[DW] Adventurers high as fuck, swearing allegiances and shit

[Conlai]

Postavy:
Brand je klerik Darna, boha ukryté pravdy odhalené bojem. Nechává se najímat jako šampion v soudních bojích a sbírá prameny vlasů od zabitých protivníků. Vlasy má spletené do copánků zapletených do jednoho velkého copu a po stranách hlavy vyholené, nosí hustý černý plnovous a měří něco přes dva metry.

Viskra je hraničářka živící se lovem čehokoli, co utíká (často banditů a vrahů). Všude ji sleduje její "sestřička" horská kočka Šivana. Hraničářka nosí kamuflážní plášť a vlasy po stranách hlavy zapletené , aby jí nepřekážely při střelbě z luku. Kdysi už byla u jeskyně bohů, ale neodvážila se vstoupit dovnitř.

_________________________________________________________________________________________________
Brand a Viskra se vydali navštívit staré známé hraničářky, kteří jí kdysi poskytli útočiště a ošetřili rány. Bohužel zjistili, že otec, dřevorubec a zálesák, byl zabit lapky a jeho dcera unesena. Pobili lapky, které zastihli při rabování lesní chalupy a vydali se po stopách unesené dívky... doslova unesené, podle stop ji odnesl obrovský muž, kterého už Viskra kdysi sledovala a jako jediného jej nepolapila. Jmenoval se Briag Bras a říká se mu obr mezi obry. Když to Viskra sdělila Brandovi, zablesklo se mu v očích a chtěl hned vědět, jestli je ten Briag vyšší než on.

Stopa vedla k říčce, kde se ztratila. Hraničářka rozhodla, že únosce se musel vydat řečištěm. Sledovali tedy říčku proti proudu, do skal, kde našli stezku vytesanou do jedné stěny skalní rokle. Našli také hlídku s lukem, ale Viskra se jí s pomocí své kočky a dobře mířené střely zbavila. Muž se zřítil na dno rokle a tělo odnesl proud.

Stezka ústila do velké grotty s kruhovým půdorysem a stupňovitě dlážděnou podlahou, na niž dopadalo stříbřité světlo ze stužky nebe vysoko nad jejich hlavami. Mezi dvěma fontánami stálo na tucet stanů, na druhém konci grotta ústila do dalšího prostoru. Než ale Brand s Viskrou stihli toto všechno plně pojmout málem se na stezce srazili se třemi lapky jdoucími na lov. Ti zkoprnělé dobrodruhy ledabyle pozdravili, obešli je a pokračovali.

Aby nevzbudili podezření, pokračovali pomalu po stupních vzhůru ke stanům. Viskra nadhodila, že se banditů je ve skalách možná více a navzájem se příliš neznají. Brandovi se myšlenka na "více banditů" moc nelíbila ale stejně pokračoval v chůzi, co mu také zbývalo.

Dorazili mezi stany, nikdo jim nevěnoval moc pozornosti, ten si vařil cosi v kotlíku, další zas vázal letky k dříku šípu. Co, ale Viskra s Brandem uviděli za průchodem do další části grotty jim vyrazilo dech. Kruhový prostor, do nějž sestupovaly široké stupně podobné těm, po nichž právě vyšli, byl skoro celý zaplněn stany. Tábořilo tu zjevně hned několik band. Stany byly postavené ve shlucích a hroznech, jedna skupina stanů dokonce připomínala miniaturní vojenské ležení. Lidé pohybující se mezi stany jednotlivých táborů se od sebe odlišovali podobně, jako příslušníci různých kmenů či armád. Byli tu v kožešinách oblečení lovci s čapkami zdobenými parožím a vlčími hlavami. Vedle nich tábořili žoldnéři oblečení do zbrojí z ukořistěných součástí. V jednom táboře posedávali zachmuření lučištníci, jako muž dlouhý luk vždy po ruce. Mezi vojensky pravidelně rozestavenými stany se jako duchové proplétali muži v pláštích přejímacích barvu okolí.

Uprostřed tohoto kruhového prostoru nestály žádné stany, ale podium z bílého kamene, okolo nějž se mezi dlážděním vinula říčka podél níž dobrodruhové přišli. Na dvou místech se skalní stěny rozestupovaly a vedly mezi nimi široké stupně vzhůru, zřejmě do dalších podobných prostorů.

"Elfské shromaždiště," zašeptala Viskra. "Kdysi dávno, když tu vládli noční elfové, se tu scházela jejich branná povinnost." Ukázala k fontánám v první části jeskyně. "Na pajednla pro koně..."

Z tábora lovců v kožešinách k nim vyrazil usměvavý, snědý chlapík se srnčími parůžky na čapce. "Hou, kdo jste a co tu chcete? Nevypadáte, že patříte k jedněm nebo k druhým!"
"Máš pravdu. Jsme žoldnéři a přišli jsme nabídnout své služby vašemu pánu."
Oběma bylo jasné, že pokud tak rozličné bandy táboří na jednom místě, musí dojít ke krveprolití nebo musí ctít zákon někoho silnějšího.
"Král nepřijíma jen tak někoho... A tahle bestie?" sklonil se lapka k Šivaně...

Než hraničářka stačila říci "pozor je prchlivá", byla kočka na lapkovi a trhala jeho ruku, kterou si tak tak stihl strčit před krk. Viskra Šivanu odvolala a kočka se neochotně stáhla, ale to už okolo nich stál kruh lapků v kožešinách s oštěpy a sekerami. Zraněný muž se válel po zemi a křičel.

"Zabte ji! Zmrzačila mě, zabte ji i její kočku! Zabte je všechny!"

Brand nad hlavou roztočil svůj řemdih a odhadoval, kdo zaútočí první. Viskra ale zvihla ruce a vykřikla.

"Vezměte nás ke králi! Ať nás soudí on!"

---

Shromáždění v hlavním prostoru grotty mohlo mít přes tři sta mužů. Byli tu lapkové, lupiči a bandité z nejen celého kraje ale i zpoza jeho hranic. V takovém počtu lupiči přiomínali spíše vojsko.

Teď všichni stáli okolo podia, v jehož rozích do davu hleděli čtyři muži, stráže v plátových zbrojích ozbrojení holemi a s meči na zádech. Uprostřed bíle dlážděného podia stál král: Muž středních let s krátkým plnovousem a rozcuchanými plavými vlasy na nichž měl posazenou korunu uvitou z listí. Jeho oděv nebyl honosný, podobal se oděvu všech ostatních lapků, jen okolo krku mu visel tlustý zlatý řetěz. Když ale promluvil jeho hlas se nesl celým prostorem, takovou zvláštní moc mělo místo, kde stál.

"Bratři! Vítejte na našem prvním sněmu. Svolal jsem Vás, nejodvážnější muže Avelu, Larme i Brahandie, a vy jste přišli. Vy, kteří se neklaníte nikomu jste přišli, protože víte, že naše spojenectví je tím jediným, co může zastavit hrozbu ohrožující naše kraje, rodiny i prosperitu."

"Přišli jste, protože víte, že jen my můžeme bojovat s hrozbou, kterou Vévoda tvrdohlavě popírá a zavírá oči před jejím působením. Z toho samého důvodu vaši vůdci přísahali ctít můj zákon a mé slovo." Muž s listovou korunou se nadechl a odmlčel. Tu chvíli využil náčelník v kožešinách oděných lapků.

"Můj pane!" Cosi v hlase staršího a vyššího muže naznačovalo, že není zvyklý oslovovat, natož považovat někoho za svého pána. Přesto však jemně, jakoby nevědomky sklonil hlavu. "Ctíme tvé zákony a přísahali jsme věrnost tvé věci. Co však máme dělat, když jsme sami napadeni a poškozeni někým, kdo se schovává za tvůj zákon?"

"V takovém případě přijdete ke mě, abych vás rozsoudil," odpověděl chladně král. "Kdo tě poškodil, bratře Gararde, a čím?"

"Zvíře této ženy zmrzačilo jednoho z mých mužů." Garard ukázal na Viskru stojící s rukama v dřevěné desce s okem, do jaké se vsazují zajatci a otroci. Šivana stála vedle hraničářky, nesvázaná, a lapkové si od jemně vrčící kočky drželi uctivý odstup. "Vyžaduji pokutu! Muž bez pravé ruky je mi k ničemu, musím mu vyplatit odstupné a i pro mě je jeho ztráta citelná."

"Jak se jmenuješ? A co řekneš na svou obhajobu?" dotázal se muž s listovou korunou hraničářky.

"Jsem Viskra... můj pane. Ten muž se moc přiblížil k mé společnici a vycenil na ni zuby... za jeho hloupost nemohu. A nemám peníze," zavrčela.

"Pokud nemůžeš nebo nechceš zaplatit pokutu, musíme zvolit mezi vhodný trest.
Jsi-li vina..." řekl král banditů rozvážně.

"Utněte jí ruku!" "Zabte tu bestii!" "Chci z jí plášť pro mého syna!" "Usekejte jí prsty!" Výkřiky z davu přehlušil Brandův mocný hlas:

"Budu bojovat za její nevinu! Ať si žalobce určí zástupce a nechť o vině či nevině rozhodnou bohové!" Klerik se narovnal do plné výše a i přestože byl spoutaný stejně jako Viskra, jeho stráže od něj nervózně poodstoupili.

---

Garard vybral svého zástupce, bojovníka v kazajce ze sněžné kočky vyzbrojeného oštěpem a sekerou. Brand svého soka sledoval zpod přivřených víček a mnul si uvolněná zápěstí. Oštěp znamenal dlouhý dosah... a v rukách zkušeného bojovníka byl přesnější než jeho řemdih. Někdo jiný nad tím zřejmě uvažoval také. Jeden z králových strážců přistoupil ke klerikovi a podal mu obnažený meč, králův meč.

Boj byl krátký. I přestože Garardův šampion zpočátku klerika nutil ustupovat před jeho oštěpem, Brandovi se poté povedlo protivníka odzbrojit a probodnout od klíční kosti k bedrům. Ještě než utichl pokřik rozzlobených i (to častěji) pobavených lapků, Brand poklekl a nabídl přede všemi svou věrnost Králi banditů.

"Přijmi tento prsten jako záruku budoucího lupu a jako znak tvé věrnosti. Složíš-li na něj přísahu, její porušení bude, jako bys urazil mě samotného. Přijdeš, až tě zavolám," řekl král a jeho hlas se nesl mezi shromážděnými.

"Tak přísahám!" řekl Brand a nasadil si stříbrný prsten s jediným zlatým lístkem.

"Viskra je neviná a kdokoli by se mstil jí nebo její společnici poruší můj zákon," prohlásil poté král a nechal hraničářce sejmout pouta. "Teď pokračujme ve sněmu. Je čas učinit oběť bohům, aby naší věci poskytli svou podporu."

Dav se rozestoupil a dva muži na podium vyvedli plavovalsou dívku, kterou sem Viskra s Brandem přišli hledat. Vypadalo to, že je omámená pitím nebo drogami. Za ní šel muž v plášti, který vypadal, jako by byl ušitý ze záplat a s divokým plnovousem. Na krku mu vysela koňská lebka pokrytá tepaným stříbrem.

Muži doprovázející dívku ji uchopili za ruce a přinutili ji rozpažit, její hlava se zvrátila dozadu, kde stál muž s koňskou lebkou a s připravenou škrtící smyčkou.

"Zadržte!" vykřikla Viskra a několika skoky byla na podiu, takže jijí další "Zadržte" se neslo celou jeskyní. Královy stráže pokročily kupředu a napřáhly hole. Viskra ale rychle pokračovala.

"Tento muž není kněz, jak o sobě tvrdí. Je to černokněžník a je na něj vypsaná odměna pro tři vraždy. Pokud dívku zabije on, bohy si tím nezískáš, můj pane, jen je urazíš a přispěješ k jeho temným rituálům..."

"To je závažné obvinění, Viskro. A způsob, jakýms jej vynesla, může omluvit jen jeho pravdivost," řekl král. "Podrobíš se zkoušce svící, nebo tě nechám za tvou drzost vsadit do želez."

"Podrobím se tvé zkoušce. A navíc vím, jak můžeš získat podporu bohů. Znám jeskyni, kde nocují bohové, když cestují mezi smrtelníky. Daruj dívce život a vydám se tam a získám jejich požehnání!"

Sakra, píšu moc rozvláčne a už mě to... Pauza na sepsání další části, ve které se můžete těšit na magickou svíci, vévodovy muže, cestu k jeskyni bohů a boj s bohem lovu...

[Conlai]

Reservé

[Pieta]

Epické od názvu tématu až po závěrečnou kurzivu.

[Ecthelion]

Pane, kdyby tu byl civilizovaný národ... vy byste byl jeho králem!

[Faskal]

Jak to dopadlo, jak to dopadlo? Je to dobro.

[Sosacek]