Vztahy a/nebo manželství

Argonantus · Příspěvek od **Argonantus** » 10. 1. 2007, 22:43

Je to děsně jednoduché; jde o demonstraci, že se nebojíš.
Nic víc.
Jinak by mohli být bez papíru.
Ale říci veřejně, že do toho jdeš, znamená, že nemůžeš vycouvat.

Raven · Příspěvek od **Raven** » 11. 1. 2007, 14:58

nikdy jsem nechápal, proč někdo potřebuje papír na to, aby měl s někým vztah...

Výjimečně s Tuk Enekem souhlasím.

Můj názor je takový, že manželství vztah trvale změní a to k horšímu.

Navíc... manželství, to je něco, co vás trvale upoutá k tomu druhému. Vztah se pak stane spíše povinností.
Kdežto žít jen v jakémsi pomyslném spojení- vztah s partnerem neudržuje jakýsi váš pocit povinnosti, ale to, že sami chcete, že si to přejete.

sirien · Příspěvek od **sirien** » 11. 1. 2007, 15:04

Jistě, to je poměrně ověřená věc. Mimo jiné viz také Erich Fromm - Mít nebo Být (o rozdílu vlastnického a "jsoucího" přístupu k životu, nejen k majetku, ale i k sobě samému, vztahům... atd. Trochu předpojaté jeho názorovou orientací, ale i tak velmi, velmi poučné)

Jerson · Příspěvek od **Jerson** » 11. 1. 2007, 15:12

Kouzám, že nezávislost na komkoliv a čemkoliv je ještě stále v módě. Jelikož jsem druhý stav zatím nezažil, zdržím se hodnocení manželství, jen řeknu, že žít na horomádce bez závazků dokáže kde kdo.

Ale nečekal jsem, že jedním OT příspěvkem vyvolám takovou diskusi

)

-------------------

Pod čarou - viděl jsem nový smajlík

:-°(

Vcelku vtipný, uhodnete to bez googlu?

Příspěvek od **Conlai** » 11. 1. 2007, 15:22

Jerson: Ehm, tipnu... Je to Jiří?

Eleshar_Vermillion

No já bych řekl, že ta institucionalisace pak může tomu vztahu pomoci přežít i nějaké hlubší krise, ne? Je to pouto, to jistě... a jak vidno, ne každý asi má tu odvahu nechat se připoutat, aby když se něco podělá, mohl snáze utéct.

Raven · Příspěvek od **Raven** » 11. 1. 2007, 15:35

Kouzám, že nezávislost na komkoliv a čemkoliv je ještě stále v módě.

Ale já nemluvím o nezávislosti- mluvím o POVINNOSTI a to je rozdíl...

sirien · Příspěvek od **sirien** » 11. 1. 2007, 15:35

Jerson: Ten znám už dlouho. Vyrukovat s nim já, hned mě půlka Fóra seřve za politickou nekorektnost a provokaci.

Conlai: Ano, je to pra... Jiří.

Výraz "žít na hromádce" jsem vždycky nesnášel. Je dokonale pohrdavej, a myslím že docela dobře vyjadřuje takovou tu zakonzervovanost - pche, oni to dělají jinak.

Otázka totiž zní - pokud se nějaký vztah propadne do krize, že ho drží po hromadě jen nějaký cár papíru... je to vlastně ještě "vztah"? Vztah je něco, co je oboustraně obohacující. Pokud se v něm obě strany dusí, tak proč existuje? Nebylo by pro obě strany lepší se rozejít?
Nečekám, že bychom se na odpovědi shodli, asi bude mít každý jiný názor. Ten můj je, že žijeme jen jednou. Žít s někým koho milujete je určitě hezké, ale žít s někým ke komu už nic necítíte je... plýtvání.

A co se týče toho závazku... nemyslím. Rozvody jsou dneska běžné, a snaha Hollywood aby se jako cosi běžného vnímaly, je jen vrcholek ledovce. Ten závazak kulturně slábne, co bylo před třiceti lety pohoršující, je dneska tak běžné, že se nikdo nepozastaví. Pokud ještě nějaký vztah je, pak krizí projde... nebo možná ne. Pokud ale už žádný vztah není... tak snaha ho oživit je doslovná - znovuvytváření něčeho, co už neexistuje. Vlastně to je snaha žít z minulosti - z něčeho, co už minulo. Jenže to není, jako znovupostavit dům, který vzala povodeň, vztahy jsou složitější, a hlavně - jsou iracionální. Jak si všichni z nás zkusili, nevznikají na požádání, ani na požádání nezanikají.
Jednou mi byla jednou dívkou položena otázka: "Proč máš zájem zrovna o mě?". Přiznávám, že mě vyřadila. Nevěděl jsem, co říct... proč? Proč ne? Prostě ten zájem o ní vznikl, nedokázal jsem vysvětlit proč. A právě proto, ale nejen proto, myslím, že obnovovat vztah, který zanikl, je hloupost.

sirien · Příspěvek od **sirien** » 11. 1. 2007, 15:40

Dodatek (přispívá se tak rychle že nevim jestli bych stihnul EDIT

):
Jde o to, že lidé se mění. Lidé kterými jste byli před pěti lety už neexistují, za pět let nebudeme existoovat my. Lidská osobnost je proces, měníme se, naše zvyky, názory... pokud jsou ěnjací lidé spolu deset let, a stále se milují - tak si musíte uvědomit, že ten, koho teď milují, je někdo úplně jiný, než do koho se zamilovali.

A pokud se lidé po několika letech nemilují, tak už to nejsou ti, kteří se do sebe kdysi zamilovali. Takže "obnova" vztahu je svým způsobem i snaha naroubovat vztah dvou jiných lidí na lidi, kterých se tenhle vztah netýká.

Invictus · Příspěvek od **Invictus** » 11. 1. 2007, 15:43

2Sirien: Díváš se na to pouze z jednoho hlediska, což vede k značné idealizaci, a redukci pojmu manželství a vztah.

Naoki · Příspěvek od **Naoki** » 11. 1. 2007, 15:48

jsem pro to abychom tyhle názory o manželství hodili do topicu a tam se bavili, nechci totiž psát co si o tom myslím sem (protože by to znova vyvolalo patřičnou diskuzi a už by to nebyl rozličný pokec

)

Fritzs · Příspěvek od **Fritzs** » 11. 1. 2007, 15:50

Ehm, když už ste u toho manželství... tuším, že bylo půvedně zavedený, kvůli zlepšení postavení ženy ve společnosti (žít v polygamním vztahu se třema ženskejma a jedním chlapem nebylo pro ty ženský nic záviděníhodného...) a zefektivnění produkce potomstva...

Jerson · Příspěvek od **Jerson** » 11. 1. 2007, 15:52

Sirien píše:Dodatek (přispívá se tak rychle že nevim jestli bych stihnul EDIT ):
Jde o to, že lidé se mění. Lidé kterými jste byli před pěti lety už neexistují, za pět let nebudeme existoovat my. Lidská osobnost je proces, měníme se, naše zvyky, názory... pokud jsou ěnjací lidé spolu deset let, a stále se milují - tak si musíte uvědomit, že ten, koho teď milují, je někdo úplně jiný, než do koho se zamilovali.

Siriene, ty jsi mlád (a píšu to s vědomím, že jsem jen o pár let starší), takže se ti ani nedivím. Ostatně také mezi 16. a 25. života se lidé mění asi nejvíc, tedy u nás. Potom už jsou změny mnohem pozvolnější.

Nějaké krize vztahu budou asi vždy, ale ne vždy to musí znamenat, že vztah zanikne a nedá se ani obnovit.
Na druhou stranu kdo se nechce ženit a vdávat, tak nemusí, nikdo ho k tomu přeci nenutí, takže proč proti manželství brojit?

RAven píše:Ale já nemluvím o nezávislosti- mluvím o POVINNOSTI a to je rozdíl...

Které povinosti máš namysli, pokud jde o manželství? Jinak povinnosti a nezávislost mají k sobě blízko, přesněji čím víc povinností, tím méně nezávislosti.

Co se týká jména, dneska můžou stejně dobře manželé používat rodné příjmení manželky, tak co ...

sirien · Příspěvek od **sirien** » 11. 1. 2007, 16:00

Odděleno

Raven měla namysli rozdíl mezi dobrovolnou povinností - budu se o svojí partnerku starat, i když se mi to nehodí, protože jí miluju a chci to tak, a vnucenou povinností - k té ženě už nic necítím, nemám zájem se o ní starat když je nemocná, ale MUSÍM, protože jsme manželé. Vnímám to podobně. Dobrovolný závazek je něco úplně jiného, než vnucená povinnost.

Ano, lidé našeho věku se mění nejrychleji... ale to neznamená, že se starší lidé nemění.

Fritzs: ehm... ne tak úplně

Jerson · Příspěvek od **Jerson** » 11. 1. 2007, 16:04

Manželství bylo zavedeno kvůli dětem, pokud se nepletu - aby bylo jasné, kdo se o děti má postarat a hlavně po kom budou dědit.

Siriene, když se o manželku nebudeš chtít starat, tak tě těžko někdo donutí, tedy skutečně donutí.
Nicméně když máš manžeklu, tak jí nemůžeš říct "tohle je můj byt, vezmi si své fakany (stejně nejsou moji) a táhni" - a o tom to je (kromě mnoha jiných věcí).