[OSEnauti] Zahrajme si Castle Xyntillan! – 1. sezóna u konce

[Markus]

Anotace v Databázi

Castle Xyntillan je jeden z nejlepších produktů dnešní OSR scény, jaký znám. Je to megadungeon v odlehčeném žánru „funhouse“ – strašidelný hrad plný groteskních nepřátel, šibeničního humoru, bizarních pokladů a nástrah. Než abych vám o něm jen básnil, pojďme si ho radši společně zahrát! Nejspíš koncem léta nebo začátkem podzimu bych chtěl na RPG Fóru začít svolávat příležitostné online výpravy ve stylu West Marches, aneb „kdo má čas a chuť si zrovna zahrát, je vítán“.

Přehled zápisů (novým hráčům doporučuju přečíst si aspoň jeden, ať mají nějaký přehled)
Sdílená složka na postavy a jiné dokumenty
Domácí úpravy pravidel

[Kolumbus]

Na kradení v hostinci nehraju (příliš komplikované pro tenhle formát hraní), takže si tam nech, co chceš, jen si to prosím hlídejte sami.

Mizy, děkuji za pěkné vylíčení toho, jak jsi byl nalezen. Vypadá to na pěknou expedici. A ano, Mansa Musa mě taky napadl.

Tak vidím, že poloindiánka Darlana Sokolí oko do skupiny dobře zapadne Zatím se při své první výpravě jen rozkouká a pozjistí vše potřebné a případně při druhé sebou vezme nějakého nosiče na nákupy. Ale určitě se poohlédne před odchodem zpět po nějakých delikateskách pro svoji oblíbenou goblinku Věčně hladovou Glom, kterou nechala v KŠM

[Jezus]

"Nebuď labuť, Sokoličko! Pojď pít!"

Když nevíš coby, vždycky můžeš hýřit Pokud máš dost zlata, tak je to možnost, jak ho konvertovat na XP. Jen to mívá... nečekané vedlejší následky

[Kolumbus]

"Nebuď labuť, Sokoličko! Pojď pít!"

Když nevíš coby, vždycky můžeš hýřit Pokud máš dost zlata, tak je to možnost, jak ho konvertovat na XP. Jen to mívá... nečekané vedlejší následky

Třeba malého Sokolíka

[Markus]

Rychlozápis z 9. výpravy. Pořádný s obrázky a mapami až někdy v průběhu příštího týdne.

9. VÝPRAVA

Do Tours-en-Savoy doražila družina mouřenínského cestovatele Babatundeho a začala rozhazovat zlato do všech stran. To způsobilo nemalé pozdvižení, zkorumpovaný prefekt otevřel a rozprodal sklady vojenského materiálu, město pár dní nežilo ničím jiným. Když výprava vyrážela směr Xyntillan, vyprovázel ji z města početný dav čumilů, dětí, zvířat, a dokonce i kapela.

K hradu dorazila výprava po dvou dnech cesty letními bouřkami a rovnou, ještě před západem slunce, šla dovnitř „vyřídit si pár věcí těsně u vchodu“ s tím, že pak se dobrodruzi vyspí a nazítří ráno se vrátí na hlubší průzkum. (To se nestalo.)

Pozdvižení okolo vstupní síně

U velkého vchodu za pomoci koňského dvojspřeží zapůjčeného od Slovutného Ercola povalili vyrvali dobrodruzi obě kouzelné sochy bájných tvorů ze soklů a svalili je ze stráně do řeky. Sochy jsou stále kouzelné a při otevírání hradní brány dál vřískají – ale dělají to v řece, kde to nikoho netrápí.

Jen pár místností od vchodu se nachází lázeň obývaná obří ropuchou. Druid Étienne ji chtěl okouzlit přírodními čarami – ovšem čarovný rituál trvá celou hodinu! Jeho společníci se tak rozprostřeli po okolí, a když ve zdevastovaném pokoji nějakého sluhy našli pár perel, začali celou místnost převracet vzhůru nohama. Perel v ní bylo celkem šestnáct, ale nalezení trvalo víc než hodinu a půl. (Spolu s okouzlením ropuchy posunuli hráči čas o víc jak dvě hodiny, takže jsem víc než dvanáctkrát házel na náhodné setkání.)

Nejdřív je vyrušil velký plovoucí poloprůhledný měchýř, ale byl sám a po jedné solidní ráně do pulzujícího orgánu uprostřed splasknul jako propíchnutý balónek.

Pak se ale objevilo pět sršících koulí, které vypadaly jako ohromné kulové blesky a přesouvaly se obloukovými výboji. Překvapená hlídka na chodbě ztuhla a blesky kolem ní neškodně proletěly do vchodové síně. Bohužel tam čekala Babatundeho pomocnice Flavinia se třemi válečnými psy. Ti okamžitě začali na kulové blesky štěkat, čímž je vydráždili. Strhla se mela – blesky šlehaly po všem, co se kolem hýbalo. Nejenže dávaly elektrické šoky, ale jejich záblesky navíc oslňovaly oběti a ty pak útočily náhodným směrem. Než se je podařilo umlátit, padli dva váleční psi a taky pomocnice Flavinia, potrhána jedním ze svých zmatených psů. V boji se vyznamenala Étiennova čerstvě očarovaná ropucha, když jeden z blesků za cenu žaludečních potíží prostě spolkla.

Ve všem tom zmatku se splašili koně – rovněž čekající ve vstupní síni – a utekli hlouběji do hradu, do obrazárny a dál po velkém schodišti kamsi nahoru do patra. Nikdo pro ně nešel.

Jinak byl ale v nočním hradu klid. Dobrodruzi prošli okolo nehlídaných cel do mučírny, hodili dolů do hladomorny šunku prošpikovanou jedem na krysy a potom sešli dolů ve sklepení.

U dvora krále Ludkvíka

I v podzemí bylo ticho a liduprázdno. Po opilém mnichovi Ambrosiovi nebylo ve vinném sklepě ani vidu, ani slechu, a dokonce i humanoidní řepy v zeleninovém sklípku poklidně podřimovaly. Výprava se taktně protáhla okolo oživlého nářadí, které stále vykopávalo rakev (zdá se, že nástroje jen přeskupují hlínu tam a zpátky, protože ani po týdnu práce není rakev odkrytá), a pokračovala dál do lapidária – chodby s výklenky, ve kterých je výstavka poničených soch a kamenných artefaktů.

Hraničář Taurel našel mluvícího chrliče, který po minulé výpravě chtěl, aby zničila sochu opico-krokodýla na nádvoří. Když mu ukázal falešný krokodýlí ocas, který nechal zhotovit u kameníka ve městě, chrlič mu uvěřil a rozchechtal se. „Mu he he he he! Tak tedy slyš! Byl to on, kdo střežil tajemství, ne já! A teď už se ho nikdy nedozvíš! Mu he he he he!“ S hurónským smíchem pak chrlič puknul a vypadlo z něj chladné srdce z leštěného mramoru.

Ve vedlejší místnosti objevili dobrodruzi sklad slunečních hodin, od těch nástěnných až po ty kapesní, od dřevěných, přes kamenné až po kachličkové. Všechny správně ukazovaly aktuální čas – bylo zhruba deset hodin večer. Hrdinové se chvíli podivovali těmto divům, někteří z nich si strčili některé menší kousky do kapsy, ale pak šli dál.

Zvuk prasečího kvičení je přivedlo do velkého sklepa s hliněnou podlahou porostlou pošlapanou vegetací. Mezi dýněmi, fazolemi a cuketami se tu rochnilo deset obřích vepřů, na které z hromady zlata a drahého kamení dohlížel kolosální vepří král s vavřínovým věncem. Prasečí poddaní se okamžitě začali šťoucháním a kvičením dožadovat žrádla. Výprava je nakrmila svými zásobami, dokonce i lojovými svícemi a napojila vínem. To vepře uchlácholilo, jen král Lukdvík kvičením protestoval, že on nic nedostal.

Bojechtivý Babatunde, klerik boha války Tempa, stáhl svou výpravu do chodby a začal plánovat útok. Přece ten poklad těm vepřům nenechá! O chvíli později už dobrodruzi vlítli zpátky do vepřína.

I nastala bitva, jakou Xyntillan dosud neviděl. Vzduchem lítaly baňky hořlavého oleje přineseného z jiných světů, svištěly šípy potřené smrtícím jedem. Kouzelné meče trhaly prasečí štětiny, obří ropucha skákala do největší vřavy, zatímco vzadu zmatený napůl druid, napůl katolík Étienne odříkával se stříbrným křížem v rukou křesťanské modlitby a mocí Hospodinovou uzdravoval zraněné. Opačným směrem se vyhrnula vlna zdivočelých vepřů, vedená králem mohutným jako býk, jehož mocné kly se Babatundovi málem staly smrtí. Ale jen málem. Po dlouhém a nelítostném boji všichni vepři padli, zatímco na straně hrdinů se ztrátami stal jen zbývající válečný pes a obří ropucha.

Vítězoslavní hrdinové pobrali tisíce zlatých mincí, drahokamy, kouzelné lektvary a svitky i drahocenné lanýže a obtěžkáni poklady vyrazili zpět k povrchu. Cestou ještě narazily na letku osmi dvorních dam, ovšem když Babatunde vztyčil svatý symbol svého boha, nemrtvé krásky se jen neškodně rozpadly na prach.

Ve vstupní síni naházeli dobrodruzi poklady na žebřiňák, naložili na něj tělo zesnulé pomocnice Flavinie a – nemajíc tažných koňů – zapřáhli sami sebe a začali se pomalu sunou zpět do Tours-en-Savoy.

Berní kontrola

Po třech dnech překvapila promoklé a vyhladovělé dobrodruhy novinka: tam, kde se cesta vynořuje z horských lesů a klesá mezi pastvinami k městu, vyrostla mezitím celnice. Krásná červeno-bíle malovaná budka se závorou přes cestu. Střežil ji tucet vojáků z místní prefektury, vyzbrojených dvěma těžkými mušketami, bezpočtem kuší a halaparten, a dokonce i jedním kanónem.

Hlídku vedl muž s mušketýrskou bradkou, oděný v těžkém koženém plášti s velkými klopami. Ty odklopil a ukázal velký mosazný odznak: „Finanční policie! Nemějte strach, přátelé, tohle je rutinní silniční kontrola. Vezete něco k proclení?“ Berní úředník se podělil o své podezření, že se po této málo používané cestě pašuje do Tours-en-Savoy neproclený kontraband. Ale nebojte se, poctivému nic nehrozí!

Mezi dobrodruhy zavládla lepší panika a několik členů výpravy rychle spolykalo nalezené perly. Pak si ovšem dobrodruzi uvědomili, že žádné „zboží“, které by se dalo považoval za kontraband, nejspíš nevezou. Poslušně nahlásili k proclení lanýže a zaplatili za ně daň 10 %. Ale zlaté mince (francouzské ražby!) ani drahokamy berního úředníka nezajímaly – to jsou zákonná platidla, nikoli zboží podléhající celním poplatkům.

A pak už se výprava konečně zanořila do Tours-en-Savoy. Pokud předtím bylo ve městě pozdvižení, tak teď v něm vládlo naprosté pandemonium. Zvěsti o výpravě mouřenínského velmože přilákaly v uplynulých dnech čumily a příživníky ze širokého okolí. Ve městě byla hlava na hlavě, hostince plné, na ulicích davy lidí a rozestavěné stánky. Na vracející se dobrodruhy se ihned sneslo hejno pouličních prodejců snažící se prodat jim všechno možné, jen aby se na jejich pokladech přiživili. A do města dokonce přijel cirkus!

V Tours-en-Savoy nastal improvizovaný festival.

Po dobu festivalu se všechno prodává s 50% přirážkou

[MarkyParky]

Taurel zlomil prokletí chození na výpravy, kde nejsou poklady?

[Markus]

POKLADY

16 perel (200 zlatých jedna) = 3200 zl.
3500 zlatých mincí Louis d'or = 3500 zl.
6 drahokamů (každý za 1000 zlatých) = 6000 zl.
8 lanýžů (každý za 100 zlatých) = 800 zl.
35 zlatých mincí od dvorních dam = 35 zl.
-80 zl. za clo

Celkem: 13 455 zl.

Podíly: 6 dobrodruhů a jedna žoldnéřka
Podíl na jednoho = 2070 zlatých


ZKUŠENOSTI

1 třpytimrak: 50 zk.
5 blikavek: 250 zk.
10 obřích vepřů: 250
Král Ludkvík: 500 zk.

Celkem za nestvůry: 1050 zk.
Na jednoho: 162 zk.
K tomu zkušenosti za poklady, na jednoho +2070 zk.

Celkem zkušeností pro každého: +2232 zk.

(Dovolím si připomenout pravidlo, že postava nemůže v jednom sezení skočit o víc než jednu úroveň, takže pokud byste náhodou měli skočit o dvě úrovně, zůstanete o jediný bodík pod postupem na tu další a zbytek zkušeností propadá.)


MAGICKÉ PŘEDMĚTY

Neidentifikované do spoilerů. Až se vám je nějak podaří identifikovat, vraťte se sem a spoiler si odkryjte.

„Posilující lektvar“

Spoiler

Standardní léčivý lektvar (české OSE, str. 238)
Obnoví 1k6+1 životů nebo zruší paralýzu

„Lektvar zlepšující sluch“

Spoiler

Standardní lektvar jasnoslyšení (české OSE, str. 239)
Trvání: 1k6+6 směn
Umožňuje ti slyšet ušima jiného tvora. Ten může být nanejvýš 60 stop daleko. Olovo účinek blokuje.

Neznámý svitek
Po rozbalení a přečtení:

Spoiler

Svitek je prokletý. Postava odteď mluví zmateným blábolením a musí se ohromně soustředit, aby dala dohromady smysluplnou větu. Při kouzlení má šanci 4 ze 6, že kouzlo poplete a nesešle (ale „spálí“ ho).

Zašlý plášť s lesními vzory

Kdo si ho nasadí a přehodí si kapucu přes hlavu, splývá jako chameleon s okolím a je skoro neviditelný. Funguje jen při nehybnosti nebo pomalém plížení. Rychlý pohyb tento účinek automaticky ruší. Šance na nenápadnost:

Venku v zeleni:
Hustý podrost: 100 %
Lehký podrost: 99 %
Louka: 95 %

Venku mimo zeleň:
Skalnatý terén: 98 %
Budovy: 90 %
Jasně osvícená místnost: 50 %

V podzemí:
Světlo luceren a pochodní: 95 %
Infravidění: 90 %
Magické světlo: 50 %

Vavřínový věnec krále Ludkvíka

Spoiler

Bonus +2 ke všem záchranným hodům
Při pozření: vyléčí jed, je zničen

[Vaarsuvis]

Hurá, Étienne už může léčit.

[Kolumbus]

Díky za zápis i hru, jen pro jistotu připomenu, že jsme z lochu osvobodili "Lambertaz lochu", který se holedbal, že je ve vězení zavřený už počtvrté, bo 3x už utekl - bude určitě dobré z něja vytěžit info stran vězení a tak. Zůstali tam min. 2 další vězni ...

[MaMaHaJ]

Chybi mi asi 150 expu na ctvrtou uroven... proc ja misto nakupovani strelneho prachu radeji nehyril...

Jinak moc diky za hru, bylo to super.

[Markus]

Jezuse bude zajímat, že mu kamarádi vrátili vůz, ale ne koně.

[Vaarsuvis]

Menší editace:

Jezuse bude zajímat, že mu "kamarádi" vrátili vůz, ale ne koně.

[Jezus]

Právě to píšu

Gratuluji k veleúspěšné výpravě! To musela být řezničina...

A samozřejmě díky za rychlozápis, těším se na ten "kronikový" s obrázky

U velkého vchodu za pomoci koňského dvojspřeží zapůjčeného od Slovutného Ercola povalili vyrvali dobrodruzi obě kouzelné sochy bájných tvorů ze soklů a svalili je ze stráně do řeky. Sochy jsou stále kouzelné a při otevírání hradní brány dál vřískají – ale dělají to v řece, kde to nikoho netrápí.

1) Nebylo to dvojspřeží, ale jeden tažný kůň.

2) Tu křičící sochu jsem minule zatloukl do dřevěné bedny vyložené senem, aby tolik nevřískala, takže jste ji strhávali trochu zbytečně. Ale hlavně že je od ní definitivně pokoj

3) Pronajatého, vážení, pronajatého "Třicet zlaťáků bych musel počítat i bratrovi".
Nevím, kdo si to vzal na starosti nebo se budete skládat, ale dlužíte Ercolovi 110 zlatých (30 za pronájem, 80 za ztraceného koně). Vzhledem k pokladům, co jste přinesli, je to pro vás pakatel (a já jsem rád, že jste to měli na čem odvést), ale mě to pomůže (a hlavně nahradí ztrátu ).

[tynian]

Taurel zlomil prokletí chození na výpravy, kde nejsou poklady?

No, nic jsem neorganizoval a do ničeho nekecal, poslušně stál ve druhé řadě s halapatrnou, tak asi tahle strategie funguje. Navíc jsem ani neschytal žádné zranění (což může být i tím, že zatímco ostatní bojovali s létajícími blesky, já furt hledal poslední perly

[Markus]

1) Nebylo to dvojspřeží, ale jeden tažný kůň.

No tak jim nějakým záhadným způsobem jeden kůň někde přibyl. V tom městě byl takový zmatek, že těžko říct, odkud se vzal.

[tynian]

MAGICKÉ PŘEDMĚTY

Neidentifikované do spoilerů. Až se vám je nějak podaří identifikovat, vraťte se sem a spoiler si odkryjte.

Jelikož gargoylovo srdce není ve spoilerech, tak je to evidentně jen těžítko...

Jinak připomenutí postupu nejvýše o jednu úroveň zní fakt vtipně, zkušenosti padají do Taurelova bezedného chřtánu a čtvrtá úroveň je stále v nedohlednu (jedna stejně úspěšná výprava by asi stačila)...