Války napříč staletími (se zvláštním zaměřením na Rusko)
Moderátor: Faskal
-
jjelen
- Příspěvky: 2685
- Registrován: 27. 7. 2010, 16:23
Války napříč staletími (se zvláštním zaměřením na Rusko)
Myslím, že takto obecné téma tu zatím není?
Kdyžtak poprosím moderáory o přesunutí a smazání
Plus asi vynechá, že SSSR nebyly jen Rusové
A že bez Stalinovi podpory (pakt Molotov-Ribbentrop, suroviny, možná i nějaké "urmavňování" komunistů ve Francii a jinde?) by se na začátku Hitler možná tak daleko nedostal...
Jinak si dovoluji vyrobit nové téma, ať tu moc neplevelíme touhle historickou odbočkou, která se současným děním v USA zas tolik nesouvisí
Kdyžtak poprosím moderáory o přesunutí a smazání
Přínos SSSR k porážce Hitlera určitě neradno podceňovat, by´t byl menší, než bude Putin tvrdit.
Plus asi vynechá, že SSSR nebyly jen Rusové
A že bez Stalinovi podpory (pakt Molotov-Ribbentrop, suroviny, možná i nějaké "urmavňování" komunistů ve Francii a jinde?) by se na začátku Hitler možná tak daleko nedostal...
Jinak si dovoluji vyrobit nové téma, ať tu moc neplevelíme touhle historickou odbočkou, která se současným děním v USA zas tolik nesouvisí
-
Paul
- Příspěvky: 1560
- Registrován: 31. 8. 2017, 11:19
Re: Války napříč staletími (se zvláštním zaměřením na Rusko)
Udělal jsem si radost a místo čtení spousty dalších knih, které mám na seznamu, jsem po roce, kdy mi jenom ležela na poličce, konečně otevřel knihu Украинская война. Встречное наступление* od Vladimira Širogorova. Název je pro českého čtenáře trochu klamavý; nejde o současnou válku na Ukrajině, ale o války o nadvládu nad východní Evropou v 16. století. Rád bych se jim v budoucnu věnoval trochu více a vrátil se zejména k livonské válce, ale jestli se mi to podaří, je ve hvězdách. To ale není žádný problém pro to, abych sem dával některé zajímavosti, na které narazím (i když původně toto téma bylo zamýšleno úplně jinak).
Začít můžeme dvěma pochody na Kazaň na konci 40. let 16. století. Na moskevském trůně tehdy seděl mladý car Ivan IV a pozornost ruské zahraniční politiky se soustředila zejména na východ a jih. Polsko a Litva sice představovaly silné nepřátele na západě, to nejhorší a zároveň existenční ohrožení pro ruský stát ale přicházelo ze strany dalších nástupnických států Zlaté hordy: z Kazaně a zejména z Krymu, který se pod vedením chána Sahib Gireje transformoval ve skutečnou vojenskou mocnost. Války, které Moskva v této době vedla, směřovaly zejména k ustanovení hegemonie na východě, případně napůl zoufalému odražení dalšího krymského tažení, které nezřídka došlo až k Moskvě.
V zimě 1548/49 a poté 1549/50 to ale byli Rusové, kdo vytáhl na své sousedy. V obou případech se rozhodli využít zmrzlé řeky jako náhradu cest, díky čemuž by byli schopni přivézt svá obléhací děla poměrně snadno až k samotné Kazani. Poprvé jejich záměry ale zmařila obleva, která přišla příliš brzy: nedlouho poté, co moskevské vojsko vyrazilo z Nižního Novgorodu, začal led tát a praskat, takže ke Kazani dále pochodovala jen ruská pěchota. Sama však nedokázala město dobýt a musela se stáhnout.
Podruhé přálo Rusům štěstí o něco déle. Jejich vojsko přišlo až pod Kazaň, kterou oblehlo a s pomocí svých děl nadělalo na pevnosti a jejích obráncích veliké škody. Po několika děl však opět přišla obleva, která s sebou místo chumelenic přinesla vydatné deště. Obléhatelé nemohli najít kousek suchého místa pro své tábory a deště byly údajně tak husté, že se ani pořádně nedal rozdělat oheň, u kterého by se zmoklí a zmrzlí muži mohli ohřát. I druhý pokus o to dobýt Kazaň silou proto skončil ústupem zpět na vlastní území.
Rusové se ale pod Kazaň později vrátili a nakonec se jim podařilo ji získat celou. To už je ale na jiný příspěvek.
* ШИРОГОРОВ, Владимир, 2019. Украинская война. Встречное наступлений. Москва: Молодая гвардия. ISBN 978-5-235-04091-5.
Začít můžeme dvěma pochody na Kazaň na konci 40. let 16. století. Na moskevském trůně tehdy seděl mladý car Ivan IV a pozornost ruské zahraniční politiky se soustředila zejména na východ a jih. Polsko a Litva sice představovaly silné nepřátele na západě, to nejhorší a zároveň existenční ohrožení pro ruský stát ale přicházelo ze strany dalších nástupnických států Zlaté hordy: z Kazaně a zejména z Krymu, který se pod vedením chána Sahib Gireje transformoval ve skutečnou vojenskou mocnost. Války, které Moskva v této době vedla, směřovaly zejména k ustanovení hegemonie na východě, případně napůl zoufalému odražení dalšího krymského tažení, které nezřídka došlo až k Moskvě.
V zimě 1548/49 a poté 1549/50 to ale byli Rusové, kdo vytáhl na své sousedy. V obou případech se rozhodli využít zmrzlé řeky jako náhradu cest, díky čemuž by byli schopni přivézt svá obléhací děla poměrně snadno až k samotné Kazani. Poprvé jejich záměry ale zmařila obleva, která přišla příliš brzy: nedlouho poté, co moskevské vojsko vyrazilo z Nižního Novgorodu, začal led tát a praskat, takže ke Kazani dále pochodovala jen ruská pěchota. Sama však nedokázala město dobýt a musela se stáhnout.
Podruhé přálo Rusům štěstí o něco déle. Jejich vojsko přišlo až pod Kazaň, kterou oblehlo a s pomocí svých děl nadělalo na pevnosti a jejích obráncích veliké škody. Po několika děl však opět přišla obleva, která s sebou místo chumelenic přinesla vydatné deště. Obléhatelé nemohli najít kousek suchého místa pro své tábory a deště byly údajně tak husté, že se ani pořádně nedal rozdělat oheň, u kterého by se zmoklí a zmrzlí muži mohli ohřát. I druhý pokus o to dobýt Kazaň silou proto skončil ústupem zpět na vlastní území.
Rusové se ale pod Kazaň později vrátili a nakonec se jim podařilo ji získat celou. To už je ale na jiný příspěvek.
* ШИРОГОРОВ, Владимир, 2019. Украинская война. Встречное наступлений. Москва: Молодая гвардия. ISBN 978-5-235-04091-5.
Slovanologie.cz – Historici a hamburgery: Malé velké detaily v historickém výzkumu