Kolik je v OSR roleplayingu?

[MarkyParky]

Mrakus: Se spozdenim k tomu, že jsme si to řekli jako postavy. Ne, neřekli.

Žádné takové rozhodnutí nepadlo.

Do přemýšlení o tom, jestli budu něco ztvárňovat se v OSR sestupu dostávám výjimečně, tam kde na tom záleží (rozhovor s NPC, kde volba slov a popis mohou ovlivnit vliv na výsledek), protože to potřebuji.

Jinak prostě přemýšlím jako hráč. Takový opak imerze. Místo toho, abych se já ponořil do postavy, nechám postavu splynout se mnou. Thin klient. Nebo pawn stanice, chceš-li, ale bez munchkinoidního nádechu, že bych zneužíval meta informace.

[MarkyParky]

Jo a googlím termín „thin client“ a nacházím ho jenom na RPG Fóru. Můžete mi někdo říct, odkud se to vzalo?

Z kompů. Asi to tu někdo použil jako analogii a chytlo se to.

[Jerson]

A já vám postopadesátý řeknu, že mně to v ničem nebrání a jsem schopnej užít si roleplayování i postavy, která umře při prvním sezení.

Markusi, než budu mít čas podrobně odpovědět - tohle tvé tvrzení vychází z praxe, nebo je to tvá hypotetická představa? Jinak řečeno, kolikrát a jak dlouho jsi v posledních letech hrál postavu, v OSR nebo jiných typech her. A tedy jak moc sis vyzkoušel to co tvrdíš?

[Markus]

V posledním roce odhadem 25 sezení OSR v pozici hráče. Stačí ti to?

(ASE, Divné Uhorsko, teď Helvéczie - nekryje se to přesně na 12 měsíců, ale close enough, asi 16.)

[MarkyParky]

Jo a googlím termín „thin client“ a nacházím ho jenom na RPG Fóru. Můžete mi někdo říct, odkud se to vzalo?

První výskyt na RPGF 2013 v rozhovoru mezi Pietou a Sosackem.

Přesně v tom počítačovém významu - postava jako tenký klient - běží na datech ze serveru=hráče, místo toho aby používala svoje vlastní. Ale odkazují se na výrok někoho jiného, neuvedeného.

[Jerson]

V posledním roce odhadem 25 sezení OSR v pozici hráče. Stačí ti to?

Mohl bys to trochu víc rozepsat? Tedy kolik bylo oneshotů, kolik sezení bylo v kampani, kolikrát ti v které z nich zemřela postava a kolik postav zemřelo všem hráčům dohromady? Nemusí to být jen za poslední rok.

Hrál jsem sezení, ve kterém mi postava zemřela čtyřikrát. Už tu třetí jsem ani nezkoušel roleplayovat, navíc jsem použil kopii druhé postavy.
Obecně se dostávám prakticky jen k hraní oneshotů v různých systémech, a roleplaying mé postavy je obvykle plochý - ne že bych to tak chtěl nebo nedokázal zahrál větší hloubku, ale díky neexistenci vztahů ve skupině a neexistenci "skutečné" historie ani není moc co hrát.
A to si dost pomáhám berličkou, kdy pokaždé hraju vlastně jednu a tu samou postavu, průzkumníka Edwarda Talbota. Sice má v každém systému jiné povolání nebo dovednosti, podle toho co do můžu vybrat nebo co jsem si naházel, ale zkouším hrát stejný charakter, jako kdyby měl minulost z jiných her, ať mám alespoň příležitost se občas do té hloubky ponořit.
A je dost značný rozdíl, zda tuhle postavu hraju v AW nebo ve Fate, DrD2, DrD, DnD 5e nebo ADnD. Základ tě postavy je totiž vyjednávání a klam, a když to nejde, tak překvapivý útok. Což dost dobře funguje v systémech, které takové věci mechanicky podporují už u začínající postavy (skvělé v AW, dost dobře ve Fate), a hodně špatně to funguje v systémech, které mají slabou až žádnou mechaniku na řešení sociálních situací společně s malým počtem HP. Přesněji v takových pravidlech je zcela neudržitelné, abych hrál charakter, jaký chci, protože by byl velmi mizerný v tom, co dělá dobře (PJjové z různých důvodů nechtějí, abych jejich postavy obelhal a zmátl, přestože to roleplayingově zvládám s přehledem), a naopak když dojde na boj, tak by tahle postava velmi snadno a rychle zemřela. Jen tedy jednou v domácím Dračáku jsem naopak díky povídání bez pravidel dosahoval naprosto skvělých výsledků, které odpovídaly tak 15. a nikoliv 1. úrovni (což se mě spoluhráče s postavou na 15. úrovni moc nelíbilo.)

Závěr je, že vím naprosto jistě, v cem mě různé systémy roleplayingově omezují. Možná bych mohl hrát nějaký hlubší a sám sobě podobný charakter ve všech RPG, ale to by jako základ musel být opatrný zbabělec s touhou po penězích, nebo něco takového.
Ostatně, tohoto fenoménu jsem si všiml už když jsem hrál podruhé Dračák - nemohl jsem hrát charakter, jaký bych chtěl, protože pak bych nemohl hrát většinu připravených dobrodružství, které počítaly s dobrodruhy ochotnými za příslib peněz pronikat do cizích obydlí (dungeonů) a tam zabíjet a krást.

Druhá věc je, že na rozdíl od tebe nejsem herec, abych dokázal vstoupit do nějaké role na pár scén zahrát ji a pak ji opustit. Nedokážu si dopředu říct, jaký charakter budu hrát, včetně jeho minulosti. Vždy má na charakter postavy vliv to, co se jí stane ve hře. A vhodně smrtících pravidlech pak vzniká charakter, který mě nebaví hrát. Jasně, když bych se trefil do představ tvůrců RPG /Vypravěče o vhodném charakteru dobrodruha, tak by to šlo, ale bohužel pro mě jsou tihle typičtí dobrodruzi nevhodně zaměření.

[Selhan]

Ano, různé hry mají různá žánrová omezení. Za mnĕ dobře že tak, mám žánrové hry rád. A copak mohu v Omeze hrát hobita "my žádné dobrodruží tady nestojíme, děkuji pěkně, musím dnes okopat okurky" z Over Hill, By Water?

Že tam nemůžeš hrát svou postavu někoho, kdo nerad vykrádá kobky, mi přijde jako docela jinačí problém než jak moc se v oldschoolu roleplayuje.

[Nordoslav]

Ano, různé hry mají různá žánrová omezení. Za mnĕ dobře že tak, mám žánrové hry rád. A copak mohu v Omeze hrát hobita "my žádné dobrodruží tady nestojíme, děkuji pěkně, musím dnes okopat okurky" z Over Hill, By Water?

Že tam nemůžeš hrát svou postavu někoho, kdo nerad vykrádá kobky, mi přijde jako docela jinačí problém než jak moc se v oldschoolu roleplayuje.

O, tenhle argument je pravda. V hlavě jsem měl nějak zafixované srovnání OSR a 5E, kde mi přeci jenom možnosti co hrát přijdou širší...

I když si teda teď nejsem jistý, proti kterým přesně moderním hrám se tedy Markus teď vymezuje

[Markus]

Jersone, a všechna NPC, která hraješ, jsou taky stejná?

Nord: Já se nevymezuju proti ničemu. Já vyvracím zkazky o tom, že v OSR neexistuje roleplay, protože hráči hrajou optimálně.

[Nordoslav]

Nord: Já se nevymezuju proti ničemu. Já vyvracím zkazky o tom, že v OSR neexistuje roleplay, protože hráči hrajou optimálně.

Pravda, omlouvám se, mluvil jsi o moderním RP. Přesto, je pro tebe hra, který tenhle pojem ztělesňuje?

Protože když srovnám OSR a třeba Lancera, tak bych řekl, že to opravdu vyjde na stejno ale když srovnám OSR a Fate, tak promiň, ale fakt ne

[Markus]

O moderních RPG jsem mluvil jenom proto, abych se pokusil najít, proč můžou mít někteří problém s OSR, respektive zkusit říct „ano, pokud to srovnáváte s tímhle, tak tam rozdíl bude“. Nejde mi o nějakou kategorizaci roleplayingu. Jde mi o to, že podle mě někteří tu vnímají roleplaying jen ve svojí bublině a nedokážou si představit, že v jiných bublinách taky existuje.

Že se Fate chová jinak než OSR, to si myslím taky.

[Bifi]

Jo a googlím termín „thin client“ a nacházím ho jenom na RPG Fóru. Můžete mi někdo říct, odkud se to vzalo?

Z kompů. Asi to tu někdo použil jako analogii a chytlo se to.

Fakt ma tu nikto nečíta, ani moje úvahy o roleplayingu, toto... jak hádzat perly na stenu

[Markus]

Bifi: Tos byl ty, Brute?

Moment...

Čriepok 5.
Toto všetko podporuje pocit, že hráč naozaj je na mieste postavy. Maska, ktorou je postava v RPG, je v starej škole „tenšia“. V chovaní a rozhodovaní postavy je viac hráča. Do veľkej miery je hranie starej školy intelektuálnym súbojom medzi hráčmi a GMom, pričom postava hráčovi umožňuje interagovať s herným svetom. Pri hraní starej školy ide o zručnosť a schopnosti hráča, zručnosti a schopnosti postavy sú až druhoradé. „Dobrý hráč“ neznamenal dobrého herca alebo dobrého taktika, ale hráča, ktorý prežil veľa výprav do podzemia, vie, na čo sa pýtať a čo si do podzemia vziať. To neznamená, že by postava nemala osobnosť a vlastné ciele, ale hranie roly sa prejavuje trocha inak než v dnešných hrách.

No, skoro, ale ne tak docela. „Thin client“ to pořád ještě není.

[Bifi]

...aaaaa furt neprelistoval v diskusii spat: bol to Aljen, ca. 2005-2006

EDIT: Mimochodom aj autor pojmu „middle school“.

[Corny]

Nord: Já se nevymezuju proti ničemu. Já vyvracím zkazky o tom, že v OSR neexistuje roleplay, protože hráči hrajou optimálně.

Když budu chtít, tak budu klidně jak divej roleplayovat u šachů nebo u člověče nezlob se. Try to stop me!