži, kde měl podle informací od kněze bydlet místní čaroděj.
Věž byla mohutně zarostlá plísní. Družina tedy raději došla pro celý sud zeleného piva, který sem přivalili. Už se začínalo stmívat, a cestou rozvířili nějaké štiplavé výtrusy, ale nic dalšího se nestalo. Přízemí věže vyčistili za pomocí zeleného piva a věder, ale nenašli v něm nic zajímavého, jen trosky kuchyně. Ze schodů do sklepa se ovšem valilo víc a víc plísně – vypadalo to, že zdroj plísně může být tam. Ve sklepě družina našla opravdu veliké množství bílého podhoubí a taky díru ve zdi, za ní tunel, který pokrčoval někam dál. S pomocí zbývajícího piva ještě vyčistili cestu k tunelu a zlikvidovali většinu plísně ve sklepě.
Družina se vydala podívat ještě nahoru. Tam se nacházela pracovna – postel, knihovna a stůl. Ze stropu ovšem zaútočily tři černé polypy, které se pokusily svými houbovitými tlamami popadnout a schlamstnout Ježíše. Za cenu četných zranění a opatrného odstřelování byly polypy nakonec udolány.
Z knihovny sebrali dobrodruzi několik extrémně cenných magických knih, a kodex Fungulum Arcanum, ve kterém jsou popsané různorodé, magické či obyčejné, houby. Ve stole našli váček s mincemi, stříbrný prsten, dvě kouzelné hůlky, a poznámky ohledně výzkumu čaroděje Paronaxe. Zjevně se s pomocí implantace houbových vláken do svého těla snažil dosáhnout nesmrtelnosti. V opuštěných dolech pod vesnicí společně s nějakým J. Kleppem pěstoval a experimentoval s houbami, a před pár dny se rozhodl „ověřit svou hypotézu.“ Pak zjevně následovala houbová kalamita…
Dobrodruzi ještě zvažovali dojít pro další sud, ale venku je napadla další bílá houbovitá chapadla. Nakonec se tedy rozhodli prozkoumat doly bez sudu. Prošli otvorem ve sklepní zdi, a dostali se do opuštěných tunelů, kde se kdysi těžila Ježibabí ruda – nyní mohutně zarostlých plísní. S pomocí svítících očí kocoura Myšilova prošli několik zákrutů, než se dostali na rozcestí.
Jižní cesta vedla ven, na dno otevřeného lomu na kraji vesnice. Rozhodli se pokračovat na západ, kde našli malou houbovou zahrádku – dva záhony kde rostlo spoustu různých hub, zavlažované systémem měděných trubek a hadiček. Kolem se vznášely tři bubliny, svítící zvláštním světlem, a hrající psychedelickými barvami. Ježíš začal trhat houby, ale bubliny začaly vířit světelnými efekty víc a víc a najednou do Ježíše vypálily několik paprsků. (Jednu bublinu stačil rychlou reakcí včas sestřelit elf Vědro.)
Ježíšovi se udělala pěna u pusy, a začal se agresivně rozmachovat mečem okolo. Prasknul ale tak další bublinu, a poslední sestřelil zbytek družiny, který prchal před běsnícím Ježíšem hlouběji do chodby.
Když Ježíš přišel k sobě, zjistil, že stojí opuštěn a ve tmě v prázdné chodbě. Zapálil lucernu a střetnul se se zbytkem družiny. Paprsky ho dost poranily, dojedl tedy zbytek léčivých hostií, a družina pokračovala v cestě na sever, rozhodnuta teď rozstřílet cokoliv co jim přijde do cesty.
Tam se octli v místnosti s nádrží čisté vody, kterou pumpovala mechanická pumpa změtí měděných trubek do stěn oko. (Některé trubky zjevně vedly k houbovým záhonům.) Než stačili pumpu pořádně prozkoumat, ze tmy se vynořil automaton, poháněn mnoha otáčejícími se kolečky. Družina na něj spustila palbu, postupně se stahovala a střílela, a pomalý automaton je nestihl dostihnout, než byl zničen. Na pumpě (i na automatonovi) byla vyražena výrobní značka se jménem J. Klepp.
Družina prozatím nechala pumpu být a pokračovala na sever. Tam se před nimi otevřela rozlehlá jeskyně, masivně prorostlá plísní a podhoubím. Pár železných stolů a alchymistických baněk – zjevně laboratoř. U severní stěny byl ke zdi přirostlý a obrostlý množstvím houbovitých vláken stařec v potrhané róbě, houby prorůstaly celým jeho tělem… V koutě místnosti stál další mechanický automaton, ale tentokrát mnohem větší, a z hlavy mu vyrůstaly dvě komíhající se houbovitá tykadla. (Mykotaurus.)
Stařec otevřel ústa a monotónním hlasem se tázal družiny: „Co tady děláte? Proč ničíte a pálíte? Nechte nás růst… Odejděte…
Nechte nás růst.“ Družina se tedy vypoklonkovala, a stáhla se stranou. Ještě prozkoumali vedlejší chodbu, kde našli další houbovité záhony, a tři automatony, kteří se o ně starali a nevšímali si skupiny. (Ale když se družina otočila zády, automatoni zvedli hrábě a srpy a vyrazili za nimi – naštěstí si toho někdo včas všimnul a družina stačila uprchnout.)
Vzniknul plán dovalit sem další sudy se zeleným pivem, a nalít je do vodní nádrže, která zásobuje houby skrze pumpu. Vzhledem ke zraněním a všeobecné únavě to ale bude muset družina zkusit až někdy příště… Vesnice Blackeswell ještě ale skrývá mnohá nebezpečenství…
(Zkusím nahodit nějaký termín co nejdříve, ať to můžeme doklepnout…)
LOOT a XP:
435 xp za nestvůry
Loot:
4x200 (800 zl) =houba Grue´s Ear
2x125 (250 zl) = houba Hogscap
měšec s mincemi (318 zl celkem)
stříbrný prstem
2 x kouzelná hůlka
(podíl 342 zl na každého)
A pak šílený poklad
Magické knihy (v ceně 26 000 zl dohromady)
Dolmenwood má volitelné pravidlo na získávání xp za magické předměty, kdy dostanete 1/5 jejich celkové hodnoty. Včera jsem se na to ale pořádně nepodíval a domlouvali jsme se na polovině, což je dost rozdíl - musíme ještě dohodnout s jakou variantou počítat aby s tím byli všichni ok.
Spoilery pro dobrodružství The Fungus That Came to Blackeswell
Dobrodružství se účastnili:
Mourek Myšilov, kocour zaříkávač
Ježíš, člověk válečník
Vědro, elfí lovec
Gildern, kocour zaříkávač
Po cestě houbovým lesem se družina zastavila v malé hospůdce, kterou vede mechová skřítka jménem Syřenka. Od ní se dozvěděli, že v nedaleké vesnici Blackeswell došlo k nějaké houbové kalamitě, a že by s tím měl někdo něco udělat. Prý tam žil nějaký čaroděj, a kdyby je zajímali poklady, určitě mu jeho magické předměty a cennosti chybět nebudou, že…
Družina si dokoupila lucernu, olej, dýmkové koření, sýr, a najedla se krvavé kaše a kysaného zelí. Pak vyrazili do Blackeswellu, kam došli ještě toho dne, asi hodinu před setměním. Hned na první pohled bylo jasné, že tu něco není v pořádku – celou vesnici pokrývala jako pavučina jakási bělostná plíseň, či snad neustále rostoucí podhoubí, ze kterého vyrážely na mnoha místech klobouky různobarevných hub – ze střech, ze škvír mezi dlažbou, z dřevěných stěn. Nikde nikdo, a všude ticho…
Družina se tedy opatrně vydala kupředu. Vzhledem k tomu, že ještě stále bylo světlo, nebylo vidět tak zle, takže je zaujaly dvě dominanty – kostelní věž, a pak cihlový komín, který byl v budově relativně blízko, v podstatě na hlavní ulici, po které přišli. Cestou minuli pár domů s různými vývěsními štíty, rybárna (ze které šel hnusný smrad shnilých ryb,) provaznictví, kovárna… Ale dál je moc neprozkoumávali.
U budovy s komínem si všimli zvláštní věci, jako jediná v okolí ji neobrůstala bílá, houby vyživující, pulzující a čvachtající plíseň. Před budovou bylo vyvalených několik sudů s podivnou slaně páchnoucí zelenou břečkou. Vevnitř našli dobrodruzi různé kádě, vědra, sudy, a pec… Zjevně se jedná o nějakou palírnu, nebo pivovar. Zkusili otestovat účinky zeleného piva na plíseň opatrným vylitím – a rychle se ukázalo, že pivo plíseň hubí a zabíjí. Nabrali si tedy do vaků a šli se podívat do protějšího domu, řeznictví.
Vědro ze svého vaku opatrně odstraňoval plíseň, která rostla kolem dveří, když si všimnul, že se vevnitř něco hnulo. Vyrazil na něj řezník – celý obrostlý houbami, s potřísněnou zástěrou a se sekáčkem v ruce. Z řezníkovi hlavy sahaly dva divné houbovité bílé úponky, které se ho držely a zjevně s ním pohybovaly jako kdyby byl loutka na provázku. Řezník se nejprve nedokázal dostat úplně ven, ale když ho Vědro začal polévat zeleným pivem, které ho zraňovalo, napnuly se bílé šlahouny, co mohly a řezník elfa zranil sekáčkem. Nakonec byl ale společnými silami ustřílen a udolán, když se pokusil ustoupit znovu dovnitř. Bílé úponky ho pustily a zmizely někde u stropu. Řeznictví nikdo prozkoumávat dále nehodlal.
Než se ale stačila družina rozhoupat k další cestě, z povlaku bílé plísně na ně vyrazilo asi pět podobných úponků a snažily se na ně zaútočit. Duchapřítomně se stáhli k pivovaru, rozlili kolem sebe jeden sud, a stáli chráněni v kaluži zeleného piva. Nejbližší úponek se podařilo ustřelit, zbylé se musely stáhnout, jelikož na družinu nedosáhli.
Družina pokračovala na hlavní náměstí, kde prozkoumala několik obřích mochomůrek, které vyrůstaly z dlažby a vypadaly okousané, od lidských i zvířecích zubů. Mohutné kostelní dveře vypadaly zavřené, a obrostlé mohutnými nánosy hub. Ježíšovi se tam moc nechtělo, tak se raději vyrazili podívat k veliké houbě na jižním konci náměstí – vypadalo to, že to původně byla nějaká jiná budova, ale teď ji celou prorostla / obrostla houba. Družina se chvíli snažila vyleptat zeleným pivem místo, kde by asi tak mohly být dveře, ale zdálo se to jako marné snažení, tak toho nechali. Ještě testovali, jak funguje zapálený olej – a ukázalo se, že mnohem hůř než pivo.
Na jednom konci náměstí se ale najednou vynořila nějaká postava – starší muž v kněžských róbách, mumlající si něco pod vousy, obrostlý spoustou drobných hub. Přiblížil se k družině a začal jim žehnat. „Mé drahé houbičky, přišli jste se připojit k naší rostoucí kongregaci?“ Kněz míchal různé modlitby a obrazy s normálního náboženství s různými houbovými věcmi, nakonec vytáhnul svatý olej a začal s ním žehnat kolem rostoucí houby. Ježíš se ho přátelsky vyptal, kdy došlo k tomuhle velkému požehnání (před několika dny) a jestli to mělo nějaký jednoznačný zdroj (kdepak, svaté houby a prozření k podstatě vesmíru se stalo všude najednou.) Nakonec Ježíš přesvědčil kněze, aby se s ním napil zeleného piva – kněz se začal kuckat a dávit, ale hrdinové ho donutili vypít celý měch. Nato se kněz svalil na zem v bezvědomí, ale bylo vidět, že houbičky na něm začínají pomalu odumírat, a že jemná pavučinová vlákna podhoubí co mu prorůstají kůží trochu blednou. Ježíš ho nakrmil léčivými hostiemi, což kněze neprobralo, ale jeho slabý dech trochu zesílil. Odnesli ho do pivovaru a nechali hlídat elfím psem, který chodí s Vědrem, aby se z toho tedy nějak vyspal.
Družina pokračovala dále. Prošli úzkou uličkou kolem obří houby a minuli několik dalších zajímavých domů – dva z nich byly pevně zděné, z kamene a se zamřížovanými okny. (Vězení? Nebo banka?) Jeden z těchto domů taky nebyl obrostlý plísní – družina si všimla, že vchod střeží 4 sochy kamenných gargoylů, se jmény na podstavci. Mourek zjistil, že z nich sálá magie. Zkusili vzít za kliku, ale bylo zamčeno, a klíč nikde. Nechali tedy dveře raději být a pokračovali k nízké kamenné věži, kde měl podle informací od kněze bydlet místní čaroděj.
Věž byla mohutně zarostlá plísní. Družina tedy raději došla pro celý sud zeleného piva, který sem přivalili. Už se začínalo stmívat, a cestou rozvířili nějaké štiplavé výtrusy, ale nic dalšího se nestalo. Přízemí věže vyčistili za pomocí zeleného piva a věder, ale nenašli v něm nic zajímavého, jen trosky kuchyně. Ze schodů do sklepa se ovšem valilo víc a víc plísně – vypadalo to, že zdroj plísně může být tam. Ve sklepě družina našla opravdu veliké množství bílého podhoubí a taky díru ve zdi, za ní tunel, který pokrčoval někam dál. S pomocí zbývajícího piva ještě vyčistili cestu k tunelu a zlikvidovali většinu plísně ve sklepě.
Družina se vydala podívat ještě nahoru. Tam se nacházela pracovna – postel, knihovna a stůl. Ze stropu ovšem zaútočily tři černé polypy, které se pokusily svými houbovitými tlamami popadnout a schlamstnout Ježíše. Za cenu četných zranění a opatrného odstřelování byly polypy nakonec udolány.
Z knihovny sebrali dobrodruzi několik extrémně cenných magických knih, a kodex Fungulum Arcanum, ve kterém jsou popsané různorodé, magické či obyčejné, houby. Ve stole našli váček s mincemi, stříbrný prsten, dvě kouzelné hůlky, a poznámky ohledně výzkumu čaroděje Paronaxe. Zjevně se s pomocí implantace houbových vláken do svého těla snažil dosáhnout nesmrtelnosti. V opuštěných dolech pod vesnicí společně s nějakým J. Kleppem pěstoval a experimentoval s houbami, a před pár dny se rozhodl „ověřit svou hypotézu.“ Pak zjevně následovala houbová kalamita…
Dobrodruzi ještě zvažovali dojít pro další sud, ale venku je napadla další bílá houbovitá chapadla. Nakonec se tedy rozhodli prozkoumat doly bez sudu. Prošli otvorem ve sklepní zdi, a dostali se do opuštěných tunelů, kde se kdysi těžila Ježibabí ruda – nyní mohutně zarostlých plísní. S pomocí svítících očí kocoura Myšilova prošli několik zákrutů, než se dostali na rozcestí.
Jižní cesta vedla ven, na dno otevřeného lomu na kraji vesnice. Rozhodli se pokračovat na západ, kde našli malou houbovou zahrádku – dva záhony kde rostlo spoustu různých hub, zavlažované systémem měděných trubek a hadiček. Kolem se vznášely tři bubliny, svítící zvláštním světlem, a hrající psychedelickými barvami. Ježíš začal trhat houby, ale bubliny začaly vířit světelnými efekty víc a víc a najednou do Ježíše vypálily několik paprsků. (Jednu bublinu stačil rychlou reakcí včas sestřelit elf Vědro.)
Ježíšovi se udělala pěna u pusy, a začal se agresivně rozmachovat mečem okolo. Prasknul ale tak další bublinu, a poslední sestřelil zbytek družiny, který prchal před běsnícím Ježíšem hlouběji do chodby.
Když Ježíš přišel k sobě, zjistil, že stojí opuštěn a ve tmě v prázdné chodbě. Zapálil lucernu a střetnul se se zbytkem družiny. Paprsky ho dost poranily, dojedl tedy zbytek léčivých hostií, a družina pokračovala v cestě na sever, rozhodnuta teď rozstřílet cokoliv co jim přijde do cesty.
Tam se octli v místnosti s nádrží čisté vody, kterou pumpovala mechanická pumpa změtí měděných trubek do stěn oko. (Některé trubky zjevně vedly k houbovým záhonům.) Než stačili pumpu pořádně prozkoumat, ze tmy se vynořil automaton, poháněn mnoha otáčejícími se kolečky. Družina na něj spustila palbu, postupně se stahovala a střílela, a pomalý automaton je nestihl dostihnout, než byl zničen. Na pumpě (i na automatonovi) byla vyražena výrobní značka se jménem J. Klepp.
Družina prozatím nechala pumpu být a pokračovala na sever. Tam se před nimi otevřela rozlehlá jeskyně, masivně prorostlá plísní a podhoubím. Pár železných stolů a alchymistických baněk – zjevně laboratoř. U severní stěny byl ke zdi přirostlý a obrostlý množstvím houbovitých vláken stařec v potrhané róbě, houby prorůstaly celým jeho tělem… V koutě místnosti stál další mechanický automaton, ale tentokrát mnohem větší, a z hlavy mu vyrůstaly dvě komíhající se houbovitá tykadla. (Mykotaurus.)
Stařec otevřel ústa a monotónním hlasem se tázal družiny: „Co tady děláte? Proč ničíte a pálíte? Nechte nás růst… Odejděte…
Nechte nás růst.“ Družina se tedy vypoklonkovala, a stáhla se stranou. Ještě prozkoumali vedlejší chodbu, kde našli další houbovité záhony, a tři automatony, kteří se o ně starali a nevšímali si skupiny. (Ale když se družina otočila zády, automatoni zvedli hrábě a srpy a vyrazili za nimi – naštěstí si toho někdo včas všimnul a družina stačila uprchnout.)
Vzniknul plán dovalit sem další sudy se zeleným pivem, a nalít je do vodní nádrže, která zásobuje houby skrze pumpu. Vzhledem ke zraněním a všeobecné únavě to ale bude muset družina zkusit až někdy příště… Vesnice Blackeswell ještě ale skrývá mnohá nebezpečenství…
(Zkusím nahodit nějaký termín co nejdříve, ať to můžeme doklepnout…)
LOOT a XP:
435 xp za nestvůry
Loot:
4x200 (800 zl) =houba Grue´s Ear
2x125 (250 zl) = houba Hogscap
měšec s mincemi (318 zl celkem)
stříbrný prstem
2 x kouzelná hůlka
(podíl 342 zl na každého)
A pak šílený poklad
Magické knihy (v ceně 26 000 zl dohromady)
Dolmenwood má volitelné pravidlo na získávání xp za magické předměty, kdy dostanete 1/5 jejich celkové hodnoty. Včera jsem se na to ale pořádně nepodíval a domlouvali jsme se na polovině, což je dost rozdíl - musíme ještě dohodnout s jakou variantou počítat aby s tím byli všichni ok.Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.
Naposledy upravil(a) MaMaHaJ dne 15. 4. 2024, 16:16, celkem upraveno 4 x.
"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
-
Ota
- Příspěvky: 839
- Registrován: 6. 6. 2007, 16:17
- Bydliště: KrPole
Re: [OSEnauti] - Dolmenwood
Mykotaurus zní skvěle!
To si možná někdy někam půjčím
.
To si možná někdy někam půjčím
.Okolí Kamence / Labyrint Chodce v tmách / Setkání v Zapovězených Zemích I / Setkání v Zapovězených Zemích II / Poslední uctívač / Noc krve (adaptace původního Night of blood pro ZZ) / Za hadí dýkou
Zpětná vazba mi pomůže se zlepšit. Díky.
Zpětná vazba mi pomůže se zlepšit. Díky.
-
MaMaHaJ
- Příspěvky: 480
- Registrován: 6. 6. 2010, 22:14
Re: [OSEnauti] - Dolmenwood
Třetí výprava do Dolmenwoodu
Výpravy se účastnili:
Mourek Myšilov, kocour zaříkávač
Ježíš, člověk válečník
Gildern, kocour zaříkávač
Madam Cottonsocks
OSEnauti přespali v hospůdce u skřítky Syřenky, nakoupili si od ní léčivý mech, a vyrazili zpátky do Blackeswellu. Vypadalo to, že tam se houbová situace výrazněji nezměnila. Dobrodruzi neztráceli čas a vyrazili kolem hřbitova k palírně. Na hřbitově se ovšem pohybovala velká houba, která vyhrabávala hroby, a kolem ní tančilo v kruhu asi patnáct kostlivců prorostlých houbami, lišejníky, a plísní. Dobrodruzi tedy hřbitov obešli, zkontrolovali kněze (stále v bezvědomí) a začali valit sudy směrem ke vstupu do dolů.
Cestou, zrovna když byli na náměstí, se ale hlasitě rozezněl kostelní zvon a jeho zvuk přilákal na obhlídku asi 11 nakažených vesničanů, kteří na dobrodruhy zaútočili. Ježíš na ně rozkutálel sud se zeleným pivem a rozseknul ho včas mečem, takže pivo pocákalo a zničilo několik vesničanů. Zbytek byl bez větších problémů ustřílen a rozsekán, ačkoliv Mourek dostal pár ran pěstí.
OSEnauti si došli pro další sud, a jak se před kostelem sbírali a přeskupovali, z kostelní věže se ozval ženský hlas. „Hej, dál ani krok, co tady pohledáváte.“ Ukázalo se, že v kostele přebývá zabarikádovaná válečnice jménem Kerth Goodwine, která nejprve byla trochu podezíravá, ale záhy pochopila, že OSEnauti nejsou nakažení, a že se naopak jedná o záchrannou výpravu. Kerth se k nim připojila – doprovázela sem dva mágy, kteří měli nějaké jednání s místním čarodějem Paronaxem, ale noc po jejich příjezdu se odevšud vyvalila záplava „toho bílého svinstva,“ vesničani začali být nakažení, a vše se sesypalo. Kerth se od té doby drží zabarikádovaná v kostele, původně společně s knězem, ale ten se začal před pár dny chovat divně a někam zmizel.
OSEnauti pokračovali k dolu – asi třicet stop hluboká jáma, na jejímž dně se dá vstoupit do důlních šachet, kde momentálně koordinuje houbovou nákazu proměněný Paronax. Dolů vedla dřevěná rampa, ale byla různě nahnilá a ve špatném stavu, jak zjistil Mourek, který po ní opatrně přešel. Dostávat tam dolů sudy by byl problém. OSEnauti ještě prozkoumali starou opuštěnou důlní kancelář, jestli tam nenajdou nějaké nástroje, ale nakonec se rozhodli sudy zpustit po laně dolů. Houby a plísňový povlak všude po vesnici mezitím vypouštěly svoje výtrusy, takže nad hlavami dobrodruhů se vznášely různobarevné psychedelické výtrusové oblaky.
V dolech OSEnauti valili sudy dál, bez větších zastávek a překážek se dostali až k nádrži s vodou a k pumpě. Cestou potkali jednu plynovou psychedelickou kouli, ale rovnou ji sestřelili.
OSEnauti rozebrali vrchní kryt pumpy a nalili přímo dovnitř sud se zeleným pivem. Chvíli se nic nedělo, ale pak se fungicid dostal do stěn, kam skrze trubky pumpa posílala vodu, a na mnoha místech začaly houby odumírat. Zároveň se ze severní jeskyně ozval bolestivý výkřik a mohutné mechanické dusání – ve světle lucerny a Mourkových svítících očí OSEnauti hned viděli, že Paronax na ně posílá strašlivého Mykotaura, aby je zastavil.
Ježíš mu vyšel vstříc, ale z Mykotaurovy hlavy vyrazily čtyři houbovité úponky, které se Ježíšovi přichytily k hlavě a začali ho ovládat. Ježíšova mysl byla naplněna krásnými obrazy rostoucího podhoubí. Mykotaurus se pohyboval pomalu, a byl zasypáván střelbou ze všech stran, ale jako svoji loutku před sebou vedl Ježíše, který zuřivě seknul po Madam Kočičandě, která se nestačila včas dostat pryč a ta se svalila (nejspíše?) mrtvá do nádrže.
Mykotaurus začal rozbíjet pumpu, která mezitím stále pumpovala zelené pivo do všech hub okolo, ze severu se stále ozývaly bolestivé skřeky Paronaxe, kterého pivo trávilo. OSEnauti do Mykotaura mezitím stříleli a drželi se zpátky. Nakonec ale Mykotaurus pumpu rozmlátil a vrhl se k OSEnautům. Chvíli se jim dařilo ustupovat, ale ovládaný Ježíš se v jednu chvíli prudce vrhl kupředu a zabil nešťastnou Kerth Goodwine, která proti němu stála se svým dlouhým mečem. Druhé chapadlo pak lapilo a ovládlo Mourka Myšilova.
Poslední, kdo zůstal byl kocour Gildern. Mykotaurus byl už notně poškozen předchozí střelbou z luků a kuší (je to automaton, ale má organické, houbové jádro,) a Gildernovi se konečně podařilo strefit se svým šípem do nějakého nervového centra. Mykotaurus se se šplouchnutím svalil do nádrže a Ježíš s Mourkem byli volní.
Podařilo se zachránit i Madam, která sice přišla o ucho, ale zůstala díky včasně přiloženému léčivému mechu naživu.
OSEnauti se vypravili na sever, do jeskyně vybavené jako laboratoř, kde byl k severní stěně mezi množstvím houbových úponků, vláken atd, přirostlý a houbami prorostlý Paronax. „Ničitelé,“ odříkával monotónním hlasem. „Vrazi… Proč nás nenecháte pokojně růst…?“ Vypadalo to, že se chystá čarovat, takže se do něj spustila salva střel a Ježíš se ho vrhl dorazit. Než ale stihl doběhnout, Paronax začaroval znovu a tentokrát ho žádný šíp nedokázal přerušit – z jeho úst se vyvalil oblak výtrusů, který kolem Ježíše vybuchnul a začal ho trávit. Ježíš Paronaxe konečně dorazil seknutím meče, ale hrozně se dusil a bylo jasné, že se blíží jeho poslední hodinka. Včasně vypitá lahvička zeleného piva, kterou si Gildern šetřil na později, ho nakonec na poslední chvíli zachránila.
Po smrti Paronaxe celým podhoubím proběhl třas a houby se začaly chvět, šednout, a odumírat. Nezmizely sice hned, ale už se neregenerovaly tak dobře, jako předtím. I vesničané na povrchu přišli znovu k sobě, a s pomocí zeleného piva z nich bylo možné odstranit houbovou infestaci úplně. (Ačkoliv jim zůstanou nepěkné jizvy.)
OSEnauti vyrabovali Paronaxovu podzemní laboratoř a přišli si k velkému bohatství, čaroděj totiž měl dole spoustu nádob zdobených opály a drahokamy, ve kterých ukrýval různé houbové vzorky. Ze zabarikádovaného hostince také vylezli dva mágové, které OSEnauti doprovodili zpátky na hrad Brackenweld, kde prodali královskému magickému institutu uloupené kouzelné knihy a nakoupili si různé vybavení. Mágové jim sice nedali plnou cenu, ale alespoň jim identifikovali nalezené kouzelné předměty.
LOOT:
50 x 250 zl (opály zdobené nádoby s houbovou drtí)
+ 12 000 (zl za knihy, ty už se nepočítají do XP)
XP: 12500 za zlato 3355 za nestvůry = 16 000 (se zaokrouhlením za dohrání modulu) Tedy krásných 4 000 xp na jednoho
Kouzelné předměty na rozebrání:
Hůlky: Hůlka výtrusového oblaku (7 charges) Hůlka čtení jazyků (4 charges)
Pak ještě některý houbový prach v nádobkách má magické účinky: 3 x Budící houba (umožňuje hodit novou záchranu proti jakékoliv paralýze, nebo probere osobu z bezvědomí) 2 x Plynová houba (jako lektvar plynné podoby) 1 x Houba Snů (astrální cestování v podstatě)
Výpravy se účastnili:
Mourek Myšilov, kocour zaříkávač
Ježíš, člověk válečník
Gildern, kocour zaříkávač
Madam Cottonsocks
OSEnauti přespali v hospůdce u skřítky Syřenky, nakoupili si od ní léčivý mech, a vyrazili zpátky do Blackeswellu. Vypadalo to, že tam se houbová situace výrazněji nezměnila. Dobrodruzi neztráceli čas a vyrazili kolem hřbitova k palírně. Na hřbitově se ovšem pohybovala velká houba, která vyhrabávala hroby, a kolem ní tančilo v kruhu asi patnáct kostlivců prorostlých houbami, lišejníky, a plísní. Dobrodruzi tedy hřbitov obešli, zkontrolovali kněze (stále v bezvědomí) a začali valit sudy směrem ke vstupu do dolů.
Cestou, zrovna když byli na náměstí, se ale hlasitě rozezněl kostelní zvon a jeho zvuk přilákal na obhlídku asi 11 nakažených vesničanů, kteří na dobrodruhy zaútočili. Ježíš na ně rozkutálel sud se zeleným pivem a rozseknul ho včas mečem, takže pivo pocákalo a zničilo několik vesničanů. Zbytek byl bez větších problémů ustřílen a rozsekán, ačkoliv Mourek dostal pár ran pěstí.
OSEnauti si došli pro další sud, a jak se před kostelem sbírali a přeskupovali, z kostelní věže se ozval ženský hlas. „Hej, dál ani krok, co tady pohledáváte.“ Ukázalo se, že v kostele přebývá zabarikádovaná válečnice jménem Kerth Goodwine, která nejprve byla trochu podezíravá, ale záhy pochopila, že OSEnauti nejsou nakažení, a že se naopak jedná o záchrannou výpravu. Kerth se k nim připojila – doprovázela sem dva mágy, kteří měli nějaké jednání s místním čarodějem Paronaxem, ale noc po jejich příjezdu se odevšud vyvalila záplava „toho bílého svinstva,“ vesničani začali být nakažení, a vše se sesypalo. Kerth se od té doby drží zabarikádovaná v kostele, původně společně s knězem, ale ten se začal před pár dny chovat divně a někam zmizel.
OSEnauti pokračovali k dolu – asi třicet stop hluboká jáma, na jejímž dně se dá vstoupit do důlních šachet, kde momentálně koordinuje houbovou nákazu proměněný Paronax. Dolů vedla dřevěná rampa, ale byla různě nahnilá a ve špatném stavu, jak zjistil Mourek, který po ní opatrně přešel. Dostávat tam dolů sudy by byl problém. OSEnauti ještě prozkoumali starou opuštěnou důlní kancelář, jestli tam nenajdou nějaké nástroje, ale nakonec se rozhodli sudy zpustit po laně dolů. Houby a plísňový povlak všude po vesnici mezitím vypouštěly svoje výtrusy, takže nad hlavami dobrodruhů se vznášely různobarevné psychedelické výtrusové oblaky.
V dolech OSEnauti valili sudy dál, bez větších zastávek a překážek se dostali až k nádrži s vodou a k pumpě. Cestou potkali jednu plynovou psychedelickou kouli, ale rovnou ji sestřelili.
OSEnauti rozebrali vrchní kryt pumpy a nalili přímo dovnitř sud se zeleným pivem. Chvíli se nic nedělo, ale pak se fungicid dostal do stěn, kam skrze trubky pumpa posílala vodu, a na mnoha místech začaly houby odumírat. Zároveň se ze severní jeskyně ozval bolestivý výkřik a mohutné mechanické dusání – ve světle lucerny a Mourkových svítících očí OSEnauti hned viděli, že Paronax na ně posílá strašlivého Mykotaura, aby je zastavil.
Ježíš mu vyšel vstříc, ale z Mykotaurovy hlavy vyrazily čtyři houbovité úponky, které se Ježíšovi přichytily k hlavě a začali ho ovládat. Ježíšova mysl byla naplněna krásnými obrazy rostoucího podhoubí. Mykotaurus se pohyboval pomalu, a byl zasypáván střelbou ze všech stran, ale jako svoji loutku před sebou vedl Ježíše, který zuřivě seknul po Madam Kočičandě, která se nestačila včas dostat pryč a ta se svalila (nejspíše?) mrtvá do nádrže.
Mykotaurus začal rozbíjet pumpu, která mezitím stále pumpovala zelené pivo do všech hub okolo, ze severu se stále ozývaly bolestivé skřeky Paronaxe, kterého pivo trávilo. OSEnauti do Mykotaura mezitím stříleli a drželi se zpátky. Nakonec ale Mykotaurus pumpu rozmlátil a vrhl se k OSEnautům. Chvíli se jim dařilo ustupovat, ale ovládaný Ježíš se v jednu chvíli prudce vrhl kupředu a zabil nešťastnou Kerth Goodwine, která proti němu stála se svým dlouhým mečem. Druhé chapadlo pak lapilo a ovládlo Mourka Myšilova.
Poslední, kdo zůstal byl kocour Gildern. Mykotaurus byl už notně poškozen předchozí střelbou z luků a kuší (je to automaton, ale má organické, houbové jádro,) a Gildernovi se konečně podařilo strefit se svým šípem do nějakého nervového centra. Mykotaurus se se šplouchnutím svalil do nádrže a Ježíš s Mourkem byli volní.
Podařilo se zachránit i Madam, která sice přišla o ucho, ale zůstala díky včasně přiloženému léčivému mechu naživu.
OSEnauti se vypravili na sever, do jeskyně vybavené jako laboratoř, kde byl k severní stěně mezi množstvím houbových úponků, vláken atd, přirostlý a houbami prorostlý Paronax. „Ničitelé,“ odříkával monotónním hlasem. „Vrazi… Proč nás nenecháte pokojně růst…?“ Vypadalo to, že se chystá čarovat, takže se do něj spustila salva střel a Ježíš se ho vrhl dorazit. Než ale stihl doběhnout, Paronax začaroval znovu a tentokrát ho žádný šíp nedokázal přerušit – z jeho úst se vyvalil oblak výtrusů, který kolem Ježíše vybuchnul a začal ho trávit. Ježíš Paronaxe konečně dorazil seknutím meče, ale hrozně se dusil a bylo jasné, že se blíží jeho poslední hodinka. Včasně vypitá lahvička zeleného piva, kterou si Gildern šetřil na později, ho nakonec na poslední chvíli zachránila.
Po smrti Paronaxe celým podhoubím proběhl třas a houby se začaly chvět, šednout, a odumírat. Nezmizely sice hned, ale už se neregenerovaly tak dobře, jako předtím. I vesničané na povrchu přišli znovu k sobě, a s pomocí zeleného piva z nich bylo možné odstranit houbovou infestaci úplně. (Ačkoliv jim zůstanou nepěkné jizvy.)
OSEnauti vyrabovali Paronaxovu podzemní laboratoř a přišli si k velkému bohatství, čaroděj totiž měl dole spoustu nádob zdobených opály a drahokamy, ve kterých ukrýval různé houbové vzorky. Ze zabarikádovaného hostince také vylezli dva mágové, které OSEnauti doprovodili zpátky na hrad Brackenweld, kde prodali královskému magickému institutu uloupené kouzelné knihy a nakoupili si různé vybavení. Mágové jim sice nedali plnou cenu, ale alespoň jim identifikovali nalezené kouzelné předměty.
LOOT:
50 x 250 zl (opály zdobené nádoby s houbovou drtí)
+ 12 000 (zl za knihy, ty už se nepočítají do XP)
XP: 12500 za zlato 3355 za nestvůry = 16 000 (se zaokrouhlením za dohrání modulu) Tedy krásných 4 000 xp na jednoho
Kouzelné předměty na rozebrání:
Hůlky: Hůlka výtrusového oblaku (7 charges) Hůlka čtení jazyků (4 charges)
Pak ještě některý houbový prach v nádobkách má magické účinky: 3 x Budící houba (umožňuje hodit novou záchranu proti jakékoliv paralýze, nebo probere osobu z bezvědomí) 2 x Plynová houba (jako lektvar plynné podoby) 1 x Houba Snů (astrální cestování v podstatě)
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.
"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
-
MaMaHaJ
- Příspěvky: 480
- Registrován: 6. 6. 2010, 22:14
Re: [OSEnauti] - Dolmenwood
Do města Prickwort dorazí trpaslice Xara, která se ubytuje v hostinci U Svraštělé mišpule, což je třípatrová budova vyzdobená malbami místního tržiště. Nejprve je trochu potíž s obsluhou, nechtějí Xaru pustit, dokud nenechá dole zbraně, a pouze pokud bude dobře oblečená - ale Xara jakožto assasinka se nakonec určitě dovnitř nějak dostane. Vnitřek působí jako zvláštní směsice domáckosti a elegance - na stolech jsou ubrusy, svíčky a stříbrné příbory. K jídlu Xara první den dostane k večeři místní specialitu - palačinky s angreštem, jablkem a klobásou, k tomu plátky extrémně vyzrálého skvělého sýra, a sušené švestky naložené v cukru. Týdenní pobyt jí bude stát 70zl.
Zároveň se může zúčastnit bardských představení, a formou písní se dozví následující drby:
Na severu v lesích stojí starý menhir, kolem kterého se potlouká duch paní z Harrowmooru, pra-pra-babička současné Harrowmoorské paní. Prý byla zavražděna Druny (takový temní druidi a kouzelníci,) kteří ji zavraždili za její zpupnost a pýchu.
Asi den cesty na západ odsud, leží ruiny opatství sv. Clewyda. Sv. Clewyd kdysi dávno porazil a zabil démona Sallowbryga, potomka hrozného démonického jednorožce s osmi nohami, pána démonů, ale sám přitom padl. Na místě jeho smrti vyrostlo opatství, největší v Dolmenwoodu, ale před sto lety byl veškerý kontakt s opatstvím přerušen a upadlo do zkázy a zapomnění, nějaká podivná síla ho zcela zničila, a od té doby se v jeho rozvalinách potloukají monstra a dějí se tam podivné věci. Církev se několikrát pokusila opatství dobýt zpět, ale bez úspěchu. Proslýchá se ale, že nedávno, pár měsíců nazpět, podivné síly které tam straší trochu ustoupily, a že snad je znovu možné opatství a jeho ruiny navštívit a hledat tam starobylé poklady.
Poté navštíví bylinkáře Plazofluse, který sídlí v ušmudlané a zaplivané budově na pokraji malého mostu. Edgar Plazoflus, vzdělaný muž s dlouhým vousem a stříbrnou náušnicí v uchu, nabízí na prodej Sládkův balzám - což je tmavá hutná kapalina se sladkou chutí, která, pokud se aplikuje na čerstvou ránu (starou max 1 směnu), vyléčí 1k4 zranění. Ale balzám má trochu omamný účinek, a tak s každým použitím dostává postava penaltu -1 na TZ a záchranné hody. Jedna dávka stojí 250zl, k dispozici jsou 3 dávky.
Zároveň se může zúčastnit bardských představení, a formou písní se dozví následující drby:
Na severu v lesích stojí starý menhir, kolem kterého se potlouká duch paní z Harrowmooru, pra-pra-babička současné Harrowmoorské paní. Prý byla zavražděna Druny (takový temní druidi a kouzelníci,) kteří ji zavraždili za její zpupnost a pýchu. Asi den cesty na západ odsud, leží ruiny opatství sv. Clewyda. Sv. Clewyd kdysi dávno porazil a zabil démona Sallowbryga, potomka hrozného démonického jednorožce s osmi nohami, pána démonů, ale sám přitom padl. Na místě jeho smrti vyrostlo opatství, největší v Dolmenwoodu, ale před sto lety byl veškerý kontakt s opatstvím přerušen a upadlo do zkázy a zapomnění, nějaká podivná síla ho zcela zničila, a od té doby se v jeho rozvalinách potloukají monstra a dějí se tam podivné věci. Církev se několikrát pokusila opatství dobýt zpět, ale bez úspěchu. Proslýchá se ale, že nedávno, pár měsíců nazpět, podivné síly které tam straší trochu ustoupily, a že snad je znovu možné opatství a jeho ruiny navštívit a hledat tam starobylé poklady.Poté navštíví bylinkáře Plazofluse, který sídlí v ušmudlané a zaplivané budově na pokraji malého mostu. Edgar Plazoflus, vzdělaný muž s dlouhým vousem a stříbrnou náušnicí v uchu, nabízí na prodej Sládkův balzám - což je tmavá hutná kapalina se sladkou chutí, která, pokud se aplikuje na čerstvou ránu (starou max 1 směnu), vyléčí 1k4 zranění. Ale balzám má trochu omamný účinek, a tak s každým použitím dostává postava penaltu -1 na TZ a záchranné hody. Jedna dávka stojí 250zl, k dispozici jsou 3 dávky.
"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
-
Kolumbus
- Příspěvky: 1001
- Registrován: 4. 2. 2023, 10:32
-
MaMaHaJ
- Příspěvky: 480
- Registrován: 6. 6. 2010, 22:14
Re: [OSEnauti] - Dolmenwood
Do nějakého většího odpočinku - 8 hodin spánku.
"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
-
Kolumbus
- Příspěvky: 1001
- Registrován: 4. 2. 2023, 10:32
-
MaMaHaJ
- Příspěvky: 480
- Registrován: 6. 6. 2010, 22:14
Re: [OSEnauti] - Dolmenwood
Čtvrtá výprava do Dolmenwoodu – klášter sv. Clewyda
Výpravy se zúčastnili:
Elfí lovec Vědro-a-vývar
Trpasličí asasinko-klerička Xara
Temný elfí rytíř Torham
Různými podivnými cestami se sešli tito tři dobrodruzi v městečku Prigwort, kde se dali dohromady a rozhodli vypravit se na průzkum nedalekého rozpadlého kláštera, o kterém se Xara dozvěděla výše zmíněné drby během svého pobytu v Prigwortu. Někdy odpoledne odbočili z hlavní cesty a vydali se opuštěnou pěšinou směrem ke klášteru, míjeli mechem obrostlé a listím zaváté sochy světců, až se konečně octli před vysokou hradbou kolem dokola obepínající klášter – za ní se dala tušit úzká střecha nějakého chrámu a nějaká věž. Před nimi zela hlavní brána – její dřevěná křídla částečně vylomená a rozpadlá, ruiny kolem (a uvnitř hradem) byly zarostlé kopřivami a bodláčím, mezi rozpadlými pískovcovými bloky se povalovaly lebky a kousky kostí… Celkově to tu vypadalo ponuře, tiše, a opuštěně.
OSEnauti vyrazili na průzkum, a zamířili nejprve k věži hned vedle brány. Už zezdola bylo vidět, že je to zvonice (v posledním patře měla věž otevřená prostorná okna/vikýře), a že tam hnízdí nejspíš hejno vran. Vědro se je pokusil nalákat na maso, ale bez úspěchu, nijak na něj nereagovali. Torham zabušil okovanou pěstí do dubových dveří, ale nic se neozývalo, vstoupili tedy dovnitř, a našli svatyni nějakého světce (s kamennou sochou) a schody nahoru. Strávili chvilku hledáním tajných dveří a skrytých pokladů, když tu Torham koutkem oka zahlédl nějaký pohyb nahoře na schodech. „Nebojte se, my vám neublížíme,“ volal, a opatrně stoupal nahoru. V dalším patře nalezli OSEnauti jen rozpadlý nábytek, ale také tři pokrývky v rohu, a v prachu otisky malých, bosých nohou. Vystoupili do dalšího patra, které bylo nacpané vycpanými zvířaty, kterým, po bližším prozkoumání, někdo vyměnil všechny zvířecí zuby za lidské… To bylo znepokojující, ale ještě zbývalo poslední patro. Tu náhle vykoukla ze schodů nějaká lidská dívenka – hodně špinavá, v potrhaných (ale zjevně kdysi velmi drahých) šatech. Družina se s ní dala do řeči, a dozvěděla se, že nemají na zvířátka sahat, protože to je "hra, kterou hraje pan Kosťoun,“ a že tu bydlí se svými kamarády právě u pana Kosťouna. Prý je moc hodný, a hrají pro něj takovou hru – sbírají na hřbitově zuby.
OSEnauti se různě vyptávali, chtěli pana Kosťouna vidět – ze schodů vykoukla další dětská hlavička (chlapec), že prý pan Kosťoun vzkazuje, že to nejde, a že mají jít pryč. Pak ale OSEnauti trvali, že si s panem Kosťounem promluví, a že mu přece můžou být nápomocní, tak kluk na chvíli odběhl, a pak je pozval nahoru – do zvonice.
Tam, nad velikým bronzovým zvonem, v místnosti plné havraního peří, dřepěl vysoko na trámech u stropu podivný tvor – tvořený vraními a havraními pery, úlomky kostí, se strašlivou umrlčí lebkou místo tváře. Nicméně se s družinou dal do řeči, a OSEnauti se nenechali rozhodit – vyptávali se, co tady dělá (co je vám do toho, to jsou moje záležitosti,) odkud se vzal (přiletěl), a jestli by si nemohli nějak vzájemně pomoci – na to pan Kosťák souhlasil, že když mu družina donese nějaké „svaté zuby,“ najde pro ně nějakou odměnu. Mohli by je zkusit hledat někde v podzemí, kam se asi dá dostat skrze kapli. (Která je tedy velká spíš jako katedrála.)
Družina poděkovala, vypoklonkovala se, nechala u věže mechanické oslíky, a zamířila dále – přelezli pár rozvalených zídek před sebou, prodrali se skrz kopřivy, a vstoupili dveřmi do prostoru rajské zahrady – zahrada uprostřed kláštera, obehnaná sloupořadím a křížovou klenbou. Veprostřed zahrada zarůstala mohutným křoviskem. Jenže – OSEnauti tam nebyli sami, momentálně tam postávalo sedm podivných tvorů, chlupatých humanoidů se zakroucenými zvířecími rohy, kteří něco uhlem čárali na zeď.
(Nevypadalo to ale, že by tam měli nějaké dlouhodobé tábořiště.)
Jeden z křivorohů, neboť tak se těmto krutým a zlomyslných tvorů tady v Dolmenwoodu říká, se hned do družiny obořil. „Co tady, bé béé, kurva pohledávátééé….? Vypadněte, tohle je naše území.“ Jiný, s mléčně bílýma očima ze kterých vytékal hnusný hnis, ho ale zarazil a dal se s družinou do přátelštějšího rozhovoru. OSEnauti se vyptávali, na čí území to teda vlezli, (na území našeho pána, Lorda-Naga, jeho vznešenosti) a tak vůbec. „Přátelský“ křivoroh se zajímal dále, odkud jsou, co je sem přivádí – Xara, která byla iluzí proměněná tak, že vypadala jako šlechtická holčička, tvrdila, že je dcera paní z Harrowmooru, a brzy se dovtípila, že pán, kterému křivorozi slouží, je nejspíš veliký pán démonů. Na to reagovali křivorozi velmi rozjařeně, a začali nadšeně družinu zvát k ohni. „Tak šlechtická dcera, to se tady u nás ohřejte, odpočiňte si, brzy bude tma, hehe…“ Družině bylo ale jasné, že se je snaží nalákat do léčky. Xara se ještě pokoušela vytahat informace - „ten váš pán, to bude určitě ten… Sallowbryg, ne?“ To křivorohy zarazilo. „Cože, jak znáš to jméno?“ mečel jejich vůdce. „Moje babička slouží stejnému pánu jako vy,“ lhala Xara. „Aha, tak to určitě znáš jeho pravé jméno, ne?“
Na to už Xara odpověď neměla, a došlo k boji. „Chyťte ji!“ křičel velitel křivorohů. „Musíme zjistit co všechno ví!“ Avšak Torham (i ostatní, ale především Torham zakutý v kouzelném brnění) udělali s křivorohy krátký proces, a brzy se dali přeživší na útěk. Vůdce byl ale zastřelen elfím šípem, a přežil jen jediný – kterého Vědro rychle vystopoval do zahrady na druhé straně dveří, našel v růžovém keři, a dorazil.
Vedle růžového keře stála socha sv. Clewyda, které vyrůstala z boku… třetí ruka, tvořená nějakou želatinovou, přízračně vypadající, růžovou hmotou. Držela lebku, lidskou, které vyrůstal z čela jeden roh – jako jednorožec. To OSEnautům dalo hodně námětu k přemýšlení, jelikož démon Sallowbryg, potomek velkého pána démonů Lorda-Naga, se zobrazuje v podobě démonického jednorožce. Z lebky (i z předchozí lebky mnicha, i z mrtvol křivorohů) si vzali zuby pro pana Kosťáka.
Pak se ale vrátili obrat křivorohy o jejich majetek. Zjistili, že u sebe mají jen pár bídných stříbrňáků a v pytlích nevábné maso, nějaké pokrývky, a tak. Xara i Vědro z toho ohledávání dostali blechy, které se jim zavrtaly do hodně nepříjemných míst. Vůdce křivorohů měl ale u sebe ještě něco dalšího – krátký meč, zastrčený u pasu, zjevně elfí výroby. Vědro si ho prozatím vzal k sobě, zabalený do kusu hadru.
Družina prozkoumala křoviska uprostřed rajské zahrady, a odhalili starou studnu a kostlivce v mnišském hábitu. Aby se studnou dalo projít, museli by se ale prosekat hustým roštím a ostružiním. V tu samou chvíli si všimli nějakého přízračného pohybu – kolem dokola procházel křížovou chodbou duch mnicha! Torham se mu postavil do cesty a oslovil ho, ale mnich pouze vykřikl: „Kaji se, opate! Lituji své nečinnosti.“ A pokračoval ve své pochůzce.
OSEnauti se chytali prozkoumat studnu – avšak – ze zdi, na kterou se potichu a nenápadně vyškrábali další čtyři křivorohové na ně začaly pršet šípy a kopí. OSEnauti ale duchapřítomně opětovali palbu a ti, kteří skočili za nimi, byli rychle zabiti. Zbytek se dal na útěk, a brzy zase přežil jen jeden, kterého vědro neúnavně pronásledoval až ke dveřím v hradební zdi, vedoucím na jih do lesa. Ty ale byly ke smůle prchajícího křivoroha zamčené, takže i jeho zabil elfí šíp…
Xara jednoho z těch bestiálních lidí omráčila a podařilo se ho svázat a vyslechnout – prý jsou jich tu v lesích okolo asi dva tucty, a mají důležité poslání, znesvěcovat ohavnými nápisy zdi tohoto kdysi svatého místa. Jejich druzi ale budou nejspíš na útěku, jelikož ví, že předchozí skupina byla zmasakrována, a že tenhle přepad taky nevyšel… Xara tedy křivoroha svázala a poslala před sebe jako spouštěč pastí.
Pak zamířili do velikého domu naproti, jelikož se už blížilo stmívání, a hledali místo, kde by mohli přepsat. Po otevření dveří viděli úzkou chodbu a dvoje dveře, vedoucí na jih a na sever. Na jedny z nich někdo zuřivě, ale jaksi vzdáleně a v ozvěně, bušil. Torham dveře, zaseklé věkem a nacucané vodou vyrazil, ale tím se zřítil kus stropu, který se OSEnautům sesypal na hlavu. Za dveřmi našli dalšího ducha mnicha, chodil do kolečka, zjevně trochu přiopilý. Po zmateném rozhovoru z něj dostali následující:
Opat Lummingwyll se chystá provést dole v kryptě, u svatého bazénku, nějaký temný rituál. Už dlouho se zajímá o temné síly, komunikuje s mrtvými atd. Bratr Frewdrick ho musí zastavit!
Pak ale mnich zase upadl do apatie a hledal víno, kterého by se napil, případně si chvilkami uvědomoval, že se nachází v ruinách již zničeného kláštera, a že tedy přišel příliš pozdě. Družina ho přesvědčila a přiměla k tomu, aby je dovedl k opatovi, že mu ho pomohou zastavit. Bratr Frewdrick je dovedl do kaple – mohutného chrámu, plného dřevěného bordelu, břečťanu, mechu… Kapli ale OSEnauti nijak zvlášť neprozkoumávali a sestoupili za mnichem po schodech dolů do krypty. Mnich prošel dveřmi – a zmizel.
Co teď?
Družina se dala dohromady a poslala napřed na laně zajatého křivoroha. S Torhamovým věčným světlem vstoupili do rozlehlé krypty – nedohlédli ani na konec místnosti. Slyšeli zurčení vody a před sebou viděli několik kamenných sarkofágů, bohatě zdobených, ale s odsunutými víky a prázdných… Opatrně tedy postupovali v cestě… Některé sloupy tu byly prorostlé světélkujícími přízračnými růžovými liánami a výhonky, které vypadaly podobně jako želatinová ruka s lebkou nahoře. Najednou se ozvalo podivné zadunění, vzduch kolem se zachvěl, a…
Přestala fungovat gravitace! Postavy se začaly vznášet vzhůru ke stropu. Chvilku jim trvalo, než si na nový způsob pohybu zvykli, ale pak už to nebylo tak hrozné – jenže ze stínů (ze stropu) se na ně tiše a zákeřně vrhla skupinka nemrtvých opatů! Měli na sobě bohaté, byť věkem zašlé a potrhané, róby a zlaté náhrdelníky. Došlo tedy k velikému boji, kde Torham létal ve vzduchu a srážel opaty svým mečem, zatímco Xara je odvracela. Xara byla zasažena, a opat z ní vysál trochu životní síly, ale podařilo se rychle dva opaty zabít a tři zahnat na útěk odvracením. Družina posbírala náhrdelníky a chtěla vyrazit dál, dokončit lov opatů a jejich zlata, ale v tom se ozvalo další zadunění, a najednou se družina octla, ležíc v dokonalém kruhu, kolem sochy svatého Clewyda úplně zpátky nahoře!
Vzhledem k tomu, že byla tma, a byli už unavení, tak se vypravili do Zvonice, vyměnili s panem Kosťákem zuby za pár malých drahokamů, a uložili se ke spánku. Ráno moudřejší večera.
Výpravy se zúčastnili:
Elfí lovec Vědro-a-vývar
Trpasličí asasinko-klerička Xara
Temný elfí rytíř Torham
Různými podivnými cestami se sešli tito tři dobrodruzi v městečku Prigwort, kde se dali dohromady a rozhodli vypravit se na průzkum nedalekého rozpadlého kláštera, o kterém se Xara dozvěděla výše zmíněné drby během svého pobytu v Prigwortu. Někdy odpoledne odbočili z hlavní cesty a vydali se opuštěnou pěšinou směrem ke klášteru, míjeli mechem obrostlé a listím zaváté sochy světců, až se konečně octli před vysokou hradbou kolem dokola obepínající klášter – za ní se dala tušit úzká střecha nějakého chrámu a nějaká věž. Před nimi zela hlavní brána – její dřevěná křídla částečně vylomená a rozpadlá, ruiny kolem (a uvnitř hradem) byly zarostlé kopřivami a bodláčím, mezi rozpadlými pískovcovými bloky se povalovaly lebky a kousky kostí… Celkově to tu vypadalo ponuře, tiše, a opuštěně.
OSEnauti vyrazili na průzkum, a zamířili nejprve k věži hned vedle brány. Už zezdola bylo vidět, že je to zvonice (v posledním patře měla věž otevřená prostorná okna/vikýře), a že tam hnízdí nejspíš hejno vran. Vědro se je pokusil nalákat na maso, ale bez úspěchu, nijak na něj nereagovali. Torham zabušil okovanou pěstí do dubových dveří, ale nic se neozývalo, vstoupili tedy dovnitř, a našli svatyni nějakého světce (s kamennou sochou) a schody nahoru. Strávili chvilku hledáním tajných dveří a skrytých pokladů, když tu Torham koutkem oka zahlédl nějaký pohyb nahoře na schodech. „Nebojte se, my vám neublížíme,“ volal, a opatrně stoupal nahoru. V dalším patře nalezli OSEnauti jen rozpadlý nábytek, ale také tři pokrývky v rohu, a v prachu otisky malých, bosých nohou. Vystoupili do dalšího patra, které bylo nacpané vycpanými zvířaty, kterým, po bližším prozkoumání, někdo vyměnil všechny zvířecí zuby za lidské… To bylo znepokojující, ale ještě zbývalo poslední patro. Tu náhle vykoukla ze schodů nějaká lidská dívenka – hodně špinavá, v potrhaných (ale zjevně kdysi velmi drahých) šatech. Družina se s ní dala do řeči, a dozvěděla se, že nemají na zvířátka sahat, protože to je "hra, kterou hraje pan Kosťoun,“ a že tu bydlí se svými kamarády právě u pana Kosťouna. Prý je moc hodný, a hrají pro něj takovou hru – sbírají na hřbitově zuby.
OSEnauti se různě vyptávali, chtěli pana Kosťouna vidět – ze schodů vykoukla další dětská hlavička (chlapec), že prý pan Kosťoun vzkazuje, že to nejde, a že mají jít pryč. Pak ale OSEnauti trvali, že si s panem Kosťounem promluví, a že mu přece můžou být nápomocní, tak kluk na chvíli odběhl, a pak je pozval nahoru – do zvonice.
Tam, nad velikým bronzovým zvonem, v místnosti plné havraního peří, dřepěl vysoko na trámech u stropu podivný tvor – tvořený vraními a havraními pery, úlomky kostí, se strašlivou umrlčí lebkou místo tváře. Nicméně se s družinou dal do řeči, a OSEnauti se nenechali rozhodit – vyptávali se, co tady dělá (co je vám do toho, to jsou moje záležitosti,) odkud se vzal (přiletěl), a jestli by si nemohli nějak vzájemně pomoci – na to pan Kosťák souhlasil, že když mu družina donese nějaké „svaté zuby,“ najde pro ně nějakou odměnu. Mohli by je zkusit hledat někde v podzemí, kam se asi dá dostat skrze kapli. (Která je tedy velká spíš jako katedrála.)
Družina poděkovala, vypoklonkovala se, nechala u věže mechanické oslíky, a zamířila dále – přelezli pár rozvalených zídek před sebou, prodrali se skrz kopřivy, a vstoupili dveřmi do prostoru rajské zahrady – zahrada uprostřed kláštera, obehnaná sloupořadím a křížovou klenbou. Veprostřed zahrada zarůstala mohutným křoviskem. Jenže – OSEnauti tam nebyli sami, momentálně tam postávalo sedm podivných tvorů, chlupatých humanoidů se zakroucenými zvířecími rohy, kteří něco uhlem čárali na zeď.
(Nevypadalo to ale, že by tam měli nějaké dlouhodobé tábořiště.)
Jeden z křivorohů, neboť tak se těmto krutým a zlomyslných tvorů tady v Dolmenwoodu říká, se hned do družiny obořil. „Co tady, bé béé, kurva pohledávátééé….? Vypadněte, tohle je naše území.“ Jiný, s mléčně bílýma očima ze kterých vytékal hnusný hnis, ho ale zarazil a dal se s družinou do přátelštějšího rozhovoru. OSEnauti se vyptávali, na čí území to teda vlezli, (na území našeho pána, Lorda-Naga, jeho vznešenosti) a tak vůbec. „Přátelský“ křivoroh se zajímal dále, odkud jsou, co je sem přivádí – Xara, která byla iluzí proměněná tak, že vypadala jako šlechtická holčička, tvrdila, že je dcera paní z Harrowmooru, a brzy se dovtípila, že pán, kterému křivorozi slouží, je nejspíš veliký pán démonů. Na to reagovali křivorozi velmi rozjařeně, a začali nadšeně družinu zvát k ohni. „Tak šlechtická dcera, to se tady u nás ohřejte, odpočiňte si, brzy bude tma, hehe…“ Družině bylo ale jasné, že se je snaží nalákat do léčky. Xara se ještě pokoušela vytahat informace - „ten váš pán, to bude určitě ten… Sallowbryg, ne?“ To křivorohy zarazilo. „Cože, jak znáš to jméno?“ mečel jejich vůdce. „Moje babička slouží stejnému pánu jako vy,“ lhala Xara. „Aha, tak to určitě znáš jeho pravé jméno, ne?“
Na to už Xara odpověď neměla, a došlo k boji. „Chyťte ji!“ křičel velitel křivorohů. „Musíme zjistit co všechno ví!“ Avšak Torham (i ostatní, ale především Torham zakutý v kouzelném brnění) udělali s křivorohy krátký proces, a brzy se dali přeživší na útěk. Vůdce byl ale zastřelen elfím šípem, a přežil jen jediný – kterého Vědro rychle vystopoval do zahrady na druhé straně dveří, našel v růžovém keři, a dorazil.
Vedle růžového keře stála socha sv. Clewyda, které vyrůstala z boku… třetí ruka, tvořená nějakou želatinovou, přízračně vypadající, růžovou hmotou. Držela lebku, lidskou, které vyrůstal z čela jeden roh – jako jednorožec. To OSEnautům dalo hodně námětu k přemýšlení, jelikož démon Sallowbryg, potomek velkého pána démonů Lorda-Naga, se zobrazuje v podobě démonického jednorožce. Z lebky (i z předchozí lebky mnicha, i z mrtvol křivorohů) si vzali zuby pro pana Kosťáka.
Pak se ale vrátili obrat křivorohy o jejich majetek. Zjistili, že u sebe mají jen pár bídných stříbrňáků a v pytlích nevábné maso, nějaké pokrývky, a tak. Xara i Vědro z toho ohledávání dostali blechy, které se jim zavrtaly do hodně nepříjemných míst. Vůdce křivorohů měl ale u sebe ještě něco dalšího – krátký meč, zastrčený u pasu, zjevně elfí výroby. Vědro si ho prozatím vzal k sobě, zabalený do kusu hadru.
Družina prozkoumala křoviska uprostřed rajské zahrady, a odhalili starou studnu a kostlivce v mnišském hábitu. Aby se studnou dalo projít, museli by se ale prosekat hustým roštím a ostružiním. V tu samou chvíli si všimli nějakého přízračného pohybu – kolem dokola procházel křížovou chodbou duch mnicha! Torham se mu postavil do cesty a oslovil ho, ale mnich pouze vykřikl: „Kaji se, opate! Lituji své nečinnosti.“ A pokračoval ve své pochůzce.
OSEnauti se chytali prozkoumat studnu – avšak – ze zdi, na kterou se potichu a nenápadně vyškrábali další čtyři křivorohové na ně začaly pršet šípy a kopí. OSEnauti ale duchapřítomně opětovali palbu a ti, kteří skočili za nimi, byli rychle zabiti. Zbytek se dal na útěk, a brzy zase přežil jen jeden, kterého vědro neúnavně pronásledoval až ke dveřím v hradební zdi, vedoucím na jih do lesa. Ty ale byly ke smůle prchajícího křivoroha zamčené, takže i jeho zabil elfí šíp…
Xara jednoho z těch bestiálních lidí omráčila a podařilo se ho svázat a vyslechnout – prý jsou jich tu v lesích okolo asi dva tucty, a mají důležité poslání, znesvěcovat ohavnými nápisy zdi tohoto kdysi svatého místa. Jejich druzi ale budou nejspíš na útěku, jelikož ví, že předchozí skupina byla zmasakrována, a že tenhle přepad taky nevyšel… Xara tedy křivoroha svázala a poslala před sebe jako spouštěč pastí.
Pak zamířili do velikého domu naproti, jelikož se už blížilo stmívání, a hledali místo, kde by mohli přepsat. Po otevření dveří viděli úzkou chodbu a dvoje dveře, vedoucí na jih a na sever. Na jedny z nich někdo zuřivě, ale jaksi vzdáleně a v ozvěně, bušil. Torham dveře, zaseklé věkem a nacucané vodou vyrazil, ale tím se zřítil kus stropu, který se OSEnautům sesypal na hlavu. Za dveřmi našli dalšího ducha mnicha, chodil do kolečka, zjevně trochu přiopilý. Po zmateném rozhovoru z něj dostali následující:
Opat Lummingwyll se chystá provést dole v kryptě, u svatého bazénku, nějaký temný rituál. Už dlouho se zajímá o temné síly, komunikuje s mrtvými atd. Bratr Frewdrick ho musí zastavit! Pak ale mnich zase upadl do apatie a hledal víno, kterého by se napil, případně si chvilkami uvědomoval, že se nachází v ruinách již zničeného kláštera, a že tedy přišel příliš pozdě. Družina ho přesvědčila a přiměla k tomu, aby je dovedl k opatovi, že mu ho pomohou zastavit. Bratr Frewdrick je dovedl do kaple – mohutného chrámu, plného dřevěného bordelu, břečťanu, mechu… Kapli ale OSEnauti nijak zvlášť neprozkoumávali a sestoupili za mnichem po schodech dolů do krypty. Mnich prošel dveřmi – a zmizel.
Co teď?
Družina se dala dohromady a poslala napřed na laně zajatého křivoroha. S Torhamovým věčným světlem vstoupili do rozlehlé krypty – nedohlédli ani na konec místnosti. Slyšeli zurčení vody a před sebou viděli několik kamenných sarkofágů, bohatě zdobených, ale s odsunutými víky a prázdných… Opatrně tedy postupovali v cestě… Některé sloupy tu byly prorostlé světélkujícími přízračnými růžovými liánami a výhonky, které vypadaly podobně jako želatinová ruka s lebkou nahoře. Najednou se ozvalo podivné zadunění, vzduch kolem se zachvěl, a…
Přestala fungovat gravitace! Postavy se začaly vznášet vzhůru ke stropu. Chvilku jim trvalo, než si na nový způsob pohybu zvykli, ale pak už to nebylo tak hrozné – jenže ze stínů (ze stropu) se na ně tiše a zákeřně vrhla skupinka nemrtvých opatů! Měli na sobě bohaté, byť věkem zašlé a potrhané, róby a zlaté náhrdelníky. Došlo tedy k velikému boji, kde Torham létal ve vzduchu a srážel opaty svým mečem, zatímco Xara je odvracela. Xara byla zasažena, a opat z ní vysál trochu životní síly, ale podařilo se rychle dva opaty zabít a tři zahnat na útěk odvracením. Družina posbírala náhrdelníky a chtěla vyrazit dál, dokončit lov opatů a jejich zlata, ale v tom se ozvalo další zadunění, a najednou se družina octla, ležíc v dokonalém kruhu, kolem sochy svatého Clewyda úplně zpátky nahoře!
Vzhledem k tomu, že byla tma, a byli už unavení, tak se vypravili do Zvonice, vyměnili s panem Kosťákem zuby za pár malých drahokamů, a uložili se ke spánku. Ráno moudřejší večera.
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.
"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
-
MaMaHaJ
- Příspěvky: 480
- Registrován: 6. 6. 2010, 22:14
Re: [OSEnauti] - Dolmenwood
Pátá OSEnautská výprava do Dolmenwoodu
Výpravy se zúčastnili:
Elf Vědro-a-vývar
Rytíř Torham
Trpaslice Xara
SPOILERY pro dobrodružství opatství sv. Clewyda – ale opravdu velké spoilery, pozor!
Druhého dne ráno pokračovali OSEnauti v průzkumu opatství. Došli k zarostlé studni v rajské zahradě, odsekali ji, a spustili se dovnitř. Jako první šel Torham, a ukázalo se, že studna vede do nějaké podzemní cisterny. Vedle vody se dalo stát na úzkém chodníčku, tak se tam Torham spustil a zavolal ostatní. Z hlubin se ale vynořil ohromný sumec, a Torham v hlavě uslyšel jeho tichý hlas. „Chceš se dozvědět tajemství? Ukážu ti tajemství…“ Torham souhlasil, a zjevila se mu vize jakéhosi hradu, temných sklepeních pod ním, trůnu, ve kterém sídlí prastaré zlo, a šlechtické dcery, která mu byla obětována. Rozhořela se v něm zvláštní touha se na to místo vypravit a rybě přinést nějaký důkaz toho, co se tam děje. Ryba pak zmizela zase pod hladinou.
OSEnauti pokračovali chodbou od cisterny dále, narazili na dlouhou chodbu s výklenky, ve kterých byly sarkofágy, dali se tedy do „archeologického výzkumu“ a začali hrobky systematicky loupit. Podle jmen to byly hrobky převorů. V některých se nacházely jen staré kosti, v některých drobné církevní poklady (ikona, růženec z ebenu a perleti,) ale v několika sarkofázích na družinu čekalo nepříjemné překvapení – mrtví znovu povstali a zaútočili na ně. Vědro byl jednou zasažen a nemrtvý převor z něj vysál trochu životních sil, ale většinu rychle zabil nezranitelný Torham. Ještě než ale stačili lup zcela dokončit, zbývaly poslední dvě hrobky, vzduch zavibroval, a ze stěn okolo vyrazily přízračné fantomy, hrající psychedelickými barvami, které se na družinu začali sápat. Hrdinové se oháněli meči a fantomy se rychle rozplynuli, ale jejich zásah způsobil, že Vědro se roztřásl děsem a musel se urychleně vrátit zpátky na povrch. Následující hodinu odmítal jít nazpět, takže OSEnauti pokračovali v průzkumu horní části.
Nebo to alespoň měli v plánu, ale záhy se z ruin vynořilo několik bludiček, které k nim zamířili pomalým letem. Xara i Torham jim vyšli vstříc – ale bludičky se na ně rozletěly, a jakmile se jich dotkly, Xara i Torham se teleportovali na hřbitov, několik stop do vzduchu a spadli do otevřeného hrobu. Vyškrábali se ven a voláním se našli s Vědrem, který za nimi vyrazil skrze malý domek střežící vstup na hřbitov – jen tak tak ale unikl spárům gargoylů, kteří se v domku schovávali! Vědro doběhl ke svým druhům, gargoylové ho ven nepronásledovali, a Torham opatrně vstoupil do domku a zjistil, že tam jsou krom chodby dvě místnosti – a v jedné z nich, zjevně opuštěné kamenické / hrobnické dílně, číhají čtyři gargoylové, oživlé kamenné chrliče, které se na něj vrhli. Torham se stáhl trochu zpět, bránil se svým kouzelným mečem, ale zuřivé údery chrličů občas prorazili i jeho zbroj. Xara očarovala kouzlem Vědrovi luk, a jeho kouzelné šípy ve spojení s Torhamem nakonec chrliče zničili.
V kamenické dílně našli krom nedokončených náhrobních kamenů také medailonek, který ukazoval portrét matek každého OSEnauta, který na něj pohlédl. Xara viděla jen kosti, Torham svoji elfí matku, a Vědro taktéž. V druhé místnosti našli spousta rozlámaného nábytku, ale také olejomalby různých relikviářů a pokladů… Jeden z obrazů vyčníval – byla na něm svraštělá černá ruka ležící na fialovém polštářku, ale obraz vypadal trojrozměrně, jako kdyby se dala dovnitř natáhnout ruka… Xara tam nejprve strčila štít, a ten trochu pronikl dovnitř, skutečně jako kdyby se dovnitř dalo vstoupit. Když se Xara ale natáhla o něco více, tak najednou zmizela! Torham a Vědro se chvíli rozmýšleli, ale pak vyrazili za ní.
Všichni se octli kdesi hluboko v podzemí… V místnosti, ze které vedly jediné dveře, a kde leželo na pódiu několik relikvií. Jednak tam byl relikviář z křišťálu a platiny, sám o sobě velmi cenný, a v něm uzavřená svraštělá černá ruka z obrazu. Pak tam byla zdobená skříňka ze santalového dřeva, a nějaký pytel hedvábí, který když se rozvázal, skrýval medvědí kožešinu. Kožešina se najednou probrala a začala mluvit: „Chvála pánu, brum brum brum, buďte požehnáni bratři mniši, s čím vám mohu pomoci,“ tázal se medvěd rozvážným nábožným hlasem. OSEnauti od něj získai nějaké informace ohledně kláštera a svatých artefaktů, které teď našli, ale pak medvěd zase usnul.
OSEnauti sbalili relikviáře jak nejlépe mohli, ale zvuk přilákal pozornost – dveře se otevřely a stál za nimi mnich! Vypadal vyhuble a zanedbaně, ale živý, v ruce držel svícen, a přes rameno mu nakukoval další. "Co to…? Duchové! Démoni! Útočí na nás démonické síly, bratři, vykrádají pokladnici!" začal ječet mnich a ohánět se po OSEnautech svícnem. Nenechal si vymluvit, že OSEnauti jsou zcela normální bytosti z masa a kostí a útočil dále. Rána mečem na plocho ho neomráčila, ale dal se společně se svým druhem na útěk.
OSEnauti si dobalili věci a pokračovali směrem, kam uprchli mniši. V celách po stranách, odděleni mřížemi, postávalo asi dvacet (ve druhé deset) nemrtvých mnichů! Jejich róby byly potřísněné hnijícím masem, šourali se bez vůle sem a tam, nebo jen seděli na zemi bez hnutí. OSEnautům to všechno připadalo velmi divné a podezřelé, ale pokračovali dál. Otevřeli tajné dveře a vstoupili do osvětlené místnosti, kde zurčel malý vodopád / fontána, a která byla plná mnichů. „Vetřelci! Svatokrádež! Démoni!“ křičeli mniši, a couvali před OSEnauty nazpět. OSEnautům dalo docela dost práce vysvětlit mnichům, že démoni nejsou (Xara se demonstrativně napila svěcené vody), a že se tady octli nějakým podivným způsobem.
Do toho vstoupil vysoký muž, kterému ostatní říkali opat Lummingwyll. „Bratři, stal se zázrak! Vypadá to, že milosrdný Bůh nám možná seslal nějakou pomoc. Pojďte, návštěvníci, promluvíme si…“
Na opatovu promluvu reagovalo několik mnichů pobouřeně, zvlášť jeden starý mnich, v hodně špinavém hábitu. „Cože, ale… Jak se sem ti cizinci dostali, to znamená, že je nějaká cesta ven, a vůbec… Co naše relikvie?“
„Ticho, bratře!“ vykřikl na něj opat. „Věnuj se svým povinnostem. Já si s cizinci promluvím tady v soukromí,“ a odvedl OSEnauty do vedlejší místnosti. Tam se ho začali vyptávat, co se tady stalo, a tak vůbec. Opat jim vypověděl svůj příběh – zhruba před sto lety napadly opatství síly chaosu a zde v podzemí se otevřela „zející rána“ chaosu, trhlina do jiného světa, ze které sálá divoká magie a občas z ní vychází různé nestvůry. Mniši zůstali v podzemí, drženi při životě zázraky Boha, aby tuto neblahou sílu drželi pod povrchem. Nicméně, je způsob, jak trhlinu uzavřít. Opat vytáhl odněkud z malé skříňky zlaté žezlo a předal ho družině. „Pokud projdete trhlinou a ponesete toto svaté žezlo, bude trhlina uzavřena! A pak si jsem jist… že ty relikvie, na které jste vztáhli ruce, by vám za takový zázračný a hrdinský čin, po právu náležely…“
Družina sebrala žezlo a souhlasila se zadaným úkolem. Opat je ještě vyvedl ven a v proslovu ke svým bratřím pravil: „Smiluje-li se nad námi Bůh a dá nám znamení, tito hrdinové se vrátí nazpět, a naše trápení bude u konce.“ Několika vzpurným mnichům se to stále nelíbilo a měli různé námitky, ale opat je okřikl a vypoklonkoval OSEnauty ven, do chodby vedoucí na východ.
OSEnauti pokračovali chodbou, až se octli v kryptě, ve které byli včera. Fialové výrůstky, které obtáčely některé sloupy, se najednou zavlnily, a začaly vyrůstat do podivných hub, ze kterých později vyrostl divný, růžový, želatinový houbo-mlok. Ten se na OSEnauty vrhl, ale byl rychle zabit, přestože měl čtyři chapadla, kterýma se je snažil lapit a zabít. Zmatení z boje ale využili tři zbývající nemrví opati, kteří na družinu udeřili zezadu, jeden ale rychle padl, a zbytek Xara zase odvrátila. Xara, která odložila palcát, a bojovala zlatým žezlem, aby otestovala, jestli má účinnost proti nemrtvým, ale zklamaně zjistila, že v boji proti nemrtvým žezlo nijak zvlášť nepomáhá… Divné.
Cesta k posvátnému bazénku tedy byla volná… Ale před OSEnauty se ještě, mezi dvěma schodišti vedoucími nahoru, zjevně ke zdroji vody, vynořila fontána, ve které se cachtalo několik kamenných andělíčků. Začali otravně poletovat kolem Torhama, chechtat se, a čůrat na něj vodu. Torham se po jednom z nich ohnal mečem, ale netrefil se, a celé hejno se na něj vrhlo a začalo do něj bušit pěstičkami. Když ale padl první, polekaně se stáhli nazpět.
Konečně OSEnauti vystoupali nahoru, a spatřili tůň lemovanou sochami andělů a ozářenou fialovým a růžovým světlem. Nad tůní se převaloval podivný oblak temnoty, trhlina černoty a fialového svitu, která se tetelila nad hladinou vody. Když se do ní někdo podíval, spatřil podivné mimozemské krajiny… nemožně vypadající hory, cize působící lesy… Prostor kolem trhliny působil… Nějak špatně. A všichni cítili, více než slyšeli, silné vibrace a dunění, přicházející z trhliny.
Družina se dohadovala co dál. Xara se zkusila dotknout trhliny zlatým žezlem od opata – a to ve fialovém záblesku zmizelo! Řešilo se, jestli vstoupit, nebo nevstoupit. Mezitím se staly různé divné věci – hlasy dobrodruhů najednou začaly znít jako kdyby místo nich zpíval mnišský sbor, a později slyšeli kolem sebe nábožné nápěvy, které se propadly do zlověstného, zvířecího hýkání a smíchu… Prostě, bylo jasné, že tu nemůžou postávat věčně. Nevykašleme se na to, a neodneseme si poklady nahoru, říkali si? Nepošleme tam nejprve raději nějakého zvěročlověka? Nebo jedno z těch dětí? (To nikoho „ve skutečnosti“ nenapadlo.)
Nakonec se rozhodli, že do toho, co přeci vypadá jednoznačně jako portál vstoupí. Všichni najednou. Ruku v ruce.
Bohužel, cokoliv, co se portálu dotkne, od předmětů po lidí, je instantně anihilováno.
Plán opata Lummingwylla poslat dobrodruhy na smrt, tedy nakonec vyšel. Je to tragická chyba, lituji především Torhama a Xaru, dvě vymazlené a vylevlované postavy… Doufám, že byl dostatek indicií, snad ano – že se opatovi asi nedá věřit (jelikož dělal podle mnichaducha temné rituály,) nějak zapadlo, a hlavně – už byl konec sezení, kluci to chtěli „doklepnout“ a za celou dobu se teleportovali nejméně třikrát! Není tedy divu, že předpokládali další teleport. (Zvlášť když je to ještě takhle zákeřně napsané tak, že tam je vidět krajina, když se dovnitř podíváš…) Možná jsem měl víc očividněji popsat zmizení žezla jako že se rozpadá, nebo tak něco, ale to by zase celou past úplně prozradilo… těžko říct, u něčeho takového.
Každopádně, thank you for your service.
Výpravy se zúčastnili:
Elf Vědro-a-vývar
Rytíř Torham
Trpaslice Xara
SPOILERY pro dobrodružství opatství sv. Clewyda – ale opravdu velké spoilery, pozor!Druhého dne ráno pokračovali OSEnauti v průzkumu opatství. Došli k zarostlé studni v rajské zahradě, odsekali ji, a spustili se dovnitř. Jako první šel Torham, a ukázalo se, že studna vede do nějaké podzemní cisterny. Vedle vody se dalo stát na úzkém chodníčku, tak se tam Torham spustil a zavolal ostatní. Z hlubin se ale vynořil ohromný sumec, a Torham v hlavě uslyšel jeho tichý hlas. „Chceš se dozvědět tajemství? Ukážu ti tajemství…“ Torham souhlasil, a zjevila se mu vize jakéhosi hradu, temných sklepeních pod ním, trůnu, ve kterém sídlí prastaré zlo, a šlechtické dcery, která mu byla obětována. Rozhořela se v něm zvláštní touha se na to místo vypravit a rybě přinést nějaký důkaz toho, co se tam děje. Ryba pak zmizela zase pod hladinou.
OSEnauti pokračovali chodbou od cisterny dále, narazili na dlouhou chodbu s výklenky, ve kterých byly sarkofágy, dali se tedy do „archeologického výzkumu“ a začali hrobky systematicky loupit. Podle jmen to byly hrobky převorů. V některých se nacházely jen staré kosti, v některých drobné církevní poklady (ikona, růženec z ebenu a perleti,) ale v několika sarkofázích na družinu čekalo nepříjemné překvapení – mrtví znovu povstali a zaútočili na ně. Vědro byl jednou zasažen a nemrtvý převor z něj vysál trochu životních sil, ale většinu rychle zabil nezranitelný Torham. Ještě než ale stačili lup zcela dokončit, zbývaly poslední dvě hrobky, vzduch zavibroval, a ze stěn okolo vyrazily přízračné fantomy, hrající psychedelickými barvami, které se na družinu začali sápat. Hrdinové se oháněli meči a fantomy se rychle rozplynuli, ale jejich zásah způsobil, že Vědro se roztřásl děsem a musel se urychleně vrátit zpátky na povrch. Následující hodinu odmítal jít nazpět, takže OSEnauti pokračovali v průzkumu horní části.
Nebo to alespoň měli v plánu, ale záhy se z ruin vynořilo několik bludiček, které k nim zamířili pomalým letem. Xara i Torham jim vyšli vstříc – ale bludičky se na ně rozletěly, a jakmile se jich dotkly, Xara i Torham se teleportovali na hřbitov, několik stop do vzduchu a spadli do otevřeného hrobu. Vyškrábali se ven a voláním se našli s Vědrem, který za nimi vyrazil skrze malý domek střežící vstup na hřbitov – jen tak tak ale unikl spárům gargoylů, kteří se v domku schovávali! Vědro doběhl ke svým druhům, gargoylové ho ven nepronásledovali, a Torham opatrně vstoupil do domku a zjistil, že tam jsou krom chodby dvě místnosti – a v jedné z nich, zjevně opuštěné kamenické / hrobnické dílně, číhají čtyři gargoylové, oživlé kamenné chrliče, které se na něj vrhli. Torham se stáhl trochu zpět, bránil se svým kouzelným mečem, ale zuřivé údery chrličů občas prorazili i jeho zbroj. Xara očarovala kouzlem Vědrovi luk, a jeho kouzelné šípy ve spojení s Torhamem nakonec chrliče zničili.
V kamenické dílně našli krom nedokončených náhrobních kamenů také medailonek, který ukazoval portrét matek každého OSEnauta, který na něj pohlédl. Xara viděla jen kosti, Torham svoji elfí matku, a Vědro taktéž. V druhé místnosti našli spousta rozlámaného nábytku, ale také olejomalby různých relikviářů a pokladů… Jeden z obrazů vyčníval – byla na něm svraštělá černá ruka ležící na fialovém polštářku, ale obraz vypadal trojrozměrně, jako kdyby se dala dovnitř natáhnout ruka… Xara tam nejprve strčila štít, a ten trochu pronikl dovnitř, skutečně jako kdyby se dovnitř dalo vstoupit. Když se Xara ale natáhla o něco více, tak najednou zmizela! Torham a Vědro se chvíli rozmýšleli, ale pak vyrazili za ní.
Všichni se octli kdesi hluboko v podzemí… V místnosti, ze které vedly jediné dveře, a kde leželo na pódiu několik relikvií. Jednak tam byl relikviář z křišťálu a platiny, sám o sobě velmi cenný, a v něm uzavřená svraštělá černá ruka z obrazu. Pak tam byla zdobená skříňka ze santalového dřeva, a nějaký pytel hedvábí, který když se rozvázal, skrýval medvědí kožešinu. Kožešina se najednou probrala a začala mluvit: „Chvála pánu, brum brum brum, buďte požehnáni bratři mniši, s čím vám mohu pomoci,“ tázal se medvěd rozvážným nábožným hlasem. OSEnauti od něj získai nějaké informace ohledně kláštera a svatých artefaktů, které teď našli, ale pak medvěd zase usnul.
OSEnauti sbalili relikviáře jak nejlépe mohli, ale zvuk přilákal pozornost – dveře se otevřely a stál za nimi mnich! Vypadal vyhuble a zanedbaně, ale živý, v ruce držel svícen, a přes rameno mu nakukoval další. "Co to…? Duchové! Démoni! Útočí na nás démonické síly, bratři, vykrádají pokladnici!" začal ječet mnich a ohánět se po OSEnautech svícnem. Nenechal si vymluvit, že OSEnauti jsou zcela normální bytosti z masa a kostí a útočil dále. Rána mečem na plocho ho neomráčila, ale dal se společně se svým druhem na útěk.
OSEnauti si dobalili věci a pokračovali směrem, kam uprchli mniši. V celách po stranách, odděleni mřížemi, postávalo asi dvacet (ve druhé deset) nemrtvých mnichů! Jejich róby byly potřísněné hnijícím masem, šourali se bez vůle sem a tam, nebo jen seděli na zemi bez hnutí. OSEnautům to všechno připadalo velmi divné a podezřelé, ale pokračovali dál. Otevřeli tajné dveře a vstoupili do osvětlené místnosti, kde zurčel malý vodopád / fontána, a která byla plná mnichů. „Vetřelci! Svatokrádež! Démoni!“ křičeli mniši, a couvali před OSEnauty nazpět. OSEnautům dalo docela dost práce vysvětlit mnichům, že démoni nejsou (Xara se demonstrativně napila svěcené vody), a že se tady octli nějakým podivným způsobem.
Do toho vstoupil vysoký muž, kterému ostatní říkali opat Lummingwyll. „Bratři, stal se zázrak! Vypadá to, že milosrdný Bůh nám možná seslal nějakou pomoc. Pojďte, návštěvníci, promluvíme si…“
Na opatovu promluvu reagovalo několik mnichů pobouřeně, zvlášť jeden starý mnich, v hodně špinavém hábitu. „Cože, ale… Jak se sem ti cizinci dostali, to znamená, že je nějaká cesta ven, a vůbec… Co naše relikvie?“
„Ticho, bratře!“ vykřikl na něj opat. „Věnuj se svým povinnostem. Já si s cizinci promluvím tady v soukromí,“ a odvedl OSEnauty do vedlejší místnosti. Tam se ho začali vyptávat, co se tady stalo, a tak vůbec. Opat jim vypověděl svůj příběh – zhruba před sto lety napadly opatství síly chaosu a zde v podzemí se otevřela „zející rána“ chaosu, trhlina do jiného světa, ze které sálá divoká magie a občas z ní vychází různé nestvůry. Mniši zůstali v podzemí, drženi při životě zázraky Boha, aby tuto neblahou sílu drželi pod povrchem. Nicméně, je způsob, jak trhlinu uzavřít. Opat vytáhl odněkud z malé skříňky zlaté žezlo a předal ho družině. „Pokud projdete trhlinou a ponesete toto svaté žezlo, bude trhlina uzavřena! A pak si jsem jist… že ty relikvie, na které jste vztáhli ruce, by vám za takový zázračný a hrdinský čin, po právu náležely…“
Družina sebrala žezlo a souhlasila se zadaným úkolem. Opat je ještě vyvedl ven a v proslovu ke svým bratřím pravil: „Smiluje-li se nad námi Bůh a dá nám znamení, tito hrdinové se vrátí nazpět, a naše trápení bude u konce.“ Několika vzpurným mnichům se to stále nelíbilo a měli různé námitky, ale opat je okřikl a vypoklonkoval OSEnauty ven, do chodby vedoucí na východ.
OSEnauti pokračovali chodbou, až se octli v kryptě, ve které byli včera. Fialové výrůstky, které obtáčely některé sloupy, se najednou zavlnily, a začaly vyrůstat do podivných hub, ze kterých později vyrostl divný, růžový, želatinový houbo-mlok. Ten se na OSEnauty vrhl, ale byl rychle zabit, přestože měl čtyři chapadla, kterýma se je snažil lapit a zabít. Zmatení z boje ale využili tři zbývající nemrví opati, kteří na družinu udeřili zezadu, jeden ale rychle padl, a zbytek Xara zase odvrátila. Xara, která odložila palcát, a bojovala zlatým žezlem, aby otestovala, jestli má účinnost proti nemrtvým, ale zklamaně zjistila, že v boji proti nemrtvým žezlo nijak zvlášť nepomáhá… Divné.
Cesta k posvátnému bazénku tedy byla volná… Ale před OSEnauty se ještě, mezi dvěma schodišti vedoucími nahoru, zjevně ke zdroji vody, vynořila fontána, ve které se cachtalo několik kamenných andělíčků. Začali otravně poletovat kolem Torhama, chechtat se, a čůrat na něj vodu. Torham se po jednom z nich ohnal mečem, ale netrefil se, a celé hejno se na něj vrhlo a začalo do něj bušit pěstičkami. Když ale padl první, polekaně se stáhli nazpět.
Konečně OSEnauti vystoupali nahoru, a spatřili tůň lemovanou sochami andělů a ozářenou fialovým a růžovým světlem. Nad tůní se převaloval podivný oblak temnoty, trhlina černoty a fialového svitu, která se tetelila nad hladinou vody. Když se do ní někdo podíval, spatřil podivné mimozemské krajiny… nemožně vypadající hory, cize působící lesy… Prostor kolem trhliny působil… Nějak špatně. A všichni cítili, více než slyšeli, silné vibrace a dunění, přicházející z trhliny.
Družina se dohadovala co dál. Xara se zkusila dotknout trhliny zlatým žezlem od opata – a to ve fialovém záblesku zmizelo! Řešilo se, jestli vstoupit, nebo nevstoupit. Mezitím se staly různé divné věci – hlasy dobrodruhů najednou začaly znít jako kdyby místo nich zpíval mnišský sbor, a později slyšeli kolem sebe nábožné nápěvy, které se propadly do zlověstného, zvířecího hýkání a smíchu… Prostě, bylo jasné, že tu nemůžou postávat věčně. Nevykašleme se na to, a neodneseme si poklady nahoru, říkali si? Nepošleme tam nejprve raději nějakého zvěročlověka? Nebo jedno z těch dětí? (To nikoho „ve skutečnosti“ nenapadlo.)
Nakonec se rozhodli, že do toho, co přeci vypadá jednoznačně jako portál vstoupí. Všichni najednou. Ruku v ruce.
Bohužel, cokoliv, co se portálu dotkne, od předmětů po lidí, je instantně anihilováno.
Plán opata Lummingwylla poslat dobrodruhy na smrt, tedy nakonec vyšel. Je to tragická chyba, lituji především Torhama a Xaru, dvě vymazlené a vylevlované postavy… Doufám, že byl dostatek indicií, snad ano – že se opatovi asi nedá věřit (jelikož dělal podle mnichaducha temné rituály,) nějak zapadlo, a hlavně – už byl konec sezení, kluci to chtěli „doklepnout“ a za celou dobu se teleportovali nejméně třikrát! Není tedy divu, že předpokládali další teleport. (Zvlášť když je to ještě takhle zákeřně napsané tak, že tam je vidět krajina, když se dovnitř podíváš…) Možná jsem měl víc očividněji popsat zmizení žezla jako že se rozpadá, nebo tak něco, ale to by zase celou past úplně prozradilo… těžko říct, u něčeho takového.
Každopádně, thank you for your service.
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.
"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
-
MaMaHaJ
- Příspěvky: 480
- Registrován: 6. 6. 2010, 22:14
Re: [OSEnauti] - Dolmenwood
Do města Lankshorn dorazilo několik dobrodruhů, kočičanda Madame Cottonsocks, lidský zloděj Angus, a lidský bojovník Ježíš.
Madam se ubytovala v hospodě U Rohaté lasice, kde si vyžádala ten nejlepší pokoj. Margerie Stallowmade, bodrá macatá šenkýřka, se jí hrozně omlouvala, že to není možné, jelikož nahoře je ubytovaný známý mudrc Farnham Ribblemead, specialista na staré jazyky. Madam se ale zdálo, že tohle téma Margerie nějak znervózňuje. Po chvíli opatrného vyptávání, si Margeire vzala Madam stranou, a svěřila se jí, že "ctihodný pán" je sice ubytovaný nahoře, ale už dva týdny se ani neukázal! Několikrát ho šla nahoru zkontrolovat, ale stále se neobjevil... Ale všechny jeho věci tam jsou. Vypadá to, jako kdyby někam odešel ve velkém spěchu! Margerie není úplně ochotná Madam nechat spát nahoře. "Co kdyby se mistr Ribblemead zrovna vrátil, nebo co kdyby se... hm... něco z jeho věcí ztratilo, víte..." Vypadá to, že toho Margerie možná ví více, ale než si s ní stačí Madam pořádně promluvit, hostinská musí jít obsluhovat hosty - ale ať se za ní Madam kdyžtak staví později.
Také Madam nabídne na účet podniku, jako omluvu, sklenku zeleného Aspinteonu. Když se Madam napije, zjistí, že krom alkoholového opojení má pocit, jako kdyby viděla koutkem oka neviditelný vílí svět... (Momentálně kolem nic neviditelného není, ale zelený Aspienton umožní vidět neviditelné víly. Lahev stojí 40 zl, a je v ní 5 porcí, kdyby si ji chtěla Madam koupit.) Madam také sháněla v hospodě další drby.
Dále madam navštívila druhou hospodu ve městě, U Bogwaye, kde se spřátelila s další kočkou - Whimsley Bobblefrock, která zde dělá šenkýřku. Jednak je v místních stájích možnost koupit poníka (jako mula, stojí 30zl,) a pak se Madam dozví nějaké další drby. Jak se opatrně vyptává na místní podsvětí, Whimesley ji naznačí, že kdyby se někde našel nějaký "zatoulaný kůň" nebo tak něco, ráda je odkoupí.
Celkově pobytem po hospodách madam zjistí následující drby:
Kousek na sever odsud, ve vesničce Shadholme, kde má rod Malbleatů (což jsou kozám a ovcím podobní breggles) hrobky svých předků, se koná festival Hlerribuck. Lord Malbleat pořádá tenhle festival každý rok, a je to vždycky dlouho očekávaná událost. Exkluzivní hosté pobývají přímo v Shaldholmské lovecké chatě, kde se baví uzavřená společnost, ale kdokoliv je zván se přijet pobavit a zúčastnit se různých her a veselí. Město Lankshorn tedy bzučí přípravami a očekáváním. Festival má vypuknout za pár dní.
Ve Shadholmu ovšem straší duchové předků lorda Malbleata.
Samotný lord Malbleat je strašlivě zjizvený a znetvořený a používá černou magii, aby svoje znetvoření zamaskoval.
Whimsley Bobblefrock
Madam se ubytovala v hospodě U Rohaté lasice, kde si vyžádala ten nejlepší pokoj. Margerie Stallowmade, bodrá macatá šenkýřka, se jí hrozně omlouvala, že to není možné, jelikož nahoře je ubytovaný známý mudrc Farnham Ribblemead, specialista na staré jazyky. Madam se ale zdálo, že tohle téma Margerie nějak znervózňuje. Po chvíli opatrného vyptávání, si Margeire vzala Madam stranou, a svěřila se jí, že "ctihodný pán" je sice ubytovaný nahoře, ale už dva týdny se ani neukázal! Několikrát ho šla nahoru zkontrolovat, ale stále se neobjevil... Ale všechny jeho věci tam jsou. Vypadá to, jako kdyby někam odešel ve velkém spěchu! Margerie není úplně ochotná Madam nechat spát nahoře. "Co kdyby se mistr Ribblemead zrovna vrátil, nebo co kdyby se... hm... něco z jeho věcí ztratilo, víte..." Vypadá to, že toho Margerie možná ví více, ale než si s ní stačí Madam pořádně promluvit, hostinská musí jít obsluhovat hosty - ale ať se za ní Madam kdyžtak staví později. Také Madam nabídne na účet podniku, jako omluvu, sklenku zeleného Aspinteonu. Když se Madam napije, zjistí, že krom alkoholového opojení má pocit, jako kdyby viděla koutkem oka neviditelný vílí svět... (Momentálně kolem nic neviditelného není, ale zelený Aspienton umožní vidět neviditelné víly. Lahev stojí 40 zl, a je v ní 5 porcí, kdyby si ji chtěla Madam koupit.) Madam také sháněla v hospodě další drby. Dále madam navštívila druhou hospodu ve městě, U Bogwaye, kde se spřátelila s další kočkou - Whimsley Bobblefrock, která zde dělá šenkýřku. Jednak je v místních stájích možnost koupit poníka (jako mula, stojí 30zl,) a pak se Madam dozví nějaké další drby. Jak se opatrně vyptává na místní podsvětí, Whimesley ji naznačí, že kdyby se někde našel nějaký "zatoulaný kůň" nebo tak něco, ráda je odkoupí.Celkově pobytem po hospodách madam zjistí následující drby:
Kousek na sever odsud, ve vesničce Shadholme, kde má rod Malbleatů (což jsou kozám a ovcím podobní breggles) hrobky svých předků, se koná festival Hlerribuck. Lord Malbleat pořádá tenhle festival každý rok, a je to vždycky dlouho očekávaná událost. Exkluzivní hosté pobývají přímo v Shaldholmské lovecké chatě, kde se baví uzavřená společnost, ale kdokoliv je zván se přijet pobavit a zúčastnit se různých her a veselí. Město Lankshorn tedy bzučí přípravami a očekáváním. Festival má vypuknout za pár dní. Ve Shadholmu ovšem straší duchové předků lorda Malbleata. Samotný lord Malbleat je strašlivě zjizvený a znetvořený a používá černou magii, aby svoje znetvoření zamaskoval.Whimsley Bobblefrock
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.
Naposledy upravil(a) MaMaHaJ dne 28. 5. 2024, 12:49, celkem upraveno 1 x.
"Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
-
Kolumbus
- Příspěvky: 1001
- Registrován: 4. 2. 2023, 10:32
-
MaMaHaJ
- Příspěvky: 480
- Registrován: 6. 6. 2010, 22:14
Re: [OSEnauti] - Dolmenwood
Zloděj Angus taktéž dorazil do města, které je plné příprav na nadcházející festival, o kterém se určitě dozví (stejné informace jako v postu nahoře.) Ubytuje se v hostinci U Rohaté lasice, ale zaplatí si jen nocleh na lavici ve společném pokoji, tak to bude mít levnější. Tam se seznámí i s Madam.
Navštíví mečíře jménem Jeremy Whilpston-Puddingfood, drobný černovlasý čtyřicátník, který se při hovorech o čepelích snadno zasní a zapomene. Stříbrnou dýku má k mání - stojí 30 zl.
Angus žebrá na tržišti a před kostelem a poslouchá drby. Krom zvěstí a příprav na festival, vyslechne rozhovor několika trhovkyň, které mluví o tom, že ačkoliv je domácnost ve Shadholmu normálně otevřená a pořádně obývaná pouze během festivalu, letos si prý služebnictvo co tam pracuje v kuchyni stěžovalo, že museli vařit jídla pro nějaké panstvo celý rok. Taky si všimne, že kostel vypadá zavřený, a nikdo ho moc nenavštěvuje.
Zatímco Angus žebrá a špehuje, zjistí, že ho nějakou dobu pozoruje a sleduje nenápadný krátkroh (breggle nižší kasty, s krátkými rohy,) který ho následně osloví, představí se jako Clopnott, a pozve ho na pití do nálevny u Bogwaye. "Vezměte s sebou i nějaké přátele... Možná bych pro člověka jako jste vy, mohl mít nějakou práci," usměje se Clopnott a zmizí v davu.
Navštíví mečíře jménem Jeremy Whilpston-Puddingfood, drobný černovlasý čtyřicátník, který se při hovorech o čepelích snadno zasní a zapomene. Stříbrnou dýku má k mání - stojí 30 zl. Angus žebrá na tržišti a před kostelem a poslouchá drby. Krom zvěstí a příprav na festival, vyslechne rozhovor několika trhovkyň, které mluví o tom, že ačkoliv je domácnost ve Shadholmu normálně otevřená a pořádně obývaná pouze během festivalu, letos si prý služebnictvo co tam pracuje v kuchyni stěžovalo, že museli vařit jídla pro nějaké panstvo celý rok. Taky si všimne, že kostel vypadá zavřený, a nikdo ho moc nenavštěvuje. Zatímco Angus žebrá a špehuje, zjistí, že ho nějakou dobu pozoruje a sleduje nenápadný krátkroh (breggle nižší kasty, s krátkými rohy,) který ho následně osloví, představí se jako Clopnott, a pozve ho na pití do nálevny u Bogwaye. "Vezměte s sebou i nějaké přátele... Možná bych pro člověka jako jste vy, mohl mít nějakou práci," usměje se Clopnott a zmizí v davu."Listen here's the thing – I don't know what you kids are up to, but I do know one thing: laws are threats made by the dominant socio-economic, ethnic group in a given nation. It's just a promise of violence that's enacted and police are basically an occupying army, you know what I mean? You guys want to make some bacon?" - Bud Cubby
-
lomax00
- Příspěvky: 239
- Registrován: 19. 10. 2010, 15:16
- Bydliště: Hradec Králové
Re: [OSEnauti] - Dolmenwood
Angus u Jeremyho koupí stříbrnou dýku. Přislíbí Clopnottovi, že se večer zastaví u Bogwaye.
Pokud je ještě čas, tak zkusí Angus víc obhlédnout ten zavřený kostel, nakouknout oknem, obejít ze všech stran.
Pokud je ještě čas, tak zkusí Angus víc obhlédnout ten zavřený kostel, nakouknout oknem, obejít ze všech stran.
