[série článků] Historie RPG

[Markus]

Rozhodl jsem se pustit do série článků, která představí celou historii RPG. Bláhový cíl? To nepochybně! Tak pojďme na to. Historie RPG her, od jejich počátků až do dneška. Vyprávěná článek po článku, nakladatelství po nakladatelství, hru po hře, příručku po příručce. Bude to na dlouho. Uvidíme, jak daleko se dostaneme.

Historie RPG 001: TSR a D&D aneb od hrstky wargamerů v garáži po multimilionový byznys (prehistorie–1979)
Historie RPG 002: Fanouškovská scéna D&D a vynález roleplayingu (1974–~1979)
Historie RPG 003: Flying Buffalo a Tunnels & Trolls: Proč tak vážně, vážení? (1975–1985 a dodnes)
Historie RPG 004: Judges Guild aneb jak RPG hry vylezly z dungeonu (1976–1983 a dodnes)
Historie RPG 005: Kalifornští šermíři, mišmašový sranda bizár a Arduin (1977–1988 a dodnes)
Historie RPG 006: Game Designer’s Workshop aneb jak Traveller udělal díru do vesmíru (1975–1981)
Historie RPG 007: Fantasy Games Unlimited – slepé uličky a zrození historického realismu (1976–1980 a dodnes)
Historie RPG 008: Metagaming Concepts a The Fantasy Trip aneb o nejasné linii mezi wargamingem a RPG průmyslem (1976–1982)
Historie RPG 009: Chaosium a jeho RuneQuest – o hledání příběhovosti ve wargames a později RPG hrách (1975–1981)


Jiné zajímavé odkazy:
Stará diskuze o historii RPG a významných hrách

[Bifi]

Čím víc se na to dívám, tím víc shledávám, že by si to zasloužilo samostatný článek o přechodu z wargamingu v roleplaying, protože to málo, co mám ve svých článcích o vzniku D&D, to zdaleka nepokrývá. Existuje celá šedá zóna toho, kdy můžete „roleplayovat“ wargamingové hry (nebo dokonce videohry!)... nebo „wargamovat“ RPG hry a vlastně je to skoro totéž. Viz taky Bifiho Playing the World.

Áno prosím. (A En Garde! k tomu.)

Možno to pokrýva Elusive Shift?

[Markus]

Možná spíš Playing at the World. Ta knížka se věnuje "roleplayingové" scéně před vznikem D&D, tj. různým formám "roleplayingu" ve wargames. Schválně to píšu v uvozovkách, protože přesněji by šlo spíš o "simulaci". Protože RPG vznikly ze simulace. A je to o tom, jak se hry postupným simulováním dalších a dalších detailů + zvětšením zoomu na měřítko jednotlivců dostaly do stavu, že se začaly simulovat jednotlivé postavy v širším konfliktu... a potom i mimo konflikt, kdy se začalo řešit, jak žijou, co dělají atd. Ta knížka ale končí někde s příchodem D&D a letech krátce po něm.

Elusive Shift je v zásadě pokračování, začíná souhrnem předchozí knihy a vydáním D&D, pokračuje reakcemi na D&D a tehdejšími teoriemi a diskuzemi, které se snažily definovat, o jakou aktivitu vlastně jde, co to znamená "roleplaying". Vznikaly první typologie hráčů. Ale tahle knížka už je míň o "simulačních hrách" a víc o tom, jak se roleplaying začne vnímat jako herectví, zájem o příběh, napodobování knižních nebo filmových způsobů vyprávění. (Což se paradoxně děje v pravidlových systémech, které jsou čím dál víc simulační.) Respektive jak se začínají rozlišovat různé přístupy a typologie (podezřele připomínající GDS - ono leccos opravdu vzniklo už v těch 70. letech). Tahle knížka se ale výrazně hůř čte, protože není "populárně naučná", ale akademická, tj. strašně zabředává do citování a dokládání sebemenší blbosti. Není uspořádaná nějak rozumně chronologicky, ale podle jednotlivých témat, takže je dost těžké vyznat se v tom a nějak si to v hlavě přeskládat v chronologii a vývojové vazby.

Obě z nich jsem ale četl dost letmo a selektivně, takže nedokážu podat nějaký svědomitý report.

[Jerson]

Měsíc jsem měl otevřený článek o hře, která vyšla někdy na konci 60. let a mohla by být považována za první - nebo jedno z prvních - RPG, a přitom nevycházela z wargamingu, ale zavřel jsem ho a už ho nedokážu najít. :-/

[Bifi]

Ja som z Playing at the World čítal vybrané časti o napr. kalifornskej hernej kultúre, o pôvode dungeonov a o niektorých mechanikách (AC, to hit, saves). Problém je, že sa sústredí hlavne na zrod D&D a wargaming kultúru berie len ako lokálny kontext.

(Inak Playing at the World je tiež hodne ozdrojované a tiež veľmi divne štrukturované.)

The Elusive Shift som otvoril až teraz a nejaké pasáže tam na mňa vyskočili: The Legacy of Wargaming (s. 4), Resolution (s. 52), Wargamers Counterattack (s. 166) a Invisible Systems (s. 246). Ale pôsobí to na mňa, že sa to venuje skôr tomu, ako na substráte wargamingových skúseností bolo vybudované hranie za individuálne postavy a ich "expedície", ako na simulovanie prostredia týchto postáv extenziou wargamingových postupov.

[Passingby]

Měsíc jsem měl otevřený článek o hře, která vyšla někdy na konci 60. let a mohla by být považována za první - nebo jedno z prvních - RPG, a přitom nevycházela z wargamingu, ale zavřel jsem ho a už ho nedokážu najít. :-/

R. A. Montgomery?

K té jeho Energy Environment Game pro Edison Electric Institute jsem našel jenom tohle:

ra_montgomery_eeg-eei.png

Zdroj (Energy Conservation: Guidelines for Action. Suggested Guidelines for Local School District Development of Energy Conservation Programs. Vydavatel: Michigan Association of School Administrators; East Lansing, 1974)

Vedle toho měl vydat i nějaké kulturně zaměřené "RP" tréninkové materiály pro dobrovolníky v Peace Corps.

[Bifi]

Rolové hry na vzdelávací účel sú ale úplne iný žáner s vlastnou trajektóriou. (To nie sú "games".)

[Markus]

Tyhlety školní hry tvořili i lidi z GDW (tvůrci Travelleru). Z článku:

Marc Miller o sobě rád tvrdí, že se roleplayingu věnoval a vyvíjel RPG hry dávno před tím, než v roce 1974 vyšly Dungeons & Dragons. Miller byl nadšenec do sci-fi literatury a veterán z Vietnamu, kde sloužil u protiletadlového dělostřelectva. Po návratu z války se ve svých 25 letech vrátil dokončit studium na Illinoiskou státní univerzitu ve městě Normal. Jak už víme z předchozích dílů Historie RPG, stát Illinois – a vůbec celá oblast Velkých jezer – byl významnou líhní wargamingu i rodištěm RPG her. Miller se na univerzitě připletl do wargamingového klubu, kde se seznámil mimo jiné s Frankem Chadwickem (komunikační studia), Richem Bannerem (veterán z Koreji) a Lorenem Wisemanem (historie). Jejich akademicky-militaristická nátura bude důležitá, až společně začnou navrhovat hry.

Což přijde velmi rychle. Členové herního klubu totiž přesvědčili vedení univerzity, aby si u nich objednalo program SIMRAD (SIMulation Research And Design), v rámci něhož navrhovali výukové simulační hry. Šlo o výukové aktivity „v roli“, které studenty učily ekonomiku, historii nebo politiku například tím, že je nechaly představovat role účastníků amerických prezidentských voleb nebo salemských čarodějnických procesů. Nebylo to zdaleka jediná forma zárodečného „roleplayingu“, se kterou se v sedmdesátých letech experimentovalo – podobné aktivity probíhaly leckde a vznik plnohodnotných RPG her byl na spadnutí.

[Passingby]

Rolové hry na vzdelávací účel sú ale úplne iný žáner s vlastnou trajektóriou. (To nie sú "games".)

Jestli byly ty hry už před vznikem DnD na amerických středních školách běžná věc, jejich vliv na vznik a rozšíření DnD a příbuzných her na hranici s wargamingem se bude oddělovat docela těžko. Ale do toho se mi moc nechce zaplétat (a do definiční debaty o tom, co jsou a nejsou "games" už vůbec ne). Bylo to hlavně nasměrování pro Jersona (ale třeba myslel ještě něco jiného).

[Bifi]

Tu je akademický článok o výuke dejín prostredníctvom rolových hier z roku 1970: https://www.jstor.org/stable/3054320
Vyštudoval Harvard v 1962 a potom učil dejiny a židovské štúdie na Akiba Hebrew Academy a nepodarilo sa mi zistiť žiadne wargamingové súvislosti. Rolové hry používal od 1965, pričom nie je jasné, odkiaľ ich mal.* (Ako je typické pre niektoré didaktické články, ani jedna citácia.)

Didaktika je už aj na úrovni vysokoškolského štúdia notoricky zle dokumentovaná a už vôbec si netrúfam hádať, aké didaktické experimenty* sa robili na stredných školách v 50. a 60. rokoch - v USA alebo inde.

Využívanie simulácií a scenárov bolo samozrejme bežnejšie pri školeniach dôstojníkov na vojenských školách (narazil som aj na občasné zmienky aj mimo USA), ale (a) tiež to nebolo až tak úplne bežné a často to stálo na iniciatíve konkrétnych učiteľov*, (b) tieto cvičenia často nemali vyhodnocovací komponent a šlo len o posúdenie učiteľom, a (c) väčšinou neboli na úrovni jednotlivcov, dokonca ani malých skupín.


* Dôležité je si uvedomiť, že študijné plány obvykle nepredpisovali didaktické metódy.** Keď niekto povie "na tej a tej univerzite sa henten predmet vyučoval formou rolovej hry", tak to obvykle znamená, že jeden konkrétny učiteľ vymyslel na jednu vyučovaciu hodinu nejaké inscenačné cvičenie (tak sa rolové hry volajú v didaktike podľa Turka, možno Karel by vedel doplniť). Ak bol jeho predmet obľúbený (aj vďaka inovatívnej metóde), možno to opakoval niekoľko rokov. A možno o tom aj na nejakej učiteľskej konferencii pár krát porozprával.

** To môže byť odlišné vo výuke vojenských dôstojníkov, kde teoreticky simulácia konfliktu môže byť explicitne významnou súčasťou predmetu, ale ruku do ohňa by som za to nedal.

[Passingby]

Já jsem tu vazbu myslel hlavně tak, že jestli se budoucí wargameři a hráči DnD relativně běžně na středních školách setkávali s nějakými těmi "scénářovými hrami", tu zkušenost si pak přímo nebo nepřímo mohli nést, používat a rozvíjet dál. Ale bylo to dávno a kromě náznaků v rozhovorech (jako třeba s těmi lidmi z GDW) je to nejspíš bez záznamů, takže je to hrozně těžko prokazatelné.

[Bifi]

Tak som zapátral. V Simulating War Sabin píše (s. xvii, 33, 57f.) - môj súhrn:

V roku 1811 získal barón von Reisswitz, civilný poradca pruského dvora vo Wroclawi, "patronáž" nad Kriegsspiel. Potom, ako jeho syn, pruský dôstojník, spolu s jeho kolegami hru ďalej rozvinul, prebiehali evidentne nejaké predstavenia hry pre členov generálnych štábov iných krajín. "V priebehu nasledujúcich dvoch storočí ozbrojené sily väčšiny národov začali rutinne, popri tradičnejších aktivitách ako poľné cvičenia, vyžívať nejaké formy wargamingu na účely výuky a plánovania." (zdôraznené mnou)

Wargames ovplyvnili napr. vojenské plánovanie Veľkej Británie už pred 1. sv. vojnou. Obzvlášť sa o wargamingové techniky zaujíma námornictvo v medzivojnovom období (len na americkom US Naval War College sa hralo vyše 300 hier, čím sa myslí inštancií, nie nutne typov hier). Admirál Dönitz vraj vyvinul ponorkovú taktiku vlčej svorky práve vďaka wargamingu.

Od 40. rokov sa začína používať "vedeckejšie" modelovanie a od roku 1958 je bežné počítačové modelovanie. Vrchol dosiahol wargaming v USA v priebehu studenej vojny.

[Vitus]

Takhle, já to nemám načtené, ale podle mne musely na RPG mít vliv i další aktivity:
- jednak re-enactmenty ("living history"), zejména bitevní, kde výsledek "noname" historické bitvy z určitého období nebyl předem znám (musely tam tedy být nějaké vyhodnocovací mechanismy, zřejmě převzaté z wargames) a vedle toho určitě existovalo i nějaké hraní rolí (nikoliv ve smyslu hereckém, ale právě herním), aby to bylo atraktivní pro diváky
- jednak pouliční dětské/mládežnické hry ("na indiány a kovboje", "na četníky a lupiče"), které opět měly v sobě jak (poměrně divoká) pravidla hry, ale i onu část s hraním rolí
Výše uvedené totiž značně ovlivnilo LARPy (ať již ty velké, "bitevní" nebo komorní) a nejsem si jist, zda LARP je/není starší, než RPG (pokud by do pra-LARPu spadly ty pouliční dětské/mládežnické hry, tak tím by LARP rozhodně vyhrál), ale určitě k ovlivňování oběma směry muselo docházet. Bohužel o žádných rozumných informacích v tomto směru nevím (nejsem odborník), wiki je řadí až jako druhé po RPG (https://en.wikipedia.org/wiki/Live_acti ... aying_game), na druhou stranu re-enactmenty mají velmi dlouhou tradici (https://en.wikipedia.org/wiki/Historical_reenactment) a je dost možné, že ovlivnily ty původní štábní wargames.

[Bifi]

K tým reenactments Wiki píše: "Military displays and mock battles and reenactments first became popular in 17th century England. ... In the nineteenth century, historical reenactments became widespread, reflecting the then intense Romantic interest in the Middle Ages. ... Reenactments of battles became more commonplace in the late 19th century, both in Britain, and also in America."

EDIT: Reenactments sú analyticky dôležité aj z toho pohľadu, že kombinujú taktickú vojenskú simuláciu (aj keď bez modelovania možných alternatív) s hraním rolí. Hranie roly pritom ale nie je nutne 1:1 (jeden účastník = 1 vojak), ale má z pohľadu divákov a ostatných zúčastnených často zástupnú/symbolickú funkciu, kde podobne ako v Chainmail trebárs jeden účastník predstavuje 20 vojakov. (Presná mierka ale nie je pri reenactmente podstatná a účastník zažíva svoju rolu z pozície individuálneho vojaka.)

[Markus]

Living history, dřevárny atd. jsou asi spíš mimoběžné. To podstatné, co přinesl wargaming, rozvinulo to D&D a od toho se odrazila celá scéna později nazývaná "RPG" je (a) mechanické reprezentování aktérů nějakými kodifikovanými ukazateli, (b) vyhodnocovací systém, který na základě těchhle ukazatelů umožňuje vyhodnotit "jakoukoli akci".

Pokud se bavíme o living history nebo reenactmentu, tak je to spíš divadlo, ale ta mechanická vyhodnocovací složka (zřejmě to, co Bifi před chvílí nazval "game") tomu chybí. To platí i pro ty školní simulace, které tuhle složku AFAIK neměly. Je to taky odpověď na Jersonovu často nevyřčenou otázku, a sice "proč RPG hry odvíjejí svůj původ od D&D". A odpověď je, že D&D skutečně jako první představilo světu možnost reprezentovat jednu postavu mechanickými ukazateli a vyhodnocovat její "jakékoli činnosti" (nejen např. útoky).

To byl tak fenomenální objev, že to všem vytřelo zrak, najednou všichni začali hrát D&D a víceméně okamžitě experimentovat s tím, co dalšího se dá touhle metodou simulovat a vyhodnocovat.

Což neznamená, že někdo někde doma nebastlil nějakou hru, která měla podobný koncept mechanického vyhodnocování taky. Ve skutečnosti bastlil - četl jsem minimálně o jedné skupině, která něco takového hrála v Británii (rovněž odvozeno od wargames). Ale D&D jako první vyšlo veřejně, čímž si ukradlo pozornost pro sebe a všechny ostatní experimenty dokonale zašlapalo. Ostatní lidi pak zahodili, na čem pracovali, a přešli na D&D, případně se to svoje pokoušeli nějak nabastlit na D&D.

A stejně tak všichni ti šermíři, divadelníci, hráči školních simulací nebo hráči korespondenčních spisovatelských her naskákali do D&Dčka. Ale jak si nesli postřehy z jiných způsobů zábavy, začalo jim to D&D pod rukama mutovat.

Každopádně to D&D je doopravdy naprosto úhelný bod a je opodstatněné, proč se historie RPG počítá od něj.

EDIT: Ono to skutečně začne dávat lepší smysl, když tomu přestanete říkat "hraní role" a začnete tomu říkat "simulační hry". Hraní role nebylo v 70. letech primárním hnacím prvkem, ale spíš se nabalilo na simulaci.

[York]

Living history, dřevárny atd. jsou asi spíš mimoběžné. To podstatné, co přinesl wargaming, rozvinulo to D&D a od toho se odrazila celá scéna později nazývaná "RPG" je (a) mechanické reprezentování aktérů nějakými kodifikovanými ukazateli, (b) vyhodnocovací systém, který na základě těchhle ukazatelů, umožňuje vyhodnotit "jakoukoli akci".

Nemyslím si. To podstatný jsou pravidla pro boj spojený s ideou, že hráč hraje jednu postavu (někoho jinýho než sebe). Mechanický vyhodnocování jakýkoliv akce je až mnohem pozdější záležitost a pro hraní RPGčka není zásadní.