[HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

[Hope and Glory]

Kniha 3 - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Cesta zkoušek

Aktuální Kapitola: 04/ XP: 19
Odehraných žánrovek: 10
Zbývající HG Vůle: 4

Žánrové akce:
(Být zasažen) nepřízní osudu
(Být zasažen) zkažeností
(Být zasažen) traumatem
Nikdy se nevzdáš


Žánrová pravidla:
1) Hraní Cesty zkoušek je zaneřáděno psychadeličnem. Během hraní se mohou dít naprosto neuvěřitelné, s realitou se neslučující věci. Strach, zkaženost, tramuata, paranoia, delirium se mohou mísit s více či méně uvěřitelnými událostmi ze skutečného světa. Nešetřete s tím - tlačte to do hry, kde to jen bude možné.
Ale aby se zároveň hra dala ukočírovat a dávala smysl, HG bude moct na každou takovou zvláštní věc zareagovat jednou ze tří kouzelných frází:
- O tomhle už se nebudeme bavit: HG určil, že věc, co jste popsali, se takhle ve skutečnosti stát nemohla, nebo se nestala přesně tak, jak byla popsána. Je tak nějak nesprávné se v tomhle hlouběji hrabat .. nechme to být.
- To snad nikoho nepřekvapuje: HG určil, že věc, co se odehrála, se opravdu stala přesně tak, jak byla popsána. Je to tak očividné, že je trapné to zpochybňovat.
- Jak je to možné? No to je váš problém: HG se z rozhodování vyvlékl. Popsali jste něco zvláštního, divného ... a není jasné, zda se to stalo doopravdy nebo jen ve vaší fantazii/vizích/halucinacích. Tohle se musíme dozvědět až skrze další hru.

2) Občas se může stát, že po zahrání žánrové akce zjistíte, že nebezpečí, které vám hrozilo, nebylo skutečné. V takovém případě neutrpíte žádné zranění/zhoršení zkaženosti/traumatu či příběhovou komplikaci, ale místo toho získáte nebo se vám zvedne Potíž Iluze.

[Hope and Glory]

Když Míja s MemeSis pokračují dříve horními, nyní předními prostorami Majdexu k bývalému parku, nyní vertikální zahradě, všímají si, jak se předvolební spoty proměnily.

CMWGE už představuje lidem dílčí změny volebního systému, zejména pak projekt "široké rady", ve které zasedne zatím blíže neurčitý počet specialistů z různých oborů, aby toho v nadcházejících časech na jednoho člověka nebylo příliš.

V čele této rady má stát "první radní", nejrovnější mezi rovnými, který bude nést zodpovědnost za její fungovaní.

Volby pak budou fungovat tak, že ten, kdo obdrží nejvíc hlasů se stane "prvním radním". Ostatním kandidátům - za předpokladu, že překročí určitou minimální hranici, považovanou za úspěch - pak bude nabídnuta pozice radního v oboru, který je jim nebližší.

V jednu chvíli, když si MemeSis odskočila na toaletu, kontaktovala CMWGE a vznesla rychlý dotaz, proč si nejsou všichni radní úplně rovní. Odpověď byla prozaická - lid si přeje mít silného vůdce a s tím CMWGE nedokáže nic udělat, tohle přání musí splnit. Pokusila se tedy najít co nejbližší uspořádání, které splňuje jak Míjiny požadavky, tak naplňuje přání lidu.

To už se ale MemeSis vrací ze záchodů a ukazuje Míje s bezelstným úsměvem na tváři: "Vidíš to? Jsi na seznamu kandidátů. Někdo tě musel nominovat."

Jak je tohle možné? No, to je váš problém.

Míjo, považuj svůj intent obrátit volby v něco příčetného za vyřešený.

[Hope and Glory]

.... a ještě v LouKvods, v další fázi útěku ....

Když se Ohmům přerušilo spojení s výzvědnou jednotkou, daly se do pohybu jejich zálohy, které měly zakročit. Ale zvolená trasa se vyplatila. Voda v beztížném stavu a roboti, to nejde dohromady.

Hned několik jednotek bylo poškozeno ... a tentokrát došlo k vážným zkratům, které vedly k úplné destrukci paměťových jednotek u několika Ohmům.

A i když se po značném úsilí podařilo těla vysvobodit, hivemind, kterým Ohmové doposud disponovali, utrpěl vážné trhliny v množství informací, kterými disponoval. Bez černé krychle se zálohou CMWGE pak nebylo možné provést u těchto jednotek ani reset do několik let starého defaultu.

Ohmové si prošli lobotomií.

Nejen hráči mají svou Road of Trials, tímto považujme i intent s Ohmy za uzavřený, Corneliu si může popsat, jak se dostal z LQ.

Příběhovou komplikací za 4 Vůle jest to, že Krysylovy lži mu po návratu pošramotí pověst.

[Corneliu Pillat]

... Loukvods ...

Corneliu povytáhne obočí a s úsměvem nakloní hlavu na stranu.

"Takže, když ty bez varování krouhneš zdravou ženskou abys mohl zbaštit víc krekrů a sýra, je to stejný jako když po delším zvažování a poradě s tebou krouhnu chlapa, co má místo mozku hardware kostku, skrz kterou nás sledujou roboti? To víš, že jo. Teď tu o červený karcoolce.", zacuká mu koutek, "Ruhna zachránit nešlo - a to říkám jako někdo, kdo má praktické zkušenosti s mozkovou chirurgií. A pacienta znáš, báj d'vej, taky s tebou vyjebal. Holt duo cum faciunt idem, non est idem, syslíku. A asi by sis měl vyhledat, co doopravdy znamená 'pokrytec', teda až si budeš lízat rány v bezpečí. Na to je ti nadřazenej utilitarista dobrej, aby tu tvojí řiť tahal z průseru, viď? Ale já to moc rád udělám, už jenom abych se mohl dívat na tvůj ksicht, až si doopravdy uvědomíš, že krysám v Ráji pšenka nekvete..."

Odfrkne si a potřese hlavou. Samozřejmě ho napadlo, že Krysysel už přežil svojí užitečnost a asi by pro všechny bylo lepší, aby si ho Ohm po kouscích rozebral. Ale v jednom měl pravdu, byli na jedné lodi. Kdo ví, třeba ho ještě život změní. Navíc, ať už měl v Loukvods vliv jakýkoliv, po tom všem co se stalo Corneliu pochyboval, že by se od něj přesídlenci do Main Decks nezačali odvracet. Proč by ho vůbec měli poslouchat, když už neovládá zdroje a nikdo mu nebude trpět vydírání a násilí? Skončil, jen o tom ještě neví.

"Tak pohyb, držte se u mě, plechovky nespí."

...

A měl pravdu. Sotva se dostali výš, začalo přituhovat. Koridory, kdysi obývané Návratáři, působily opustě, až na osamělé drony, zmatečně prolétající sem a tam. Ale on cítil, jak ho pozorují oči nepřítele. Koridory se neslo vrzání, skřípění, praskání elektřiny a mezi tím místy sténání nebo chroptění. V místě, kde se napojovali na hlavní koridor se na ně začala z jedné místnosti sápat malá skupinka kybernetikou znetvořených individuí s šíleným leskem v očích.
Corneliu mezi ně vlétl jako živá dělová koule a s pomocí ostatních se mu podařilo je odrazit, zatlačit a odházet dál. Spojenými silami pak dveře zavřeli a zatarasili.
Ale nepřátelé už o nich věděli. Začal závod s časem skrz koridory, přepážky a průlezy plné trosek, jiskřících kabelů, oblak tekutin a dalších nástrah. Podpora života selhávala a dýchalo se tu o něco hůř, vzduch byl těžký a byl cítit mastnotou a kovem.

"Pizda práce...jsou všude.", zaláteří Corneliu a podává Gustavovi ukořistěný kus železa, "Bojovat s nima takhle přivázaný k sobě na špagátu, to bude hustej průser. Ale já vás tu nenechám. Dejte do toho všechno. Maggie, drž se u mě, kluku, ty měj oči na šťopkách..."

Zkusil commlink, ale v příjimači bylo slyšet jen šumění a praskání statiky. Záložní zdroj exosuitu už mlel z posledního a on se rozhodl ho neždímat na marné pokusy o spojení.
Koutem oka zahlédl pohyb. Nepřátelé číhali. Ale jejich pohyb byl nekoordinovaný. Něco bylo jinak. Fungovali víc jako zvířata vedená instinktem, než jako precizně řízené jednotky, přestože by přísahal, že mezi pronásledovateli museli být i opravdoví roboti.
Tentokrát neměl pocit, že ho nechávají uniknout, aby je někam nahnali, ale dělají opravdové chyby. To jediné je zachraňovalo.
Když skupina pronikla do sektorů, které byly během evakuace opevněné a kontrolované, situace se zkomplikovala. Cest ubývalo a nepřátel přibývalo, roboti sem očividně poslali týmy okamžitě, jak evakuace skončila. Většina skupiny se vyzbrojila improvizovanými tyčemi a holemi, pomocí kterých se dalo odrážet od stěn, odklízet překážky nebo se bránit útokům robomaniaků.
Doráželi na ně z šachet a sápali se na ně ze dveří. Odráželi je od sebe a odháněli, ale pořád se vraceli a ve větších počtech.

Do prostoru před hlavní šachtou vpluli současně se dvěma houfy robomaniaků a trojicí robotů. Museli zápasit o každý metr, byli vysílení a unavení, ale adrenalin je držel na nohou. Corneliu se rozháněl tyčí a stavěl se před skupinu jako živý štít, schytával údery a kryl za svou mohutnou postavou menší a zranitelnější členy smečky. Všichni byli vysílení a krváceli z mnoha ran. Krysysel krvácel z tržné rány na čele, Maggie ošklivě popálil elektrický výboj do zad a Gustavo se sotva držel, s kusem železa zaraženým do břicha. O chlapce přišli jen kousek před šachtou. Jeden z robomaniaků ho drapl v nestřeženou chvíli končetinou připomínající obří kleště a další ruce a spáry ho začaly nemilosrdně trhat. Corneliu bojoval jako lev, ale než se k němu mohl dostat, nebylo už koho zachraňovat.

Dali do toho všechno. Získali trochu prostoru, chytili se za ruce a společně se odrazili a vypluli vstříc pečeti mezi sekcemi. Nepřítel jim byl ale v patách. Během letu se Corneliu marně snažil navázat spojení. Nefungovalo to. Nic. Možná byl signál rušený a stíněný, možná zkrátka nefungoval commlink v exosuitu. Když dopluli až k pečeti, zoufale na ní bušili a volali. Ale nikdo neodpovídal. Pečeť byla přes dva metry silná a šachta vedla ještě mnoho desítek metrů. Nebyla šance, že by je někdo mohl slyšet. Snad jen nepatrná.

Houf nepřátel se blížil a ježil se drapáky, vrtáky a čepelemi na robotických končetinách. V houfu napočítal i čtyři roboty. Pomalu k nim přilétali a bylo jasné, že tohle místo, těsně před cílem, bude - trochu ironicky - i místo posledního vzdoru. Vyměnili si zachmuřené pohledy a kývli na sebe. Sevřeli své zbraně, odhodlaní bít se do posledního dechu. Relikt minulosti, zločinec, děvka a kuchař. Odsouzení k záhubě před branou.

"Je mi líto, že to takhle končí. Ale budu umírat hrdý na to, co jsme společně dokázali.", promluví k nim a zasalutuje jim, "Zemřeme hrdí a vzpřímění a budeme se bít do posledního dechu. Jsme součástí lidstva a naše činy budou znít Věčností. LIDSTVO PŘETRVÁ!!!"

S pokřikem se vrhne jako první vstříc útočníkům. Jestli tohle má být konec, neprodá svou kůži lacino.

Nikdy se nevzdá a bude bojovat do posledního dechu, i když už není kam ustoupit a přesila je příliš velká.

...

Pak se stane zázrak. Se zasyčením se za jejich zády začne pečeť rozevírat a oslní je jasné světlo...

Chráněn Vyšší mocí (ZÁZRAČNÁ dovednost) - "Jako zázrakem se vždycky najdou lidé, kteří Corneliovi přispěchají na pomoc, když to nejvíc potřebuje."

[Hope and Glory]

Cenu tohoto zázraku doladíme....

V jasné záři se objevila trojice postav vznášející se uprostřed pokračování šachty, jehož plášť už rotoval, společně s celým Majdexem.

Zazněly první výstřely, to pistolník Max Richter a MemeSis ze zlatého TomyGunu spustil krycí palbu. Max střílel celkem přesně, už si jednou boj v beztížném stavu vyzkoušel. MemeSis kropila svými dávkami prostor dost náhodně - a proto mířila své střely spíš stranou od čtveřice. Bubnovali o opláštění šachty a odrážely se zpět do skrumáže robotů. "Nikdy bych nečekal, že budu rád, že mi ho ta bič ukradla. Stejně jí za to zabiju, ale lejtr," procedil mezi zuby Krysysel.

Čtveřice uprchlíků se dala do pohybu - jako první tlačila před sebou Maggie zraněného Gustava, z jehož rány do prostoru prosakovaly malé kulaté bublinky krve.

Krysysel se držel těsně za nimi a sestavu uzavíral Corneliu, z posledních sil i zásob energie v bateriích odrážející útoky.

Když byl Gustav asi v polovině průletu pečetí, začala se znovu zavírat.

Míja, třetí z postav, které se objevily, vykřikla: "Ještě ne, SíEm, takhle to nestihnou, nech pečeť ještě dvě vteřiny otevřenou."
Do komlinku se jí vrátila zpráva: "Ale já je nezavírám. Něco zpustilo nouzové uzavření. Nepoškodili jste ovládací panel?"

Míja rychle pohlédla k pečeti a okamžitě uviděla spršku jisker, jak panel zkropila jedna z dávek, které MemeSis posílala do prostoru. "Jejky, pardón," vykřikla ve stejnou chvíli MemeSis a přestala střílet. Jako na potvoru to vycházelo tak, že pečeť se uzavře mezi Maggie a Krysyslem.

Jak je to možné? Byla to náhoda? Nebo to MemeSis udělala schválně, aby se zbavila hned dvou konkurentů ve volebním boji? To je váš problém.

Max v palbě neustával, mířil pečlivě skrze unikající čtveřici, bezchybně, jako by snad předvídal každý jejich pohyb, každé jejich otočení. Ale co se děje s vraty nevnímal.

V tu chvíli Míju něco napadlo. Odrazila se od rotující stěny šachty a doplachtila k ovládacímu panelu. Nikdy předtím takovou věc nedělala, ale ze školy si pamatovala, jak se to má se vztahem proudu, odporem, napětí a příkonu. Vytrhla z potemnělé části panelu dvojici kabelů a narychlo je přiložila kolem napájecích svorek tak, aby část proudu protekla přes jakýsi prapodivný aparát.

Vylétla sprška jisker a aparád se rozžhavil do ruda, ale náhlý pokles proudu snížil výkon motorů uzavírající pečeť - a to stačilo, aby Míja Krysyslovi a Corneliu koupila dvě sekundy, které jim před jejím zásahem scházely.

Jakmile byli bezpečně skrz, Max vyslal poslední výstřel, Míja dráty opět oddálila a jedinému robotovi, který zvládl prostrčit svůj kovový pařát skrz, pevná železná vrata pečetě mechanickou končetinu amputovala.

V rotující šachtě nastalo ticho, podkreslované jen těžkým oddychováním všech zúčastněných.

Tímto končí kapitola.

Získáváte každý 3 žolíkové expy, 3 přechází do další kapitoly.

Prosím, učiňte následující:
- umístěte žolíkové EPXy (včetně těch za Emoce, pokud jste tak doposud neudělali) do svých Cest
- projděte si své Cesty, zdali se v nich nenachází něco, co jste splnili a předtím jste si toho nevšimli. Mějte při tom na paměti, že někdy vám může se splněním kroku na cestě pomoct i odehrávka někoho jiného - třeba HG nebo spoluhráče.
- obnovte si Vůli na 8
- pokud máte povrchové Zranění a nemáte ho úplně čerstvé, můžete si ho odstranit.
- pokud máte Potíž, a nemáte ji úplně čerstvě (či čerstvě zhoršenou) a něco jste podle ní zahráli, můžete si ji snížit (odstranit, pokud tím klesne na 0).

V další kapitole - poslední z knihy věnované Cestě zkoušek - věnujte také prosím pozornost tomu, jak vypadá život v MajDexu, který bude v atmosféře po událostech přechodu a při probíhajícím předvolebním boji - to rozhodně bude čas plný zkoušek. Doteď jsme ho dost zanedbávali.

[Max Richter]

... o nějaký čas později, ve vejru ...

"Zatr... sakr..." zanadávám a schovám se mezi simulované stromky v parku. Tady v mapových podkladech Majdexu je ještě všechno při starém - hezky obrácené zemí dolů... k zemi. Procházím se tu už už poněkolikáté a ani po další hodině snažení se asi nedostanu moc dál. Přitom někde tady je určitě hyperlink na architektonické záznamy a z nich se dostanu k encyklopedii významných staveb a k muzeu. Ale avatary hlídkařů M.D.P.D. se zase stáhly příliš blízko.
"Blíží se ještě jedna patrola, máme ji na šesti hodinách," sykne blonďatý avatar v černobílých historických šatech.
"Dík, BíBí," zamručím a kouknu za sebe přes jezírko. Trojice skenujících postav s čitelně vyššími právy tu bude za okamžik.
"Tvoje kognitivní funkce klesly na 27 procent, Maxi. Měl by sis odpočinout."
"Jasně, Gé, máš pravdu."

Opřu se o nepřirozeně hladký kmen a spustím logoff. Před očima se mi spustí counter a právě když na mě jeden z trojice hlídkařů ukáže prstem, doběhne poslední dílek a já otevřu oči v reálném, pořád ještě tak pitomě otočeném Majdexu.

... Majdex, kdekoliv se to hodí ...

"Tohle je fakt naprd, taková práce," zanadávám teď už do reálu. Spíš jen tak přemýšlím nahlas, ale taky doufám, že si toho Míja všimne a nějak zareaguje.

"Pořád ještě nevěřím, že jsem se prokličkoval až k průlezu dolů a nikdo mě u toho nechytl. Pak při té přestřelce to taky bylo těsný, ale byl tam zmatek. Ale teď... teď potřebuju buď normálně chodit po Majdexu, nebo aspoň lítat ve vejru, jinak se k těm archivům nedostanu. Ale kvůli zasranýmu Stevensonovi jsem tu pořád cíl číslo jedna a CMWGE se zdá, že tohle toleruje, nebo možná pořád ještě i podporuje, potvora jedna nestálá. Jak jí mám pomoct, když mi jdou všichni po krku, no řekni? Chjo... Kdybysem měl nějaký příkaz, kterým bych ji mohl prostě poručit, aby to vyšetřování stáhla... nebo aspoň M.D.P.D svedla z cesty. Ale to bysem chtěl asi moc, co, Míjo?"

Studuješ něco v přírodě.

Míjo, předávám slovo. Max by potřeboval pomoct s tím, že po něm jde pořád M.D.P.D.

[Corneliu Pillat]

... Main Decks, Rehabilitační klinika ...

"Nepřipadá v úvahu. Já tady místo zabírat nebudu.", zavrtí Corneliu rezolutně hlavou, "Půl dne stačilo."
"Ale kapacita už se nám začala uvolňovat..."
"Bezva, tak to byste sem měli přesouvat lidi z 'Loudex'. Ta 'řeznická klinika' fakt nedostačuje a navíc je Hronk Krysyslův člověk, bude pomáhat přednostně těm, co se mu zavážou a to je, pizda, špatně."
"Generále, ošetřujeme každého, kdo se nám sem dostane a poslali jsme na provizorní kliniku v dolním Majdexu dobrovolníky na výpomoc. A vy, po tom čím jste si prošel, byste měl projít komplexním vyšetřením a strávit pár dní na lůžku na kapačkách, mohl bych vám to udělit jako lékařské nařízení."
"Mohl, ale asi moc dobře víte, jak by to asi bylo účiný, hmm?", ušklíbne se generál ve výslužbě, "Střelte mi tam ještě fýzák a céčko, budu dobrej. Vím dokonale, v jakým stavu je mý tělo. A vím co vydrží."
"Ah...no, to nebudu rozporovat, data sebraná z vaší sondy by, jak se dřív říkalo, 'přepsala učebnice biologie'. Jste vážně zvláštní...člověk."
"Z jinýho světa, doktore. Vyhynulý druh."
"Tady jsi! Ty magore!", objeví se ve dveřích Major a zarazí se, když si uvědomí, že je v místnosti další osoba, nasadí hned zase profesionální zdrženlivý výraz, "Doktore, jak to s ním vypadá? Co to oko?"
"Upřímně? Ví to asi líp, než my. Je to fascinující, ale má limity nastavené prostě jinde. To byla Země tak drsným místem k životu?"
"Trochu. Jsem zvyklý na střídání teplot, sluneční záření, vítr, bakterie a viry, co se na HoGlo ani nezanesly. Tělo mám přizpůsobené vyšší gravitaci, mám vyšší hustotu kostní i svalové tkáně...Asi každý, kdo se narodil na Zemi by vám připadal jako hustý. A já jsem navíc voják a praktik APS. Skrz tréning a ovládání každého procesu v těle mám ty limity ještě o něco dál než normální pozemšťan."
"Fascinující..."
"Doktore...to oko - jak je na tom?"
"Říkal jsem ti, Sue, že se zahojí."
"Inu...sklivec a čočka nese známky...velmi neobvyklého...zjizvení po zásahu výbojem, ale zdá se, že je tam přeci jen nepatrná nervová aktivita."
"Ukaž, tomu se mi nechce ani věřit."
"Není to hezký pohled, Sue...zatím nevidím nic, než hvězdičky a bolí to jak sviň, když zkouším koukat. Dej tomu čas."
Major k němu přijde a opatrně odsune pásku z očního důlku, špičkami prstů přejede po rozeklané jizvě na tváři a podívá se mu do očí. Otřese se a zase oko zakryje.
"USíeM...vypadá to...znepokojivě. Budeš děsit lidi. Vážně si ho nechceš nechat nahradit? Máme skvělé implantáty, nerozeznatelné od pravých."
"Ne, nechci. Vážně. Mám rád svoje oko, i když je zmrzačené. Nebudu ze sebe odřezávat kusy sebe sama kvůli pochybné efektivitě."
"Víte, já bych vám doporučil to ještě zvážit...", zkusí to ještě doktor, ale Major jen zavrtí hlavou, tak zmlkne.

Ukázal někomu div (na poli medicíny).

Než vyrazil v doprovodu Sue Richterové, zastavil se ještě krátce na pokoji, kde leželi Gustavo a Maggie, ujistil se, že jim nic nechybí a popřál jim brzké uzdravení. Oběma také nahrál propustku do Upper Floors, kdyby ho chtěli navštívit, nebo potřebovali někde složit hlavu. Jeho dům byl pro samotného člověka velký až až, už tam koneckonců zval i Maxe. Byl rád, že se oběma Loukvoďanům, co s ním prošli peklem, dostalo pořádné péče. Ani Krysysel nepohrdnul ošetřením v Main Decks, ale pak se nechal s velkou pompou odnést na ramenou svých podpůrců do 'Loudexu'. Corneliovi vrtalo hlavou, kde se asi usídlí a jestli se mu podaří udržet si vliv. Měl ale jiné starosti.

... na cestě k transportní kabině do Upper Floors ...

Jeho exosuit byl pořád omlácený, očouzený a poškrábaný. Zatímco byl na klinice, dva technici mu alespoň znovuzapojili primární zdroj podle jeho instrukcí. Pořádnou diagnostiku a údržbu si ale plánoval teprve udělat až dorazí do RECON sekce, tam byly potřebné nástroje, stanice i dostatek soukromí. To ještě pár dní počká. Nezbavil se ani svrchního kabátu s kapucí, říkal si, že ho alespoň nebude tak snadné poznat z dálky nebo v davu.

"Takže volby, jo? Taková bejkárna. LQ je mrtvý a za pečetí čekají hordy zmatených robotů. Netuším jak dlouho vydrží čekat, ale napořád to nebude. Nejradši bych ty dvě děcka, co to volební třeštění spískaly, pořádně propleskl, ale když mi ta Memesis zachránila kejhák, nebylo by to asi moc výchovný.", zavrátil oko v sloup a ušklíbne se, "To si jeden na chvilku odskočí a když se vrátí, všechno je vzhůru nohama..."
"Na chvilinku! Měli jsme tě za mrtvého! Snažila jsem se to zvládnout, Cornelie, ale samotná CMWGE doporučila zdrženlivost a nechat věcem volný průběh, na potlačování nepokojů nejsme úplně vybavení, zvlášť, když musíme alespoň trochu hlídat patra, kde se usadili...hmm...uprchlíci."
"S tím souhlas. No...a naši noví spoluobčané, neměli být rozházení všude možně?"
"Byli a leckde i jsou, tvoří takové menší komunity uvnitř Majdexu, ale ve spodních patrech je jich nejvíc. Původní obyvatelé se začali ve velkém vystěhovávat, stěžovali si na hluk, porušování předpisů, grafity...ale nemáme šanci to tam reálně uhlídat. Sice tam posíláme hlídky, ale ty se spíš snaží nešlapat na nohy ozbrojeným gangům, takže...", povzdechne si a rozhodí rukama, "Děláme kompromisy, ústupky. Snažíme se přizpůsobit. Celé HoGlo je v pohybu."
"Divočina, huh?"
"Měl by ses dát dohromady a objevit se na veřejnosti, uklidnit lidi, inspirovat je...jsi přece hrdina Majdexu i Loukvods."
"Já se ale nikam nehlásil. Kdo říká, že chci něco vést a rozhodovat?"
"Počkej, to chceš říct, že budeš sedět a koukat, jak se vlády ujmou zpovykané Vejrové celebrity?"
"Třeba. Proč ne? Jestli je to to, co lidi chtějí..."
"Víš, že za tebou stojí většina M.D.P.D. a když jsi tu nebyl, lobovali za tebe? Po tom všem, bys to vzdal? Rozhýbal jsi celý Majdex a vytvořil strukturu a procesy organizace...a teď to chceš vzdát?"
"To byl dobrý sprint, co? Čtrnáct dní Sue, čtrnáct hektických dní.", usměje se nostalgicky, "Že to ale uteklo, viď? Všechny ty porady, hádky..."
"Ohýbání pravidel, obcházení regulí, obcházení CMWGE..."
"Shazování polic s kytkama...", mrknul na ní šibalsky, "Já vím, lecos ti bylo proti srsti. Ale fungovalo to. A tady vám to šlapalo i po Přechodu, dokonce i po evakuaci LQ. Fungujete dobře. Možná ne úplně optimálně, ale to vychytáte."
"Jak 'vychytáte'? Snad vychytáme. Nebo to mám brát tak, že si bereš dovolenou?"
"Sue, já vím, že mi půlka M.D.P.D. salutuje, ale technicky jsem jenom 'bezpečnostní konzultant'. Před Přechodem to bylo jiný, byla to krize, časový press a stav ohrožení. Dělali jsme co bylo třeba a fungovalo to...hodně vzdáleně jako ve válečným korporátu. Jenže teď je všechno pod drobnohledem, situace je jaká je a lidi do toho houpou lodí. Doslova.", odfrkne si a potřese hlavou, "To co chtějí lidi a to co je potřeba udělat jsou někdy dost různý věci. A teď, když mají být ty volby...ať už chci nebo ne, jsem politicky exponovaná osoba a cokoliv udělám bude použito proti mě a mohlo by se obrátit i proti M.D.P.D. A to nechci. Takže si dám trochu distanc a provedu průzkum."
"Průzkum? Průzkum čeho?"
"Cesty vpřed. To je moje opravdová mise."

Povídal si se 'starým přítelem' o společně prožitých dobrodružstvích.

... u bývalého výtahu, nyní transportní kabiny ...

Museli se rozloučit. Oba měli své plány a své úkoly. Oba byli profesionálové, kteří kladli svou práci na první místo. Zatímco Major zamířila na centrálu M.D.P.D., Corneliu se blížil k jednomu z 'výtahů', jak o nich byl zvyklý přemýšlet. Co naplat, že teď jezdily horizontálně.

Ťuknul do holotabu a napsal zprávu Míje a Maxovi.

Ani nevíte, jak rád jsem vás viděl, když se ta pečeť otevřela. Už jsem nedoufal. Nestačil jsem vám ani pořádně poděkovat a už jste se zase vytratili jako pára nad hrncem. Mám toho dost na srdci a je tady místo, které bych vám měl ukázat. Kdyby náhodou. Zvládnete se dostat k transportu do UpFloo?

Pak se vrátil kousek po můstku, opřel se o zábradlí a koukal...už ne dolů pod sebe, ale do strany do dálky. A nad sebe. Změna perspektivy byla po té době zvláštní, ale zároveň vlastně povědomá. V tomto režimu se HoGlo nacházela, když na ní poprvé vkročil. Možná i proto mu po probuzení nebylo nic povědomé a teprve střípek po střípku vše zapadalo na své místo.
Někde o kus dál se pohyboval hlouček výstředně oblečených fanoušků...kdo ví koho. Zavrátil oko a odfrknul si. Volby. V tuhle dobu. Bláznovství pošetilých.

[Míja]

... když pomáháme panu Corneliovi a ostatním dostat se do nemocnice ...

Už opravdu nevím, co si mám o Memesis myslet, opravdu chtěla zabít dva lidi, aby ji neohrozili ve volbách? V historii je příkladů, kdy se lidi zbláznili kvůli touze po moci spousta. Nebo že bych jí křivdila? Musím se jí na to zeptat. A zdá se, že není vhodná doba a ani není vhodná doba se ptát, zda se panu Corneliovi podařilo dostat do té RECON sekce. I tak to zkusím, ale pan Cornelius je ztěží při vědomí - i když teda kráčí skoro bez naší pomoci - nevím, jak to dělá. Vůbec ale nedá najevo, že by si mého dotazu všiml.

... o den později v místnosti s tlakovými lahvemi v rehabilitační klinice v Majdexu ...

Sedíme s mým policajtem ... teda vlastně odpadlíkem ... namáčknutí v malém skladišťátku. Tady není žádná kamera, takže se nemusím bát, že jej tady někdo najde. Já ven chodím a nosím mu sem z kantýny jídlo a taky hlídám, kdy je volná chodba, aby si mohl odskočit. Můj odpadlík je zrovna připojený ve Vejru, já vyhlížím ven ze zamřížovaného okna. Venku všechno vypadá tak normálně, až na ty přeskládané směry. Je to zvláštní, všechno vypadá, že je ve starých kolejích, i když se změnilo úplně všechno. Jakoby si svět venku vůbec nevšiml, že byli vyvraždění návratáři, že ohmové mučí lidi, že jsem zabila ... zatnu zuby a zaženu nepříjemné myšlenky.

Už se poněkud nudím, já můžu aspoň občas vypadnout a projít se, ale pan Richter je chudák jen tady zavřený. Aspoň jsem mu mezitím povyprávěla, co se stalo. Docela dopodrobna, jen ty události, které jsem měla v mlze a nebyla jsem si jistá, jak se vlastně odehrály, jsem zestručnila nebo rovnou vynechala.

Max se odpojí od Vejru a trochu se narovná z té zcela zborcené pozice v jaké seděl vedle mne.
"Tohle je fakt naprd, taková práce" zanadává.

"Jsem zvědavá, jestli to podobně bude vypadat, až začneme žít na planetě. Malé vnitřní prostory, kde budeme namáčklí spoustu času, protože venku bude často pršet, i bouřky mají být na denním pořádku. Jestli vůbec tam bude fungovat Vejr ovšem. Možná ale to bude přesně naopak než si to představuju a budeme pořád venku a budeme dřít a okopávat brambory, protože výrobu potravin a další věci nezvládneme přenést na planetu. Ale stejně se na Ráj těším, na oblohu a mraky - mnoha kilometrové chuchvalce vodní páry! To je něco jiného než vidět páru jen nad polévkou nebo v koupelně." Touha vidět mraky mi znovu připomene mou minulou touhu vidět hvězdy. Žaludek se mi zkroutí. Nespokojeně odfrknu, musím své myšlenky lépe hlídat.

Uvědomím si, že pan Richter mi chce po odpojení z Vejru zřejmě něco sdělit a s tím prdem to byl úvod.

Přemýšlím, jestli mám CMWGE zakázat sledování mého odpadlíka, ale zavrhnu to. Je to pro CMWGE z nějakého důvodu extrémně bolestivé téma. Nechci riskovat, že odmítne se podvolit.

"Třeba by šlo vymyslet jen nějaké maskování. Jenže nestačí jen zakrýt obličej. CMWGE má sesbírané informace o pohybu každé osoby v Majdexu, takže v případě potřeby ji snadno najde. Způsob chůze, pohyb ramen, kývání paží, pohyb prstu či kurzoru při použití počítače či tabletu. Sbírá to od malička. Ale neprůstřelné to jistě není. Chce to zkusit se hýbat prostě jinak a použít i nějaké ortézy, neobvyklé boty, na manuální použití počítače či tabletu by byly dobré amfetaminy. Uvažovala jsem o nějakém slabém krátkodobém neurotoxinu, ale nic bezpečného dostupného mě nenapadlo."

"Do Vejru jen přes ovládání helmou, káblík do hlavy prostě nezamaskujete."

"Sama jsem to tak dělala před pár týdny, abych se skryla, ale nevím nakolik mi to opravdu fungovalo a nakolik mne CMWGE nechala a dělala, že se nedívá."

Začervenám se "Ale že vám vykládám takové samozřejmosti, jistě tohle všechno znáte z práce."

Záměr: pomoct Maxovi s nepozorovaným pohybem po Majdexu a ve Vejru
Dovednost: Vychována CMWGE 2, vůle 2


Zavibruje mi tablet v kapse, podívám se na zprávu. Tak my tu čekáme, sledujeme chodbu kdykoli je příležitost a on už je na venku z kliniky!

Edit: čekáme na méně exponovaném místě

[MarkyParky]

Pomoct Maxovi nepozorovaně se pohybovat po Majdexu, když byla vychovávaná CMWGE a tedy ví, kde na ní všude CMWGE dohlížela, to je Pohoda. Překážka 0.

Výchova +2 Vůle +2 = 4: Provedl jsi něco efektivního, co tě posunulo blíž k tvému cíli

Míja s Maxem se dostali až k Corovi nepozorovaní.

Míja nevěděla, nakolik to opravdu fungovalo a nakolik je CMWGE nechala a dělala, že se nedívá. Nevěděla to ani o lumpárnách, které vyváděla v dětsví.

Ale důležité bylo, že nikdo neupozornil MDPD.

[Corneliu Pillat]

... Majdex, u transportu do UpFloo ...

"No nazdar, ty teda vypadáš...eh, ale co. Rád tě vidím, kamaráde.", zazubí se Corneliu na Maxe, jako kdyby sám nevypadal, že se zrovna vrátil z bojiště. Nastaví mu dlaň k sevření a poplácá ho po rameni.

"Míjo. Díky, že sis udělala čas.", obrátí pohled k dívce, "Já si teprve nedávno přehrál zmeškané zprávy a hovory...je mi líto, co se stalo. A chci abys věděla, že ti nic nezazlívám. Ani si nemyslím, že je to tvoje vina, to co se stalo. Myslím, že to byla vůle vyšší síly...trest za to, co se stalo v minulosti. Za naší pýchu, za naše zločiny. Starý svět musel zemřít, aby nový povstal očištěný. Já tam byl a byl jeho součástí, můžu ti o něm říct všechno..."

Mluví, zatímco přivolá kabinu a trojice do ní nastoupí. Uvnitř ale namísto stisknutí jediného tlačítka vytáhne svou autorizační kartu se služební hodností a k tlačítku jí přiloží. Po několika vteřinách tlačítko změní barvu ze zeleného na žlutou. Teprve potom ho zmáčkne. Kabina se dá do pohybu směrem k Apflů.

"Nevím, jestli v tom najdeš útěchu, Míjo, ale věci se zkrátka dějí z myriády důvodů. Vesmír se nekonečněkrát zrodil i zrodí znovu, v nekonečnu kombinací jednou jiný, jindy stejný. Co bylo bude, co bude bylo. Pro naší iteraci už se stalo a nic to nezmění. Důležité je hledět do budoucnosti a pokusit se činit takové volby, které povedou k takové, jakou jí chceme mít. Jako jedinci, ale i jako Lidstvo."

Na chvilku se odmlčí a poškrábe se na dorůstajícím obočí pod páskou na levém oku.

"Možná mě budete mít ona za blázna, teda Max se tak na mě posledně díval, když jsem vytáhl víru a filosofii...", zacuká mu koutek úst, "Ale vím, co cítím a čemu věřím. Zažil jsem střípek Věčnosti. Věřím, že to, co se stalo mělo svůj důvod a že Míja je...důležitá, může vykonat velké věci pro dobro všech. Pro budoucnost Lidstva, ale i celého života, který tak dlouho vezeme do nového domova. Věřím, Míjo, že máš nějakou velkou roli a chtěl bych ti pomáhat, až jí budeš objevovat. Aby ses poučila z mých chyb i chyb starého světa. Aby je už nebylo nutné opakovat."

Kabina zastavila, přestože byla teprve v půli cesty. Dveře se otevřely a trojici se naskytl pohled na krátkou pancéřovanou chodbou, osvětlenou červeným nouzovým osvětlením. Na protější straně byly bezpečnostní dveře s kruhovým displejem a v rozích nad nimi poblikávaly turrety. Corneliu překročil výstražnou pásku na podlaze a vstoupil do chodby. Od bezpečnostních dveří vyrazily holografické paprsky a začaly ho přejíždět a scanovat.

"Autorizace Alfa, Canis Maior, Per Aspera ad astra, per astra ad paradisum.", promluví do ticha přerušovaného tichým bzučením a cvakáním.
"Ȧ̶̡͔̻̣̾͗̅u̴̧̲̰̯͒̐ț̵̫͈̼̦̄͊̏̾͠ó̵͍̞̩͊̑ͅr̷̢̗͉̳̻̂͠͝i̸̲̻͈̤͘ź̴̯̠̙̠͠ȁ̴̮͇̽͒͒c̸̡̡̧̪̀̓̽͂͝è̷͇͓̖̝̂̔͋ akceptována. P̸͕̜̽̓o̵̭͇͛t̵͈͇̏̏v̶̮͋̓ŗ̸͎͠ď̶̹͑t̶̜̱͒ê̸̝̚identitu.", odpoví strojový ženský hlas. Trochu se rozpadá a kolísá.
Corneliu dojde až ke dveřím a položí holou dlaň na displej.
"Corneliu Pilat, ä̴͚͑u̶͎̙͌t̷̡͋ö̸̫͘r̶̛͈̣͆į̷̊̍z̸̪̖̐͑ă̵͔̦c̶̖̞͐́e̷̺͛ͅ ̸̼̝͛͠o̶͇̹̽v̵̲̀͂ě̴͙̺̃͝ř̷͈̮̓e̵̛̥͝n̵̬̽͌a̴̗̅. Vítejte v R̵͎̕É̷̦̀C̵͍̤͌O̴͙̥͐̕N̵͍͠ ̶̝̎s̷̻͇̚e̶̬͚͂̄k̶̤̿͒͜ć̸̞̠í̵̠̪͆, generále. Od vaší p̷̳̍͝ŏ̷̧s̷̮̟͒l̶͉͓͘ẽ̶͉̈́ḓ̶̲̈̄n̵̥͉̑í̶̢̹͛͐ n̶͎̒á̵͖̎v̴͚̋ṣ̶̢̌̾t̸̡̧̀ě̶̪̂͘v̷̡̤͋y̶̬͠uplynulo t-#̵̳̭̲̗̓̍̽̀&̷̪̱̋̑͠@̷̛̗͉̥̗̔đ̶̧͚̹̳̮̑̍̑̅."
"Jojo, bylo to dlouho...", pokýve dotyčný hlavou, "Elpis, vytvoř dvě nové autorizace, úroveň alfa, platnost neomezená. Maxi, Míjo...pojďte dál, ruku na displej..."

Virtuální inteligence je oba proskenuje holografickými paprsky a poté co Max s Míjou přiloží ruce holografy zhasnou.

"Načítám d̴̨͗͌ā̶̺̻͌t̷͓͂a̴͍̿ͅ ̶͈͆͜z̶̦͒ ̴̫̯̆A̵̳͊̊͜r̸̰̒̑c̷̤̑͜͠h̸͍̼̀ḯ̶̯̝v̶̪͝ů̸̩̝͗. Max Richter. Max Richter. Max Richter, ä̴͚͑u̶͎̙͌t̷̡͋ö̸̫͘r̶̛͈̣͆į̷̊̍z̸̪̖̐͑ă̵͔̦c̶̖̞͐́e̷̺͛ͅ udělena. N̷̗̉ḛ̴̫͊z̸̪̅͑n̸̝͝ạ̶́̓͝m̸̘̓é̷̹̱́̈́.̵̺͚͗̅ ̶̧̲͛̕Přístup o̶̜͆d̴̪̾e̸̤͖̔̒p̴̡͘ṟ̸̌̽ẻ̶͇͊ṇ̶̍.̶̛͍ ̵̳̇̂P̸͇͇̀̈́ř̴͕̜̄̕í̶̭͂ŝ̷͙͠t̴̳̾u̶͇̰͋͘p̵̼̬͝ ̴͔͚̄povolen.̶͖̤̉. Načítám. M̴̧̨͔̝͊̃̾̓í̸͈̞̠̿́̏͊͝j̸̛̘̳̾̚a̶̛͔̝̦͓̍͗̄͜͠, autorizace udělena."

Poté trojice může projít dveřmi do účelně zařízených prostor a koridorů RECON sekce - části lodi, utajené, zapomenuté, ale v době, kdy byla třetina lodi ztracená nebo nepoužitelná, nejspíš kritické pro budoucnost. Projdou skrze neobsazenou vstupní místnost s bezpečnostním rámem a jak kráčejí, sekce se pomalu rozsvěcí bílým osvětlením, ale tu a tam světla zase pohasínají, nebo se vůbec nerozsvítí. Chodby jsou sterilní, čisté a prázdné až na barevné šipky, označující různé trasy.
Procházejí chodbou, která vypadá, jako kdyby měla podél stěn černé obrazovky. Pak jim ale dojde, že to jsou okna do velkého temného prostoru - uvnitř pláště lodi. Tma skrývá neurčité obrysy něčeho dlouhého a velkého.

"Elpis je stará dobrá asistenční V.I., nemá A.I. jádro. A tahle sekce...je místo, kde je uložené všechno pro plán B. Kdyby přežilo jen UpFloo. Je to taková jeho přístavba. K zasazení semínka života a pomalé obnově. Jenže my to budeme potřebovat k rychlé, je to teď asi jediný způsob, jak dosáhnout Ráje kromě nouzového přistání. Jsou tu průzkumné sondy, pár vozítek, lehký raketoplán Hermes, pro malou posádku. Větší nákladní Atlas. Prefabrikované moduly pro malou vědeckou základnu a příslušenství. Doufám, že je tu funkční generátor a automatizovaná rafinerie pro výrobu paliva z vody, protože jestli ne...budeme stejně po pár přistáních a odletech v řiti.", odmlčí se a dlouze vydechne pak potřese hlavou, jak mu dojde další problém, "A nemám od toho papíry. Posledně když jsem řídil loď, byl to sebevražedný manévr s katapultací. Potřebujeme pilota."

Stáhne ústa do tenké linky, jak si rekapituluje, co všechno mělo být...a co reálně je k dispozici.

"To je nejspíš všechno. V Lower Quarters toho bylo daleko, daleko víc...zooparky, nádrže, fabrikátory, výrobní linky, autolaby, rozšiřující moduly, drony, fúzní generátory...minimálně čtyři Altasy? Klonovací zařízení, inkubátory. O to všechno jsme přišli, nejspíš nevratně. Ale ty zrovna budeme muset...teda my jako Lidstvo, ne my tři...teprve znovu vyrobit a rekonstruovat, jestli budeme chtít vzkřísit původní pozemské druhy...V UpFloo je uložená pod medicentrem i GENESIS - DNA databáze a kryobanka buněk pozemských organismů, včetně milionu vzorků lidských...taková Noemova archa DNA vzorků. Tu měli na starost opravdoví vědci a snad zůstala zachovaná. V budoucnu nám snad pomůže, když nevíme jaká bude flora a fauna v Ráji. Jinak si budeme muset vystačit s tím, co žije v Main Decks, což bude výzva. Tady jsou vlastně jen zakonzervovaná semena některých plodin pro tu vědeckou bázi a její hydroponiku."

Corneliu je dovede ke kabině výtahu, kterým se dostanou, dolů až k plášti. Cestou výtahem je vidět, jak je celý prostor v podstatě jedno velké skladiště, kde se koridory pnou vedle různě velkých bloků a kontejnery. Jak ale nefunguje osvětlení v celé sekci, ale jen místy a někde dokonce poblikává, vytváří to spíše stísněný dojem. Když sjedou až dolů, je vidět, že se v části sekce drží voda. Starý voják se zachmuří, ale nic neříká.

Uvede do dlouhé chodby jejíž konce se oba ztrácejí v zakřivení trupu. Podlahu tvoří průhledný materiál, skrz který je dole vidět vnější plášť. Po stranách chodby se táhnou dva chodníky, lemované kolejemi a třetí kolej předěluje střed chodby. Na kolejích se nachází platforma, tvořící malé pracoviště s velkým holoprojektorem uprostřed a několika konzolemi, ovládacími pultíky a pěti křesly. Dál v chodbě je vidět další platforma, vybavená jen jedním pultem a křeslem, zato s několika řadami sedadel.

"Tohle místo není k obývání, je tu vlastně jen tohle jedno pracoviště, jinak je to jen skladiště a přístupy ke kontrole nákladu.", vysvětlí Corneliu a ponoukne dvojici mladších lidí, aby ho následovala na platformu, "Na Můstku se teď nejspíš rozsvítí pár konzolí a ožije jedna nebo dvě obrazovky..."

"Elpis, otevři pozorovatelnu, aktivuj monitorovací platformu, výhled na planetu.", poručí, když se postaví ke konzoli a naťuká do ní pár příkazů, "Radši si sedněte, tohle může trvat..."

"O̶͇͕͂̓ț̵̈́́ẹ̵̢̈́v̸̯̠͌͑í̸͎̐̾r̵̙̉á̶͎͓̈́͠n̶͙͇̑į̴́̉̓ ̴̦̈́̌ͅp̶̫̏o̸͍͆̂z̷̮̤͆͂o̵͓̓̏r̴̤͇̀o̸̢̽v̴̱̪͆͂á̴̻̅ṱ̴̽ḙ̵͎͊̀l̷̘̲̈́ņ̸͔̌y̶͖̳͑̋ zahájeno. Platforma ā̵̞͑k̴̯̎t̴̪͊̎ͅi̵̥̾ͅv̸͇̝̆͆ơ̴̟͙̋v̶͚̞͂͑á̵̻̍ͅṅ̷̬͆ȁ̵̡͓͝.̴͖͚̀. Ak̴̯̎t̴̪͊̎ͅi̵̥̾ͅv̸͇̝̆͆ơ̴̟͙̋v̶͚̞͂͑á̵̻̍ͅṅ̷̬͆ȁ̵̡͓͝.̴͖͚̀. ā̵͑Ak̴̯̎t̴̪͊̎ͅi̵̥̾ͅv̸͇̝̆͆ơ̴̟͙̋v̶͚̞͂͑á̵̻̍ͅṅ̷̬͆ȁ̵̡͓͝.̴͖͚̀"

Vnější plášť, přímo pod podlahou, se začne pomalu rozevírat, jak se jednotlivé průzory odsouvají a otevírá se tak panoramatický výhled. Místy se ale pláty nerozevřou úplně. Pak se platforma pod nimi pomalu trhavě rozjede a začne nabírat rychlost, než se před nimi objeví výhled na planetu. Potom zpomalí a rychlost se srovná na konstantní pomalý pohyb, který kompenzuje rotaci lodi.

"Tohle bychom teď měli dělat - prozkoumat Ráj a připravit půdu pro kolonii. Máme toho málo a bude to drsná jízda.", obrátí se k nim a ukáže na planetu, "A k tomu se loď zbláznila a mám pocit, že její pasažéři taky. Volby. Reforma společnosti. Jasně, to všechno je třeba...ale, pizda....proč, u matky všehomíra teď? Když na dveře klepou roboti a M.D.P.D. má plné ruce práce s Loukvoďany v Majdexu...To to nemohlo ještě chvíli počkat?"

Odfrkne si a potřese hlavou.

"Tam dole v Loukvods nezůstal šroub na šroubu, Ohmové, Návratáři...i sami Loukvoďané...rozebrali a využili co mohli. A teď tam ještě byla válka. Krátká, ale ničivá. Přechod zkázu dokonal a teď je to část lodi vpodstatě nepříznivá pro život. Ohm chtějí uchovat svojí existenci, replikovat se a zdokonalovat, použít všechno. Nezastaví se před ničím, než ovládnou HoGlo. A lidé pod jejich úroveň, přinejlepším nás tolerují, ale kdykoliv jsou připravení nás zničit, aby získali všechny zdroje. Považují nás za neefektivní a sami sebe za dokonalou formu života. Kdybyste viděli ty zrůdnosti, co páchali na lidech, aby nás nastudovali...drželi nás a pitvali zaživa jako kdybychom byli obtížný hmyz...", zachmuří se, ale pak pokračuje, "Získal jsem nám nějaký čas a pochopili, že lidé nechtějí zůstat v HoGlo napořád, ale jen dočasně. A že válka s Majdexem by byla moc nákladná a ještě víc zničující, než ta s Loukvods. Jenže nikdo z nás neví, jak dlouho tohle příměří bude trvat...a HoGlo taky nebyla postavená aby fungovala věčně. Jasně, vydržela dlouho, ale sami víte v jakým je stavu obecně. Nejsem raketovej inženýr, ale něco mi říká, že s polorozebraným Loukvods je to jen otázka času, než začnou haprovat integrované a sdílené systémy. Asi to nebude hned, ale...jednou dojdou zdroje a nebude z čeho a čím opravovat a nahrazovat rozbité. Recyklace má své limity a svojí daň."

Odmlčí se a chvíli se zasněně dívá na planetu.

"Lidstvo musí mít skutečný domov. Bezpečný. Co když tady v HoGlo dojde k dalšímu selhání a výpadkům? Co když kvůli volbám dojde k nepokojům a společenským bouřím? Co když vypukne válka mezi frakcemi nebo se vlády zmocní nějaký šílenec? Co když Ohm nevydrží čekat a začne boj o Majdex? Musíme myslet dopředu a použít tohle místo jako klíč...klíč ke světu pod námi. Právě proto, že toho máme tak málo a málo času. Ten svět je neprozkoumaný a nebezpečný, ale zároveň naše jediná naděje v dlouhodobém měřítku. Hodlám nastartovat průzkum a otevřít cestu pro sestup. Zoufale potřebujeme data a vědět, co budeme potřebovat k přežití dole."

Zadá několik dalších příkazů do konzole a pak do ní obřadně ťukne.

"Zahajuji v̸͍̓y̷͚̓̔p̴̞̙̔͘ô̷̤̜ư̴̝ș̸̌̽t̷̙͠ě̷͚̻̊n̸̞̞̍í̶̙̐ ḋ̴̯̰͙̪r̶̮͓̹̓̀͠ų̴̧͎̭́̕͝ž̴̦͉̓̏̏ḯ̶̠̒͒̚c̶͓̞͌͜.", zahlásí Elpis.

V útrobách lodi to zahučí, podlaha se mírně otřese a za chvilku se v průzoru objeví první družice, vypuštěná ze vzdálenější části sekce, jen aby za pár chvil zmizela za okrajem průzoru, jak jí Hope and Glory míjí.
Sleduje loď odplouvat přes Velké jezero.

"To bylo moje poslání, se kterým jsem ulehl do stáze. Musím ho naplnit bez ohledu na to, co bude. Nejsem politik a navzdory tomu, co o mě říká Cheezus a Memesis, nechci to tu celé řídit, Matko chraň. A být vůdce? Já jsem měl být jen průvodce, pizda. Jenže ani jako průvodce se nemůžu dívat, jak Lidstvo ztrácí směr, žejo. Myslím si, že průzkum Ráje je důležitější než politika a dohady, stejně budeme na začátku zkoumat na dálku a musíme dát čas sondám sbírat data. Vy dva jste...výjimeční a také myslíte racionálně, dopředu a záleží vám na lidech - na tom, co bude, co přijde a jak se připravit. Co si VY myslíte, že bychom měli udělat? A jak můžu pomoct?"

Corneliu zjistil, jaká je jeho role a jeho příběhový oblouk Emptiness se uzavírá. Už ví kdo je, kam patří a co musí udělat. Jako Storyteller vyprávět příběh o tom, jak se střetává dávná minulost s divokou přítomností a rodí se nová budoucnost.

Potom se rozbliká jedna z obrazovek a ozve se hlas.
"Haló? Haló, je tam někdo? Kdo tam je? Hele, nikdo tam asi není..."
"Zkus to ještě...to není možný, šlo to odněkud ze sítě UpFloo..."
"Tady, ehm Můstek, je tam někdo? Identifikujte se. Evidujeme start...eh...sledovacích a komunikačních družic?", hlas se odmlčí a přejde v šepot, "Poručíku, jaké družice? My máme družice??"

Corneliu si povzdechne. To bude zase vysvětlování.

[Max Richter]

... o trochu dříve, cestou ke Corovi ...

Že se mám hýbat... jinak? Tohle je prdlé i na Míju. Ale dlabat na to. Prostě nějak zruším to sledování, až bude chvíle, zkusím hacknout M.D.P.D. a bude. Teď se ale ozval Corneliu a věci se daly do pohybu, budu muset aspoň trochu improvizovat.

Pingnu moje dvě holky a řeknu jim o pomoc. BíBí odněkud z hlubin historického vejru vyloví krátké instruktážní video a Gé chvíli po ní druhé. Sjedu zrychleně obě a pak se prostě radši rozhodnu pro třetí cestu. Venku se prostě držím za Míjou a hýbu se stejně, jako ona. Tohle by mělo CMWGE aspoň na chvíli zmást.


"Hele, Míjo," nahodím, i když je mi jasný, že na nějaké dlouhé debaty teď nebude čas. A možná jsem za to i rád... "Jak ses mě ptala, kolik lidí jsem zabil a jak se s tím naučil žít... tak nevím přesně, ale..."
"Přesně jich bylo 27, Maxi. Skoro všichni patřili k Návratářům. Mohu ti to podložit i graficky, jestli máš zájem," ozve se mi v hlavě Gé.
"Ale i když to nevím, Míjo," pokračuju si svoje, "neznamená to, že by mi to bylo jedno. Většinu jsem musel zastavit u Návratářů, když... no, to je blbý zdůvodnění, ale prostě jsem musel, chápeš? Někdy není lepší možnost, a v tom mi můžeš věřit, já ty možnosti vidím. Třeba kdybys ty lidi nahoře v UpFloo neodpojila ... proto se mě na to ptáš, že jo? ... tak by třeba hned po probuzení nějakou práci s LoQods a Majdexem vzdali a prostě odpojili oni je. Nikdy nevíš, co se těmhle fosíliím honí v hlavě, že jo, však se podívej na Cora. Ale tohle teď nechci říct. Myslím, prostě vím, že jim už život nevrátíš, ale jiným ho můžeš zachránit. Můžeme to udělat spolu, jak jsem ti říkal. Ale to musíš být v pohodě a myšlenkama teď a tu a ne někde v minulosti, jasný?"

Gé chce k tomuhle ještě něco dodat, ale jenom jí vzkážu, že to můžeme probrat pozdějc a zkusím přesměrovat rozhovor k něčemu důležitějšímu, na co později nemusí být čas.

"Já se furt ještě snažím zorientovat v tom všem, cos mi řekla o posledních dnech a CMWGE. Však víš - o tom tvojem čudlíku a vlastně o tom, že když ty teď šéfuješ CMWGE, šéfuješ celému HoGlo, tak trochu. Tohle je velká zodpovědnost a jak by řekl klasik - s velkou zodpovědností roste pravděpodobnost, že se to posere. A tady máme problém v tom, že CMWGE sama sebe nezvládá, někdy nedávno jí ruplo v bedně a došlo jí, že ona sama si může přát přání, které si i obratem splní. Chápeš, Míjo? Je to stroj na splněná přání a splní cokoliv. No a ona si teď tak trochu přeje, nebo teda ještě nepřeje, ale je tu prostě šance, že se tu na to vysere a vezme nás všechny s sebou. Zakázat se jí to asi nedá, teda fakt bych radši nezkoušel, co by to udělalo.

Myslím, že řešením je jednoduše jí předělat, aby si nemohla plnit přání. Aby je nemohla plnit nikomu. To by bylo fajn, ne? HoGlo by mohlo dál využívat její bezkonkurenční výpočetní sílu, ale lidi by už na ní nebyli závislí, páč by si museli svoje přání řešit sami. No a já chci, s tvojí pomocí, samozřejmě, najít způsob, jak je tahle AI poskládaná a vytáhnout z ní tu část jádra, která plní přání. Mám tu i jako vzorkové štěpy BíBí a Gé, která dokonce tu část s plněním přání neobsahuje. Ještě jsem nevykoumal, jak se to povedlo vyndat a jak to funguje, ale jsem si jistý, že v Archivech Hope&Glory bude dost informací, který mi pomůžou. Ale nejsem ajťák a nevím, jestli budu všemu rozumět. Takže tě Míjo potřebuju k tomu, abych to všechno pochopil a pak přeskládal správně. Je tohle jasný? Pomůžeš mi s tím? Jestli se nám to nepovede, je pár mrtvých důchodců v kapslích to poslední, co nás tu bude trápit. Jestli tohle nezvládnem, budou oni jenom malinkou kapkou v moři těch, kteří tu kvůli CMWGE zařvou."

Studuješ nebo diskutuješ o svých studiích s aspoň jedním přítelem.

Míjo?
Core, na tebe zareaguji později.

[Míja]

...ještě cestou za panem Corneliem

Kráčíme divnochůzí Majdexem, můj odpadlík trochu divnost přehrává, ale snad ne tak, aby to bylo nápadné. Rozhodně jsou vidět i osoby, které se hýbou výstředněji. Jen mne zlobí, že mne, co jsme vyrazili, strašně svědí hlava, je mi jasné, že je to zase jen důsledek čudlíku, na který si můj mozek ještě úplně nezvykl, ale to vědomí mi moc ve snaze ignorovat to, nepomáhá.

"Myslím, že si děláte zbytečné starosti s tím jejím smrtícím přáním. Nakolik CMWGE znám, tak vždycky přání nějakým způsobem balancovala a optimalizovala jejich plnění tak, aby jich uspokojila co nejvíce. Kdyby měla vyplnit každé pitomé přání, které napadne kdekterou lehkomyslnou osobu, tak by HoGlo asi neuletěla ze Země ani metr...Vy jste si nikdy v nějaké slabé chvilce nepřál smrt někoho jiného či sebe? Nebo třeba zničení nějaké věci? Třeba jen rozmlátit terminál když laguje Vejr?"

"Věřím, že pokud by její přání odporovalo přání netriviálnímu množství lidí v HoGlo, tak jej nerealizuje. To ale neznamená můj odpadlíku, že není situace vážná!" Začervenám se, jak mi ujelo to interní oslovení. "Čím labilnější budou lidi, tím víc bude i CMWGE a naopak. Přechroupala jsem během posledních týdnů hromadu dokumentů o kolektivním vědomí a úlové mysli, úplně mimo ta myšlenka není."

"Můžete počítat s mou pomocí! Pozdravíme pana Cornelia a jdeme na to!"

... v RECON sekci ...

Oba mne utěšují, že to s těmi hibernovanými nebyla moje vina, já to i vím. "Přece jsem nemohla předpokládat, že bude zásobování UpFloo energií navržené tak hloupě, že celá část lodi bude mimo provoz! To fakt navrhoval někdo nezodpovědný nebo to bylo takto přirozebráno až cestou. Neříkejte, že za celých skoro 800 let nedošlo k nějaké nehodě, odstávce nebo něčemu a čekalo se až na to, až to vypojím já!"

... po vypuštění sondy ...

"Vážím si vaší důvěry pane Cornelie i pane Richtere." Poškrábu se zuřivě na hlavě. "Výjimečná, racionální" Cítím, jak se začínám slabě třást a pokouším se to ovládnout vůlí. Výsledek je, že se mi přestanou třást tolik ruce, ale začnou mi trochu cvakat zuby.

"Já si myslím ...."
"..."
"...eee..."

Pak mi to docvakne.
"Měli bychom zahájit přípravu obyvatel pro pobyt na planetě. Naučit je teoretické i praktické dovednosti, které je naučí čelit podmínkám na planetě a být schopen zajistit potravu, energii, opravit si vybavení a tak dále. My tohle vše známe jen z literatury a počítačových her. Vaše pomoc při návrhu Vejrové simulace a ideálně i nějakého reálného prostoru, kde by si to mohli ti nejschopnější vyzkoušet i naživo, by byla nedocenitelná."

"A já zkusím přimět CMWGE, aby lidem dala tuto průpravu jako povinnou součást jejich povolání. Třeba dvě hodiny denně." Neklidně se podívám na pana Cornelia, jestli mne nezpraží, že jemu, válečnému hrdinovi navrhuju, že bude lidi učit okopávat a kácet stromy.

Míja se zadívá, jak se vzdalující se družice zanoří do hustých mraků a ztratí se v nich.

"Ani nevím, zda se mám těšit, nebo se bát okamžiku, kdy takto HoGlo opustím i já."

[J35U5xMachina]

... UpFlů, na ošetřovně ...

"Hola, čumba," řeknu slabě.
"Neříkej mi 'čumba'. Po tom, co jsi tu minule... o-m-cíem-dabljůgí-i!" hvízdne překvapeně Tobby," ty máš ale ránu! Mají tvoje vlasy vypadat takhle?"
"Co bys řekl, čum- Tobby..."
"Že by mi za tvůj obrázek utrhli na vejru konektor... No, tak snad nebude tak zle," přestane hrát Tobby uraženého, když se zhroutím na židli, a rovnou na mě namíří diagnostický přístroj, aby mi změřil teplotu.
"Zvýšená... ale ke hraně máš ještě daleko -hehe- chápeš, ke hraně!"
"Ty bereš něco na stabilizaci nálady, že jo?"
"Jasně, po těch případech s jezdícími domy... brrr! Proč se ptáš, chceš taky?"
"Ne, díky, já jen, že jsi vtipný asi jako kdyby ti repliky psala CMWGE..."
"Smích je nejlepší lékař..."
"Co kdybys to zkusil i ty?" napojím si do bionické paže konektor, který mi Tobby podá.
"Cool!" usměje se na monitor, "Tenhle cyberware je třída, dělá vlastní diagnostiku, stačí si stáhnout data..."
"Správě se říká chrom," opravím ho, ale není v tom žádné nadšení.
"No, jo... počkej moment... hmmm, zdá se že analýza krve nefunguje. To odešla tak rychle? Nevadí, vezmu ti krev... ale rovnou říkám, že mírná horečka je ve tvém případě normální - stejně jako hormonální výkyvy a celková slabost-"
"Narvi si tu celkovou slabost do portu!" vyjedu na něj, "Pořád bych tě v LQs:Z/P dal s touhle rukou vypnutou! Hormonální výkyvy, pche! Taková hemrovina..."
"Ou... kej. Chill... čumba, kopy? Jen říkám, že sis nechal uříznout ruku a vpravit do těla hromadu kovu a jiných ajtemů. Organismu prostě chvíli trvá, než se s tím srovná..."
"Ne mému orgas- organismu! Já byl pro chrom stvořený, konečně mám, co mi chybělo..."
"Chybí ti hlavně sacharidy a hladinu bílkovin máš... kdy jsi naposledy jedl?"
"To je právě ono. Všechno chutná jako ekvivalent tvých hráčských schopností, nedostanu do sebe skoro nic..."
"Nehraju zase tak mizerně," ušklíbne se Tobby, "Nechutenství taky může způsobovat stres. Přece jenom ty volby..."
"Viděl jsem tvoje polední scóre, Gina tě vyouvnila desetkrát v řadě!"
"Eh... já ji nechal, víš..."
"V prvních třech zápasech možná. Nezakazuje ti náhodou lékařská etika lhát?"
"Haha. Co se takhle bavit k věci? Analýza tvojí krve vypadá bídně... Ty už bereš nějaké vitamíny na stabilizaci nálady? Nebo spíš... nevysadil jsi je teď někdy?"
"Nikdy jsem nic takového nebral. Kvůli mě je dokonce přestala CMWGE přidávat do VITAMINU+... Teda kromě čokoládové verze, tu stejně nepiju."
"Ještě že tak, bez ní Gina kolikrát neusne..."
"Kdybys chtěl pár tipů, jak ji uspat..."
"Vtipné. Vejrej, chci k tobě být upřímný, nebyl bys první vejrová celebrita, co nezvládla vypětí a stres spojený s další dávkou slávy - a zodpovědnosti navíc... Podle mě sis teda s největší pravděpodobností rozhodil organismus tím agresivním chirurgickým zákrokem - zajímalo by mě, kdo to autorizoval, btw. Vejrej, chci říct - jestli něco bereš... třeba z Loukvods... mě to můžeš říct. Jsme čumbové, ne?"
"Nic neberu, věř mi, čumba. Nejspíš to autorizovala CMWGE, věděla, že chrom jsem si přál už od osmi let."
"Od devíti."
"Cože?"
"Eh... nic."
"BTW, myslím, že jsem ji viděl. Měl jsem takový divný sen a myslím, že se mi zdálo o ní..."
"Snít o CMWGE je normální. Víš, že na Rule34 existuje celá sekce, kde..."
"Tu sekci zná každý, Tobby..."
"Hmm, oukej. Sry, že tě tak zpovídám, ale kdybych si nemyslel, že je to tou rukou, řekl bych, že máš normálně absťák. Viděl jsem už dost lidí, kterým jsme přerušili na terapii medikaci kvůli nějaké operaci a než se z nich dostaly některé psychoaktivní látky... no vypadaly trochu jako ty, a hlavně měli podobné hladiny-... ty si škrábeš předloktí té protézy?!"
"Je to chrom! A svědí mě... Tyhle fantomové stavy ve vejru nebyly, fork!"
"Vítej irl, čumba," pokrčí rameny Tobby.
"Pizda! Teda, chtěl jsem říct fork!"
"Hmmm... a se má MemeSis, btw?" nadhodí Tobby, který nezapomíná na svůj terapeutický výcvik.
"Nevím," pokrčím rameny, "Zdeltovaly s Míjou a Meme mi nechala jen krátkou zprávu, že musí něco zařídit. Už je to dost dlouho..."
"Asi jen vyrazily na nákupy nebo na manikúru, znáš holky, ne? Neboj, kdyby zachraňovaly HouGlo, určitě by daly vědět jeho největšímu hrdinovi, ne?" zasměje se Tobby.
"Hmmm... i tak my chybí. Obě. Hlavně ale-"
"-Meme, no jo, vy dvě hrdličky do toho teď musíte bušit víc než čerstvý 18+ do tříselné přípojky, nemusíš se chlubit."
"Chtěl jsem říct 'Míja', ale to máš fuk, my stejně-"
"Ano?" nakloní se Tobby dopředu, zvědavý na čerstvé drby o celebritách.
"Vejtaminit..." zarazím se. Ta myšlenka mi na pozadí běží už dlouho, ale byla příliš absurdní, než abych si ji naplno připustil. Na druhé straně v příběhové kampani LQs:Z/P jedna fans zdroguje rockeboye, aby se s ním vyspala, a pak mu dává nějakou drogu, co umí sehnat jen ona. A vy musíte ukrást ten recept, aby se jí mohl zbavit... Tohle je příliš komplikované, aby to dávalo smysl, na druhou stranu to MemeSisino odsouvání sexu až po volbách je podezřelé. Chci říci - je přece se mnou - musí pro ní být peklo se udržet.
"Umíš udělat chemickou analýzu?" zeptám se nakonec.
"Cože to?" podiví se Tobby.
"Nevím, jak tomu vy šprti říkáte, prostě stopy nějakých těch psychotropních látek."
"Těch běžných asi jo. Tak přece... vzal sis něco omylem? Máš původní obal?"
"Pošlu ti jedno brčko."
"V tekutinách bývají tyhle věci hlídané... nebo počkej, bojíš se, že ti něco podstrčili ti tvoji čumbové z Loukvods, že jo?! BTW jsou s nimi čím dál větší problémy. Posprejovali dokonce dva domy, ale si vyznačili teritorium - a přidali se k nim další lidi, co se sem nějak propašovali z Loukvods - nebo vlastně teď už z Majdexu."
"Jo, no... to vyřešíme potom. Lina je prim. Nova. Ale nejde mi o pití, uděláš stěr z venku..."

¡Cink! Trochu se rozpadáš, vynecháš svoji obvyklou hygienu/vlastní údržbu.
¡Cink! Nemůžeš jíst nebo pít, nebo něco neudržíš v žaludku.
¡Cink! Promluv si s někým o někom či o něčem, koho nebo co jsi ztratil.

Intent: Zjistit, zda/jak J35U5e droguje MemeSis. Použiji Spojení: Toby (přátelský hax0r a terapeut z Kliniky) - <2> a dám do toho Vůle <2>.

[Max Richter]

... cestou do RECON sekce ...

"Hele, Míjo, jsem moc rád, že do toho jdeš se mnou, fakt. Ale nemysli si, že CMWGE plnění přání nějak optimalizuje nebo balancuje. Přinejmenším ty svoje přání plní prostě tak, jak ji napadne, úplně bez ohledu na následky.

Si to vem - přála si hrdinu a probudila Cora. A podívej se na něj, magora, který obětuje cokoliv, aby se točily ty jeho kola věčnosti.

Přála si lidi bez technologií, a spískala tím návratáře. A kam to oni dotáhli? Do prdele, Míjo.

A přála si mladíka s mečem... a tak vzala ultimátní zbraň a dala ji do ruky komu? No Jesusovi! Tohle snad nepotřebuje další komentář, ne?"

Těžce vydechnu a pokrčím rameny. CMWGE si přála i Míju a taky si ji splnila. Jenom nevím, co za háček je v tomhle, tak to zatím nebudu řešit.

"Počkáme, kam nás to Corneliu vlastně vede a pak uvidíme, co dál, ju? Ale nepodceňuj CMWGE, prosímtě. Nechci, aby se ti něco stalo."

Spustíš projekt s aspoň jedním dalším studentem.

... během průchodu RECON sekcí ...

Jdu mlčky za Corneliem a s otevřenou hubou hledím kolem sebe. Dokonce i hudbu stáhnu na hranu slyšitelnosti, i když je mi dopředu jasný, o čem nám bude Cor vykládat.

Ale jak je tohle sakra možný? To tu je fakt kus lodi zapomenutý celý staletí? To je CMWGE tak blbá, že o tom neví? Doprdele práce, s každým dalším dnem přibývá jeden průser za druhým. A když už se zdá, že víme jak na CMWGE a dokážem to tu podržet pohromadě, vytáhne se Cor s tímhletím. Co s tím bude kdo dělat? A jak? S nějakou Elpis s IQ 6?

Padnu vysílením do čvachtavýho křesla a čumím na monitory, který pamatujou středověk. Tohle je vážně v hajzlu. Já se potřebuju soustředit na překopání nejsložitější AI vůbec a on mi dá přístup k... k tomuhle.

Zatočí se mi hlava jako při rychlým odpojování od vejru a málem vrhnu snídani. Předkloním se a popadnu za spánky. Záblesk jasného světla mě oslepí a když se rozmžourám, vidím to tu všechno jinak. Chodby jsou sterilně bílé a čisté. Světla neblikají a podtrhávají klidnou atmosféru. Za přepážkami čekají k nastartování čtyři raketoplány s palivem a posádkou. Vedle máme k naložení genetickou laboratoř, banku se vzorky DNA a RNA, G.E.C.K. a spoustu dalších skvělých věcí, se kterýma máme šanci na osídlení planety větší než nula celá prd. Cor se usměje, vypustí bambilión družic a já... se konečně pobliju.

"Eh, pardon, tíha okamžiku," vyhrkám ze sebe a odstrčím překvapeného generála zpátky k problikávající prastaré konzoli. "To bude dobrý, fakt."

Utřu si pocachtanou pusu do rukávu, postavím se a znova rozhlídnu kolem sebe. Ne, fakt se mi tohle nezdá.

"Ptáš se, co bysme měli udělat? Eh... my s Míjou se teď kouknem na CMWGE, jak ji udržet klidnou a nápomocnou, aby nám to tu celý nerozložila na prvočinitele. A s tímhle... takhle - pustím si nějakou hudbu před spaním a pak ti dám vědět, oukej?"

Max byl zasažen nepřízní osudu, z RECON sekce propadl zoufalství a krátkému deliriu.

[Corneliu Pillat]

"To je brilantní, Míjo...heh, připomínáš mi někoho koho jsem znal dávno...doktorku Krichkoff...taky se zabývala lidmi a jejich potřebami, taky byla taková...zářná...", hořce se pousměje a pokýve hlavou, "Já už asi až moc často pro Lidstvo nevidím lidi...Maxi! Pozor kam bliješ....pizda práce...nojo, ten výhled skrz podlahu je znepokojivej, viď?"

Corneliu Maxovi zkusí pomoct získat balanc, sám se narovná a svraští obočí. Jeho reakce ho zaskočí, ale když Max promluví, zarazí se. Sedne si do křesla, natáhne nohy a zamyšleně si podepře bradu dlaní.

"Co udělat s tímhle crapem vím, nebo tuším, Maxi, myslel jsem co dělat obecně pro HoGlo. S CMWGE je něco v nepořádku? Když používáš obraty jako 'udržet klidnou' a 'rozkládání na prvočinitele'...", povytáhne obočí a sklouzne jedním okem z Maxe na Míju a zpátky, "A ty jí chceš k něčemu přimět...Jak moc se to tady podělalo? Hmmm...jasně, lidský přání. Kvůli těm volbám a mumraji je CMWGE ve zmatku a neví, čím přáním dá přednost? To je to až tak zlý? Pizda...ale bude vůbec schopná po volbách...poslouchat přání té rady a prioritizovat ho výš? To teď řešíte??"

Poškrábe se ve vousech na bradě a pak se zase hořce ušklíbne, když si něco uvědomí.

"Jo...pro Lidstvo už nevidím lidi. Už ani vás. Já na vás navalil problém co žere mě...a neptal se na ty vaše. Nebo jak se vlastně máte. Po pravdě, oba vypadáte, že jste si prošli svým vlastním peklem, co jsem byl pryč. A první co udělám je, že vás tahám sem, řeknu vám jobovku a tu máte, zachraňujte svět.", potřese hlavou a povzdechne si, "To je k vám oběma strašně nefér a pardon za to. Často zapomínám, že tady máte...domov. Prožili jste tu život. Ach Matko...a jste tak mladí. HoGlo, CMWGE, to je svět, co jste znali. Nemáte pocit, že jste jako ve vězení a sedíte na tikající bombě s porouchaným displejem na odpočet. Tak rád bych prostě nasedl do raketoplánu a letěl hned tam dolů, políbit pevnou zem, pozorovat oblaka, cítit vítr ve tváři. Tak moc jsem se těšil, že až se proberu ze stáze, nebudu už muset bojovat žádné bitvy, rozhodovat o druhých nebo řešit průsery, že budu zkoumat, objevovat, radovat se z toho, že dělám něco produktivního a tvořím pro druhé a pro budoucnost...ale to bude muset počkat. Zase. I když..."

Přinutí se odvrátit zrak od planety a znovu se obrátí k dvojici mladších lidí.

"Míjo, s tím 'tutoriálem pro začínající kolonisty' je to skvělý nápad. Podle původního plánu se tím taky měl někdo zabývat, můžeme zkusit zjistit kdo a jaký měli noty. Uvítám jakoukoliv pomoc, spolupráci nebo zpřesnění zadání...mám trochu generační problém a začínám si to hořce uvědomovat. Úplně si nejsem jistý, jak některý věci podávat...nepozemšťanům.", ušklíbne se, "Půjde to dokupy s tím, jak nám sem a na Můstek budou chodit detaily o Ráji. Můžeme udělat něco smysluplnýho pro druhý a připravit je, ukázat jim ty možnosti a výhledy, nadchnout je...jo, zní to dobře a rád se do toho pustím."

Pousměje se a pak sklouzne opět k Maxovi.

"Mimochodem, Maxi...nebýt tebe, nikdy bych si na tuhle část lodi nevzpomněl a kdo ví, jestli by jí někdo našel a odemkl. Takže díky za to a mělo to smysl. Visím ti za to...a vám oběma za záchranu kejháku tam u pečeti. Takže jestli můžu zase pomoct já vám, stačí říct. Jestli vás teda napadá k čemu vám taková živoucí fosílie může být dobrá...teď si připadám spíš do šrotu."

Vyjádřil své zaujetí něčím nebezpečným a nezodpovědným - průzkumem planety, v téhle situaci na HoGlo.
Přiznal se ke svým tajným touhám.

[Max Richter]

... RECON sekce ...

Utřu si zpocený obličej a znovu pomalu Corovi vysvětlím, jak se to má s tou CMWGE a její nutkavou potřebou plnit si svoje vlastní přání. Mluvím pomalu a srozumitelně, aby i Míja pobrala, že tohle je tak trochu průser. Zároveň s vysvětlování vytáhnu z torny starou vejrovou helmu, kterou jsme s Míjou splašili cestou sem, a koukám kolem po konektoru. Jestli je tu link až na můstek, bude tu i přípojka.

"Takže tak," zakončím výklad a napíchnu se do sítě. "Praktickou přípravu na kolonizaci nechám na vás, Míja má fakt parádní nápady, kam se na ně hrabu, a já si na chvíli odběhnu, mám tu urgentní hovor."

Během loading screenu vytáhnu hlasitost v uších na max a vrátím klip, který mi běhá před očima už pár minut na začátek. Snad to nijak nerozeseru.

Nevím proč, ale holka v tom starým videu mi připomíná CMWGE. Jak přechází její šaty do různých barev, vypadá chvílema trochu jako Gé, pak jako BíBí, jindy jako ta klasická, hlavní prdlá CMWGE. A v těch scénách na pozadí vidím místa, který znám z Majdexu, takže je jasný, že tohle mě někam vede. A já se nechám vést.

Max se přepnul do svého fatalistického já a následuje hudbu.

Připojím se přímo do mapových podkladů Majdexu, místa, kde jsem posledně skončil. Zas jsem v simulovaném parku, na trávě mezi správními baráky. Ale něco je špatně. Jsem tu jenom já a CMWGE, žádný další avatar. Přemýšlím, co za trik tohle je, ale CMWGE mi zmizí mezi stromy a vyběhnu za ní. Borovice se promění v jakousi palmou a my vylezeme pod žhavým sluncem na místě, které nepoznávám. Je ale jasný, že jestli se mám konečně dostat někam dál, bude to skrz nová místa ve vejru, takže to dává smysl. CMWGE mi zmizí v záblesku slunce a přetáhne mě do hlubokého lesa. Je tu klid a příjemně. Trochu mi to tu připomíná Corovu simulaci, možná sem něco z ní leaklo, ale taky může jít o pravděpodobný scénář klimatu v Ráji. Chvíli sleduju CMWGE mezi hustou zelení a pak se stínem protáhneme dál. Simulace se přesune na další neznámé místo, louku, ze které vidím až na kraj světa, ale přitom nic nepoznávám. Vidím v tom jasný vzorec střídání známého a neznámého, ale začínám se ztrácet v tom, co vlastně bude dál.

CMWGE mě postupně vede na širokou planinu připomínající betonové parky oddechu, k tiše šumícímu moři, které Majdexani znají jen z terapeutických vejrových simulací, a nakonec se zastaví u hlubokého jezera ve skalách.

Scéna sice pořád připomíná simulovanou volnou přírodu, ale já už chápu, kam tohle všechno míří! Kontury skal, tvar vodní plochy - jsme zpátky pod budovou muzea, u vylitého bazénu a pod terminálem k Archivům! Srdce se mi divoce rozbuší - jasně, že mě tohle vede sem! A CMWGE pořád ještě nemá jasno v tom, jestli mě tu chce a nebo nechce. Pořád neví, co si vlastně chce přát!

Stejně jako CMWGE v klipu se nadechnu a krok po kroku vlezu do jezera. Voda se nade mnou zavře, já otevřu oči a vystoupím znovu před branou Archivů. Pfff... jsem zpátky.

Cestuješ kampusem po zvláštních cestách.


"Nerušit!" zabručím do reálu a svojeho avatara opatrně posunu dál.
"Můžeme tu čekat nějaké zabezpečení, BíBí?" zeptám se v simulaci.
"Určitě. Tohle místo má být přístupné jen vyvoleným, určitě ne tobě."
"Ale žádný strach, Maxi. Uklidni se a soustřeď. CMWGE známe, přijdeme na to, jak se bezpečně dostat dovnitř, že ano?"
"Jistě, děvčata," kývnu a chytím své dvě průvodkyně za ruce.

Společně naše trojice projde branou a já si konečně pořádně prohlídnu tohle nepopsatelné místo. Jestli tu je nějaké zabezpečení, najdu ho. Je to vlastně skoro stejný jako razie v LQ. Jenom tady dělá sekuriťáka sama CMWGE. Aspoň teda doufám. Jestli to tu navrhoval někdo jiný, ještě před CMWGE, mohl by to být až ironicky překvapivý průšvih. Ale už konečně do práce - Maxi, BíBí a Gé, co je tady na archivech podezřelé?

Max je zpátky ve svém racionálním já a systematicky postupuje dál.

HG, průzkum Archivů bude určitě zkouška. Musí být. Takže Maxův záměr je "Dostat se přes nástrahy dovnitř do Archivů" pomocí své dovednosti Cit pro zvláštnosti, která umí odhalovat i zranitelná místa (2). Max pro hledání zvláštních míst musí hledat smysl v symbolech souvisejících s nějakým zabezpečením (Pouto 2). Taky věřím, že Max brzy zjistí, že se do Archivů ani moc dostat nechtěl (Nástroj 2). A přihodím k tomu vůli (2). Klidně to nechejme otevřené, ať zdejší šmejdění stojí za to. Jo a kdyby CMWGE nebo někdo jiný Maxovi ve vstupu aktivně bránil, musí počítat s tím, že hustý (1) Max už dopředu tuší, co se na něj chystá.

A Core, Míjo, pokud byste si potřebovali s Maxem něco vyřešit, přes vejrovou helmu pořád tak trošku vnímá.