[AW-EPOCHA] 40. léta 20. století - Dieselpunk

[Dalibor]

... v Jeskyni ...
Ke své nelibosti vidím, že Jeskyně je plná lidí. Česlavovi... jak jim vlastně říká? Akolyti? Nohsledové? Nehodlám je provokovat; zjevně mají nějaké instrukce. Tak dám kytku do vody, která kape po jednom z krápníků a počkám pod jejich dohledem na Česlava.

"Česlave, vidím, že své lidi proháníš hezky od začátku zesílení Víru. Předpokládám, že se k tobě mé zprávy dostaly a víš to o Jákobech a to, že jsi jeden z cílů prověrek. Nebudu tě zatěžovat tím, že bych ti říkal, co si o tom všem myslím, asi to víš dost dobře sám."

"Nevysílal jsem ale jednu věc. Jednak se sem blíží větší než malá skupina Vlků v uniformách SS, jednak Vlčí esence vypuštěná Vukmarem vlezla do lidí, takže se máme na co těšit. Mimochodem, neviděl jsi Veru?"

[Vukmar]

... u psychiatrické léčebny Bohnice ...

S rukama za zády sleduji jak Fleischer řve na toho mrňavého chlapíka a bavím se tím. Kroutí se jako červ na háčku a je mu to asi stejně tak platné.

Opatrně dám znamení svým lidem ať jsou připravení. Grgur by do přestřelky nejspíš nešel. Už jen to, že tu jsou odbojáři musí pro toho sralbotku být pořádná zátěž. Jenže co teď s tím? Vtrhnout dovnitř? Vyprovokovat boj? Nechat to na inspektorovi? Nejlepší bude poradit se svým důvěrníkem a rádcem.

Norman: Vukmar:2D6+3 → 9(1 +5 + 3)

[MC-AW-Nesmrtelní]

"Je tu málo strachu. Nažeň hrůzu té vyschlé zombii. Grgurovi."

[MC-AW-Nesmrtelní]

.. na pódiu tanečního sálu v budově Elektrických podniků v Bubnech ...

"To máš těžké, Tibore. Dáš najevo, že jsi s odbojáři, sežerou tě nacisti. Dáš najevo, že jsi s nacisty, sežerou tě odbojáři. Nejjistější je to hrát opatrně na obě strany. Žádné rozdávání lístků, ale prostě je pozvi, ať přijdou, jako důkaz, že na ně držíš. Proněmečtí tady budou určitě. Jestli se porvou... no a co? Na parketu musí být legrace."

"Jestli tady z toho budou problémy rovnou na parketu, tak tančící nebudou ozbrojení. Sežeň si ty chlápky, co tady mívá ta tvoje zrzka, a ti je všechny ztlučou na jednu hromadu. Odbojáři budou rádi, že se mohli porvat a budou spokojení. Že je někdo ztluče a vyhodí? Na to jsou zvyklí a ještě budou rádi, že to dopadlo jenom takhle. Proněmečtí budou dělat chvíli vítr, ale to ukecáš. Navíc budeš za hrdinu, že jsi odbojáře přemohl a vyhodil. Vyděláme si a bude legrace."

"Jenom, Tibore, jestli tady nějaký nacistický pohlavár dostane přes hubu, tak je to konec, rozumíš? Konec!"

Co děláš?

[Česlav]

... v Jeskyni ...

Když mi přijdou oznámit, že do Jeskyně přišel Dalibor, chvatně na sebe hodím kabát, abych zakryl nedávno operované paže, a jdu zjistit, co mi chce.

"Vera. Ano. Požádala mě abych přišel. Chce skrýt Jeskyni , jako Fiona skryla Mohylu. Neviděl jsem jí. Čekám na ní. Ale vzhledem k tomu, co neseš za zprávy...bychom měli začít bez ní. Hned. Tvá pomoc se bude hodit. Skrýt Jeskyni nebude snadné. Potom mi povíš, víc o Jákobech..."

"Adepti, připravte se. Procvičte si mysl. Uvolněte se. Bude potřeba veliké soustředění."

>>Sestro. Musíme tě skrýt, aby tě nenašel Nepřítel. Přitáhnu sílu Víru, abych tě zahalil, ale do budoucna musíš sama chtít a snažit se, abys zůstala skryta.<<

Adepti zaujmou postavení a chvilku se připravují. Někteří jen tak stojí se zavřenýma očima, další se modlí, jiní si pobrukují jakousi melodii a pohupují se na místě, další se protahují či rozcvičují jako kdyby měli podávat sportovní výkon. Každý má své vlastní způsoby, jak se připravit a zahnat strach. Dám jim chvíli času. Pak si stoupnu si doprostřed a zvednu ruce nad hlavu.

"Je čas. Začneme."

Adepti sepnou ruce a zavřou oči, rozestaví se okolo mě do kruhu a prostory Jeskyně naplní zatím tichá, ale sílící melodie jejich hlasů. Chór zpívá melodii beze slov, melodii, kterou lidské ucho neslyšelo po dlouhé věky, takovou, jejíž ozvěny lze zaslechnout jen v dávných pohanských písních. Postupně někteří adepti začnou šeptat - a každý šeptá něco jiného, jejich hlasy se spojují do zvláštního šumu a ševelení, jen občas lze zaslechnout jasné slovo z jazyka, který byl téměř zapomenut.

...arat...
...branā-welet...
...dā brīgā-...
...rūnā...

Místnost naplní zvláštní napětí ve vzduchu, jak se psychické síly koncentrují a proudí od Adeptů ke mě. Mé oči začnou hořet jasným světlem, takovým, které proniká i skrze černá skla brýlí a kolem nich. Otáčím se na místě a vypadá to, jako kdybych se díval na své dlaně, jak s nimi hýbu a provádím ve vzduchu gesta.

AUGURY: Ceslav:2D6+3 → 9 (2 +4 + 3 weird)
• Zahalím ve Víru polohu Jeskyně. Žádná jeskyně tu není a nikdy nebyla.
• Vydrží to dost dlouho i bez aktivního udržování. Dost dlouho na to, aby maskování začala udržovat sama Jeskyně.

Pokud mi Dalibor (úspěšně) pomůže, bude to i bez prosakování a nebude tak možné ani v některých vzácných okamžicích existenci Jeskyně zachytit.

[Dalibor]

... v Jeskyni ...
To zní jako dobrý nápad.

"Matko, blíží se Vlci. Je jich víc než kdy jindy a jsou koordinovaní. Navíc se rozšířili mezi lidmi a nevím, co to znamená. Pro jistotu se tě pokusíme skrýt. Prosím, pomoz nám."

Dotknu se jednoho z krápníků a otevřu svou mysl.
Help, Dalibor:2D6+3 → 7(3 +1 + 3)#sharp

Zatímco jsou Česlavovi lidi vyčerpaní tou nezvyklou činností, vydám se k němu.

"O Jákobech ti nepovím nic moc víc oproti tomu, co jsem prozradil všem do rádia. Kolaboranty nemá nikdo rád; ani ti, kterým pomáhají, ani ti, které zrazují." Podívám se na Česlava. "Opravdu. Nic osobního. No dobře, něco navíc přihodit můžu. S Jákoby je to o to divnější v tom ohledu, že v nich vidím - nejmíň - tři protichůdné tendence. Vzhledem k tomu, že musím vědět, co se kde šustne, tak jsem si rychle složil dohromady dvě věci. Jákoby už dávno infiltrovala Fiona. Nikomu se tím nechlubí, ale zase se to nesnaží nijak utajit. A pak jsou tady Jákobové obyčejní, ta banda mamlasů bez jasného cíle. Ale došlo mi, že je tady ještě třetí skupina, která se vydělila z těch Fioniných. Jednají na vlastní pěst, shání nějaké podivné materiály a vůbec se chovají divně. Jednoho jsem si proklepl a jako bych před sebou viděl Gabryase. Ale jenom chvílemi."

"Tohle byla informace zcela gratis, ze staré známosti. Kdybys potřeboval něco zjistit nebo naopak něco doširoka rozhlásit, stačí říct."

[Potomek]

Na chvilku se vrátím malinko zpátky z Víru, oči nechávám pořád rozostřené a tupě zírající před sebe a snažím se na nic nemyslet, ať neporuším spojení s Vírem, most už mám za sebou, zpomalím na křižovatce a pak u přechodu a na rovném úseku se znovu ponořím do Víru ve snaze najít to bližší místo.

Act under fire: 2d6+2 = 4

[Tibor]

Fioně by se to nelíbílo. Není to vůbec hrdinské, hrát na obě strany.

Ale Fiona tu není a chlapci jsou ostřílení světáci. Prozatím se tedy jejich radou budu řídit. V první řadě musím kontaktovat ty odbojáře. Ta holka! Zkusím jí sledovat, třeba mě k nim dovede.

Mávnu na zbytek kapely ať spustí tango a vyběhnu po schodech do přízemí a ven na ulici.

Read a sitch: Tibor:2D6+1+1-1 → 9(1 +5 + 1 - 1)
- Kde se opravdu nachází?


Bez brýlí se blbě hledá, ale myslím, že ta barevná skvrna na rohu, to jsou její šaty.

Všimnu si, že před podnikem nestojí Fionin četník. Zajímavé. Musím jí to říct, až ji potkám.

Vyběhnu za ní a když dobíhám k rohu zvolním. Nemůžu jí jen tak oslovit. Bude lepší, když ji budu z povzdálí sledovat.

Hunt a pray: Tibor:2D6+2+1 → 10(1 +6 + 2 + 1)

Sleduju jí na Strossmayerák, pak vyjede tramvají na Letenské náměstí. Tam odbočí do Čechovy třídy a zajde do prvního vchodu. Tady mají odbojáři skrýš? Přes křižovatku od ministerstva vnitra? No, říká se, že pod svícnem je tma. Ale tohle?

Vejdu nenápadně do domu za ní, snad vyhmátnu moment, kdy si mě nikdo nevšimne.

Výjimečný stav:Tibor:2D6+1+1 → 10(3 +5 + 1 + 1)
* Nikdo mě neviděl
* Že tu nemám co dělat se zjistí až později

Přidám do kroku, vklouznu do domu hned za slečnou a jakmile jsme vevnitř, chytnu jí za rukáv.
"Ale ale, slečinko. Strašně rád bych ty vlastence z odboje pozval na taneček, dovedeš mě k nim? Přesněji řečeno, řekneš mi, ve kterém bytě jsou?" Pak si uvědomím, že jsem možná moc hrubý a měl bych zvolnit. Trochu uvolním stisk - stále je pevný a chlapácký, ale neubližuje. A pokusím se usmát.
"Promiň, ale dneska je potřeba si dávat pozor, co kdybys byla agentka - provokatérka? To jsem se nechal hezky vyprovokovat, že? Vlastně tím, že jsem se vydal za tebou až sem, jsem se kompromitoval a vydal se ti na milost."
Advanced Manipulate: Tibor:2D6+2+1 → 12(5 +4 + 2 + 1)

Někde nahoře vrznou dveře a ozvou se kroky. Nemůžeme dál zůstat tady na chodbě si povídat. Sbíhám do sklepa, táhnu jí za sebou a zapadneme do tmavého kouta pod schody.

Přitisknu ji na sebe, abychom se oba schovali co nejvíc ve stínu. Cítím její dech a ona můj. Po schodech nad námi projdou kroky, doprovázené ťukáním hole. Zřejmě nějaká postarší obyvatelka domu vyráží na nákup. Načapám svou ruku, jak zajela dívce pod svetr a dotýká se kůže na jejích zádech. Konečné klapnou dveře. Začneme se líbat a rvát ze sebe oblečení.

Fiona spálila 1-HOLD a podvést ji je pro mě DSuF. Tibor:2D6+2+1 → 7(3 +1 + 2 + 1) Slečně bude jasné, že při tom chvilkama myslím na Fionu.

Hlavou mi na malý proběhne vzpomínka na Fionu. Za malý moment se už válíme na špinavé podlaze. Já si ale nemůžu pomoc, místo ní nad sebou pořád vidím zrzavou kštici. Proč? Je snad podobná Fioně? Možná tím, že jsem se jí zmocnil?

Určitě poznala, že myslím na jinou. Leží podemnou, dívá semi do očí. Vidím to v její pohledu, ví to. Ale nedbá na to. Je je válka a tak nepřestává hýbat pánví, tiskne si mé ruce na ňadra a strhne mi hlavu ke svým rtům. Nechce mě vidět, chce cítit mou přítomnost, každý kus mého těla na jejím.

Když po malé chvilce skončíme a pomalu si sbíráme špinavé kusy oblečení, podívá se na mě. "NIKDY, rozumíš? NIKDY předemnou neříkej její jméno. Můžeš za mnou kdykoliv přijít, můžeš mne kdykoliv položit do postele, na podlahu ve sklepě, na zem v lese a chci, abys to znovu udělal. Vím, že existuje a je mi to jedno, dokud budeš chodit za mnou. Ale jestli JEDNOU přede mnou řekneš její jméno, nebo JEDNOU půjdeš za nějakou další, až budeš potřebovat, tak ti udělám ze života peklo, i kdybych kvůli tomu měla skončit na šibenici." Pak ke mě znova přikročí, políbí mě a kousne mě u toho do spodního rtu.

Stane se z ní Ally: LOVER - žárlivá milenka, která sice ví, že mám jinou, ale dal jsem jejímu tělu to, přesně to, co v téhle době potřebovalo. A tak přivírá oči a najdu u ní skrýš a útěchu, pokud se budu aspoň snažit předstírat, že Fiona neexistuje a nebudu jí hledat jinde.

"A teď pojď," kývne na mě, doupraví si šaty a vede mě do prvního patra. Zaklepe tajným signálem a dveře se otevřou. "Tohle je Tibor Slavík. Je tu se mnou a je důvěryhodný. Přišel si s vámi popovídat o svém podniku," uvede mě a já vstoupím.

"Nemáte náhodou brýle?" zeptám se hned ve dveřích. "Musel jsem někde nechat ty svoje..."
Odbojáři: Tibor:2D6+2 → 10(2 +6 + 2)
Jeden z nich odejde do vedlejšího pokoje a vrátí se, podává mi troje brýle. V jedněch z nich vidím o dost lépe a tak si je nechám.

"Takže vy byste rádi chodili do tanečních?" zeptám se na úvod profesionálním tónem, jakým bych se normálně zeptal patnáctiletých hochů z reálky?
Read a personTibor:2D6+1+1 → 7(3 +2 + 1 + 1)
- Držím 1
- Pálím ho ihned za otázku "Co by chtěli, abych udělal."

[Jasna]

... ve vizi a ve hvězdárně ...

Nová zkušenost. Tohle se mi ještě nikdy nestalo, ale rychle pochopím co a jak dělat. Zlehka se dotýkám obrazců a zkouším co který dělá a jak ho mohu využít. Nakonec se soustředím na Tomáše a Martina.

Pomalu nechám odvíjet čas a sleduji kdy dochází k přeměně a proč tak krátce? Co to může vyvolat? Slova? Gesta? Blízkost někoho jiného? Jakmile vidím dost, bodnu se do prstu a v čase kdy se zrovna Tomáš mění ve vlka na něj nechám skápnout trochu své krve. Uvidíme co on na to.

Vystoupím z vize a sleduji co se bude dít.

[MC-AW-Nesmrtelní]

... Fliegerstraße ...

Potomku, na dlouhé rovince od Podbaby k Platz der Wermacht se znovu pokoušíš ponořit do Víru. Chceš nalézt to místo malého požáru. Jenže rudé oko stále hledá. A už není samo. Už jsou dvě. Snažíš se kličkovat mezi nimi ve víru, ale je to mnohem, mnohem komplikovanější.

Pak náhle obě oči otočí svou pozornost kamsi úplně jinam. Oddechneš si. Konečné máš chvíli na to najít své místečko, co tě zachrání.

"KAM ČUMÍŠ!?" ozve se vedle tebe, všechno hrkne a něco tě dloubne do břicha.

Okamžitě se vrátíš do normálního světa - a vidíš, že při vjezdu na kruhový objezd Wermachtplatzu Ropucha pokračuje rovně, přímo doprostřed náměstí, kde právě probíhá raní nástup. Obrubník, jehož náraz jsi předtím cítila, naštěstí vyrazil vojákovi vedle tebe samopal z ruky. Jenže to je jedno, když si to Ropucha teď plnou rychlostí míří mezi dva nastoupené oddíly Wermachtu, přímo proti boku tankového stíhače Sturmgeschütz III Ausf. B, který se také nástupu účastní.

Není moc kam zatočit - buďto skrz vojáky, nebo se zastavit o bok StuGu.

Co uděláš?

[MC-AW-Nesmrtelní]

... na četnické stanici v Bubnech ...

Fiono, největším nebezpečím je ten četník, co tě sem přivedl. Ten jediný totiž vypadá, že mu opravdu záleží na tom, aby ses dostala k Jákobovi.

Jinak jsi tu zahlédla dva četníky, kteří patří mezi tvé. Ti ale teď vyslýchají nějakého pobudu. A většina četníků se chová divně. Jako by se připravovali na nějakou velkou výpravu, kontrolují si výstroj, výzbroj, vychází neustále na dvůr k autu. Jako bys byla absolutně nezajímavá. Nakonec všichni nasednou do toho vozidla a odjedou někam pryč.

Zůstaneš tam sama s tím svědomitým a jeho dvěma spřízněnými kolegy.

Chceš něco dělat? Nebo počkáš na hlavního inspektora Jakoba?

[Fiona]

*Fiona něco diktuje četníkovi, který nepatří k jejím Jákobům. Vypadá to jako protokol z výslechu. Přitom sleduje ty podivné četníky.*

Read a person, Fiona:2D6+2 → 6(3 +1 + 2)
Co se chystají udělat?

[MC-AW-Nesmrtelní]

... v Jasnině vizi ....

Jasno, z glyfů jasně vidíš, že koncentrace Vlčí esence v jejich těle je víceméně konstantní. Avšak vždy, jednou za čas - a skoro by se dalo říct, že i pravidelně, jako by se všechny glyfy zbláznily. Jako by cosi zavlnilo Vírem. A to je přesně ten moment, kdy se Vlčí esence projeví a oni se na malý moment stanou vlky.

Když se pokusíš experimentovat s vlastní krví, Tomášovi se na místě, kam dopadla kapka, udělá malé zarudnutí. Jako by šlo o zánět. Alergickou reakci, ale velmi slabou.

Podíváš se ještě na glyfy a díváš se blíž a blíž. Vize ti dovolí sledovat povrch Tomášovi kůže z bezprostředním blízkosti, mnohokrát zvětšený. Glyfy ti označují jednotlivé šupiny kůže, sloupy chlupů, sleduješ s jejich pomocí, jak tvé blílé krvinky pohlcují drobné částečky černé hmoty.

Zdá se, že jsou oba nakažení slabým nádechem Vlčí esence, která dlouhé roky vzlíná horou. Za jejich krátký život by jim to normálně nemohlo uškodit, či je to nějak ovlivnit. Ale s jistou pravidelností dochází k pravidelnému rušení ve Víru. A to způsobuje, že esence se na krátký moment projeví, jako by jí potřebnou sílu dodalo cosi zvenčí.


Ocitneš se zpět ve věži. Oba dva zaměstnanci jsou stále zaseklí nad rádiem - a když vyjdeš ven na ochoz hvězdárny a podíváš se kolem, ostatní jsou na tom podobně. Všichni se snaží něco řešit, narazili na odpor a přijde jim to marné.

Co uděláš?

[MC-AW-Nesmrtelní]

... na četnické stanici ....

Fiono, chystají se dodělat svojí práci a pak tě pozdravit. Jsou to dva ze "tvých" Jákobů, asi proto neodjeli s ostatními.

Co uděláš?

[Potomek]

Otevřu oči a uvidím kousek před sebou bok tanku a kolem spoustu vojáků. Jako ve zpomaleném filmu vidím, jak se jim na obličeji zobrazuje údiv a těm nejbližším strach. Strhnu volant doprava a dupnu na brzdu, zadek auta opíše oblouk a třískne do tanku, mezi kvílením brzd zaslechnu i náraz skopčácké hlavy do dveří. Pak šlápnu na plyn a hrnu to zprava kolem tanku pořád slušnou rychlostí, snad stihnou uskákat. Aspoň někteří.

Act under fire: 2d6+2 = 14

Ropucha párkrát nadskočí, jak projíždí mezi nimi, ale nijak ji to nezpomalí. Vojákovi vedle dám pro jistotu ještě loktem do obličeje, kdyby mu náraz do dveří nestačil. Ohlédnu se do zpětného zrcátka, co dělá to auto za mnou.