Dračí doupě k6

[York]

Pravidla (provizorní ilustrace).
Souhrn pravidel (provizorní obálka).
Bestiář (provizorní ilustrace).
Discord
Webové stránky

Přednáška na Gameconu 2022: Jak vzniká Dračák.
Podcast Skoro Hrdinů: Dračí doupě k6.
Planeta her: Rozhovor o DrD k6.

[York]

Jen pro formu hlásím, že jsem četl, ale nemám námitek. (:

Možná k tomu úplně poslednímu bodu - možná to trochu moc navádí na to dát novému hráči mocnou postavu, spíš než zapojenou do příběhu.

Popravdě to jsem tím v zásadě myslel (mocnou ve smyslu postavení, ne mocnou ve smyslu bojové síly). Nenapadá mě jinej příklad, kterej by měl podobnej význam.

Pokud to hráči zahrajou dobře, tak to způsobí, že v určitých věcech bude mít tahle postava výrazně lepší vyjednávací postavení než zbytek družiny, čili bude dávat smysl, aby to odehrával její hráč a ostatní se na něj v tomhle spolehnuli. Je to tak trochu jako class roles - když si novej hráč vezme zloděje a družina ho ještě nemá, tak ho pravděpodobně hráči budou podporovat v tom, aby hledal pasti a tak (to bych možná v těch radách taky mohl zmínit - doporučte mu povolání, které ještě v družině nemáte).

Asi by se to dalo zobecnit tak, že by měl mít sociální zázemí, které se nějak týká aktuálního příběhu. Třeba student univerzity, když zrovna družina řeší vraždu na univerzitě.

Jen pro formu hlásím, že jsem četl, ale nemám námitek. (:

Tohle není jen pro formu. Vím pak, že se můžu posunout dál.

[York]

Nástřel upraveného textu:

Zapojení nového hráče
Když se do vaší rozehrané hry přidá nový hráč, je třeba začlenit jeho postavu do hry a do příběhu. Zde je pár tipů, jak na to:

• Můžete mu nabídnout, aby převzal nějakou nehráčskou postavu. Výhodou je, že pak bude rovnou zapojen do děje. Budete mu ale muset říct, co je zač a co všechno ví.

• Když si bude chtít vytvořit úplně novou postavu, snažte se mu dát co nejdůležitější roli ve vašem příběhu: Může vás například požádat o pomoc s nějakým problémem, nebo to třeba může být královský vyslanec a mít důležité informace a pověření, které mu dává pravomoc v této věci vyjednávat. Další dobrou možností je, aby jeho postava měla sociální zázemí, které se nějak týká vašeho aktuálního příběhu. Když například zrovna řešíte vraždu na univerzitě, může to být její student, nebo třeba zaměstnanec.

• Pokud vám v družině chybí nějaká povolání, doporučte mu, aby si vzal jedno z nich. Jeho schopnosti se vám pak určitě budou hodit, což ho pomůže zapojit do hry.

[Pieta]

Popravdě to jsem tím v zásadě myslel (mocnou ve smyslu postavení, ne mocnou ve smyslu bojové síly). Nenapadá mě jinej příklad, kterej by měl podobnej význam.

Jestli jo, tak OK, přišlo mi tam trochu nebezpečné, že takové postavení samo od sebe nezmizí, takže kdo si může nabrnkat vojáky teď, bude moc i pozdějš, leda by se vypravěč dost snažil o to mu tu možnost sebrat.

Pokud to hráči zahrajou dobře, tak to způsobí, že v určitých věcech bude mít tahle postava výrazně lepší vyjednávací postavení než zbytek družiny, čili bude dávat smysl, aby to odehrával její hráč a ostatní se na něj v tomhle spolehnuli. Je to tak trochu jako class roles - když si novej hráč vezme zloděje a družina ho ještě nemá, tak ho pravděpodobně hráči budou podporovat v tom, aby hledal pasti a tak (to bych možná v těch radách taky mohl zmínit - doporučte mu povolání, které ještě v družině nemáte).

Asi by se to dalo zobecnit tak, že by měl mít sociální zázemí, které se nějak týká aktuálního příběhu. Třeba student univerzity, když zrovna družina řeší vraždu na univerzitě.

Povolání, které ještě v družině nemáte, ale chcete ho mít. (: A i to může být nebezpečné, když ti ostatní hráči vnutí, co máš hrát, i když třeba moc nechceš bejt, co já vím, zloděj, protože hledání pastí tě totálně nebere.

Ale jinak mi tenhle směr (někoho místního, kdo se vyzná, nebo někoho, koho družina potřebuje) přijde lepší, než královský vyslanec.

Tohle není jen pro formu. Vím pak, že se můžu posunout dál.

To je trochu smutné, že to píšeš pro jednoho čtenáře. d-:

[York]

Jestli jo, tak OK, přišlo mi tam trochu nebezpečné, že takové postavení samo od sebe nezmizí, takže kdo si může nabrnkat vojáky teď, bude moc i pozdějš, leda by se vypravěč dost snažil o to mu tu možnost sebrat.

Aha.

V tom případě takhle:

Může vás například požádat o pomoc s nějakým problémem, nebo to třeba může být královský vyslanec, který se na výpravu vydá s vámi a má důležité informace a pověření, které mu dává pravomoc v této věci vyjednávat a podobně.

Povolání, které ještě v družině nemáte, ale chcete ho mít. (: A i to může být nebezpečné, když ti ostatní hráči vnutí, co máš hrát, i když třeba moc nechceš bejt, co já vím, zloděj, protože hledání pastí tě totálně nebere.

Proto taky píšu "Můžete mu taky navrhnout..."

To je trochu smutné, že to píšeš pro jednoho čtenáře. d-:

No to víš, jsi holt unique snowflake

"Uzavřít" vůči tvým komentářům, samozřejmě. Neznamená to, že to nemůže komentovat nikdo jinej.

[York]

U následujícího textu přemýšlím nad tím, jestli Domlouvání hraní opravdu potřebuje samostatnou kapitolu. Otázka ovšem je, kde by to mělo bejt. Možná v Hraní dračáku?

Taky si nejsem jistej, jestli Nepřítomnost hráčů má bejt tady. Hledali byste to v Domlouvání hraní? Zase ale nevím, kam jinam to dát.

Domlouvání hraní

Domluvit se, kdy se zase příště sejdete, případně jestli vás v pravidelný termín přijde dost na to, aby se dalo hrát, se neliší od domlouvání jakékoliv jiné společné aktivity. Ne všichni hráči jsou na to ale zvyklí, takže si raději projdeme pár věci, které je vhodné dodržovat:

• Pokud nemůžeš nebo nechceš na hru dorazit, řekni to ostatním co nejdřív, ať si mohou udělat jiné plány.

• Dejte vždycky všem hráčům vědět, že je hra zrušená, ať se na ni někdo netrmácí zbytečně.

• Když máš špatnou náladu, jsi naštvaný, nebo máš zrovna jiné starosti, je lepší se omluvit a hru vynechat.

Nepřítomnost hráčů
Když nějaký hráč na hru nedorazí, musíte se domluvit, co to znamená pro jeho postavu. Z následujících možností můžete vždy použít tu, která zrovna dává největší smysl. Na začátku hry, kde chybí nějací hráči, si ale vždycky řekněte, jak to bude, aby s tím všichni počítali.

• Varianta 1: Postava se po dobu nepřítomnosti jejího hráče oddělí od družiny. Může třeba zůstat v táboře, nebo si zařizovat vlastní věci. Občas to nemusí být možné – když jste například poslední hru přerušili v okamžiku, kdy společně šplháte po ledovci, tak dost dobře nedává smysl se rozdělovat.

• Varianta 2: Postavy nepřítomných hráčů jdou dál s vámi, ale neřeší se, co přesně dělají. V boji se za ně nehází apod. Pokud ale potřebujete nějaký předmět nebo schopnost, kterou mají jen ony, můžete ji využít.

• Varianta 3: Postavu nepřítomného hráče zahraje někdo jiný (ať už Pán jeskyně nebo jiný hráč). Tohle funguje pouze v případě, že se moc nesoustředíte na hraní charakterů. Když když totiž hráč hraje výraznou postavu a zkouší ji pak hrát někdo jiný, obvykle to působí divně. V takovém případě je lepší použít variantu 2 a nepřítomnou postavu prostě ignorovat.

• Varianta 4: Nepřítomná postava nikdy neexistovala. Jakmile se její hráč vrátí, zase existovat bude. Tohle je docela obtížné si představit, ale vyžaduje to nejméně násilných zásahů do děje. Nepřítomné postavy prostě s vámi nejsou a nikdy nebyly, takže není divné, proč najednou zmizely. To mimo jiné znamená, že se jich nemůžete na nic ptát ani používat jejich předměty a schopnosti.

Největší problém nastane, když na postavě nepřítomného hráče visí pokračování příběhu. Například se čeká na její rozhodnutí, jen ona může otevřít magický portál a podobně. V tom případě se buď může Pán jeskyně jejího hráče předem zeptat, jak se v takové situaci rozhodne, nebo můžete udělat střih, hrát chvíli jiný kus děje a k tomu rozehranému se vrátit, až bude klíčový hráč přítomen.

[Markus]

Hele, asi je to vysírací názor, ale proč věci jako domlouvání hraní a nepřítomnost hráčů vůbec psát do pravidel? Předpokládejme, že čtenář je alespoň bazálně schopný domluvit si setkání s kamarády. Pokud je, tenhle text mu v tom nepomůže. Pokud není, tenhle text mu v tom taky nepomůže. Je to jenom balast, textová vycpávka s nulovou hodnotou.

(Respektive hodnotu mají ty varianty 1-4, ale ten text jde zkrátit tak na půlku, ne-li na míň.)

[York]

Hele, asi je to vysírací názor, ale proč věci jako domlouvání hraní a nepřítomnost hráčů vůbec psát do pravidel? Předpokládejme, že čtenář je alespoň bazálně schopný domluvit si setkání s kamarády. Pokud je, tenhle text mu v tom nepomůže. Pokud není, tenhle text mu v tom taky nepomůže.

Zhruba před rokem jsem skládal úplně novou skupinu. Z původních pěti zájemců jeden nikdy na hru nedorazil a asi po čtvrt roce mi napsal omluvu s tím, že mu to nevyšlo, jak předpokládal. Další hráč na konci první hry vypadal docela nadšeně, na druhou už ale nedorazil a na dotazy, co s ním je, neodpověděl. Třetí hráčka s náma hrála docela dlouho, pak ale beze slova přestala chodit. Nikdy jsem taky nevěděl, jestli dorazí nebo ne. Ve starší skupině, kde se všichni známe spoustu let, nám domlouvání taky občas drhne.

Určitě se najdou hráči, kteří si to buď vůbec nepřečtou, nebo přečtou, ale budou to vesele ignorovat. Rád bych ale věřil tomu, že by to ale aspoň některý mohlo trochu trknout. Možná je to fakt zbytečný, ale pokud ne, tak to rozhodně za těch pár písmenek stojí.

Je to jenom balast, textová vycpávka s nulovou hodnotou.

Píšu to pro nový hráče, potenciálně úplný RPGčkový nováčky. Takže zmiňuju i věci, který jsou pro zkušený hráče samozřejmost a textovej balast. To se dá pak celkem snadno vyřešit zkrácenou verzí.

edit: Ve skutečnosti pokud si říkáš "tohle je přece samozřejmost, to by měl každej hráč RPGček znát", tak to je nejspíš přesně věc, která by tam měla bejt. Docela hodně z těhle "samozřejmostí" se totiž překvapivě v drtivý většině RPGčkovejch příruček nedočteš.

edit2: Ale teda abych byl upřímnej, tak u těhle textů jsem taky dlouho váhal, jestli to fakt už není přes míru.

[Pieta]

Já to beru, jako že to je autorovo rozhodnutí dělat hru přístupnou pro začátečníky. Tím pádem tam patří i věci samozřejmé.

Nepřítomnost hráčů
Když nějaký hráč na hru nedorazí, musíte se domluvit, co to znamená pro jeho postavu.
(...)

V téhle části bych asi ještě vypíchnul, že by se nemělo stát, že hráč jedno sezení chybí, pak přijde a dozví se, že jeho postava mezitím umřela, přišla o něco cenného, nebo se jinak dostala do velkých problémů.

[Markus]

Jsem asi docela radikální s nárokem na to, aby byl text co nejstručnější. Podle mě čím víc slov, tím hůř. Přidávání informací není vždy přínosné - v méně podstatných informacích můžou zapadnout ty důležité. Taky čím víc textu a čím víc informací, tím hůř se ve hře vyzná a tím hůř se to drží v hlavě. Proto je třeba vždy zvážit, jestli nové informace přidávat, pokud nemají vážně hodnotu. A psaní RPG - jak pravidel, tak dobrodružství - často trpí slovním průjmem, kdy se text neúnosně natahuje, aniž by říkal něco přínosného. Ale to nemyslím jako nějaký komplexní komentář na tvůj výtvor. Byla to spíš taková poznámka od boku - šel jsem náhodou kolem, text jsem nijak uceleně nečetl, jen mě tohle trklo.

Co dalšího redakčního mě trklo při listování:

Nejsi tvoje postava

Tvoje postava nezná většinu z toho, co znáš ty. Neumí například pracovat s počítačem a ani netuší, že by něco takového mohlo existovat. Nezná fyzikální zákony a chemické reakce. Snaž se vždycky hrát jen s tím, co by mohl vědět obyvatel fantastického světa.

Platí to i obráceně. Nemusíš se naučit kouzlit, abys mohl hrát kouzelníka. Stačí, když řekneš: „Sesílám na skřeta modrý blesk!“

Nikdy, nikdy za žádnou cenu bys neměl předpokládat, že čtenář je muž. Tohle je fakt faux pas, v jakémkoli profesionálním psaním čehokoli (knížky, časopisy, počítačové hry, webové stránky, reklamy, cokoli...) naprosto nepřijatelné. Píše se rok 2019, čtou a hrajou i ženy. Dá se to všelijak obcházet, což může být někdy komplikované, ale vždycky to jde a je to nutné.

Tady bych napsal třeba:

Nemusíš se naučit kouzlit, a přesto můžeš hrát kouzelníka.
Nebo... Stejně tak můžeš hrát kouzelníka, a přitom se nemusíš učit kouzlit.

[Markus]

A čistě pro ilustraci. Text o domlouvání hraní po Markusově krácení. Kdybych tohle dostal na redakci, červené texty bych smazal, aniž by se podle to podle mě jakkoli ubralo informační hodnotě. Modré jsou přidané. Zkrácení textu zhruba na polovinu (?) je hodnotné samo o sobě.

Domlouvání hraní

Domluvit se, kdy se zase příště sejdete, případně jestli vás v pravidelný termín přijde dost na to, aby se dalo hrát, se neliší od domlouvání jakékoliv jiné společné aktivity. Ne všichni hráči jsou na to ale zvyklí, takže si raději projdeme Tady je pár věci, které je vhodné dodržovat:

• Pokud nemůžeš nebo nechceš na hru dorazit, řekni to ostatním co nejdřív, ať si mohou udělat jiné plány.

• Dejte vždycky všem hráčům vědět, že je hra zrušená, ať se na ni někdo netrmácí zbytečně.

• Když na hru nemáš náladu, máš špatnou náladu, jsi naštvaný, nebo máš zrovna jiné starosti, je lepší se omluvit a hru vynechat.

Nepřítomnost hráčů
Když nějaký hráč na hru nedorazí, musíte se domluvit, co to znamená pro jeho postavu. Z následujících možností můžete vždy použít tu, která zrovna dává největší smysl. Na začátku hry, kde chybí nějací hráči, si ale vždycky řekněte, jak to bude, aby s tím všichni počítali.

• Varianta 1: Postava se po dobu nepřítomnosti jejího hráče oddělí od družiny. Může třeba zůstat v táboře, nebo si zařizovat vlastní věci. Občas to nemusí být možné – když jste například poslední hru přerušili v okamžiku, kdy společně šplháte po ledovci, tak dost dobře nedává smysl se rozdělovat. (Tady se opakuješ, protože už jsi přece napsal "vyberte to, co dává největší smysl.")

• Varianta 2: Postavy nepřítomných hráčů jdou dál s vámi, ale neřeší se, co přesně dělají. V boji se za ně nehází apod. Pokud ale potřebujete nějaký předmět nebo schopnost, kterou mají jen ony, můžete ji využít.

• Varianta 3: Postavu nepřítomného hráče zahraje někdo jiný (ať už Pán jeskyně nebo jiný hráč). Tohle funguje pouze v případě, že se moc nesoustředíte na hraní charakterů. Když když totiž hráč hraje výraznou postavu a zkouší ji pak hrát někdo jiný, obvykle to působí divně. V takovém případě je lepší použít variantu 2 a nepřítomnou postavu prostě ignorovat.

• Varianta 4: Nepřítomná postava nikdy neexistovala. Jakmile se její hráč vrátí, zase existovat bude. Tohle je docela obtížné si představit, ale vyžaduje to nejméně násilných zásahů do děje. Nepřítomné postavy prostě s vámi nejsou a nikdy nebyly, takže není divné, proč najednou zmizely. To mimo jiné znamená, že se jich nemůžete na nic ptát ani používat jejich předměty a schopnosti.

Největší problém nastane, když na postavě nepřítomného hráče visí pokračování příběhu. Například se čeká na její rozhodnutí, jen ona může otevřít magický portál a podobně. V tom případě se buď může Pán jeskyně jejího hráče předem zeptat, jak se v takové situaci rozhodne, nebo můžete udělat střih, hrát chvíli jiný kus děje a k tomu rozehranému se vrátit, až bude klíčový hráč přítomen.

Ber to prosím čistě jako návrh k zamyšlení. Nemám tu žádné želízko v ohni ani nedokážu posoudit, co přesně se ti hodí do tvé koncepce. Jen tam se zamýšlím nad principy dobrého psaní a redakce.

[York]

Jsem asi docela radikální s nárokem na to, aby byl text co nejstručnější.

Nebudou se ti líbit ani moje dungeony (respektive text k nim). To se holt nedá nic dělat, nelze se zavděčit všem.

Nikdy bys neměl předpokládat, že čtenář je muž.

Na tohle téma tady byla debata už před několika lety. Měl jsem tehdy stejnej názor jako ty a nechal jsem se přesvědčit, že oslovovat čtenáře přímo má něco do sebe. Čeština holt nemá anglický neutrální "you". Místo toho je zvykem psát v mužském rodě.

[MarkyParky]

Nikdy bys neměl předpokládat, že čtenář je muž.

Pamatuješ, jak jsem tě varoval před psaním v druhé osobě jednotného čísla?

[York]

červené texty bych smazal, aniž by se podle to podle mě jakkoli ubralo informační hodnotě.

Ne všude souhlasím s tím, že neubíráš na informačí hodnotě. Podobně jako Argonantus místy vyléváš dítě i s vaničkou. Souhlasím ale, že je vhodný psát stručně. Pro mě je to průběžnej proces, většinou na to potřebuju delší časovej odstup. Text prořezávám pokaždý, když ho reviduju.

[Markus]

Oddělil jsem diskuzi o oslovování čtenáře, ať tu neplevelím.

[York]

Dumám dál nad rozdělením do kapitol.

Hledání spoluhráčů mám docela chuť hodit ještě před Hraní dračáku.

A to zejména proto, že začíná větou "Prvním a nejdůležitějším úkolem na tvé cestě za dobrodružstvím je, najít si spoluhráče."

edit: Možná by dokonce mohla bejt mezi Úvodem a Než začnete hrát...
(Kam pak ale s Domlouváním hry? To asi do úvodu nepatří...)

Domlouvání hraní a Nepřítomnost hráčů asi patří do Hraní dračáku.

A nebo by šla založit kapitola Organizace hry (nebo tak něco) a hodit do ní Hledání spoluhráčů a Domlouvání hraní. Nepřítomnost hráčů každopádně ale patří do Hraní dračáku (takže ji tam rovnou hážu).


O dost větší dilema je, kam s popisem herních situací a mechanismů. Konkrétně to jsou podkapitoly Náhodný hod, Putování, Překonávání překážek, Průzkum, Prohledávání, Hledání pastí, Infiltrace, Zjišťování informací, Rozhovory, Boj (má asi něco do sebe, když bude kapitola boj na stejný úrovni jako to kolem), Jiná nebezpečí, Léčení zranění, Umírání hráčských postav, Umírání protivníků, Soupeření, Postup po úrovních a Získávání nových dovedností.

Jsou to vlastně všechno kapitoly o tom, jak se hraje, ale na rozdíl od úvodních podkapitol v Hraní dračáku některé z nich obsahují mechaniky.

Šlo by z nich udělat samostatný kapitoly (H1), ale to by jich zas bylo strašně moc. A navíc spolu souvisej.