Literární svět

[York]

Intenzivně se tomu ještě dlouho věnovat nebudu, ale už bych asi pomalu mohl začít aspoň trochu ukotvovat základy. Starověký svět byl tak trochu prototyp, aspoň v některých věcech. Budu ho ale určitě rozebírat na součástky, část z nich zahodím a zbytek poskládám znova.


Jsem si už celkem jistej tím, že to bude fantasy lehce inspirovaná starověkem. Scifi (zejména military scifi) mám taky rád, ale tam bych začínal prakticky od nuly. Zbytek je tabula rasa.


Hodně důležitá je pro mě metafyzika. U mého prvního literárního výtvoru to byl začátek všeho a podstatná součást vyprávění, toho bych se rád držel.

• S tím, co magie dokáže, bych se rád držel při zemi. Určitě žádné fajrbóly a modré blesky. Nejspíš ani většina věcí ze starověké mytologie.

• Zaujal mě koncept, že magická moc pochází z prapůvodní hmoty (prima materia), která stále přetrvává v některých věcech nebo substancích. Není už ale čistá. Původně měla zcela neomezený tvořivý potenciál, teď je vždycky nějak zaměřená. Sopečný kámen může například hřát, ale ne chladit.

Znamená to, že prakticky veškerá magie zahrnuje nějakou formu práce s hmotou. Může to být výroba kouzelného talismanu, umíchání léčivého lektvaru, ale také vdechování omamného kouře nebo třeba tetování.


Podstatné jsou nejen substatnce, ale i forma. Slaměná panenka má jiné magické vlastnosti než kupka slámy.


Jednorázová kouzla mají jednorázové komponenty.

Talisman může dlouhodobě hřát, aniž by se jakkoliv měnil. Když ale chci, aby něco jednorázově vzplanulo plamenem, musím nějak razantně změnit i komponenty – třeba je taky zapálit. Může to ale být taky složitý obrazec (třeba mandala), který při seslání kouzla rozbiju a musím ho pak nakreslit znova.


Asi by mělo něco být na magických zákonech (law of contagion a podobně). Nad tím ale budu muset ještě hodně přemýšlet.


Magic is knowledge

Tohle v zásadě vyplývá z výše řečeného. K provozování magie není potřeba speciální talent, stačí znalosti a případně řemeslná či umělecká zručnost. Kouzelníků je málo, protože většina lidí nemůže strávit několik let studiem. A kouzla sice mohou být prospěšná (a je taky potřeba se bránit před zlými kouzly), ale nedokáží nahradit lidskou práci.

• Magie se řídí metafyzickými zákony

Osvědčené postupy fungují opakovaně. Taky to znamená, že magické principy je možné zkoumat (a následně aplikovat v praxi).


Možná by ale mohl existovat "cit" pro práci s magickými komponentami, podobně jako má někdo umělecké cítění nebo hudební sluch.

Z toho plynou dva základní přístupy k magii: intuitivní (staví hlavně na citu a talentu, je hodně improvizační) a věděcký (staví na znalostech a experimentování).

[jjelen]

Jo, tohle pojetí magie se mi líbí

[York]

Démoni a další nehmotné bytosti jsou původně lidé

• Jejich fyzické tělo přestalo existovat, zůstalo jen vědomí, se kterým je možné komunikovat.

Tahle změna se nikdy neděje samovolně, je na to potřeba velmi komplikovaná a cíleně provedená magie.


• Samy o sobě nemají žádnou magickou moc - nemohou manipulovat s hmotou, a tedy ani kouzlit. Jejich síla spočívá ve znalostech, které mohou předat tomu, kdo s nimi komunikuje. Přivolávači démonů (a jiných nehmotných bytostí) se tedy od nich mohou učit kouzla.

• Někteří ale také mohou posedávat živé lidi (když se je dotyčný pokusí přivolat, démon sám o sobě nic fyzického dělat nemůže). Přeberou pak kontrolu nad jeho tělem a mohou si dělat, co chtějí - a využívat svoje znalosti. Výhoda (z pohledu démona) je, že médium si pak nic nepamatuje, takže démon takhle může používat i kouzla, která nechce nikoho učit.

Možná by tohle mohl být klíč pro kategorizaci nehmotných bytostí - démoni posedávají, s duchy se jen rozmlouvá?


Otázka je, proč ty nehmotné bytosti někomu radí, případně někoho posedávají.

U démonů to může být prostě jen touha po existenci. Když zrovna nikoho neposedávají, tak prakticky neexistujou, nežijí. Při posednutí si samozřejmě můžou dělat, cokoliv je baví.

U duchů by to mohlo souviset s tím, proč vznikli. Mohou třeba chtít chránit nějaký národ - radit mladším generacím a zajistit, že dávné znalosti (zejména o magii) nezmizí.

Cílem ducha taky může být pomsta za něco, co se mu stalo za života (to asi nevydrží moc dlouho, protože po čase už nebude na živu nikdo z těch, komu by se duch chtěl mstít. Leda by nenáviděl celý národ...).

Může taky chtít lidem vládnout a obecně jim kecat do života. Problém tady je, že k tomu, aby s ním komunikovali, nemůže živé lidi donutit - musí sami chtít. Takže jim nejspíš bude muset něco slibovat nebo je jinak vodit za nos.


Nehmotné bytosti nejde zcela zničit, jde na ně pouze zapomenout.

Když si nikdo živý nepamatuje, jak s nějakou nehmotnou bytostí komunikovat, tak jako kdyby neexistovala (nemůže nijak ovlivnit fyzický svět). Pokud teda někdo nenajde nějaký zapomenutý grimoár...


Otázka je, jak souvisí duchové s pevnou hmotou.

Mohlo by to být tak, že rituální suroviny jsou pořeba jen na jejich přivolání, ale duchova existence je na hmotě nezávislá.

A nebo tak, že duch je vázán na nějakou konkrétní fyzickou věc - ta pak nejspíš bude potřeba při jeho přivolání. Bylo by ji pak asi možné zničit a tím se ho zbavit (protože ho pak už nebude jak přivolat).

V zásadě asi mohou fungovat obě varianty - ne každej prostě zná tajemství nehmotné existence bez fyzické vazby, takže někdo může umět vytvořit ducha, který se přivolává jen jménem, zatímco jiný umí vytvořit jen ducha, který je vázán na fyzický předmět.

[York]

Neměly by existovat creator deities (jak je to česky - božstva, která stvořila svět?).

Možná svět někdo stvořil, možná taky ne, lidé to každopádně nemají jak zjistit.

• Dává to prostor různým interpretacím a mýtům o stvoření. Když by stvořitel existoval a šlo se ho zeptat, jak to teda bylo, tak by ten prostor byl o dost menší.


Bohové ale asi reálně existovat můžou - coby nehmotné bytosti (viz předchozí příspevěk).

• To znamená, že bohy někdo magicky stvořil, a že původně to byli lidé.

Zvažoval jsem, že by bůh mohl být stvořen z "otisků" více lidských myslí (a třeba postupně přibírat další). Takže by to nebyl ani tak jedinec, ale aglomerát jedinců - v podstatě ekvivalent národa.

Moc měl ale nenapadá, k čemu by to bylo dobré příběhově. Nehmotní "jednotlivci" (duchové nebo démoni) mohou mít nějakou agendu, cíle, potřeby, u aglomerované bytosti to není tak jednoduché. Mohlo by to ale vést k náboženským válkám a tak - na druhou stranu na to lidi nepotřebují reálně existující božstva, takže možná není důvod si to tím komplikovat.

[jjelen]

Cílem ducha taky může být pomsta za něco, co se mu stalo za života (to asi nevydrží moc dlouho, protože po čase už nebude na živu nikdo z těch, komu by se duch chtěl mstít. Leda by nenáviděl celý národ...).

A co klasické "proklínám tě a celé tvoje potomstvo". Imho námět na zápletku, postavy se snaží zjistit proč po nich jde duch (a ono ejhle, kdysi ho nasral jejich praprapraděda...)

Zvažoval jsem, že by bůh mohl být stvořen z "otisků" více lidských myslí (a třeba postupně přibírat další). Takže by to nebyl ani tak jedinec, ale aglomerát jedinců

Legie?
Každopádně mi to nepřijde jako zlý nápad, ale zas nevím, co by tahle stvoření mohla dělat co běžní duchové/démoni nemohou...

[York]

A co klasické "proklínám tě a celé tvoje potomstvo".

To asi nemá jak fungovat. Leda nepřímo, tzn. tohle řekneš, pak se sám nějakým mocným rituálem necháš znehmotnit a budeš se o naplněnní téhle "kletby" aktivně starat sám. Což bude ale komplikovaný, protože "duch" neexistuje, pokud ho někdo živej nepřivolá. Čili bys do toho musel zatáhnout dejme tomu svoje potomky, kteří by tě vzývali a skrze ně bys svou pomstu realizoval.

Příběhově bych to taky radši viděl jako cílenou osobní mstu konkrétního (původně) člověka než nějakou supernaturální kletbu, která se pak realizuje sama.

Imho námět na zápletku, postavy se snaží zjistit proč po nich jde duch (a ono ejhle, kdysi ho nasral jejich praprapraděda...)

Otázka je, co by s tím zjištěním dál dělali. Pokud by ten duch někohoko posedával, tak by asi pomohl exorcismus, ale jen dočasně - ducha (tedy spíš spíš bytost, jejíž vědomí existuje mimo fyzický svět) nejde nijak zničit, jde na něj pouze zapomenout.

V té variantě, že by "kletbu" realizovali potomci čaroděje, kterej takhle tvůj rod proklel, by to znamenalo zničit všechny záznamy o tom, jak se ten duch dá přivolat, a zlikvidovat všechny živé lidi, kteří si to pamatují. A ani tak nemůžeš mít jistotu, že jsi našel všechny zmínky...

K něčemu ve stylu vražedného boje mezi potomky dvou dávných čarodějů, nebo třeba k sektě, která prastarého ducha povolává, ale tenhle koncept téměř určitě povede.

[York]

Sadako: Rozečetl jsem Čarodějnice, kurvy a sorcerery a je to hodně zajímavý. Určitě se tím pokusím inspirovat. Budu to ale muset číst u compu a rovnou si psát poznámky, po čtení v metru mám jen obecnou představu, o čem to je.

Kdybys měla tip na podobné čtení i o okolních národech, byl bych vděčný.