[HRA] Kniha druhá - HoGlo se probouzí
Moderátor: MarkyParky
-
Hope and Glory
- Příspěvky: 318
- Registrován: 11. 6. 2021, 23:05
[HRA] Kniha druhá - HoGlo se probouzí
Kniha 2 - HoGlo se probouzí
Epická fantasy
Aktuální Kapitola: 04/ XP: 14
Odehraných žánrovek: 8
Zbývající HG Vůle: 5
Epická fantasy
Aktuální Kapitola: 04/ XP: 14
Odehraných žánrovek: 8
Zbývající HG Vůle: 5
Žánrové akce:
Víra, věda, magie Rozhodná akce
HříchŽánrové pravidlo:
"Zpátky! Zpátky!"
Během hry může HG upozornit hráče, že se odehráváním své žánrové akce chystají vystavit nějakému nebezpečí. A hráči pak mohou:
- Vzít svou akci zpět (ale pak není dost rozhodná, ne prověřuje hypotézu či není dost hříšná a není to žánrová akce)
- Přesto pokračovat (a pak se nebezpečí vystaví, a k tomu dostanou +1 bonusový EXP)
-
Max Richter
- Příspěvky: 125
- Registrován: 14. 6. 2021, 12:06
Re: [HRA] Kniha druhá - HoGlo se probouzí
... UpFloo ...
"...jasný, že jo?" kouknu Corneliovi do očí, když se hudba rozplyne do ztracena a s ním i vize Majdexanky s doprovodem.
Chvíli mlčíme a koukáme na sebe. Napadne mě, že to asi zas tak jasný není. Jako vím, že nemáme neuralink a co vidím, musím popisovat, ale čekal jsem, že budu srozumitelnější. Pořád je ale úspěch, že i bez M.D.P.D. implantátu jsem se dostal takhle daleko, takže to nevzdám a zkusím názornějc.
"Pojď sem, ukážu ti to i se záznamem," přitáhnu Cora nad terminál a vyvolám v něm hudební archiv. Vzpomenu si na část textu, který mi před chvíli hrál v hlavě a po chvíli najdu celou skladbu a dám podle ní vyhledávat prastarý klip někdy z přelomu dvacátého a jednadvacátého století.
"Dívej se, hned to začne dávat smysl," usměju se povzbudivě a otevřu první odkaz.
Hudbu přetáhnu do mojeho repráku v límci a nadšeně poklepu prstem na terminál.
"Vidíš ji? To je ta ženská v bílém, o které jsem mluvil! Byla tu jako dron, ale možná ne, nevím přesně. Každopádně, teď..."
...mno, teď se zaseknu. Vedle Majdexanky v bílém se objeví v bílém obleku i Cor, kterého si ale z předchozího záznamu nepamatuju. Že bych to napodruhé vnímal lépe? Nebo... cože co? Terminál nám místo trojice temně oblečených LoQodsanů ukáže úplně jiné... hrdiny, dobývající jakýsi hrad. Podrbu se na čerstvé ráně na hlavě. Co má tohle znamenat? On ten chlapík s černýma vlasama vypadá mnohem víc než Cor, to zas jo. Takže že by to byla nějaká analogie na jeho osobnost? Nebo roli tady v tom všem?
V hlavě se mi větví teorie a scénáře ve zběsilém tempu klasického popu. Ještě chvíli se snažím Cornelia zásobovat možnými významy, ale nakonec jen mlčky sledujeme topícího se obra, prasátka a zrzavou kočku poulící oči na bandu rytířů. Hudba i klip skončí a Cor se na mě tázavě podívá.
"Ehm, jak jsem říkal, jasné, že jo? Prostě jsi hrdina, máš tu svou práci a někdo se postaral, abys dostal povolávák, nebo jak se tomu kdysi říkalo. Podle mě je tak pade na pade, jestli to byla nějaká žena z Majdexu nebo sama CMWGE. Ale můžeš si být jistý, že to nebyla náhoda, Core. Neprobudil ses omylem nebo nedopatřením. Hope and Glory si o tebe řeklo, v tomhle je ta skladba přece úplně jasná, no ne?"
... o chvíli později, mezi vilami ...
Nějakou dobu je ticho. Kóje jsme nechali daleko za námi a já pořád ještě nevím, jestli jsem Corovi pomohl správným způsobem. Řekl jsem mu to, co jsem zjistil a co potřeboval slyšet, ale chtěl to? Nevím, musím počkat, až mi k tomu poví něco víc. Zatím mi přijde, že ten druhý klip nebyl ani tak překlep nebo chyba, jako spíš rozvinutí téhle myšlenky. Možná nás to dobývání hradu ještě čeká, přinejmenším v LoQods by podobná místa byla. Ale nebudu s tím Cora zatím otravovat, přecejenom to všechno nedopadne úplně nejlíp. Čas ukáže, jestli jsem ten obr nebo kocour...
"To odpojení implantátu, jak jsi sám dobře vystihl, ze mě fakt udělalo černého pasažéra" přeruším mlčení během chůze. "Co vím, udělali mi doma v bytě šťáru, takže tam nemůžu. A vlastně je celkem velká šance, že jestli mě zaznamená nějaké čidlo v Majdexu, budu mít hned průser. M.D.P.D. nemá na dezertéry protokoly, tohle se u nás... teda u nich prostě nestává, ale mám takový pocit, že CMWGE pro tuhle příležitost vymyslí něco moc a moc nehezkého. Takže bude lepší, když se tam nějakou dobu ještě nebudu ukazovat. A jsem rád, že se chceš se mnou kouknout na ten transportní systém. Nemusíme s tím hned běžet za Ohm, to zas ne, ale bude to asi nejlepší způsob, jak se odsud dostat," ...a třeba to zvládneme i živí, pomyslím si k tomu.
Ostré světlo vycházející hvězdy mě krátce oslepí. Zacloním si rukou oči a vytáhnu z kabátu tmavé brýle. Pouliční osvětlení i terminály u vil se ztratí v záplavě něčeho, co by se snad dalo nazvat ránem. A v té záři před námi zahlídnu začátek nové konstrukce, kterou jsme ve střední části neviděli. Blížíme se k okraji světa.
Core, HG, předávám slovo. Max a Cor se podle ve velínu nalezených map snaží najít transportní systém na vnějším plášti. Jak to u něj vypadá?
"...jasný, že jo?" kouknu Corneliovi do očí, když se hudba rozplyne do ztracena a s ním i vize Majdexanky s doprovodem.
Chvíli mlčíme a koukáme na sebe. Napadne mě, že to asi zas tak jasný není. Jako vím, že nemáme neuralink a co vidím, musím popisovat, ale čekal jsem, že budu srozumitelnější. Pořád je ale úspěch, že i bez M.D.P.D. implantátu jsem se dostal takhle daleko, takže to nevzdám a zkusím názornějc.
"Pojď sem, ukážu ti to i se záznamem," přitáhnu Cora nad terminál a vyvolám v něm hudební archiv. Vzpomenu si na část textu, který mi před chvíli hrál v hlavě a po chvíli najdu celou skladbu a dám podle ní vyhledávat prastarý klip někdy z přelomu dvacátého a jednadvacátého století.
"Dívej se, hned to začne dávat smysl," usměju se povzbudivě a otevřu první odkaz.
Hudbu přetáhnu do mojeho repráku v límci a nadšeně poklepu prstem na terminál.
"Vidíš ji? To je ta ženská v bílém, o které jsem mluvil! Byla tu jako dron, ale možná ne, nevím přesně. Každopádně, teď..."
...mno, teď se zaseknu. Vedle Majdexanky v bílém se objeví v bílém obleku i Cor, kterého si ale z předchozího záznamu nepamatuju. Že bych to napodruhé vnímal lépe? Nebo... cože co? Terminál nám místo trojice temně oblečených LoQodsanů ukáže úplně jiné... hrdiny, dobývající jakýsi hrad. Podrbu se na čerstvé ráně na hlavě. Co má tohle znamenat? On ten chlapík s černýma vlasama vypadá mnohem víc než Cor, to zas jo. Takže že by to byla nějaká analogie na jeho osobnost? Nebo roli tady v tom všem?
V hlavě se mi větví teorie a scénáře ve zběsilém tempu klasického popu. Ještě chvíli se snažím Cornelia zásobovat možnými významy, ale nakonec jen mlčky sledujeme topícího se obra, prasátka a zrzavou kočku poulící oči na bandu rytířů. Hudba i klip skončí a Cor se na mě tázavě podívá.
"Ehm, jak jsem říkal, jasné, že jo? Prostě jsi hrdina, máš tu svou práci a někdo se postaral, abys dostal povolávák, nebo jak se tomu kdysi říkalo. Podle mě je tak pade na pade, jestli to byla nějaká žena z Majdexu nebo sama CMWGE. Ale můžeš si být jistý, že to nebyla náhoda, Core. Neprobudil ses omylem nebo nedopatřením. Hope and Glory si o tebe řeklo, v tomhle je ta skladba přece úplně jasná, no ne?"
... o chvíli později, mezi vilami ...
Nějakou dobu je ticho. Kóje jsme nechali daleko za námi a já pořád ještě nevím, jestli jsem Corovi pomohl správným způsobem. Řekl jsem mu to, co jsem zjistil a co potřeboval slyšet, ale chtěl to? Nevím, musím počkat, až mi k tomu poví něco víc. Zatím mi přijde, že ten druhý klip nebyl ani tak překlep nebo chyba, jako spíš rozvinutí téhle myšlenky. Možná nás to dobývání hradu ještě čeká, přinejmenším v LoQods by podobná místa byla. Ale nebudu s tím Cora zatím otravovat, přecejenom to všechno nedopadne úplně nejlíp. Čas ukáže, jestli jsem ten obr nebo kocour...
"To odpojení implantátu, jak jsi sám dobře vystihl, ze mě fakt udělalo černého pasažéra" přeruším mlčení během chůze. "Co vím, udělali mi doma v bytě šťáru, takže tam nemůžu. A vlastně je celkem velká šance, že jestli mě zaznamená nějaké čidlo v Majdexu, budu mít hned průser. M.D.P.D. nemá na dezertéry protokoly, tohle se u nás... teda u nich prostě nestává, ale mám takový pocit, že CMWGE pro tuhle příležitost vymyslí něco moc a moc nehezkého. Takže bude lepší, když se tam nějakou dobu ještě nebudu ukazovat. A jsem rád, že se chceš se mnou kouknout na ten transportní systém. Nemusíme s tím hned běžet za Ohm, to zas ne, ale bude to asi nejlepší způsob, jak se odsud dostat," ...a třeba to zvládneme i živí, pomyslím si k tomu.
Ostré světlo vycházející hvězdy mě krátce oslepí. Zacloním si rukou oči a vytáhnu z kabátu tmavé brýle. Pouliční osvětlení i terminály u vil se ztratí v záplavě něčeho, co by se snad dalo nazvat ránem. A v té záři před námi zahlídnu začátek nové konstrukce, kterou jsme ve střední části neviděli. Blížíme se k okraji světa.
Core, HG, předávám slovo. Max a Cor se podle ve velínu nalezených map snaží najít transportní systém na vnějším plášti. Jak to u něj vypadá?
-
J35U5xMachina
- Příspěvky: 137
- Registrován: 12. 7. 2021, 18:51
Re: [HRA] Kniha druhá - HoGlo se probouzí
... poblíž doupete Návratářů ...
Stojím nehnutě ve tmě. Na tváři cítím mastnou špínu, kterou jsem ji pomaloval, a poslouchám jak v tichu občas něco kápne nebo žblunkne. Před chvílí jsem zaslechl něco jako kovový zvuk a hlasy, ale nejspíš to byly jen krysy, děti nebo podobná havěť.
Stát dlouho bez hnutí je otravné, ale uklidňuji se a zároveň zabíjím čas tím, že si odříkávám pravidla slušného chování na Vejru.
Konečně mi v uších zazní upozornění na pohyb a hlas z implantátu mi začne sdělovat přibližné počty i směr blížících se postav. První skupinka projde jen kousek ode mě. Prostě stojím, jako tolikrát před tím v LQs:Z/P. Jen tentokrát mám zavřené oči, aby snad nesvitla bělma. Návratáři stejně moc světla nenosí. Něco sem prosvítá, jinak se orientují jak umí, hlavně asi po paměti. Napadne mě, že možná i čichem, stejně jako krysy, snad bude stačit, že je blízko konektor, kterým jsem přišel. Smrdělo to tam slušně, asi kvůli krysám, tak snad to splyne.
Implantát mě upozorní na další skupinku. Tentokrát jsou jen tři. To musím risknout. Stealth se nemá uspěchat, ale šance se zase nesmí propásnout. Navíc čas jsou zkušenosti.
Neminou mě tak blízko jako předchozí skupina, takže se prostě opatrně vydám za nimi. Po pár krocích ale zrychlím a skočím poslednímu na záda. Zamávám při tom Čepelí!, abych ostatní dva dostal do bezpečné vzdálenosti, případně je zbavil zbraní.
Pak přiložím Čepel! na krk překvapenému Návratáři, tak rychle, že mu k nohám spadnou odseknuté vousy. Snad si všechno přebere ve svém polozvířecím mozku dřív, než udělá nějakou hemrovinu. Stejně jako ostatní dva z jeho smečky.
"Chill, skaveni, nikdo ani hnout!" vyplivnu na ně výhružně, doufám že můj špinavý a momentálně nateklý obličej plný šrámů taky udělá své, "Řekněte kam házíte techniku, kterou zničíte. Kam jste hodili toho androida - to jako umělého člověka - co si hrál na vašeho vůdce? Mluvte a dám vám pokoj. Něco zkuste a pobiju vás jako krysy! Tak co, budete mluvit, nebo je dnes dobrý den pro smrt?"
Rád bych Návratáře zaskočil, vzal rukojmí a donutil mluvit. Část intentu jsem si dovolil odehrát, ale beru to stále jako otevřené.
Rozhodná akce a přijímám, že asi 
nebezpečná.
Dávám Vůli <2> a používám CyberNindžu <4>. Případně mám stále svůj bolestivě získaný Drsňácký zjev - Nástroj+1 na respekt a pohrůžky.
Stojím nehnutě ve tmě. Na tváři cítím mastnou špínu, kterou jsem ji pomaloval, a poslouchám jak v tichu občas něco kápne nebo žblunkne. Před chvílí jsem zaslechl něco jako kovový zvuk a hlasy, ale nejspíš to byly jen krysy, děti nebo podobná havěť.
Stát dlouho bez hnutí je otravné, ale uklidňuji se a zároveň zabíjím čas tím, že si odříkávám pravidla slušného chování na Vejru.
Konečně mi v uších zazní upozornění na pohyb a hlas z implantátu mi začne sdělovat přibližné počty i směr blížících se postav. První skupinka projde jen kousek ode mě. Prostě stojím, jako tolikrát před tím v LQs:Z/P. Jen tentokrát mám zavřené oči, aby snad nesvitla bělma. Návratáři stejně moc světla nenosí. Něco sem prosvítá, jinak se orientují jak umí, hlavně asi po paměti. Napadne mě, že možná i čichem, stejně jako krysy, snad bude stačit, že je blízko konektor, kterým jsem přišel. Smrdělo to tam slušně, asi kvůli krysám, tak snad to splyne.
Implantát mě upozorní na další skupinku. Tentokrát jsou jen tři. To musím risknout. Stealth se nemá uspěchat, ale šance se zase nesmí propásnout. Navíc čas jsou zkušenosti.
Neminou mě tak blízko jako předchozí skupina, takže se prostě opatrně vydám za nimi. Po pár krocích ale zrychlím a skočím poslednímu na záda. Zamávám při tom Čepelí!, abych ostatní dva dostal do bezpečné vzdálenosti, případně je zbavil zbraní.
Pak přiložím Čepel! na krk překvapenému Návratáři, tak rychle, že mu k nohám spadnou odseknuté vousy. Snad si všechno přebere ve svém polozvířecím mozku dřív, než udělá nějakou hemrovinu. Stejně jako ostatní dva z jeho smečky.
"Chill, skaveni, nikdo ani hnout!" vyplivnu na ně výhružně, doufám že můj špinavý a momentálně nateklý obličej plný šrámů taky udělá své, "Řekněte kam házíte techniku, kterou zničíte. Kam jste hodili toho androida - to jako umělého člověka - co si hrál na vašeho vůdce? Mluvte a dám vám pokoj. Něco zkuste a pobiju vás jako krysy! Tak co, budete mluvit, nebo je dnes dobrý den pro smrt?"
Rád bych Návratáře zaskočil, vzal rukojmí a donutil mluvit. Část intentu jsem si dovolil odehrát, ale beru to stále jako otevřené.
Rozhodná akce a přijímám, že asi nebezpečná. Dávám Vůli <2> a používám
CyberNindžu <4>. Případně mám stále svůj bolestivě získaný Drsňácký zjev - Nástroj+1 na respekt a pohrůžky. -
Hope and Glory
- Příspěvky: 318
- Registrován: 11. 6. 2021, 23:05
Re: [HRA] Kniha druhá - HoGlo se probouzí
Přinutit Návratáře mluvit Čepelí pod krkem, když jsi Cyberninja s natlučeným ksichtem, to je Pohoda. Překážka = 0. Nebezečné to zatím není.
Cyberninja +4 Vůle +2 Drsňácký zjev +1 => 7: Provedl jsi něco opravdu efektivního, co tě hodně posunulo k tvému cíli
"Ústa. Vše žeroucí ústa..."
"Nezabíjet, ukážu.."
Otrhaná trojice vede Chesuse chodbami. Neustále se otáčí, jako by kontrolovali, zda jejich únosce nepoleví ve své ostražitosti. Nepolevil.
Cesta trvá celkem dlouho, Návratáři nechodí po hlavních chodbách a ulicích, ale používají k průchodu různé boční šachty a koridory, které ze všeho nejvíc připomínají kolektory očesané o veškerou kabeláž a vedení, které v nich kdysi bylo natažené.
Konečně vylezou po krátkém žebříku do nějakého velkého sálu. "Tam, tam, úplně v rohu. Uvidíš. Ne, nechoď doleva. Doleva místo smrti. Tam zrádný maskomuž zemřel - a spolu s ním mnoho nás. Teď prokleté místo. K všežeroucí ústa mi jít okolo.." ukáže do temnoty doprava.
Kdesi nad nimi se zableskne několik baterek a kovová konstrukce nad čtveřicí zadrnčí, jak některé její části pruží pod vahou těch, co se pohybují kdesi nahoře.
"Tsss, ts, čarovná světla. Sebrat a nechat zkrmit ústy, když už tam jít," ukazuje jeden z návratářů nahoru a další se snaží začít šplhat na železnou konstrukci.
J35U5 je okřikne a přesným sekem, který oddělí několik pramenů z dlouhého svazku vlasů na hlavě opovážlivce ho přiměje zase slézt.
"Dobře, dobře, dnes ne dobrý den pro smrt. Čarovná světla zkrmit později."
I nahoře se ozývají hlasy, ale není jim moc dobře rozumět. Pak se ale ozve zabzučení a strop vysoko nad čtveřicí se začne pomalu rozsvěcet.
Chesus si konečně uvědomí obrovské rozměry haly, na jejímž dně se nachází. Nemá ale moc čas si prohlížet velkou konstrukci, protože trojice před ním se začne rozčilovat, poskakovat jako opice, nadávat a on má co dělat, aby je čepelí udržel pod kontrolou.
"Vidíš? Já říkal, my měli je skrmit. Oni teď očarovat celý strop."
"Zlé světlo, vypadají nám vlasy."
"My muset se teď vrátit po ostatní. Ve světle mi vetřelec nepřekvapit.."
"TICHO TAM DOLE," zaburácí z neurčitého směru ženský hlas posílený akustikou rozlehlé místnosti a potom prostorem zaduní dávka ze samopalu.
To J35U5e přiměje zvednout zrak - a poprvé přestane dávat pozor. Návratáři nečekají ani minutu. Jeden skočí na Chesuse a povalí ho, čepel zazvoní na zemi. Další dva zdrhají rovnou. Chesus je rychlý jako blesk, okamžitě je zpátky na nohou, Čepel v rukou a vyskočí za nimi. První dva zmizeli v poklopu, kterým sem čtveřice vlezla, třetí neměl to štěstí.
Čepel prosviští vzduchem a tentokrát neoddělí od hlavy jen pár vlasů, ale celý zbytek těla. Ten udělá ještě pár kroků bez hlavy a z obnažené krkavice třikrát vystříkne malý krvetrysk, než se tělo zastaví a neslyšně sesune. Hlava dopadne o krok vedle a kovová podlaha kolem torza se zbarví doruda.
Znovu pohlédne vzhuru. Nahoře je skupinka krtkodlaků, přes hustou konstrukci si je nemůže prohlédnout pořádně. Zdá se ale, že je dění tady dole moc nezajímá. Jesus má konečně šanci se rozhlédnout. Zaměří svou pozornost směrem, kam předtím ukazovali Návratáři. Předtím byl vzdálený roh místnosti ponořen do tmy. Teď je vidět, že tam jsou ocelová vrata o rozměrech asi 2x2 metry, pomalovaná několika vrstvami grafity.
Ty nejspodnější vrstvy už nejdou rozpoznat, jsou z nich patrné jen okraje. Jesus vyrazí blíž, návratáři zde měli ve všudypřítomné kovové konstrukci udělanou cestičku z rozmontovaných částí. Konečně se dostane na vzdálenost, ze které si grafity může pořádné prohlédnout.
Úplně svrchní vrstva je malovaná sazemi a uhlem - proto nezakrývá tu předchozí zcela - a zobrazuje prostě obrovská, ale uzavřená ústa nestvůry. Druhá patrná vrstva pod ní je malovaná rudými a černými barvami bez stínování. Schématicky znázorňuje jakési obětiště, velkého démona pod ním a skupinku lidí, kteří démonovi háží obětiny.
Na horním okraji kresby je také patrný nápis, který je úplně původní. Malba ho částečně překrývá, ale i z horní poloviny písmen je možné si ho domyslet.
"Nevím, kde jsou ty dveře, ale našel jsem stykač označený jako 'Hlavní vrata - napájení elektromotorů', mám ho zkratovat a otevřít je, ať konečně vidíme, kde jsou?"
Cyberninja +4 Vůle +2 Drsňácký zjev +1 => 7: Provedl jsi něco opravdu efektivního, co tě hodně posunulo k tvému cíli
"Ústa. Vše žeroucí ústa..."
"Nezabíjet, ukážu.."
Otrhaná trojice vede Chesuse chodbami. Neustále se otáčí, jako by kontrolovali, zda jejich únosce nepoleví ve své ostražitosti. Nepolevil.
Cesta trvá celkem dlouho, Návratáři nechodí po hlavních chodbách a ulicích, ale používají k průchodu různé boční šachty a koridory, které ze všeho nejvíc připomínají kolektory očesané o veškerou kabeláž a vedení, které v nich kdysi bylo natažené.
Konečně vylezou po krátkém žebříku do nějakého velkého sálu. "Tam, tam, úplně v rohu. Uvidíš. Ne, nechoď doleva. Doleva místo smrti. Tam zrádný maskomuž zemřel - a spolu s ním mnoho nás. Teď prokleté místo. K všežeroucí ústa mi jít okolo.." ukáže do temnoty doprava.
Kdesi nad nimi se zableskne několik baterek a kovová konstrukce nad čtveřicí zadrnčí, jak některé její části pruží pod vahou těch, co se pohybují kdesi nahoře.
"Tsss, ts, čarovná světla. Sebrat a nechat zkrmit ústy, když už tam jít," ukazuje jeden z návratářů nahoru a další se snaží začít šplhat na železnou konstrukci.
J35U5 je okřikne a přesným sekem, který oddělí několik pramenů z dlouhého svazku vlasů na hlavě opovážlivce ho přiměje zase slézt.
"Dobře, dobře, dnes ne dobrý den pro smrt. Čarovná světla zkrmit později."
I nahoře se ozývají hlasy, ale není jim moc dobře rozumět. Pak se ale ozve zabzučení a strop vysoko nad čtveřicí se začne pomalu rozsvěcet.
Chesus si konečně uvědomí obrovské rozměry haly, na jejímž dně se nachází. Nemá ale moc čas si prohlížet velkou konstrukci, protože trojice před ním se začne rozčilovat, poskakovat jako opice, nadávat a on má co dělat, aby je čepelí udržel pod kontrolou.
"Vidíš? Já říkal, my měli je skrmit. Oni teď očarovat celý strop."
"Zlé světlo, vypadají nám vlasy."
"My muset se teď vrátit po ostatní. Ve světle mi vetřelec nepřekvapit.."
"TICHO TAM DOLE," zaburácí z neurčitého směru ženský hlas posílený akustikou rozlehlé místnosti a potom prostorem zaduní dávka ze samopalu.
To J35U5e přiměje zvednout zrak - a poprvé přestane dávat pozor. Návratáři nečekají ani minutu. Jeden skočí na Chesuse a povalí ho, čepel zazvoní na zemi. Další dva zdrhají rovnou. Chesus je rychlý jako blesk, okamžitě je zpátky na nohou, Čepel v rukou a vyskočí za nimi. První dva zmizeli v poklopu, kterým sem čtveřice vlezla, třetí neměl to štěstí.
Čepel prosviští vzduchem a tentokrát neoddělí od hlavy jen pár vlasů, ale celý zbytek těla. Ten udělá ještě pár kroků bez hlavy a z obnažené krkavice třikrát vystříkne malý krvetrysk, než se tělo zastaví a neslyšně sesune. Hlava dopadne o krok vedle a kovová podlaha kolem torza se zbarví doruda.
Znovu pohlédne vzhuru. Nahoře je skupinka krtkodlaků, přes hustou konstrukci si je nemůže prohlédnout pořádně. Zdá se ale, že je dění tady dole moc nezajímá. Jesus má konečně šanci se rozhlédnout. Zaměří svou pozornost směrem, kam předtím ukazovali Návratáři. Předtím byl vzdálený roh místnosti ponořen do tmy. Teď je vidět, že tam jsou ocelová vrata o rozměrech asi 2x2 metry, pomalovaná několika vrstvami grafity.
Ty nejspodnější vrstvy už nejdou rozpoznat, jsou z nich patrné jen okraje. Jesus vyrazí blíž, návratáři zde měli ve všudypřítomné kovové konstrukci udělanou cestičku z rozmontovaných částí. Konečně se dostane na vzdálenost, ze které si grafity může pořádné prohlédnout.
Úplně svrchní vrstva je malovaná sazemi a uhlem - proto nezakrývá tu předchozí zcela - a zobrazuje prostě obrovská, ale uzavřená ústa nestvůry. Druhá patrná vrstva pod ní je malovaná rudými a černými barvami bez stínování. Schématicky znázorňuje jakési obětiště, velkého démona pod ním a skupinku lidí, kteří démonovi háží obětiny.
Na horním okraji kresby je také patrný nápis, který je úplně původní. Malba ho částečně překrývá, ale i z horní poloviny písmen je možné si ho domyslet.
V tu chvíli přímo nad sebou Jesus uslyší mužský hlas - a jak je teď blíž a přímo pod ním, konečně mu porozumí.SERVISNÍ VÝSTUP
"Nevím, kde jsou ty dveře, ale našel jsem stykač označený jako 'Hlavní vrata - napájení elektromotorů', mám ho zkratovat a otevřít je, ať konečně vidíme, kde jsou?"
-
Hope and Glory
- Příspěvky: 318
- Registrován: 11. 6. 2021, 23:05
Re: [HRA] Kniha druhá - HoGlo se probouzí
... v ApFlůů, na konci světa ...
Max a Corneliu dorazili k okraji světa. Nedá se říct, že je to nějaký úchvatný, dech beroucí pohled, protože výhled jim zakrývá desítky metrů vysoká jednolitá téměř hladká stěna, jejíž homogenost narušují jen dvě věci:
- stovky rovnoběžných kolejnic, které vybíhají z pod vilové čtvrti, pozvolným obloukem se zvedají vzhůru ke stěně a pak po ní šplhají až k jejímu okraji
- a stejně tak stovky malých budníčků, zdánlivě náhodně rozesetých mezi kolejnicemi. Budníčky jsou nízké, žádný nepřesahuje úroveň kolejí, které kolem něj vedou a ke každém u z nich vede svazek kabelů a potrubního vedení.
Corneliu a Maxe ale teď zajímá mnohem víc široká lávka, na kterou je nasměrovaly mapy. Vešly by se na ní tři dovážkové drony vedle sebe. Ta totiž vede ke širokým hydraulickým dveřím uprostřed této hladké stěny - a za ní by se měl nacházet onen vnější přepravní system.
Když dojdou až ke dveřím ohlédnou se. Odsud je patrné to, co dosud nebylo vidět. Celá vilová čtvrť je postavená na vylehčených dutých konstrukcích, které sedí na rozložitých podvozcích usazených na oněch prohnutých kolejnicích. A z boku je vidět, že pod každým domem je jeden podobný budníček plný kabeláže a trubek - napojený na zrcadlově vypadající protikus, trčící ze spodu domu směrem dolů.
Když Corneliu natáhne svou ruku s přístupovou kartou k čtečce vedle dveří, Maxovi se spustí v přehrávači mohutná žesťová fanfára. Karta pípne a dveře se začnou sesouvat směrem dolů.
Ozvou se tympány a Max na moment má pocit, že se mu otevřel výhled na slunce vycházející za planetou.
'Což je kravina, centrální hvězdu téhle soustavy máš v zádech,' připomene mu jeho příčetné já, on mrkne a výjev zmizí, byť k žesťům se ve slavnostním tónu přidají smyčce. Místo na východ slunce hledí Corneliu i Max na menší technickou místnost.
Po levé ruce je spousta ovládacích panelů, řady tlumených zelených světel prozrazují, že všechny systémy přepravního zařízení jsou v pořádku.
Po pravé ruce je na věšácích pověšeno 8 skafandrů s příslušenství.
Středem pokračuje široký prostor k dalším hydraulickým dveří, opět šířkou dostatečným pro trojici doručovacích dronů jedoucích vedle sebe. Nad dveřmi je nápis:
Vedle dveří je sada obrazovek. Jedna snímá vnitřek přechodové komory - prázdný. Druhá zabírá prostor za ní - a ta oba odvážlivce zajímá, takže k ní hned přistoupí.
Zobrazuje velkou čtvercovou klec, ukotvenou jednou svou stěnou na několika podvozcích, které jsou usazeny na širokých kolejích. Krychle klece má hrany z poměrně silných ocelových nosníků, ale její stěny jsou vyplněné jen řídkými mřížemi - zprvu je těžké odhadnout měřítko, ale nakonec Corneliu usoudí, že oka sítě, kterou mříže vytváří, jsou velká tak 40x40 cm.
Klec nemá žádnou zjevnou podlahu - i ta je tvořena mříží.
V jednom z rohů zařízení je ovládací panel s velkými tlačítky a pákami, přizpůsobenými neohrabané práci v rukavicích skafandru.
Max a Corneliu dorazili k okraji světa. Nedá se říct, že je to nějaký úchvatný, dech beroucí pohled, protože výhled jim zakrývá desítky metrů vysoká jednolitá téměř hladká stěna, jejíž homogenost narušují jen dvě věci:
- stovky rovnoběžných kolejnic, které vybíhají z pod vilové čtvrti, pozvolným obloukem se zvedají vzhůru ke stěně a pak po ní šplhají až k jejímu okraji
- a stejně tak stovky malých budníčků, zdánlivě náhodně rozesetých mezi kolejnicemi. Budníčky jsou nízké, žádný nepřesahuje úroveň kolejí, které kolem něj vedou a ke každém u z nich vede svazek kabelů a potrubního vedení.
Corneliu a Maxe ale teď zajímá mnohem víc široká lávka, na kterou je nasměrovaly mapy. Vešly by se na ní tři dovážkové drony vedle sebe. Ta totiž vede ke širokým hydraulickým dveřím uprostřed této hladké stěny - a za ní by se měl nacházet onen vnější přepravní system.
Když dojdou až ke dveřím ohlédnou se. Odsud je patrné to, co dosud nebylo vidět. Celá vilová čtvrť je postavená na vylehčených dutých konstrukcích, které sedí na rozložitých podvozcích usazených na oněch prohnutých kolejnicích. A z boku je vidět, že pod každým domem je jeden podobný budníček plný kabeláže a trubek - napojený na zrcadlově vypadající protikus, trčící ze spodu domu směrem dolů.
Když Corneliu natáhne svou ruku s přístupovou kartou k čtečce vedle dveří, Maxovi se spustí v přehrávači mohutná žesťová fanfára. Karta pípne a dveře se začnou sesouvat směrem dolů.
Ozvou se tympány a Max na moment má pocit, že se mu otevřel výhled na slunce vycházející za planetou.
'Což je kravina, centrální hvězdu téhle soustavy máš v zádech,' připomene mu jeho příčetné já, on mrkne a výjev zmizí, byť k žesťům se ve slavnostním tónu přidají smyčce. Místo na východ slunce hledí Corneliu i Max na menší technickou místnost.
Po levé ruce je spousta ovládacích panelů, řady tlumených zelených světel prozrazují, že všechny systémy přepravního zařízení jsou v pořádku.
Po pravé ruce je na věšácích pověšeno 8 skafandrů s příslušenství.
Středem pokračuje široký prostor k dalším hydraulickým dveří, opět šířkou dostatečným pro trojici doručovacích dronů jedoucích vedle sebe. Nad dveřmi je nápis:
Vedle nápisu je dvojice led světel - zelené svítící a oranžové zhasnuté.PŘEPRAVNÍ VÝSTUP
Přechodová komora
Otevírat pouze v případě vyrovnání tlaků
Vedle dveří je sada obrazovek. Jedna snímá vnitřek přechodové komory - prázdný. Druhá zabírá prostor za ní - a ta oba odvážlivce zajímá, takže k ní hned přistoupí.
Zobrazuje velkou čtvercovou klec, ukotvenou jednou svou stěnou na několika podvozcích, které jsou usazeny na širokých kolejích. Krychle klece má hrany z poměrně silných ocelových nosníků, ale její stěny jsou vyplněné jen řídkými mřížemi - zprvu je těžké odhadnout měřítko, ale nakonec Corneliu usoudí, že oka sítě, kterou mříže vytváří, jsou velká tak 40x40 cm.
Klec nemá žádnou zjevnou podlahu - i ta je tvořena mříží.
V jednom z rohů zařízení je ovládací panel s velkými tlačítky a pákami, přizpůsobenými neohrabané práci v rukavicích skafandru.
-
Corneliu Pillat
- Příspěvky: 147
- Registrován: 15. 6. 2021, 00:31
- Bydliště: replika vládního domu, Upper Floor
Re: [HRA] Kniha druhá - HoGlo se probouzí
... ještě v hibernačním sále, nyní hrobce Pozemšťanů ...
Corneliu celou dobu na Maxe hledí s upřeným pohledem a naprosto kamennou tváří. Z jeho výrazu není jisté, jestli je Maxovým postupem ohromen nebo přemýšlí, kde udělal při extrakci implantátu chybu. Při shlédnutí klipu mu obočí vylétne pomalu vzhůru.
"Takže já jsem jako ten kudrnáč a ty jsi...", mávne nakonec rukou, "Ech. Ale zpráva obdržena. Nebyla to nehoda a já mám misi. Musím CMWGE pomoct. Možná jsem jediný, kdo měl šanci přežít předčasné vytažení. Přežít smrt. Podařilo se to už dvakrát, tak do třetice všeho dobrého, ne?"
Tvář se mu stáhne do pochmurného úsměvu, ale oči mají prázdný pohled, jako kdyby viděly celé ty stovky let, které uběhly, i když spal.
"Admirále, rudý kód, právě sestřelili Napoleona, opakuji, Napoleon je bez energie a driftuje mimo kurz!", zakřičel mladá důstojnice ve vojenském skafandru od řídícího pultu. Celé CIC blikalo holodispleji i klasickými obrazovkami a kontrolkami, kolem byl ruch a občas ze stropu zasršely jiskry.
"Komandére Nakatomi, už je Achilles v dosahu?", ptá se po komlinku s nadějí v hlase šedivý muž s hodností Admirála Vesmírných sil, ale když slyší odpověď, strachem se mu orosí čelo.
"Negativní, ještě jsou pro nás za zenitem, jestli se dostanou na dosah k H.G., nezastavíme je."
"Ale to znamená, že nemáme jak jim v tom zabránit! Kdokoliv?! Nápady!"
"Je tu jedno řešení.", ozve se do hrobového ticha temným hlasem Corneliu, "My jsme v dosahu."
"Jsme po posledním střetu skoro bez energie, reaktor selhává, čím je asi tak ohrozíme?!"
"Námi. Taranujeme je. Nastavte kolizní kurz."
"Vy jste snad zešílel, generále?! Jsme vlajková loď!"
"Naopak. Eisenhower je postradatelný. Hope & Glory je vše na čem záleží. Jestli poškodí motory, nebude žádný Odlet. Admirále, vyhlašte evakuaci Eisenhoweru."
"Nebudou pitomí, upraví kurz a automatika takový manévr neudělá.", namítne důstojnice, "Jedině, že by...",
"Tak.", kývne Corneliu, "Nevložím osud Lidstva do rukou stoje, postarám se o to osobně."
Nastálé ticho přerušují jen různé varovné signály.
"Generále, to je sebevražda. I když se před nárazem katapultujete, budete venku moc dlouho, záchranný tým z Napoleona se k vám nedostane včas, podle nejoptimističtější A.I. simulace je šance na přežití..."
"To nevadí. Sejdeme s v Ráji. Nebo taky ne. Běžte."
Zamžiká očima a vytrhne se ze zamyšlení. Je čas jít.
... v ApFlůů, na konci světa ...
Podobné průchody vídával už mockrát. Ať už to byly přechodové komory orbitálních stanic nebo výsadková vrata vesmírných lodí. Cítil se o trochu víc ve své kůži, paradoxně. Přestože za dveřmi se rozprostírala nekonečná prázdnota, na kterou lidský mozek nemůže nikdy doopravdy přivyknout, na něho působila uklidňujícím dojmem. Dojmem Věčnosti.
"Tak se ohákneme, ne?", pohodí Corneliu hlavou ke skafandrům a ležérně dodá, "Připravený na vycházku?"
Dvojice se poté ustrojí a bývalý vesmírný výsadkář pomůže mladšímu muži zkontrolovat a správně obléct a utěsnit skafandr, než se obleče sám. Pak už jen stačí jediné - vstoupit do přetlakové komory a zahájit dekompresi...
Corneliu celou dobu na Maxe hledí s upřeným pohledem a naprosto kamennou tváří. Z jeho výrazu není jisté, jestli je Maxovým postupem ohromen nebo přemýšlí, kde udělal při extrakci implantátu chybu. Při shlédnutí klipu mu obočí vylétne pomalu vzhůru.
"Takže já jsem jako ten kudrnáč a ty jsi...", mávne nakonec rukou, "Ech. Ale zpráva obdržena. Nebyla to nehoda a já mám misi. Musím CMWGE pomoct. Možná jsem jediný, kdo měl šanci přežít předčasné vytažení. Přežít smrt. Podařilo se to už dvakrát, tak do třetice všeho dobrého, ne?"
Tvář se mu stáhne do pochmurného úsměvu, ale oči mají prázdný pohled, jako kdyby viděly celé ty stovky let, které uběhly, i když spal.
"Admirále, rudý kód, právě sestřelili Napoleona, opakuji, Napoleon je bez energie a driftuje mimo kurz!", zakřičel mladá důstojnice ve vojenském skafandru od řídícího pultu. Celé CIC blikalo holodispleji i klasickými obrazovkami a kontrolkami, kolem byl ruch a občas ze stropu zasršely jiskry.
"Komandére Nakatomi, už je Achilles v dosahu?", ptá se po komlinku s nadějí v hlase šedivý muž s hodností Admirála Vesmírných sil, ale když slyší odpověď, strachem se mu orosí čelo.
"Negativní, ještě jsou pro nás za zenitem, jestli se dostanou na dosah k H.G., nezastavíme je."
"Ale to znamená, že nemáme jak jim v tom zabránit! Kdokoliv?! Nápady!"
"Je tu jedno řešení.", ozve se do hrobového ticha temným hlasem Corneliu, "My jsme v dosahu."
"Jsme po posledním střetu skoro bez energie, reaktor selhává, čím je asi tak ohrozíme?!"
"Námi. Taranujeme je. Nastavte kolizní kurz."
"Vy jste snad zešílel, generále?! Jsme vlajková loď!"
"Naopak. Eisenhower je postradatelný. Hope & Glory je vše na čem záleží. Jestli poškodí motory, nebude žádný Odlet. Admirále, vyhlašte evakuaci Eisenhoweru."
"Nebudou pitomí, upraví kurz a automatika takový manévr neudělá.", namítne důstojnice, "Jedině, že by...",
"Tak.", kývne Corneliu, "Nevložím osud Lidstva do rukou stoje, postarám se o to osobně."
Nastálé ticho přerušují jen různé varovné signály.
"Generále, to je sebevražda. I když se před nárazem katapultujete, budete venku moc dlouho, záchranný tým z Napoleona se k vám nedostane včas, podle nejoptimističtější A.I. simulace je šance na přežití..."
"To nevadí. Sejdeme s v Ráji. Nebo taky ne. Běžte."
Zamžiká očima a vytrhne se ze zamyšlení. Je čas jít.
... v ApFlůů, na konci světa ...
Podobné průchody vídával už mockrát. Ať už to byly přechodové komory orbitálních stanic nebo výsadková vrata vesmírných lodí. Cítil se o trochu víc ve své kůži, paradoxně. Přestože za dveřmi se rozprostírala nekonečná prázdnota, na kterou lidský mozek nemůže nikdy doopravdy přivyknout, na něho působila uklidňujícím dojmem. Dojmem Věčnosti.
"Tak se ohákneme, ne?", pohodí Corneliu hlavou ke skafandrům a ležérně dodá, "Připravený na vycházku?"
Dvojice se poté ustrojí a bývalý vesmírný výsadkář pomůže mladšímu muži zkontrolovat a správně obléct a utěsnit skafandr, než se obleče sám. Pak už jen stačí jediné - vstoupit do přetlakové komory a zahájit dekompresi...
Naposledy upravil(a) Corneliu Pillat dne 5. 11. 2021, 15:55, celkem upraveno 1 x.
-
Max Richter
- Příspěvky: 125
- Registrován: 14. 6. 2021, 12:06
Re: [HRA] Kniha druhá - HoGlo se probouzí
... v ApFlůů, na konci světa ...
Zářivě bílý skafandr mi ze začátku připomíná full-motion oblek do vejru, ale výsledek je úplně opačný. Oblek je prvně nepohodlný, všude tlačí a tahá a nedá se v něm pořádně hýbat, ale pak se spustí vejr a s ním veškerá volnost pohybu, kterou aplikace dovoluje. Ve skafandru... no to nepohodlí prostě zůstává. Kolíbám se ze strany na stranu jak tučňák a když se snažím zkontrolovat Cora, musím poskakovat jak dement dokolečka, abych ho dostal do zorného úhlu. Aspoň že on ví, co dělá. A že mu nechci kazit pozitivní přístup, jen mu nakonec ukážu palec, jakože dobrý, i když vlastně netuším, co v tomhle mám nebo nemám dělat.
Přehopkám k terminálu vedle Cora a oba chvíli hledíme na ovládání přetlakové komory. On sice ví, co nás čeká, ale sám se do toho úplně nehrne. Možná to nebude taková sranda jak ve hrách. A možná jsem měl místo nahánění skřetů po lesích víc pařit Star Citizen, i když jenom v předběžném přístupu. Ale co už, nic, že?
Vysunu hledí helmy, poklepu na comlink a zkusím spojení.
"Core, u mě dobrý, co ty? Můžeme?" Corneliu kývne a možná se i usměje, těžko to přes hledí poznat. Dveře přetlakové komory se otevřou. Pomalu se překolíbám dál a přicvaknu se jištěním na madla ve zdi. Spustíme druhé ovládání a tlakové dveře se za námi začnou pomalu zavírat.
"Paráda. Pozemní kontrola vzkazuje, že z jejich strany taky dobrý. Jen jsem si nevzal ty léky, tak snad to nebude problém..." dodám ještě ve chvíli, kdy se dveře zavřou a ucítím náhlé proudění vzduchu.
"Cože?" ozve se mi v uších.
"Říkám, že si už můžeme nasadit helmy, majore..." zkusím vysvětlit Corovi, ale ten se mnou zatřepe tak, že se praštím hlavou o strop. Chce se mi zařvat, ale uvědomím si, že koukám na svět z hodně podivného úhlu. Cor na mě zespod zamává a ukáže mi za druhé dveře ke kleci. Vyrazí k nim v doprovodu dvou blonďatých Majdexanek, což je divné, protože by tu měla být jenom jedna. Přeruším na chvíli spojení a zavřu oči.
Možná nebyl nejlepší nápad rvát se za hranice města, které by ani hranice mít nemělo, do vesmíru, se zmrzlíkem, dírou v hlavě a teskně sentimentální skladbou v uších. Možná jsem se měl vrátit do Majdexu, udat a počkat, co se mnou major provede. Nebylo by to poprvé, co jsem ji vytočil nebo zklamal, ale vždycky předtím jsme našli nějakou společnou řeč. Párkrát, ještě před lety, to bývalo i hodně emotivní, ale nějaký čas separace pomohl dát věci do pořádku. Možná bych se měl i teď trochu... odseparovat. Odpojit se nejen od CMWGE, ale od celého Majdexu, HoGlo a poletovat si jen tak prostorem. Mohlo by být fajn být chvíli jen sám se...
Dopřeješ si chvíli rozjímání v průběhu nepříjemných okolností.
Ucítím další trhnutí a otevřu oči. Corneliu mě drží za jistící lano, druhé připíná ke kleci a ukazuje mi rukou do tmy. Z pohledu do prázdna se mi zatočí hlava... nemám slov.
Klec se dá do pohybu. Držím se křečovitě mříže nad kolejnicí a zírám na jednolitou ubíhající stěnu vnějšího pláště. Odráží se od ní miliardy hvězd, možná i celých galaxií, ale mě stejně zajímá víc to, co je na druhé straně, vevnitř. Ještě UpFloo, nebo už Majdex? Nějaké známé místo? Můj byt? Major, nebo Míja?
Ponořím se do nové skladby a v zrcadlovitém povrchu pláště uvidím sám sebe. A kolem mě, nebo spíš přede mnou, ve městě, se začnou objevovat lidi. Unavený muzikant, elegantní podnikatel, okouzlující modelka... Všichni tak daleko a přece blízko, propojení se mnou, s hudbou, se světem. Musel jsem se dostat až sem, abych uviděl Hope and Glory takové, jaké skutečně je: Živé, rytmické, probuzené.
Máš hlubokou spirituální zkušenost kdy se zdánlivě vpíjíš do světa kolem tebe.
Stojíš bosý na vyvýšeném místě, shlížejíc dolů na svět.
Předávám slovo ostatním, nebo případně dokončím později sám.
Zářivě bílý skafandr mi ze začátku připomíná full-motion oblek do vejru, ale výsledek je úplně opačný. Oblek je prvně nepohodlný, všude tlačí a tahá a nedá se v něm pořádně hýbat, ale pak se spustí vejr a s ním veškerá volnost pohybu, kterou aplikace dovoluje. Ve skafandru... no to nepohodlí prostě zůstává. Kolíbám se ze strany na stranu jak tučňák a když se snažím zkontrolovat Cora, musím poskakovat jak dement dokolečka, abych ho dostal do zorného úhlu. Aspoň že on ví, co dělá. A že mu nechci kazit pozitivní přístup, jen mu nakonec ukážu palec, jakože dobrý, i když vlastně netuším, co v tomhle mám nebo nemám dělat.
Přehopkám k terminálu vedle Cora a oba chvíli hledíme na ovládání přetlakové komory. On sice ví, co nás čeká, ale sám se do toho úplně nehrne. Možná to nebude taková sranda jak ve hrách. A možná jsem měl místo nahánění skřetů po lesích víc pařit Star Citizen, i když jenom v předběžném přístupu. Ale co už, nic, že?
Vysunu hledí helmy, poklepu na comlink a zkusím spojení.
"Core, u mě dobrý, co ty? Můžeme?" Corneliu kývne a možná se i usměje, těžko to přes hledí poznat. Dveře přetlakové komory se otevřou. Pomalu se překolíbám dál a přicvaknu se jištěním na madla ve zdi. Spustíme druhé ovládání a tlakové dveře se za námi začnou pomalu zavírat.
"Paráda. Pozemní kontrola vzkazuje, že z jejich strany taky dobrý. Jen jsem si nevzal ty léky, tak snad to nebude problém..." dodám ještě ve chvíli, kdy se dveře zavřou a ucítím náhlé proudění vzduchu.
"Cože?" ozve se mi v uších.
"Říkám, že si už můžeme nasadit helmy, majore..." zkusím vysvětlit Corovi, ale ten se mnou zatřepe tak, že se praštím hlavou o strop. Chce se mi zařvat, ale uvědomím si, že koukám na svět z hodně podivného úhlu. Cor na mě zespod zamává a ukáže mi za druhé dveře ke kleci. Vyrazí k nim v doprovodu dvou blonďatých Majdexanek, což je divné, protože by tu měla být jenom jedna. Přeruším na chvíli spojení a zavřu oči.
Možná nebyl nejlepší nápad rvát se za hranice města, které by ani hranice mít nemělo, do vesmíru, se zmrzlíkem, dírou v hlavě a teskně sentimentální skladbou v uších. Možná jsem se měl vrátit do Majdexu, udat a počkat, co se mnou major provede. Nebylo by to poprvé, co jsem ji vytočil nebo zklamal, ale vždycky předtím jsme našli nějakou společnou řeč. Párkrát, ještě před lety, to bývalo i hodně emotivní, ale nějaký čas separace pomohl dát věci do pořádku. Možná bych se měl i teď trochu... odseparovat. Odpojit se nejen od CMWGE, ale od celého Majdexu, HoGlo a poletovat si jen tak prostorem. Mohlo by být fajn být chvíli jen sám se...
Dopřeješ si chvíli rozjímání v průběhu nepříjemných okolností.Ucítím další trhnutí a otevřu oči. Corneliu mě drží za jistící lano, druhé připíná ke kleci a ukazuje mi rukou do tmy. Z pohledu do prázdna se mi zatočí hlava... nemám slov.
Klec se dá do pohybu. Držím se křečovitě mříže nad kolejnicí a zírám na jednolitou ubíhající stěnu vnějšího pláště. Odráží se od ní miliardy hvězd, možná i celých galaxií, ale mě stejně zajímá víc to, co je na druhé straně, vevnitř. Ještě UpFloo, nebo už Majdex? Nějaké známé místo? Můj byt? Major, nebo Míja?
Ponořím se do nové skladby a v zrcadlovitém povrchu pláště uvidím sám sebe. A kolem mě, nebo spíš přede mnou, ve městě, se začnou objevovat lidi. Unavený muzikant, elegantní podnikatel, okouzlující modelka... Všichni tak daleko a přece blízko, propojení se mnou, s hudbou, se světem. Musel jsem se dostat až sem, abych uviděl Hope and Glory takové, jaké skutečně je: Živé, rytmické, probuzené.
Máš hlubokou spirituální zkušenost kdy se zdánlivě vpíjíš do světa kolem tebe. Stojíš bosý na vyvýšeném místě, shlížejíc dolů na svět.Předávám slovo ostatním, nebo případně dokončím později sám.
-
MarkyParky
- Příspěvky: 19014
- Registrován: 11. 8. 2011, 02:37
Re: [HRA] Kniha druhá - HoGlo se probouzí
Vidim tam trochu žánrovou akci Hřích - z pasáže o majorovi je patrné, že si uvědomuje, že by tohle neměl dělat. Na konci tomu určitě propadá. A ještě je to hezky weird za bonusový exp...
Hřích - z pasáže o majorovi je patrné, že si uvědomuje, že by tohle neměl dělat. Na konci tomu určitě propadá. A ještě je to hezky weird za bonusový exp... 
-
Corneliu Pillat
- Příspěvky: 147
- Registrován: 15. 6. 2021, 00:31
- Bydliště: replika vládního domu, Upper Floor
Re: [HRA] Kniha druhá - HoGlo se probouzí
Corneliu mlčel a pozoroval hvězdy. Zdalipak některé z nich budou tvořit nová souhvězdí, pozorovatelná z povrchu Ráje? Přemýšlel, kdo je asi tak pojmenuje. Zvládnou vůbec obyvatelé Main Decks přerod z obyvatel automatizovaného ráje v dobyvatele toho skutečného? Nebo byla jejich závislost na CMWGE tak velká, že toho zkrátka schopní nebudou? Kdo potom bude hledět znovu ke hvězdám? Možná to budou divoši, třeba potomci Návratářů. I to by bylo lepší, než kdyby měla celá mise selhat.
"Je to nádhera, viď?", promluví do tíživého ticha, zatímco se klec pomalu sune podél trupu, "Odtud všechno vypadá tak klidně a pokojně, předvídatelně. Teprve daleko od Země a všedních lidských starostí se stává Věčnost něčím uchopitelnějším, že? Chci říct ne od Země, ale ty víš jak to myslím...dá to perspektivu. Člověk si uvědomí, jak je hrozně maličký ve velkém schématu věcí - ale zároveň i jaké věci jsou důležité. Víš, že jsme možná poslední jiskřičky života široko daleko? Život je nesmírně vzácný a když už se nám ho podařilo přivézt přes tu strašnou dálku, musíme mu najít nový domov, kde by mohl vzkvétat a růst. Jen doufám, že lidé v Ráji znovu navážou tam, kde jsme my skončili...a nebudou opakovat naše chyby. Musí mít šanci udělat vlastní. A postavit se na vlastní nohy."
Dlouze vydechne a zavře oči.
"Jinak nic z toho, co jsme museli udělat nemělo smysl. Celý svůj život jsem ve vleku událostí a dělám jenom to, co musím. Když jsem byl asi tak mladý jako Cheezus, představoval jsem si, jaký bude život na ekostanici svobodný a klidný. Pak přišla válka a já skončil semletý vojenskou korporací. Celý můj život je jedna mise za druhou, od jednoho hlášení k druhému, jedno břímě za druhým. A nedělat nic...nejde, protože zrovna já musím znát následky a žít s jejich vědomím. Víš kolik lidí mám na svědomí, přímo, nebo nepřímo? Kdyby to celé dopadlo jinak, vyjímal bych se nejspíš v učebnicích vedle jmen jako Atila, Tamerlán nebo Hitler. A nepřímo, všichni ti, co zůstali na Zemi, aby zemřeli...to všechno právě proto, abychom byli tam, kde jsme."
Vydá ze sebe cosi mezi odfrknutím a ironickým smíchem.
"Myslel jsem, že už je po všem. Že mě konečně čeká výslužba. A ono to nekončí. Zase - tu máš zodpovědnost, vyřeš to. CMWGE si vybrala mě - nevyhnutelně, jako ruka osudu, ukázala na mě. Protože lidi jako já vymřeli, v 'dokonalém světě' nebyli třeba. Ukazuje se, že jsme jako Vlci měli pravdu - v prostředí, kde je o člověka dokonale postaráno, dokonale zakrní a zleniví. Ta tam je cílevědomost, proaktivita a grit, pryč je i zodpovědnost, uvědomělost a racionalita. Ironie osudu, že právě takhle Lidstvo dopadlo po tom všem. A má to dát dokupy umělá inteligence a člověk z minulosti."
Zase se odmlčí a chvilku pozoruje hvězdy.
"Maxi? Posloucháš mě vůbec? Maxi? Ugh."
Tomu mezitím v uších zní archivní vykopávka.
Klec začne pomalu zvolňovat až se zastaví úplně. To by mohlo probrat i Maxe.
"Servisní průchod LQ1. Ale je to teprve první pod úrovní Main Decks, technická sekce. Mohlo by tu být ještě moc živo. Sjel bych ještě víc dozadu, blíž k sekci, kde je spodní můstek - a tam chci. Nebo možná ještě níž, kde jsou pod pláštěm schované soláry, tam to určitě nikdo neobydlel, leda Návratáři."
Zbytek cesty Corneliu mlčí, ponořený v myšlenkách, které si nechává pro sebe.
Konečně kabina zastaví u servisního průchodu LQ3 a Corneliu skrze své oprávnění otevře vnější dveře přechodového uzávěru.
"Až po tobě."
Corneliu popsal sám sebe jako bezmocného pěšáka osudu a podivuje se, jestli je vlastně dobrý nebo zlý. Povídal Maxovi o zásadách, které jsou pro něj důležité.
"Je to nádhera, viď?", promluví do tíživého ticha, zatímco se klec pomalu sune podél trupu, "Odtud všechno vypadá tak klidně a pokojně, předvídatelně. Teprve daleko od Země a všedních lidských starostí se stává Věčnost něčím uchopitelnějším, že? Chci říct ne od Země, ale ty víš jak to myslím...dá to perspektivu. Člověk si uvědomí, jak je hrozně maličký ve velkém schématu věcí - ale zároveň i jaké věci jsou důležité. Víš, že jsme možná poslední jiskřičky života široko daleko? Život je nesmírně vzácný a když už se nám ho podařilo přivézt přes tu strašnou dálku, musíme mu najít nový domov, kde by mohl vzkvétat a růst. Jen doufám, že lidé v Ráji znovu navážou tam, kde jsme my skončili...a nebudou opakovat naše chyby. Musí mít šanci udělat vlastní. A postavit se na vlastní nohy."
Dlouze vydechne a zavře oči.
"Jinak nic z toho, co jsme museli udělat nemělo smysl. Celý svůj život jsem ve vleku událostí a dělám jenom to, co musím. Když jsem byl asi tak mladý jako Cheezus, představoval jsem si, jaký bude život na ekostanici svobodný a klidný. Pak přišla válka a já skončil semletý vojenskou korporací. Celý můj život je jedna mise za druhou, od jednoho hlášení k druhému, jedno břímě za druhým. A nedělat nic...nejde, protože zrovna já musím znát následky a žít s jejich vědomím. Víš kolik lidí mám na svědomí, přímo, nebo nepřímo? Kdyby to celé dopadlo jinak, vyjímal bych se nejspíš v učebnicích vedle jmen jako Atila, Tamerlán nebo Hitler. A nepřímo, všichni ti, co zůstali na Zemi, aby zemřeli...to všechno právě proto, abychom byli tam, kde jsme."
Vydá ze sebe cosi mezi odfrknutím a ironickým smíchem.
"Myslel jsem, že už je po všem. Že mě konečně čeká výslužba. A ono to nekončí. Zase - tu máš zodpovědnost, vyřeš to. CMWGE si vybrala mě - nevyhnutelně, jako ruka osudu, ukázala na mě. Protože lidi jako já vymřeli, v 'dokonalém světě' nebyli třeba. Ukazuje se, že jsme jako Vlci měli pravdu - v prostředí, kde je o člověka dokonale postaráno, dokonale zakrní a zleniví. Ta tam je cílevědomost, proaktivita a grit, pryč je i zodpovědnost, uvědomělost a racionalita. Ironie osudu, že právě takhle Lidstvo dopadlo po tom všem. A má to dát dokupy umělá inteligence a člověk z minulosti."
Zase se odmlčí a chvilku pozoruje hvězdy.
"Maxi? Posloucháš mě vůbec? Maxi? Ugh."
Tomu mezitím v uších zní archivní vykopávka.
Klec začne pomalu zvolňovat až se zastaví úplně. To by mohlo probrat i Maxe.
"Servisní průchod LQ1. Ale je to teprve první pod úrovní Main Decks, technická sekce. Mohlo by tu být ještě moc živo. Sjel bych ještě víc dozadu, blíž k sekci, kde je spodní můstek - a tam chci. Nebo možná ještě níž, kde jsou pod pláštěm schované soláry, tam to určitě nikdo neobydlel, leda Návratáři."
Zbytek cesty Corneliu mlčí, ponořený v myšlenkách, které si nechává pro sebe.
Konečně kabina zastaví u servisního průchodu LQ3 a Corneliu skrze své oprávnění otevře vnější dveře přechodového uzávěru.
"Až po tobě."
Corneliu popsal sám sebe jako bezmocného pěšáka osudu a podivuje se, jestli je vlastně dobrý nebo zlý. Povídal Maxovi o zásadách, které jsou pro něj důležité.
Naposledy upravil(a) Corneliu Pillat dne 5. 11. 2021, 20:20, celkem upraveno 4 x.
-
Hope and Glory
- Příspěvky: 318
- Registrován: 11. 6. 2021, 23:05
Re: [HRA] Kniha druhá - HoGlo se probouzí
.... kdybychom se na posledních pár postů dívali ve filmu ....
Dlouhý záběr přes ramena Jesuse sleduje pomalované dveře přechodové komory.
Dlouhý záběr mezi Corneliu a Maxem sleduje ruku, jak zvenčí otevírá přechodovou komoru.
.... pauza na reklamy ....
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.... konec reklamní pauzy .....
Dlouhý záběr přes ramena Jesuse sleduje pomalované dveře přechodové komory.
Dlouhý záběr mezi Corneliu a Maxem sleduje ruku, jak zvenčí otevírá přechodovou komoru.
Není to ta samá přechodová komora.
Dlouhý záběr přes ramena Jesuse sleduje pomalované dveře přechodové komory.
Dlouhý záběr mezi Corneliu a Maxem sleduje ruku, jak zvenčí otevírá přechodovou komoru.
.... pauza na reklamy ....
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.... konec reklamní pauzy .....
Dlouhý záběr přes ramena Jesuse sleduje pomalované dveře přechodové komory.
Dlouhý záběr mezi Corneliu a Maxem sleduje ruku, jak zvenčí otevírá přechodovou komoru.
Není to ta samá přechodová komora.
-
Corneliu Pillat
- Příspěvky: 147
- Registrován: 15. 6. 2021, 00:31
- Bydliště: replika vládního domu, Upper Floor
Re: [HRA] Kniha druhá - HoGlo se probouzí
... teritorium Krtkodlaků ...
"HNI SE ŠPÍNO A TVŮJ KÁMOŠ ZHEBNE!"
Rozhodnutí mu trvalo sotva setinu vteřiny. Věděl, že nemělo smysl pokračovat. Ne po té divoké jízdě předtím. Nemohl riskovat Maxův život. Položil pulzní pistoli na podlahu a zvedl se, s rukama nad hlavou. Rozhodl se neriskovat a pošetřit síly pro příznivější situaci. S Krtkodlaky byla alespoň šance na domluvu.
O něco později se v duchu musel smát té ironii - 'Krysyslovo Doupě', kam je oba vedli pod pohrůžko smrti, se totiž ukázalo být místem, kde měl být podle lodních schémat spodní můstek.
"Od Návratářů? Dva? Zajímavé věcičky říkáš? Tak jen dál, jen dál!", ozvalo se z interkomu...
Vydal se jim na pospas, čímž se učinil neskutečně zranitelným.
... o něco dříve ...
"MAXI! Pizda, Maxi, kde jsi?!", snažil se přeřvat hučení čerpadel a jekot divochů, který rezonoval koridory. Náhle se za ním propadla stropní deska a z šachty se vyhrnula skupinka lovců, zepředu se blížil divoký pokřik a pleskání bosých nohou.
"Eiieieieeiii! Umělá muž zničit! Zničit umělá muž!"
Ve skafandru byl neohrabaný jako slon v porcelánu. Nedali jim ani pořádně čas vysvléknout se. Zatímco se zabýval zapečetěním dveří svojí autorizací, aby je nemohl použít Ohm a Max se svlékal, naskákali na ně snad ze všech stran.
Mělo mu to dojít, když z druhé strany byly dveře přechodové komory pomalované jako kamenný portál, ze kterého šlehají plameny. Moc si ale neprohlížel všechny ty obřadní ptákoviny rozestavěné okolo, okolí vypadalo liduprázdně.
"Neboj, všechno to nakonec zapadne." - to bylo jediné so mu Max s podivně znepokojivým úsměvem řekl, než se na ně vyřítili Návratáři.
A teď na něj naskákali jako na pravěkého nosorožce. Rozehnal se a pokusil se je ze sebe setřást, ale v servisním skafandru byly všechny pohyby těžkopádné. Narozdíl od vojenských exosuitů, tenhle nebyl stvořený k boji. Důsledky měl brzy pocítit přes veškerou sílu a schopnosti supervojáka. Rozháněl se pěstmi, ale byl příliš pomalý, se zaduněním padl na bok. Ucítil, jak do něj někdo zkouší něčím bodat, ale tuhý skafandr odolával. Pak se ozvalo zasyčení, jak mu s rupnutím někdo vyrval jednu z hadic na zádech. GUI skafandru blikalo výstražnými kontrolkami, že přes ně neviděl. Prudký otřes a hlasité křápnutí mu daly jasně na srozuměnou, že se mu někdo snaží rozlousknout přilbu. Chytili ho za nohy a vlekli, zatímco rukama odrážel sápající se ruce. Viděl rudě. Ne, to jen přes výstražné kontrolky přestalo být vidět cokoliv jiného.
Najednou ucítil chladný vzduch, jak se jim nějakým zázrakem podařilo odpojit mu a stáhnout rukavici. Divoši zaječeli a na pár úderů srdce dostal šanci. Neprováhal jí, vykopl prudce vzhůru a dva divoši odletěli dozadu, jeden se strašlivým výkřikem, který dozníval ještě nějakou chvíli. Osvobozenou rukou hmátl po rozepínání skafandru a rozepl ho, snažil se z něj vyhrabat a zároveň se postavit na nohy, ale ucítil další ruce, co ho chytaly a smýkaly s ním, reflexivně odrážel údery a napůl slepý se potácel okolo.
"Umělá muž další kůže! Aíííí! Aíííí!"
"Stáhnout i druhá kůže!"
"Haka-haka!"
Konečně se mu podařilo vyprostit horní polovinu těla ze skadanfru. Moc toho neviděl i tak, kolem byla tma a blikalo sem jen nouzové osvětlení skrz mřížkovaný strop. Nahoře se ozvaly výstřely. Někde hluboko dole také - snad v odpověď? Ale kdo střílel neměl čas zjišťovat. Bojoval o život. Sám neměl prostor ani čas střílet, vytáhl nůž a rozháněl se nalevo, napravo. Krájel, řezal, bodal. Pak mu nůž uvízl v čímsi těle a nový příval nepřátel mu ho vyrval z ruky. V zápalu boje z něj strhali nejen zbytky skafandru, ale i vestu a triko. Ucítil jak ho drápají nehty na kůži. Vydal ze sebe hluboký hrdelní ryk a odházel ze sebe útočníky, v bojovém rauši si už přivykl nedostatku světla, vnímal všemi smysly. Chytal ruce, lámal kosti, rozháněl se a kopal kolem sebe. Jednoho z útočníků popadl za krk a zlomil ho jako suchou větev. Holýma rukama rozséval okolo sebe zkázu. Nemyslel na nic jiného, než na přežití. Byl osamocený vlk obklopený smečkou toulavých psů. Bude se bránit zuby a drápy, bude-li třeba. Ale docházel mu dech. Loktem rozdrtil hrtan dalšímu útočníkovi a třetího chytil za vlasy a rozbil mu hlavu na padrť o zeď.
Zmatený ohledně toho, kdo je a kde je, pracuje tak těžce a s tak málem.
Znovu zazní výstřely. Odpor utichá, divoši se s kvílením rozutíkají, někteří i s kusy skafandru a vybavení. Corneliu stojí obklopený hromadou těl, některé se ještě svíjí, jiné ne. Ztěžka oddychuje, zbrocený krví a špínou. Rozhlédne se. Uvědomí si, kde je.
"Maxi? Maxi kde jsi?", zavolá a šátrá v hromadě po noži. Konečně ho najde. Rozhlíží se. Musí sám vypadat trochu jako ti divoši, dojde mu. Strhne z jedné mrtvoly páchnoucí pončo z kousků umělé textílie a přehodí si ho přes hlavu, zakryje tak tím svůj taktický opasek a pistoli. Dalším kusem hadru si omotá svůj taktický holotab na předloktí - vypadá moc technicky a případné další Návratáře by dráždil od pohledu.
Snažíš se nahradit či opravit potrhané oblečení s naprosto vyčerpaným rozpočtem.
"Maxi?", zašeptal nervózně do šera.
Našel žebřík a vyšplhal se po něm vzhůru, protáhl se mezi příslušenstvím jakýchsi mechanických součástí a dostal se znovu na lépe osvětlený můstek. Opatrně se přibližoval a jeho instinkt ho varoval před nebezpečím. Sáhl po pistoli a vyklonil se za roh.
Tucet ozbrojenců z LowQuadského gangu Krtkodlaků pozvedl svoje zbraně...
"HNI SE ŠPÍNO A TVŮJ KÁMOŠ ZHEBNE!"
Rozhodnutí mu trvalo sotva setinu vteřiny. Věděl, že nemělo smysl pokračovat. Ne po té divoké jízdě předtím. Nemohl riskovat Maxův život. Položil pulzní pistoli na podlahu a zvedl se, s rukama nad hlavou. Rozhodl se neriskovat a pošetřit síly pro příznivější situaci. S Krtkodlaky byla alespoň šance na domluvu.
O něco později se v duchu musel smát té ironii - 'Krysyslovo Doupě', kam je oba vedli pod pohrůžko smrti, se totiž ukázalo být místem, kde měl být podle lodních schémat spodní můstek.
"Od Návratářů? Dva? Zajímavé věcičky říkáš? Tak jen dál, jen dál!", ozvalo se z interkomu...
Vydal se jim na pospas, čímž se učinil neskutečně zranitelným. ... o něco dříve ...
"MAXI! Pizda, Maxi, kde jsi?!", snažil se přeřvat hučení čerpadel a jekot divochů, který rezonoval koridory. Náhle se za ním propadla stropní deska a z šachty se vyhrnula skupinka lovců, zepředu se blížil divoký pokřik a pleskání bosých nohou.
"Eiieieieeiii! Umělá muž zničit! Zničit umělá muž!"
Ve skafandru byl neohrabaný jako slon v porcelánu. Nedali jim ani pořádně čas vysvléknout se. Zatímco se zabýval zapečetěním dveří svojí autorizací, aby je nemohl použít Ohm a Max se svlékal, naskákali na ně snad ze všech stran.
Mělo mu to dojít, když z druhé strany byly dveře přechodové komory pomalované jako kamenný portál, ze kterého šlehají plameny. Moc si ale neprohlížel všechny ty obřadní ptákoviny rozestavěné okolo, okolí vypadalo liduprázdně.
"Neboj, všechno to nakonec zapadne." - to bylo jediné so mu Max s podivně znepokojivým úsměvem řekl, než se na ně vyřítili Návratáři.
A teď na něj naskákali jako na pravěkého nosorožce. Rozehnal se a pokusil se je ze sebe setřást, ale v servisním skafandru byly všechny pohyby těžkopádné. Narozdíl od vojenských exosuitů, tenhle nebyl stvořený k boji. Důsledky měl brzy pocítit přes veškerou sílu a schopnosti supervojáka. Rozháněl se pěstmi, ale byl příliš pomalý, se zaduněním padl na bok. Ucítil, jak do něj někdo zkouší něčím bodat, ale tuhý skafandr odolával. Pak se ozvalo zasyčení, jak mu s rupnutím někdo vyrval jednu z hadic na zádech. GUI skafandru blikalo výstražnými kontrolkami, že přes ně neviděl. Prudký otřes a hlasité křápnutí mu daly jasně na srozuměnou, že se mu někdo snaží rozlousknout přilbu. Chytili ho za nohy a vlekli, zatímco rukama odrážel sápající se ruce. Viděl rudě. Ne, to jen přes výstražné kontrolky přestalo být vidět cokoliv jiného.
Najednou ucítil chladný vzduch, jak se jim nějakým zázrakem podařilo odpojit mu a stáhnout rukavici. Divoši zaječeli a na pár úderů srdce dostal šanci. Neprováhal jí, vykopl prudce vzhůru a dva divoši odletěli dozadu, jeden se strašlivým výkřikem, který dozníval ještě nějakou chvíli. Osvobozenou rukou hmátl po rozepínání skafandru a rozepl ho, snažil se z něj vyhrabat a zároveň se postavit na nohy, ale ucítil další ruce, co ho chytaly a smýkaly s ním, reflexivně odrážel údery a napůl slepý se potácel okolo.
"Umělá muž další kůže! Aíííí! Aíííí!"
"Stáhnout i druhá kůže!"
"Haka-haka!"
Konečně se mu podařilo vyprostit horní polovinu těla ze skadanfru. Moc toho neviděl i tak, kolem byla tma a blikalo sem jen nouzové osvětlení skrz mřížkovaný strop. Nahoře se ozvaly výstřely. Někde hluboko dole také - snad v odpověď? Ale kdo střílel neměl čas zjišťovat. Bojoval o život. Sám neměl prostor ani čas střílet, vytáhl nůž a rozháněl se nalevo, napravo. Krájel, řezal, bodal. Pak mu nůž uvízl v čímsi těle a nový příval nepřátel mu ho vyrval z ruky. V zápalu boje z něj strhali nejen zbytky skafandru, ale i vestu a triko. Ucítil jak ho drápají nehty na kůži. Vydal ze sebe hluboký hrdelní ryk a odházel ze sebe útočníky, v bojovém rauši si už přivykl nedostatku světla, vnímal všemi smysly. Chytal ruce, lámal kosti, rozháněl se a kopal kolem sebe. Jednoho z útočníků popadl za krk a zlomil ho jako suchou větev. Holýma rukama rozséval okolo sebe zkázu. Nemyslel na nic jiného, než na přežití. Byl osamocený vlk obklopený smečkou toulavých psů. Bude se bránit zuby a drápy, bude-li třeba. Ale docházel mu dech. Loktem rozdrtil hrtan dalšímu útočníkovi a třetího chytil za vlasy a rozbil mu hlavu na padrť o zeď.
Zmatený ohledně toho, kdo je a kde je, pracuje tak těžce a s tak málem.Znovu zazní výstřely. Odpor utichá, divoši se s kvílením rozutíkají, někteří i s kusy skafandru a vybavení. Corneliu stojí obklopený hromadou těl, některé se ještě svíjí, jiné ne. Ztěžka oddychuje, zbrocený krví a špínou. Rozhlédne se. Uvědomí si, kde je.
"Maxi? Maxi kde jsi?", zavolá a šátrá v hromadě po noži. Konečně ho najde. Rozhlíží se. Musí sám vypadat trochu jako ti divoši, dojde mu. Strhne z jedné mrtvoly páchnoucí pončo z kousků umělé textílie a přehodí si ho přes hlavu, zakryje tak tím svůj taktický opasek a pistoli. Dalším kusem hadru si omotá svůj taktický holotab na předloktí - vypadá moc technicky a případné další Návratáře by dráždil od pohledu.
Snažíš se nahradit či opravit potrhané oblečení s naprosto vyčerpaným rozpočtem."Maxi?", zašeptal nervózně do šera.
Našel žebřík a vyšplhal se po něm vzhůru, protáhl se mezi příslušenstvím jakýchsi mechanických součástí a dostal se znovu na lépe osvětlený můstek. Opatrně se přibližoval a jeho instinkt ho varoval před nebezpečím. Sáhl po pistoli a vyklonil se za roh.
Tucet ozbrojenců z LowQuadského gangu Krtkodlaků pozvedl svoje zbraně...
-
Hope and Glory
- Příspěvky: 318
- Registrován: 11. 6. 2021, 23:05
Re: [HRA] Kniha druhá - HoGlo se probouzí
Protože vlézt do území Návratářů bylo nevratné a nebezpěčné ... a Corneliu o tom něco ve výtahu nakecal, byla to
Rozhodná akce a dokonce nebezpečná.
Tak nebezpečná, že si z ní Corneliu odnesl +1EXP do společného Poolu ... a zároveň Povrchove zranění způsobené Návratáři.
Popiš nám, jaké je a proč se do doby, než si ho vyléčíš/zahojíš, z něj pro tebe stane 1 z:
● NÁSTROJ +1
● POUTO 1 související se zraněním
● Magická nebo Nelidská DOVEDNOST 2, dává-li to smysl.
Rozhodná akce a dokonce nebezpečná.
Tak nebezpečná, že si z ní Corneliu odnesl +1EXP do společného Poolu ... a zároveň Povrchove zranění způsobené Návratáři.
Popiš nám, jaké je a proč se do doby, než si ho vyléčíš/zahojíš, z něj pro tebe stane 1 z:
● NÁSTROJ +1
● POUTO 1 související se zraněním
● Magická nebo Nelidská DOVEDNOST 2, dává-li to smysl.
-
J35U5xMachina
- Příspěvky: 137
- Registrován: 12. 7. 2021, 18:51
Re: [HRA] Kniha druhá - HoGlo se probouzí
... pod železnou konstrukcí ...
Skloním se nad mrtvým skavenem, tedy vlastně Návratářem. Můj první irl kill. Čekal jsem, že to bude jiné, dramatičtější... Vlastně ani nevím, proč jsem to udělal. Když se ozvala střelba, naskočil mi adrenalin a bojová hudba z Vejru. Když mě pak první z nich srazil, jednal jsem tak nějak automaticky, překulil se, popadl Čepel!, ťal. Ale asi to tak mělo být. Po krysách následují skřeti...
Sundám svůj vizor. Nemám tu s sebou svého d'Rona, takže udělám jediné, co mohu. Přidřepnu nad mrtvým, natáhnu ruku s vizorem a pořídím selfie postaru.
Vše žeroucí ústa na mě udělají dojem. Velikostí i pomalováním od Návratářů. Co je asi za nimi? Servisní výstup kam? Jestli do nich Návratáři něco házejí, těžko je za nimi voda. A nějaká pustina také nedává moc smysl, do ní by Návratáři už dávno utekli - i kdyby je měla časem zabít radiace, nebo nedostatek potravy. A rozhodně by tam nic neházeli jako do chřtánu. Ne za těmi vraty musí být prázdno - nekonečná prázdnota.
Tak přeci jen měl Corneliu pravdu. Jsme ve vesmíru. Na obří orbitální stanici, nejspíš. To vysvětluje i ty solární panely.
Pravda mě nezasáhne, tak, jak bych čekal. Možná je to tím, že mě na ni Corneliu už připravoval, před několika dny ve Vejrové simulaci. Země na tom byla špatně, dávalo smysl odlétnout - získat nadhled - a žít na její orbitě.
"Takže co to pro nás znamená?" zamumlám, protože jsem zvyklý přemýšlet až při natáčení vlogu, "A hlavně, proč to CMWGE tají? Corneliu naznačoval, že pravda se musí dávkovat, běžní Majdexané - vy ne mis fans, vy jste výjimeční - by z toho mohli mít úzkost. Přece jen vesmírná stanice je uzavřený systém = omezené zdroje. A modří nebo ti, co hrají RTS, vědí, už vědí, že kontrola nad zdroji znamená vítězství. A taky to znamená, že Pořádci a případní CMWGE pořádkoví droni nebo roboti je vše, co může zabránit případnému chaosu. Kdyby tu začali boje, nepřijde žádná národní garda, aby sjednala pořádek, žádná mezinárodní pomoc. Pokud by někdo dostatečně schopný - jako třeba Krysysel - věděl, co víme teď my, a rozhodl se převzít moc... Musel by vyřadit CMWGE a postavit se Pořádkům. Kdyby ale získal moment překvapení, měl nějaký trumf, potom... Může ovládnout celé HoupGlo a pokud zvítězí - nikdo z venku už jeho vítězství nezvrátí."
¡Cink!Vyslovíš teorii či domněnku ohledně toho, jak něco zapadá do paradigmatu, o kterém neustále přemýšlíš, či jak ho to mění.
Náhle si uvědomím, co říkala Míja o plánovaném útoku na Majdex, o Ohmech a právě Krysyslovi. Poleje mě studený pot. Takže by to mohla být pravda. Musím varovat Corneliu, Tobyho, svoji rodinu... Na druhé straněhrdina se přece nenechává zachraňovat ostatními, řeší problémy sám. Nebo především sám. Navíc bych Velkému psovi musel přiznat, že první věc, co jsem bez něj udělal bylo, že jsem ztratil jedno z jeho štěňat. Ne, měl by mě pak dál za zelenáče. Nejdřív se musím ujistit, že nápad nechat Míju Krysyslovi nebyl špatný nápad - a pokud byl, tak ji zachránit. Až potom můžu kontaktovat Cornelia a říct mu všechno ostatní - vypadat u toho jako hustokrutopřísný borec.
Ale jak říkáme my gameři - nejbližší quest first! A dárek pro Míju leží kousek odtud na <prokletém místě, kde zrádný maskomuž zemřel>.
Prim! Jestli je nějaké místo, kam má hrdina jít - je to právě to prokleté. A raději sebou pohnu. Co kdyby se ty vrata rozhodli tam ti nahoře nebo kdokoli jiný zrovna teď otevřít?
Skloním se nad mrtvým skavenem, tedy vlastně Návratářem. Můj první irl kill. Čekal jsem, že to bude jiné, dramatičtější... Vlastně ani nevím, proč jsem to udělal. Když se ozvala střelba, naskočil mi adrenalin a bojová hudba z Vejru. Když mě pak první z nich srazil, jednal jsem tak nějak automaticky, překulil se, popadl Čepel!, ťal. Ale asi to tak mělo být. Po krysách následují skřeti...
Sundám svůj vizor. Nemám tu s sebou svého d'Rona, takže udělám jediné, co mohu. Přidřepnu nad mrtvým, natáhnu ruku s vizorem a pořídím selfie postaru.
Vše žeroucí ústa na mě udělají dojem. Velikostí i pomalováním od Návratářů. Co je asi za nimi? Servisní výstup kam? Jestli do nich Návratáři něco házejí, těžko je za nimi voda. A nějaká pustina také nedává moc smysl, do ní by Návratáři už dávno utekli - i kdyby je měla časem zabít radiace, nebo nedostatek potravy. A rozhodně by tam nic neházeli jako do chřtánu. Ne za těmi vraty musí být prázdno - nekonečná prázdnota.
Tak přeci jen měl Corneliu pravdu. Jsme ve vesmíru. Na obří orbitální stanici, nejspíš. To vysvětluje i ty solární panely.
Pravda mě nezasáhne, tak, jak bych čekal. Možná je to tím, že mě na ni Corneliu už připravoval, před několika dny ve Vejrové simulaci. Země na tom byla špatně, dávalo smysl odlétnout - získat nadhled - a žít na její orbitě.
"Takže co to pro nás znamená?" zamumlám, protože jsem zvyklý přemýšlet až při natáčení vlogu, "A hlavně, proč to CMWGE tají? Corneliu naznačoval, že pravda se musí dávkovat, běžní Majdexané - vy ne mis fans, vy jste výjimeční - by z toho mohli mít úzkost. Přece jen vesmírná stanice je uzavřený systém = omezené zdroje. A modří nebo ti, co hrají RTS, vědí, už vědí, že kontrola nad zdroji znamená vítězství. A taky to znamená, že Pořádci a případní CMWGE pořádkoví droni nebo roboti je vše, co může zabránit případnému chaosu. Kdyby tu začali boje, nepřijde žádná národní garda, aby sjednala pořádek, žádná mezinárodní pomoc. Pokud by někdo dostatečně schopný - jako třeba Krysysel - věděl, co víme teď my, a rozhodl se převzít moc... Musel by vyřadit CMWGE a postavit se Pořádkům. Kdyby ale získal moment překvapení, měl nějaký trumf, potom... Může ovládnout celé HoupGlo a pokud zvítězí - nikdo z venku už jeho vítězství nezvrátí."
¡Cink!
Vyslovíš teorii či domněnku ohledně toho, jak něco zapadá do paradigmatu, o kterém neustále přemýšlíš, či jak ho to mění.Náhle si uvědomím, co říkala Míja o plánovaném útoku na Majdex, o Ohmech a právě Krysyslovi. Poleje mě studený pot. Takže by to mohla být pravda. Musím varovat Corneliu, Tobyho, svoji rodinu... Na druhé straně
hrdina se přece nenechává zachraňovat ostatními, řeší problémy sám. Nebo především sám. Navíc bych Velkému psovi musel přiznat, že první věc, co jsem bez něj udělal bylo, že jsem ztratil jedno z jeho štěňat. Ne, měl by mě pak dál za zelenáče. Nejdřív se musím ujistit, že nápad nechat Míju Krysyslovi nebyl špatný nápad - a pokud byl, tak ji zachránit. Až potom můžu kontaktovat Cornelia a říct mu všechno ostatní - vypadat u toho jako hustokrutopřísný borec.Ale jak říkáme my gameři - nejbližší quest first! A dárek pro Míju leží kousek odtud na <prokletém místě, kde zrádný maskomuž zemřel>.
Prim! Jestli je nějaké místo, kam má
hrdina jít - je to právě to prokleté. A raději sebou pohnu. Co kdyby se ty vrata rozhodli tam ti nahoře nebo kdokoli jiný zrovna teď otevřít?-
Max Richter
- Příspěvky: 125
- Registrován: 14. 6. 2021, 12:06
Re: [HRA] Kniha druhá - HoGlo se probouzí
... nedaleko přechodové komory ...
Přeskočím hromadu ze zdi vytrhaných kabelů, protáhnu se mezi potrubím, na moment ohlédnu za sebe a pokračuju ve zběsilém běhu. Pleskání bosých nohou a směska ostrých skřeků mě stále pronásleduje. Je to skoro jako posledně, jenom dneska nestřílím, protože ten chlap taky nestřílel. Uskočím doleva, přikrčím se a nad hlavou mi proletí projektil. Zazvoní o stěnu chodby, já skočím na druhou stranu a nalepím se na zeď. Kolem obličeje mě mine druhý. Nechápu, nerozumím - měly mě trefit oba. Ale teď není čas na blbosti. Musím zhruba dvacet metrů sprintem a pak k zemi.
Už v kleci jsem viděl kudy poběžím a kam budu uskakovat. Než Cor otevřel tlakové dveře, zahlídl jsem na plášti v odrazech mezi hvězdami hustý les a v něm... chlapa. S pomalu se rozvíjející hudbou jsem pochopil, že bude zle. Jenom mi nebylo jasné, jestli to schytám já, nebo Cor. Viděl jsem bruneta se zářivýma očima, takže v prdeli skončí Corneliu. Ale... nezvládl jsem nic říct. Jenom jsem si nechal pomoct ze skafandru a pak jsem už je uslyšel. Sotva jsem shodil ten mundůr, už jenom přišlo pár ran, já sklouzl nějakou odpadní šachtou dolů, Cora nechal vzadu a vyběhl jsem...
Narazím v plné rychlosti do zdi a odrazím se stranou mezi vysoké kovové tanky. Další pár projektilů o ně zazvoní a jeden mě trefí neškodně plochou stranou. Pořád ještě nevím, jestli to po mně střílí nebo hážou, ale podle skladby bych už měl být prošpikovaný jak ježek a polomrtvý. Nechápu, jaktože tomu uhýbám. Tohle se přece nemá stát! Vždyť běžím prostorem stejně jako ten chlap, uhýbám přívalu šípů... jaktože mě ještě netrefili? Nebo... nebo to fakt bylo o Corneliovi? Já tu zbytečně skáču sem a tam a přitom mě vůbec trefit nemají? Sakra práce, jsem to ale vůl!
Prokličkuju dál mezi tanky, k jednomu se nalepím zády, odjistím pistoli a pustím za sebe několik výstřelů. Výkřiků přibude, pleskání nohou se nezastaví. Rozhlédnu se rychle kolem, zahlídnu mříž a skočím k ní. Zvládnu ji vyrvat dřív, než přilítne další střela a skočím dovnitř. Protáhnu se jakousi zrezlou ventilací jen pár metrů dál a pak podemnou rupnou plechy a já se zřítím kamsi dolů.
Jsi bodnut do těla, pravděpodobně ve snu/představě.
Probere mě ostrý zápach alkoholu. Otevřu oči s pocitem, že jsem vychlastal hospodu, ale to jenom nademnou stojí několik chlápku s otevřenou flaškou a jámám od jejího obsahu mokrý ksicht.
"Ty seš co za čuráka?" zeptá se mě jeden a zamává mi před obličejem mojí vlastní pistolí.
"Těžko říct," zachrčím. "Nic mi nehraje, nemám představu."
"Děláš si ze mě prdel, jo?"
"Nene, moment," zavolám a rychle pustím přehrávač. Náhodný výběr mě tentokrát zklame.
"Tak co? Mluv, nebo to do tebe napálím!"
"Eh, moment..." zkusím to ještě jednou a zrychlím přehrávání na stopadesát procent. Už tak dynamická hudba nabere strašné grády a v hlavě se mi začnou honit strašně zmatené obrazy.
"My se známe, že?" zeptám se černovlasé ženy, která vstoupí do skupiny těch gaunerů.
"Cože?" odpoví mi hrubým hlasem jeden z nich.
"Tebe jsem se neptal, ale to kafe si vezmu..."
Odněkud mi přistane rána. Vyplivnu trochu krve a začne pršet. Voda mě pohltí a já se pokusím plavat. Zamotám se u toho do svých vlastních vlasů a ztratím se v prostoru. Dvoje ruce mě popadnou a zvednou ze země. Vytáhnou mě na jakési dřevěné molo a táhnou po něm pryč.
"Eh... co ta černá krychle... tu tady nenechávejte... je důležitá!" vymáčknu ze sebe.
"Cos to řekl?" zařve mi někdo do obličeje a zas ležím na zemi.
"Jak ví o krychli?" ozve se jiný hlas.
"Nevím, ale vědět o ní nemá."
"Cornelie!" zavolám na první známou tvář, která se vyrýsuje z všudypřítomné vodní masy.
"Bacha, druhý hazjl!" zařve zas někdo.
"Hni se špíno a tvůj kámoš zhebne!"
Nehýbu se. Nemám na to sílu a ani nevím, kterým směrem by to vlastně mělo být.
Tvé vlasy rostou v reálném čase, pravděpodobně ve snu/představě.
Jsi někým zachráněn.
"Od Návratářů? Dva? Zajímavé věcičky říkáš? Tak jen dál, jen dál!", ozvalo se z interkomu...
Dostanu další dloubanec do žeber a bez dlouhého přemýšlení pokračuju dál dopředu. Dostaneme se do užší chodby, kde se konečně dostanu poblíž Cornelia.
"Jaktože seš živej?" syknu na něj. "Měls být... mrtvý, když nejsem já. Nebo ses nějak těch šípů zbavil? Zastavil je ten... skafandr? Proto máš teď tyhle hadry?"
"Hubu drž, dokud se tě někdo nezeptá, jasný?" dostanu další flákanec. "A Krysysla bude určitě moc zajímat, co víš o krychli."
"Hmm," zavrčím a jsem zticha. Na Cora ale dál hledím nevěřícně dál. Jaktože jsme oba v pořádku? To se přece nemělo stát. Nebo to byla všechno jen nějaká symbolika? Ne, nemohla být, viděl jsem to jasně. Doprdele... že bych bez CMWGE neviděl věci jasně? Posral jsem tou operací všechno? Nebo... ne, to je přece blbost. I když... co já vím, žejo. Tak dlouho jsem žil v dokonalém systému řízeném všemocnou AI, že je těžké si to celé představit. Ale co když... třeba... co když by budoucnost nebyla daná?
Core, HG, vracím slovo.
Přeskočím hromadu ze zdi vytrhaných kabelů, protáhnu se mezi potrubím, na moment ohlédnu za sebe a pokračuju ve zběsilém běhu. Pleskání bosých nohou a směska ostrých skřeků mě stále pronásleduje. Je to skoro jako posledně, jenom dneska nestřílím, protože ten chlap taky nestřílel. Uskočím doleva, přikrčím se a nad hlavou mi proletí projektil. Zazvoní o stěnu chodby, já skočím na druhou stranu a nalepím se na zeď. Kolem obličeje mě mine druhý. Nechápu, nerozumím - měly mě trefit oba. Ale teď není čas na blbosti. Musím zhruba dvacet metrů sprintem a pak k zemi.
Už v kleci jsem viděl kudy poběžím a kam budu uskakovat. Než Cor otevřel tlakové dveře, zahlídl jsem na plášti v odrazech mezi hvězdami hustý les a v něm... chlapa. S pomalu se rozvíjející hudbou jsem pochopil, že bude zle. Jenom mi nebylo jasné, jestli to schytám já, nebo Cor. Viděl jsem bruneta se zářivýma očima, takže v prdeli skončí Corneliu. Ale... nezvládl jsem nic říct. Jenom jsem si nechal pomoct ze skafandru a pak jsem už je uslyšel. Sotva jsem shodil ten mundůr, už jenom přišlo pár ran, já sklouzl nějakou odpadní šachtou dolů, Cora nechal vzadu a vyběhl jsem...
Narazím v plné rychlosti do zdi a odrazím se stranou mezi vysoké kovové tanky. Další pár projektilů o ně zazvoní a jeden mě trefí neškodně plochou stranou. Pořád ještě nevím, jestli to po mně střílí nebo hážou, ale podle skladby bych už měl být prošpikovaný jak ježek a polomrtvý. Nechápu, jaktože tomu uhýbám. Tohle se přece nemá stát! Vždyť běžím prostorem stejně jako ten chlap, uhýbám přívalu šípů... jaktože mě ještě netrefili? Nebo... nebo to fakt bylo o Corneliovi? Já tu zbytečně skáču sem a tam a přitom mě vůbec trefit nemají? Sakra práce, jsem to ale vůl!
Prokličkuju dál mezi tanky, k jednomu se nalepím zády, odjistím pistoli a pustím za sebe několik výstřelů. Výkřiků přibude, pleskání nohou se nezastaví. Rozhlédnu se rychle kolem, zahlídnu mříž a skočím k ní. Zvládnu ji vyrvat dřív, než přilítne další střela a skočím dovnitř. Protáhnu se jakousi zrezlou ventilací jen pár metrů dál a pak podemnou rupnou plechy a já se zřítím kamsi dolů.
Jsi bodnut do těla, pravděpodobně ve snu/představě.Probere mě ostrý zápach alkoholu. Otevřu oči s pocitem, že jsem vychlastal hospodu, ale to jenom nademnou stojí několik chlápku s otevřenou flaškou a jámám od jejího obsahu mokrý ksicht.
"Ty seš co za čuráka?" zeptá se mě jeden a zamává mi před obličejem mojí vlastní pistolí.
"Těžko říct," zachrčím. "Nic mi nehraje, nemám představu."
"Děláš si ze mě prdel, jo?"
"Nene, moment," zavolám a rychle pustím přehrávač. Náhodný výběr mě tentokrát zklame.
"Tak co? Mluv, nebo to do tebe napálím!"
"Eh, moment..." zkusím to ještě jednou a zrychlím přehrávání na stopadesát procent. Už tak dynamická hudba nabere strašné grády a v hlavě se mi začnou honit strašně zmatené obrazy.
"My se známe, že?" zeptám se černovlasé ženy, která vstoupí do skupiny těch gaunerů.
"Cože?" odpoví mi hrubým hlasem jeden z nich.
"Tebe jsem se neptal, ale to kafe si vezmu..."
Odněkud mi přistane rána. Vyplivnu trochu krve a začne pršet. Voda mě pohltí a já se pokusím plavat. Zamotám se u toho do svých vlastních vlasů a ztratím se v prostoru. Dvoje ruce mě popadnou a zvednou ze země. Vytáhnou mě na jakési dřevěné molo a táhnou po něm pryč.
"Eh... co ta černá krychle... tu tady nenechávejte... je důležitá!" vymáčknu ze sebe.
"Cos to řekl?" zařve mi někdo do obličeje a zas ležím na zemi.
"Jak ví o krychli?" ozve se jiný hlas.
"Nevím, ale vědět o ní nemá."
"Cornelie!" zavolám na první známou tvář, která se vyrýsuje z všudypřítomné vodní masy.
"Bacha, druhý hazjl!" zařve zas někdo.
"Hni se špíno a tvůj kámoš zhebne!"
Nehýbu se. Nemám na to sílu a ani nevím, kterým směrem by to vlastně mělo být.
Tvé vlasy rostou v reálném čase, pravděpodobně ve snu/představě. Jsi někým zachráněn."Od Návratářů? Dva? Zajímavé věcičky říkáš? Tak jen dál, jen dál!", ozvalo se z interkomu...
Dostanu další dloubanec do žeber a bez dlouhého přemýšlení pokračuju dál dopředu. Dostaneme se do užší chodby, kde se konečně dostanu poblíž Cornelia.
"Jaktože seš živej?" syknu na něj. "Měls být... mrtvý, když nejsem já. Nebo ses nějak těch šípů zbavil? Zastavil je ten... skafandr? Proto máš teď tyhle hadry?"
"Hubu drž, dokud se tě někdo nezeptá, jasný?" dostanu další flákanec. "A Krysysla bude určitě moc zajímat, co víš o krychli."
"Hmm," zavrčím a jsem zticha. Na Cora ale dál hledím nevěřícně dál. Jaktože jsme oba v pořádku? To se přece nemělo stát. Nebo to byla všechno jen nějaká symbolika? Ne, nemohla být, viděl jsem to jasně. Doprdele... že bych bez CMWGE neviděl věci jasně? Posral jsem tou operací všechno? Nebo... ne, to je přece blbost. I když... co já vím, žejo. Tak dlouho jsem žil v dokonalém systému řízeném všemocnou AI, že je těžké si to celé představit. Ale co když... třeba... co když by budoucnost nebyla daná?
Core, HG, vracím slovo.
-
Hope and Glory
- Příspěvky: 318
- Registrován: 11. 6. 2021, 23:05
Re: [HRA] Kniha druhá - HoGlo se probouzí
... u airlocku co vypadá jako zubatá ústa...
Cheesus už se chystá odejít, když v tu chvíli upoutá jeho pozornost slabá záře v jednom místě malby.
Slabá vrstva barev tam zakrývá nějakou obrazovku.
Nedá mu to a vezme čepel a opatrně vede nakrojí malbu a dokonalým ostřím ji odlupuje jako expert na suši, který zrovna svléká lososa z kůže.
Obrazovka zprostředkovává pohled dvou kamer.
Jedna hledí do prázdné přechodové komory.
Druhá ukazuje prostor za ní - a jakousi síť, plnou technického haraburdí, která je v těch místech ukotvena pod dvojici kolejí.
Je zvláštní vidět věci v oné sítí "viset", když jsou ve vesmíru, člověk by intuitivně předpokládal, že pokus je uvnitř lodi umělá gravitace jako ve Vejrových spaceoperách, budou venku poletovat ve stavu beztíže. Buďto nejsou na orbitě nebo je to s tou gravitací ve skutečnosti jinak než ve fantazii autorů Vejrových programů.
Nicméně na tyhle myšlenky Cheesus nemá čas, protože mu okamžitě dojde, co vidí na vrchu té hromady.
Je tam maska, kterou popisovala Míja i s umělou hlavou a dráty trčícími pod ní.
J3SUS nevěděl, o čem přemýšlet dřív. Zda o tom, jak se k masce dostat, nebo o tom, kdo si chodí do vzduchoprázdna natahovat síť, aby chytal bordel, který Návratáři vyhazují do vesmíru.
Cheesus už se chystá odejít, když v tu chvíli upoutá jeho pozornost slabá záře v jednom místě malby.
Slabá vrstva barev tam zakrývá nějakou obrazovku.
Nedá mu to a vezme čepel a opatrně vede nakrojí malbu a dokonalým ostřím ji odlupuje jako expert na suši, který zrovna svléká lososa z kůže.
Obrazovka zprostředkovává pohled dvou kamer.
Jedna hledí do prázdné přechodové komory.
Druhá ukazuje prostor za ní - a jakousi síť, plnou technického haraburdí, která je v těch místech ukotvena pod dvojici kolejí.
Je zvláštní vidět věci v oné sítí "viset", když jsou ve vesmíru, člověk by intuitivně předpokládal, že pokus je uvnitř lodi umělá gravitace jako ve Vejrových spaceoperách, budou venku poletovat ve stavu beztíže. Buďto nejsou na orbitě nebo je to s tou gravitací ve skutečnosti jinak než ve fantazii autorů Vejrových programů.
Nicméně na tyhle myšlenky Cheesus nemá čas, protože mu okamžitě dojde, co vidí na vrchu té hromady.
Je tam maska, kterou popisovala Míja i s umělou hlavou a dráty trčícími pod ní.
J3SUS nevěděl, o čem přemýšlet dřív. Zda o tom, jak se k masce dostat, nebo o tom, kdo si chodí do vzduchoprázdna natahovat síť, aby chytal bordel, který Návratáři vyhazují do vesmíru.
-
Max Richter
- Příspěvky: 125
- Registrován: 14. 6. 2021, 12:06
Re: [HRA] Kniha druhá - HoGlo se probouzí
... u Krysysla ...
Dotáhnou nás skrz jakési hlídané chodby až do menší haly naplněné věcmi a lidmi. Většinu lidí vyženou, nás s Corem zašoupnou do staré kožené sedačky a dva z bouchačů se vmáčknou vedle nás. Zbytek postává okolo, většina za zády a i kdybych si pustil antalogii TOP 1000 20.-23. století, stejně nevymyslím, jak se odsud dostat bez kulky v hlavě. A zatím se mi zdá, že Corneliu to vidí podobně, takže máme nějaký čas na žití k dobru.
"Tak to se podívejme, koho nám sem čerti nesou," uculí se tlusťoch, který k nám sleze ze schodiště. Nikdy jsem ho neviděl, ale poznám ho hned. Takovýchhle ksichtů tu nebude moc.
"Tenhle je od pořádků," zahučí jedna z goril a zamává mojí pistolí.
"Faking džob," odplivne si tlusťoch. Z kouta přiskočí drobná dívka, padne na kolena a začne to leštit hadříkem. "Tohle má být ňáká podělaná šťára nebo co? Nebo se pokoušíte o nějakou rádoby vytuněnou diverzi? Mě ale nepřekoumeš, chlapečku. Naopak, já z tebe vytáhnu, o co ti jde!"
Tlusťoch trhne hlavou k jednomu bouchači a ten odněkud z kapsy podá kleště. A nějaké dvě ruce mi zezadu chytí hlavu a zmáčknou bradu.
"Pojď sem, chlapečku, podíváme se, co nám povíš!"
"Hem hal uýpouěď," zkusím ho zastavit.
"Co to kecáš?"
"Hejsem endéuhedé!" zařvu.
"Je ve výslužbě," rozhodí rukama Cor a ruce s kleštěmi se zastaví někde u mých stoliček. "Ta nezahojená díra na hlavě to dokazuje."
Tlusťoch vytáhne své pracky z mojí pusy a zatlačí mi hlavu do křesla.
"Gůd, Gůd," zamlaská, "ale pořád nevím, co tu chce."
"Ehm..." zamlaskám a vrátím si čelist na původní místo. "Měli jsme problém s Návratáři, zbytek je jenom náhoda."
"Náhoda?" zacvaká mi kleštěmi u očí. "A ještě mi budeš tvrdit, že o krychli víš taky náhodou, co?"
"Ééé..." kouknu se na něj i na Cornelia. "Dejme tomu. Moc o tom zatím nevím, leakuje mi trochu hlava, těžko vysvětlovat. Ale už chápu, že to je něco, co chceš do sbírky, že ano, Krysysle? Nebo pane Krysysle? Nevím, na co jste tu zvyklý."
"Á, pán je ke všemu ještě drzej, co?"
"To vůbec, ale znám tě jenom z reportů a databáze, a tam toho moc není."
"Mno, budiž. A o krychli ses dozvěděl taky tam?"
"Eh, fakt ne," znovu pokrčím rameny. "Jenom vím, že je někde u vody... dá se... defragmentovat? A hlídá ji nějaká... žena. Dlouhé tmavé vlasy? Víc nic."
Někoho uklidňuješ.
Krysyslova ruka klesne a kleště zazvoní o zem. Vymění si se svými bouchači několik významných pohledů a pak znovu koukne na mě.
"Kde toho takovej lůsr od pořádků tolik zjistil? Heh, áj don' nou, áj don' kér. Nejsi první exces z Majdexu, který se mi v poslední době dostal do sbírky. A když, zdá se, zvládáme vytěžit Míju, s tebou to půjde taky."
Snažím se sebou netrhnout moc výrazně a Cor má většinou nervy ze železa, takže snad jsme se teď moc neproflákli.
"Takže," pokračuje Krysysel, " mi tu krychli najdeš. A za odměnu... hm, co bychom ti tak mohli nabídnout?" Chlápci kolem se zachehtají. "Za odměnu tě nechám žít. Možná."
"Určitě," troufnu si smlouvat. "Určitě mě necháš žít a tady kolegu taky. Šlo by?"
Krysysel se málem zalkne smíchy.
"Ví vil sí, ví vil sí. Ale vážně. Jestli víš, že je někde u vody, víš to co my. A to tady v LoWods neví nikdo, chápeš? A jestli víš i víc... máš cenu. Takže souhlasíš s tím, že teď děláš pro mě, jo?"
"Budiž," pokrčím rameny. Jako bych měl na vybranou. "Ale fakt nevím, co hledám."
"Heh, ty seš mi případ," zakroutí Krysysel hlavou a praští sebou do vedlejšího křesla. "To i tady tupý Ruhn ví víc, že jo?"
"Ja... jasně, šéfe," ozve se jedna z goril. "Krychle je vejr!"
Ostatní reagují smíchem.
"Ne.. ne... fakt! Celý vejr je v té jedné kostce! Všechno je vevnitř! Je bezdrát..."
"Hubu drž!" okřikne ho Krysysel. "Jasně, že v tom není Vejr, ty můj osobní policajte. Nou nou, je to něco lepšího!" Krysysel se křivě usměje a nahne se k nám spiklenecky, jako by snad mohl někdo někde poslouchat. "Je to 'jenom' růtový přístup k šejdnetu. Kreky, protokoly, sám nevím. Ale kdo má krychli, může do šejdnetu odkudkoliv, kdykoliv, bez povolení a bez kontroly. Aspoň se to teda říká, heh. Ale to je jedno. Ty mi to prostě najdeš a doneseš, jasný? Nebo tě mojí chlapi, co ti budou dělat doprovod, omotají ledpáskem a hodí Návratářům do tábora, rozumíme si?"
Polknu a kývnu, že rozumíme. Otočím se na Cornelia a pokrčím rameny. Doufám, že nebude nějak hlasitě protestovat, pořád tu je ještě dost skladeb z posledních dní, ve kterých tekla krev a mohly by se týkat dneška, že jo...
Core, co ty na to?
HG, jestli v tom vidíš potřebu nějakého intentu, žánrovku nebo já nevím co, sem s tím.
Dotáhnou nás skrz jakési hlídané chodby až do menší haly naplněné věcmi a lidmi. Většinu lidí vyženou, nás s Corem zašoupnou do staré kožené sedačky a dva z bouchačů se vmáčknou vedle nás. Zbytek postává okolo, většina za zády a i kdybych si pustil antalogii TOP 1000 20.-23. století, stejně nevymyslím, jak se odsud dostat bez kulky v hlavě. A zatím se mi zdá, že Corneliu to vidí podobně, takže máme nějaký čas na žití k dobru.
"Tak to se podívejme, koho nám sem čerti nesou," uculí se tlusťoch, který k nám sleze ze schodiště. Nikdy jsem ho neviděl, ale poznám ho hned. Takovýchhle ksichtů tu nebude moc.
"Tenhle je od pořádků," zahučí jedna z goril a zamává mojí pistolí.
"Faking džob," odplivne si tlusťoch. Z kouta přiskočí drobná dívka, padne na kolena a začne to leštit hadříkem. "Tohle má být ňáká podělaná šťára nebo co? Nebo se pokoušíte o nějakou rádoby vytuněnou diverzi? Mě ale nepřekoumeš, chlapečku. Naopak, já z tebe vytáhnu, o co ti jde!"
Tlusťoch trhne hlavou k jednomu bouchači a ten odněkud z kapsy podá kleště. A nějaké dvě ruce mi zezadu chytí hlavu a zmáčknou bradu.
"Pojď sem, chlapečku, podíváme se, co nám povíš!"
"Hem hal uýpouěď," zkusím ho zastavit.
"Co to kecáš?"
"Hejsem endéuhedé!" zařvu.
"Je ve výslužbě," rozhodí rukama Cor a ruce s kleštěmi se zastaví někde u mých stoliček. "Ta nezahojená díra na hlavě to dokazuje."
Tlusťoch vytáhne své pracky z mojí pusy a zatlačí mi hlavu do křesla.
"Gůd, Gůd," zamlaská, "ale pořád nevím, co tu chce."
"Ehm..." zamlaskám a vrátím si čelist na původní místo. "Měli jsme problém s Návratáři, zbytek je jenom náhoda."
"Náhoda?" zacvaká mi kleštěmi u očí. "A ještě mi budeš tvrdit, že o krychli víš taky náhodou, co?"
"Ééé..." kouknu se na něj i na Cornelia. "Dejme tomu. Moc o tom zatím nevím, leakuje mi trochu hlava, těžko vysvětlovat. Ale už chápu, že to je něco, co chceš do sbírky, že ano, Krysysle? Nebo pane Krysysle? Nevím, na co jste tu zvyklý."
"Á, pán je ke všemu ještě drzej, co?"
"To vůbec, ale znám tě jenom z reportů a databáze, a tam toho moc není."
"Mno, budiž. A o krychli ses dozvěděl taky tam?"
"Eh, fakt ne," znovu pokrčím rameny. "Jenom vím, že je někde u vody... dá se... defragmentovat? A hlídá ji nějaká... žena. Dlouhé tmavé vlasy? Víc nic."
Někoho uklidňuješ.Krysyslova ruka klesne a kleště zazvoní o zem. Vymění si se svými bouchači několik významných pohledů a pak znovu koukne na mě.
"Kde toho takovej lůsr od pořádků tolik zjistil? Heh, áj don' nou, áj don' kér. Nejsi první exces z Majdexu, který se mi v poslední době dostal do sbírky. A když, zdá se, zvládáme vytěžit Míju, s tebou to půjde taky."
Snažím se sebou netrhnout moc výrazně a Cor má většinou nervy ze železa, takže snad jsme se teď moc neproflákli.
"Takže," pokračuje Krysysel, " mi tu krychli najdeš. A za odměnu... hm, co bychom ti tak mohli nabídnout?" Chlápci kolem se zachehtají. "Za odměnu tě nechám žít. Možná."
"Určitě," troufnu si smlouvat. "Určitě mě necháš žít a tady kolegu taky. Šlo by?"
Krysysel se málem zalkne smíchy.
"Ví vil sí, ví vil sí. Ale vážně. Jestli víš, že je někde u vody, víš to co my. A to tady v LoWods neví nikdo, chápeš? A jestli víš i víc... máš cenu. Takže souhlasíš s tím, že teď děláš pro mě, jo?"
"Budiž," pokrčím rameny. Jako bych měl na vybranou. "Ale fakt nevím, co hledám."
"Heh, ty seš mi případ," zakroutí Krysysel hlavou a praští sebou do vedlejšího křesla. "To i tady tupý Ruhn ví víc, že jo?"
"Ja... jasně, šéfe," ozve se jedna z goril. "Krychle je vejr!"
Ostatní reagují smíchem.
"Ne.. ne... fakt! Celý vejr je v té jedné kostce! Všechno je vevnitř! Je bezdrát..."
"Hubu drž!" okřikne ho Krysysel. "Jasně, že v tom není Vejr, ty můj osobní policajte. Nou nou, je to něco lepšího!" Krysysel se křivě usměje a nahne se k nám spiklenecky, jako by snad mohl někdo někde poslouchat. "Je to 'jenom' růtový přístup k šejdnetu. Kreky, protokoly, sám nevím. Ale kdo má krychli, může do šejdnetu odkudkoliv, kdykoliv, bez povolení a bez kontroly. Aspoň se to teda říká, heh. Ale to je jedno. Ty mi to prostě najdeš a doneseš, jasný? Nebo tě mojí chlapi, co ti budou dělat doprovod, omotají ledpáskem a hodí Návratářům do tábora, rozumíme si?"
Polknu a kývnu, že rozumíme. Otočím se na Cornelia a pokrčím rameny. Doufám, že nebude nějak hlasitě protestovat, pořád tu je ještě dost skladeb z posledních dní, ve kterých tekla krev a mohly by se týkat dneška, že jo...
Core, co ty na to?
HG, jestli v tom vidíš potřebu nějakého intentu, žánrovku nebo já nevím co, sem s tím.