[Šílený experiment] {PbP} Karak - Hra

[MarkyParky]

Herní vlákno
Organizační vlákno

Mapa:








Hrajem.

[Faskal]

* Ano, a navíc kuchař v záchvatu boje a zmatení zlým kouzlem až příliš pozdě pocítil, že má pod žebry zaraženou Erbaldovu věrnou kudlu. Ve chvíli, kdy kuchař Erbaldovi dával svůj křivák pod krk, už byl mrtvý, jenom ještě několik okamžiků trvalo, než si jeho tělo zmítané dvojím vědomím získalo vlastní vládu a dovolilo si zemřít. Erbald vytrhl z mrtvého těla kudlu, utřel ji do kuchařovy zástěry a vyplížil se ven. (Zaškrtávám Výbavu.)*

[MarkyParky]

* Ano, a navíc si Erbald mizející do tmy nevšiml, kolik krve z kuchařovy hluboké rány vyteklo. Našlapal do ní a když se doplížil tmou na křižovatku a pokračoval někam dál, nechával za sebou zřetelnou, krví páchnoucí stopu, (Proškrtávám Schopnosti). *

A-054.jpg

[Pieta]

... cestou ke knihovně ...

Sigmund, který si odběhl prověřit jednu ze stop, se zařadil vedle Edwarda a tvářil se, jako by tam byl vždycky.

[Faskal]

*A tak se stalo, že Erbald byl osvobozen gobliním kuchařem. Jen co se však goblin osvobodil z kouzla, vrhl se se zlostí sobě vlastí vůči osvobozenému, avšak se zlou se potázal. Dobrodruzi neznají slitování a Erbald se ani neobtěžoval překročit kaluž krve, kterou po sobě kuchař nechal.*

Erbald nasaje vzduch do plic a zachvěje se hnusem. Ten všudypřítomný puch! Na chvíli pocítí nenávist a prolétne mu myslí, že by mohl celé toto patro systematicky vybít od všech tvorů, kteří jsou v civilizovaných zemích povolenými cíli zabíjení. Vyzkouší ostří své dýky a zmizí ve stínech, aby mohl skřety vybít jednoho po druhém.

Než vykročí, zarazí se. On přeci není takový. Aspoň zatím ne. Ví, že Karak semlel větší hrdiny, než kdy byl on, ale zatím v jeho srdci stále ještě doutná uhlík hrdinství.

Karaku, Erbald naslouchá, slyší něco zajímavého?

[MarkyParky]

Erbald z nejbližších dveří na východě slyšel cinkání kovu a kletby v goblinštině. Neznal toho z temného jazyka mnoho, ale poznal slova "... voda ..." a ".... trvá dlouhou ...." pronesená, jako by šlo o vyčítavou řečnickou otázku.

Z větší dálky na východě pak přicházel rámus a hlasy nespokojených zlobrů.

Jižní a západní chodba byla tichá a temná.

[Jezus]

.... před Karakem, na konci soumraku ....

Konečně slunce zapadne a můj medailon pozře sílu temnoty. Obřad docela trval, ale pokud opravdu seberu odvahu k tomu, co se chystám udělat, budu potřebovat každý zdroj.

Odplivnu si přes okraj římsy dolů do údolí. Skřeti a odvaha, to se moc nerýmuje. Na druhé straně patřím ke goblinům, nejdokonalejší ze skřetích ras, überkobolden... To nám bude patřit svět, až jej zahalí temnota po té, co vlci sežerou slunce a měsíc. Už aby to bylo...

Ohlédnu se za sebe. Zlobry už hledání omrzelo, ale stále se poflakují ve vstupní chodbě. Je noc, nejenom skřeti vylézají...

Znuděně se courám na západ. Dovnitř přes zlobry nemohu, tak se alespoň podívám před tajnou výpadovou branku, kterou jsme nedávno objevili. Nevěřím, že bych tam mocnou Haštaru našel, ale alespoň budu vědět, zda tam byl někdo z našich, kdyby měli zlobři světlou chvilku a napadlo je si zkontrolovat, zda jsem skutečně hledal...

Pitomí zlobři! Nakopnu nejbližší kámen. Ale příjde den - nebo spíš noc - kdy jim všem ukážu.

Poryv větru ke mě přinese podivný pach. Smrdí to jako...

"Vy hovada!" vykřiknu a oběhnu roh, "Kolikrát jsem vám říkal, že nemáte chodit srát k tajným dveřím? To už tam rovnou můžeme namalovat šipku- oh!"

V chodbě vedoucí k tajnému vchodu je o skalní stěnu opřená vysoká žena. Její pleť je políbená temnotou, oči má zavřené, ale další tři oči na jejím čele se dívají přímo na mě. Znamení moci! To musí být Haštara... Ó Temný plameni, ó Ledový vichre smrti, seslali jste mi ji do cesty jako znamení?

"Ó mocná!" padnu na kolena a skloním se až k zemi.

Nic se nestane. Opatrně zdvihnu hlavu, ale hned zase přitisknu čelo k zemi. Že by mě zkoušela? Pořád nic... natočím hlavu a po očku Haštaru sleduji. Sleduje mě taky? Chci říci, že vypadá duchem nepřítomna. Že by snad nahlížela do světa duchů? Nebo si zapůjčila nějaké zvíře a jeho očima právě zkoumá Karak? Já něco takového dosud neznám, ale mocní šamani prý ano.

Posadím se na patách - ležet v prachu je nepohodlné - a zamračím se. Co když je to něco prostšího? Třeba jen o nějaká forma prastaré techniky k nabití magické energie známá jako 'Zaostření vůle.'

Poškrábu si bradu.

Rangok: 3D6H2 +3 → 9(high 2 of 2; 3; 3 = 6 + 3)#Zaříkávač(Zalost nadpřirozen) + Knihomol(Přesně)
9! Těsně ale přece.

Poznám, že svoji mysl neotvírá, ale naopak někam soustředěně vysílá. Napadne mě, že možná ovládla nějakého skřeta. Nemožné! Podle pravidel, co znám, lze ovládnou vyšší vědomí, pouze když se dotyčný na svůj cíl stále dívá. Avšak... její lidský sluha říkal, že Haštara je opravdu mocná. To je také důvod, proč chci využít její moc... Je možné, že by vážně něco takového dokázala? Pak by byla její síla skutečně velkolepá!

Opatrně vstanu a opráším se od prachu. Zaujmu hrdou pózu, ale nepříliš zlověstnou. Nechci aby po mě Haštara vrhla kletbu, jakmile přijde k sobě.

Trpělivě čekám. Co to tady ale tak smrdí?

Co udělá Haštara, až přijde k sobě a uvidí goblinního šamana?

[Sarsaparillos]

... čtvrté patro, centrum poplachu ...

"Chyj s tym," procedí skrze zuby Ralf, postaví lucernu do kouta a odplivne si doprostřed místnosti. V tu chvíli na něj už skáče první dvojice skřetů a druhá je v závěsu.

Ralf zdvihne svou lopatu, zaklesne ji prvnímu skřetovi mezi nastavený štít a zbroj a zdvihne ho do výše. Ten se po něm sice ožene šavlí, ale s tak krátkou zbraní toho moc nenadělá. Válečník se široce postaví a s dunivým "chrrrrrrr" se vytočí v bocích a nabraným skřetem přetáhne jeho dotěrného kamaráda. Než druhá dvojice doběhne na kontaktní vzdálenost, vytáhne Ralf lopatu z dvojice povalených skřetů, přechytne si ji na široko a vstávající nepřátele podebere v pasu a odhodí je na přibíhající dvojici. Všichni čtyři skřeti se válí na zemi, kdo se pokusí zdvihnout, toho Ralf přetáhne lopatou na plocho přes uši a u toho rychle uskakuje zpátky ke stěně.

Zteč: Hiro: 2D6+2 → 9(1 +6 + 2)#TĚLO
- Dosáhl jsi plného úspěchu: Srazit skřety k zemi, získat trochu času

- Ralf>Skřeti: 3Z (lopata) - 1K (zbroj) - 1K (ŠTÍT) - 1Ú (SEČNÁ) = 0Z (menší s PLOŠNÝM útokem proti většímu) = OK
- Skřeti>Ralf: 2Z (šavle) - 2K (zbroj) - 1Ú (SEČNÁ) = -1Z = NIC (přesila se už nezapočítá, aspoň tak je to teď v pravidlech)

U zdi Ralf popadne lucernu, zabručí polosrozumitelně "FOTEC" a vleze do otevřené chodby.

Na druhé straně zdi mu rozhoupaná lucerna matně osvítí jakési soustrojí čehosi, které ještě komplikuje Ralfův mihotavý stín. Ralf za sebou zaslechne hekání zvedajících se skřetů, takže ani na okamžik nezaváhá a narve do mechanismu svou lopatu a plnou vahou se do ní opře.

Překonání: Hiro: 2D6+2 → 7(1 +4 + 2)#TĚLO
- Zvládl jsi to OKAMŽITĚ, Zanecháš u toho viditelné poškození, Děláš u toho rámus

Ve stěně to zarachtá a za ohlušujícího dunění se tajná zeď zabouchne zpátky. Ralf si odkašle a setře ze zpoceného obličeje oblak zvířeného prachu. Za zdí slyší skřety bušit a nadávat, ale i když oni teď určitě moc dobře ví, kam jim zmizel, bude jim nějakou dobu trvat, než se za ním dostanou. A víc teď Ralf nepotřebuje. Otočí se a vyrazí tajnou chodbou co nejrychleji pryč.

Marky, kam to vede?

[Faskal]

...nejbližší dveře na východě...
A tak se stalo, že Erbald tiše otevřel nejbližší dveře na východě, stáhl se do stínů jižní chodby a mrtvolu prvního goblina, kterého zabila jeho zvědavost, uklidil do blízkého výklenku. Otevřené dveře mu daly příležitost si dobře prohlédnout vnitřek místnosti, jejím obyvatelům ale ztráta dalšího druha na klidu nepřidala.

Zloděj se krčí ve stínech chodby. Tam se cítí doma, tam se cítí vítán.
Zloděj vyčkává.

[MarkyParky]

Ano, ale jedině pokud Erbald zjistil, že dveře vedou do černé kuchyně a jídelny v jednom. A neklid posledního kuchaře plyne hlavně z toho, že postrádá své kolegy - nadává, že se někde poflakují - zatímco východními dveřmi pomalu do jídelny přichází rozladění zlobři.

A-055.jpg

Hroziví bojovníci, které Erbaldův už podříznout nedokáže - a kteří začínají bušit pěstmi do stolů a popohánět chudáka posledního kuchaře.

[Faskal]

Ano, ale jedině pokud zbylý kuchař vyjde hledat své druhy a skončí plovoucí tváří dolů v blízké studni.

Zloděj si zamyšleně čistí kudlu.

[MarkyParky]

Ano, ale jedině tehdy, pokud se naštvaní zlobři rozhodnou absenci kuchařů řešit sami. Část z nich začne rovnou hltat z kotlů nedovařené jídlo, část se vydá druhého patra sehnat lepší kuchaře, co normálně vaří sarkonům a goblinům - a část začne prohledávat okolí kuchyně a narazí na krvavou stopu, kterou Erbald zanechává.

[Log 1=0]

I když mě Edwardovo popohánění rozčiluje, odpovím mu přátelsky (a tiše samozřejmě).
"No jo, hraničáři. Nezapomeň, že jsem elf, takže vidím ve tmě. Všechny ty vystouplé dlaždice a díry, které ty naivně překračuješ jen šťastnou náhodou. Ale máš pravdu, měli bychom si pospíšit, náskok se nám bude hodit, až si v tom spěchu vyvrtneš kotník."
Taky se zaposlouchám do lomozu. Přemýšlím, kdo to mohl vyvolat. Trpaslíci? Nebo spíš Ralf? Ralf s trpaslíky?
"O Ralfa se neboj, dobrodruhům se nikdy nic nestane. Oni se stávají těm okolo," dodávám odvahu spíše sobě, než Edwardovi. Ne že by to bylo podstatné, mě nežene odvaha ale hněv.

Chci taky do knihovny.

[MarkyParky]

... v tajné chodbě ve čtvtém patře .....

Ralf slyšel, jak na tajné dveře buší skřeti. Je mu jasné, že se tam brzy seběhne celé patro a kdoví kolik posil, je jen otázkou času, než tajné dveře povolí.

D-016.jpg

... v tajné chodbě ve čtvtém patře .....

Ralf seběhl ze schodů a pokračoval až na konec tajné chodby. Dveře se tam otevíraly stejným způsobem jako o patro výš. Ústily do chodby plné prachu a starých pavučin - už dlouho skrz ní nikdo neprošel. Už Ralfovy první kroky nechaly v prachu zřetelné stopy.

E-001.jpg

Bylo možné pokračovat na západ a na jihovýchod.

Co udělá Ralf dál?

[Faskal]

... skřetí chodby ...
Ano, ale jedině tehdy, pokud budou všichni tito zlobři trpět takovým bolebřichem, že poté, co o Erbalda ztratí zájem, budou hlídkovat pouze v blízkém okolí latríny.

(pokud předcházející není problém, tak k tomu) A navíc se jim Erbald s už čistýma botama ztratí ve stínech (povolání: zloděj).

Zloděj míří k západnímu schodišti dolů.
Plně spokojený s chaosem, který zasel.
I sám se sebou je spokojený.
Míří do hlubin.

[Sarsaparillos]

... v tajné chodbě ve čtvtém patře ...

"Drž kušňu, prozradíš nás," zasyčí Ralf k torně, zastaví se a shodí ji ze zad. Rozváže tkanice a povytáhne urnu tak, aby na ni viděl.

"Co furt řešiš stara?"
"..."
"Ne, nedam ti napit. Nebudu riskovat tě odšrubovat a vubec, byla bys pak blato."
"..."
"To tak. Viš kolik taky nahrobni kamen važi? To se s nim mam tahat celou tu štreku?"
"..."
"Naopak, všici budu radi, že na tebe svět zapomene. Nebudu tě nikde vytesavat a připominat."
"..."
"Jasně, přimo vedle tebe, ne? To by si šmakovalo. Ale to ti řikam - u Pjeruna i Morany, jakože na mě davaj majzla, nezařvu tu s tebou na zadech. Ty tu zustaneš v te nejhlubši ďuře a ja vylezu zpaky a pudu dom."
"..."
"Vidiš, stara, jak ti to pali. Jo, zahrabu tě vedle Cedrika, budeš mit aspoň šamstra na tlachani."
"..."
"Žarlit? Nerob si ze mě čurinu. Pudeš k Cedrikovi, tak. Tam určitě ňakyho fleka najdu. Nebo urobim."

Ralf setřepe urnu, zatáhne tkanice torny a přehodí ji zpátky přes rameno. Rozhlédne se doprava, doleva a zase doprava a vyrazí doleva.

Marky, jdu chodbou na východ, jak to vypadá za rohem?