[HRA] K Rudému vrchu
Moderátoři: MarkyParky, Sarsaparillos, GM Brněnský drak
-
Myrick Lysbærer
- Příspěvky: 410
- Registrován: 16. 9. 2022, 18:40
Re: [HRA] K Rudému vrchu
Z Burble nakonec vypadne, že trollové jsou na výpravu pro Mongo a následuje dlouhé vysvětlování, co to vlastně to Mongo je, ze kterého nejsem pranic moudrý.
Vypadá to, že jde o jméno pro nějakou zbraň nebo mocný artefakt, který má posloužit trollům jako páka nebo odstrašující hrozba nebo jim propůjčuje nějaké důležité schopnosti. A že padla do rukou Železnému lidu, a to se trollům nelíbí. Takže uspořádali válečnou výpravu, ve které chtějí Mongo osvobodit? Získat?
Burble je při vysvětlování zároveň rozčilená i tajemná. Je vidět, že se tu potkávají tři vlivy, které naši komunikaci příliš neusnadňují. Mongo se zjevně i jí nějak osobně dotýká - ani dlouhá výchova u lidí ji nezbavila těch základních pout s trollí kulturou a zvyky, jak jsem se sám nepříjemným způsobem přesvědčil - a je pro ni důležité, aby jejich výprava uspěla. Narážíme také na jazykovou bariéru - přestože Burble mluví obstojně jazykem železného lidu, trollština zjevně obsahuje spoustu výrazů pro mystiku, moc a kouzla s Mongem spojená, která Burble do železné řeči přeložit neumí. A nakonec, něco kolem Monga bude také nejspíš tabu, čas od času mi Burble prostě oznámí, že "Tohle ti nemohu říct, jihlup." a já tentokrát netlačím, když už vím, jaké potíže naposledy způsobilo, když jsem ji přiměl udělat něco proti trollímu přesvědčení.
Jedna věc ale nakonec z rozhovoru vyplyne. Mongo má něco společného s tím, jak trollové vnímají tok síly železných zemí. A já si uvědomil, že každý z prvních národů jde svou cestou a že se musím o síle učit od všech prvních lidí, mám-li ji plně pochopit.
Oklepu se, když si vzpomenu na elfy. Vůbec se mi nechce k nim vracet, natož se tam cokoliv učit. Navíc se tvářili, že jejich magie je jiná než ta, po které toužím. Vždyť to oni mě poslali za obry. Ale teď, když poslouchám Burble, začínám mít pocit, že to bylo jen nedorozumění - že odmítnutí vyvolal můj zájem o oheň, který je jim cizí, místo zájmu o moc samotnou.
Zkusím to celé vysvětlit Burble.
Rozhořčeně začne odporovat, že je to úplný nesmysl. Že cesty trollů jsou jedinečné a v žádném případě není možné je nějak spojovat se zvyky elfů nebo snad dokonce železným lidem. Vidím, že se jí to opravdu dotklo, je odhodlaná důkladně mi vysvětlit, v čem všem se mýlím.
Zkusím toho využít a stočit konverzaci k porušování zvyků a očišťování a rituálu Rattle. Zeptám se, zda to mumlání po cestě byla nějaká forma mantry nebo zaříkání, které je součástí tohoto Rituálu.
Je to voda na její mlýn. "Vidíš? To je přesně to, o čem mluvíš. Žburrgl. Rituály, mantry. Pche. Jen protože železný lid provozuje své triky prostřednictvím slov a obřadů, čekáš, že to tak budou dělat všichni. Klorgrop. Jsi mě snad viděl na jezeře, když jsem si půjčila sílu vody, abych nám pomohla získat zpět mou chatrč. Křepčila jsem u toho kolem ohně? Zpívala jsem? Vzívala jsem nějakého boha? Prováděla rukama nějaká gesta? Prolévala něčí krev?"
Při zmínce o krvi se zarazím, hlavou mi rychle prolétne otázka, proč zmínila zrovna tohle, ale nechci promarnit příležitosti vyzvědět něco víc. Přiznám, že jsem neviděl vůbec nic, protože bez světla nevidím ve tmě - a veškerá má moc nad světlem byla soustředěna na osvětlení ostrova.
"Tak mi tu nevykládej nic o tom, že naše kouzla jsou to samé. Já k rituálu Rattle potřebuji kameny. Ihrtrk. Ty správné kameny. Proto se mu říká Rattle. Potřebuji kameny Rattle."
Pokrčím rameny, že nevím, o čem mluvím.
"Jistě že nevíš. Víš kolikrát jsem v dětství od tvého lidu slyšela, že mi trollové jsme jen ignorantští divoši? Že železný lid navštívil tolik míst. Asi ano, ale stejně si nejsem jistá, jestli já jsem ten, kdo je tady divoch.
Jak je možné, že je toho tolik, co nevíš.
Vy železňáci si myslíte, že si můžete přivlastnit každý kus země, kde stanou vaše nohy. Že země je jenom mrtvá věc, které se lze zmocnit. A já vím, že každý kámen, strom či bytost má svůj život, duši, jméno.
Chceš vědět, jaký život a jakou duši má kámen, který nese jméno Rattle?"
Všimnu si, že za celou dobu rozohněného proslovu se Burble ani jednou nevložila své obvyklé zažbrblání. Její hlas, ač rozčilený, jako by zpíval. Navíc se zvedl slabý větřík, a zatímco jí čechral vlasy, začal nad planinu přinášet nažloutlé listí z opadajích stromů na jižních svazích hor, nedaleko odsud.
Neodvažuji se přerušit kouzlo okamžiku a jen tiše přikývnu.
Začne mi o Rattle vyprávě. Větám o tom, jak vypadá jeho duše či život nerozumím. Opět se projeví nedostatek ve slovní zásobě, konverzace se zadrhne, čarovný okamžik pomine. Ale Burble se snaží a pokračuje. A když se od prapodivných trollích představ o bytí kamenů posune k popisu vnější, značně neobvyklé, podoby kamene, zpozorním.
Protože přesně takový kámen si pamatuju.
Viděl jsem ho kdysi na obrázku. V Rudém vrchu. V knihovně.
Byla tam nástěnná mapa okolí svatyně a na ní byla ilustračními obrázky vynesena zajímavá či nebezpečná místa. Obrázek tohoto krystalu znázorňoval obojí. Přírodní jeskyni, asi den cesty na sever od Svatyně, ve které tyto krystaly rostly. Jako mladý jsem se podivoval, že tu nádheru nechodí nikdo těžit, ale odpovědí vždy bylo, že místo je pro návštěvu člověkem příliš nebezpečné a že je lepší krystaly nechat tam, kde jsou.
"Možná nevím, jaký má Rattle život, a to ani po tomhle rozhovoru, ale zato vím, kde takový Rattle žije a v hojných počtech. A není to daleko odtud," přeruším najednou Burble a zvednu se, jak mi tahle informace vlije optimismus do žil. Sice je to na místě opravdu nebezpečném, ale to pro teď není důležité. Důležité je, že už zase vím jak splnit svou přísahu.
-
Myrick Lysbærer
- Příspěvky: 410
- Registrován: 16. 9. 2022, 18:40
Re: [HRA] K Rudému vrchu
Při dalším pochodu si vyposlechnu Bjorna, a když se dozvím, jak se Ravel choval po dobu mé nepřítomnosti, trochu mě to uklidní. Zdá se, že jeho poslední výlev tedy není stálý následek, se kterým by nešlo hnout. Spíš s ním cloumá dospívání, moc si s tím neví rady a tak mění své chování odezdi ke zdi. Nijak to ale nesnižuje mou vinu na tom, že mu s tím moc nepomáhám, ne-li naopak.
Zkusím dát na jeho radu a Ravelovi se omluvit, když prý na něco takového čeká.
Test a Bond Přimějui Ravela k usmíření? (Srdce) Miss
Action Score 2 + 2 + 0 = 4 Challenge Dice 4, 9
Clear the bond and. Pay the Price.
It causes a delay or puts you at a disadvantage.
Obviní mě z neupřímnosti a manipulace a je z toho akorát hádka, která nás zdrží půl dne. A přestane se mnou mluvit úplně. To, co jsme nakrátko získali po událostech u Burble bylo příliš křehké a je to fuč.
K večeru se svahy přiblíží a o den později vstoupíme do širokého údolí, o kterém vím, že nás dovede k Rudému vrchu. Široká rozmoklá pláň ustoupí a voda nás teď doprovází jen v podobě meandrovitého líného potoka, který se táhne středem.
Undertake a Journey Poslední úsek cesty (Rozum) Strong Hit
Action Score 6 + 3 + 0 = 9 Challenge Dice 5, 7
You reach a waypoint. You move at speed: Mark progress and take +1
, but suffer -1
.
Následujícího večera dokonce zahlédneme na svazích první světa. Jsou to samoty na okraji Útočiště. Bydlí v nich malé rodiny, zpravidla pasáci a horalové, které tam přivály nejrůznější okolnosti - někteří preferují samotu, protože se obávají návratu Nemoci, jiní se nechtějí vracet ke starým pořádků, jak je v mnoha kruzích Útočiště zvykem, ale zároveň nenašli odvahu zcela zpřetrhat staré vazby. A nakonec, pro nemálo z nich platí, že jejich předky přivedla na místo nějaká náhoda nebo před lety zapomenutá okolnost, ale postavený dům a vytyčená pastviště už se neopouští.
Několikrát zahlédnu ostatní, jak k takovému vzdálenému světlu vzhlíží, když nějaké míjíme. Všichni myslí na totéž, určitě by se vyplatilo za to u některé bližší samoty zastavit a ušetřit tak vlastní zásoby, ale já mám strach o to, co by na další zastávku řekl Ravel a tak popisuji další cestu i pohostinnost Rudého vrchu v co nejrůžovějších barvách, abychom neztráceli čas.
Drobné pěšiny, které se tu a tam vinou do svahů, se slévají uprostřed údolí a proměňují zarostlou stezku, po které jsme do údolí vstoupili v udržovanou cestu v přesně opačném směru, než to činí tenké pramínky a potůžky, které napájí potok. Po dalším dnu už je to cesta, co údolí dominuje, potok se mění v horskou bystřinu a my vstoupíme do lesa.
Oracle Result Prefix [47] Storm Suffix [24] wood
Bouřného lesa.
Vlastně ani nevím, proč se mu tak říká, nepřijde mi, že by tu bouře byly nějak silnější než v jiných částech Železných zemí, ale vím, že na samotném konci údolí, přímo pod Rudým vrchem a Svatyní se nachází stejnojmenná osada - cíl naší cesty.
Place Oracle Result Location Description [3] Remote
Je to jediná větší osada v téhle odlehlé části útočiště a právě proto se k ní sbíhají cesty a pěšiny ze všech samot v okolí. Znám ji dobře, strávil jsem tam část dětství a mládežnických let a posléze téměř celou dospělost.
Když jsem do Rudého vrchu přišel, mniši mě pro mé vlastní bezpečí i pro bezpečí osadníků ubytovali přímo ve Svatyni. A tam nebylo na světskou zábavu ani místo, ani pomyšlení. Kdykoliv mi to povinnosti dovolily, vyrážel jsem v doprovodu některého z nich dolů za zábavou, hrát si s obyčejnými chlapci. Jak jsem dospíval a získával kontrolu nad svou mocí, pravidla povolila a bylo mi dovoleno trávit v Bouřném lese víc času ... a Bouřný les, jako jediné větší místo v okolí uměl nabídnout příležitost si od neustálé práce, povinností, obřadů i výuky odpočinout.
Ostatně právě tam jsem se seznámil se svou manželkou Ingrid a po sňatku jsem tam i bydlel ... a ostatně právě tam nejspíš dodnes žije moje dcera Eos, byť v jiném domě, než ve kterém se narodila.
Face Danger Co se mnou udělají vzpomínky? (Srdce) Weak Hit
Action Score 1 + 2 + 0 = 3 Challenge Dice 4, 1
You succeed, but you are dispirited or afraid: Endure Stress (1
)
Endure Stress Co se mnou udělají vzpomínky? (Vůle) Weak Hit
Action Score 3 + 3 + 0 = 6 Challenge Dice 1, 10
You press on.
Vzpomínka píchne u srdce a na malý moment se mi na mysl derou obavy z toho, jakými slovy mě Eos uvítá, ale rychle zaženu chmury a společně pokračujeme dál.
Konečně se stromy rozestoupí a ve svahu před námi, na úpatí nepřehlédnutelné hory s načervenale zbarvenými boky uvidíme rozlehlou osadu. Je větší, než jsem si ji pamatoval.
Přímo odsud je také vidět úzká linka kamením vysypané stezky, tu a tam přerušené schodištěm nebo malým mostkem přes rokli, která se vine z vrchního konce vesnice vzhůru k vrcholu hory. Kolikrát já jsem se po téhle stezce vydával nahoru a dolů - za některých rušnějších dní třeba i dvakrát denně, přestože je to více jak hodinový výstup, když jste mladí a plní sny.
Ve svém současném stavu to vidím spíš tak na půlden.
Ask the Oracle: Unlikely Je rovnou vidět i svatyně? Rolled 21 vs. 25: Yes
Dneska navíc máme i štěstí - je jasná modrá obloha a z našeho místa je vidět i Svatyně samotná, jindy většinou schovaná v oblacích nebo - za mlhavějších dní - vysoko nad nimi. Rudý vrch rozhodně není nejvyšším vrcholem v okolí - v jeho pozadí dál na sever stojí majestátnější štíty. Ale svou barvou i polohou je nezaměnitelný a já jsem rád, že nám osud přál a tuhle podívanou mohu poskytnout i svým spolucestovatelům. Trojice stupňovitých teras, které tvoří Svatyni i podlouhlé dómy na nich mu pak z téhle strany dodává zvláštní punc, jako by to byl náhrdelník zdobící hruď nějakého bezhlavého hnědočerveného obra.
Vychutnáváme si ten pohled všichni pohromadě dost dlouho a mě vyskakují další a další vzpomínky, tentokrát hřejivé a povzbudivé. Sdílím je s ostatními a zároveň jim tak představuji, jak to v Bouřném lese a na Rudém vrchu chodí...
Secure an Advantage Pomůže nám sdílení té krásy i zvyklostí? (Srdce) Weak Hit
Action Score 6 + 2 + 0 = 8 Challenge Dice 1, 10
Prepare to act: Take +2
.
"No nic, je na čase vyrazit. Pořád to máme od okraje lesa k prvnímu domu alespoň půl hodiny cesty," pronesu konečně, když vítr přivane první mrak a zakryje nám výhled na Svatyni.
Reach Your Destination Došli jsme na místo? (Postup) Strong Hit
Action Score 10 Challenge Dice 6, 5
The situation at your destination favors you. Make another move now (not a progress move), and add +1
.
Náš příchod ve vesnici vzbudí pozornost. "To je Myrick, Myrick Lysbærer," ozvou se hned v zápětí známé hlasy a já přikývnu. "Ano, jsem to já a toto jsou mí společníci.
Máme za sebou dlouhou a nebezpečnou cestu a i když bych si hodně rád s každým z vás popovídal a vyměnil novinky, v první řadě bych teď uvítal trochu sousedské pomoci pro mě i pro ně. I když jsme jen bývalí sousedé."
Sojourn Jak nás uvítá Bouřný les (Srdce) Miss
Action Score 3 + 2 + 1 = 6 Challenge Dice 6, 7
You find no help here. Pay the Price.
"Obávám se, že to nepůjde," ozve se náhle ze seběhlého davu známý hlas a postava v rouše kněze si holí proklestí cestu a vystoupí na volné prostranství.
Mistr Hiršam.
V jeho věku bych ho už nečekal tady dole, výstup pro něj musí být neskutečně namáhavý.
Popojdu dopředu a zeptám se: "Proč, mistře? A co děláte zde dole?"
"Čekám na tebe, Myricku. Viděl jsem v ohni, že přicházíš. A nemáme čas na to diskutovat víc. Musíš se mnou neprodleně vystoupit nahoru, do Svatyně."
Panenky se mi protočí při představě, že ten výstup budu muset absolvovat ještě dnes a hlavně bez odpočinku a posilnění, na které jsem se tolik těšil.
"Opravdu by to nepočkalo?"
"Nepočkalo. Znamení byla jasná a tvůj příchod je stvrdil."
"A mí přátelé?"
"Půjdou s tebou a budou hosty svatyně. Znamení hovořila i o nich."
"Nemůžeš mi opravdu říct víc?"
"Mohu, ale není to určeno uším nezasvěcených.
Pak se ke mě přikloní a začne mi šeptat do ucha: "Pro bohy, Myricku, tys neslyšel, že trollové vytáhli do války proti Železným lidem? I několik mužů ze zdejšího kruhu vyslechlo volání nejbližších spojenců a jejich ženy, děti i staří otcové a matky teď mají strach, zda se jejich manželé, tátové či synové vrátí domů.
A ty teď přivedeš trollku přímo do jejich středu a žádáš o pomoc? Zbláznil jsi se úplně na svých cestách? Když budeme nahoře, tak na ní lidé zase rychle zapomenou ... a pokud ne, vymyslíme pro její přítomnost ve Svatyni nějakou báchorku. Třeba že má promoci lidem proti válce. Ale nemůžete zůstat tady, dole..."
V tu chvíli mi terpve dojde, kam mistr Hiršam mířil a o co jde v celé téhle šarádě. Já hlupák. Přikývnu a otočím se k ostatním.
"Omlouvám se Bjorne, Ravele, Finno, Burble, slíbené pohoštění budeme muset odložit, volají nás naléhavé povinnosti a závazky k vyšším silám. Vzhůru do svatyně,” pronesu nejrpve teatrálně k našim, a pak se obrátím i ke srocenému davu: “A vám děkuji za vaši sousedckou ochotu i pohostinnost, i když jsem neměl čas a prostor ji využít. Snad se mi poštěstí znovu, lépe, v některém z následujících dní.”
Face Danger Sežerou nám tu komedii? (Železo) Strong Hit
Action Score 5 + 1 + 0 = 6 Challenge Dice 1, 5
You are successful: +1
Když se ozvou první ohlasy lítosti, že nemůžeme hned začít spolu sdílet novinky, zažitky a jiné události uplynulých let a že je škoda, že neochutnám tu či onu pochoutku té které rodiny, uleví se mi, že alespoň tuhle komedii nám místní lidé zbaštili a přátelské vztahy, které jsem málem tak neopatrně zbořil, nejsou ohroženy.
Opravdu se sem plánuji za pár dnů vrátit.
...
Výstup je v našem stavu opravdu náročný, po první hodině jsme tak ve třetině a mě všechno bolí a mám pocit, že mi srdce skáče až do krku.
Face Danger Co se mnou udělá namáhavý výstup? (Železo) Miss
Action Score 2 + 1 + 0 = 3 Challenge Dice 4, 5
Your progress is undermined by a dramatic and costly turn of events, Pay the Price
Ask the Oracle: Likely Fyzická únava? Rolled 88 vs. 75: HELL NO!
Turning Point Oracle Result Major Plot Twist [2] It was all a diversion.
Ask the Oracle: Unlikely Mistrh Hiršam ve skutečnosti chce někoho z nás jen pro sebe a proto nás potřeboval dostat z vesnice rychle. Je to Burble (yes) nebo Ravel (no)? Rolled 81 vs. 25: No => Chce Ravela.
Mistr Hiršam mne překvapí, s jakou lehkostí zdolává cestu on. Jako by mě nepřevyšoval věkem o třicet let, nýbrž byl tak o dvacet let mladší. Velmi záhy je i s mladým Ravelem na čele a když zapředou rozhovor na různé události po cestě, rychle zapomenou na to, že já a Burble tempo neudržíme a oddělí se od nás. 'Alespoň že Bjorn nám pomáhá s výstupem,' říkám si v duchu, než přesně téhož o pár okamžiků později zalituji.
Oracle Result A [85] Emelyn
Oracle Result A [54] Saskia[/i]
Mistr s Ravelem přejdou po úzké lávce a než se k ní přiblížíme, najednou zpoza zákruty vystoupí dvojice kněžek, které znám - Emelyn a Saskia, obě mají na starosti novice - a s nimi ještě třetí kněz, jehož tvář mi nic neříká.
Hiršam zvedne ruku na znamení, abychom se zastavili a promluví:
"Dál už nemůžeš, Myricku. Ani tví přátelé. Jen Ravel.
Ravel dorazil k Rudému vrchu.
Omlouvám se, že jsem na tebe musel jít takhle lstí, ale už delší dobu sleduji osud tvůj i Ravelův a vím, jaké s ním máš úmysly.
A jsou to nebezpečné úmysly Myricku. Ravel potřebuje kontrolu nad svými schopnostmi. Naprostou kontrolu, podle starých pořádků. Pomocí prověřených rituálů a zkušeností předávaných po generace. Vím, že ty jsi na stará kolena zvolil jinou cestu a respektuji to. Máš už většinu života za sebou a dost zkušeností na to, aby si dokázal sám určit, jak naložíš s jeho zbytkem. Chceš-li zkoumat jiné cesty, než jakými jsme tě učili v tomto chrámu, je to tvá volba.
Ale nemůžeš chtít totéž pro něm. Je ještě mladý, nezkušený ... a nebezpečný. Potřebuje řád, potřebuje jistotu, potřebuje kontrolu nad silou, které ještě nerozumí. A tu dokáže dostat jen tady u nás, v chrámu ... a bez tvé přítomnosti. Jsi pro něj příliš nebezpečný. I pro náš chrám."
Zůstanu stát s otevřenými ústy. Tohle jsem opravdu nečekal. Čekal jsem, že po příchodu sem nás budou čekat dlouhé hodiny přátelského debatování o budoucnosti chlapce, že se zde naučí pár základních dovedností, než se vydá na další cestu .. a co víc, že povedu s mistrem Hiršamem dlouhé deputace na téma našich rituálů a pořádků. Že tu získám podporu pro své pátrání po nových cestách.
V tom jsem se tedy mýlil, zdá se, že mistr Hiršam už všechno ví dopředu, všechno už si rozmyslel a rozhodl beze mě a teď mě staví před hotovou věc.
Můj pohled sjede k Ravelovi. Také se otočil a hledí na mě.
"Ravele, vím, že jsme měli v posledních dnech hodně neshod. A žes toho prožil hodně nepříjemného. Ale zároveň vím, že moc, kterou vládneme, dokáže víc, než tě naučí tady Rudém vrchu. Opravdu tohle chceš? Opravdu je tohle cesta, kterou se chystáš podstoupit? Slíbil jsem ti, že ti pomůžu zkrotit a ovládnout v sobě tuhle sílu, tak jako kdysi pomohli mě. Tady jistou formu pomoci dostaneš, to ano. Ale bude úplně stejná, jako ta, která pomohla mě. Myslím, že bys mohl jít po lepší. Považuješ mou přísahu za splněnou?"
Fulfill Your Vow Skončí Ravelova cesta? (Postup) Weak Hit
Action Score 6 Challenge Dice 2, 9
There is more to be done or you realize the truth of your quest. Envision what you discover (Ask the Oracle if unsure). Then, mark experience. You may Swear an Iron Vow to set things right. If you do, add +1
.
+2
"Já nevím Myricku. Děje se to všechno tak náhle. Ještě jsem se na tebe nepřestal zlobit za ty události na blatech .. a s vílou. A teď tohle. To, co říká mistr Hiršam, dává smysl. To co říkáš ty, dává taky smysl," rozpovídá se náhle Ravel, "ale já se nechci rozhodovat tady a teď.
Jsem unavený, hladový, věčně mě bolí prsty na rukou a děsím se toho, že s nimi už nikdy nebudu hýbat. Pořádně nespím, po nocích se mi v nočích můrách přehrávají ty nejhorší zážitky z naší cesty, stýská se mi po rodičích, mám plné zuby věčného nebezpečí a smrti číhající na každém rohu. A přiznejme si, ty nejsi nejlepší náhrada za mé rodiče.
Až budu jednou starý muž, který provdal dceru, pohřbil ženu, život má za sebou, aby následně nahlédl za oponu nezměrné Moci a zjistil v posledních letech života, co všechno ještě může znát a jak málo na to má času, nejspíš budu také litovat, tak jako lituješ ty. Ale je tak těžké pochopit, že teď, tady na tom schodišti se spokojím se suchou a teplou postelí, slušným jídlem a společností mentora, který mi poradí, jak nespálit případné nově získané kamarády na uhel? Přijď se mě zeptat za měsíc, za dva, za rok. Ale nechtěj po mě odpověď teď!"
Když Ravel říká, abych se ho přišel zeptat později, mistr Hiršam za jeho zády tiše zavrtí hlavou na znamení, že něco takového nehodlá dovolit. Nechce riskovat, že by se Ravel rozmyslel.
A přesně kvůli tomu přiložím ruku na opasek a pronesu: "Přísahám, že až pomine zima, tak se vrátím a optám se. A teprve až mi s čistou hlavou a odpočatí znovu odpovíš na mou otázku, budu se tvou odpovědí řídit."
I když se při tom dívám do očí Ravelovi, cítím, jak mě na oplátku probodává nesouhlasným pohledem mistr Hiršam. Nenamítne ale nic nahlas.
Swear an Iron Vow Přísaha Ravelovi že se vrátím, Hiršamovi navzdory? (Srdce) Weak Hit
Action Score 5 + 2 + 1 = 8 Challenge Dice 2, 9
You are determined but begin your quest with more questions than answers. Take +1
, and envision what you do to find a path forward.
Návrat na Rudý vrch mistrovi navzdory bude Nebezpečný.
To, že mistr Hiršam mlčí, mne znejistí. Proč? Nechce dál eskalovat situaci? Nebo ví něco, co nevím? Bude tady ještě Ravel na jaře? Nehrozí mu přes zimu nějaké nebezpečí? Slíbil jsem mu nejen kruh, kde zimu přečká, ale kde ji přečká v bezpečí.
Dnes už to nebudu víc hrotit, ale než Rudý vrch a Bouřný les opustíme, budu se muset ujistit, že je Ravel opravdu v bezpečí. Stejně se tu ještě pár týdnů zdržíme, kvůli Burble a jejím kamenům Rattle. A protože polohu jeskyně si nepamatuji, budu se stejně muset do Svatyně nějak dostat nebo podívat. A při té příležitosti si vše prověřím.

Ravel došel k Rudému vrchu, kde by mohl přečkat zimu. Nemám ale zatím jistotu, že tu bude v bezpečí.
Ještě chvíli tam stojíme na obou stranách mostku ... ať má taky Bjorn nějaký prostor, pokud chce ... než se definitivně rozloučíme.
Podívám se pak na úzkou stezku dolů a osadu pod námi. Přemýšlím, zda je to, co mi předtím Hiršam šeptal do ucha, aby to místní neslyšeli, pravda, místní vědí o válečné výpravě trollů a Burble opravdu hrozí nebezpečí. Nebo jestli blufoval - a proto šeptal - a kněží jsou díky vizím v ohni jediní, kdo o tom všem vědí, zatímco odlehlý Bouřný les zatím dlí v blažené nevědomosti, a proto byli jeho obyvatelé tak vstřícní při příjezdu a zklamaní odchodem.
Budeme to muset zjistit....
Zkusím dát na jeho radu a Ravelovi se omluvit, když prý na něco takového čeká.
Obviní mě z neupřímnosti a manipulace a je z toho akorát hádka, která nás zdrží půl dne. A přestane se mnou mluvit úplně. To, co jsme nakrátko získali po událostech u Burble bylo příliš křehké a je to fuč.
K večeru se svahy přiblíží a o den později vstoupíme do širokého údolí, o kterém vím, že nás dovede k Rudému vrchu. Široká rozmoklá pláň ustoupí a voda nás teď doprovází jen v podobě meandrovitého líného potoka, který se táhne středem.
Následujícího večera dokonce zahlédneme na svazích první světa. Jsou to samoty na okraji Útočiště. Bydlí v nich malé rodiny, zpravidla pasáci a horalové, které tam přivály nejrůznější okolnosti - někteří preferují samotu, protože se obávají návratu Nemoci, jiní se nechtějí vracet ke starým pořádků, jak je v mnoha kruzích Útočiště zvykem, ale zároveň nenašli odvahu zcela zpřetrhat staré vazby. A nakonec, pro nemálo z nich platí, že jejich předky přivedla na místo nějaká náhoda nebo před lety zapomenutá okolnost, ale postavený dům a vytyčená pastviště už se neopouští.
Několikrát zahlédnu ostatní, jak k takovému vzdálenému světlu vzhlíží, když nějaké míjíme. Všichni myslí na totéž, určitě by se vyplatilo za to u některé bližší samoty zastavit a ušetřit tak vlastní zásoby, ale já mám strach o to, co by na další zastávku řekl Ravel a tak popisuji další cestu i pohostinnost Rudého vrchu v co nejrůžovějších barvách, abychom neztráceli čas.
Drobné pěšiny, které se tu a tam vinou do svahů, se slévají uprostřed údolí a proměňují zarostlou stezku, po které jsme do údolí vstoupili v udržovanou cestu v přesně opačném směru, než to činí tenké pramínky a potůžky, které napájí potok. Po dalším dnu už je to cesta, co údolí dominuje, potok se mění v horskou bystřinu a my vstoupíme do lesa.
Bouřného lesa.
Vlastně ani nevím, proč se mu tak říká, nepřijde mi, že by tu bouře byly nějak silnější než v jiných částech Železných zemí, ale vím, že na samotném konci údolí, přímo pod Rudým vrchem a Svatyní se nachází stejnojmenná osada - cíl naší cesty.
Je to jediná větší osada v téhle odlehlé části útočiště a právě proto se k ní sbíhají cesty a pěšiny ze všech samot v okolí. Znám ji dobře, strávil jsem tam část dětství a mládežnických let a posléze téměř celou dospělost.
Když jsem do Rudého vrchu přišel, mniši mě pro mé vlastní bezpečí i pro bezpečí osadníků ubytovali přímo ve Svatyni. A tam nebylo na světskou zábavu ani místo, ani pomyšlení. Kdykoliv mi to povinnosti dovolily, vyrážel jsem v doprovodu některého z nich dolů za zábavou, hrát si s obyčejnými chlapci. Jak jsem dospíval a získával kontrolu nad svou mocí, pravidla povolila a bylo mi dovoleno trávit v Bouřném lese víc času ... a Bouřný les, jako jediné větší místo v okolí uměl nabídnout příležitost si od neustálé práce, povinností, obřadů i výuky odpočinout.
Ostatně právě tam jsem se seznámil se svou manželkou Ingrid a po sňatku jsem tam i bydlel ... a ostatně právě tam nejspíš dodnes žije moje dcera Eos, byť v jiném domě, než ve kterém se narodila.
Vzpomínka píchne u srdce a na malý moment se mi na mysl derou obavy z toho, jakými slovy mě Eos uvítá, ale rychle zaženu chmury a společně pokračujeme dál.
Konečně se stromy rozestoupí a ve svahu před námi, na úpatí nepřehlédnutelné hory s načervenale zbarvenými boky uvidíme rozlehlou osadu. Je větší, než jsem si ji pamatoval.
Přímo odsud je také vidět úzká linka kamením vysypané stezky, tu a tam přerušené schodištěm nebo malým mostkem přes rokli, která se vine z vrchního konce vesnice vzhůru k vrcholu hory. Kolikrát já jsem se po téhle stezce vydával nahoru a dolů - za některých rušnějších dní třeba i dvakrát denně, přestože je to více jak hodinový výstup, když jste mladí a plní sny.
Ve svém současném stavu to vidím spíš tak na půlden.
Dneska navíc máme i štěstí - je jasná modrá obloha a z našeho místa je vidět i Svatyně samotná, jindy většinou schovaná v oblacích nebo - za mlhavějších dní - vysoko nad nimi. Rudý vrch rozhodně není nejvyšším vrcholem v okolí - v jeho pozadí dál na sever stojí majestátnější štíty. Ale svou barvou i polohou je nezaměnitelný a já jsem rád, že nám osud přál a tuhle podívanou mohu poskytnout i svým spolucestovatelům. Trojice stupňovitých teras, které tvoří Svatyni i podlouhlé dómy na nich mu pak z téhle strany dodává zvláštní punc, jako by to byl náhrdelník zdobící hruď nějakého bezhlavého hnědočerveného obra.
Vychutnáváme si ten pohled všichni pohromadě dost dlouho a mě vyskakují další a další vzpomínky, tentokrát hřejivé a povzbudivé. Sdílím je s ostatními a zároveň jim tak představuji, jak to v Bouřném lese a na Rudém vrchu chodí...
"No nic, je na čase vyrazit. Pořád to máme od okraje lesa k prvnímu domu alespoň půl hodiny cesty," pronesu konečně, když vítr přivane první mrak a zakryje nám výhled na Svatyni.
Náš příchod ve vesnici vzbudí pozornost. "To je Myrick, Myrick Lysbærer," ozvou se hned v zápětí známé hlasy a já přikývnu. "Ano, jsem to já a toto jsou mí společníci.
Máme za sebou dlouhou a nebezpečnou cestu a i když bych si hodně rád s každým z vás popovídal a vyměnil novinky, v první řadě bych teď uvítal trochu sousedské pomoci pro mě i pro ně. I když jsme jen bývalí sousedé."
"Obávám se, že to nepůjde," ozve se náhle ze seběhlého davu známý hlas a postava v rouše kněze si holí proklestí cestu a vystoupí na volné prostranství.
Mistr Hiršam.
V jeho věku bych ho už nečekal tady dole, výstup pro něj musí být neskutečně namáhavý.
Popojdu dopředu a zeptám se: "Proč, mistře? A co děláte zde dole?"
"Čekám na tebe, Myricku. Viděl jsem v ohni, že přicházíš. A nemáme čas na to diskutovat víc. Musíš se mnou neprodleně vystoupit nahoru, do Svatyně."
Panenky se mi protočí při představě, že ten výstup budu muset absolvovat ještě dnes a hlavně bez odpočinku a posilnění, na které jsem se tolik těšil.
"Opravdu by to nepočkalo?"
"Nepočkalo. Znamení byla jasná a tvůj příchod je stvrdil."
"A mí přátelé?"
"Půjdou s tebou a budou hosty svatyně. Znamení hovořila i o nich."
"Nemůžeš mi opravdu říct víc?"
"Mohu, ale není to určeno uším nezasvěcených.
Pak se ke mě přikloní a začne mi šeptat do ucha: "Pro bohy, Myricku, tys neslyšel, že trollové vytáhli do války proti Železným lidem? I několik mužů ze zdejšího kruhu vyslechlo volání nejbližších spojenců a jejich ženy, děti i staří otcové a matky teď mají strach, zda se jejich manželé, tátové či synové vrátí domů.
A ty teď přivedeš trollku přímo do jejich středu a žádáš o pomoc? Zbláznil jsi se úplně na svých cestách? Když budeme nahoře, tak na ní lidé zase rychle zapomenou ... a pokud ne, vymyslíme pro její přítomnost ve Svatyni nějakou báchorku. Třeba že má promoci lidem proti válce. Ale nemůžete zůstat tady, dole..."
V tu chvíli mi terpve dojde, kam mistr Hiršam mířil a o co jde v celé téhle šarádě. Já hlupák. Přikývnu a otočím se k ostatním.
"Omlouvám se Bjorne, Ravele, Finno, Burble, slíbené pohoštění budeme muset odložit, volají nás naléhavé povinnosti a závazky k vyšším silám. Vzhůru do svatyně,” pronesu nejrpve teatrálně k našim, a pak se obrátím i ke srocenému davu: “A vám děkuji za vaši sousedckou ochotu i pohostinnost, i když jsem neměl čas a prostor ji využít. Snad se mi poštěstí znovu, lépe, v některém z následujících dní.”
Když se ozvou první ohlasy lítosti, že nemůžeme hned začít spolu sdílet novinky, zažitky a jiné události uplynulých let a že je škoda, že neochutnám tu či onu pochoutku té které rodiny, uleví se mi, že alespoň tuhle komedii nám místní lidé zbaštili a přátelské vztahy, které jsem málem tak neopatrně zbořil, nejsou ohroženy.
Opravdu se sem plánuji za pár dnů vrátit.
...
Výstup je v našem stavu opravdu náročný, po první hodině jsme tak ve třetině a mě všechno bolí a mám pocit, že mi srdce skáče až do krku.
Mistr Hiršam mne překvapí, s jakou lehkostí zdolává cestu on. Jako by mě nepřevyšoval věkem o třicet let, nýbrž byl tak o dvacet let mladší. Velmi záhy je i s mladým Ravelem na čele a když zapředou rozhovor na různé události po cestě, rychle zapomenou na to, že já a Burble tempo neudržíme a oddělí se od nás. 'Alespoň že Bjorn nám pomáhá s výstupem,' říkám si v duchu, než přesně téhož o pár okamžiků později zalituji.
Mistr s Ravelem přejdou po úzké lávce a než se k ní přiblížíme, najednou zpoza zákruty vystoupí dvojice kněžek, které znám - Emelyn a Saskia, obě mají na starosti novice - a s nimi ještě třetí kněz, jehož tvář mi nic neříká.
Hiršam zvedne ruku na znamení, abychom se zastavili a promluví:
"Dál už nemůžeš, Myricku. Ani tví přátelé. Jen Ravel.
Omlouvám se, že jsem na tebe musel jít takhle lstí, ale už delší dobu sleduji osud tvůj i Ravelův a vím, jaké s ním máš úmysly.
A jsou to nebezpečné úmysly Myricku. Ravel potřebuje kontrolu nad svými schopnostmi. Naprostou kontrolu, podle starých pořádků. Pomocí prověřených rituálů a zkušeností předávaných po generace. Vím, že ty jsi na stará kolena zvolil jinou cestu a respektuji to. Máš už většinu života za sebou a dost zkušeností na to, aby si dokázal sám určit, jak naložíš s jeho zbytkem. Chceš-li zkoumat jiné cesty, než jakými jsme tě učili v tomto chrámu, je to tvá volba.
Ale nemůžeš chtít totéž pro něm. Je ještě mladý, nezkušený ... a nebezpečný. Potřebuje řád, potřebuje jistotu, potřebuje kontrolu nad silou, které ještě nerozumí. A tu dokáže dostat jen tady u nás, v chrámu ... a bez tvé přítomnosti. Jsi pro něj příliš nebezpečný. I pro náš chrám."
Zůstanu stát s otevřenými ústy. Tohle jsem opravdu nečekal. Čekal jsem, že po příchodu sem nás budou čekat dlouhé hodiny přátelského debatování o budoucnosti chlapce, že se zde naučí pár základních dovedností, než se vydá na další cestu .. a co víc, že povedu s mistrem Hiršamem dlouhé deputace na téma našich rituálů a pořádků. Že tu získám podporu pro své pátrání po nových cestách.
V tom jsem se tedy mýlil, zdá se, že mistr Hiršam už všechno ví dopředu, všechno už si rozmyslel a rozhodl beze mě a teď mě staví před hotovou věc.
Můj pohled sjede k Ravelovi. Také se otočil a hledí na mě.
"Ravele, vím, že jsme měli v posledních dnech hodně neshod. A žes toho prožil hodně nepříjemného. Ale zároveň vím, že moc, kterou vládneme, dokáže víc, než tě naučí tady Rudém vrchu. Opravdu tohle chceš? Opravdu je tohle cesta, kterou se chystáš podstoupit? Slíbil jsem ti, že ti pomůžu zkrotit a ovládnout v sobě tuhle sílu, tak jako kdysi pomohli mě. Tady jistou formu pomoci dostaneš, to ano. Ale bude úplně stejná, jako ta, která pomohla mě. Myslím, že bys mohl jít po lepší. Považuješ mou přísahu za splněnou?"
+2
"Já nevím Myricku. Děje se to všechno tak náhle. Ještě jsem se na tebe nepřestal zlobit za ty události na blatech .. a s vílou. A teď tohle. To, co říká mistr Hiršam, dává smysl. To co říkáš ty, dává taky smysl," rozpovídá se náhle Ravel, "ale já se nechci rozhodovat tady a teď.
Jsem unavený, hladový, věčně mě bolí prsty na rukou a děsím se toho, že s nimi už nikdy nebudu hýbat. Pořádně nespím, po nocích se mi v nočích můrách přehrávají ty nejhorší zážitky z naší cesty, stýská se mi po rodičích, mám plné zuby věčného nebezpečí a smrti číhající na každém rohu. A přiznejme si, ty nejsi nejlepší náhrada za mé rodiče.
Až budu jednou starý muž, který provdal dceru, pohřbil ženu, život má za sebou, aby následně nahlédl za oponu nezměrné Moci a zjistil v posledních letech života, co všechno ještě může znát a jak málo na to má času, nejspíš budu také litovat, tak jako lituješ ty. Ale je tak těžké pochopit, že teď, tady na tom schodišti se spokojím se suchou a teplou postelí, slušným jídlem a společností mentora, který mi poradí, jak nespálit případné nově získané kamarády na uhel? Přijď se mě zeptat za měsíc, za dva, za rok. Ale nechtěj po mě odpověď teď!"
Když Ravel říká, abych se ho přišel zeptat později, mistr Hiršam za jeho zády tiše zavrtí hlavou na znamení, že něco takového nehodlá dovolit. Nechce riskovat, že by se Ravel rozmyslel.
A přesně kvůli tomu přiložím ruku na opasek a pronesu: "Přísahám, že až pomine zima, tak se vrátím a optám se. A teprve až mi s čistou hlavou a odpočatí znovu odpovíš na mou otázku, budu se tvou odpovědí řídit."
I když se při tom dívám do očí Ravelovi, cítím, jak mě na oplátku probodává nesouhlasným pohledem mistr Hiršam. Nenamítne ale nic nahlas.
To, že mistr Hiršam mlčí, mne znejistí. Proč? Nechce dál eskalovat situaci? Nebo ví něco, co nevím? Bude tady ještě Ravel na jaře? Nehrozí mu přes zimu nějaké nebezpečí? Slíbil jsem mu nejen kruh, kde zimu přečká, ale kde ji přečká v bezpečí.
Dnes už to nebudu víc hrotit, ale než Rudý vrch a Bouřný les opustíme, budu se muset ujistit, že je Ravel opravdu v bezpečí. Stejně se tu ještě pár týdnů zdržíme, kvůli Burble a jejím kamenům Rattle. A protože polohu jeskyně si nepamatuji, budu se stejně muset do Svatyně nějak dostat nebo podívat. A při té příležitosti si vše prověřím.
Ještě chvíli tam stojíme na obou stranách mostku ... ať má taky Bjorn nějaký prostor, pokud chce ... než se definitivně rozloučíme.
Podívám se pak na úzkou stezku dolů a osadu pod námi. Přemýšlím, zda je to, co mi předtím Hiršam šeptal do ucha, aby to místní neslyšeli, pravda, místní vědí o válečné výpravě trollů a Burble opravdu hrozí nebezpečí. Nebo jestli blufoval - a proto šeptal - a kněží jsou díky vizím v ohni jediní, kdo o tom všem vědí, zatímco odlehlý Bouřný les zatím dlí v blažené nevědomosti, a proto byli jeho obyvatelé tak vstřícní při příjezdu a zklamaní odchodem.
Budeme to muset zjistit....
-
Myrick Lysbærer
- Příspěvky: 410
- Registrován: 16. 9. 2022, 18:40
Re: [HRA] K Rudému vrchu
Když sestupujeme k osadě, zahledím se na stráň na západním okraji, kde už jsou domky víc roztroušené a zapátrám, jestli tam někde uvidím svůj dům.
Ask the Oracle: Unlikely Zůstal můj dům opuštěný? Rolled 20 vs. 25: Yes
Chvíli to trvá a potěší mě, když si uvědomím proč. Okolí je celé zarostlé a mech na střeše nabyl na mohutnosti tolik, že její zeleň téměř splývá s travou kolem. Nikdo se do něj po mém odchodu nenastěhoval.
Kousek nad Bouřným lesem tedy odbočíme z hlavní stesky ke svatyni a vydáme se podélně po svahu po malé pěšince - stejné, jakou jsem se dlouhé roky vydával z domova do Svatyně a zpět. Nedočkavě nahlédnu dovnitř, zda všechno zůstalo přesně tak, jak jsem to před lety opustil.
Resupply Najdu doma staré věci? (Rozum) Weak Hit
Action Score 5 + 3 + 0 = 8 Challenge Dice 9, 2
Take up to +1
, but suffer -1
.
Když vstoupíme zjistím, že se vnitřku nedotkla lidská ruka, ale řádila zde mnohá zvířata. Kůže a pokrývky jsou prožrané, židličky polámané, na mnoha místech jsou hromádky trusu od různých ptáků i hlodavců. Ale lidské nástroje, se kterými jsem se tenkrát nechtěl tahat zůstaly netknuté, stejně jako zůstala nevybraná skrýš s cennostmi v dutém kameni v jednom z rohů.
A ty bychom mohli ve vsi vyměnit za čerstvé zásoby a doplnit vybavení.
Až do večera strávíme čas uklízením, abychom měli kde spát. Neunikneme pozornosti, objeví se první zvědaví sousedé. Vyptávají se, proč jsme zpátky tak brzo a co bylo ve Svatyni tak neodkladného. Nelžu, nic nepředstírám, prozradím, že šlo o Ravela. Jen nezabíhám do zbytečných detailů.
Ask the Oracle: Unlikely Opravdu už osadníci ví o trollím válečném výpadu? Rolled 76 vs. 25: No
Uklidní mě i reakce na Burble. Jsou spíš zvědaví na trollici oblečenou po lidském způsobu a pár letmých otázek rychle odhalí, že o trollím tažení, kterému jsme byli svědky, nemají ani páru. Mistr Hiršam se o něm musel dozvědět jinak, dost možná si ho všiml, když sledoval v ohni můj osud a Ravelův a my sami jsme jim zkřížili cestu.
Ask the Oracle: Likely Ovládal mistr věštění z ohně už za mého dřívějšího pobytu? Rolled 50 vs. 75: Yes
Zamyslím se nad tím. I za mého pobytu nám často Hiršam přinášel zprávy z dalekých krajů, zejména pokud byl někdo ze Svatyně na cestách. Nikdy jsem tenkrát nepřemýšlel o tom, jak se to dozvídá tak rychle, ono když se to netýká vás, na nějakém dni nesejde. Teď už to vím. A je to nebezpečné. Znamená to, že mne bude kvůli Ravelovi sledovat. Budu potřebovat pomoc někoho, koho Hiršam nezná.
I narychlo uklizený dům je studený a provlhlý a potrvá několik dní, než ho dáme dohromady. První noci tedy připomínají spíš táboření v chladné jeskyni než pobyt v pohodlném, útulném domově, ale i to je lepší než spánek pod širým nebem na blatech.
Make Camp První dny doma. (Zásoby) Strong Hit
Action Score 3 + 3 + 0 = 6 Challenge Dice 4, 3
Má zranění se začnou hojit a já mohu v klidném a známém prostředí poprvé po dlouhé době začít spřádat plány.
Take +1 health for you and any companions. Focus: Take +1 momentum.
Chvíli to trvá a potěší mě, když si uvědomím proč. Okolí je celé zarostlé a mech na střeše nabyl na mohutnosti tolik, že její zeleň téměř splývá s travou kolem. Nikdo se do něj po mém odchodu nenastěhoval.
Kousek nad Bouřným lesem tedy odbočíme z hlavní stesky ke svatyni a vydáme se podélně po svahu po malé pěšince - stejné, jakou jsem se dlouhé roky vydával z domova do Svatyně a zpět. Nedočkavě nahlédnu dovnitř, zda všechno zůstalo přesně tak, jak jsem to před lety opustil.
Když vstoupíme zjistím, že se vnitřku nedotkla lidská ruka, ale řádila zde mnohá zvířata. Kůže a pokrývky jsou prožrané, židličky polámané, na mnoha místech jsou hromádky trusu od různých ptáků i hlodavců. Ale lidské nástroje, se kterými jsem se tenkrát nechtěl tahat zůstaly netknuté, stejně jako zůstala nevybraná skrýš s cennostmi v dutém kameni v jednom z rohů.
A ty bychom mohli ve vsi vyměnit za čerstvé zásoby a doplnit vybavení.
Až do večera strávíme čas uklízením, abychom měli kde spát. Neunikneme pozornosti, objeví se první zvědaví sousedé. Vyptávají se, proč jsme zpátky tak brzo a co bylo ve Svatyni tak neodkladného. Nelžu, nic nepředstírám, prozradím, že šlo o Ravela. Jen nezabíhám do zbytečných detailů.
Uklidní mě i reakce na Burble. Jsou spíš zvědaví na trollici oblečenou po lidském způsobu a pár letmých otázek rychle odhalí, že o trollím tažení, kterému jsme byli svědky, nemají ani páru. Mistr Hiršam se o něm musel dozvědět jinak, dost možná si ho všiml, když sledoval v ohni můj osud a Ravelův a my sami jsme jim zkřížili cestu.
Zamyslím se nad tím. I za mého pobytu nám často Hiršam přinášel zprávy z dalekých krajů, zejména pokud byl někdo ze Svatyně na cestách. Nikdy jsem tenkrát nepřemýšlel o tom, jak se to dozvídá tak rychle, ono když se to netýká vás, na nějakém dni nesejde. Teď už to vím. A je to nebezpečné. Znamená to, že mne bude kvůli Ravelovi sledovat. Budu potřebovat pomoc někoho, koho Hiršam nezná.
I narychlo uklizený dům je studený a provlhlý a potrvá několik dní, než ho dáme dohromady. První noci tedy připomínají spíš táboření v chladné jeskyni než pobyt v pohodlném, útulném domově, ale i to je lepší než spánek pod širým nebem na blatech.
Má zranění se začnou hojit a já mohu v klidném a známém prostředí poprvé po dlouhé době začít spřádat plány.
-
Bjorn Olafsson
- Příspěvky: 247
- Registrován: 5. 1. 2023, 12:58
Re: [HRA] K Rudému vrchu
Většinu zbývající cesty jsem zahloubaný ve vlastních myšlenkách. Dost často se v mysli vracím do pobořené svatyně nevinnosti. Je až zvláštní, jak i po tak dlouhé době stačí si jen vzpomenout na dotek Istary a mé tělo zaplní hřejivé teplo. A přitom dívka pravděpodobně ani neexistuje... Dál přemýšlím nad tím, že jsem slíbil Zlatobor přivést zpět k bohům. Ale ke kterým? Jaký bůh bude chtít takové odpadlíky? Bohyně nevinnosti by mohla.
...
Bouřný Les mě ohromí. Možná je to tím, že jsem byl už tak dlouho na cestách, možná proto, že jsem se stále nevzpamatoval ani z porážky Fanirem ani ze setkání s mým starým já. Musím říct, že i výhled na Rudý Vrch je ohromující a velmi se těším, až do svatyně vstoupíme. Čím blíže jsme, tím více je vidět, že se Myrick těší, ale zároveň je nervózní. Já se snažím obavy nevnímat, spíše si představuji pohostinnost místních. Tuším, že Myrick přehání, ale pokud bude jen půlka z toho pravda, tak i tak se budeme mít.
...
Příchod do osady je opravdu příjemný. Lidé Myricka poznávají a zdá se, že k němu nechovají žádnou zášť, právě naopak. Pozornost tomu věnuji jen napůl, protože krásná plavovláska (která by mohla být moje dcera, ale co už) mi nejen nabídne mi kus chleba, ale zároveň na mě háže víceznačné pohledy. Takové přivítání bych si nechal líbit...
Jenže smůla. Prý se musíme ještě teď, hned a ihned, vypravit na vrchol. Co se dá dělat.
...
Vše je jakžtakž v pořádku. Obdivuji fyzičku mistra Hiršama a zjišťuji, že i přesto, že hodně cestujeme a pořád se něco děje, tak jsem zlenivěl. Nebo zestárnul. Když nás ale zarazí u můstku s tím, že dál nejdeme, mám vážné obavy, že se neudržím. Svaly na krku i pažích se napnou. V mé mysli, se mi mé stínové já vysmívá. Za starých dobrých časů bych muže zabil, toho dědka zmlátil, svatyni vyplenil a zapálil, kněžky by posloužily k mému pobavení. Udělám krok kupředu, mám náramnou chuť mistra strčit tak, že si prohlédne dno strže. Útlá ruka obejme mou dlaň. Finna. Podívá se mi do očí a zavrtí hlavou. Má pravdu.
Rozhovoru chvíli přihlížím, ale tuším, že je rozhodnuto. Nejsem si jistý, co vlastně cítím, snad jen Myrickův neklid. Tuším, že to jen tak nenechá a že se cítí zrazen. I když mistra patrně má v úctě, možná se nyní cítí dost zkušený na to, aby mohl jeho názor rozporovat. Když se vyjádří i Ravel, je jasné, že nám nic jiného nezbývá.
„No chlapče, hodně štěstí,“ poplácám ho po rameni, „pořádně jez a nezapomeň trénovat. Nikdy nevíš, kdy se strejda Bjorn staví a půjdeme lovit nebo zápasit. A na vychrtliny holky neletí. Jasný? Málokdo může říct, že jeho sekeru si nechala Marion, královna víl, na památku. Buď s bohy.“
...
Několik dní, kdy pomůžeme Myrickovi opravit a uklidit dům, je klidných. Čas léčí jak zranění, která jsou vidět, tak ta, která jsou skrytá hluboko uvnitř. Zklamání, zrady, bezradnost.
Recuperate: Take +1
for you and any companions.
Focus: Take +1
.
Myrick je pohroužen ve svých vzpomínkách a věnuje péči domu, já, občas sám, občas s Finnou, občas s Burble, navštěvujeme Bouřný Les. Osada je živá, plná lidí, výměnného obchodu a také práce, která je potřeba udělat. Konečně místo, kde to nevypadá, že nejsou skryté obrovské problémy. Možná místo, kde by se dalo přečkat zimu. Jenže já jsem doufal, že než napadne sníh, tak že ještě zažiju nějaké dobrodružství, vykonám hrdinské činy, a navštívím Divokou Vodu.
No co. Když je v osadě nějaká těžká práce, pomůžu. Osekám kůly, pomůžu vykopat díru, opravit most nebo palisádu. Ve volných chvílích zkusím pobavit osazenstvo a udělat dojem na děvčata. Přesně, jak mi Finna poradila. Ukážu všem, jak se zápasí u nás doma, jaké silácké hry jsou populární, že i monotónní a namáhavá práce, jako je nosit kamenní na základy, může být soutěž nejsilnějších mužů. Předvedu, že zápas s trollí ženou se nedá vyhrát, a že to není žádná ostuda.
Secure an Advantage Předvést se a pomoci svou silu v osadě (Železo) Strong Hit
Action Score 4 + 3 + 0 = 7 Challenge Dice 6, 1
You gain advantage. Take control: Make another move now (not a progress move), and add +1
. Prepare to act: Take +2
.
...
Uplyne pár dalších dní a ve vesnici jsem už jako doma. Znám většinu mužů jménem a s tou rozpustilou plavovláskou trávím většinu večerů. Jak se jmenuje, tak to vážně netuším. Finna to neschvaluje, prý si takhle více přátel nezískám. Zvláštní, protože bych přísahal, že jednu z věcí, co my radila, bylo „udělej dojem na děvčata“. Myslím, že žárlí.
Sojourn Pobyt v Bouřném Lese (Srdce) Weak Hit
Action Score 5 + 1 + 2 = 8 Challenge Dice 10, 7
You and your allies may each choose one from within the categories. If you share a bond, choose one more.
Hearten: Clear a shaken debility and take +1
Ask the Oracle: 50/50 Má tady někdo psa, kterého by mohl postrádat a líbil by se mi? Rolled 60 vs. 50: No
Ask the Oracle: 50/50 Je tady bylinkář, od kterého bych se mohl učit? Rolled 94 vs. 50: No
...
Bouřný Les mě ohromí. Možná je to tím, že jsem byl už tak dlouho na cestách, možná proto, že jsem se stále nevzpamatoval ani z porážky Fanirem ani ze setkání s mým starým já. Musím říct, že i výhled na Rudý Vrch je ohromující a velmi se těším, až do svatyně vstoupíme. Čím blíže jsme, tím více je vidět, že se Myrick těší, ale zároveň je nervózní. Já se snažím obavy nevnímat, spíše si představuji pohostinnost místních. Tuším, že Myrick přehání, ale pokud bude jen půlka z toho pravda, tak i tak se budeme mít.
...
Příchod do osady je opravdu příjemný. Lidé Myricka poznávají a zdá se, že k němu nechovají žádnou zášť, právě naopak. Pozornost tomu věnuji jen napůl, protože krásná plavovláska (která by mohla být moje dcera, ale co už) mi nejen nabídne mi kus chleba, ale zároveň na mě háže víceznačné pohledy. Takové přivítání bych si nechal líbit...
Jenže smůla. Prý se musíme ještě teď, hned a ihned, vypravit na vrchol. Co se dá dělat.
...
Vše je jakžtakž v pořádku. Obdivuji fyzičku mistra Hiršama a zjišťuji, že i přesto, že hodně cestujeme a pořád se něco děje, tak jsem zlenivěl. Nebo zestárnul. Když nás ale zarazí u můstku s tím, že dál nejdeme, mám vážné obavy, že se neudržím. Svaly na krku i pažích se napnou. V mé mysli, se mi mé stínové já vysmívá. Za starých dobrých časů bych muže zabil, toho dědka zmlátil, svatyni vyplenil a zapálil, kněžky by posloužily k mému pobavení. Udělám krok kupředu, mám náramnou chuť mistra strčit tak, že si prohlédne dno strže. Útlá ruka obejme mou dlaň. Finna. Podívá se mi do očí a zavrtí hlavou. Má pravdu.
Rozhovoru chvíli přihlížím, ale tuším, že je rozhodnuto. Nejsem si jistý, co vlastně cítím, snad jen Myrickův neklid. Tuším, že to jen tak nenechá a že se cítí zrazen. I když mistra patrně má v úctě, možná se nyní cítí dost zkušený na to, aby mohl jeho názor rozporovat. Když se vyjádří i Ravel, je jasné, že nám nic jiného nezbývá.
„No chlapče, hodně štěstí,“ poplácám ho po rameni, „pořádně jez a nezapomeň trénovat. Nikdy nevíš, kdy se strejda Bjorn staví a půjdeme lovit nebo zápasit. A na vychrtliny holky neletí. Jasný? Málokdo může říct, že jeho sekeru si nechala Marion, královna víl, na památku. Buď s bohy.“
...
Několik dní, kdy pomůžeme Myrickovi opravit a uklidit dům, je klidných. Čas léčí jak zranění, která jsou vidět, tak ta, která jsou skrytá hluboko uvnitř. Zklamání, zrady, bezradnost.
Myrick je pohroužen ve svých vzpomínkách a věnuje péči domu, já, občas sám, občas s Finnou, občas s Burble, navštěvujeme Bouřný Les. Osada je živá, plná lidí, výměnného obchodu a také práce, která je potřeba udělat. Konečně místo, kde to nevypadá, že nejsou skryté obrovské problémy. Možná místo, kde by se dalo přečkat zimu. Jenže já jsem doufal, že než napadne sníh, tak že ještě zažiju nějaké dobrodružství, vykonám hrdinské činy, a navštívím Divokou Vodu.
No co. Když je v osadě nějaká těžká práce, pomůžu. Osekám kůly, pomůžu vykopat díru, opravit most nebo palisádu. Ve volných chvílích zkusím pobavit osazenstvo a udělat dojem na děvčata. Přesně, jak mi Finna poradila. Ukážu všem, jak se zápasí u nás doma, jaké silácké hry jsou populární, že i monotónní a namáhavá práce, jako je nosit kamenní na základy, může být soutěž nejsilnějších mužů. Předvedu, že zápas s trollí ženou se nedá vyhrát, a že to není žádná ostuda.
...
Uplyne pár dalších dní a ve vesnici jsem už jako doma. Znám většinu mužů jménem a s tou rozpustilou plavovláskou trávím většinu večerů. Jak se jmenuje, tak to vážně netuším. Finna to neschvaluje, prý si takhle více přátel nezískám. Zvláštní, protože bych přísahal, že jednu z věcí, co my radila, bylo „udělej dojem na děvčata“. Myslím, že žárlí.
-
Bjorn Olafsson
- Příspěvky: 247
- Registrován: 5. 1. 2023, 12:58
-
Myrick Lysbærer
- Příspěvky: 410
- Registrován: 16. 9. 2022, 18:40