Víno

[Sadako]

Táhne brutální železo si máme představit jak?

Jako když sedíš ve strojním skladu, cucáš klíč, u toho si prokousneš jazyk a spolu s klíčem cucáš i krev. Zahlcení železem. Kdyby okolí bylo hodně sladké, nebo naopak hořké (možná i kombinace), tak by mě taková věc zajímala.
Mám zálibu v chuti a vůni kovu.

No pockej, kdyz pijes jenom bily, tak se nediv, ze ti vsechno pripada kysely, zejo.

Momentálně piju vesměs akorát portské.
A červená vína pro mne mají, celkem bez ohledu na druh, takový divný ocas.

[Sosacek]

To jsou ty trisloviny (vznikaji tak, ze se vinem vyplachnou trisla staryho chlapa).

[Faskal]

Svět je malý. Svého druhu rodinný zásobovač našeho klanu je pan Mančík. To tak lezu po Plzni, tam stánek s raným burčákem a vidím, že tam mají tucet různých druhů vín z jeho tvorby. Tak jsem sbalil jeden exemplář ryzlinku vlašského jako ústupek od dlouhodobého trendu červených vín hustých tak, že se dají kousat. Už se to chladí, hurá.

Pivo počká na zítra.

[Vallun]

Jako když sedíš ve strojním skladu, cucáš klíč, u toho si prokousneš jazyk a spolu s klíčem cucáš i krev. Zahlcení železem. Kdyby okolí bylo hodně sladké, nebo naopak hořké (možná i kombinace), tak by mě taková věc zajímala.
Mám zálibu v chuti a vůni kovu.

K tomu se přibližují některé ryzlinky, z toho co znám...ty mohou být i skladké /i když sladkou ocelovou tyč si z hlavy nevybavím), ale těžko červené, maximálně trochu oranžové (a tedy hodně drahé)...

Jinak mám pro Tebe další typ - Somos v Globusu, sladké (hodně) a je to z Řecka, takže úchylné chutě nebo vůně jsou spíš pravidlem, každopádně to má nádhernou barvičku (mám i foto pro Tě, ale musí se vzpamatovat mobil)...

mají tam i sladký pinot. Já bych se toho moc a moc bál.
nebo by věděl Vallun, stran toho jeho Chorvatska

Sladký pinot noir od Znovínu je nádherná věc! mooc dobrá:) Stran toho Chrovatska - potkal (pil) jsme tam přesně jedno sladké víno - to označené jako polosuho. Jinak jsou sladká vína příšerně drahá, začínají na 180 HRK za láhev (x 4). Mají místní likérovitou alternativu jménem Prošek - ale to, co dostanete v supermarketu je fakt hnus, vyplatí se pátrat a lovit od soukromníka, je levnější většinou brutálně lepší...

Zmlsaní kamarádi dovezli z Číny něco, na čem bylo napsáno - krom čehosi čínského - i latinkou vysvětlující RED WINE.

A Ty ses mi smál, že jsme ochutnal polské víno?:D

Je velmi pravděpodobné, že někde železo v cukru existuje, ale já jsem ho nikdy nehledal.

Tu Malagu bych prubnul, ten Sosiho kamarád by možná mohl poradit lépe, pokud vozí španělská:)

No pockej, kdyz pijes jenom bily, tak se nediv, ze ti vsechno pripada kysely, zejo.

hehe

[Argonantus]

No pockej, kdyz pijes jenom bily, tak se nediv, ze ti vsechno pripada kysely, zejo.

IMHO jsou sladká bílá vína drasticky sladší, než červená. Cukr 200 nebo tak nějak jsem u červeného ještě nepotkal. I když přiznávám, že jsem ho fakt nehledal.
Červená mají zase častěji mohutnost a plnost u bílých těžko dosažitelnou. Ta Sosáčkovská vína ze Středomoří. Odrůda malvasia je přímo symbolická (mám dojem, že to pěstují někde na Baleárech). Změkčilí Řekové si svoje víno ředili vodou, což mohou drsňáci vynechat.
Možná i nějaká ta Itálie by vás zaujala. Primitivo. Barolo.

Mám zálibu v chuti a vůni kovu.

K tomu se přibližují některé ryzlinky, z toho co znám...ty mohou být i skladké /i když sladkou ocelovou tyč si z hlavy nevybavím

Tohle je dobrá poznámka, viz moje dávné pojednání o ryzlincích (na stejné straně, jako tramíny).
Problém je v tom, že vysloveně ocelový ryzlink bývá nezralý a tudíž všechno na světě, jen ne sladký.
Ale za socíku se to vyřešilo brutálně tím, že se do té ocele prostě natvrdo přisypal cukr a bylo. Takže jo, asi se dá požadovaný efekt ryzlinkem dosáhnout pomocí pokusů. Objevit někde ne moc povedený jakostní nezralý levný ryzlink (to asi je stále řešitelné) a přisypávat do něj cukr.
Od minulosti spějme zpátky, jak navrhuje klasika.

Ale předpokládám, že pár znalců vína z toho právě kleplo, když to četli.

Něco úplně jiného - čtu si po letech Jak jsem potkal víno, a k tomu Alsasku bych dnes dodal, že :
- úplně všechna vína jsem nakonec potkal v Čechách nebo na Moravě ve srovnatelné kvalitě. Devadesátkový ryzlink, tramín, pinot šedý. To je důvod, proč jsem si přestal dovážet alsaské víno pravidelně.

- nicméně tu stále ještě kvalitativní rozdíl mezi námi a Alsaskem je - a to v tom dolním konci kvality. Alsaské víno je jen zcela výjimečně špatné, a ještě snad nikdy jsem se nesetkal s podvody a triky, kterými jsou neblaze proslulí Moraváci; míchání odrůd, dobarvování, nastavování hrozny odjinud.
Ten pocit bezpečí, že jako turista můžete vlézt k libovolnému vinaři, koupit si víno a ono bude dobré nebo přinejmenším velmi slušné a poctivé, to je něco, co na Moravě stále postrádám. Jsem tam nucen chodit po známých trasách, do známých vinařství, na doporučení. Náhodná návštěva menšího vinaře nese riziko a velkovýroba je dokonce spíš jistota, že to bude stát za houby.

[Vallun]

Objevit někde ne moc povedený jakostní nezralý levný ryzlink (to asi je stále řešitelné) a přisypávat do něj cukr.
Od minulosti spějme zpátky, jak navrhuje klasika.

Ale předpokládám, že pár znalců vína z toho právě kleplo, když to četli.

nejsem znalec, ale skoro mne kleplo taky....nicméně, když je to pro Sadako, tak bych si dovolil ten návrh trochu opravit - kup ocelový ryzlink a kup sladký ryzlink a namíchej dle chuti;)

[Argonantus]

To už můžeš vzít hodně sladký tramín a příšerný ocelový ryzlink a zmatlat to dohromady, a tím tam máš i tu hořkou.
Hu. Děsivá představa.

Já bych viděl jako základ úspěchu seznámit se se základními výchozími surovinami, nejlépe v hodně odlišných provedeních. Což může chvíli trvat.
Když vezmeš můj první dávný dojem z ryzlinku, že tam někdo schoval ocelovou pružinu a jinak je to dost kyselá bestie, tak prošel několikerou revizí:

alsaský ryzlink - jemné odstíny situace, z pružiny zbyly utopené švýcarské hodinky, vrcholně dokonalý stroj s hřídelemi a převody, ve vůni vzdálený petrolej

moselský ryzlink - omylem mi nalili nepovedený tramín. Lehoučké nízkoalkoholické vesele rozjuchané pitíčko.

ryzlink z Rheingau, ten prapůvodní - mocná hora cukru, která zacpe hrdlo a dusí, ale vzbuzuje přirozený respekt
a v ní se skrývají zvláštní neznámí živočichové.

Jsou to totálně jiná vína.
U tramínů je to pak ještě daleko složitější; vůbec si nejsem jist, že do toho vidím.

Sadako pozornosti by možná neměl ujít dornfelder viewtopic.php?p=272062#p272062
je to červené, ale hodně ujeté.

Tady Vallun recenzoval běžnější Sauternes viewtopic.php?p=440628#p440628
(existuje-li něco jako "běžnější Sauternes")

[Sadako]

Bych už teda radši zmatlávala dohromady než do něčeho přidávala cukr, když už, ale nechtělo by se mi ani do jednoho, nejsem vinař ani chemik. Něco mi říká, že víno není vodka, která je relativně přátelsky míchatelná s čímkoliv.
A přidaný cukr do patoku je fujky, smrdí z toho pak většinou podtón Chateau Tetrapack, ostatně i chuť není nic moc, je to sladké tím špatným způsobem.

EDIT: Záhrobní Dornfelder zní ňuňu.

[Argonantus]

Já to taky nemyslím úplně vážně, protože rozhodně nejsem příznivcem podobných příšerných akcí.
Jak lze tušit, jsem příznivcem vinaření jednoduchého až přímo archaického; pro mne se plno moderních vinařských epizod jako řízené kvašení nebo vynálezy desítek nových odrůd vůbec nemusely odehrát.

stran slaďáků tento teoretický postík viewtopic.php?p=441600#p441600
- jinak mé znalosti v této oblasti jsou spíš teoretické než skutečné, neb podobným věcem se spíš vyhýbám a byl by to ten efekt "házení perel sviním".

Podstatné je asi pro tebe odhalit ryzlink a tramín v jejich jednoduché velebnosti, totiž tramín a ryzlink; najít si pár lepších a zejména sladších exemplářů a dumat znova, zda jsi skutečně jejich nepřítelem, nebo zda je to nějaké nedorozumění. A devět z deseti vínomilců včetně amatérů jdou raději do těch jemnějších exemplářů než do brutálně kyselých ocelových pružin socialistické velkovýroby.

Ale můžeš být zrovna ta výjimka; existují případy, kdy zvrhlý vínomilec ocení prapodivné a vysloveně nepovedené exempláře a jásá osaměle proti davu. Jedna moje známá tím přímo vyniká.

[Sadako]

Vyzkoušeno Sauternes.
Jako dobré, ale příště musím líp koukat a ulovit Sauternes nesířeného typu, protože i přesto, že jsme to 0,375 vypili ve dvou, jsem měla poněkud rýmu.

[Vallun]

Sadako, to bude challenge...

jako řízené kvašení

kvašení se řídilo vždycky, otázka je jak a jak moc.

Podstatné je asi pro tebe odhalit ryzlink a tramín v jejich jednoduché velebnosti,

+1!

možná bych zkusil Tramín od Ludwiga - má velmi výraznou tu dochuť logru:) navíc ta společnost nabízí za rozumný peníz i ty hodně sladké záležitosti (bobuláče, slámy...)

[Argonantus]

Víkend plný vinných dobrodružství, kde jsme navštívili tři úplně odlišné galaxie - Burgundsko, šampaňské a místní vinařství Johann W, který zaujal i jižní svah http://www.jizni-svah.cz/2016/04/trebiv ... deiss.html

ještě si tu udělám zářez drápem http://www.jizni-svah.cz/2010/08/zklama ... nicky.html
https://www.burgundy-report.com/the-aut ... stgeorges/

[Vallun]

No, to já měl taky, ale trochu prostší:
Hibernal od Walberga - noc, pitelný, ale nic extra
Hibernal od Michny z Čejkovic - bobule 2015 - volba mé drahé, lepší, o kus, ale k opravdu zajímavému víno cosi chybělo...
no a dneska Tokay Furmit 2013 - na to,že je to obyčejná lidlovina, tak mělo velmi hezkou láhvovou zralost, v podstatě jsme si jej užil víc než ta dvě předchozí... tipuji,že bylo smícháno se starším zbylým vínem nebo měli vlekou kliku na dobrý vývoj oxydace

[Argonantus]

Tak šampaňskému nerozumím, burgundským nechci otravovat, tak asi ten Johann W čili Třebívlice.

Celá ta věc je založena na už vícekrát viděném efektu „podezřelý milionář chce udělat něco pěkného a utišit svědomí.“ Takto vznikl na Moravě třeba Sonberk nebo Tanzberg. Pokud se zbavíte despektu vůči majiteli, tak si lze říci – vlastně proč ne, alespoň dělá něco pěkného a užitečného. V případě Třebívlic http://www.johannw.cz to platí dvojnásob – do kraje, kde visí kdekdo na sociálních dávkách a nikdo nic neumí a nedělá, je vždycky skvělé, když tam začne podnikání, téměř jakékoli. Pán Ježíš sice rozdal ryby, ale udělal by určitě víc, kdyby rozdal rybářské pruty a naučil lidi ty ryby chytat a tato historka se šířila přes evangelium dál a dál.

Pokud se držím této docela užitečné metafory, pak pan Dienstl rozdal v Třebívlicích pruty přímo luxusní, údajně za třista milionů. A je to zatraceně vidět; občas se vyhazovalo až moc a nesmyslně. Vinařství dělá 100.000 lahví, což je rázem jedno z největších českých vinařství. Budova je kolosální, plná různých salónků a hospod, a hlavně je narvaná nejmodernějšími technologiemi. Kvašení je řízeno rovnou počítačem. To je samozřejmě předmětem delšího zamyšlení a naší učené debaty, jak moc je to dobře.

V rámci těchto věcí je k nepřehlédnutí místní kuchař a následné vaření ke všem hospodám, které je bez debat skvělé. Pokud si chcete udělat výlet do středu západního Středohoří, které je i jinak dost malebné, pak obědem zde těžko někoho pohoršíte. Na Tripadvisoru, pokud jsem si všiml, jsou výhradně nadšené recenze.

Méně nadšen jsem bombastickým PR oddělením, které založilo legendu na Ulrice von Lewetzov, jejíž příběh zná každý německý turista (a kdo ne, najde mu ho wikipedie a odhalí hádanku, kdo je to sakra Johann W). Je bez debat, že Ulrika žila většinu života právě v Třebívlicích, jejichž jméno neumí německý turista vyslovit. Vztah k vínu má ale Ulrika dost volný. Stejně tak datum založení Litoměřické kapituly 1057 má dost podezřelý vztah k vínu a ještě podezřelejší k Třebívlicím. Výsledkem je, že na každé láhvi je Ulričin portrét, provedený panem Kulhánkem, a pod tím datum 1057, z čehož by asi neměla radost ani Ulrika.

Víno mají na svědomí viniční tratě, kterým v zásadě nelze nic vytknout; popsali nám jen tři z nich. Stará socialistická a do vinařství koupená trať Lucie, kde rostou vesměs dost bizarní odrůdy (Irsai Oliver), trať Koskov na dohled od hlavní budovy v Třebívlicích, kde jsou hlavně pinoty a konečně trať Pod Házmburkem, přímo na čedičových balvanech, což vzbuzuje největší naděje. Ty dvě tratě radil osázet sám profesor Vilém Kraus, když ještě žil, takže úplně pitomé to zdaleka není, vedlo to přece jen k počeštění odrůd. Já bych toho tam dal určitě míň odrůd (celkem jich mají 13). Další dobrá věc, zasluhující přímo obdiv, je to, že vinařství a sadby proběhly 2004 a od té doby se jen experimentovalo, žádné víno nešlo do prodeje a čekalo se, že jednak keře trochu povyrostou, jednak se vinaři něco naučí. 2012 byl první ročník, který podle Jižního svahu za moc nestál, ale 2013, který jsme zkoumali, si už jistou pozornost zasluhuje. Hlavního enologického šamana dovezli z Moravy, mám dojem, že ho ukradli Znovínu.

Výsledek byl přesně takovýto http://eshop.johannw.cz/
Pinot noir rosé, pozdní sběr, Koskov nás vítalo coby welcome drink, naprosto neurážející růžovka. Je o mně známo, že je neberu vážně, ale přesto fajn pití, a možná, že růžovkový znalec by jásal. Je možné, že to bylo 2014, jak tvrdí eshop, a ne 2013, ale asi je to jedno.
Müller Thurgau kabinetní, 2014, Lucie – Jižní svah ho ocenil snad nejvíc, já Müllery fakt nemusím, ale verdikt byl podobný, jako o předchozí položce – slušné víno na takovéto domácí popíjení.
Muscat známkové 2013, Pod Skršínským vrchem, třetí podobný borec do party, trochu mne to známkové víno (asi je tam nalitý Irsai). Ač muškáty v této kategorii favorizuju, za mne asi nejslabší, tady bych možná 80 bodů nedal.

Dobře, dost srandy, přejděme k vínu:
Gewürztraminer pozdní sběr, 2013 Pod Házmburkem, ještě s nějakou medajlí a pochvalou od Jižního svahu. U mne by šlo očekávat, že tramín na sopce bude horký favorit, a slušné víno to rozhodně bylo, ale nejásal jsem – Žernoseky to drtí na celé čáře, a když k tomu přídáte cenu, není co řešit.
Ryzlink rýnský, pozdní sběr 2013, Pod Házmburkem – předchozího borce poráží v mnoha detailech. Ryzlink chutná jako ryzlink, což není u nás vždycky samozřejmost, najde se i trocha petroleje, jeden z těch známých ho stavěl značně výš, než žernoseckou Velkou Venduli, což je rozhodně zajímavé. Já bych hodnotil oba tak podobně, okolo 85, Venduli mám subjektivně raději. Koupili jsme si to, což je taky informace.
Pinot blanc, pozdní sběr, 2013, Pod Házmburkem – jasný vítěz, 86 nebo i 87, není co řešit. Sopka vládne. Ani tady mi cena nepřipadá mimo a kupujeme.

Johann W, Cuvée, 2013. Ještě není na trhu, ochutnali jsme jen díky návštěvě vinařství. Prapodivný výsledek logiky, že české vinařství s německým stylem řídí Moravák – určitá posedlost, že hlavní bomba bude firemní Cuvée. Výsledky této politiky na Moravě pokládám za přehlídku podivností a úletů, většinou dostanete docela slušné víno za šílenou cenu (Cuvée Skale, třeba). Směs Ryzlinku, Tramínu, Pinoitu blanc a snad ještě něčeho, nedával jsem pozor, ale v každém případě dost neslýchaná a jakékoli logice se bránící (první tramín v mém životě, co byl ve směsi). Výsledek přesně podle očekávání – slušné víno, tak 80, ale za 490,- Kč si ho fakt mohou nechat.

Červená parta je trochu návrat na stromny.
Saint Laurent, pozdní sběr, 2013, Velká Anna - pod bombastickým jménem se skrývá svatovavřinecké, socvíno mého mládí, což je za tuhle cenu trochu WTF. A je takové, jak už tak bývá, nedomrlý pinot.
Modrý portugal, pozdní sběr, 2013, Pod Šepetelským vrchem – Portugal to jako je, jednoduché červené pro masy, ale víc nic. Portugal v Čechách je nesmysl. Zřejmě jakýsi výsledek socialistického běsnění.

Johann W, Cuvée, 2013, Koskov. A už je tady zas, stejný problém. Červená verze vlajkové lodi vinařství je postavena na pinotu, ale ježto to řídí Moravák, celou dobu řeší, co do toho přilít. Maník, co nás provázel, po deseti letech těchto pokusů pravil, že "nejlepší možná bude tam nelejt nic", kteréžto zjištění bych jen podepsal. Burgunďani to zjistili už někdy za Karla Velikého. Do pinotu se nic neleje. Ne, fakt; vůbec nic se tam neleje. Pokud někdo trvá, že ho chce z nějakých historických nebo obchodních důvodů nazvat Cuvée, pak je jedině možné slít pinoty z různých tratí.
Dobře, zpět k tomuto exempláři, je už z dob, kdy už lili dost málo – je to asi 85% pinot a 15% vavřinec, tedy je to na docela dobré cestě a vavřinec IMHO škodí méně, než portugal. Navíc pinot je to docela slušný. Koupili jsme ho spíš ze zvědavosti, necháme ho chvíli ležet, uvidíme, co se stane. Nemyslím, že je to pro nepinotisty čímkoli zajímavé, za ty prachy.

[Vallun]

No, Třebilvice jsou známé, potkal jsem je na několika degustacích a jako...nevím no, přijde mi,že si na něco hrají a jejich vína jsou na mne moc suchá..ostatně nic jiného, než suchánky ani nenabízejí...