[HRA] Karmínová věž
Moderátoři: MarkyParky, Sarsaparillos, GM Brněnský drak
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
[HRA] Karmínová věž
Bjorn, Finna a Tristan vyráží z Bouřného lesa.
Jsem rád, že zůstaneme sami s Bjornem a Finnou. Cítím sílící nutkání si zalézt někam doprostřed hlubokého lesa a zůstat aspoň pár měsíců bez lidí. Nejlíp celou zimu.
S tímhle návrhem ale nepřijdu. A nechám zatím bez odpovědi Bjornovu nabídku na Divokou Vodu. Nechci slibovat něco, čeho se nemusím dožít.
Napiju se pálenky a načmárám do hlíny pár čar, které si vybavuju z útržků map Železných zemí.
"Tady někde jsme my. Tady Karmínová věž. Mezi námi hory a Naděje. I když... Na severu trollové, Eric a vůbec. Na jihu nájezdníci, kteří plundrují Mokřiny. Hm... Nejsem jako ty, Bjorne. Nechci dávat nikomu do zubů, pokud nemusím. Šel bych na na západ, k horám. Buď je přejdeme, nebo ne. Když ne... pobavíme se dál."
Přeberu svoji tornu a podělím se s Bjornem o nějaké jídlo a další vybavení. Na bolavých zádech toho teď stejně moc neunesu.
Zprůměrujeme společné zásoby na 2
.
Když si balím věci, přemýšlím pořád nad tím, co Bjorn vyprávěl o Ericovi. Nechci se s ním teď potkat. Nechci řešit, komu slouží a proč. Mám cíl a jasnou cestu, ze které nesmím uhnout. Karmínová věž a prastarý jsou důležitější. Ale Eric...
Vyrazíme vstříc zapadajícímu slunci a Bouřný les necháme, konečně, za sebou. Bjorn zná osadu a její okolí líp než já a nechám ho nás vést. Držím se za ním po boku Finny. Vyptávám se jí, odkud pochází a co zatím s Bjornem zažila. Nechám si převyprávět všechno, co mi už říkal on. Ne, že bych mu nevěřil. Ale nutně potřebuju rozptýlit. Nedokážu myslet na to, co se to u všech bohů s Ericem stalo.

Cesta do Karmínové věže 









Cestování více regiony nebo do sousedního regionu obtížným terénem - Formidable -
za milník
Vede a hází Bjorn:
Undertake a Journey Začátek cesty (Rozum) Miss
Action Score 2 + 2 + 1 = 5 Challenge Dice 8, 5
You are waylaid by a perilous event. Pay the Price.
Pay the Price [52] It causes a delay or puts you at a disadvantage.
Než se vymotáme z osady a přilehlého lesa, trvá to. Možná i proto, že se pořád nedokážu rozhodnout, že jdeme správně. Západ poznám, ale možná by vážně bylo lepší jít severní cestou. Nebo jižní. Nebo někam úplně jinam...
Když se konečně dostaneme do míst, kde se ztratí vyšlapané stezky, a která ani Bjorn nezná, začne padat první sníh. A to ještě nejsme ani v podhůří.
"Chtěl jsi strávit zimu v Divoké Vodě, jo? Budeme rádi, když do jara dojdeme do Karmínové věže," zabručím. A hned k tomu omluvně dodám: "Nevím, čím to je. Možná jsem příliš moc zim strávil na úpatí horké sopky v Šedé řece. Možná jsem se pořád ještě nesrovnal s tou lavinou. Možná jenom nemám rád zimu. Nevím."
Navrhnu přečkat hned první noc tady. I když jsme toho moc neušli, tu není nejlepší místo a nemáme zásob na rozdávání. "Musíme si rozvrhnout síly, podívat se na to, co máme a co nám chybí. Potřebuju trochu plánovat. A bolí mě záda."
Najdu zvířecí stopy a malou jeskyni. Tři se tam vejdeme. U vchodu rozkřešu malý oheň. Skrz plameny vidíme padající vločky. Ráno už bude asi všechno bílé.
Make Camp Odpočineme si trochu a přeuspořádáme síly? (
Rozum) Strong Hit
Action Score 6 + 2 + 0 = 8 Challenge Dice 5, 1
Choose two (
+1): Recuperate: Take +1 health for you and any companions. Relax: Take +1 spirit. Focus: Take +1 momentum.
Bjorne, máš 3 volby a slovo. Co uděláme dál?
Jsem rád, že zůstaneme sami s Bjornem a Finnou. Cítím sílící nutkání si zalézt někam doprostřed hlubokého lesa a zůstat aspoň pár měsíců bez lidí. Nejlíp celou zimu.
S tímhle návrhem ale nepřijdu. A nechám zatím bez odpovědi Bjornovu nabídku na Divokou Vodu. Nechci slibovat něco, čeho se nemusím dožít.
Napiju se pálenky a načmárám do hlíny pár čar, které si vybavuju z útržků map Železných zemí.
"Tady někde jsme my. Tady Karmínová věž. Mezi námi hory a Naděje. I když... Na severu trollové, Eric a vůbec. Na jihu nájezdníci, kteří plundrují Mokřiny. Hm... Nejsem jako ty, Bjorne. Nechci dávat nikomu do zubů, pokud nemusím. Šel bych na na západ, k horám. Buď je přejdeme, nebo ne. Když ne... pobavíme se dál."
Přeberu svoji tornu a podělím se s Bjornem o nějaké jídlo a další vybavení. Na bolavých zádech toho teď stejně moc neunesu.
Zprůměrujeme společné zásoby na 2
Když si balím věci, přemýšlím pořád nad tím, co Bjorn vyprávěl o Ericovi. Nechci se s ním teď potkat. Nechci řešit, komu slouží a proč. Mám cíl a jasnou cestu, ze které nesmím uhnout. Karmínová věž a prastarý jsou důležitější. Ale Eric...
Vyrazíme vstříc zapadajícímu slunci a Bouřný les necháme, konečně, za sebou. Bjorn zná osadu a její okolí líp než já a nechám ho nás vést. Držím se za ním po boku Finny. Vyptávám se jí, odkud pochází a co zatím s Bjornem zažila. Nechám si převyprávět všechno, co mi už říkal on. Ne, že bych mu nevěřil. Ale nutně potřebuju rozptýlit. Nedokážu myslet na to, co se to u všech bohů s Ericem stalo.
Cestování více regiony nebo do sousedního regionu obtížným terénem - Formidable -
Vede a hází Bjorn:
Než se vymotáme z osady a přilehlého lesa, trvá to. Možná i proto, že se pořád nedokážu rozhodnout, že jdeme správně. Západ poznám, ale možná by vážně bylo lepší jít severní cestou. Nebo jižní. Nebo někam úplně jinam...
Když se konečně dostaneme do míst, kde se ztratí vyšlapané stezky, a která ani Bjorn nezná, začne padat první sníh. A to ještě nejsme ani v podhůří.
"Chtěl jsi strávit zimu v Divoké Vodě, jo? Budeme rádi, když do jara dojdeme do Karmínové věže," zabručím. A hned k tomu omluvně dodám: "Nevím, čím to je. Možná jsem příliš moc zim strávil na úpatí horké sopky v Šedé řece. Možná jsem se pořád ještě nesrovnal s tou lavinou. Možná jenom nemám rád zimu. Nevím."
Navrhnu přečkat hned první noc tady. I když jsme toho moc neušli, tu není nejlepší místo a nemáme zásob na rozdávání. "Musíme si rozvrhnout síly, podívat se na to, co máme a co nám chybí. Potřebuju trochu plánovat. A bolí mě záda."
Najdu zvířecí stopy a malou jeskyni. Tři se tam vejdeme. U vchodu rozkřešu malý oheň. Skrz plameny vidíme padající vločky. Ráno už bude asi všechno bílé.
Bjorne, máš 3 volby a slovo. Co uděláme dál?
-
Bjorn Olafsson
- Příspěvky: 247
- Registrován: 5. 1. 2023, 12:58
Re: [HRA] Karmínová věž
Tristan viditelně nemá moc dobrou náladu a něco ho tíží. Vůbec neodpoví na mou nabídku a hned začíná výčtem potíží a překážek. Zatím mi to nevadí, i když jsem trochu zklamaný. Přece jen, návštěvu mé rodné osady nenabízím jen tak někomu na potkání. Ale nevadí, třeba si to jen chce rozmyslet.
„Pár hrdinských činů mi ještě zbývá, než budu moci stanout před staršími osady. Tak si při nejhorším chytím sněžného vlka a dojedu tam na něm,“ vtipkuji.
V jeskyni je oproti vývratu, kde jsme strávili minulou noc, vlastně útulně. Rozděláme oheň a kontrolujeme zásoby.
„Máme skoro všechno, co potřebujeme. Přikrývky, křesadla, měchy na vodu. Luk a šípy. Od Padmy mi ještě zbývá všechna léčivá mast i obvazy,“ zvednu důležitě ukazováček, protože to, že jsem za celou čtyřdenní výpravu na sever neutržil ani já ani Finna žádné vážné zranění je téměř zázrak.
„Mám tu poslední lano a nějaké skoby. Pár pochodní. Jediné, co nám vážně chybí, je jídlo. Budeme muset něco ulovit hned zítra, nejpozději pozítří.“
Choose two (
+1): Relax: Take +1 spirit. Focus: Take +1 momentum. Prepare: When you break camp, add +1 if you Undertake a Journey
...
Undertake a Journey Začátek cesty (Rozum) Miss
Action Score 2 + 2 + 1 = 5 Challenge Dice 8, 9
You are waylaid by a perilous event. Pay the Price.
Další ráno nás však vůbec nenaplní nadějí. Nejen, že sněžilo celou noc, ale i teď sněžení pokračuje. A fujavice. Náhlé poryvy ledového větru. Jen vystrčím hlavu, že se podívám, jak to venku vypadá, a vracím se s rampouchy ve vousech a ruce si musím třít několik dlouhých minut nad ohněm, abych v nich měl zase cit.
Sedět celý den v jeskyni už není tak pohodlné, navíc vidíme, jak nám jídla ubývá. Touhle dobou jsme si představovali, že budeme na druhé straně nízkého hřebenu v údolí, lovit hojnou zvěř a něco péct nad ohněm.
−1
Jestli se počasí rychle neumoudří a my něco neulovíme, budeme se muset vrátit jak spráskaní psi zpět do Bouřného Lesa.
„Pár hrdinských činů mi ještě zbývá, než budu moci stanout před staršími osady. Tak si při nejhorším chytím sněžného vlka a dojedu tam na něm,“ vtipkuji.
V jeskyni je oproti vývratu, kde jsme strávili minulou noc, vlastně útulně. Rozděláme oheň a kontrolujeme zásoby.
„Máme skoro všechno, co potřebujeme. Přikrývky, křesadla, měchy na vodu. Luk a šípy. Od Padmy mi ještě zbývá všechna léčivá mast i obvazy,“ zvednu důležitě ukazováček, protože to, že jsem za celou čtyřdenní výpravu na sever neutržil ani já ani Finna žádné vážné zranění je téměř zázrak.
„Mám tu poslední lano a nějaké skoby. Pár pochodní. Jediné, co nám vážně chybí, je jídlo. Budeme muset něco ulovit hned zítra, nejpozději pozítří.“
...
Další ráno nás však vůbec nenaplní nadějí. Nejen, že sněžilo celou noc, ale i teď sněžení pokračuje. A fujavice. Náhlé poryvy ledového větru. Jen vystrčím hlavu, že se podívám, jak to venku vypadá, a vracím se s rampouchy ve vousech a ruce si musím třít několik dlouhých minut nad ohněm, abych v nich měl zase cit.
Sedět celý den v jeskyni už není tak pohodlné, navíc vidíme, jak nám jídla ubývá. Touhle dobou jsme si představovali, že budeme na druhé straně nízkého hřebenu v údolí, lovit hojnou zvěř a něco péct nad ohněm.
Jestli se počasí rychle neumoudří a my něco neulovíme, budeme se muset vrátit jak spráskaní psi zpět do Bouřného Lesa.
-
Bjorn Olafsson
- Příspěvky: 247
- Registrován: 5. 1. 2023, 12:58
Re: [HRA] Karmínová věž
Když musíme trčet v jeskyni, nebudeme všechen čas trávit seděním na zadku a zíráním do ohně. Finně přistrčím klacek a svým praštím o štít.
„Chceš cvičit tady?“ podívá se na mě nevěřícně.
„A kolik místa myslíš, že bude v Karmínové věži? Jestli nechceš sedět před věží, vařit nám polívku a čekat, až se vrátíme, tak se budeš muset zlepšit, než tam dorazíme.“
Postavíme se proti sobě a procvičujeme základní výpady.
„Noha,“ zabručím. „Au.“
„Pozor ruka.“ „Au!“
„Postoj!“ „Auva.“
„Kam se díváš?“ „Jau.“
„Vůbec mě neposloucháš a děláš si to po svém.“
„Dělám to podle tebe,“ oponuje, „nejsi dobrý učitel. Ale jsi dobrý bojovník, odkoukám to.“
Dlaní se plesknu do obličeje: „Neokoukáš. Za prvé, budeš muset bojovat úplně jiným způsobem, než já. A za druhé, z počátku bojovat nebudeš, chápeš? Jen nám občas pomůžeš, jinak tě zabijou.“
Finna protočí oči, jako že si vymýšlím.
„Tak jo. Postav se tady, vem si štít, a braň se.“
Rozzáří se jí oči, protože konečně děláme něco jiného, podle ní „opravdovou lekci“. Postaví se jakž takž, přikrčí se za štítem.
Udělám dva rychlé kroky a vrazím do ní ramenem. Padne na zadek.
„Teď ty,“ přikrčím se za štítem já.
Vyrazí do útoku, vrazí do mého štítu vší silou, já ji odstrčím. Padne na zadek.
„To není fér! Jsi větší, silnější, mohutnější!“
„Přesně. Boj není fér. Takže poslouchej, co ti říkám, a nezkoušej mě napodobit. Když říkám, že máš útoky odrážet stranou a ne je zastavit silou, myslím to vážně. A když říkám, že musíš využít toho, že jsi rychlejší, ne silnější, tak to taky myslím vážně. Tak znovu...“
„Chceš cvičit tady?“ podívá se na mě nevěřícně.
„A kolik místa myslíš, že bude v Karmínové věži? Jestli nechceš sedět před věží, vařit nám polívku a čekat, až se vrátíme, tak se budeš muset zlepšit, než tam dorazíme.“
Postavíme se proti sobě a procvičujeme základní výpady.
„Noha,“ zabručím. „Au.“
„Pozor ruka.“ „Au!“
„Postoj!“ „Auva.“
„Kam se díváš?“ „Jau.“
„Vůbec mě neposloucháš a děláš si to po svém.“
„Dělám to podle tebe,“ oponuje, „nejsi dobrý učitel. Ale jsi dobrý bojovník, odkoukám to.“
Dlaní se plesknu do obličeje: „Neokoukáš. Za prvé, budeš muset bojovat úplně jiným způsobem, než já. A za druhé, z počátku bojovat nebudeš, chápeš? Jen nám občas pomůžeš, jinak tě zabijou.“
Finna protočí oči, jako že si vymýšlím.
„Tak jo. Postav se tady, vem si štít, a braň se.“
Rozzáří se jí oči, protože konečně děláme něco jiného, podle ní „opravdovou lekci“. Postaví se jakž takž, přikrčí se za štítem.
Udělám dva rychlé kroky a vrazím do ní ramenem. Padne na zadek.
„Teď ty,“ přikrčím se za štítem já.
Vyrazí do útoku, vrazí do mého štítu vší silou, já ji odstrčím. Padne na zadek.
„To není fér! Jsi větší, silnější, mohutnější!“
„Přesně. Boj není fér. Takže poslouchej, co ti říkám, a nezkoušej mě napodobit. Když říkám, že máš útoky odrážet stranou a ne je zastavit silou, myslím to vážně. A když říkám, že musíš využít toho, že jsi rychlejší, ne silnější, tak to taky myslím vážně. Tak znovu...“
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Karmínová věž
Sedím v koutě jeskyně a pozoruju Bjorna s Finnou. Chápu, o co se snaží. Vzpomínám na dívku z Naděje, která málem zařvala v červích ruinách. Dopadne Finna jinak? Pokud jenom málem zařve, bude to asi to nejlepší, co jí může potkat.
Čím víc se ti dva dohadují, buší mi srdce a chci se do toho vložit. Ale co vím já o šermování mečem? Mám kopí, vždycky jsem ho měl. Na boj s netvory je lepší - má délku, pružnost, všestrannost. Dá se s ním rozumně vrhnout. Můžu se o něj opřít. Na násadu můžu navěšet amulety proti běsům. Co z toho zmůžu s mečem?
Vím leda tak prd a tak vylezu na kraj jeskyně. Když došlápnu do čerstvého sněhu, cítím se... lépe. Je to první sníh po dlouhé době, ale jako by ke mně patřil. Ohlídnu se přes rameno, ale ti dva mají plné ruce svoji práce. Naberu sníh do dlaní a schladím si v něm hlavu. Je to skoro až příjemné. Popadnu luk a rozhodnu se vyrazit ven.
I když fouká jako na ostrovech, je na zemi patrný každý pohyb, každá stopa. Vidím drobné zajíce, ptačí nožky i drobné rýhy, nejspíš po veverkách. O kus dál i psí nebo vlčí stopy - asi jeden zvědavec, který jenom nakoukl k jeskyni a šel si zase po svých. Odvážím se dál.
Projdu kus lesa a shodím luk z ramene. Natáhnu a záda odmítnou pokračovat dál. Odvážu proto tětivu a s pár dalšími drobnostmi z torny udělám jednoduché oko. Ve sněhu vidím přesně, kam zajíci mířili a kde jsou zalezlí. Jenom je dostat ven.
Resupply Doplním nějaké zásoby? (Rozum) Miss
Action Score 6 + 2 + 0 = 8 Challenge Dice 10, 8
You find nothing helpful. Pay the Price. -1
Endure Stress V jaké náladě se vrátím do jeskyně? (Vůle) Strong Hit with a Match
Action Score 5 + 4 + 0 = 9 Challenge Dice 7, 7
Embrace the darkness: Take +1
, protože match tak ještě +1
.
Nevím, kolik uběhne času, než to vzdám. Mám zamotanou tětivu, sníh v botách, pod košilí a ve vousech a sotva zvládám najít vlastní stopy, abysem se dostal zpátky k jeskyni. Chvíli jenom stojím mezi stromy a řvu. Doufám, že směrem od jeskyně pryč, nechcu je vyděsit. Ale řvu, než mě začnou bolet plíce a bolest v zádech trochu poleví. Pak pomalu vyrazím směrem, který je snad zpátky.
"Mám tohle vůbec zapotřebí?" mručím si přes zmrzlé vousy, když hledám cestu skrz chladné a ostré stromky. "Mám," odpovím si hned. Přísahal jsem? Přísahal. Přijal jsem prokletí Měsíčního medvěda, běsu a laviny? Přijal. Tenhle lov je jenom jedna chyba v dlouhé řadě, už je ani nedokážu počítat. Ale poučil jsem se z nich? Poučil. Posunul. A teď posunu nás všechny. Když se tady nedá vydržet ani najíst, půjdeme jinam. Rozhodnuto.
Dobloudím do jeskyně, setřepu ze sebe sníh a hodím Finně luk: "Máš šikovné prsty, oprav to," zavrčím. "A balit, honem, jdeme, než si to rozmyslím."
Undertake a Journey Podaří se nám odejít? (Rozum) Miss
Action Score 2 + 2 + 0 = 4 Challenge Dice 10, 8
-10
=> Weak Hit
You reach a waypoint and mark progress, but suffer -1
.
Bjorne, máme 0
a Unprepared

Cesta do Karmínové věže - Formidable 









Možná jsem si to měl rozmyslet. Cesta je drsná, postupujeme pomalu. Je hlad a není kde brát. Vyškrábeme z toren všechno, co máme. Upínám oči k západu a razím si cestu dopředu. Nepolevím, nezastavím, aby ani Bjorn a Finna nezastavili. Možná by ale měli. Možná bysem si měl pořídit meč.
Čím víc se ti dva dohadují, buší mi srdce a chci se do toho vložit. Ale co vím já o šermování mečem? Mám kopí, vždycky jsem ho měl. Na boj s netvory je lepší - má délku, pružnost, všestrannost. Dá se s ním rozumně vrhnout. Můžu se o něj opřít. Na násadu můžu navěšet amulety proti běsům. Co z toho zmůžu s mečem?
Vím leda tak prd a tak vylezu na kraj jeskyně. Když došlápnu do čerstvého sněhu, cítím se... lépe. Je to první sníh po dlouhé době, ale jako by ke mně patřil. Ohlídnu se přes rameno, ale ti dva mají plné ruce svoji práce. Naberu sníh do dlaní a schladím si v něm hlavu. Je to skoro až příjemné. Popadnu luk a rozhodnu se vyrazit ven.
I když fouká jako na ostrovech, je na zemi patrný každý pohyb, každá stopa. Vidím drobné zajíce, ptačí nožky i drobné rýhy, nejspíš po veverkách. O kus dál i psí nebo vlčí stopy - asi jeden zvědavec, který jenom nakoukl k jeskyni a šel si zase po svých. Odvážím se dál.
Projdu kus lesa a shodím luk z ramene. Natáhnu a záda odmítnou pokračovat dál. Odvážu proto tětivu a s pár dalšími drobnostmi z torny udělám jednoduché oko. Ve sněhu vidím přesně, kam zajíci mířili a kde jsou zalezlí. Jenom je dostat ven.
Nevím, kolik uběhne času, než to vzdám. Mám zamotanou tětivu, sníh v botách, pod košilí a ve vousech a sotva zvládám najít vlastní stopy, abysem se dostal zpátky k jeskyni. Chvíli jenom stojím mezi stromy a řvu. Doufám, že směrem od jeskyně pryč, nechcu je vyděsit. Ale řvu, než mě začnou bolet plíce a bolest v zádech trochu poleví. Pak pomalu vyrazím směrem, který je snad zpátky.
"Mám tohle vůbec zapotřebí?" mručím si přes zmrzlé vousy, když hledám cestu skrz chladné a ostré stromky. "Mám," odpovím si hned. Přísahal jsem? Přísahal. Přijal jsem prokletí Měsíčního medvěda, běsu a laviny? Přijal. Tenhle lov je jenom jedna chyba v dlouhé řadě, už je ani nedokážu počítat. Ale poučil jsem se z nich? Poučil. Posunul. A teď posunu nás všechny. Když se tady nedá vydržet ani najíst, půjdeme jinam. Rozhodnuto.
Dobloudím do jeskyně, setřepu ze sebe sníh a hodím Finně luk: "Máš šikovné prsty, oprav to," zavrčím. "A balit, honem, jdeme, než si to rozmyslím."
Možná jsem si to měl rozmyslet. Cesta je drsná, postupujeme pomalu. Je hlad a není kde brát. Vyškrábeme z toren všechno, co máme. Upínám oči k západu a razím si cestu dopředu. Nepolevím, nezastavím, aby ani Bjorn a Finna nezastavili. Možná by ale měli. Možná bysem si měl pořídit meč.
-
Bjorn Olafsson
- Příspěvky: 247
- Registrován: 5. 1. 2023, 12:58
Re: [HRA] Karmínová věž
Když Tristan hodí Finně luk k nohám, napruží se, aby mu něco od srdce řekla. A když jsme tu celý den tvrdli, věřím, že by to bylo hodně od plic a hodně od srdce. Navíc je naštvaná, že jsem ji švihl klackem přes zadek a má tam podlitinu, že si den nebo dva nesedne. Měla se krýt lépe a víc poslouchat, co jí říkám. Takže vstane, dá si ruce v bok a ... já ji zarazím.
Vím, jaké to je, když se nedaří. Když jde člověk lovit, ale jediné, co si donese, je špatná nálada, poničené náčiní, nějakou tu odřeninu a ještě větší hlad, než s jakým vyrazil. Nadávat mu může později.
Location Description [69] Low Location [30] Road
Tristan jde první trochu napřed, taktak mu stačíme. Na jednu stranu jsem rád, že objevil nový zápal a chuť jít, na druhou mám obavy, aby to nebylo přes mrtvoly. Naštěstí, když vyjdeme na hřeben, tak přestane sněžit a dokonce vysvitne slunce z poza těžkých mraků. Studený vítr však nepolevuje. Před námi se z mlhy vynoří několik sloupů, které označují stezku pro karavany. To je dobré znamení, když se jí budeme držet, měli bychom najít nejen schůdnou cestu do údolí, ale možná i nějakou osadu.
Tristana dojdu a vyměním se s ním ve vedení. Sledovat stezku je pro mě snadnější a navíc, Tristan nás už dost dlouho zaštiťoval proti mrazivému větru.
Undertake a Journey Cesta do Karmínové věže (Rozum) Strong Hit
Action Score 5 + 2 + 0 = 7 Challenge Dice 4, 6
You reach a waypoint. You make good use of your resources: Mark progress.










Location Description [42] Savage Location [88] Hill
Jdeme další den a přespíme jen ve skalní rozsedlině, sice chránění proti větru, ale jinak máme jen málo pohodlí. Jídla málo, pití ještě méně a roztápět ledový sníh se nikomu moc nechce.
Pak narazíme na kopec, na jehož vrcholu je zřícenina monumentu. Obří socha je rozbitá a zbyly z ní jen kusy, přesto je tušit, že byla humanoidní postavou. Torzo, nohy, ty ještě stojí. Hlava leží opodál, a zbylé trosky, které jsou velké jako dům, musí být ruce. Vše je zasněžené, ale i tak je vidět, že socha je postavená z tmavého kamene, o mnoho tmavšího, než je skála kolem.
„Slyšel jsem o tomhle místě,“ promluvím. „Vyprávěl mi o něm můj přítel, průvodce karavan. Někde poblíž musí být osada.“ S tím vyrazíme na kopec. Když nesněží, mohli bychom zahlédnout stopy po lidském osídlení.
Undertake a Journey Cesta do Karmínové věže (Rozum) Weak Hit
Action Score 6 + 2 + 0 = 8 Challenge Dice 10, 3
You reach a waypoint and mark progress, but suffer -1
.










Nemáme
, takže každý −1
,
nebo 
Já beru omrzliny za −1
Nehodlám se vzdát, než budu sedět o teplého krbu. Není možné, že bychom tu osadu nenašli. Pozdě si uvědomím, že přestávám cítit prsty na nohou, které mě posledních několik hodin pálí.
Endure Harm Omrzliny? (Zdraví) Strong Hit
Action Score 2 + 4 + 0 = 6 Challenge Dice 2, 1
Embrace the pain: Take +1
.
Na chvíli si sednu a zkřehlé prsty rozhýbu. Bolí to. A to je dobře. Pak konečně zahlédneme hledanou osadu a sejdeme do údolí.
„Obrův Palec,“ ukážu k palisádě opevněné osady. „Odtud k horám povede snadná cesta údolím. To těžké nás teprve čeká.“
„Jo... A ve skutečnosti se to tu jmenuje Skalisko, Skalní Věž, nebo tak nějak. Místní se prý nemůžou dohodnout. Tak tomu lidi od karavan říkají Obrův Palec, ale místním to neříkejte!“
Zvláštní, tolikrát jsem slyšel mého přítele Kjella o tomto místě hovořit, ale nikdy jsem nevěřil, že existuje.
Vím, jaké to je, když se nedaří. Když jde člověk lovit, ale jediné, co si donese, je špatná nálada, poničené náčiní, nějakou tu odřeninu a ještě větší hlad, než s jakým vyrazil. Nadávat mu může později.
Tristan jde první trochu napřed, taktak mu stačíme. Na jednu stranu jsem rád, že objevil nový zápal a chuť jít, na druhou mám obavy, aby to nebylo přes mrtvoly. Naštěstí, když vyjdeme na hřeben, tak přestane sněžit a dokonce vysvitne slunce z poza těžkých mraků. Studený vítr však nepolevuje. Před námi se z mlhy vynoří několik sloupů, které označují stezku pro karavany. To je dobré znamení, když se jí budeme držet, měli bychom najít nejen schůdnou cestu do údolí, ale možná i nějakou osadu.
Tristana dojdu a vyměním se s ním ve vedení. Sledovat stezku je pro mě snadnější a navíc, Tristan nás už dost dlouho zaštiťoval proti mrazivému větru.
Jdeme další den a přespíme jen ve skalní rozsedlině, sice chránění proti větru, ale jinak máme jen málo pohodlí. Jídla málo, pití ještě méně a roztápět ledový sníh se nikomu moc nechce.
Pak narazíme na kopec, na jehož vrcholu je zřícenina monumentu. Obří socha je rozbitá a zbyly z ní jen kusy, přesto je tušit, že byla humanoidní postavou. Torzo, nohy, ty ještě stojí. Hlava leží opodál, a zbylé trosky, které jsou velké jako dům, musí být ruce. Vše je zasněžené, ale i tak je vidět, že socha je postavená z tmavého kamene, o mnoho tmavšího, než je skála kolem.
„Slyšel jsem o tomhle místě,“ promluvím. „Vyprávěl mi o něm můj přítel, průvodce karavan. Někde poblíž musí být osada.“ S tím vyrazíme na kopec. Když nesněží, mohli bychom zahlédnout stopy po lidském osídlení.
Nehodlám se vzdát, než budu sedět o teplého krbu. Není možné, že bychom tu osadu nenašli. Pozdě si uvědomím, že přestávám cítit prsty na nohou, které mě posledních několik hodin pálí.
Na chvíli si sednu a zkřehlé prsty rozhýbu. Bolí to. A to je dobře. Pak konečně zahlédneme hledanou osadu a sejdeme do údolí.
„Obrův Palec,“ ukážu k palisádě opevněné osady. „Odtud k horám povede snadná cesta údolím. To těžké nás teprve čeká.“
„Jo... A ve skutečnosti se to tu jmenuje Skalisko, Skalní Věž, nebo tak nějak. Místní se prý nemůžou dohodnout. Tak tomu lidi od karavan říkají Obrův Palec, ale místním to neříkejte!“
Zvláštní, tolikrát jsem slyšel mého přítele Kjella o tomto místě hovořit, ale nikdy jsem nevěřil, že existuje.
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Karmínová věž
Za Undertake a Journey -1
Endure Stress Srovnám se s další osadou? (Vůle) Miss
Action Score 1 + 3 + 0 = 4 Challenge Dice 9, 8
Suffer -1
. If you are at 0 spirit, you must mark shaken or corrupted (if currently unmarked) or roll on the table.
Nejsem vůbec nadšený, že už zase míříme mezi lidi. "Copak to všechno v Bouřném lese a na Rudém vrchu nestačilo? Copak nám v lese není dobře? Chápu, že nemáme skoro nic k jídlu, je zima a luk sotva drží pohromadě. Ale jsem si jistý, že s tím, co nabízí divočina, bysme to celkem dobře zvládli. Takhle si už zase jdeme koledovat o průšvih."
Finna vypadá, že moje argumenty vůbec neposlouchá a nadšeně míří k palisádě. Někdy hlad zatmívá rozum.
Bjorne, můžeš.
Nejsem vůbec nadšený, že už zase míříme mezi lidi. "Copak to všechno v Bouřném lese a na Rudém vrchu nestačilo? Copak nám v lese není dobře? Chápu, že nemáme skoro nic k jídlu, je zima a luk sotva drží pohromadě. Ale jsem si jistý, že s tím, co nabízí divočina, bysme to celkem dobře zvládli. Takhle si už zase jdeme koledovat o průšvih."
Finna vypadá, že moje argumenty vůbec neposlouchá a nadšeně míří k palisádě. Někdy hlad zatmívá rozum.
Bjorne, můžeš.
-
Bjorn Olafsson
- Příspěvky: 247
- Registrován: 5. 1. 2023, 12:58
Re: [HRA] Karmínová věž
„Chápu tě. Z tebe je teď možná zálesák a samotář. V Bouřném Lese se ti to nevyvedlo, pro to mám taky pochopení. Obvykle jsem to já, koho odevšad ženou a ještě za ním ječí, ať už se nevracím. Ale my potřebujeme něco k jídlu. Tak se utáboř tady na okraji lesa, my skočíme do osady, vyměním něco za jídlo a pár dalších věcí, a zase vypadneme. Žádné dlouhé vysedávání, žádné potíže. Hned jsme zpátky.“
S tím zrychlím a nechám Tristana za sebou. „Finno počkej!“
Pokud Tristan nepůjde dovnitř, stejně bych to bral jen jako color, Sojourn v osadě Tristana ovlivní tak nebo tak. Když se něco podělá, tak ho do toho namočíme
, takže by měl dostat i bonus, když to náhodou vyjde.
Trouble [17] Revolt against a leader
Action [72] Find Theme [75] Mysticism
Ask the Oracle: Likely Pustí nás bez problémů dovnitř? Rolled 7 vs. 75: Yes
Dojdeme k bráně a ostražitý strážce nás přeletí pohledem.
„Hej, vy nevypadáte jako předvoj karavany?“
„Správně, my nejsme s karavanou,“ odpovím, „jdeme na západ a chceme jen vyměnit pár cenností za něco k jídlu, abychom mohli pokračovat dál.“
„A odpočinout si,“ dodá Finna, s čímž sice nesouhlasím, ale její ztrápený hlas by mohl strážného obměkčit, kdyby měl nějaké výhrady. Zatvářím se jak nejmírumilovněji dokážu.
„A nemoc, tam odkud jdete, žádná není?“
Podíváme se na sebe: „Ne, žádné nemoci.“
„Tak dobrá, můžete dovnitř, ale žádné potíže, jasné?“
Přikývneme a projdeme branou.
Ask the Oracle: 50/50 Je tu nějaká karavana? Rolled 95 vs. 50: No
Hned narazíme na velký hostinec se stájemi, podle toho, jak jsou prázdné tu bohužel na žádnou karavanu nenarazíme. Škoda, mohli jsme nejen vyměnit něco užitečného, ale s trochou štěstí se dozvědět novinky a třeba se k někomu připojit.
Usadíme se a vezmeme za vděk svařeným vínem. Chvíli poslouchám místní. Prý před zimou vždy z hor schází jejích vědma, stará a zkušená léčitelka, aby tu přes zimu přebývala a pomáhala s léčením neduhů. První sníh napadl už před týdnem, ale ona nikde. Pár chlapů ji chce jít hledat, vůdce osady je proti a zakázal to. V současném zrádném počasí je to prý nebezpečné, s čímž se dá jen souhlasit. Nemám žádnou chuť se do místních záležitostí míchat, už proto, že jsem to slíbil Tristanovi. A tak vytáhnu pár stříbrných mincí z váčku a zkusím je směnit s hostinským nebo některým z hostů.
Sojourn Obchod v hostinci (Srdce) Weak Hit
Action Score 5 + 1 + 1 = 7 Challenge Dice 10, 5
You and your allies may each choose one from within the categories. If you share a bond, choose one more.
Equip: Clear an unprepared debility and take +1 supply.
Když ukážu stříbrnou minci, přitočí se nějaký obchodník a podaří se mi vyjednat slušnou cenu za sušené maso, chleba, sýr, a nějaké další dobroty. K tomu měch vína a pár chybějících věcí do naší výbavy.
„Odkud máte takové zajímavé mince? Vypadají staře a velmi zachovale,“ snaží se obchodník.
„Od jednoho stavitele mostů,“ mávnu rukou a odbudu ho dříve, než se do něčeho zamícháme.
Ask the Oracle: Small chance Udělá Finna nějakou hloupost? Rolled 1 vs. 10: Yes
„Trollího stavitele!“ pronese bezelstně Finna. To svařené víno jí jde rychle do hlavy. Celá hospoda utichne a všichni se podívají na nás. Mám takový nejistý pocit, že válka s trolly je téma, které se dostalo i sem.
„Který už je po smrti,“ dodám temně, aby nebylo pochyb, kdo ho zabil.
Face Danger Vylhat se ze spřízněnosti s trolly (Stín) Strong Hit with a Match
Action Score 6 + 2 + 0 = 8 Challenge Dice 3, 3
You are successful: +1
+1
za match
„Mrtvý troll, dobrý troll,“ přitaká hostinský a zbytek osazenstva jen souhlasně zamručí.
„A na to se napijem,“ přidám a obrátím zbytek svařáku do sebe. Pak se vytratíme.
Je to tvoje Tristane
S tím zrychlím a nechám Tristana za sebou. „Finno počkej!“
Dojdeme k bráně a ostražitý strážce nás přeletí pohledem.
„Hej, vy nevypadáte jako předvoj karavany?“
„Správně, my nejsme s karavanou,“ odpovím, „jdeme na západ a chceme jen vyměnit pár cenností za něco k jídlu, abychom mohli pokračovat dál.“
„A odpočinout si,“ dodá Finna, s čímž sice nesouhlasím, ale její ztrápený hlas by mohl strážného obměkčit, kdyby měl nějaké výhrady. Zatvářím se jak nejmírumilovněji dokážu.
„A nemoc, tam odkud jdete, žádná není?“
Podíváme se na sebe: „Ne, žádné nemoci.“
„Tak dobrá, můžete dovnitř, ale žádné potíže, jasné?“
Přikývneme a projdeme branou.
Hned narazíme na velký hostinec se stájemi, podle toho, jak jsou prázdné tu bohužel na žádnou karavanu nenarazíme. Škoda, mohli jsme nejen vyměnit něco užitečného, ale s trochou štěstí se dozvědět novinky a třeba se k někomu připojit.
Usadíme se a vezmeme za vděk svařeným vínem. Chvíli poslouchám místní. Prý před zimou vždy z hor schází jejích vědma, stará a zkušená léčitelka, aby tu přes zimu přebývala a pomáhala s léčením neduhů. První sníh napadl už před týdnem, ale ona nikde. Pár chlapů ji chce jít hledat, vůdce osady je proti a zakázal to. V současném zrádném počasí je to prý nebezpečné, s čímž se dá jen souhlasit. Nemám žádnou chuť se do místních záležitostí míchat, už proto, že jsem to slíbil Tristanovi. A tak vytáhnu pár stříbrných mincí z váčku a zkusím je směnit s hostinským nebo některým z hostů.
Když ukážu stříbrnou minci, přitočí se nějaký obchodník a podaří se mi vyjednat slušnou cenu za sušené maso, chleba, sýr, a nějaké další dobroty. K tomu měch vína a pár chybějících věcí do naší výbavy.
„Odkud máte takové zajímavé mince? Vypadají staře a velmi zachovale,“ snaží se obchodník.
„Od jednoho stavitele mostů,“ mávnu rukou a odbudu ho dříve, než se do něčeho zamícháme.
„Trollího stavitele!“ pronese bezelstně Finna. To svařené víno jí jde rychle do hlavy. Celá hospoda utichne a všichni se podívají na nás. Mám takový nejistý pocit, že válka s trolly je téma, které se dostalo i sem.
„Který už je po smrti,“ dodám temně, aby nebylo pochyb, kdo ho zabil.
„Mrtvý troll, dobrý troll,“ přitaká hostinský a zbytek osazenstva jen souhlasně zamručí.
„A na to se napijem,“ přidám a obrátím zbytek svařáku do sebe. Pak se vytratíme.
Je to tvoje Tristane
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Karmínová věž
... mezitím na kraji lesa ...
"Utáboř se na kraji lesa?" zavrčím za Bjornem a hodím po něm sněhovou kouli. Přijdu s rozumným nápadem a chovají se ke mně jako k šutru na krku?
Rozhodím kůži pod širokým smrkem a rozvalím se na ni. Chvíli si zkouším srovnat záda, ale moc se to nedaří. Budu potřebovat horký pramen nebo dobře mířenou ránu z druhé strany. A takovou důvěru v Bjorna zatím nemám. Zavřu oči a snažím se vybavit si tuhle část Železných zemí. Svoje cesty, vyprávění a příběhy, hvězdné nebe. Bez těch dvou na to mám klid, který potřebuju. A tuším, kudy nás vést dál.
Sojourn: Plan: Take +2 momentum.
Sebevědomí mě zas postaví na nohy. Jsem pořád sám a mám nějaký čas. Nečekám, že teplo a sucho vymění za les příliš brzo. A přitom tu je všechno, co jeden potřebuje! Zima visela ve vzduchu dlouho, ale sníh přišel rychle. Určitě pod ním zůstaly nějaké bobule, kořínky nebo divoká zelenina. Stačí se podívat. A bude to určitě chutnat lépe, než nějaký vývar z kotlíku!
Resupply Najdu něco použitelného? (Rozum) Weak Hit
Action Score 2 + 2 + 0 = 4 Challenge Dice 4, 2
Take up to +2
, but suffer -1
for each => +1
-1
Když o nějakou dobu později slyším Finnin smích, ještě se hrabu v hlíně. Není toho vůbec tolik, kolik jsem čekal. Na chvíli mě i napadne, jestli jsem neměl jít s nimi, ale... neměl! Ukážu Bjornovi náruč plnou jedlých hlíz a sladkých kořenů, on má chleba, sýr a maso. Chvíli na sebe mlčky hledíme a porovnáváme naše úlovky. Pak něco málo natlačíme do sebe a já nás nasměruju dál na západ.
Sestupujeme po západním úbočí kopců do zalesněného údolí. Trochu se otepluje a sněhu ubývá, na zbytky po nočním sněžení narážíme jen zřídka. V Hlubočině nečekám sníh vůbec, ani kdybysme tam dorazili až za měsíc. V elfích lesích je zima zvláštní. Ale když se tam teď probouzí Prastarý... no, uvidíme. V tomhle kraji nevím o žádných velkých cestách a trasách karavan. Ale lidí tu žije dost - v osamělých osadách lesníci a uhlíři, dál na západ na planinách farmáři. Než začneme znovu pořádně stoupat, nebudeme nikdy tak úplně sami.

Cesta do Karmínové věže 









Undertake a Journey Dojdeme na další zajímavé místo? (Rozum) Miss
Action Score 4 + 2 + 0 = 6 Challenge Dice 10, 7
You are waylaid by a perilous event. Pay the Price.
It is stressful.
Theme [47] Freedom
Zanedlouho skutečně mineme malý dřevorubecký tábor. Statní chlapi kácí stromy s dřevem tvrdým jako kámen. Důležitý stavební materiál má cenu, kvůli které se vyplatí dřít do úmoru i v chladném počasí. Jejich ženy vaří na ohni společné jídlo a děti si hrají na schovávanou mezi obrovitými pařezy. Chtěl bych se k nim na chvíli přidat, ale musíme dál. Jen na sebe zamáváme a zmizíme jim v lese.
Něco pojíme a dorazíme k široké řece. Teče spíš líně a na břehu několik lidí svazuje očištěné kmeny do vorů, na kterých se budou plavit někam na jih, možná až do Mokřin. Nabízí nám za trochu pomoci společnou plavbu, ale odmítnu. Sám ani nevím proč.
V srdci cítím, že se k nim přidat chci, chci odložit železné runové kameny a kopí a zůstat s jednoduchou prací uprostřed pár milých lidí na tuhle zimu, možná na všechny zimy. Závidím jim tu možnost. A v duchu si nadávám za tuhle slabost.
Endure Stress Padne na mě splín? (Rozum) Strong Hit
Action Score 6 + 2 + 0 = 8 Challenge Dice 5, 1
Embrace the darkness: Take +1
.
Finna asi první pochopí, že se něco děje a i Bjorn si časem všimne, že se v táhlém kruhu stáčíme příliš na sever. Přiznám, že jsem se trochu ztratil v myšlenkách, ale víc nepovím. Něco málo pojím a nechám Bjorna převzít vedení. Pokračuju dál v závěsu a sotva vnímám, kudy jdeme. Je pošetilé myslet teď na budoucnost. Ale možná to je poslední klidná příležitost, aspoň v duchu nějakou budoucnost plánovat.
Bjorne, můžeš.
"Utáboř se na kraji lesa?" zavrčím za Bjornem a hodím po něm sněhovou kouli. Přijdu s rozumným nápadem a chovají se ke mně jako k šutru na krku?
Rozhodím kůži pod širokým smrkem a rozvalím se na ni. Chvíli si zkouším srovnat záda, ale moc se to nedaří. Budu potřebovat horký pramen nebo dobře mířenou ránu z druhé strany. A takovou důvěru v Bjorna zatím nemám. Zavřu oči a snažím se vybavit si tuhle část Železných zemí. Svoje cesty, vyprávění a příběhy, hvězdné nebe. Bez těch dvou na to mám klid, který potřebuju. A tuším, kudy nás vést dál.
Sebevědomí mě zas postaví na nohy. Jsem pořád sám a mám nějaký čas. Nečekám, že teplo a sucho vymění za les příliš brzo. A přitom tu je všechno, co jeden potřebuje! Zima visela ve vzduchu dlouho, ale sníh přišel rychle. Určitě pod ním zůstaly nějaké bobule, kořínky nebo divoká zelenina. Stačí se podívat. A bude to určitě chutnat lépe, než nějaký vývar z kotlíku!
Když o nějakou dobu později slyším Finnin smích, ještě se hrabu v hlíně. Není toho vůbec tolik, kolik jsem čekal. Na chvíli mě i napadne, jestli jsem neměl jít s nimi, ale... neměl! Ukážu Bjornovi náruč plnou jedlých hlíz a sladkých kořenů, on má chleba, sýr a maso. Chvíli na sebe mlčky hledíme a porovnáváme naše úlovky. Pak něco málo natlačíme do sebe a já nás nasměruju dál na západ.
Sestupujeme po západním úbočí kopců do zalesněného údolí. Trochu se otepluje a sněhu ubývá, na zbytky po nočním sněžení narážíme jen zřídka. V Hlubočině nečekám sníh vůbec, ani kdybysme tam dorazili až za měsíc. V elfích lesích je zima zvláštní. Ale když se tam teď probouzí Prastarý... no, uvidíme. V tomhle kraji nevím o žádných velkých cestách a trasách karavan. Ale lidí tu žije dost - v osamělých osadách lesníci a uhlíři, dál na západ na planinách farmáři. Než začneme znovu pořádně stoupat, nebudeme nikdy tak úplně sami.
Zanedlouho skutečně mineme malý dřevorubecký tábor. Statní chlapi kácí stromy s dřevem tvrdým jako kámen. Důležitý stavební materiál má cenu, kvůli které se vyplatí dřít do úmoru i v chladném počasí. Jejich ženy vaří na ohni společné jídlo a děti si hrají na schovávanou mezi obrovitými pařezy. Chtěl bych se k nim na chvíli přidat, ale musíme dál. Jen na sebe zamáváme a zmizíme jim v lese.
Něco pojíme a dorazíme k široké řece. Teče spíš líně a na břehu několik lidí svazuje očištěné kmeny do vorů, na kterých se budou plavit někam na jih, možná až do Mokřin. Nabízí nám za trochu pomoci společnou plavbu, ale odmítnu. Sám ani nevím proč.
V srdci cítím, že se k nim přidat chci, chci odložit železné runové kameny a kopí a zůstat s jednoduchou prací uprostřed pár milých lidí na tuhle zimu, možná na všechny zimy. Závidím jim tu možnost. A v duchu si nadávám za tuhle slabost.
Finna asi první pochopí, že se něco děje a i Bjorn si časem všimne, že se v táhlém kruhu stáčíme příliš na sever. Přiznám, že jsem se trochu ztratil v myšlenkách, ale víc nepovím. Něco málo pojím a nechám Bjorna převzít vedení. Pokračuju dál v závěsu a sotva vnímám, kudy jdeme. Je pošetilé myslet teď na budoucnost. Ale možná to je poslední klidná příležitost, aspoň v duchu nějakou budoucnost plánovat.
Bjorne, můžeš.
-
Bjorn Olafsson
- Příspěvky: 247
- Registrován: 5. 1. 2023, 12:58
Re: [HRA] Karmínová věž
Po krátkém odpočinku vyrážíme dál údolím na západ. Mám o Tristana starost. Vždycky byl připravený dát se s lidmi do řeči a pomoct jim, však i jeho nevyřčené povolání − lovec nestvůr − je hlavně o pomoci lidem. Teď však jen upírá oči k nebi nebo k západu, nepostojí a pořád chce jít dál. Sice nám vyprávěl, co vše ho potkalo, ale nejsem si jistý, co ho tak zasáhlo. Zatím se nezeptám, třeba o tom bude chtít mluvit sám, až přijde pravý čas. Nebo to z něj dostane Finna...
Undertake a Journey Cesta ke Karmínové věži (Rozum) Miss
Action Score 1 + 2 + 0 = 3 Challenge Dice 8, 4
−8
➔ Weak Hit
You reach a waypoint and mark progress, but suffer -1
.
Máme 1









Cesta údolím a lesy je sice vcelku snadná, ale i tak úmorná. Jdeme dlouho a často musíme obcházet celé rozbahněné části. Pozitivní je, že v mlze na obzoru se čím dál více objevují vrcholky hor, které musíme překročit. Horší je, že už jdeme dva dny téměž bez zastavení, trochu bloudíme, a zásoby se nám zase povážlivě tenčí.
Když se zastavíme v háji pod mohutnými duby a Tristan si, jako už obvykle, začne rozprostírat své kůže a zírá na oblohu, jen mu příkře sdělíme, že „jdeme lovit“ a necháme ho být. Stejně, jak ho znám, než přijdeme zpět, bude hořet oheň, na něm se opékat nebo péct něco z našich zásob, doplněné o čerstvé hřiby, kořínky, nebo něco původu, po kterém nechcete pátrat. Nevadí. O lov až tak nejde...
„Nedrž tu tětivu tak dlouho, upadne ti ruka!“
Tětiva zadrnčí a šíp skončí ve stromě. Vystřelím svůj a ten se zabodne jen kousek od jejího.
„Minul jste, mistře,“ směje se mi.
„Kušuj.“
V boji zblízka se zlepšila, však taky cvičení, alespoň krátce, věnujeme každý den. Včera jsem dostal klackem přes obličej a podlitinu nosím hrdě. Znamená to, že nejsem až tak marný učitel, ale také, že už si nemůžu dovolit ten stejný přístup, jako když jsem bojoval se svou dvanáctiletou dcerou. Začíná být nebezpečná. A tak zkoušíme i střelbu z luku, abych si spravil sebevědomí.
Resupply Lov v dubovém háji (Rozum) Strong Hit with a Match
Action Score 4 + 2 + 0 = 6 Challenge Dice 2, 2
You bolster your resources. Take +2
Máme 3
Ulovíme snad deset králíků, když se vracíme zpět.
Location Description [89] Expansive Location [34] Pond
Cestou zpět narazíme na další stopy zvěře a i když už máme naloveno, neodoláme a následujeme je. Přece jen, více zásob, zvláště na cestu přes hory, by se určitě hodilo. Pokud nechceme jíst brouky a ještěrky, při té myšlence se ušklíbnu. Dojdeme však pouze ke lesnímu jezírku, či snad studánce, ve které vyvěrá podzemní pramen. Břeh jezírka je očištěný od spadaného listí a ve stále ještě zelené trávě někdo postavil malý oltář s soškou. Na něm jsou zbytky bylin a svící, runový nápis mi nic neříká. Vzdáme tedy jen hold místním uctívaným silám a zamíříme zpět k Tristanovi. Musím mu o tom říct.
Tristane můžeš. Určitě ti řeknu o jezírku a oltáři, kdybys měl chuť to nějak rozvést. Hodil jsem match, tak to může být třeba i něco pozitivního.
Cesta údolím a lesy je sice vcelku snadná, ale i tak úmorná. Jdeme dlouho a často musíme obcházet celé rozbahněné části. Pozitivní je, že v mlze na obzoru se čím dál více objevují vrcholky hor, které musíme překročit. Horší je, že už jdeme dva dny téměž bez zastavení, trochu bloudíme, a zásoby se nám zase povážlivě tenčí.
Když se zastavíme v háji pod mohutnými duby a Tristan si, jako už obvykle, začne rozprostírat své kůže a zírá na oblohu, jen mu příkře sdělíme, že „jdeme lovit“ a necháme ho být. Stejně, jak ho znám, než přijdeme zpět, bude hořet oheň, na něm se opékat nebo péct něco z našich zásob, doplněné o čerstvé hřiby, kořínky, nebo něco původu, po kterém nechcete pátrat. Nevadí. O lov až tak nejde...
„Nedrž tu tětivu tak dlouho, upadne ti ruka!“
Tětiva zadrnčí a šíp skončí ve stromě. Vystřelím svůj a ten se zabodne jen kousek od jejího.
„Minul jste, mistře,“ směje se mi.
„Kušuj.“
V boji zblízka se zlepšila, však taky cvičení, alespoň krátce, věnujeme každý den. Včera jsem dostal klackem přes obličej a podlitinu nosím hrdě. Znamená to, že nejsem až tak marný učitel, ale také, že už si nemůžu dovolit ten stejný přístup, jako když jsem bojoval se svou dvanáctiletou dcerou. Začíná být nebezpečná. A tak zkoušíme i střelbu z luku, abych si spravil sebevědomí.
Ulovíme snad deset králíků, když se vracíme zpět.
Cestou zpět narazíme na další stopy zvěře a i když už máme naloveno, neodoláme a následujeme je. Přece jen, více zásob, zvláště na cestu přes hory, by se určitě hodilo. Pokud nechceme jíst brouky a ještěrky, při té myšlence se ušklíbnu. Dojdeme však pouze ke lesnímu jezírku, či snad studánce, ve které vyvěrá podzemní pramen. Břeh jezírka je očištěný od spadaného listí a ve stále ještě zelené trávě někdo postavil malý oltář s soškou. Na něm jsou zbytky bylin a svící, runový nápis mi nic neříká. Vzdáme tedy jen hold místním uctívaným silám a zamíříme zpět k Tristanovi. Musím mu o tom říct.
Tristane můžeš. Určitě ti řeknu o jezírku a oltáři, kdybys měl chuť to nějak rozvést. Hodil jsem match, tak to může být třeba i něco pozitivního.
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Karmínová věž
Trvá mi, než se zvednu z kůží a nechám se odvést k jakémusi jezírku. Kdyby to byla temná jeskyně vystlaná suchou travou, bral bych ji hned. Na celou zimu. Ale takhle?
Sotva ale uslyším zurčet vodu a uvidím malý oltář, vypadne mi kopí z ruky. Jedním pohybem shodím tornu s věcmi a rozeběhnu se k jezírku. Zastavím se až když jsem po pás v teplé vodě. Tuhle sošku znám, tyhle runy znám...
Theme [7] Survival
Přejedu rukou přes runový nápis a hned poznám nejdůležitější slovo 𝒢ᚱᛉ𝓛𝓛ᛇ. A soška je zblízka taky jasná.
"U Měsíčního medvěda!" zvolám a vyhodím plné dlaně horké vody nad hlavu. "Medvědí svatyně!" Vylezu z vody a začnu se rychle svlékat, ani Finna mě teď nezajímá. "Tyhle svatyně znám ze Zahalených hor! Železní lidé tam uctívají bůžka přežití - muže s medvědí hlavou a srstí. Nikdy jsem jejich svatyně neviděl jinde v Železných zemích, až dnes! A tady? To se někdo vydal na tak dlouhou výpravu? Je to jedno, vím zhruba, jaký rituál uvolní ještě víc síly. Shoďte ze sebe věci!"
Jen v prádle se vrátím do vody. Okamžitě zapomenu, jaká je zima. Sednu si na dno a schovám se až po krk. Od sošky sesbírám popadané listí a větvičky a začnu je rozkládat kolem sebe na hladinu. Nesmím se skoro ani hnout, aby mi vlnky nerozbouraly obrazec. Je to blbá a úmorná práce, stejně jako blbá a úmorná snaha přežít v Zahalených horách. A bůžek přežití dává svou sílu těm, kteří to zkusí. Ať už doslova, nebo tímhle rituálem. Cítím, že se něco děje. Brzo se voda sama zčeří a listí a větvičky se mi nalepí na tělo.
"Teď vy!" ženu Bjorna a Finnu do vody. "Ukážu vám to, honem!"
Sám vylezu ven a začnu vedle vody rozdělávat oheň. Dnes se utáboříme tady a bude to nejlepší spánek za dlouhou dobu.
Make Camp Pomůže nám rituál k poklidnému táboření? (Rozum) Strong Hit
Action Score 5 + 2 + 1 (
) = 8 Challenge Dice 4, 7
Choose two (
+1): Recuperate: Take +1
for you and any companions. Relax: Take +1
. Focus: Take +1
.
Když padne noc, sedím už suchý u ohně a pomalu se zase oblékám. Najednou mi není zima, záda tolik nebolí a ani drobné vločky sněhu tolik nevadí. Cítím, že tohle jsem potřeboval a ráno bude ještě lépe.
"Když jsme doma v zimě měli hlad," vzpomínám později při okusování pečeného králíka, "tak jsme jedli, co se dalo. A když ani to nebylo, vyráželi ti nejsilnější z nás do skal. V jeskyních tam přečkávali zimu lvi, ještěři a medvědi. Lvi chodili na lov a byli nebezpeční. Ještěry bylo skoro nemožné najít - hnízdili v nepřístupných skalách a celou zimu byli skoro jako mrtví, možná mrtví byli skutečně a na jaře obživli? Nevím. Ale medvědi... věděli jsme, kde je najít. A ti spali jen tak napůl. A když jsme je probudili, běsnili víc, než když někdo medvědici sáhl na mládě. Byly to kruté boje a krví zaplacené jídlo. Ale to maso i tuk nám pomohly přežít zimu. A všichni ti, co během boje padli, vlastně taky. Já... hm... teď už chápu, proč medvědi tak nesnáší zimu. Na tuhle si taky zvyknu, ale bude to trvat."
Později té noci nechám Bjorna a Finnu spát a odejdu kus stranou, pod paží mám smotanou očištěnou jelení kůži. Na cestu mi svítí jasný měsíc. Od té nehody na Rudém vrchu, kde Měsíční medvěd přebral vládu nad knězem Ramim, jsem se bál spojení zkusit znovu. Ale dnes v noci, po rituálu a odpočinku, zase cítím naději. Na menším osvětleném plácku shodím z ramen ostatní kůže i košili a převážu si jen jelena. Zavřu oči a poslouchám rytmy nočního lesa - houkající sovy a vzdálený datel stačí, abych propadl divokému tanci mých předků ze Zahalených hor.
Bind Spojím se bez nehody s kůží jelena? (Rozum) Weak Hit
Action Score 4 + 2 + 0 = 6 Challenge Dice 8, 4
You or an ally may wear the pelt and add +1 when making moves with the related stat, but the wilds call as you dance; Endure Stress (2
).
Rituál je dnes dlouhý a bolestivý. Měsíční medvěd cítí můj strach a dává mi ho vyžrat. Pochopím, že s příchodem zimy jsou dny kratší, měsíc na nebi déle a Měsíční medvěd nabírá na síle. A já srab se přitom bojím ho požádat o sílu. Bojuju s vizemi nekonečné noci a zimy, sněhových bouří a smrtícího mrazu. Až když na konci přízračné vánice padnu vysílením, cítím z jelení kůže známé uklidňující teplo. Ale jsem vyčerpaný a netoužím po ničem jiném, než se pár dní pořádně vyspat.
Endure Stress Ustojím to? (Srdce) Weak Hit
Action Score 4 + 2 + 1 = 7 Challenge Dice 10, 5
You press on.
Bjorne, můžeme dál.
Sotva ale uslyším zurčet vodu a uvidím malý oltář, vypadne mi kopí z ruky. Jedním pohybem shodím tornu s věcmi a rozeběhnu se k jezírku. Zastavím se až když jsem po pás v teplé vodě. Tuhle sošku znám, tyhle runy znám...
Přejedu rukou přes runový nápis a hned poznám nejdůležitější slovo 𝒢ᚱᛉ𝓛𝓛ᛇ. A soška je zblízka taky jasná.
"U Měsíčního medvěda!" zvolám a vyhodím plné dlaně horké vody nad hlavu. "Medvědí svatyně!" Vylezu z vody a začnu se rychle svlékat, ani Finna mě teď nezajímá. "Tyhle svatyně znám ze Zahalených hor! Železní lidé tam uctívají bůžka přežití - muže s medvědí hlavou a srstí. Nikdy jsem jejich svatyně neviděl jinde v Železných zemích, až dnes! A tady? To se někdo vydal na tak dlouhou výpravu? Je to jedno, vím zhruba, jaký rituál uvolní ještě víc síly. Shoďte ze sebe věci!"
Jen v prádle se vrátím do vody. Okamžitě zapomenu, jaká je zima. Sednu si na dno a schovám se až po krk. Od sošky sesbírám popadané listí a větvičky a začnu je rozkládat kolem sebe na hladinu. Nesmím se skoro ani hnout, aby mi vlnky nerozbouraly obrazec. Je to blbá a úmorná práce, stejně jako blbá a úmorná snaha přežít v Zahalených horách. A bůžek přežití dává svou sílu těm, kteří to zkusí. Ať už doslova, nebo tímhle rituálem. Cítím, že se něco děje. Brzo se voda sama zčeří a listí a větvičky se mi nalepí na tělo.
"Teď vy!" ženu Bjorna a Finnu do vody. "Ukážu vám to, honem!"
Sám vylezu ven a začnu vedle vody rozdělávat oheň. Dnes se utáboříme tady a bude to nejlepší spánek za dlouhou dobu.
Když padne noc, sedím už suchý u ohně a pomalu se zase oblékám. Najednou mi není zima, záda tolik nebolí a ani drobné vločky sněhu tolik nevadí. Cítím, že tohle jsem potřeboval a ráno bude ještě lépe.
"Když jsme doma v zimě měli hlad," vzpomínám později při okusování pečeného králíka, "tak jsme jedli, co se dalo. A když ani to nebylo, vyráželi ti nejsilnější z nás do skal. V jeskyních tam přečkávali zimu lvi, ještěři a medvědi. Lvi chodili na lov a byli nebezpeční. Ještěry bylo skoro nemožné najít - hnízdili v nepřístupných skalách a celou zimu byli skoro jako mrtví, možná mrtví byli skutečně a na jaře obživli? Nevím. Ale medvědi... věděli jsme, kde je najít. A ti spali jen tak napůl. A když jsme je probudili, běsnili víc, než když někdo medvědici sáhl na mládě. Byly to kruté boje a krví zaplacené jídlo. Ale to maso i tuk nám pomohly přežít zimu. A všichni ti, co během boje padli, vlastně taky. Já... hm... teď už chápu, proč medvědi tak nesnáší zimu. Na tuhle si taky zvyknu, ale bude to trvat."
Později té noci nechám Bjorna a Finnu spát a odejdu kus stranou, pod paží mám smotanou očištěnou jelení kůži. Na cestu mi svítí jasný měsíc. Od té nehody na Rudém vrchu, kde Měsíční medvěd přebral vládu nad knězem Ramim, jsem se bál spojení zkusit znovu. Ale dnes v noci, po rituálu a odpočinku, zase cítím naději. Na menším osvětleném plácku shodím z ramen ostatní kůže i košili a převážu si jen jelena. Zavřu oči a poslouchám rytmy nočního lesa - houkající sovy a vzdálený datel stačí, abych propadl divokému tanci mých předků ze Zahalených hor.
Rituál je dnes dlouhý a bolestivý. Měsíční medvěd cítí můj strach a dává mi ho vyžrat. Pochopím, že s příchodem zimy jsou dny kratší, měsíc na nebi déle a Měsíční medvěd nabírá na síle. A já srab se přitom bojím ho požádat o sílu. Bojuju s vizemi nekonečné noci a zimy, sněhových bouří a smrtícího mrazu. Až když na konci přízračné vánice padnu vysílením, cítím z jelení kůže známé uklidňující teplo. Ale jsem vyčerpaný a netoužím po ničem jiném, než se pár dní pořádně vyspat.
Bjorne, můžeme dál.
-
Bjorn Olafsson
- Příspěvky: 247
- Registrován: 5. 1. 2023, 12:58
Re: [HRA] Karmínová věž
Nejdříve se leknu, že se Tristan zbláznil. Teprve až nám vysvětlí, o co jde, objeví se mi úsměv na tváři. Jestli je ta voda jen trochu teplá... Pokrčím rameny a shodím ze sebe šaty. Finna také, popravdě by mě velmi překvapilo, kdyby byla stydlivá.
Chvíli na sebe jen tak hledíme. Já na její téměř dívčí postavu, přemýšlím, že ji sice vnímám jako ... sestru? Mohla by být moje dcera. Asi? Ona si zase prohlíží mé jizvy, kterými je poseté celé mé tělo. Rád bych řekl, že za každou se skrývá hrdinský příběh. Ve skutečnosti spíše příběhy chyb, zbrklostí, neuvážených rozhodnutí, blbostí a více-štěstí-než-rozumu. Jizva od harpyjí se ještě hojí.
Z ničeho nic se zamyslím, jestli mi to štěstí brzy náhodou nedojde. Pak, když se podíváme sobě navzájem do očí, se oba trpce usmějeme a vlezeme do vody.
Tristanovo nadšení je nakažlivé. Voda sice není nijak horká, ale stále je v ní tepleji, než venku. Finně to samozřejmě jde, je trpělivá a pečlivá. Já se občas vzteknu a plácnu dlaní do hladiny, větvičky a listí se rozletí do okolí. Přesto mám pocit jakéhosi nepřirozeného klidu a porozumění.
Dnes se nám spí opravdu dobře.
Recuperate: Take +1
for you and any companions. Focus: Take +1
. Prepare: When you break camp, add +1 if you Undertake a Journey
...
Vyrážíme vrzy ráno. Osvěžení a plní sil i elánu tušíme, že nám to dlouho nevydrží. Je jasno a před námi se tyčí hory. Štíty hor a skal jsou pokryté sněhem a najít cestu bude obtížné. Jestli se nám nepodaří najít nějaký průsmyk, je možné, že dojde na nejhorší: budeme muset hory obejít z jihu nebo severu. Ani jedna z těchto možností pro nás není lákavá.
Undertake a Journey Cesta ke Karmínové věži (Rozum) Weak Hit
Action Score 1 + 2 + 1 = 4 Challenge Dice 10, 2
You reach a waypoint and mark progress, but suffer -1
.
Máme 2
.









Location Description [91] Settled Location [74] River
Najdeme místo, kudy kdysi protékala řeka. Terén je schůdnější a vede nás jako lehce se klikatící cesta, přímo k průsmyku. Přespíme v malém lesíku a připravíme se na náročný výstup do sedla. Temná mračna, která zase zastírají oblohu nás pohánějí a tak brzy ráno, ještě než se zvedne vítr, vyrážíme.
Undertake a Journey Cesta ke Karmínové věži (Rozum) Strong Hit with a Match
Action Score 4 + 2 + 0 = 6 Challenge Dice 2, 2
You reach a waypoint. You make good use of your resources: Mark progress.










Location Description [14] Rough Location [85] Hill
Action [83] Support Theme [80] Health
Kolem poledne dorazíme na nejvyšší místo naší cesty a před námi se otevře pohled na další vrcholky a údolí, avšak postupně se zmenšující. Tam někde, již ne příliš daleko před námi, leží Naděje. Měli bychom se brzy stočit k jihu, abychom se vyhnuli dalšímu štítu hor a s trochou štěstí našli cestu, kterou jsme šli k Zlatoboru. Naše okolí je kamenité a členité, tak občas ve skalních průrvách a prasklinách najdeme již téměř suché byliny. Některé z nich poznávám a trhám. Katja sbírala podobné, třeba nám někdo pomůže vybrat z nich ty opravdu léčivé, až zase budeme v civilizaci.
Tady na vrcholu je mír a klid, jen nad námi krouží dravec. Vzduch je čistý a voní podzimem, ale je také mrazivý a při hlubokém nádechu řeže do plic.
„Říkal jsi, že do zimy nedojdu do Divoké Vody? S tímhle štěstím dojdu i zpět!“
Některé z dalších waypointů už by měly být Naděje, svatyně nevinnosti, nebo Roklina Hromu.
Chvíli na sebe jen tak hledíme. Já na její téměř dívčí postavu, přemýšlím, že ji sice vnímám jako ... sestru? Mohla by být moje dcera. Asi? Ona si zase prohlíží mé jizvy, kterými je poseté celé mé tělo. Rád bych řekl, že za každou se skrývá hrdinský příběh. Ve skutečnosti spíše příběhy chyb, zbrklostí, neuvážených rozhodnutí, blbostí a více-štěstí-než-rozumu. Jizva od harpyjí se ještě hojí.
Z ničeho nic se zamyslím, jestli mi to štěstí brzy náhodou nedojde. Pak, když se podíváme sobě navzájem do očí, se oba trpce usmějeme a vlezeme do vody.
Tristanovo nadšení je nakažlivé. Voda sice není nijak horká, ale stále je v ní tepleji, než venku. Finně to samozřejmě jde, je trpělivá a pečlivá. Já se občas vzteknu a plácnu dlaní do hladiny, větvičky a listí se rozletí do okolí. Přesto mám pocit jakéhosi nepřirozeného klidu a porozumění.
Dnes se nám spí opravdu dobře.
...
Vyrážíme vrzy ráno. Osvěžení a plní sil i elánu tušíme, že nám to dlouho nevydrží. Je jasno a před námi se tyčí hory. Štíty hor a skal jsou pokryté sněhem a najít cestu bude obtížné. Jestli se nám nepodaří najít nějaký průsmyk, je možné, že dojde na nejhorší: budeme muset hory obejít z jihu nebo severu. Ani jedna z těchto možností pro nás není lákavá.
Najdeme místo, kudy kdysi protékala řeka. Terén je schůdnější a vede nás jako lehce se klikatící cesta, přímo k průsmyku. Přespíme v malém lesíku a připravíme se na náročný výstup do sedla. Temná mračna, která zase zastírají oblohu nás pohánějí a tak brzy ráno, ještě než se zvedne vítr, vyrážíme.
Kolem poledne dorazíme na nejvyšší místo naší cesty a před námi se otevře pohled na další vrcholky a údolí, avšak postupně se zmenšující. Tam někde, již ne příliš daleko před námi, leží Naděje. Měli bychom se brzy stočit k jihu, abychom se vyhnuli dalšímu štítu hor a s trochou štěstí našli cestu, kterou jsme šli k Zlatoboru. Naše okolí je kamenité a členité, tak občas ve skalních průrvách a prasklinách najdeme již téměř suché byliny. Některé z nich poznávám a trhám. Katja sbírala podobné, třeba nám někdo pomůže vybrat z nich ty opravdu léčivé, až zase budeme v civilizaci.
Tady na vrcholu je mír a klid, jen nad námi krouží dravec. Vzduch je čistý a voní podzimem, ale je také mrazivý a při hlubokém nádechu řeže do plic.
„Říkal jsi, že do zimy nedojdu do Divoké Vody? S tímhle štěstím dojdu i zpět!“
Některé z dalších waypointů už by měly být Naděje, svatyně nevinnosti, nebo Roklina Hromu.
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Karmínová věž
Moc toho neříkám. Přeju Bjornovi jeho nadšení. Možná je to tím, že o Prastarém toho tolik neví. Možná ví a jenom je blázen.
"Já ale bojoval s jeho poskoky, slyšel jeho šepot a musím šířit jeho vliv. Nemáme vůbec žádné štěstí, že se ke Karmínové věži blížíme takhle rychle. Ale není to ani prokletí. A ty nejsi blázen," povím mu, když koukáme z vrcholu hor do dálky. Někde za horizontem jsou nekonečné lesy Hlubočiny. "Přísahal jsem, že pro Uktannu zjistím spojení mezi Zlomenými a nemocí Starého světa. Závisí na tom osud Essu, možná i dalších Kruhů. A vracím se s prázdnou. A nevím, jestli budu mít po Karmínové věži ještě síly tuhle zimu na něco dalšího. Nemám z toho dobrý pocit, to je celé."
Vím moc dobře, jak se na mě dívá. Jak se mnou Finna nenápadně zkouší mluvit a točit rozhovory k mojemu spánku, vzpomínkám a pocitům. Možná jim vadí, že se nesměju tolik, jako oni. Možná se o mě bojí. Nebo se bojí mě. Nevím.
Vydáme se širokým údolím dolů, ze všech stran jsme obklopení drsnými kopci. Sleduju stopy tažných zvířat a rozpadlé oltáře u zarostlých stezek. Někde tady jsou soutěsky až k Naději. A pak už budeme mít to nejhorší za sebou a to nejhrůznější před sebou.

Cesta do Karmínové věže 









Undertake a Journey Dojdeme do Naděje? (Rozum) Weak Hit
Action Score 3 + 2 + 0 = 5 Challenge Dice 6, 2
You reach a waypoint and mark progress, but suffer -1
.
Máme 1
Jižní cesta nás nevede přes další hřeben, ale je o to delší. Už než se stočíme zpátky k severu, dochází některé zásoby. A ne jenom jídlo, ale křesadla, olej, oblečení. Všechno je potřeba opravit nebo doplnit. A že nic z toho nikdo z nás neuloví, rozhodneme se zastavit v Naději.
Ještě v lesíku před Nadějí potkáme na zarostlé cestě skupinu lidí s plně naloženým vozem. Táhne ho jedna kráva, vypadá dost zuboženě. Asi museli balit hodně narychlo.
Podíváme se na sebe s Bjornem a nakonec oba zastavíme a Finna jim vyjde naproti. Tuším, že jsou z Naděje a nás si přece jenom pamatují. A ne každý na nás vzpomíná v dobrém.
Na kolik procent se daří Naději? d100 - 30 = 30%
Trvá pořád spor rodin, nebo je v tom něco nového? Rolled 49 vs. 75: Yes
Je Beca pořád na výpravě? Rolled 89 vs. 75: No
Nevydržím ale dlouho z dálky odposlouchávat, o čem se baví a přijdu blíž. Mladý chlapec na mě ukáže prstem a zatahá svojeho otce za rukáv. I ostatní se otočí. Vůbec nevypadají, že by mě rádi viděli. Odkašlu si, zopakuju svoje jméno a zeptám se na zprávy z Naděje. Už chápu, že se něco děje, ale ještě nevím, co.
Gather Information Co se děje v Naději? (Rozum) Weak Hit
Action Score 5 + 2 + 0 = 7 Challenge Dice 5, 8
The information complicates your quest or introduces a new danger. Take +1
Netrvá dlouho a pozorujeme zezadu vůz, jak se nám vzdaluje do lesa. Rodina míří do Temné studnice a já věřím, že to stihnou než naplno vypukne zima. A že jim tam bude lépe. Finna do mě šťouchne - dlužím ji vysvětlení. Nic z toho, o čem jsme se tu bavili, úplně nechápe.
"Když tu byl Bjorn," pustím se do vyprávění, "měl Kruh dle tradice dvě vůdkyně - starší a rozvážnou Vesnu a mladou energickou Gwen. Bjorn na její energii málem doplatil životem - chtěla se ho zbavit. Za temné čáry ji vyhnali z Kruhu. A když jsem po nějaké době přišel já, vybírali zrovna její nástupkyni. O vedení usilovala Leela, mladší sestra Gwen, samolibá kněžka Khinara a Beca, která by nejradši vedla Kruh sama. Náhodou jsem zjistil, že Khinara sklouzla ke krvavým obětem a jediný, kdo se ničím neprovinil, byla Beca. Já pak šel dál a Beca krátce potom odešla taky, hledala nějaké staré důkazy, že Naději má vést jenom jedna žena. S těmi se teď vrátila, ale rodiny Khinary a Leely jsou už dlouho na nože a celý kruh je prakticky rozvrácený. Beca to chce řešit silou, ale Vesna ne, a... no a jestli tu chceme odpočinout a doplnit zásoby, musíme dávat velký pozor na to, s kým a o čem mluvíme. A komu co přísaháme..." dodám ještě polohlasem.
Bjorne, můžeš.
"Já ale bojoval s jeho poskoky, slyšel jeho šepot a musím šířit jeho vliv. Nemáme vůbec žádné štěstí, že se ke Karmínové věži blížíme takhle rychle. Ale není to ani prokletí. A ty nejsi blázen," povím mu, když koukáme z vrcholu hor do dálky. Někde za horizontem jsou nekonečné lesy Hlubočiny. "Přísahal jsem, že pro Uktannu zjistím spojení mezi Zlomenými a nemocí Starého světa. Závisí na tom osud Essu, možná i dalších Kruhů. A vracím se s prázdnou. A nevím, jestli budu mít po Karmínové věži ještě síly tuhle zimu na něco dalšího. Nemám z toho dobrý pocit, to je celé."
Vím moc dobře, jak se na mě dívá. Jak se mnou Finna nenápadně zkouší mluvit a točit rozhovory k mojemu spánku, vzpomínkám a pocitům. Možná jim vadí, že se nesměju tolik, jako oni. Možná se o mě bojí. Nebo se bojí mě. Nevím.
Vydáme se širokým údolím dolů, ze všech stran jsme obklopení drsnými kopci. Sleduju stopy tažných zvířat a rozpadlé oltáře u zarostlých stezek. Někde tady jsou soutěsky až k Naději. A pak už budeme mít to nejhorší za sebou a to nejhrůznější před sebou.
Jižní cesta nás nevede přes další hřeben, ale je o to delší. Už než se stočíme zpátky k severu, dochází některé zásoby. A ne jenom jídlo, ale křesadla, olej, oblečení. Všechno je potřeba opravit nebo doplnit. A že nic z toho nikdo z nás neuloví, rozhodneme se zastavit v Naději.
Ještě v lesíku před Nadějí potkáme na zarostlé cestě skupinu lidí s plně naloženým vozem. Táhne ho jedna kráva, vypadá dost zuboženě. Asi museli balit hodně narychlo.
Podíváme se na sebe s Bjornem a nakonec oba zastavíme a Finna jim vyjde naproti. Tuším, že jsou z Naděje a nás si přece jenom pamatují. A ne každý na nás vzpomíná v dobrém.
Nevydržím ale dlouho z dálky odposlouchávat, o čem se baví a přijdu blíž. Mladý chlapec na mě ukáže prstem a zatahá svojeho otce za rukáv. I ostatní se otočí. Vůbec nevypadají, že by mě rádi viděli. Odkašlu si, zopakuju svoje jméno a zeptám se na zprávy z Naděje. Už chápu, že se něco děje, ale ještě nevím, co.
Netrvá dlouho a pozorujeme zezadu vůz, jak se nám vzdaluje do lesa. Rodina míří do Temné studnice a já věřím, že to stihnou než naplno vypukne zima. A že jim tam bude lépe. Finna do mě šťouchne - dlužím ji vysvětlení. Nic z toho, o čem jsme se tu bavili, úplně nechápe.
"Když tu byl Bjorn," pustím se do vyprávění, "měl Kruh dle tradice dvě vůdkyně - starší a rozvážnou Vesnu a mladou energickou Gwen. Bjorn na její energii málem doplatil životem - chtěla se ho zbavit. Za temné čáry ji vyhnali z Kruhu. A když jsem po nějaké době přišel já, vybírali zrovna její nástupkyni. O vedení usilovala Leela, mladší sestra Gwen, samolibá kněžka Khinara a Beca, která by nejradši vedla Kruh sama. Náhodou jsem zjistil, že Khinara sklouzla ke krvavým obětem a jediný, kdo se ničím neprovinil, byla Beca. Já pak šel dál a Beca krátce potom odešla taky, hledala nějaké staré důkazy, že Naději má vést jenom jedna žena. S těmi se teď vrátila, ale rodiny Khinary a Leely jsou už dlouho na nože a celý kruh je prakticky rozvrácený. Beca to chce řešit silou, ale Vesna ne, a... no a jestli tu chceme odpočinout a doplnit zásoby, musíme dávat velký pozor na to, s kým a o čem mluvíme. A komu co přísaháme..." dodám ještě polohlasem.
Bjorne, můžeš.
-
Bjorn Olafsson
- Příspěvky: 247
- Registrován: 5. 1. 2023, 12:58
Re: [HRA] Karmínová věž
„Prastarý,“ odplivnu si. „Jestli se ho nezbavíme tím, že mu rozhodíme jeho družinu vyznavačů, tak někde seženeme posily. Buď přemluvíme Marion, ať s ním poměří síly, nebo se stavím v Divoké Vodě. Naberu pár chlapů a uděláme to po starém, ohněm a železem. Jediné, čeho se bojím, že se nám do cesty budou plést nevinní lidé. A Myrickova dcera.“
„Co se týká nemoci, budeme muset asi více na sever. Zvěsti o ní se šíří odtama. A nebude to žádný med, podle toho, co jsem slyšel. Ale myslím, že kruhy budou přes zimu v bezpečí, jediný nepřítel bude zima, sníh a hlad, ne nemoci a stvůry.“
...
Setkání s vesničany mě utvrdí v tom, že do Naděje se vracet nechci. Nezanechal jsem dobrý dojem a Tristan také ne, navíc to tam podle všeho vře. A k Roklině Hromu, kde je život drsný, ale jednodušší, je to jen další dva dny. Chvíli se o tom bavíme a nikdo neprotestuje. Raději den hladovět a pak sednout ke krbu s drsnými dřevorubci, než pohodlí Naděje a intriky, které by kolem nás splétali jako pavoučí sítě.
Undertake a Journey Cesta ke Karmínové věži (Rozum) Strong Hit
Action Score 6 + 2 + 0 = 8 Challenge Dice 2, 4
You reach a waypoint. You make good use of your resources: Mark progress.










Stále máme 1
Opatrně si rozdělíme zásoby a naplánujeme cestu. Okolí Naděje já i Tristan známe. Trochu mě zamrzí, že protože spěcháme, tak se nestihneme zdržet v ruinách svatyně nevinnosti. Táhne mě to tam, ale později vidím, že by to bylo velké zdržení. Při první cestě jsme na místo narazili náhodou, nyní, když projdeme kolem Naděje více na jihu lesem, tak ji ani nezahlédneme.
Najít Roklinu Hromu na hranici lesa je snadné. Několik dřevěných stavení chráněných jednoduchým valem, ale ostražitým strážcem, skomírající sloup kouře z nějakého stavení nebo ohniště. Přicházíme pozdě k večeru a tak nás zasmušilý muž s pochodní vesele přivítá až když si na nás posvítí.
„Bjorne? Tristane?! Přátelé, kde se tady berete?“ chudáka Finnu úplně přehlédne, ale já vím, že to nevadí. Ta si umí srdce lidí získat jinak, než jako my dva staří blázni.
„Kovo! Jsou tu Tristan a Bjorn!“ volá a z domů vylézají statní dřevorubci i jejich ženy, aby nás přivítali.
Ask the Oracle: Unlikely Nastal tady za tak krátkou dobu nějaký problém? Rolled 71 vs. 25: No
O něco později sedíme v jednom z větších domů. Finna klábosí s ženami, občas padne jméno jednoho z nás dvou a pak následuje smích. My sedíme s Kovou a dalšími, potřásáme si rukama, poplácáváme se po ramenou, a připíjíme medovinou. Potěší mě, že Roklině se zatím vyhýbají veškeré potíže, a tak pouze varujeme před Prastarým, nemocí, nájezdníky i trolly. Muži přikyvují, ale mám pocit, že jsou na nesnáze a tvrdý život prostě zvyklí.
Sojourn Odpočinek mezi přáteli v Roklině Hromu (Srdce) Strong Hit
Action Score 6 + 1 + 2 = 9 Challenge Dice 5, 3
You and your allies may each choose two from within the categories. If you share a bond, choose one more.
Vyber tři 3.
Equip: Clear an unprepared debility and take +1 supply.
Provision: Take +2 supply.
Plan: Take +2 momentum.
Máme 4
V Roklině Hromu pobudeme několik dní. Když se zmíníme, že se chystáme konfrontovat Prastarého a jeho vyznavače, Kova a jeho muži nám pomohou se připravit. Doplníme si výbavu, opravíme, co je potřeba. Ženy nám zašijí šaty. Dostaneme jídlo a vyrobíme šípy, nabrousíme zbraně. Já s Finnou trpělivě a poctivě trénuji. Napětí je téměř hmatatelné.
Beru si pro Finnu Shield-Kin
Tristane, poslední úsek cesty je na tobě.
„Co se týká nemoci, budeme muset asi více na sever. Zvěsti o ní se šíří odtama. A nebude to žádný med, podle toho, co jsem slyšel. Ale myslím, že kruhy budou přes zimu v bezpečí, jediný nepřítel bude zima, sníh a hlad, ne nemoci a stvůry.“
...
Setkání s vesničany mě utvrdí v tom, že do Naděje se vracet nechci. Nezanechal jsem dobrý dojem a Tristan také ne, navíc to tam podle všeho vře. A k Roklině Hromu, kde je život drsný, ale jednodušší, je to jen další dva dny. Chvíli se o tom bavíme a nikdo neprotestuje. Raději den hladovět a pak sednout ke krbu s drsnými dřevorubci, než pohodlí Naděje a intriky, které by kolem nás splétali jako pavoučí sítě.
Opatrně si rozdělíme zásoby a naplánujeme cestu. Okolí Naděje já i Tristan známe. Trochu mě zamrzí, že protože spěcháme, tak se nestihneme zdržet v ruinách svatyně nevinnosti. Táhne mě to tam, ale později vidím, že by to bylo velké zdržení. Při první cestě jsme na místo narazili náhodou, nyní, když projdeme kolem Naděje více na jihu lesem, tak ji ani nezahlédneme.
Najít Roklinu Hromu na hranici lesa je snadné. Několik dřevěných stavení chráněných jednoduchým valem, ale ostražitým strážcem, skomírající sloup kouře z nějakého stavení nebo ohniště. Přicházíme pozdě k večeru a tak nás zasmušilý muž s pochodní vesele přivítá až když si na nás posvítí.
„Bjorne? Tristane?! Přátelé, kde se tady berete?“ chudáka Finnu úplně přehlédne, ale já vím, že to nevadí. Ta si umí srdce lidí získat jinak, než jako my dva staří blázni.
„Kovo! Jsou tu Tristan a Bjorn!“ volá a z domů vylézají statní dřevorubci i jejich ženy, aby nás přivítali.
O něco později sedíme v jednom z větších domů. Finna klábosí s ženami, občas padne jméno jednoho z nás dvou a pak následuje smích. My sedíme s Kovou a dalšími, potřásáme si rukama, poplácáváme se po ramenou, a připíjíme medovinou. Potěší mě, že Roklině se zatím vyhýbají veškeré potíže, a tak pouze varujeme před Prastarým, nemocí, nájezdníky i trolly. Muži přikyvují, ale mám pocit, že jsou na nesnáze a tvrdý život prostě zvyklí.
V Roklině Hromu pobudeme několik dní. Když se zmíníme, že se chystáme konfrontovat Prastarého a jeho vyznavače, Kova a jeho muži nám pomohou se připravit. Doplníme si výbavu, opravíme, co je potřeba. Ženy nám zašijí šaty. Dostaneme jídlo a vyrobíme šípy, nabrousíme zbraně. Já s Finnou trpělivě a poctivě trénuji. Napětí je téměř hmatatelné.
Tristane, poslední úsek cesty je na tobě.
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Karmínová věž
Čas strávený v Roklině hromu mi nakonec připomene, že na světě není tak strašně. Nejsou tu jenom kolíkáři z Rojřina Stesku, Pavézova Brodu nebo Bouřného lesa, ale i vcelku milí lidi jako třeba tady. Je skoro radost s nimi sedět, pít a mluvit a nemít vlastně nic konkrétního na práci. Žádné jiné problémy krom trochu ztrouchnivělé sýpky a zatoulané ovce. Nemusím se bát, s čím budu muset pomáhat, a jestli mě nakonec stejně nepoženou vidlemi. Nadávám si, jak snadno zapomínám. Neměl bych.
Soustředím se proto na to, že je mi tu vážně dobře. I když mluvíme o Karmínové věži a Prastarém, cítím tu podporu a porozumění. Čím dál tím víc věřím Bjornovi, že aspoň jeden z nás to přežije a zvládne. Snad on. Já nemám žádnou Divokou vodu, kam bych mohl zajít pro pomoc.
Celkem překvapeně sleduju, jak rychle se Finna zlepšuje s mečem. Rozhodnu se zapojit do výcviku a vyzvu ji k několika krátkým zápasům proti kopí. On Bjorn je se sekerou i klackem machr, ale Finna musí být připravená i na jiné zbraně a techniky boje. Doufám, že ji to spíš pomůže, než naštve.
Dlouho ale cvičit nedokážu, moje záda pořád ještě bolí jak ďas. Naštěstí se ukáže, že zrovna tyhle problémy znají dřevorubci celkem dobře, i když je nikdo nemlátí okovanou holí. Jedno odpoledne na lůžku z dřevěných špalků pod dohledem místní léčitelky stačí, aby se kosti srovnaly zpátky tam, kam patří. Zásoby, které Bjorn sehnal, tak zvládnu bez remcání táhnout i já.
Srovnal se už Shekhar s osudem? Rolled 30 vs. 90: Yes
Dva dny uhýbám před pohledy Shekhara, který na mě kouká ze stínů, ale zdráhá se mě oslovit. Bojím se, že jeho kontakt se smrtí nepřinese nic dobrého. Ale nakonec najdu sílu s ním hovořit. Rád slyším, že Nalii oplakal, pořád na ni vzpomíná, ale nechal ji v jiném světě. Cítím, jak mi spadl obrovský kámen ze srdce. A on snad nikdy nepřijde na to, jakou moc vlastně má.
Sojourn: Recuperate: Take +2
, Consort: Take +2
, Plan: Take +2
Focus on Recover (Sojourn - Consort) Nechám tu všechna trápení? (Srdce) Weak Hit
Action Score 3 + 2 + 1 = 6 Challenge Dice 1, 9
Take +1 more for that action => +3
"Vzhůru na západ, do lesů," povím rozhodně, když stojíme po ranním jídle na kraji osady a loučíme se. Kvůli takovýmhle Roklinám Hromu to celé děláme."
Když pak odejdeme za první stromy, dodám ještě polohlasem: "Lesy Hlubočiny znám asi nejlépe. Nedokážu se tu pohybovat jako elfové, ale něco málo jsem pochytil. A znám i je, tak trochu. Kdyby přišlo na nejhorší, hlavně nebojovat. Jestli nás překvapí na jejich území, nemáme šanci."
Undertake a Journey Dojdeme ke Karmínové věži? (Rozum) Miss
Action Score 3 + 2 + 0 = 5 Challenge Dice 9, 8
You are waylaid by a perilous event. Pay the Price.
A new danger or foe is revealed.
Je to Glynn nebo Gwen? Rolled 67 vs. 75: Yes
Je to Glynn, nebo Gwen? Rolled 72 vs. 50: No
Location [53] Cliff + Location Description [83] Corrupted
Zanoříme se do hlubokých lesů a brzy se prodíráme místy, kde možná nikdy lidská noha nešlápla. Promrzlé pahýly opadaných stromů z Útočiště vystřídají bujné mohutné stromy s korunami až v nebesích. Ledový vzduch vytlačí neznámé pachy a ze zeleného šera slyšíme zvuky ukrytých zvířat.
Nejdeme daleko, když kolem nás začnou ze země stoupat kamenné sloupy. Nevidím na nich nic zvláštního, žádné stopy po elfí magii, a tak je beru jako obyčejné skály. Zjistím až pozdě, že se pletu. Najednou nás obklopí nepříjemný smrad a za nejbližšími stromy se začne něco hýbat. Jdu opatrně blíž, až narazím na širokou skálu. Zdá se, že se celá vlní, ale to z ní jenom vyrůstá podivný krvavě rudý mech, ze kterého teče páchnoucí tekutina. Skála je rozpraskaná a ve výši očí pomalovaná červenými znaky. Asi stejnými, o kterých mluvili v Naději. Těmi, u kterých Gwen obětovala svoje sousedy a málem i Bjorna.
"Gwen..." procedím skrz zuby, "je někde poblíž. Nikdo jiný by si to na elfím území nedovolil. Nebo se spřáhla s nějakým odpadlíkem? Nevím. Ani nevím, jestli o nás už ví..." zašeptám a rozhlížím se po okolí. Doufám, že odněkud nepřiletí šíp nebo kletba.
Bjorne?
Soustředím se proto na to, že je mi tu vážně dobře. I když mluvíme o Karmínové věži a Prastarém, cítím tu podporu a porozumění. Čím dál tím víc věřím Bjornovi, že aspoň jeden z nás to přežije a zvládne. Snad on. Já nemám žádnou Divokou vodu, kam bych mohl zajít pro pomoc.
Celkem překvapeně sleduju, jak rychle se Finna zlepšuje s mečem. Rozhodnu se zapojit do výcviku a vyzvu ji k několika krátkým zápasům proti kopí. On Bjorn je se sekerou i klackem machr, ale Finna musí být připravená i na jiné zbraně a techniky boje. Doufám, že ji to spíš pomůže, než naštve.
Dlouho ale cvičit nedokážu, moje záda pořád ještě bolí jak ďas. Naštěstí se ukáže, že zrovna tyhle problémy znají dřevorubci celkem dobře, i když je nikdo nemlátí okovanou holí. Jedno odpoledne na lůžku z dřevěných špalků pod dohledem místní léčitelky stačí, aby se kosti srovnaly zpátky tam, kam patří. Zásoby, které Bjorn sehnal, tak zvládnu bez remcání táhnout i já.
Dva dny uhýbám před pohledy Shekhara, který na mě kouká ze stínů, ale zdráhá se mě oslovit. Bojím se, že jeho kontakt se smrtí nepřinese nic dobrého. Ale nakonec najdu sílu s ním hovořit. Rád slyším, že Nalii oplakal, pořád na ni vzpomíná, ale nechal ji v jiném světě. Cítím, jak mi spadl obrovský kámen ze srdce. A on snad nikdy nepřijde na to, jakou moc vlastně má.
Sojourn: Recuperate: Take +2
"Vzhůru na západ, do lesů," povím rozhodně, když stojíme po ranním jídle na kraji osady a loučíme se. Kvůli takovýmhle Roklinám Hromu to celé děláme."
Když pak odejdeme za první stromy, dodám ještě polohlasem: "Lesy Hlubočiny znám asi nejlépe. Nedokážu se tu pohybovat jako elfové, ale něco málo jsem pochytil. A znám i je, tak trochu. Kdyby přišlo na nejhorší, hlavně nebojovat. Jestli nás překvapí na jejich území, nemáme šanci."
Zanoříme se do hlubokých lesů a brzy se prodíráme místy, kde možná nikdy lidská noha nešlápla. Promrzlé pahýly opadaných stromů z Útočiště vystřídají bujné mohutné stromy s korunami až v nebesích. Ledový vzduch vytlačí neznámé pachy a ze zeleného šera slyšíme zvuky ukrytých zvířat.
Nejdeme daleko, když kolem nás začnou ze země stoupat kamenné sloupy. Nevidím na nich nic zvláštního, žádné stopy po elfí magii, a tak je beru jako obyčejné skály. Zjistím až pozdě, že se pletu. Najednou nás obklopí nepříjemný smrad a za nejbližšími stromy se začne něco hýbat. Jdu opatrně blíž, až narazím na širokou skálu. Zdá se, že se celá vlní, ale to z ní jenom vyrůstá podivný krvavě rudý mech, ze kterého teče páchnoucí tekutina. Skála je rozpraskaná a ve výši očí pomalovaná červenými znaky. Asi stejnými, o kterých mluvili v Naději. Těmi, u kterých Gwen obětovala svoje sousedy a málem i Bjorna.
"Gwen..." procedím skrz zuby, "je někde poblíž. Nikdo jiný by si to na elfím území nedovolil. Nebo se spřáhla s nějakým odpadlíkem? Nevím. Ani nevím, jestli o nás už ví..." zašeptám a rozhlížím se po okolí. Doufám, že odněkud nepřiletí šíp nebo kletba.
Bjorne?
-
Bjorn Olafsson
- Příspěvky: 247
- Registrován: 5. 1. 2023, 12:58
Re: [HRA] Karmínová věž
Finna překvapuje i mě, jak rychle se učí. Avšak stačí když si vzpomenu, jak málem podřízla chlapa u Zlatoboru, a hned mě to překvapení přejde. Tristan ji potrápí zápasem proti kopí a jí přibude pár modřin. To aby holka nezpychla. Pak jí ukážu, jak chlápka s kopím odrovnat ve dvou, aby to alespoň jeden z nás to přežil. Úplně nakonec, když se chystáme vyrazit dál, ke Karmínové věži, udělám to nejdůležitější.
„Až půjde do tuhého, tak si nehrej na hrdinu. Nech boj na nás. Od opravdových nepřátel ti nehrozí jen sem tam nějaká podlitina, jasné? Drž se blízko, krej mi záda, jak jsme si zkoušeli. A pokud se ti podaří nepřítele rozptýlit, tak skvěle. Ale nikdy tak, abys ohrozila sebe, rozumíš?“
Přikývne, cítí vážnost v mém hlase. Tak jen doufám, že jak se objeví první nebezpečí, tak se jí to nevykouří z hlavy.
...
Cesta lesem pod vedením Tristana nám ubíhá dobře a napětí se zvyšuje. Jak vypadá ta „věž“? Je to nějaká elfí ruina, zřícenina uprostřed lesa? Snad, alespoň takový pocit jsem měl z letmých popisů elfů. Ale co když je to nyní pevnost plná odhodlaných křivepřísežníků, elfích odpadlíků a žoldáků? Co pak?
Z myšlenek mě vytrhne Tristanova nejistota a pak objev skály s krvavým mechem.
„Hmmm, proč mám pocit, že jsme na tohle místo nenarazili náhodou?“ pátravě se rozhlížím a beru sekeru do ruky. Nejsem sám, i ostatní berou zbraně do rukou. „Gwen, ta zmije jedna jedovatá, nepřekvapuje mě, že by se spřáhla s Prastarým. Pojďme tenhle hnus spálit, taková zrůdnost!“
Ask the Oracle: Small chance Je objev skály s mechem náhoda? Rolled 58 vs. 10: No
Ask the Oracle: 50/50 Je to past? Rolled 58 vs. 50: No
Feature Oracle Result Aspect [24] Guarded Focus [91] Resource
Ask the Oracle: Likely Je místo hlídané? Rolled 49 vs. 75: Yes
Ask the Oracle: 50/50 Překvapili jsme hlídku? Rolled 36 vs. 50: Yes
Ask the Oracle: 50/50 Někdo ze starých známých? Rolled 27 vs. 50: Yes
Ask the Oracle: 50/50 Je to šaman? (Jinak je to babizna) Rolled 58 vs. 50: No
Z poza dalších kamenných sloupů vyjde babizna. Ta stejná čarodějnice, která pomáhala Gwen a které jsem probodl nohu její vlastní dýkou. Však na ni také stále pajdá. Cosi hnusného žvýká a ukusuje, a vykračuje si směrem ke krvavému mechu. Když nás zpozoruje, její oči se rozšíří překvapením.
Ask the Oracle: Sure thing Bere nás jako nepřátele? Rolled 73 vs. 90: Yes
Ask the Oracle: Likely Bude chtít utéct a varovat ostatní? Rolled 64 vs. 75: Yes
Ask the Oracle: Likely Použije k tomu nějaký trik? Rolled 41 vs. 75: Yes
Ask the Oracle: 50/50 Mech samotný? Rolled 57 vs. 50: No
Čarodějnici málem zaskočí, jak zběsile polkne sousto. Pak se dá na útěk.
„Chyťte ji!“ vyštěknu a rozběhnu se za ní. V tom obloha potemní a odkudsi se najednou vyrojí hejno malých netopýrů. Pištivá tělíčka se na nás slétnou, škrábou a vplétají se do vlasů, kouškou. Kryju si oči, chňapu po netopýrech, drtím je v dlaních nebo rozmačkám plácnutím, kterým lidé obvykle zabíjí komáry. A snažím se sledovat, kam babizna utíká.
Face Danger Zbavit se netopýrů (Železo) Weak Hit
Action Score 6 + 3 + 0 = 9 Challenge Dice 9, 3
You succeed, but you are delayed: -1
Když se konečně proderu z hejna ven, má babice náskok. Jak najednou běhá rychle, mrcha!
„Až půjde do tuhého, tak si nehrej na hrdinu. Nech boj na nás. Od opravdových nepřátel ti nehrozí jen sem tam nějaká podlitina, jasné? Drž se blízko, krej mi záda, jak jsme si zkoušeli. A pokud se ti podaří nepřítele rozptýlit, tak skvěle. Ale nikdy tak, abys ohrozila sebe, rozumíš?“
Přikývne, cítí vážnost v mém hlase. Tak jen doufám, že jak se objeví první nebezpečí, tak se jí to nevykouří z hlavy.
...
Cesta lesem pod vedením Tristana nám ubíhá dobře a napětí se zvyšuje. Jak vypadá ta „věž“? Je to nějaká elfí ruina, zřícenina uprostřed lesa? Snad, alespoň takový pocit jsem měl z letmých popisů elfů. Ale co když je to nyní pevnost plná odhodlaných křivepřísežníků, elfích odpadlíků a žoldáků? Co pak?
Z myšlenek mě vytrhne Tristanova nejistota a pak objev skály s krvavým mechem.
„Hmmm, proč mám pocit, že jsme na tohle místo nenarazili náhodou?“ pátravě se rozhlížím a beru sekeru do ruky. Nejsem sám, i ostatní berou zbraně do rukou. „Gwen, ta zmije jedna jedovatá, nepřekvapuje mě, že by se spřáhla s Prastarým. Pojďme tenhle hnus spálit, taková zrůdnost!“
Z poza dalších kamenných sloupů vyjde babizna. Ta stejná čarodějnice, která pomáhala Gwen a které jsem probodl nohu její vlastní dýkou. Však na ni také stále pajdá. Cosi hnusného žvýká a ukusuje, a vykračuje si směrem ke krvavému mechu. Když nás zpozoruje, její oči se rozšíří překvapením.
Čarodějnici málem zaskočí, jak zběsile polkne sousto. Pak se dá na útěk.
„Chyťte ji!“ vyštěknu a rozběhnu se za ní. V tom obloha potemní a odkudsi se najednou vyrojí hejno malých netopýrů. Pištivá tělíčka se na nás slétnou, škrábou a vplétají se do vlasů, kouškou. Kryju si oči, chňapu po netopýrech, drtím je v dlaních nebo rozmačkám plácnutím, kterým lidé obvykle zabíjí komáry. A snažím se sledovat, kam babizna utíká.
Když se konečně proderu z hejna ven, má babice náskok. Jak najednou běhá rychle, mrcha!