Předmoderní logistika

[Vallun]

Vétšinu cesty do Lipska lze taky docela pohodlně lodí....

[Paul]

Jj, to by taky šlo.

ORBIS má pro civilní lodě rychlost nějakých 60 km za den, pro vojenské to jde po proudu ke stovce. Za tři dny by se to asi dalo za podobných podmínek stihnout.

[Paul]

Ještě ke spolehlivosti informací, které se dají získat od místních: v 18. století psal Mořic Saský ve svém manuálu Mes Reveries, že lidé, kteří žijí v horách, neznají průsmyky a cesty, které se mohou vojevůdci hodit, protože je nikdy nepotřebovali používat. Své okolí také znají by tradition a jemu se mnohokrát podařilo dokázat, že informace, které mají místní, jsou špatné (s. 90–91).

Ten manuál sepsal v horečkách a informace v něm jsou z 50 % zcela fantaskní a nesmyslné, z 50 % pak velmi spolehlivé a většinou není moc snadné přijít na to, do které padesátky konkrétní kapitola patří. Jeho poznámka v tomto případě ale podle mě patří spíše mezi ty trefné a ukazuje, jak na tom byly znalosti místních obyvatel.

---
DE SAXE, Maurice, 2007. Reveries on the Art of War. Mineola, New York: Dover Publications. ISBN 978-0-486-46150-2.

[hanss]

On by ty Avary... Mongolů; je taky možné, že to fungovalo sofistikovaněji, měli vzadu nějaký zásobovací konvoj s vozy, který zásoboval ty koníčky vpředu.

Koně nekrmili zásobami z vozů, koně krmili trávou ze stepi. Popisy mongolských (a předtím tureckých) tažení zmiňují věci jako "počkali až vyroste tráva", "z plánované trasy tažení pár měsíců předem odehnali místní kočovníky aby byla step nevyjedená".

Lidi taky nekrmili zásobami z vozů, ale jednoduše hnali s armádou stáda ovcí.

Příklad: rok 1124, 200 jezdců hodlá přejet Gobi z jihu na sever, tak vyptali od Ongutů nezbytné minimum: 400 koní (k těm 200 co už měli), 20 velbloudů a 1000 ovcí.

[ilgir]

Jj, to by taky šlo.

ORBIS má pro civilní lodě rychlost nějakých 60 km za den, pro vojenské to jde po proudu ke stovce. Za tři dny by se to asi dalo za podobných podmínek stihnout.

Z Prahy do Mühlbergu po Labi (250 km) a pak po souši zbývajících 70 km do Lipska. Možné to je, ale i tak mi to přijde jako dost ambiciózní. Určitě by se to dalo zvládnout na kole, ale to asi pan kardinál nemyslel.

Lidi taky nekrmili zásobami z vozů, ale jednoduše hnali s armádou stáda ovcí.

A dojili kobyly.

[Paul]

Určitě by se to dalo zvládnout na kole, ale to asi pan kardinál nemyslel.

Je toto jen další důkaz, že lidé doby Jana Husa byli v kontaktu s bytostmi z jiných světů, které jim daly technologie daleko za jejich vlastními možnostmi? Dozvíte se v další epizodě Vetřelců dávnověku.

...čímž by byla tato záležitost prozatím uzavřena.

[York]

Ale kdeže, kolo přece znali už staří Sumařeni

(Jen se na něm dost blbě jezdilo.)

[Cor]

"Cyril a Metoděj přišli o kolo roku 863."
Jasný důkaz toho, že bicykl se v té době běžně používal. A že se tu kradlo už tehdy.

[hanss]

A dojili kobyly.

A když nebyla kobyla, dala se pít koňská krev. Asi tedy jen z těch nadpočetných zásobních koní.

[Paul]

Narazil jsem na zajímavý problém: podle Gabriely Dreslerové pochází z lokality v České republice spadajících do 9. století jen velmi málo kostí oslů, mezků a mul na to, abychom mohli uvažovat o místním chovu. Exemplář z Pohanska, jehož kosti ve svém článku popisuje, považuje za zvíře, které na Moravu přišlo z ciziny a které svědčí o tehdejších kontaktech s jihovýchodní Evropou.

Otázkou tedy zůstává, kdo Moravanům nosil zásoby.

[ilgir]

S kostmi je ta potíž, že se využívaly jako surovina, ne? Takže obecně si archeologové musí vystačit s tím málem, co se náhodou zachovalo. A vyvozovat z toho závěry o četnosti čehokoli je tedy problematické.

[Paul]

Sice se používaly, ale ten korpus nálezů je dost velký na to, aby se z něj daly vyvozovat závěry o zastoupení jednotlivých druhů. Kostí muselo být tolik, že by je nedokázali všechny (a celé) zpracovat, i kdyby chtěli, takže většina z nich skončila někde na smetišti.

[Vallun]

Na dobrém (a na chudém) hospodářství kosti nenajdeš, říkaval muj děda...

[York]

Pěkný video k problému zásobování pochodující armády: The wagon tyranny of logistics - a ramble including the Domesday Book. První část vysvětluje problém s nošením paliva nebo potravy na vlastních zádech, to určitě znáte. Druhá je zajímavější - na základě dat o středověký popupaci v Anglii ukazuje, jak cestuje armáda, která zásobování řeší lootováním vesničanů (začíná tady).

Vychází mi z toho, že problém s přechodem hor pro armádu není ani tak v neprůchozím terénu, ale v kombinaci pomalýho cestování a toho, že tam nežije dost lidí, který může pochodující armáda okrádat.

[Paul]

Díky za odkaz.

Problematická tam jsou trochu letadla, které zmiňuje v souvislosti s jejich dlouhým dosahem a jejichž logistika je na delší debatu, ale celkově je to podle mě první část videa dobré shrnutí základů logistického umění.

Nicméně, k tomu výpočtu: víceméně takto vypadají i logistické studie, které se týkají středověku, i když většinou se jedná spíše o abstraktní výpočty než že by někdo zkoumal konkrétní přesuny (což je většinou dáno stavem pramenů, které máme. Sledovat vojsko den po dni je na základě toho, s čím jsem se zatím setkal, možné většinou až v raném novověku). Problém s jeho předpoklady je ale jediná osa přesunu. Pro deset tisíc mužů je to podle mě málo a i když počítá s tím, že armáda na pochodu bude vysílat pícovníky do všech směrů, je už jenom kvůli plenění lepší rozdělit vojsko do více proudů a nechat jeho části pochodovat v nevelké vzdálenosti od sebe, zvláště pokud je síť cest tak hustá jako v tomto videu.

Benefitem tohoto rozhodnutí jsou lepší možnosti manévrování, průzkumu a zvýšení rychlosti přesunu; problém pak většinou představuje to, že protivník má o něco lehčí práci s ničením samostatných proudů. S trochou koordinace, husté sítě cest a vojenského štěstí to ale není až tak riskantní podnik, zvláště pokud je nepřítel ještě daleko.

Druhá věc jsou mlýny. V raném novověku pokud vím určitou roli v logistice hrály, ale ve středověku si tím tak jistý nejsem. Vojenské operace v RN se nicméně odehrávají na mnohem větším území a s mnohem většími armádami a také trvají mnohem déle, takže pro využívání mlýnů měli velitelé mnohem více prostoru. Ve středověku bych si tím tak jistý nebyl, i když myšlenka je to zajímavá.

Nakonec je tady ještě ten faktor, že vojska si s sebou nějaké zásoby brala a nespoléhala se jen na to, co ukradla nebo koupila od místních. Teoreticky to šlo, pokud se armády neustále pohybovaly po nedotknutých územích, což šlo na nájezdu, ale klasické operace, při kterých mělo dojít na obléhání hradů a měst, manévrování okolo protivníka a případně také návraty po stejné cestě, se bez trénu neobešly.

Vychází mi z toho, že problém s přechodem hor pro armádu není ani tak v neprůchozím terénu, ale v kombinaci pomalýho cestování a toho, že tam nežije dost lidí, který může pochodující armáda okrádat.

Těch problémů je více a je těžké určit, který z nich je horší.

Nízká hustota osídlení je rozhodně problém, ale ten se objevuje i v některých částech nížin a středověké armády si s ním uměly poradit tak, že si zásoby braly s sebou. To však komplikoval právě špatný terén, do kterého bylo těžké najet s vozy, takže se podle mě jedná spíše o kombinaci dvou nepříznivých faktorů než o to, že by byl jeden z nich horší.

Hory ale také omezovaly množství cest, po kterých mohly táhnout jednotlivé proudy, takže se jejich počet zmenšoval a tvořila se jedna dlouhá kolona táhnoucí průsmykem. Pokud chtěl vojevůdce postupovat rozděleně, často musel vyslat části své armády po dvou velmi vzdálených osách, což mu bránilo koncentrovat síly, když na to došlo. Zároveň byl terén velmi důležitý, pokud se nepřátelská vojska nacházela blízko sebe, protože jedna ze stran mohla na úzkých cestách postavit záseky a velmi snadno blokovat i mnohem silnějšího protivníka. Dobře to ukazují zejména války mezi Čechy a Karlovci/Otony/kýmkoli, kdo zrovna vládl v Říši od 11. století dále, pro které bylo rozhodující kdo dříve obsadí který průsmyk.

Celkově jde hlavně o to, jestli se to pohoří nachází na vlastním nebo cizím území. Pokud je v tvém vnitrozemí, tak se většinou dá nějak obejít (viz francký pochod ze Saska k Dunaji roku 803: zatímco Karel Veliký jel skrze Hyrkánský hvozd, aby tam mohl lovit, jeho armáda šla "lepšími cestami"), případně se v jeho předhůří dají postavit základny, které ti umožní přechovávat dost potravin na to, aby přechod hor nebyl moc velký problém (patrně situace na témže území roku 805, kdy jím prošlo francké vojsko táhnoucí do Čech). Píšu teď hlavně o raném středověku, ale předmoderní společnosti dokázaly transportovat i docela velké objemy potravin tam, kde se jim to hodily, pokud měly dostatek času a vůle, vhodné podmínky a dostatečně komplexní organizaci, takže přechody průsmyků a pohoří na vlastním území nebyly až tak hrozivé.

Něco úplně jiného to bylo na území protivníka, ale tam nezpůsobovala vojevůdcům bolest hlavy jen logistika, ale i manévry nepřítele.