Kolik je v OSR roleplayingu?

[Jerson]

Yorku, přijde mi, že jsi nikdy neviděl a už vůbec ne použil mechaniku, roleplaying - v tomto případě jednání s NPC - podporuje. Při hře třeba tahám karty na začátku hovoru, abych měl podle čeho určit, jaký první dojem udělá postava hráče na NPC, a pak další kartu při každém nastolení nového tématu, abych určil, co o něm NPC ví, nebo jaké k němu staví, nebo co řekne postavě hráče - vždy podle toho, kolik mám předem určeno, že NPC o daném tématu ví.
Jedno tažení karty je pět sekund, a výměnou za to mám tohle všechno nastavené.
Blbé nebo nevhodné mechaniky roleplaying omezují, ale vhodné mechaniky ho můžou podpořit i u zkušených hráčů.

[York]

A zrovna ten bifi sa podla mna vobec neboji hernych mechanik a ich pouzitia...

Však já taky neříkám, že to nemáš dělat. O pár příspěvků vejš jsem dával disclaimer, že úvaha se týká prostoru pro roleplaying ve hře, ale že ideální hra pro každýho specifickýho hráče nemusí nutně obsahovat 100% roleplayingu (a taky obvykle neobsahuje).

Mluvím teď čistě o tom, jak to ovlivní prostor pro roleplaying. Vem si třeba reaction roll. Když Bifi odehraje reakci tlupy orků bez házení, tak je to roleplaying - vžil se do jejich role a odehrál to tak, jak by podle něj v týhle situaci orkové zareagovali. Když si místo toho hodí reaction roll, tak to za něj rozhodla kostka. Roleplaying nahradila simulace.

[Jocho]

Iba doplním Yorkov argument:

Viem si dosť dobre predstaviť, že pravidlovo preplnené hry uberajú na roleplayingu čisto kvôli mohutnosti samotného klienta. Prajem veľa šťastia roleplayovať postavu, keď musím popritom trackovať 13 atribútov a statov, hodiny na otravu, trvanie kúzla, ostávajúce svetlo zapálenej pochodne a kde sebemenšia akcia je samostatná minihra s vlastnými pravidlami.

Keďže sa ale bavíme o OSR, kde býva zvykom prítomnosť tenkého klienta, tak priestor pre roleplaying uberá (ako collateral damage) práve nastavenie hry orientované na zdolávanie prekážok. Hráči si môžu dobrovoľne meniť náročnosť hraním postavy, môžu dopĺňať a obohacovať interakciu o "soft" prvky získané samotným hraním (viď príklady od Quentina). K zdolaniu prekážok a získaniu zlata im to pomôže ale asi iba v prípadoch, keď sa hráči/postavy rozhodnú obísť NPCčky, ktoré netasia zbraň/zuby na prvú signálnu. Aj tam však DM použije skôr svoje talianske vozidlo než pevne stanovené mechaniky pre "social combat".

OSR hry tak nijako extra nepotláčajú roleplaying ako taký a pokojne môžu hráči odohrať celé sedenie s takou hlbokou drámou, že budú potrebovať lampu a rebrík, ale hra im v tom mechanicky nijako nepomôže. Čo si odohrajú, bude iba vďaka ich schopnosti roleplayovať a imerzie do postavy.

[Antharon]

Ale uvedomte si, ze tie mechaniky su tu casto od toho aby rozsekli dilemy, ktore vznikaju roleplayom, distribuuju spotlight na rozne postavy a posuvaju dej.

Iste pouzitim mechaniky sa oberiem o par sekund, ale tiez to prerusi spotlight jedneho hraca aby si ho mohol prebrat niekto iny, zabrani to nekonecnym uvaham, ci nieco je alebo nie je mozne a podla vysledku to posunie pribeh dalej.

Cisty roleplay vacsinou nie je zabavny, cisty roleplay je filler, ktory drzi hru zamrznutu v case. Potrebujes vytvarat konflikty a efektivne ich riesit. Postupne nafukovat napatie a potom ho uvolnit a znova. Mechaniky pomahaju hre dat momentum.

[Jocho]

Cisty roleplay vacsinou nie je zabavny, cisty roleplay je filler, ktory drzi hru zamrznutu v case. Potrebujes vytvarat konflikty a efektivne ich riesit. Postupne nafukovat napatie a potom ho uvolnit a znova. Mechaniky pomahaju hre dat momentum.

Ako som písal, v OSR nemáš mechaniky pre social combat. To, čo sa v hre deje, sa dá reišiť buď skill-checkmi, alebo si povedať, že teraz je čas nechať Tona trocha sa vybúriť...

Na konci tunela vidíte svetlo z chodby. Lamponos stojaci pri zavretých dverách zviera trasúcimi sa rukami lucernu v ruke a trhane sleduje raz jednu, raz druhú stranu. Za opaskom má iba biedny kyj a vypchávaná košeľu má na pleci viditeľne rozpáranú.

Oukej, skúsim sa pritlačiť k stene, tak, aby ma nezbadal. Nasadím hlboký hlas, ktorý som používal ako mladý hlásnik v dedine a poviem: "Márne pátraš potom, čoho dávno niet."

Ooou-kej? Tak, ehm, kch-kch... "Č-č-čo? Kt-kto s-si?" ozve sa lamponos a ruky s lucernou takmer impulzívne vystrie pred seba do tmy.

"Som tvoje svedomie," poviem a sledujem, čo urobí. "Hľadáš v tme náznak svetla, známky pohybu, aby si zahodil neistotu, ktorá ťa zožiera. Neistotu prameniacu z jednoduchej otázky, ktorú si kladieš celú dobu - mám ešte odvahu? Stojí mi to za to?"

"J-ja n... ne- neviem!" skríkne mladík. Oči mu divoko kmitajú, pátrajú v tme.

"Poddaj sa strachu. Zachráň sa." To "zachráň sa" zdôrazním, ale pre istotu chytím rukoväť meča.

To nebude potrebné. Mladíkovi sa roztrasú kolená, úkosom pozrie na zatvorené dvere a potom neistým krokom sa vyrúti do tmy. Už iba v diaľke počujete, ako jeho dychčanie náhle pretne zvuk povolenej kladky, škrípot čepele o kameň a mimovoľný počiatok výkriku, ktorý v okamihu utíchne. Dvere viac, zdá sa, nie sú strážené.

[MarkyParky]

Když například rozhovory v roli nahradím házením na vyjednávání/přesvědčování, ve hře bude míň prostoru pro roleplaying.

Nope, bude jen míň prostoru pro GM fiat vyhodnocení toho roleplayingu.

[York]

Nope, bude jen míň prostoru pro GM fiat vyhodnocení toho roleplayingu.

GM je taky hráč a může taky roleplayovat.

(Vím, už jsme to řešili a pořád ses s tím nesmířil.)

[Antharon]

Nope, bude jen míň prostoru pro GM fiat vyhodnocení toho roleplayingu.

GM je taky hráč a může taky roleplayovat.

(Vím, už jsme to řešili a pořád ses s tím nesmířil.)

Coz ale vonkoncom neodstranuje rozhodovanie na zaklade GM fiatu. A neviem ci sme sa uz na tom zhodli ale GM fiat je fujky.

[Markus]

GM fiat je naprostý základ hry!

Tohle se zvrhává.

[Jerson]

GM fiat je naprostý základ hry!

To si vezmi do Kontroverze v RPG

[Jocho]

GM fiat je naprostý základ hry!

Tohle se zvrhává.

Kolik je v OSR roleplayingu?
Toľko, koľko DM dovolí fiatu.

[MarkyParky]

Nope, bude jen míň prostoru pro GM fiat vyhodnocení toho roleplayingu.

GM je taky hráč a může taky roleplayovat.

To není ve sporu.

Ale kostky někdy v průběhu toho rozhovoru rozhodnou, kdo koho nakonec ukecal a roleplaying funguje jako fictional positioning toho hodu.

Místo toho aby GM sám sebe poklepal po ramenou a řekl: "To jsem ale dobrý, nepřesvědčili jste mě!" nebo "Ty jsi dneska přinesl na sezení moje oblíbené sušenky, tak to si zasloužíš přízeň starosty a tvoje výmluva projde."

[Sparkle]

I když máte mechaniku na vyhodnocení roleplayingové scény (kostkama, kartama, whatever) tak tam stejně bude určitá míra něčího (nejspíš GMova) fiatu v tom, že někdo musí vůbec rozhodnout o tom, jestli ta scéna není náhodou autosuccess nebo autofail, nebo něco, co nemá smysl podrobně odehrávat.

[Antharon]

I když máte mechaniku na vyhodnocení roleplayingové scény (kostkama, kartama, whatever) tak tam stejně bude určitá míra něčího (nejspíš GMova) fiatu v tom, že někdo musí vůbec rozhodnout o tom, jestli ta scéna není náhodou autosuccess nebo autofail, nebo něco, co nemá smysl podrobně odehrávat.

Ale o je tu moznost, ze mas pomerne prehladne pravidla ktore ti hovoria ako k tomu pristupovat.

[York]

Místo toho aby GM sám sebe poklepal po ramenou a řekl: "To jsem ale dobrý, nepřesvědčili jste mě!"

Tohle je hodně zásadní citace. Problém totiž je, že se hráči naučili uvažovat v rovině úspěchů a neúspěchů a všechno tudíž vidí jako něco, v čem se dá uspět nebo neuspět. Takhle ale reálný sociální interakce v drtivý většině nefungujou. Když jdeš na nákup, neřekneš si "Povede se mi dneska koupit rohlíky?" Prostě jdeš do krámu, zjistíš, jestli maj rohlíky, a když ne, koupíš něco jinýho. Stejně tak když se tě kamarád zeptá, jestli s ním chceš jet na hory, tak si neřekneš "Chci vyhrát, takže se nenechám přesvědčit!", ale zamyslíš se, jestli se ti ten jeho nápad líbí, jestli máš v tom termínu zrovna čas atd. A když odpovíš "Sorry, v tom tejdnu nemůžu, dělám zrovna státnice", tak to neděláš proto, že chceš vyhrát střet, ale protože fakt máš státnice a nemůžeš. A kamárád na to může říct třeba "Ok, a co tejden potom?" A opět to neříká proto, že chce vyhrát střet, ale protože by s tebou chtěl jet na hory a jeho cílem je se nějak domluvit.

Tohle všechno se samozřejmě můžeš snažit nějak simulovat, ale na rozdíl od věcí, který se u stolu blbě dělaj reálně (třeba boj), zrovna rozhovory se dají odehrát v roli a simuluješ při tom pouze to, že nehraješ sám sebe.

Pokud je hraní role skřetů PJ fiat, tak hraní role postavy je player fiat.