Benátský sníh

[Jezevec]

Kdyz uz se bavite o te hudbe. Protoze hrajeme v Benatkach ChtD (cross WtO) uz par let, tak jsme prosli i fazi vyberu hudby. Krom kyblu ambientnich kapel a soundtracku Midnight syndicate se vsak Lorgan hecnul a udelal nejake nahravky primo inspirovane Benatkami.

Trebas vas zaujmou...

http://www.hmd.cz/category/hudba-a-zvuk/

Jestli je shledate uzitecnymi, tak udelate urcite autorovi radost kratskou zpravu do posty ;o)

Btw: Ten namet je krasny a fakt se tesim na zapisy ze hry.

[Markus]

Jezevče, díky, ta hudba je geniální. Až potkám Lorgana, musím mu vzdát hold. A musím říct, že je to pěkná souhra náhod, že hrajete něco velmi podobného a dokonce i v Benátkách. Budeme se muset sejít, abych mohl vykrást nápady

Vy ostatní.

Příští středu hrajeme, ovšem jen za toho předpokladu, že mi pošlete postavy!!! Jestli je nebudu mít do neděle, nestihnu se na hru připravit. Tak šup, šup. Instrukce jsou ve druhém příspěvku.

[Ecthelion]

Tak my jsme nakonec kvůli nemoci neodjeli, ale stejný důvod nám zabránil se zúčastnit ve středu...
Jinak - první postava. Nechal jsem popis (jen drobná změna v předmětech) a doplnil věci, které tam mají být... doufám, že to je dobře. Pokud by tam něco chybělo nebo nemělo být, tak mi, Markusi, prosím napiš...

Jméno: Kai
Rasa: troll
Hodnost u Dvora: Praporečník
Předměty: obnošené šaty viktoriánského gentlemana, vysoký klobouk, bauta, kouzelná píšťalka na provázku na krku, obsidiánový meč, prapor Seelie

Kai je rytířem Dvora se ctí nosit standartu Seelie. Postavou připomíná normálního trolla – je vysoký, šlachovitý a má dlouhé ruce a nohy. V jeho pohybech se skrývá velká síla a pohybuje se s jistou lehkostí. Má dlouhé vlasy, které trochu kryjí jeho obličej. Má kůži šedé až zelené barvy, dlouhý nos, špičaté uši a ústa plná špičatých zubů jako ostatní jeho druhu. Jeho levý obličej je ale rozbit a zjizven. Na levé oko je slepý a rozbitý obličej a trochu nachýlená postava a krok, jakoby od špatně srostlých kostí, ho trochu odlišují. V jediném vidoucím oku mu sálá neuhasitelný žár ohně. Jako všichni trollové ale nesnáší dotek studeného železa. Působí mu bolest a rány způsobené železem se mu nehojí. Nemůže také vstoupit do domu na jehož dveřích je železná podkova nebo stejně jako ostatní Sidhe na posvěcenou půdu.
Jako mladý rytíř se v šarvátce střetl s ledovými rytíři dvora Unseelie a v žáru mladické nerozvážnosti a bitvy se postavil maršálovi Dvora zimy Arawnovi. Pro tohoto smrtícího válečníka nebyl žádnou výzvou a brzy Kaiovo roztříštěné tělo padlo ledovému maršálovi k nohám bez života. Jeho odvážný čin však nějakou neušel pozornosti královně a na zšeřelém kolbišti se k němu shýbla a přitiskla své rty ke rtům mrtvého trolla, přičemž mu vdechla do těla oheň Fëa, který mu od té doby dává sílu života. Kai od té doby žije Zapůjčený čas. Je již napůl v záhrobí a vidí proto duše mrtvých, které dlí z různých příčin stále v tomto světě. Stal se Praporečníkem Dvora a na nějaký čas se stal váženým dvořanem. V srdci ale nebyl šťastný. Už při jeho narození bylo předpovězeno, že ve chvíli, kdy se do něj zamiluje dívka, kterou miluje, toto děvče zemře. A Kai miluje. Miluje celým srdcem, celou bytostí a nespoutaným ohněm, který v něm zuří. Miluje dívku z královniny družiny Eileen, která se na něj ani pro jeho zmrzačený obličej nedívá spatra a jejíž úsměv mu působí neskonalé blaho i nesnesitelná muka, která ho hrozí připravit o příčetnost... Pak ale přišel den konce Dvora a Kai si marně svým obsidiánovým mečem razil cestu k Eileeniným komnatám – byla pryč, stejně jako ostatní dívky i sama královna. Nikdo z těch, kterým se podařilo uniknout, neví, co se s ní stalo – zda byla zabita, zajata nebo se jí podařilo uprchnout... Ze zkázy Dvora se mu podařilo vynést prastarou standartu Léta, kterou nosí složenou na srdci a doufá, že jednou nastane čas, kdy ji znovu pozvedne, vítr ji rozevlaje a Zima skončí.
V Kaiovi dřímá spalující oheň, který ale s nástupem Zimy postupně uhasíná a s koncem léta skončí i Kaiův život. K obnově dvora ho nutí protichůdné pocity – chuť žít dál, vděčnost královně a snaha nezklamat její důvěru, loajalita k Seelie, touha pomstít se maršálovi Zimy Arawnovi a v neposlední řadě zjistit, co se stalo s Eileen...

Jsem oddán Královně léta tělem, duší i životem, který mi vdechla.

Osobní motivace:
1. Navštívím v benátkách Morpha (politického exulanta z Fearie, který tu žije) a vyzvednu si od něj větvičku hlohu, kterou jsem si u něj uschoval.
2. Zjistím, kam zmizela Eileen a zachráním ji. Smrt stihne ty, kteří by na ni vztáhli ruku – za každý vlas z její hlavy zaplatí deset ledových mizerů životem.
3. Nemo me impune lacessit. (Nikdo mne neurazí beztrestně)

Vztahy:
Eileen – dívka z Královniny družiny s veselýma očima a milým úsměvěm, pro který jsem ochoten zemřít

[boubaque]

Artur

Rasa: medvěd
Hodnost u Dvora: Strážce královské pečeti
Zvláštní předměty: králova pečeť a žezlo

Celé se to seběhlo děsivě rychle a neuvěřitelně, jako ve snu … ale takových se mu zdálo celých několik posledních měsíců. Byl zrovna s králem, když vojáci zimního dvora prorazili až do trůnního sálu. Čas jako by se zastavil a nepřirozený chlad ovládl sál, všichni strnuli a do vyražených dveří vstoupil se samolibým úsměvem ledový kouzelník Boreás. Artur se jako jediný pohnul a několika rychlými skoky, během nichž se prohloubily jeho medvědí rysy se dostal až k Boreovi. Stále se nikdo jiný nepohnul. V dokončení svého pohybu jediným mocným máchnutím způsobil kouzelníkovi čtyři dlouhé šrámy přes celý obličej a srazil ho až za práh. Tehdy se teprve začal svět znovu hýbat. Boreás v záchvatu zuřivosti s ledovým kouzlem, které vrhnul proti Arturovi, pronesl kletbu nespavosti... Když muži Caethrú Mór za velkých ztrát vytlačili vetřelce ze sálu a zatarasili dveře břevny a kouzly domu, obrátil se král k Arturovi, stále otřeseném po útoku ledokněžníka a podal mu své žezlo. "Běž, Arture! Chraň žezlo za každou cenu! Spočívá na něm velký osud a nesmí se dostat do spárů Zimy." Artur se uklonil a šel. Dva přátelé jej doprovázeli cestou chodbami, kde zuřil boj jako náhlý plamen a jen on se probil z obklíčení. Posledního střetnutí v trůnním sále se Artur již nezúčastnil...

Artur se v lidském světě pohybuje v lidské podobě, přestože některých medvědích prvků se nikdy nezbaví. I proto nosí hustý plnovous a masku pouze pro horní polovinu obličeje. Boreovo prokletí z něj udělalo jediného medvěda Letního Dvora, který neupadl v zimní spánek. Proto pokud je rozeznán jako Faeřan ( ), je většinou hned jasné, o koho se jedná. To je jeden z důvodů, proč Artur hledá v Benátkách bezpečné místo k uložení cenných předmětů, které s sebou nosí. Dalším důvodem jsou jeho smysly, které se vinou nespavosti stále zhoršují a už několikrát Artura zmátly.

Jeho vzhled nejvíce určuje skutečnost, že je insomniakem. Zarudlé oči jsou vidět i přes masku a lehce shrbená postava prozrazuje únavu, pod touto slupkou se ale skrývá cílevědomá, zarputilá osobnost se silnou vůlí. Artur je zcela oddán svému Králi, a to nejen kvůli slibu, že ochrání žezlo Léta, které není jen obyčejným symbolem. Ani Artur ale není jen vykonavatelem, jak doufá, osudu... má i svůj osobní cíl – –

Motivace:
>> Vypátrám v Benátkách Kyrilla, člověka (ne)známého tím, že Faeřanům poskytuje nejjistější a nejdiskrétnější služby, samozřejmě za nemalou cenu.
>> Za každou cenu se vyhnu Boreově bezprostřední přítomnosti, dokud nebude obnovena vláda Letního Dvora.
>> ???

Vztahy
Boreás: ledový kouzelník, který Atrura proklel; ví, že Artur skrývá Žezlo, ale chce ho polapit svými silami a získáním žezla odčinit chybu, které se dopustil
???:

-----------------------------
Tak tohle je to, co mám. Bohužel mě pořád nenapadá žádná ryze osobní motivace, takže jakékoliv návrhy (včetně případných návrhů na vylepšení) vítám.

[Ecthelion]

My bychom po kratší debatě pár návrhů měli:

- nahoře oprav Atrur na Artur
- Proč lykantrop? Jediný medvěd, který neupadl do zimního spánku nám přijde jako silnější téma - ať už pořád nosíš medvědí podobu (což se nám zdá lepší - prostě budeš mít rukavice, plášť a masku, zpod níž ti polezou chlupy (vousy)... silně pochybuji, že by tě někdo poznal) nebo užíváš podobu člověka mohutné postavy a medvědího vzezření.
- nezdá se mi moc důvod prokletí - spíš bych řekl, že Boreas po něm vrhnul magii, která byla po ruce a ta nespavost je kromě letu přes celou místnost jen vedlejším efektem... a možná, že to kouzlo mělo i jiný účinek... kdo ví?
- Když muži Caethrú Mór za velkých ztrát vytlačili vetřelce ze sálu a zatarasili dveře břevny a kouzly domu, obrátil se král k Arturovi, stále otřeseném po útoku ledokněžníka a podal mu své žezlo. "Běž, Arture! Chraň žezlo za každou cenu! Spočívá na něm velký osud a nesmí se dostat do spárů Zimy." Artur se uklonil a šel. Dva přátelé jej doprovázeli cestou chodbami, kde zuřil boj jako náhlý plamen a jen on se probil z obklíčení. Posledního střetnutí v trůnním sále se Artur již nezúčastnil...
- motivace... to je těžké... jde o to, co se ti bude dobře hrát - pokud bychom ti navrhli třeba snahu získat postavení maršála místo svého hlavního rivala a tobě by se to hrálo obtížně, tak je to na nic... teď z hlavy asi nevíme...

[boubaque]

- nahoře oprav Atrur na Artur

Díky

- Proč lykantrop? Jediný medvěd, který neupadl do zimního spánku nám přijde jako silnější téma - ať už pořád nosíš medvědí podobu (což se nám zdá lepší - prostě budeš mít rukavice, plášť a masku, zpod níž ti polezou chlupy (vousy)... silně pochybuji, že by tě někdo poznal) nebo užíváš podobu člověka mohutné postavy a medvědího vzezření.
- nezdá se mi moc důvod prokletí - spíš bych řekl, že Boreas po něm vrhnul magii, která byla po ruce a ta nespavost je kromě letu přes celou místnost jen vedlejším efektem... a možná, že to kouzlo mělo i jiný účinek... kdo ví?

To s tím medvědem (lykantropem) je asi pravda, ale pořád bych radši, kdybych nosil lidskou podobu, i kdyby silně medvědovitou. Prokletí jsem chtěl proto, že by je mohl sejmout jen sám Boreás, někdo jiný jen za vynaložení příliš velké energie. Taková pojistka, aby mě nemohl uspat kdekdo Je ale fakt, že ten důvod působí trošku vykonstruovaně.

Když muži Caethrú Mór za velkých ztrát vytlačili vetřelce...

velmi pěkné, beru

K motivaci: stačil by mi nějaký motiv, já si to můžu rozvést sám; ale už je vyplácnutá láska, zrada a starost o blízké (Fritzs) a nic dalšího pořád nemůžu přijít.

[Fritzs]

ŽBLABAX.

Žblabax je je žabím králem a mimochodem ještě navíc klíčníkem letního Dvora. V jeho lidské formě vypadá jako zavalitý, téměř kulatý muž s nepřirozeně širokou tváři, nemající téměř žádný krk, ale zato má ke svému kulatému tělu velmi nepřirozeně vypadající dlouhé a svalnaté nohy, jeho kůže je jakoby neustále vlhká a má zvláštní nazelenalý odstín, mezi prsty má náznaky plovacích blan. V jeho skutečné podobě vypadá jako obrovská, téměř pětimetrová, tlustá a zelená žába. Na své okolí působí dojmem arogantního a lechce výstředního šlechtice a to i přesto, že jako žába má jisté problémy s jinou než žabí etiketou, která je pro něj do značné míry nepochopitelná.

Žblabax se vylíhl jako jeden z korunních pulců a ještě před metamorfózou projevil značné nadání pro botaniku, filosofii a v prvé řadě účetnictví. Krátce poté, co mu narostly nohy začal vypomáhat s kontrolou finanční kanceláře žabího království (vzhledem k značně velkému množství členů královské rodiny jsou v žabím království veškeré úřady spravovány přímo jejími členy) a postupně se vypracoval díky píli a konexím až na post jejího ředitele. Díky vzrůstajícímu vojenskému významu žabího království podařilo získat v té době uvolněný post klíčníka Dvora léta, kde byl jaksi automaticky zařazen ke Krále následující polovině Dvora, i když ho Král olší nemá nijak zvlášť v lásce a považuje ho za úředníka, který staví zájmy žabího království nad zájmy domu léta. Což je pravda, neboť Žblabax se vždy považoval v prvé řadě za jednoho z korunních žabích princů a vždy stavěl zájmy svého lidu nad zájmy všech ostatních. Poté, co zemřel jeho otec volili dle tradice kurunní žabí princové jednoho z nich jako budoucího krále a ač se jeho šance na zvolení zdály ze začátku nízké, díky mnoha různým rozepřím mezi kandidáty se silnější voličskou základnou byl nakonec po letech zákulisních jednání zvolen za krále Žblabax.

Po svém zvolení zůstal Žblabax klíčníkem Dvora a jako král ještě více posílil a provázal vztahy mezi žabím královstvím a domem léta, rovněž rozšířil žabí armády a zavedl celou řadu reforem, které nicméně nebyly příliš populární, jelikož poměrně značně posílily vliv státu na hospodářství žabího království. Za manželku pojal bohatou a významnou ropuší šlechtičnu Alžbětu ze Zeleného močálu se kterou má již mnoho desítek potomků.

Během let se nažil získat i na svou stranu i onu větev Dvora stojící za Královnou, nicméně nebyl v těchto snaháh až do nedávna příliš úspěšný, což přestalo platit v okamžiku, kdy se mu podařilo získat na svojí stranu mladou čarodějku Eileen (když už ty postavy mají být na sebe navázány, i když samozřejmě nemusí to být ta Eileen), které se v krátké době podařilo, do jisté míry i díky Žblabaxově pomoci, získat poměrně významné postavení mezi Královninými následovníky.

Během zdrcujícího a bleskového úderu Zimního Dvora statečně vedl zrovna přítomné žabí jednotky v zoufalé obraně, díky čemuž je zdržel na dost dlouhou dobu, aby stihli alespoň někteří členové dvora uniknout, nicméně v okamžiky, kdy jistý trollí mág proměnil většinu z jeho vojáků v hromádky kamení, poznal, že je čas opustit potápějící se loď a spolu se dvěma dalšíma žábama proskočil magickým zrcadlem do lidského světa,. A to přímo do Benátek...

V lidském světě se poměrně rychle zorientoval, podařilo se mu získat ubytování a i nějaké peníze, nicméně k tomu, aby mohl uvažovat o nějaké rozsáhlejší akci na záchranu letního Dvora jich potřebuje mnohem, mnohem víc. Je k tomu motivovám skutečností, že je mu jasné, že žáby v zimně spí a tak jako žáby v lidském světě, který zachvátila zima, spí i žáby v jeho království a dokud bude svrchovaně vládnout Dvůr zimi, tak zima neskončí...

Cíle: -získat na svou stranu bohatého německého obchodníka Weisskopfa dřív než se vrátí do Německa, a získat tak dostatečné finanční zázemí... Weisskopf již měl se skřítky nějaké to dočinění a to by mohla být výhoda (a nebo taky ne...)
-zjistit, co se stalo s Eileen (doufám , že navadí, že mám stejnou otivaci jako Kai.... mám k tomu aspoň jiný důvod)
Co nejvíce prosazovat zájmy Žabího království.

Schopnosti: jako každá správná žába umí skákat mnohem výš a dále než obyčejný člověk, dále má za služebníky Ropušího důstojníka Kvuka, což je dlouhá a silná žába vyzbrojená halapartnou s léty bojových zkušeností a rostičku Zigi, což je pro změnu drobná (na poměry Sidhe-žab) a obratná žába, ač jsou tyto žáby velké jako člověk a inteligentní, nedokáží měnit podobu ani mluvit lidskou řečí a jsou tedy závislí na těch několika iluzích, co je Žblabax ovládá. Žblabax také umí měnit podobu mezi formu víceméně lidskou a formou žabí. A je to velice schopný byrokrat.

Vztahy: Eileen
Kvuk
Zigi
Alžběta (manželka; momentálně v hibernaci)

[Ecthelion]

boubaque: Hmmm... co čistě sobecký motiv? Jen ty víš, kde v paláci je uložen poklad/nevyčerpatelný hrnec medu a chceš ho znárodnit? Chceš sílu k obnovení letního dvora použít částečně k osobním účelům? ... nebo čistě idealistický přístup? Takový romantický blázen? ... nebo má třeba Artur vztah s někým z druhé strany? Láska? Nebo že by Boreas byl lední medvěd? Arturův bratránek? Povinnost nutící ho bojovat se svědomím a vlastními příbuznými?
Vážně nevím...

Fritzs: Podle mě je Eileen je poměrně prosté, ale hrozně milé a dobromyslné děvče. Spíš než politika je jí bližší tanec a zpěv - vím, to, protože jsem ji nejednou ze skrytu pozoroval tančit a naslouchal jejímu zpěvu... když začne zpívat, slavíci se sletí, aby se od ní mohli učit... ale zpět k tématu - líbilo by se mi, kdyby se náklonnost a podpora Žblabaxovi zakládala spíš na osobních sympatiích (líbí se jí jeho neumělý žabí zpěv - vždy se hrozně směje, když Žblabax začne kvávkat) než na politice... ale to záleží na domluvě... Každopádně tyhle postavy takhle propojit je dobrý nápad - já jsem pro.

[Ecthelion]

Jméno: Bran na Caethrú Mór (havran)
Rasa: Skřítek
Hodnost u Dvora: Pán elfů z Ceathrú Mór, dvořan
Předměty: Stříbrné ostruhy – symbol rytíře (Bran je příliš nenosí, přeto je má u sebe), elfí zlato (Branovo oblíbené platidlo pokud je mezi lidmi), dřevěná dýmka a tabák, meč (pro oči smrtelníků velmi elegantní a zářivá zbraň, pro oči ostatních starožitnost, která by se nevyjímala ani nad krbovou římsou – přesto není bez moci), maska Bauta

Havran z Caetrhrú Mór. Bran patří mezi ty, jimž lidé nejčastěji říkají elfové, älvor, skřítci nebo též víly. Jmen pro ně je mnoho, protože skřítků je také mnoho. Většina z nich má nejrůznější povahy a vládne různou mocí. Ze všech sil, kterými vládnou je jimi nejvíce ceněná moc nad iluzí a trikem. Vládnou nad svým vlastním vzhledem. Bran se tak mnohým a mnohdy zdá jako asi jen něco přes metr padesát vysoký skřítek, oblečený v krákém kabátku anglického stylu, vestě se zlatými knoflíky a drobným cylindrem na nosaté hlavě. Úsměv, jenž zdobí více zubů než by bylo běžnému pozorovateli milé, je rámován šedivou kozí bradkou. Ze všeho nejvíc však Branův obličej připomíná havraní tvář. Mnohdy havrana připomíná pouze třpytem v oku nebo křivkou ostře řezaného nosu, jindy je od havrana téměř k nerozeznání. Až nevíte, zda proti vám stojí skřítek ve viktoriánském ošacení nebo šedivý pták. Bran si ve své přirozené podobě nejvíc zakládá na stříbrné vázance, kterou má vždy předpisově uvázanou a náprsních zlatých hodinkách.
Protože jsou elfové marniví, domýšliví a jejich zálibou jsou pouťová kouzla a iluze, jeví se mnohdy a mnohým jako sličný bojovník s jasným třpytem v očích, oděný v zářivé zbroji s blyštivým mečem. Bojovník Bran. Po světě lidí nejčastěji chodí viděn jako kultivovaný gentleman ušlechtilých rysů, s trochu dekadentním chováním a vlezlým úsměvem. Nijak se neštítí rozhazovat kolem sebe důvěřivcům své elfské zlato (které se do druhého dne změní ve suché žluté listí), které mu cinká v kapsách a popouzet si tak všechny důvěřivce ve svém okolí.
Bran je hlavou domu z Caethrú Mór, jedním z nejmocnéjších a nejvlivnějších domů rytířů. Rytíři z Caethrú Mór byli pověřeni ochranou samotného Dvora. Mnozí z nich byli členy osobní stráže krále. Během Třídení války se všichni účastnili boje o Dvůr a všichni byli do jednoho pobiti. Zkáza domu Caethrú Mór však ještě nebyla dokonána. Dolmeny jejich síní byly ozvěnou konce Léta odtrženy od Fearie a poztrácely se v rovinách realit. Caethrú Mór, místo které stálo na mnoha místech, bylo všude a zároveň nikde, je nyní ztraceno v ledových bouřích. Duše skřítků domu, kteří zahynuli ve Třídení válce, se tak nemají kam vrátit a uvízly zde. Bran je tak stále doprovázen svou družinou. Skupina mlčenlivých duší ho neslyšně následuje, kamkoli jde. Včetně bílé labutě – nejsličnější z jeho lidu. Ne všichni je vidí, ale Bran ví, že jsou zde. Jediná chvíle, kdy k němu duše promlouvají je tehdy, když sní. Bran už se radši v noci nepokouší spát ani snít.
Bran ve své duši cítí hlubokou zodpovědnost za osud domu Léta i svého vlastního domu a hrůzu, že bude posledním z pánů domu. V jeho vlastním srdci roste stracha a obava o své vlastní postavení v očích ostatních přeživších rytířů Léta. Není jasné, co se stalo v poslední bitvě před trůnem Léta a je velmi pravděpodobné že někdo z letních pánů zradil. Možná to byl někdo z rodu Caethrú Mór. Pokud by něco takového vyšlo najevo, jakkoli to Bran považuje za nepravděpodobné, znamenalo by to velkou ránu Branovu postavení. A na své postavení je Bran velmi pyšný.

Bran je služebníkem Krále Olší.

Osobní motivace:
1. Návštěva Benátského hřbitova, kde se dle poslední domluvy měli sejít ti z krve Caethrú Mór, kteří přežijí bitvu. Nalezení zrádce a jeho umlčení.
2. Obnovení domu Caethrú Mór.
3. S Domem zimy jsou jakákoliv jednání zbytečná.

Vztahy:
Duchové jeho mrtvých poddaných, kteří ho provázejí.

[Ecthelion]

Tak už chybí jen Conlaiův hobgoblin a Katka budeme mít postavy komplexní...

Ve středu se sejdeme kdy? Co se nás týká, tak čím později, tím lépe... (samozřejmě se ale přizpůsobíme... )

[Fritzs]

No, já mám mít ještě tu lekci divadla, tož by mě vyhovovalo, kdyby to bylo tak nějak kolem 20:30... ovšem jesi by to bylo moc pozdě, možu z oné lekce aso odejít i dřív...

[Markus]

Takže. Zítra hrajem, ale to už víte.

Sraz ve 20:30 mi přijde fakt pozdě, to bychom toho moc neodehráli Navíc to vypadá, že budeme muset hrát někde v čajovně, tedy pokud nemáte někdo lepší místo. Ale u nás na bytě je přes týden dost nepříjemně rušno a počítám s tím, že vy jste na tom všichni podobně.

Takže v 18:00 v Modré čajovně? Fritzsi, s tím divadlem si to nějak vyřeš, ale kdyby bylo nejhůř, klidně můžeš přijít později a přidat se v průběhu hry.

Ještě bude nutné připravit postavy systémově, ale to jsem úplně pustil z hlavy Zkusím zítra během dopoledne připravit pár instrukcí, kdyžtak si to během dne domyslíte, nebo to uděláme společně na místě. Stoprocentně půjde o Fate (byť s nějakými úpravami, asi...), takže pokud si rozmyslíte aspekty a některé vaše "unikátní" dovednosti, nic tím nezkazíte.

Další novinky jsou, že Conlai zrušil svou účast a s Katkou to vypadá dost na hraně. Chudinka nemá kvůli dvěma školám skoro žádný volný čas a ještě jsme ani neudělali její postavu O dalším vývoji dám vědět.

---

Za vaše postavy děkuji. Jsou úplně super a je to přesně to, co jsem potřeboval pro přípravu. Komentáře, přání:


Kai

"Navštívím v benátkách Morpha a vyzvednu si od něj větvičku hlohu". To zní super, ale potřebuju vědět, proč je ta větvička hlohu tak důležitá a k čemu ji chceš.


Artur
"Vypátrám v Benátkách Kyrilla".... totéž, proč ho chceš? Předpokládám, že u něj hledáš diskrétní místo k ukrytí žezla?

"???" To by chtělo domyslet. Plácám z vody - ctižádost, touha po získání postavení, hledání ztraceného někoho (sluha, páže, medvídě), kdo zmizel ve finálním boji, hledání spících medvědů vůbec. Etchelioni měli taky snůšku zajímavých návrhů.


ŽBLABAX
Žblabax je fajn. U čtení jsem se uculoval, ale doufám, že je ho při hře povede ukázat jinak než fraškovitou postavičku. Líbí se mi motiv zákulisního jednání, žabák na mě působí jako zručný pletichář (mám pravdu?).

Ve strachu, abychom hru nerozmělnili příliš mnoho vedlejšími NPC, navrhuji, aby Weisskopf a medvědův Kyryll byli jedna a tatáž osoba.

Propojení s Eileen je super, kord když máš jiné motivace než Kai. Pochopil jsem to správně tak, že ji chceš zmanipulovat tak, aby tě politicky podpořila? Tohle mi přijde jako super postřeh by Ecth: "líbilo by se mi, kdyby se náklonnost a podpora Žblabaxovi zakládala spíš na osobních sympatiích (líbí se jí jeho neumělý žabí zpěv - vždy se hrozně směje, když Žblabax začne kvávkat) než na politice... ale to záleží na domluvě..."

"Co nejvíce prosazovat zájmy Žabího království" mi přijde příliš nicneříkající, nedokážu si pod tím představit nic konkrétního. Jaké zájmy má žabí království? Jsou nějak s něčím v rozporu?

Chybí mi pouto na krále/královnu + odůvodnění.

Bran

Prosím víc rozveď pouto na krále - nějaký důvod pro osobní sympatie, společný zážitek, jeho oblíbený šlechtit, věrný pobočník?

----------

Dali jste mi hodně materiálu, děkuju. Zítřek prosedím nad přípravou bengů...

[boubaque]

Pokud ti stačí na první otázku odpověď, že vyhledání Kyrilla je kvůli bezpečnému uložení žezla, tak ano, bylo to tak myšleno. Na druhou stranu nepočítal jsem s tím, že by mělo být jednoduché se na něj vyptat, zvlášť když nechci moc prozrazovat, co od něj chci. (Pokud se ti to nezdá, nebo ti to nestačí, napiš co nejdřív, dopoledně tady budu.)

Ty otazníky: neměl jsem teď nějak moc času, takže zatím jsem promýšlel jen "někoho na druhé straně". Rád bych, aby moje postava měla trochu tragický rozměr (ať už kvůli historii, nebo až během hry), takže nějaká ctižádost se mi moc nelíbí...

Dobře... asi bych to udělal takhle:
Hledám svého syna Auberona, medvídě, který nebyl ani doma ve Faerii, ani v "kapse" poblíž Benátek, kde by se měl on i se svou matkou zdržovat, kdyby nastal nějaký problém. Co mě znervózňuje, je hlavně to, že matka v "kapse" byla, ale podle stop tam byl i někdo další potom, co usnula.

Takže další motivace:
- Zjistím, co se stalo s Auberonem a dostanu ho do bezpečí.
Další vztah:
Auberon: syn, medvídě, pravděpodobně unesen

[boubaque]

Ještě mě napadla jedna věc... možná by ani Auberonova matka nemusela být v kapse Asi takhle: původně byla neutrální, nezainteresovaná pro kteroukoliv stranu, proto žila i mimo vlastní Faerii. Teď by se ale mohla nechat přemluvit k přechodu na stranu Zimy, což bych já ale nevěděl, možná jen tušil... Na tom bych se ale rád nějak domluvil, jestli je to možné, vhodné a podobně.

[Ecthelion]

ad. Kai - Morphus byl vyhoštěn z letního dvora pro krádež náhrdelníku královny a jen na mou přímluvu nebyl potrestán na hrdle. Svůj dluh mi splatil tím, že pro mne uschoval větvičku hlohu. Hloh je podle tradice zvláštní strom a označuje průchody do Fearie - potřebuje ke svému životu trochu kouzel Fearie, nicméně v kouzelné zemi samoté neroste a růst nemůže. Než jsem se spojil s ostatními, kteří přežili pád Dvora, pokusil jsem se do Fearie vrátit na vlastní pěst, ale zjistil jsem, že průchod, který jsem použil já je uzavřený. Některé se zhroutily ozvěnou pádu Dvoru a další jsou hlídané. Tuto větvičku jsem dostal, i když mě to něco stálo, a dokáže odhalit vchod do Fearie (ať už z bublin nebo světa lidí), jakkoli je maskován...