[02] Lidé

[Maugir]

Okomentována obecná část, něco připsáno k mořské panně, okomentováni permoníci.
Z permoníků jsem zcela nadšen, a to tak, že to sem musím napsat:) Takhle nějak si představuju ukázkovou bytost - nápadité, provázané, čtivé, inspirující... mnoho zajímavých akcí, neotřelé motivace, propojení se světem venku (herním), i s českými pověstmi, atd. prostě ve chvíli, kdy jsem si to přečetl, jsem měl pocit, že bych mohl z fleku vést přesvědčivé dobrodružství s permoníky.

[Charles]

Děkuji za pochvalu.

S komentáři k E2 jsem hotov (u veleobra přidán návrh Snového světa), u Maugira jsem zatím zvládl jen zápletky. Celkově z toho mám dobrý pocit, mákli jsme.

Připomínám ale, že všichni (a teď opravdu nemířím na nikoho konkrétního) bychom si při vytváření zápletek měli pokaždé znovu zopakovat:

- zápletky, nikoliv jen výkopy
- pokud je to jen jeden konflikt, musí mít zajímavý cíl (ne jen zvítězit, zabít)
- dávat postavám důvod se do zápletky zapojit, upřednostňovat motivaci osobní
- používat netvory
- pestrá prostředí
- pestrost forem zápletek (přímá řeč, verše, deníkové zápisy...)
EDIT:
- postavy lze označovat též jako hrdiny, dobrodruhy či družinu (aby se to neopakovalo)

P.S.: Bacha prosím na to dublování, o psohlava jsem musel vaše poznámky slučovat ze dvou různých dokumentů...

[Maugir]

Přátelé, lidožravý obr se mi jeví jako málo inovativní. Je třeba si uvědomit, že už máme:
krolla
zlobra
obra (varianta zlobra; návrat do BH)
veleobra
Dejme tomu, že krolla můžeme vyškrtnout jako hráčskou rasu. Ale přesto - Lidožrout (a ano, používal bych v popisu častěji "lidožrout" a méně častěji "obr", pro alespoň psychologické odlišení) prostě nemůže být opět jen hloupý velikán, odlišující se jen tím, že jí lidské maso. Lidské maso může jíst i kterýkoli jiný (nakonec včetně těch krollů, že) a máme tu zcela zbytečnou nestvůru, kterou mohou odlišit snad jen speciální ZS (charakteristika bude zas u obrů už třikrát omletý boj).

Jak z toho ven? Moje návrhy (které teď postupně včleňuji (a ještě chvíli budu) do textu, takže jestli s nimi nesouhlasíte, prostě jen odmítněte změnu):
buď bude narozdíl od ostatních prudce inteligentní, nebo jej naopak postavíme jako přechodný článek mezi člověkem a zvířetem. Jsem pro druhou možnost. To proto, že
je třeba ozvláštnit vzhled. Víc jako zvíře, míň jako člověk. Na obálce je obr s parožím, proč to nevyužít? Drápy, tesáky, srst či hříva, k tomu ono paroží a máme tu potvoru, která se od ostatních obrů naprosto zásadně liší!
velikost - velkých obrů, kteří lámou skály a stromy , aby s nimi bili dobrodruhy už je dost.

»» Mohou sebrat těžký kámen nebo urvat kus skály
a vrhnout jej po protivnících.
»» V lese mohou na protivníka shodit strom nebo
jej vytrhnout z kořenů a použít jako palici, kterou
si udrží protivníky od těla, aby na ně nedosáhl.

Mám pocit, jako bych to už někde četl. To samé dělá veleobr. Proč by to měl opakovat ještě lidožrout? (a ano, je k tomu výrazná tendence) Jsem pro to, abychom mu to jaksi anatomicky nedovolili - každého, kdo je sedm metrů vysoký to může svádět k lámání skal a mohutných kmenů. Navrhl jsem velikost zubra, což je dostatečně úctyhodné, aby si to zasloužilo přízvisko obr (ještě víc by se mi líbilo, kdyby byli třeba jen o dvě hlavy větší než člověk, ale zas nechci až tak drasticky měnit Vaše představy).
Zdůraznit možnost propojení s lidskou rasou. Ta pověst o tom, že to byl zlý člověk je unikátní, dělá z něj bytost, která si zaslouží odlišení. Je otázka, zda by prospělo udělat z pověsti jednoznačný fakt a doplnit poněkud přímočaré motivace - ti "probuzenější " by se mohli snažit stát opět lidmi. Zatím jsem to použil pouze v doplněné zápletce:)
Když jsem zmínil boj a zamítl stromy a skály, přemýšlím, co dál. Co kdyby ve svém průsmyku nebo na lesní stezce líčil pasti? Talenty číhajícího tvora, primitivní sítě, jámy, rolling stones (ač jsem proti lámání skal, dokážu si představit, že i "malý" obr by dokázal udělat zasypávací past z větších šutrů), cennosti předchozích obětí jako návnada, atd. Prostě primitivní jako člověk, ale vychytralý jako lovící šelma.

Tak, jdu se to pokusit začlenit do textu, kdyžtak si to z něj vymažete:)

EDIT:
Jak na to tak koukám, tak se mi úplně nezdá to, že vytvářejí království. Od začátku mi přišli koncipovaní spíše jako asociálové. Máme tvory, kteří se často ani nenaučí mluvit, které nezajímá zlato a bohatství a navíc je nad jejich duševní schopnosti jakékoli plánování! Ti by měli vytvářet království a vládnout železnou rukou skřetům několikanásobně chytřejším než on? Pro které by nebyl nejmenší problém znužít své duševní převahy a mávat s ním jako s loutkou? (Teď, když se lidožravce snažím ve snaze o odlišení více zezvířečtit, tak se to bije ještě víc, ale co jsem napsal v předchozích větách vychází z původního textu.)
Takže si myslím, že máme dva koncepty, které jdou proti sobě: polozvíře (pak viz vše, co jsem tu původně psal) nebo poměrně prudce inteligentní přerostlý zvrhlík (a pak může budovat království nebo klidně ovládat černou magii[což může být důvod, proč byl proměněn v obra - nepovedený experiment]).

[Charles]

Tahle snaha má ode mně rozhodně zelenou. Polozvíře i zvrhlík mi přijdou jako stejně dobré varianty, každá vede jiným směrem, ale z každé lze vyždímat mnoho.

Doporučuji, pokud to bude polozvíře, nech vznik z člověka jen jako pověst, jednu z možností. Možná bych rozvedl ty samice, motiv rozmnožování je důležitý. A samozřejmě malebný vzhled, cos popsal (parohy, srst atd.). Velení skřetům lze ponechat jen v jedné zápletce se stručnou zmínkou v obecné části, že ho právě někdy skřetí kmeny staví do čela, aby získali na vážnosti, ale ve skutečnosti jej ovládají rádci z jejich řad.

Pokud to bude zvrhlík, doporučuji navázat na jeho původní lidský život - možná chce dál dosahovat svých cílů, jen primitivnějším způsobem, možná se chce mstít - byla by to vlastně svébytná variace na nemrtvého. Malebný vzhled zajistí u některých kusů rytířská zbroj, možná obličej, který je zdeformovanou karikaturou původního, lidského...

[Maugir]

Možná bych rozvedl ty samice, motiv rozmnožování je důležitý.

Ano, ale nedělal bych z něj obřího hejkala. Když jsem si to přečetl, měl jsem nepříjemný pocit, že se opakujem (což je asi sice pravda, ale nemusí to být zjevné).

Ecthelioni: Doplnil jsem tam pár (spoustu) věcí, které by mohli pomoci ve snaze udělat z něj polozvíře, pokud by se Vám ten nápad zamlouval. Jestli to využijete, nebo se vydáte jinou cetou, je na Vás:)

Jinak Veleobr je fajn, líbí se mi, že je v podstatě dobrák. Nejlepší je ta zápletka, kde působí atastrofy tím, že se snaží vynahradit škody, které způsobuje:D Vědma se mi taky líbí a skřeti jsou úžasní (ale to už víte).

[Ecthelion]

Prošel jsem a okomentoval ostatní části (potvory a úvod). Většinou tam mám jen pár připomínek, jsou velmi dobré.

Zbyývá mi projít vaše připomínky našich potvor, to stihnu snad zítra. Maugire, mrknu na ty návrhy ohledně lidožrouta... s něčím, co píšeš tady souhlasím (lidožrout je z trojice obrů to zvíře, se kterým se prostě nedá vyjednávat (klidně bych na něj zakázal jakékoli akce s vyjedáváním), takže zezvířečtení je v pohodě), s něčím ne tak úplně (ban na házení kamenů)... projdu to a odpovím.

[Maugir]

Prošel jsem a okomentoval ostatní části (potvory a úvod). Většinou tam mám jen pár připomínek, jsou velmi dobré.

Díky moc:) Níže v příspěvku diskutuji nějaké postřehy k hostinskému, žebráku, bojarovi a polkanům.

Zbyývá mi projít vaše připomínky našich potvor

Nezděste se, prosím. Občas jsem byl dost invazivní, ale nebojte se mé návrhy hromadně odmítat:)

(lidožrout je z trojice obrů to zvíře, se kterým se prostě nedá vyjednávat (klidně bych na něj zakázal jakékoli akce s vyjedáváním)

Nezranitelnost (vyjednávání). Proč ne:)

s něčím ne tak úplně (ban na házení kamenů)... projdu to a odpovím.

Chápu. Mě se ta představa taky líbí. Jenže:

»» Mohou sebrat těžký kámen nebo urvat kus skály a vrhnout jej po protivnících.
»» V lese mohou na protivníka shodit strom nebo jej vytrhnout z kořenů a použít jako palici, kterou si udrží protivníky od těla, aby na ně nedosáhl.

Může nalámat skály a házet obří kusy kamení nebo mrštit co je po ruce (vůz, střecha domu, vytržený strom). Není příliš přesný, ale ani nemusí. Balvany takové velikosti působí při dopadu strašnou zkázu

Prostě když už třetí ze tří obrů (pokud nepočítáme obr=varianta zlobra) má trhat a vrhat skály a stromy, připadá mi to trochu jako plýtvání místem. Ale to je jen můj názor, o finální podobě lidožrouta rozhoduješ Ty, a když mu to tam necháš, tak se z toho nezhroutím

Vesničané je často nazývají stepními skřety

Hmm… nevím… nějak se mi to nezdá. Stepní nájezdníci? Stepní přízraky? Nebo něco takového? Že se kentaurům říká stepní skřeti mi moc nesedí… možná se nad tím zkus ještě zamyslet (ale možná je to dobře a jen kecám blbosti ).

Tak zaprvé to nejsou kentauři Tohle byl zkrátka takový nápad, vzhledem k tomu, že netvoříme osamělé bytosti, ale bytosti v rámci settingu. Prosím též ostatní, aby se vyjádřili, zda tu ideu přenesou přes srdce.
Myšlenka je asi taková: Znám spoustu lidí, kteří všem členovcům říkají brouci. Římani říkali všem okolním národům barbaři. Angličani říkají hvězdicím starfish (žije to v moři, je to fish, a to že rozdíl mezi opravdovou fish a starfish je větší, než rodíl mezi fish a člověk, je jim jedno). Proč by běžný vesničan našeho světa DrD 2 nemohl všechny nelidské národy, které nemají na práci nic jiného než obtěžovat svými bojůvkami slušné lidi, nazývat skřety? Že má stepní skřet(=polkan) šest končetin, kdežto normální jen čtyři? Starfish přece taky nevypadá ani trochu jako fish.
Jestli Vám to připadá, že už si jako dovoluju moc, klidně to předělám. Jen jsem se snažil vcítit do kůže obyčejného DrD 2 nýmanda, vytvořit další provázání a povzbudit dojem světa nezávislého na postavách. Ostatně, stavěl jsem na pravidlech:

„Prostí vesničané říkají drak jakékoli zubaté potvoře, chlapče.

:>;o)

Je snad nejblíže pravdě vyjádření jednoho z hostů „To vaše vepřové chutná nějak divně…“?

Tohle bych možná vyhodil… ty tři nápady předtím možná stačí (a umím si představit, do jakých nechutností by se tahle mohla vyvinout ).

No právě Nápad zápletky, kdy by postavy pátraly po mizejících mtrvolách a nakonec by zjistily, že je samy jedly v guláši, byl úplně nejdříve a zakládám si na něm, protože si myslím, že je to silný motiv. To ostatní jsem tam nabalil jen jako varianty, aby měl PH víc na výběr (buď to může podsunout jako teorie NPCček, aby postavy zmátl, nebo to použít v případě, že se mu stejně jako Vám konzumace mrtvol nebude líbit). Že by to bylo pro čtenáře příliš nechutné? Když je ochoten číst o vraždění dětí, znásilňování mořských panen, pogromech etc.? To zrovna ten nevědomý kanibalismus mi z toho připadá nechutný úplně nejmíň:)

„Nemáš buchtu, Honzo?“

He? Čeho tím žebrák chce dosáhnout? Tohle je jen bang na odpálkování žebráka… kdyby to bylo „Za buchtu ti řeknu, kdo unesl princeznu, Honzo…“ bylo by to asi lepší…

...ten vtípek s buchtou nevím, jestli každý pochopí…

Charles: Zdá se že ne
Ecthelion: Díky za připomínku, bylo to tam jako kulturní odkaz. Spojení žebrák-buchta-Honza mi přišlo natolik typické pro české pohádky, až jsem si myslel, že si to většina čtenářů spojí (to teď nemyslím nijak útočně proti Vám, prostě se mi občas stává, že mám zkreslený pohled na znalosti [to, co znám já, mám tendenci považovat za všeobecně samozřejmé, to co neznám já, považuji za speciální pokročilou znalost ]). Dávat tam "Když mi dáš buchtu, řeknu ti..." by nemělo ten efekt - v českých pohádkách se žebrák, který je ve skutečnosti kouzelným dědečkem,nesnaží smlouvat, ale odhalit dobrotu srdce.
No, vzhledem k tomu, že by to vyvolávalo mnohem víc zmatek než uvědomění, že někdy je možno místo vymýšlení mýtů použít ty existující v novém kontextu, to smažu.

V lese přepadává poutníky lidožravý zlobr

Lidožravý obr? Ať to propojíme s potvorami z tohoto Bestiáře?

Výborný nápad:)

Edit:

Obvykle mívají, jako většina šlechty, slabost pro lov a krásná zvířata , jejichž vlastnictví jim zaručuje prestiž

He? Myšleny jsou ženy? Nebo nějaká jiná zvířata? Tohle mi připadá trochu nejasné…
Možná bych dal „slabost pro zvířata a lov“ a vyhodil konec věty.

A muži jsou jako ošklivá zvířata? Ne, spoléhal jsem na všeobecné chápání pojmu zvířata jako "živočichové vyjma člověka", případně "obratlovci vyjma člověka". Samozřejmě je to jen otázka definice, ale nenapadlo mě, že by si někdo pod pojmem zvířata představil na prvním místě člověka... Nicméně možná jsem měl napsat spíš vzácná zvířata. S tou prestiží to bylo myšleno tak, že chov určitých zvířat (exotických a jinak vzácných) byl otázkou prestiže (ač si nejsem jist, jak hluboko do minulosti a možná jsem se o nějaké to století seknul). A k bojarovi mi prostě sedlo, že by chtěl mít pod sedlem čarovného hřebce, na sokolnické rukavici ptáka ohniváka a po boku kouzelného psa nebo cizokrajnou šelmu... A přišlo mi, že zmínit v souvislosti s tím touhu dávat najevo své vysoké postavení zdůrazňuje jednu z jeho hlavních motivací.

ovíněné

Přemýšlím, jestli by „podnapilé“ neudělalo lepší službu… ovíněné je trochu neobvyklé slovo, takže táhne oči a dává na tuhle část důraz oproti zbytku věty.

Myslím, že tady narážíme na další třecí plochu mezi mnou a Vámi všemi ostatními Něco jako drvit. Jsem hroznej
Takže se zeptám přímo: Nakolik je nutné aby všichni rozuměli každému slovu, které vytrhneme z věty? Podle mne si i u oněch slov, která jsem použil, a přesto nejsou (jak zjišťuji) ve všeobecném povědomí, dokáže každý domyslet smysl z kontextu. Rozšiřování a udržování slovní zásoby považuji za jednu ze základních funkcí literatury. Dobrá kniha se, dle mého mínění, pozná podle toho, že člověka obohatí mimo jiné i po stránce jazyka. Nemyslím si, že bych byl tak dobrý pisálek, že bych někoho mohl oslnit svou stylistikou, tak mi alespoň dopřejte tu a tam něco přidat do slovní zásoby dvanáctiletých Je pravda, že u někoho to může svádět pozornost nežádoucím směrem. Ale když člověk nové slovo vstřebá a čte danou pasáž podruhé, myslím si, že už ten problém nevyvstane.
Ale možná se na celý problém dívám ze špatného úhlu?

[Charles]

Mně se stepní skřeti moc líbí.

Ta zápletka s masem mrtvol je ke zvážení, ale mně nevadí. Připomíná mi kultovní hororovou povídku humoristy Miroslava Švandrlíka Guláš.

Ten fórek by šel možná jen rozvést. Něco jako: "Nemáš buchtu, chlapče? Dobře, chápu, nebij mě prosím. Už se klidím pryč ... a se mnou půlka království." Rozhodně mají E2 pravdu v tom, že nemá smysl dávat kulturní odkaz jen pro něj samotný. I on musí být relativně rychlým a přímočarým zdrojem zápletky.

[Ecthelion]

Mně se stepní skřeti moc líbí.

Tím pádem v pohodě.

Ta zápletka s masem mrtvol je ke zvážení, ale mně nevadí. Připomíná mi kultovní hororovou povídku humoristy Miroslava Švandrlíka Guláš.

Záleží na vás.

Prošel jsem připomínky a komentáře u našich potvor a většinu jsme akceptovali.

Nechal jsem komentáře k mechanické stránce Vědmy, Maugire, mohl by ses na to mrknout?
Nelíbily se mi úpravy poustevníka... dělaly z něj klasického archetypláního asketického poustevníka v poušti. Docela rád bych, aby se tam vešel i hnusný hrubián, kterému smrdí z huby a který postavám poradí za slaninu a pivo. Takže jsem nahodil třetí variantu.
Lidožrout nakonec nebyl tak hrozný, jak jsem se bál. Většinu věcí jsem akceptoval (kromě paroží, to prosím vážně ne) a zapracoval. Nechápal jsem, proč je tak velký problém lámání stromů a házení kamení, když to měl jen zlobr v minulé knize a veleobr v téhle knize lámal skály (Jedna potvora na knihu... wut? Kde je problém?)... ale viděl jsem, že Charles navrhl něco takového i u obra lidožrouta, tak asi je ta poznámka na místě.
Charles ještě přemýšlel, jestli z něj neudělat spíš olog-hai v černém brnění... ale takhle jsem to přečetl ještě jednou a zdá se mi to už docela v pohodě. Co myslíte vy?

[Charles]

Poustevník: Tím, že chcete, aby se vám tam hodně vešlo, sestává popis ze samých obecných nic neříkajících vět. A přitom ta poslední představa, co jste nahodili, je tak super! Tak se prostě jasně vydejme jedním směrem a ostatní potlačme. Něco jako:

Představa důstojného a moudrého starce vezme rychle za své, když navštívíte opravdového poustevníka. Vyzáblý a zanedbaný vousáč, který vyklopýtá ze své jeskyně, hrubě vám nadává či dokonce vyluzuje nesrozumitelné skřeky a páchne mu z úst, má na první pohled mnohem blíže k obecnímu bláznovi než k mužské obdobě vědmy. To ovšem neznamená, že nemůže rozumět duši lesa lépe než leckterý druid nebo že nemůže citovat nazpaměť spisy autorů, kteří zemřeli před stovkami let. Jen se mu nesmíte divit, že své rady a znalosti mnohdy vymění spíše za slaninu a pivo než za nejnovější učené traktáty...

... něco takového, co?

[Ecthelion]

Představa důstojného a moudrého starce vezme rychle za své, když navštívíte opravdového poustevníka. Vyzáblý a zanedbaný vousáč, který vyklopýtá ze své jeskyně, hrubě vám nadává či dokonce vyluzuje nesrozumitelné skřeky a páchne mu z úst, má na první pohled mnohem blíže k obecnímu bláznovi než k mužské obdobě vědmy. To ovšem neznamená, že nemůže rozumět duši lesa lépe než leckterý druid nebo že nemůže citovat nazpaměť spisy autorů, kteří zemřeli před stovkami let. Jen se mu nesmíte divit, že své rady a znalosti mnohdy vymění spíše za slaninu a pivo než za nejnovější učené traktáty...

Tohle mi přijde super, nahodím to tam. :>;o)

Jo, ještě na jednu věc jsem zapomněl - snové světy asi nechám na vás, nějak jsem se v tom ztratil a ne úplně dobře rozumím té myšlence. Takže když se toho ujmete, budeme rádi.

[Maugir]

Rozhodně mají E2 pravdu v tom, že nemá smysl dávat kulturní odkaz jen pro něj samotný. I on musí být relativně rychlým a přímočarým zdrojem zápletky.

Nemyslel jsem to jako odkaz pro odkaz, ale jestli to tak bylo pochopeno, dobře, že jsme to odstranili:) (Bylo to myšleno jako ukázání souvislosti, která třeba nenapadne každého, ale když na ni upozorníme, žačnou nápady přicházet automaticky samy. Prostě jako jednoduchá inspirace.)

Nechal jsem komentáře k mechanické stránce Vědmy, Maugire, mohl by ses na to mrknout?

Prošel jsem si oba dokumenty s vědmou a žádné komentáře od Vás jsem nenašel Když je tam ještě najdu, rád se k nim vyjádřím, nebo pokud nesouhlasíte s nějakými návrhy k mechanikám, udělejte to podle sebe:)

Nechápal jsem, proč je tak velký problém lámání stromů a házení kamení, když to měl jen zlobr v minulé knize a veleobr v téhle knize lámal skály (Jedna potvora na knihu... wut? Kde je problém?)...

Jo, tak to jsme si akorát neporozuměli:) Dva ze tří jsou v pohodě, přišlo mi to moc pro tři ze tří:)

...ale takhle jsem to přečetl ještě jednou a zdá se mi to už docela v pohodě. Co myslíte vy?

Jo, teď to vypadá dobře, hodil jsem ještě pár připomínek (u toho lidožrouta jsem přidal do char hrubou sílu a nahradil tři slova), u skřetů jsem upravil formátování mechanické části, a u vědmy a veleobra jsem taky ještě doplnil pár drobností (opravdu maličkých, nebojte;)).

[Maugir]

Nejhorší vztahy mají se zbytky hobití Hordy

To moc implikuje svět a je to spíš nejasné, dal bych prostě „s hobití Hordou.“

To už je ale dávná minulost, krev náčelníků zeslábla, svaz se rozpadl a nepřátelé je vytlačili téměř až do jejich původní vlasti. Teď jejich hrdí válečníci umírají ve zbytečných šarvátkách svých nevýznamných vládců, vzpomínají na dávnou slávu a sní o tom, že právě oni se stanou novými sjednotiteli, pod jejichž praporem se horda znovu vydá dobýt svět.

Jinak dnes odevzdávám další variantu polkana a bojara, ty dva zbývající nechávám na zítra. Díky moc všem za komentáře, většinu jsem akceptoval, občas lehoučce doupravil, odmítl jsem jen pár věcí:)

[boubaque]

Omlouvám se, že vám do toho tady zasahuju, ale jednou za čas do téhle sekce nakouknu (když už mi byl nedopatřením umožněn přítup) a tohle mě zaujalo - ostatně proto, že jsme to částečně řešili i při základní knížce...

Nakolik je nutné aby všichni rozuměli každému slovu, které vytrhneme z věty? Podle mne si i u oněch slov, která jsem použil, a přesto nejsou (jak zjišťuji) ve všeobecném povědomí, dokáže každý domyslet smysl z kontextu. Rozšiřování a udržování slovní zásoby považuji za jednu ze základních funkcí literatury. Dobrá kniha se, dle mého mínění, pozná podle toho, že člověka obohatí mimo jiné i po stránce jazyka. Nemyslím si, že bych byl tak dobrý pisálek, že bych někoho mohl oslnit svou stylistikou, tak mi alespoň dopřejte tu a tam něco přidat do slovní zásoby dvanáctiletých Je pravda, že u někoho to může svádět pozornost nežádoucím směrem. Ale když člověk nové slovo vstřebá a čte danou pasáž podruhé, myslím si, že už ten problém nevyvstane.
Ale možná se na celý problém dívám ze špatného úhlu?

Nejdřív to vezmu od té literatury: Ať už máte ambice, jaké chcete, cílem bestiáře není vytvářet literaturu. Z tohoto pohledu se na text vztahují jiné nároky (ne větší nebo menší, ale jiné), snad až na motexty, kde si trochu té "literatury" dovolit můžete.

Druhá věc je, že nejde o význam. Význam si každý domyslí, pokud už není zřejmý z podoby slova. Problém je ve stylovém příznaku - v konotacích, které si s sebou slovo nese. Problém např. slova "ovíněný" je, že je to eufemismus a jako takový se hodí leda do přímé řeči, nebo do parodického či ironického, nebo přinejmenším nějak nadneseného textu. Pokud ho použiješ v běžném textu, bude vystupovat - "práskne tě do očí", a pokud to není přímo tvůj záměr, tj. strhnout pozornost na toto slovo, pak je nevhodné ho použít. A pokud jde o dvanáctileté, řekl bych, že i slovo "podnapilý" bude rozšířením jejich slovní zásoby (proti "opilý" a "ožralý"), přičemž "podnapilý" je relativně stylově neutrální.

Podobně je to s archaismy, které se hodí buď do silně archaizovaného textu (tzn. archaismů je tam víc a nejen na úrovni slov, ale třeba i skloňování apod.), anebo opět k vytvoření humorného, parodického efektu - jinak zase budou působit nepatřičně. Rozšiřování slovní zásoby je fajn, a v textech, kde se často slova opakují, je široká slovní zásoba nezbytná; ale je potřeba taky respektovat otázku, jak vhodné je dané slovo v daném kontextu.

EDIT: ještě bych se rád zastavil u vhodnosti archaismů vedle slov jako "řemdih" a historických reálií. Je rozdíl mezi archaismy jazykovými (výrazy nahrazené modernějšími variantami) a slovy označujícími věci, které se už v současnosti neobjevují. To první jsou archaismy a mají stylový příznak (jazykové konotace), to druhé jsou tzv. historismy a jsou stylově neutrální, i když v textu působí neobvykle. Když budeš popisovat historické prostředí, historismům se téměř jistě nevyhneš, aniž by se ztratil nějaký význam, zatímco archaismům se ale můžeš vyhnout velmi jednoduše - tím, že to popíšeš "dnešním" jazykem.

[Maugir]

Díky za názor:) Jsem rád, že mi na to odpověděl někdo "od fochu".

Podobně je to s archaismy, které se hodí buď do silně archaizovaného textu (tzn. archaismů je tam víc a nejen na úrovni slov, ale třeba i skloňování apod.), anebo opět k vytvoření humorného, parodického efektu - jinak zase budou působit nepatřičně. Rozšiřování slovní zásoby je fajn, a v textech, kde se často slova opakují, je široká slovní zásoba nezbytná; ale je potřeba taky respektovat otázku, jak vhodné je dané slovo v daném kontextu.

A když píšeš o tom, jak hrát v "historickém" prostředí? Snažíme se čtenáři otevřít nějaký svět, kde se běžně "drví skřeti". Je nevhodné zasazovat prvky světa i do jazyka, kterým jej popisujeme? Mám prostě trochu strach, aby pak postavy vznešených trpaslíků necházely ve zlobřích doupatech meč Skřetomasakr

cílem bestiáře není vytvářet literaturu.

Asi každý vycházíme z jiného chápání onoho pojmu, můj pohled je čistě laický, omlouvám se, pokud jsem tím znevážil odborný termín:)

Problém např. slova "ovíněný" je, že je to eufemismus a jako takový se hodí leda do přímé řeči, nebo do parodického či ironického, nebo přinejmenším nějak nadneseného textu.

Hej, za tohle taky dík. Můj problém je ten, že tomu nerozumím na té úrovni jako Ty, takže významy slov a vhodnost jejich použití posuzuju podle toho, jaký z nich mám pocit. Proto jsem si nemyslel, že eufemismus je vhodný jen tam, kde píšeš, ale připadal mi dobrý i pro "změkčení textu" (omlouvám se za své amatérské vyjadřování). Myslím to tak, že ten samý (nebo velmi podobný) příběh lze odehrát na různých úrovních vnímání. Jednou to bude ve světě plném intrik, deziluzí, beznaděje a podrazů, podruhé v pohádkově laskavém světě cti, nezištnosti a pravdy, jež vždy vítězí. V tom prvním pro mě budou lidi v putyce podnapilí, v tom druhém spíš ovínění. Je fakt, že je to asi dost založené na mém individuálním vnímání, ale v tom místě mi to přišlo vhodné proto, že jsem si ty hosty představil spíš ovíněné než podnapilé. Bez ironie, bez parodování, prostě jen pro ono "změkčení" atmosféry. (Něco jako v Sedláku Jiljím z Oujezda - hlavní hrdina nebyl "ožralý", ale "připadal si tak statečný, jak ho viděl jeho pes.")
Ale neboj, už je to nahrazené:)

Díky moc za reakci, občas potřebuju, aby mi někdo řekl, že jsem mimo. Klidně se vyjadřuj častěji:)