Hry v systému Belonging Outside Belonging

[RPG Fórum]

Systém Belonging Outside Belonging v Databázi

Belonging Outside Belonging je RPG systém zaměřený na vyprávění příběhů o tom, co se stane, když se marginalizovaná skupina pokusí vytvořit svou vlastní komunitu, hned vedle nebo skrytou uvnitř dominantní kultury. Taková komunita v sobě má naději, nejistotu, zranitelnost. Jedná se o variantu Powered by the Apocalypse.

Hry postavené na systému Belonging Outside Belonging se hrají bez kostek a Vypravěče („no dice and no masters“). Svět se tvoří spoluprací všech skrze deník komunity, kontrola nad obecnějšími prvky prostředí je rozdělená mezi všechny hráče u stolu.

Systém byl poprvé vyvinut ve hrách Dream Askew a Dream Apart od Avery Alder. Autorka uvedla, že další RPG tvůrci můžou své hry označovat jako Belonging Outside Belonging, jak chtějí, a neexistuje exaktní výčet prvků, které hra musí splňovat. Mezi opakující se prvky patří především tématika marginalizovaných skupin, tématika komunit, hraní bez Vypravěče, hraní bez kostek, využití tokenů jako metaherní měny, využití playbooků a využití tahů.

Hry postavené na Belonging Outside Belonging
Dream Apart (2019) – O Židech ve štatlu
Sleepaway (2019) – O hledání identity na strašidelném táboře
Wanderhome (2021) – O cestující skupině zvířecích lidí
Orbital (2021) – O ochraně vesmírné stanice před válkou
Cantrip (2022) - O dospívajících čarodějnicích na magické akademii
Yazeba's Bed & Breakfast (2023) - Hra o zažívání všedních chvil v kouzelném penzionu

[KDolecek]

Druhá zkušenost s Wanderhome.

Přiznávám, že během té hry zažívám trochu úzkosti, protože pořád koukám po spoluhráčích a říkám si "V té hře se nic neděje. Nejsou všichni znudění a otrávení?". Přítom já sám u toho vůbec znuděný ani otrávený nejsem. Ale tím jak z toho chybí klasické RPG konflikty a akce, tak to na mne působí jako velmi jiný druh zážitku a uspokojení přichází z jiného druhu příběhů.

------------

Během naší session jsme vytvořili úžasnou lokaci - "jeskyni" skrytou pod kořeny obřího stromu. Zde žila komunita vyder, která se zde kdysi skryla před válkou a jedinou cestou sem i pryč je řeka proudící mezi kořeny a skrz vesnici v jeskyni. Vydry zde pěstují různobarevné dýně a světlo zde poskytují duhoví motyli. Ale když naše postavy dorazily, zjistily, že vydry po proudu postavily hráz, prý aby mohly lépe zavlažovat své dýně. A v rámci příběhu jsme zjistili vztah mezi bohyní Volší ve stromu, motýly, dýněmi a první vydrou, která tohle místo objevila a taky zjistili, že mladé vydry houfně jeskyni opouštějí a staří se bojí venkovního světa a málo pracovních sil pro jejich dýně a proto postavily hráz. Nakonec jsme za přispění Volše přesvědčily Vilmu, vůdkyni vyder, že než držet mladé vydry pod zámkem, bude lepší, když budou ti co odejdou šířit věhlas jeskyně a to přilaká lidi, kteří by vydrám chtěli pomoci se o dýně starat. Stará sova z cirkusu, který v jeskyni uvízl před námi se na místě hned k vydrám přidala, protože už byla moc stará, aby s cirkusem dál cestovala.
No prostě to bylo plné srdíčka.
A zmínil jsem, že jsme vystřelili dítko, malého pásovce z kanónu, aby doletěl k bohyni?

Nejlepší moment byl, když se Ben, malý pásovec, infiltroval mezi malé vydry, aby zjistil, jak jim příjde život ve vesnici. Ben je začal přesvědčovat, že jsou vlastně otroci, protože jim za práci nikdo neplatí, načež dorazil táta vydra, který děti od buřiče Bena odháněl.

Děti: "Jé táto, nám taky za práci taky nikdo neplatí. To jsme otroci, co?"
Táta: "Notak děcka, pojďme, zpátky na dýně"
Ben: "Ale otroci se nakonec vždycky vzbouří!"
Dítě 1: "Jéé. Táto, můžeme se vzbouřit?
Táta: "Ne"
Děti: "Awwwwww "
Dítě 2: "A když budeme hodní?"
<3

-----------------

Nejpřekvapivější pro mne asi je ten pocit zahlcení v takhle mechanicky minimalistické hře. Je prostě nějaký seznam tahů, které můžete dělat, přičemž některé prostě jen mění fikci, některé dávají token a jiné stojí token. Ale těch tahů je prostě hrozně moc.

Máte obecné tahy, přístupné všem
Máte tahy svojí playbook
Máte tahy lokace (každá lokace je tvořena třemi motivy a každý motiv má vlastní tahy)
Máte tahy měsíce v roce
(Ještě by mohly být tahy vyder, ale my jsme jim žádné nedali)

Plus ještě řešíte prvky prostředí a NPCs jak je postupně vytváříte.

Zas tak ničemu nevadí, když ty tahy ignorujete, nebo se zaměříte jen na některé a prostě hrajete, ale já jako člověk, který má rád přehled o svých možnostech jsem nebyl zcela spokojen v takové situaci.

[Antharon]

Volše

[Markus]

Rozšiřuji diskuzi původně k Wanderhome na hry v systému Belonging Outside Belonging obecně.

Antharon založil anotaci pro Dream Apart:



Dream Apart (2019)

V hre Dream Apart sa hráči stávajú obyvateľmi fiktívneho východoeurópskeho „štetlu“ a ich postavy patria k stále izolovanejšie židovskej obci tohoto mesta. Do popredia sa dostávajú postavy ako kabalistický čarodej, kletzmer, právnik, babica, či dohadzovač. Témou príbehu je tichý život v tomto meste a odhaľovanie osudov postáv. Niektoré príbehy budú o vzťahoch a zakázanej láske, iné o žiarlivosti a vražde, o hladomore, vojne, démonoch, alebo o rastúcom napätí medzi židmi a modernejšími kresťanmi.

Hra je postavená na systéme Belonging outside Belonging. Jedná sa o bezkockovú variantu Powered by the Apocalypse bez rozprávača, v ktorej postavy na okraji spoločnosti musia vždy niečo obetovať, aby neskôr mohli niečo získať. Toto hra reflektuje pomocou základnej ekonomiky ťahov. Okrem základných ťahov obsahuje slabé ťahy, ktorými sa postava dostáva do problémov a ktoré generujú tokeny, a naopak silné ťahy, ktoré majú výrazný efekt na svet, no je nutné za ich použitie token zaplatiť. Tokeny sa dajú alternatívne získať tak, že žiadam ostatné postavy o pomoc v oblastiach, ktoré sú ich doménou.

Hráčom, ktorí momentálne nefigurujú v scéne, sa do rúk dostávajú abstraktné entity tohoto potemnelého sveta, napríklad klebety a tradície, nežidovské obyvateľstvo, temný les za mestom, či duchovia neviditeľného sveta.

Hra má vo všeobecnosti pomalšie tempo, hrdinovia musia najprv padnúť na dno, aby mohli uspievať vo svojom snažení. Je vhodnejšia pre vyzretejších a skúsených hráčov, ktorí zvládnu vážne témy i suchý čierny humor postavený na stereotypoch.

Hra Dream Apart vyšla v jednej knihe spolu s hrou Dream Askew, ktorá skúma queer komunitu vyvrhelov v postapokalyptickom svete. Obe hry spoločne položili základ systému Belonging outside Belonging.

Dokážete někdo prosím napsat anotaci pro Dream Askew? Ať je tam rovnou máme obě a není to matoucí.

[Selhan]

Hráli jsme s Tedem Cooperem na Oamu Cantrip, a odpověď na mou otázku, jak by vypadala BoB hra, která není vážné drama, je: parádně.

https://soulmuppet-store.co.uk/products/cantrip

Cantrip je o studiu na magické škole, a oproti ostatním zpracováním dle mého skvěle funguje, a vede to přesně k těm příběhům, které jsem čekal a chtěl. Jediná stížnost, kterou mám, je, že je to opět jednou hra, která naprosto minula, jak geniální objev byly PbtA playsheety, a místo listů připravených ke hře dostanete knížku se spoustou listování. Je v ní taky plno obrázků, pravda, ale praktické to teda rozhodně není.

[Markus]

Další Belonging Outside Belonging!



Orbital (2021)

Orbital je malá hra zasazená do galaxie, ve které zuří ničivá mezihvězdná válka. Hráči představují obyvatele neutrální hvězdné stanice – politiky, umělce, obchodníky atd. – a jejich cílem je udělat vše pro to, aby jejich domov zůstal i nadále nedotčený válkou. Budou vzdorovat překupníkům zbraní, politickým intrikánům i pašerákům, protože svoji stanici mají rádi a chtějí ji chránit.

Hra je postavená na systému Belonging Outside Belonging, charakterizovaném mottem „No dice, no masters“, protože nemá ani kostky, ani Vypravěče. Postavy jsou vyjádřené jedním ze šesti archetypů. Když chce hráč se svojí postavou něco udělat, musí zahrát některý z „tahů“ dostupných jeho archetypu. Ty se dělí na silné a slabé, přičemž za silné musí hráč utratit speciální žeton, zatímco za slabé tahy získává žetony nové. Jelikož ve hře neexistuje Vypravěč, hráči se podílejí na popisování herního světa a střídají se v rolích nehráčských postav. Důležitou součástí hry je i společná tvorba a údržba vesmírné stanice.

[Selhan]

Vida, dík za tip, to si určitě chci zahrát.

[Markus]

Další laskavá a pozitivní hra postavená na Belonging Outside Belonging...



Cantrip (2022)

Cantrip je hra o čarodějnicích, které dospívají během studií na magické akademii. Nejenže se musejí vypořádat s náročností studia na akademii plné pletich a obývané úžasnými, prapodivnými tvory, ale do toho se potýkají s očekáváními, která na ně kladou ostatní, hledají své místo ve světě, snaží se zorientovat ve svých emocích a budovat první milostné vztahy. Hra je „nepokrytě queer“ a zavrhuje „reakcionářské tropy“ typické pro jiné příběhy z prostředí magických škol – soustředí se na příběhy, které sice nepostrádají konflikt, ale primárně pojednávají o dívkách žijících naplněné životy.

Hra je postavená na enginu Belonging Outside Belonging „bez kostek a pánů“ – nemá tedy Vypravěče. Každý hráč si sice připraví vlastní postavu a vybere jí jeden z šesti archetypů, ale zároveň se podílí na hraní nehráčských postav i určování skutečností o herním světě. Hráči se střídají po „tazích“ ve svých scénách, přičemž překážky i příležitosti jsou vyjádřené takzvanými „aspekty“ scény a ujmout se jich může kterýkoli z ostatních hráčů. Ve výsledku tak hra plyne jako společné vyprávění.

[Selhan]

Další? Cože? BoB hry bývají dost tvrdá dramata -- jediná dosavadní výjimka byl Wanderhome, který ale pořád má jako pozadí světa poválečené trauma.

[Markus]

Fakt? To mě teda zřejmě zmátl Wanderhome a potom ta slova "belonging" v názvu enginu.

Je pravda, že při tom pohledu na to židovské ghetto výše mě to mohlo napadnout.

[Markus]

O Sleepaway nám tu kdysi padlo pár zmínek, když jsme se bavili o bezpečnostních a inkluzivních nástrojích, ale anotaci jsme ještě neměli...




Sleepaway (2019)

Sleepaway (2019) je hororová indie hra, v níž se hráči ujímají rolí vedoucích na letním táboře obklopeném vnějším světem, ve kterém jsou lidé odcizení od svých skutečných identit a „uvízlí v břečce inzerce a korporátního brandingu“. Naopak letní tábor je oázou bezpečí a útočištěm marginalizovaných. Navíc venku řádí tajemný netvor zvaný lindworm, známý tím, že na sebe bere podobu svých obětí. Každý z vedoucích byl lindwormem nějak traumatizován a teď se snaží chránit své svěřence před stejným osudem. Postupem času se na tábor uchylují další a další lidé prchající před lindwormem. Tématicky se Sleepaway zaměřuje na to, jak si queer komunity vzájemně pomáhají při zvládání traumatu.

Hra využívá systém Belonging Outside Belonging, který je bezkostkový a bez vypravěče. Hráči se všichni podílejí na vyprávění a popisování dějových okolností. Jednání svých postav líčí pomocí takzvaných „tahů“, přičemž za „slabé tahy“ (ty, které jim komplikují život) dostávají žetony a ty pak můžou utrácet za hraní „silných tahů“ (těch, které přesvědčivě uspějí). Popsané skutečnosti, postavy, místa a předměty hráči v průběhu hry zaznamenávají na fyzické nástěnce, kde je propojují provázky a vytvářejí čím dál propletenější síť. Unikátním prvkem hry jsou „rituály“, které kombinují herní akce s prováděním konkrétních činností v reálné světě, například kreslením, pantomimou, hraním hudby, nebo dokonce ničením částí hry. Celá hra je rozdělená do tří dějství, během nichž se hra pozvolně proměňuje přidávání dalších prvků, měněním některých reálií světa nebo postavy, představováním nových způsobů hraní. A příležitostně přichází lindworm, kdy všichni hráči musejí zavřít oči, zatímco jeden vytáhne kartu z balíčku a podle toho popíše nějakou znepokojivou událost…

[Log 1=0]

Nevím, jestli je odkaz špatně umístěný v textu nebo špatně směrovaný, ale je na "bezpečnostních a inkluzvních nástrojích" a vede na anotaci.

[Markus]

Opraveno, dík.

[Markus]

Tohle vypadá jako uzrání toho konceptu miniher do vrcholné formy...




Yazeba's Bed & Breakfast (2023)

Yazeba's Bed & Breakfast je hra bez kostek a vypravěče představující jednotlivé epizody z každodenního života v magickém penzionu čarodějnice Yazeby, kde čas a prostor nic moc neznamenají, pořád je 15. září a z různých míst průběžně přicházejí noví hosté. Hra – a připravená kampaň v jednom – je strukturovaná do 48 drobných epizod, z nichž každá vystačí na jednu až dvě hodiny hraní. Hráči se v nich postupně ujímají rolí některých ze sedmi dlouhodobých obyvatel nebo zaměstnanců penzionu, ale taky obměňující se plejády 50 výstředních hostů. Na základě promptů z knihy vyprávějí příběhy o jejich každodenních starostech, vztazích a sem tam i nějaké té nadpřirozené polízanici. Hra se soustředí na vztahy, nalézání vlastní identity a otevřeně pracuje s queer tématy.

Hra je založená na enginu Belonging Outside Belonging a jako taková nemá žádnou ústřední vyhodnocovací mechaniku. Naopak, každá z připravených epizod je samostatná minihra s vlastními pravidly. Hráči za pomoci žetonů, mincí, standardního balíčku karet, tužek, lístečků a jiných pomůcek hrají krátké epizody tu o překonání hory prádla, jindy o sběru lesních plodů, výletu do strašidelného sklepa, vymýšlení jmen pro souhvězdí na obloze, švihlých soutěžích i mnoha jiných všedních chvílích. Po završení každé kapitoly provedou trvalé změny ve hře, například nalepením samolepek do knihy nebo přepsáním záznamů postav, čímž postupně odemykají nové hosty a kapitoly. 520stránková kniha pravidel se tak v průběhu hraní stane jedinečným záznamem toho, co s ní herní skupina prožila.

Už v roce 2021 vznikla elektronická pracovní („ashcan“) verze, finální podobu hra dostala až v roce 2023.

[Elenistar]

O víkendu jsme si střihli dva scénáře Yazeba Bed and Breakfest. Bohužel jen za pomocí vytištěných pdf, protože k tištěné knížce se váže nějaký smutný příběh a nelze to sehnat, neb je to zavřené v nějakém snad americkém skladu a práší se tam na ně.

Nicméně kamarád si zakoupil elektronickou verzi a připravil si několik (desítek) listů postav a scénářů. Zpočátku jsem byl trochu skeptický, že to bude možná až příliš roztomilé, ale jak už to bývá – hra bude taková jakou si ji hráči udělají. Dá se udělat komedie z hororu a naopak. Vybrali jsme si scénář o tom, jak čarodějnici Yazebě uteče její stín a tropí v penzionu hlouposti a nebohá robotická uklízečka má pořád co dělat. Jde o to, že v každém scénáři jsou zpravidla dvě jasně dané postavy, které tam musí být a pak tam nějaké přidáte podle toho, kolik hraje hráčů. Bez znalostí pravidel jsme do pěti minut začali číst úvodní příběh, který vás hezky naladí – je to moc pěkně napsané. Pak pár speciální pravidel pro daný scénář a během dalších asi 15 minut jsme začali hrát. Samotná hra byla asi na 15 minut a dost záleží, jak moc si to chcete protahovat. Je to dost volné. Někdy pro hru potřebujete kostky, jindy mince či balíček karet. Je to vyloženě konverzační hra, kde vám hra nahodí jen pár udiček a pak už se snažíte vzájemně pobavit a překvapit. Základní mechanikou jsou „bingos“ vaší postavy. Tedy něco, o co se snažíte. Například u té uklízečky jsem měl, že se snaží předcházet nepořádku, nebo že se snaží ostatním pomáhat, aniž by si toho všimli atd. Pokaždé, když se vám to podaří nějak popsat tak se příběh mechanicky pohne dopředu.

Tedy mechanika je primitivní, ale postavy jsou moc pěkně napsané a snadno jsme se do nich dostali. Hra rozkvete až opakovaným hraním. Během hry si do deníků postav čmáráte a přidáváte jí předměty, vlastnosti a zkrátka se jí snažíte vtisknout osobitý ráz a život. Až ji bude hrát někdo příště tak si tu postavu vezme i s její unikátní historií a Yazebin penzion se tak stane vaším světem.

Scénáře jsou velmi pestré. Někdy jsou to vyloženě veselé taškařice, jindy to může být hluboký rozhovor dvou postav, či dramatické vyšetřování. Navíc postupně odemykáte další postavy, když spustíte nějaký achievment či nějaká z postav získá dostatek zkušeností a odemknou se jí nové příběhové možnosti. Zatím jsme na začátku, ale už teď víme, že si to budeme chtít zahrát na každé akci aspoň jednou, protože máme chuť rozvíjet svůj penzion a panoptikum pestrých postav. Navíc je to bez přípravy, vypravěče a cca na dvě hodiny a pro prakticky libovolný počet hráčů. Pevně doufám, že se podaří někdy ty knihy uvolnit, protože to vypadá moc krásně.

[Markus]

Díky moc za report, zní to ve skutečnosti celkem zajímavě – vlastně hra i kampaň v jednom? S tím rozvojem postav a penzionu skrze fyzické přepisování, přelepování atd. to zní trochu jako crossover mezi RPGčkem a legacy deskovkou.