Pozornost hráčů při hře

[Antharon]

Bol som tyzden na deskovkovej chate a z deviatich dni viac ako polovica osadenstva stravila sledovanim nejakeho podpriemerneho anime sedem dni. Koncom chaty to rozprudilo debatu o dopaminovej zavislosti.

Vyzera to tak, ze hlavne mladi ludia (GenZ) si pocas covidu vybudovali silnu dopaminovu zavislost a je extremny problem udrzat ich pozornost tradicnymi hrami. Niekto doomscrolluje kratke videa, ini pozeraju tupe anime kde kazdu chvilu vyskoci hlaska alebo vizualny efekt, ini fabuluju a snazia sa ziskat obdiv ostatnych ktori pocuvaju a ocakavaju rychly sled cool momentov a jednoduche pointy.

U hier dochadza k zmene spotlightu a kym hra niekto iny, hraci stracaju pozornost. Ti najslusnejsi zatnu zuby a vydrzia to, ti ostatni si vytiahnu telefon a swipuju. Kym nieco vytvara dopamin, viazu sa k tomu pozitivne emocie. Ak pocas hry stravim viac casu s telefonom v ruke nez samotnym hranim, hra sa zda nudna.

Na toto extremne trpia stare stolovky, kde hrac reaguje na ostatnych a zbytok casu caka, cim viac hracov je pri stole tym to je horsie. Najlepsi priklad je battlestar galactica/unfathomable. Hra zacina fungovat pri piatich hracoch a v cudzom kole hraci nemaju velmi co robit, nevedia poriadne ani planovat. Jasne, pre zradcu je to pomerne zaujimave, ale good guys skutocne iba dve hodiny sedia a ich akcie nie su velmi kreativne. Podobne funguju aj rpg, kde hravi casto vypadnu mimo spotlight a switchnu na instagram.

Lepsie su na tom modernejsie eurohry, kde hraci planuju viacmenej naraz, robia tazke rozhodnutia a tie im zaberu vacsinu casu ktory maju ostatni hraci na exekuciu. Dobre to zvladaju este wargamy so striedavou aktivaciou, kde neaktivny hrac vacsinou nema cas vypadnut zo sustredenia, pretoze oazdy tah trva asi pol minuty a potom sa prehodi spotlight naspat.

Najhorsie je na tom kampanove hranie RPG, kde gratifikacia nielen, ze nie je instantna, ona nemusi prist ani v ramci celeho sedenia, castokrat ten cool moment pride az na konci kampane.

Akym sposobom riesite tieto veci vy? Viete si predstavit rpg, ktore by vyplnalo priestor neaktivity nejakou minihrou alebo planovanim? Stretli ste sa s ubytkom hracov, mate pocit, ze rpg ako hobby upada?

[Zeloran_163]

U hier dochadza k zmene spotlightu a kym hra niekto iny, hraci stracaju pozornost. Ti najslusnejsi zatnu zuby a vydrzia to, ti ostatni si vytiahnu telefon a swipuju. Kym nieco vytvara dopamin, viazu sa k tomu pozitivne emocie. Ak pocas hry stravim viac casu s telefonom v ruke nez samotnym hranim, hra sa zda nudna.

Tohle je zajímavé, protože přesně kvůli tomuhle jsem tu před pár dny psal o tom, proč jsme přestali hrát downtime. Jen bych si nebyl jistý tou generační/dopaminovou diagnózou. Moje družina rozhodně není Gen Z a začalo se nám dít totéž: jakmile jeden hráč delší dobu něco řešil sám, ostatní vytáhli mobily nebo se začali bavit něčím jiným.

Spíš přemýšlím, jestli tahle věc není starší, než smartphony. Prostě jenom mobily poskytly jednoduchý únik, který u RPG existoval vždycky: „teď deset minut nehraju, Pídžeji dělej něco“.

A možná jsme s věkem ještě méně tolerantní k tomu, když se během společného večera půl hodiny díváme, jak hraje někdo jiný. Volného času je míň a člověk ho nechce prosedět jako divák. U jednoho mého hráče vznikla téměř obscese, kdy sledoval, jak moc během sezení hrajeme nebo něláme něco jiného.

Snadné řešení jsem nenalezl. K těm minihrám ale: občas tomu hráči předhodím "fantasy hlavolam"

[Jerson]

Řešení může být přidělit v dané situaci role NPC dalším hráčům, nebo jim dát za úkol vymýšlet logické překážky, které by v daném prostředí mohly či měly být. Ale zkoušel jsem to už pár let zpět a jen příležitostně.

[LokiB]

Jerson: to někteří hráči odmítají ... jakkoli to třeba i daná hra doporučuje, tak nechtějí porušit svoje ponoření do hry hraním NPC. Swipování na telefonu je přitom podle nich z ponoření do postavy nevyrušuje, protože je to "mimo hru".

[Jerson]

Tomu rozumím, mi hráči to většinou mají podobně.
Na druhou stranu většina mých pravidelných hráčů se zajímá o to, co se děje postavám ostatních, i když sami nejsou na scéně, takže nemají potřebu surfovat na mobilu. I když jsou výjimky.

[Antharon]

Ono to je celkovo problém, pretože ak ma GM vyriešiť všetky problémy, vrátane tých ktoré sú iba čisto v hlave hráčov, iba sa ďalej prehlbuje tá asymetria medzi tým aký vklad do hry má GM a aký majú hráči. Jediný kto s tým vie niečo urobiť sú hráči a impulz musí vychádzať z nich. Čím viac GM hrá hru za hráča tým menej to toho hráča baví.

[Jerson]

Ono zaujetí hráče hrou, které se neúčastní jeho postava, ani on jako hráč nějakým metaherním způsobem, má tři zdroje.

1) Vypravěč musí vytvořit zajímavou scénu, kterou je zábavné sledovat, a zábavným způsobem ji vést. To poskytuje relativně široké spektrum možností, ale zase to některé typy scén vylučuje.

2) Hráč, jehož postava se účastní scény, musí hrát zajímavým způsobem. Opět, některé scény se takhle hrajou snadno, u jiných je to složitější.

3) Mechaniky by měly zábavnosti napomáhat, případně jí alespoň nebránit. To třeba znamená, že by měly být dostatečně svižné a neměly by obsahovat hledání v tabulkách, číselné výměny a podobně.

Když jsou splněné všechny tři podmínky, má smysl chtít po hráčích, aby hru sledovali, případně řešit, proč ji sledovat nechtějí (jako že někteří nechtějí ani pak).

[Antharon]

Vypravěč musí vytvořit zajímavou scénu

Hráč, jehož postava se účastní scény, musí hrát zajímavým způsobem.

Mechaniky by měly zábavnosti napomáhat, případně jí alespoň nebránit. To třeba znamená, že by měly být dostatečně svižné a neměly by obsahovat hledání v tabulkách, číselné výměny a podobně.

Když jsou splněné všechny tři podmínky, má smysl chtít po hráčích, aby hru sledovali

Bavi ma ako autoritativne pristupujes k hre. Napriklad ked si porovnam tvoj treti bod so stylom ako schovavas akukolvek mechaniku (alebo GM bias) za firewall, neviem si predstavit ako to ma fungovat.

[Jezus]

Možná je má schované, ale má je svižné

Navíc to schovávání u Jersona není záměr - je to spíš důsledek. Nemám třeba pocit, že by tahal karty tajně, pokud o to hráč nestojí (respektive já vždycky karty tahal sám).Že ti úplně nevysvětluje, jak je vykládá nebo co přesně s nimi dělá... imho je to podobné jako ti pro hodu d20 GM taky nevysype kompletní rozbor svého tahu - pokud tě to trápí, zeptáš se, ale v ten moment zpomalíš hru.

Tj. ano, Jerson nehraje úplně otevřeně (protože je jediný, kdo zná kompletní pravidla), ale ne proto, že by nechtěl, ale proto, že by to brzdilo hru. Kterou navíc obvykle na Slezině hraje s až moc hráči - tuplem na to není úplně čas. Tudíž je v tom prohlášení konzistentní

---

Druhá věc je, že Jerson má pravdu - pokud nejsou splněny ty tři podmínky (všimni si, že bod 2 je čistě na hráči; bod 3 je pak vlastnost systému), ostatní hráči občas ztratí pozornost. Provokativní otázka: A to vadí... proč vlastně?

Ano, hra je kolaborativní zábava - tedy hráči by na mobilu neměli být, když se hraje společně. Pokud ale (extrémní příklad) jeden hráč půl hodiny nakupuje, případně řeší výrobu své spešl výbavy (a pak debatuje pravidlové dopady na jeho build), načež (stále jen příklad ) druhá hráčka půl hodiny balí nějakého rakshasu... mají mít moji plnou pozornost proč vlastně? Jako chápu, že je trochu neslušné dávat najevo, že mě její romantická linka zajímá tak maximálně na druhý monitor... na druhé straně není to lepší, než kdybych jí do toho netrpělivě skákal? Protože například já mám jen dva módy a ten druhý znamená, že často mluvím. Je to cool, když mám hrát, méně, když mám poslouchat Neúnosné, pokud mě něčí hra nebaví (přičemž mě třeba i zajímá ten výsledek, ale ne /často klopýtavá/ cesta).

Je fakt takový problém říct: "Ok, hrajte si, děcka, ať vás to baví, já vám to přeju. Já se teď s dovolením chvíli zabavím jinak. No big deal."?

---

Jsem teda většinou DM. Ano, když vidím hráče na mobilu, je to pro mě znamení, že je scéna, kterou hraji s jiným hráčem, nebaví. (Samozřejmě primárně vinou toho hráče ). Snažím se to pak buď utnout nebo alespoň střihnout... A ano, beru to trochu jako selhání, vadí mi to.

Na druhé straně... je-li zábava u stolu zodpovědností všech, pak selhávají taky. A nebo... pokud se těší na příští sezení... jim to vlastně nevadí? Berou to jako způsob jak se nekonfliktně vyrovnat s hráčem, co prostě hraje aktivněji, případně má tendenci řešit každou kravinu (a má samozřejmě roli, kde to do jisté míry dává smysl)? Možná jim ty jejich kratší scény vlastně stačí a pak prostě sledují hráče "na druhém monitoru" a čekají na výsledek?

Možná by mi to mělo být jedno stejně jako jim? (Alespoň dokud hra jako celek funguje a baví nás).

[Jerson]

Přistupuju k tomu hlavně pro sebe - než po hráčích můžu chtít, aby dávali pozor, když nejsou na scéně, tak se chci ujistit, že jsem odstranil tyto tři překážky zábavnosti při sledování.

V menší míře (protože postavu hraju mnohem méně často) bych to uplatňoval obráceně, tedy když by jiný Vypravěč po mě chtěl, abych sledoval hru, tak bych se podíval, zda jsou tyhle podmínky splněné.

Zrovna třetí bod nechápu. V Omeze se hráč po hře může podívat na všechny karty, se kterými uspěl i selhal, všechny, které vynuceně odhodil, a porovnat to s celkovým výsledkem, kterého dosáhl. Nicméně tohle se dělá po hře - během hry hráč tahá karty a scéna se vyvíjí popisem podle jejich barvy. Malé zdržení to způsobuje, ale slovní popis tvoří pořád největší objem času, a slovní popis může být zajímavý.

Srovnávám to s hodně crunchy systémy, třeba DnD při boji, kdy nejvíc času zabírá řešen bodů, čísel a mechanik jednotlivých schopností, přičemž celá scéna trvá třeba hodinu, takže pokud některý hráč není na scéně nebo je z ní v průběhu vyřazen, tak není moc zajímavé ji dál sledovat.
Tedy, DnD řeší problém, kdy pro hráče není zábavné sledovat scénu, které se jejich postava účastní, ale princip to snad ukazuje dobře.

[LokiB]

A tak zdržení ... způsobuje "Zdržení" když si hráč kontroluje, kolik karet které barvy je u vypravěče, a jaké důsledky tedy případné použití aspektů a dodatečných karet může mít? Hráči si to prověřujou, že jo, nějaký čas, tomu, aby měli přehled, věnují.

Chtít po hráčích, aby dávali pozor ... raději hraju s hráči, po kterých to nemusím chtít, ale kteří to chtějí sami. A kteří klidně rádi sledují i spoluhráče házet kostkami a jejich deklaraci i vyhodnocení akce. Je to prostě pro mě zábavnější.

A nezapomínej, že tažením první karty to v Omeze nekončí ... hráč pak rozmýšlí, které aspekty má k dispozici, jestli je chce zrovna teď použít, nebo si je schová na potom, nebo zda vůbec použít jdou, a jaké to bude mít důsledky. A jak případně popíše jejich použití a jestli to dává smysl atd.
Jakože v reálných hrách, kterých jsem se účastnil, to nebylo z hlediska mechanik nějak moc plynulejší než DnD hry, co jsem hrál.
Té hráčské agendy není v Omeze málo, jak se z popisu na papíře "vytáhneš kartu a vidíš" může zdát.

[Jerson]

A tak zdržení ... způsobuje "Zdržení" když si hráč kontroluje, kolik karet které barvy je u vypravěče, a jaké důsledky tedy případné použití aspektů a dodatečných karet může mít? Hráči si to prověřujou, že jo, nějaký čas, tomu, aby měli přehled, věnují.

Asi pět sekund, a dělá to velmi málo hráčů.

Chtít po hráčích, aby dávali pozor ... raději hraju s hráči, po kterých to nemusím chtít, ale kteří to chtějí sami.

To já taky. Ale ne všechny hráče si můžu vybrat a i když můžu tak ne u všech znám jejich přístup dopředu.

Jakože v reálných hrách, kterých jsem se účastnil, to nebylo z hlediska mechanik nějak moc plynulejší než DnD hry, co jsem hrál.
Té hráčské agendy není v Omeze málo, jak se z popisu na papíře "vytáhneš kartu a vidíš" může zdát.

Srovnával jsem bojové situace, tam se rychlost řešení scény liší dost zásadně, a v Omeze zahrnuje výrazně víc popisů. Rozhodně se mi nestává, že by si hráči vytáhli mobil během scény, kdy jejich postava bojuje, ale čeká, až přijde její tah. A ani když se toho boje neúčastní, tak ho obvykle sledují.

[Cor]

Jojo, hráči jsou (h)různí.
Ještě když jsme před čtvrtstoletím hrávali na gymplu, tak jsem míval hráče, co taky nezvládli udržet pozornost, stačilo aby pět minut nebyli na scéně a spotlight byl na jiné postavě a už vytahovali knížku nebo si kreslili.
(Smartfouny ještě nebyly tak běžné a v čajovně stejně nebyl signál)
Později, na VŠ, to už jsme hráli v sestavě, kde vlastně všichni (až na jednoho) byli schopní a ochotní držet pozornost a ponoření do hry i když nebyly jejich postavy na scéně/ve spotlightu.
To nám fungovalo i to, že se třeba hráči ujali hraní za NPCčka (když to byl delší kus, kdy jiná postava hraje sama, třeba v rámci origin session).
Celkově jinak pomáhá i dobře pracovat se spotlightem a častěji dělat střihy a přepínat mezi postavami/skupinami, pokud se např. postavy rozdělily a každá část skupiny řešila jiné věci na jiných místech.
Ale obecně ano, pořád jsou lidi, co je hra ostatních nezajímá a jak nejsou sami na scéně, utíkají k jiným aktivitám a nedávají pozor. Co už, no.

[Pieta]

Za mě pořád lepší hráči, co si začnou dělat něco svého, než hráči, co nevydrží zticha a začnou mluvit do scén, kde nejsou.
Chápu, že scéna, ve které člověk nemá postavu, může být dlouhá, ale radši trochu zmatení lidí, co nedávali pozor, než když se člověk musí s někým přetahovat o to, aby tu scénu vůbec mohl dohrát.