[DW] 'venturers high as fuck, fighting Spider Witch and shit

[Sosacek]

Carmine - kněz Devítiocasé kočky, Boha utiskovaných a zapomenutých -- rudé roucho, rudé vlasy, důtky jako svatý symbol, jediný ne-evil člen skupiny
Aldara - zanedbaná vyhublá temná čarodějnice
Bartleby - hobití bojovník s kopím, nevlastní bratr Belkara Bitterleafa
Jack - zloděj. Neměl rapír.

...

Postavy seděly v hospodě, a když tu tam vtrhly stráže, a prohlásily, že Jack něco ukradl, a musí ho odvést. Carmine ho zkoušel bránit, ale neukecali to -- stráže odvedly Jacka, a zbytek se vydal za nimi. Potom co byl Carmine úspěšně připoután ke stojanu na přivazování koní před strážnicí, ukázalo se, že místní vždycky sbalí nějakého chudáka a ukecají ho na soud bojem s místním šampiónem, který nemůže vyhrát. Na který Jack právě kývl.

Neviditelná Aldara si šla pro Jackovy věci do strážnice, našla tam super prsten, ze kterého cítila temnou moc, a rozhodla se, že ho tuze chce, ale strčil do ní strážný, a musela vypadnout, než se jí rozpadne kouzlo. Carmine mezitím zaměstnával strážníky nějakou hádkou, přitom si ale všiml, že dorazili kněží boha slunce, kteří jsou hlavní Imperiální církví, a jeho boha velmi nemusí, takže se vytratil.

Bartleby se mezitím poohlédl po místním šampiónovi. V hospodě si z něj tři chlápci dělali legraci, když se po něm ptal, tak je všechny zabil. Na šampióna co seděl poblíž to udělalo dojem, tak ho přizval ke stolu, i když se pak šli projít, protože šampión řekl, že mu vadí krev, nebo co. Bartleby ho ale neukecal, že by měl schválně prohrát, a šel svou cestou.

Mezitím byl večer. Jack těsně porazil šampióna, Bartlebyho zkusili zabít kamarádi těch, které zavraždil v hospodě, Carmine zastavil sázkaře, který začal mizet jakmile začal Šampión prohrávat, a tím odlákal davy, a Aldara mezitím vykradla a zapálila strážnici. V takovéhle idylce postavy vesnici opustili, než začne kolem čmuchat lovec temných čarodějnic. Večer se utábořili, a zapadající slunce (nebo to byla hořící vesnice v dálce?) jim svítilo na dobrou noc.

...

Cesta na horu k chrámu, kde sídlila pavoučí čarodějnice Florimel, kterou se tam vydali zabít, byla nebezpečná. Kamenité i ledové laviny, zrádné skály, nic pěkného. Viděli malou chaloupku na úpatí hor. Žil v ní stařec a jeho mladá vnučka. Stařec přiznal, že cestu zná, ale chce něco za to, že jí popíše. Žije tam sám, a jeho vnučka je smutná a sama, pomohlo by, kdyby jí někdo udělal dítě. Silní hrdinové něco takového snadno zvládnou, ne? Vnučce se ale něco takového ani trochu nelíbilo.

Postavy nakonec přesvědčily starce, že vnučce dají lektvar lásky (Aldara do ní nalila jeden lektvar z policejní pokladnice, o kterém nevěděla co dělá), po kterém bude chtít mít děti, a že se o to postarají cestou zpátky.

...

Před chrámem se skupina zhluboka nadechla. Bartleby šel, zaklepal a řekl "Tak jsme tady!" na skupinu ale vyběhla smečka vrrčích štěňat. Málem je ukousali (vrrci postavy, ne naopak), ale Aldara si pomohla tím, že prsten uměl teleportovat, a vyhnula se jim stáním na vysokém pilíři, a Bartleby nechal svoje kopí zapíchnuté v kamení a bojoval holýma rukama. Bartleby zmínil, že "tohle je tady nově" a ostatní byli překvapeni, že tu už byl, ale moc se to nerozebíralo.

Uvnitř chrámu to vypadalo, že Goblini chtějí vyjednávat. Chtěli odškodné za mrtvá štěňata, dožadovali se teleportačního prstenu, ale Aldara je přesvědčila, že jim ho dá cestou zpátky (yeah, right). Ukázalo se, že Goblini uvěznili Florimel a její pavouky ve vnitřním chrámu. Klidně postavy pustí dovnitř.

Postavy se po krátkém odpočinku vydaly do vnitřní svatyně. Přepadla je horda pavouků -- napřed malí, kteřé plivali oslepující hnus a lezli pod brnění a kousali ... a pak velcí, asi jako medvěd. Barleby je nechtěl zabíjet, a divil se, že ho nepoznávají a Aldara byla naopak velmi agresivní, a pavouky ničila. Zatímco ostatní bojovali, Barleby šel napřed. Zmiňoval jsem, že pavouci měli lidské hlavy? Carmine odehnal ty malé kouzlem, a ty velké postavy zabily.

Ve svatyni zapálil Bartleby na oltáři svíčky ... jako za starých časů. Ze stropu se spustilo několik pavouků velikosti menšího domu. Všechno to byla Florimel. Bartleby se staré přítelkyni podíval do očí, a zjistil, že je pozdě, že už jí nezbyla žádná lidskost. Zkusil pavučiny zapálit, a Florimel se mezitím přibližovala, a chystala se ho sežrat.

V tu chvíli ho dohnali ostatní. Carmine vběhl před Florimel a zařičel "Florimel sežer mě, bohové ti vrátí lidskou podobu a rozum." Jeho bůh je bohem zapomenutých a zatracených, a cení si obětí. Florimel to udělala. Ukousla knězi hlavu, zatímco se jí Aldara a Jack snažili zabít (a Aldara u toho křičela něco o "chcípni takys mi nedala šanci"), a zatímco se Bartleby zbavoval hořících pavučin.

Pak kamenným stropem proniklo světlo. Devítiocasá kočka ocenila knězovu oběť, a z obřího pavouka se stala žena. Podívala se na Bartlebyho a usmála se. Podívala se na Aldaru, a už kouzlila ohnivou kouli, na kterou Aldara odpovídala magickou střelou. Jack se také snažil střílet po čarodějnici, ale jeho šípy se rozbíjely o kopuli magického štitu.

Bartleby Florimel chránil, a zkusil na Aldaru zaútočit. Ta tak tak utekla pomocí teleportačního prstenu, dostala se za záda Florimel i Bartlebymu, a chystala se na ni s dýkou ... když tu ji Jack střelil šípem, a málem ji zabil. Aldara si uvědomila, že se všichni obrátili proti ní, naposledy aktivovala teleportační prsten, a zmizela.

Florimel se zeptala, co se to jako dělo. Poslední, co si pamatovala, bylo, že zkoušela nové, ještě lepší transformační zaklínadlo nedlouho potom, co Bartleby odešel ... a Bartleby řekl, že byl pryč sedm let. Taky jsou všude pavouci, a u vchodu se usídlili goblini. Florimel si povzdechla, řekla, že ho měla poslouchat a nesahat už na tu transformační magii, ... ale že firebally mají něco do sebe ... a Goblini povídáš? A taky je potřeba vystrojit pohřeb knězi, který se obětoval, aby jí vrátil lidskost.

Jack řekl, že se ho to netýká, a musí dál za svou pomstou.

....

Minulost:

Aldara - Florimel jí kdysi, když byla její učitelka a milenka, nechtěla dovolit odejít a založit si normální rodinu, a dala jí vypít lektvar po kterém nemůže mít děti. Proto se vrátila pomstít.

Jack - Aldara kdysi ukradla svatou knihu, kterou hlídala jeho sestra. Ta se pak zabila. Jack chce Aldaru zabít za to, co udělala.

Bartleby - slíbil Florimel, že jí donese magické kopí, dřív, když byl její přítel a ochránce.

Carmine - přišel čarodějnici nabídnout své služby - a nemohl ji pomoci jinak, než takhle.

............

Připravený oneshot odsud: http://www.bullypulpitgames.com/project ... ngstar.pdf

Původní setup: postavy stojí před chrámem, připraveni vejít dovnitř a zabít pavoučí čarodějnici Florimel, které tam sídlí. Každý dostal jedno otázku:

Fighter: Co jsi slíbil Florimel, když jsi byl ještě její ochránce a přítel, slib, který nikdy neporušíš?

Wizard: Proč ses vrátila zabít svojí starou učitelku a milenku?

Thief: Co se stane tvojí rodině, pokud nepřineseš aspoň 100 zlaťáků? To jsem nahradil za "někomu z postav tady dlužíš krevní mstu, ale on to neví. Komu a proč? Uděláš to?"

Clerik: Jaký osud tě čeká, pokud nedokážeš očistit tenhle chrám od zla? To jsem nahrazil za "Jako jediný víš co čeká uvnitř chrámu -- ale nepřišel jsi sem zabít čarodějnici, přišel jsi dělat něco jiného. Co? A zůstaneš s nimi, nebo je zahodíš, až je nebudeš potřebovat?"

Poslední dvě pochází z Mountain Witch. Hráčům jsem je položil na začátku hry, a řekl, že mi nemusí odpovídat, jenom to mají nějak zapracovat.

Byly k tomu karty s magickými předměty, které byly super. Setup jsem natáhl o začátek ve vesnici, kde si klasickým DW generátorem průserů hráči mohli vyzkoušet co a jak funguje, a o Fingalenovu chajdu, která byla fajn. Bylo ale vidět, že se hráči trochu bojí toho, kam by je Evil postavy v takovéhle situaci mohly dovést, plus je těžké tohle řešit bez tvrdého GM fiatu, a na to jsou DW movy dost silné. Konec dopadl dobře, jenom jsem trochu doufal, že se minulost postav vytáhne dřív.

Florimel byla drsná -- měla move "mutate", který umí sebrat 1 z atributu, nebo sebrat nějaký move. Což je husté. Tuhle schopnost si pro bosse zapamatuju. Neměl jsem koule na to sebrat Aldaře Cast a Spell, páč by pak byla uplně nahraná. Monstra měla celkově moc zajímavý design, doporučuji přečíst.

Celkově jsem spokojený s tím, jak to vypadalo, a hráči se taky tvářili, že to bylo fajn

EDIT: hlášky nikdo nezapisoval (neměli jsme Faskala), komentáře uvítám.

[morech11]

ako som to videl ja... (len v rýchlosti, tak neveľmi kvalitne)
(väzby
Aldara - zachránil som jej život, či si to chce priznať, alebo nie [zásluhy ona pripisuje Carminovi, má niečo podobné]
Jack - raz možno bude taký tvrďák, ako ja, skúsim ho to naučiť
Carmín - ako tento tu prežije v dungeone?)

Boli doby, keď by som túto bandu najradšej jedného po druhom zarezal v noci, ale nikdy na to nebola vhodná príležitosť - vždy mi boli lepší živí - a mám pocit, že ich skoro začínam mať rád. už aby som bol naspäť za Florimel, nech sa na nich nenaviažem príliš. a ktovie, možno mi ešte cestou hore dobre naposledy poslúžia...

Postavy seděly v hospodě, a když tu tam vtrhly stráže, a prohlásily, že Jack něco ukradl, a musí ho odvést. Carmine ho zkoušel bránit, ale neukecali to -- stráže odvedly Jacka, a zbytek se vydal za nimi.

"tento človek nás raz všetkých zabije. Jack nestihol povedať ani jedno slovo a on už ho vydal strážam do pút..." dopíjam pivo, ktoré je omnoho dôležitejšie, než Jack a postupne sa za nimi aj s Aldarou vydávame. zachytávam, že sa bavia o šampiónovi a tak ho idem pohľadať, pokecať si s ním a možno ho pred večerom ešte pripiť.

Bartleby se mezitím poohlédl po místním šampiónovi.

prichádzam do hospody, ale traja miestni štamgasti majú inú predstavu o bojovníkoch a tak sa mi vydali napred a pýtali sa ma na moju výšku a čo s ňou chcem robiť s tou kopijou, čo ma dvojnásobne prevyšuje. tak som im to ukázal. bohužiaľ, keď som jednomu z nich pripichol nohu k zemi, kopiju som do dlážky zarazil hlbšie, než som plánoval a môj pohľad nebol taký drsný, ako som plánoval, tak sa do mňa tí ďalší dvaja pustili. budem na tom musieť ešte popracovať. asi si kúpim zrkadlo.
škočili do mňa mečom a sekerou, ale nemali bohvieakú techniku, ani presnú ruku a ja sa svojej kopije púšťam len nerád. trochu ma škriabli, ale nakoniec som kopiju zo zeme vytrhol, zhodil toho prvého a v jednom plynulom pohybe z otočky najprv rozdriapal ksicht tomu so sekerou a ratišťom zlámal jazylku tomu s mečom. konečne som sa dostal k slovu: "len som sa chcel spýtať, či tu nenájdem miestneho šampióna," úškrn tentokrát fungoval správne. keď sa postavila od stola hora svalov a pozvala ma na pivo, všetci sa zrazu rozhodli, že tie mŕtvoly vlastne celkom dobre pasujú do miestnej výzdoby a meče radšej nechajú schované.
Šampión sa však dvihol skôr, než som doňho skúsil naliať prvé pivo a ctí si viac svoju povesť, než život, tak som ho na menší finančný... pokus... neukecal. určite by sme ho boli schopní dostať z ringu živého... bude ho škoda, zdal sa mi celkom sympatický. aspoň Jackovi pôjdem povedať, že kríva na ľavú nohu, aby to skúsil tadiaľ. nie, žeby mu už ostatní určite nezabezpečili iné spôsoby, ako vyhrať. v tomto sa na nich dá spoľahnúť.

Mezitím byl večer.

tak som si šiel pozrieť ten súboj a stavil som všetky svoje prachy na Jacka. ktosi sa na mňa chcel v dave odzadu vrhnúť, ale nemohol som spustiť oči z toho súboja, tak som ho len naslepo po zvuku zabodol kopijou. samozrejme, že mi to neprešlo tak hladko, ako som plánoval, takže som prišiel o skvelé finále, keď Jack naozaj vyhral. šípy z kuše som vykryl štítom a ani som sa do nich nemusel pustiť, keďže sa prišli na námestie pozrieť stráže. skôr, než stihli niečo povedať, z okien strážnice sa vyvalil oheň a dym, na námestí sa spustila psychóza, keď bookmaker utekal s peniazmi a podkol sa a tak sa všetci, kto mali niečo na rováši, niekam rozutekali. s Jackom sme na námestí ostali sami, oslavy sa nekonali. a ešte som prišiel o svoje peniaze, keď si miestni rozobrali tie peniaze. veď už ich aj tak nebude potreba.
večer sa z úpätia hory na západ slnka pozeralo celkom pekne. alebo to bola dedina? kto vie... čert to ber, aj tak som tu dole nikdy nemal rád.
...

Postavy nakonec přesvědčily starce, že vnučce dají lektvar lásky (Aldara do ní nalila jeden lektvar z policejní pokladnice, o kterém nevěděla co dělá), po kterém bude chtít mít děti, a že se o to postarají cestou zpátky.

OOC: toto bola pomerne nepríjemná dilema. riešenie, keď Carmin šiel za vnučkou a Aldara jej dala lektvar, o ktorom nič nevedela, bolo celkom dobrý spôsob, ako sa tomu pri obmedzenom priestore one-shotu vyhnúť. znásilňovať niekoho, to sa mi ako hráčovi fakt nechce a mimo one-shotu by som asi fakt nemal evil postavu, takže som rád, že nás tam sosák nepritlačil. ako postava by som do toho asi nakoniec šiel, ale túto epizódku sme obišli rýchlo. inak je ale tý chatrč super vec
...

Před chrámem se skupina zhluboka nadechla. Bartleby šel, zaklepal a řekl "Tak jsme tady!"

dvere si ma ešte stále pamätali. asi som mal nechať ostatných, aby sa ich pokúsili otvoriť, ale bol som veľmi netrpezlivý. tie odrastené vrrčie štence, čo vybehli zvnútra ma ale prekvapili. nejak sme sa ich zbavili, ale mne sa pri tom podarilo zabodnúť kopjiu do stĺpu pred chrámom a za nič nešla vytiahnuť. nevadí, aspoň sa nestratí po ceste. Floriel si poň môže skočiť aj do predu. a ak už idem neskoro, aspoň jej ho nedonesiem rovno do rúk. [OOC: tú kopiju som až dnu nikdy neplánoval priniesť, toto mi celkom bodlo. preto som sa so sosákom hádal, že to skutočne je nemožné ju vytiahnuť z toho kameňa ]
ostatní mali divné pohľady, ale... veď je to už jedno.

Uvnitř chrámu to vypadalo, že Goblini chtějí vyjednávat.

ani títo goblini tu neboli... do riti, čo sa tu dialo? ako dlho som bol vlastne preč?
láska, ešte chvíľu vydrž, už tam budem, nejako to všetko vyriešime. ak nie je neskoro.

Postavy se po krátkém odpočinku vydaly do vnitřní svatyně.

goblini nás pustili do zabarikádovaného vnútorného chrámu. ani som si od nich nevypýtal novú zbraň. v tej nedočkavosti som na to zabudol. ale ak ešte nie je neskoro, nebude ju treba. a ak je, nebude mi veľa platná.
maý pavúci stvorení z posledných kúskov ľudskosti boli strašné znamenie, Florimel je strašne slabá. dokonca ich ani nenaučila mravom a oni sa opovážili ma kúsať: "Florimel! zanedbávaš výchovu, vieš?!" zakričal som z plného hrdla. "ignorujte tých malých, tí nie sú vôbec problém," predieral som sa ďalej a ďalej pavučinami a ostatných som nechal ďaleko za sebou.
po ceste sme našli nejakých starších. títo sa na mňa ešte podobali, ale nepamätali si ma. chvalabohu si tam vzadu zaumienili na nich skočiť, tak mi uvoľnili priechod.

Ve svatyni zapálil Bartleby na oltáři svíčky ... jako za starých časů.

predral som sa do svätine a celý čas som dohováral Florimel, ako zanedbala výchovu našich maličkých. spravil si po pamäti trochu svetla na oltári, len aby som videl, ako zo stropu zliezlaobria pavúčica Florimel. 5 krát. zrkadlo jej vždy šlo, ani ja som nevedel prísť na to, ktorá je ona.
pozrel som jej do očí.
už je neskoro, zašla priďaleko. transformačná mágia je potvora.
aspoň nebude vysieť na strope, keď sa s ňou chcem zhovárať - tak som jej zapálil siete. trochu sa mi to vymklo z pod kontroly, tak som zahorel v pavučine, prilepený k podlahe jej slinami, v tom horúcom pekle.
presne takto som si vysníval stretnutie po rokoch hľadania. len čo je pravda... ešteže kopija ostala vonku, inak by som už dávno bol mŕtvy.

V tu chvíli ho dohnali ostatní.

z boja si veľa nepamätám, kopa plameňov, bleskov, ten mních, čo sa obetoval za navrátenie Florimel (na moje prekvapenie to fungovalo a jeho bohovia nech mu za to žehnajú a nalievajú ambru v nebi)

v skratke: zbavili sme sa tej hnusnej nevďačnej čarodejnice (ešte mi bude musieť vysvetliť, čo myslela milenkou... a potom možno skúsime trojku), zachránil som si milú, zlodej niekam zdrhol a keď vymyslíme, ako dostať tú kopiju zo stĺpa, tak môžme ovládnuť svet
ja ju proste milujem

....
pár krátkych rýchlych postrehov, väčšinu už sme si vyriešili na mieste, tak len z rýchlika
DW sa hrá celkom dobre, ale asi by som to nechcel GMovať, je to kopa materiálu, čo si musí GM pamätať, aby to šlo plynulo (na druhú stranu nemá podľa sosáka veľa práce...)
Sosák vedie celkom dobré hry. odľahčené, humorné, ale nevyhýba sa morálnym dilemám a skvele strihá scény
na čo sa viaže posledná - alfou a omegou dobrého rozprávača sú improvizácia a pacing. prvé mi celkom nejde, s druhým rád pomôžem aj ako hráč - a ten dugeon bol napaceovaný a vygradovaný perfektne.
rozhodne si ešte niečo so sosákom rád zahrám (ale to on už vie )