Předmoderní logistika

[Jerson]

Ano, to myslím. Třeba tažení z Francie do Jeruzaléma po souši.

[Paul]

jedna je pravidlo, že tažení - křížová výprava - má trvat omezenou dobu, typicky 40 dnů. Nemusí to být pro srandu krtků, ale spíš je za tím vědomí, že po tolika dnech provozu se začnou vozy rozpadat, meče jsou tupé, jídla málo, zraněných moc, prostě to nelze běžnými improvizovanými metodami zvládat.

Dává to smysl, nad opotřebením materiálu jsem nikdy moc nepřemýšlel, ale je fakt, že se opotřebovávat musel a že to omezovalo délku tažení. Z karolinské doby si z hlavy vzpomenu na tažení do Čech roku 805, které mělo trvat čtyřicet dní a Panonii (791), kterou prošli za 52. Jestli se i ostatní tažení držela v tomto rozmezí (něco málo pod dva měsíce), tak se z toho dá odhadnout životnost vozů, kterou jsme řešili na Palbě.

druhá je kolosální schod, jaký do logistiky udělaly ty vozy, se kterými počítáš jako se samozřejmostí. MHO to v raném středověku není samozřejmé vůbec, protože i vůz s koňmi nebo spíš voly potřebuje jakousi další logistiku, zejména průjezdné cesty, což třeba v našich zemích není samozřejmé ani trochu.

Počítám s nimi hlavně u Franků, protože ti měli systém cest a odvodů, který jim umožňoval je používat na většině tažení, a protože to byli většinou oni, kdo dělal ve své době útočné výpravy. Je ale pravda, že většina ostatních společností si něco podobného dovolit nemohla a projevilo se to tím, že Frankové byli v podstatě jediní, komu se tak dlouho a vytrvale dařilo vést války na velké vzdálenosti a s relativně velkými úspěchy. Zajímavá je v tomto ohledu Velká Morava za Svatopluka, která se velmi rychle rozpíná do všech směrů, což naznačuje, že se jim tehdy muselo podařit skokově zlepšit své logistické schopnosti a možnosti mobilizace. Problém je v tom, že dochované prameny to nedokáží zachytit.

Třetí kolosální schod je obnova antických přístavů a rozvoj lodí, což je patrno třeba na faktu, že první a druhá výprava ťapaly do svaté země pěšky, ale od třetí už začaly převažovat ty lodě a ve 13. století to byly už skoro výlučně lodě. Loď má samozřejmě onačejší výkon než oslík, umožňuje vozit takové úžasné věci, jako rozmontované trébuchety, viz akce svatého Ludvíka, který v úvodu operace vystavěl rovnou speciální přístav. A mimochodem, zruinoval tím tehdy státní pokladnu.

Oslík nebo vůz s volky na tom není ještě tak špatně: ve 14. století s sebou bral Řád německých rytířů na Litvu obléhací stroje až k Vilnu, což je velmi zajímavé. Nejsem si jistý, jak tam vypadaly cesty, ale nějak se jim dařilo převážet rozmontované praky na velké vzdálenosti.

Tohle dává smysl, zapadá to systému manských povinností v "pyramidálním" schématu feudálního uspořádání. Dokáži si představit, že obdobně mohly být zajišťovány i jiné klíčové komodity, případně činnosti.

Jj, středověká západoevropská společnost je na tomto založená. Zvláště ve Francké říši, kde nefungovala monetární a tržní ekonomika žádné jiné možnosti nebyly. Pro moderní hráče strategických her a RPGček je to ale strašně neintuitivní.

[Argonantus]

Nejprve technický Jerson:

Eh, cože? Tohle období je sice mimo můj historický zájem, ale pořád mám dojem, že délka vojenských tažení typu křížová výprava se počítala na jednotky let a nikoliv jednotky týdnů.

Vůbec ne. Je třeba si uvědomit, co je podstatou feudalismu; přechod od patrimoniálního primitivního modelu,
kde vládce (po slovansky kňaz) vlastní veškerou půdu a vše živé na ní,
takže všemu velí, všechno řídí, a "šlechta" jsou jen takoví úředníci, kterým lze funkci kdykoli odebrat (a dělalo se to často, aby se tam moc nerozseděli), takže o délce vojenské povinnosti nebo koho se týká není vůbec žádná debata.
Stejně tak nedávají smysl daně; všechno je stejně knížete. (Rusko tak funguje dodnes a jiné systémy moc nepochopilo).

tento jednoduchý model státu je dělaný na kmenové hradiště, plus minus 500 maníků a velikost půlky okresu, a když se roztahoval až na území Čech nebo něčeho podobného, tak začal těžce váznout, nejen na logistice, ale vůbec na schopnosti to všechno uřídit a ukontrolovat. Absolutně nejde zabránit, aby správce na opačném konci země knížeti nekradl, velmi těžké je zabránit, aby se nedomluvil se sousedním knížetem a nezradil, třeba se bude mít lépe. Taky systém vyniká permanentními atentáty na vládce ze strany různých bratrů a bratranců, ježto v tomto modelu vítěz bere vše.

Feudalismus vymysleli právě ti Frankové, ježto měli obrovské území a král si uvědomil, že ho vlastně vůbec nezajímá budovatelská strategie na obrovské ploše, tedy kolik prasat dokáže odchovat v nějaké vesnici a podobně, ale jde mu vlastně jen o sílu, kterou představuje především vojsko. Takže rozdal kusy země natrvalo šlechticům, kteří se tím automaticky stali svobodnými partnery a jakousi protistranou, výměnu za tu vojenskou sílu.

A zbytek je upřesňování; kolik mají poslat vojáků, kdy, za jakých okolností, a taky na jak dlouho. Ježto je evidentní, že kdyby král povolal šlechtice do války trvale, tak fakticky dohodu obejde a šlechtice zotročí. A taky mu samozřejmě zmaří tu budovatelskou strategii s prasaty ve vesnici a podobně. Čímž se to celé zhroutí.

Těch 40 dnů byl jakýsi rozumný standard, a nepřímo vypovídá o tom, co se považovalo za rozumné a normální, aby to nepovalilo ekonomiku, aby to nenaštvalo toho šlechtice, a zřejmě tam byly i ty čistě technické důvody, viz shora.

Pročež naprostá většina feudálních válek trvala velmi krátce; přijeli, oblehli něco, dobyli a odfrčeli, případně přijeli a svedli bitvu, nazdar.

Křížových výprav se odehrály ve skutečnosti desítky, naprostá většina na území Evropy (třeba pět husitských), a nijak se nelišily od normálních vojenských akcí, snad jen velikostí a tou účastí církve. Párkrát dokonce tažení proti Albigenským krachlo, protože vypršel čas; chtělo to ještě další obléhání nebo něco, ale šlo to zjevně nad rámec standardu a tak se to muselo zabalit.

Pokud máš na mysli TY křížové výpravy, totiž zejména první a druhou, tak ty byly naprosto výjimečné tím, že se jelo na jiný kontinent, takže to evidentně stihnout za 40 dní nešlo a ti lidé to brali tak, že se zřejmě nevrátí NIKDY a nejspíš tam zahynou pro slávu Kristovu (někteří to dokonce splnili a fakt se nikdy nevrátili i když přežili, například král Gottfierd z Bouillonu). Nepovolal je jejich král, ale tak nějak Bůh osobně.
U pozdějších výprav tento étos podstatně oslabil, účastníků bylo drtivě míň a těmi loděmi se taky čas drasticky zkrátil, asi ne na 40 dní, ale méně než rok většinou.

Paul:

Z karolinské doby si z hlavy vzpomenu na tažení do Čech roku 805, které mělo trvat čtyřicet dní a Panonii (791), kterou prošli za 52. Jestli se i ostatní tažení držela v tomto rozmezí (něco málo pod dva měsíce), tak se z toho dá odhadnout životnost vozů, kterou jsme řešili na Palbě. :think:

No právě. Asi to nebylo úplně přesně, občas přetáhli, ale Frankové zrovna ten systém vynalezli a asi ho víceméně dodržovali.

Počítám s nimi hlavně u Franků, protože ti měli systém cest a odvodů

No jo, jenže systém cest ti funguje na území Říše, ale za ní, zejména v nějakém barbarském lese, už to jde ztuha. Evidentně postupovali podél řek, zejména Ohře a Labe, třetí cesta z Bavorska kolmo na Mži, čili dnešní E5, kde to asi jakž takž šlo, ale jestli to bylo i na vozy, to dost pochybuji.
Ještě za Karla IV si stěžovali, že hlavní cesty Čechy obcházejí, buď podél Dunaje, tak i Saskem a Slezskem. Po Dunaji se civilizace na Moravu rozšířila rychleji, i když to na první pohled nedává geograficky smysl.

Zajímavá je v tomto ohledu Velká Morava za Svatopluka, která se velmi rychle rozpíná do všech směrů, což naznačuje, že se jim tehdy muselo podařit skokově zlepšit své logistické schopnosti a možnosti mobilizace. Problém je v tom, že dochované prameny to nedokáží zachytit.

Tady se obávám, že Slovani zdědili spíše Avarskou logistiku, někam nasviští na koních, vyloupí to a vypálí, občas i prohlásí za své, ale pak zase zmizí, takže jejich "rozpínání" je k velké diskuzi, jak to vlastně bylo a kolik těch dobytých zemí mělo nějaké podstatnější trvání. Tuhle pochybu jsem například měl o Boleslavově panování na Červené Rusi v době, kdy mezi Prahou a tou Rusí ležel přinejmenším fungující stát Slavníkovců, pokud ne ještě nějací Poláci.

Takže logistika fajn, ale spíš zase bez vozů, koníčci běží po trávníku a každý jezdec si veze všechno s sebou. A kdežpak nějaké trébuchety.

Oslík nebo vůz s volky na tom není ještě tak špatně: ve 14. století s sebou bral Řád německých rytířů na Litvu obléhací stroje až k Vilnu, což je velmi zajímavé. Nejsem si jistý, jak tam vypadaly cesty, ale nějak se jim dařilo převážet rozmontované praky na velké vzdálenosti.

Tam je to zajímavé, ježto ti zlí němečtí rytíři tam vlastně podstatnou část dnešní civilizace vybudovali. Nicméně začali evidentně přístavy u moře a na řekách, což má svoje zjevné důvody - cesty stály opět za bačkoru. Litva a Prusko byly poslední země, které se obrátily ke křesťanství v celé Evropě. 14. století v Litvě je něco jako 11 století v Čechách, z hlediska logistiky.

Víceméně si to lze představovat jako computerovou hru na způsob Age of Empires, kde každý model logistiky představuje jiný "věk" s trochu jinou technikou a možnostmi. Při čemž ty věky nenastupují automaticky, ale musí se vybudovat a splnil podmínky, což trvá na různém území velmi odlišně (rozdíly ve stovkách let).

[ilgir]

takže všemu velí, všechno řídí, a "šlechta" jsou jen takoví úředníci, kterým lze funkci kdykoli odebrat

Měl jsem dojem, že úplně původně byla šlechta spíš vládcova parta kámošů ve zbrani, než úřednický aparát.

Ježto je evidentní, že kdyby král povolal šlechtice do války trvale, tak fakticky dohodu obejde a šlechtice zotročí.

Trvale je určitě nesmysl, ale o zotročení bych nemluvil, poněvadž tam vždy šlo o kořist a další benefity. Zadarmo to nedělali, ani z pouhé autority panovníka.

Pročež naprostá většina feudálních válek trvala velmi krátce; přijeli, oblehli něco, dobyli a odfrčeli, případně přijeli a svedli bitvu, nazdar.

Zajímalo by mě, jak to bylo s tím obléháním. Člověk se sem tam dočte, že obléhání nějakého význačného sídla mohlo trvat měsíce až roky, ale předpokládám, že to byla spíš výjimka. Ono to obléhání je dost drahá a náročná sranda, i když se ti při tom vozy neopotřebovávají.

Pokud máš na mysli TY křížové výpravy, totiž zejména první a druhou, tak ty byly naprosto výjimečné tím, že se jelo na jiný kontinent, takže to evidentně stihnout za 40 dní nešlo a ti lidé to brali tak, že se zřejmě nevrátí NIKDY a nejspíš tam zahynou pro slávu Kristovu (někteří to dokonce splnili a fakt se nikdy nevrátili i když přežili, například král Gottfierd z Bouillonu). Nepovolal je jejich král, ale tak nějak Bůh osobně.

Kromě mučednické smrti je taky samozřejmě zajímala kořist, případně léno. Zvlášť ty nemajetné, kterých bylo tou dobou shodou okolností ve Francii až až. Zlí jazykové tvrdí, že celá křížová výprava byla jen umnou machinací církve, jak se zbavit těchto válečnických desparádů.

[Argonantus]

Ilgir: ono je to samozřejmě složitější a existovaly výjimky. Třeba dorazil další turnus válečníků, což se stalo třeba víckrát u těch albigenskych, kde je to dost prozkoumane. Nebo měl někdo důvod zůstat, právě když mu třeba slíbili ten hrad jako léno. Šimon z montfortu, opět albigensti. Nebo to byli nábožensti fanatici a všechno jim bylo jedno. Ale standard byl dost krátký a když se lovek zamyslí, je to úplně logické, protože by slechticovi došlo úplně všechno.

[Eleshar_Vermillion]

Co jsem vyrozuměl, tak za křížovými výpravami na blízký východ, přesně jak naznačil Ilgir, stál do značné míry jakýsi momentální přetlak mezi šlechtou. Tedy šlo se tam s tím, že se odtamtud nevrátí, ale nikoliv proto, že by prděli do hlíny, nýbrž proto, že si hlínu zabaví pro sebe.

[Paul]

No jo, jenže systém cest ti funguje na území Říše, ale za ní, zejména v nějakém barbarském lese, už to jde ztuha. Evidentně postupovali podél řek, zejména Ohře a Labe, třetí cesta z Bavorska kolmo na Mži, čili dnešní E5, kde to asi jakž takž šlo, ale jestli to bylo i na vozy, to dost pochybuji.

Přeci jen to ale dokázali dotáhnout až za Labe, což je od Rýna solidní vzdálenost. Zvládali se dostat taky až do Čech a projít jimi (Ludvík Němec, 846) a potom na Moravu (kam to ale není po Dunaji zas tak těžké). Jen je škoda, že nám nezanechali popis toho, jak to dělali, ale vzhledem k tomu, že vozy vybírali Karel Veliký v době, kdy jeho expanze směřovala víceméně mimo Římskou říši, bych čekal, že se s nimi dalo projet i po dost mizerných cestách – je to doba, kdy Frankové míří za Labe, do Dánska a Panonie a jejich pozornost začínají poutat i Čechy a Morava.

Tady se obávám, že Slovani zdědili spíše Avarskou logistiku, někam nasviští na koních, vyloupí to a vypálí, občas i prohlásí za své, ale pak zase zmizí, takže jejich "rozpínání" je k velké diskuzi, jak to vlastně bylo a kolik těch dobytých zemí mělo nějaké podstatnější trvání.

Avaři právě měli alespoň v rané době avarské docela propracovaný systém: pod Konstantinopol se jim podařilo roku 626 dostat dost trakčních praků a obléhacích věží, které si pravděpodobně vezli s sebou – nedovedu si představit, že by je dokázali postavit za den a noc od začátku obléhání v takovém množství. Stejně tak s sebou museli brát monoxyly, které spustili na Zlatý roh, a také zásoby pro své slovanské oddíly. Druhá věc je pak to, že s sebou na tažení brávali náhradní koně, podobně jako to dělali později Mongolové, což podle mě nejsme schopni doložit u většiny slovanských společností raného středověku, snad možná s výjimkou Kyjevské Rusi za Svjatoslava.

Překvapivě měli celý systém docela promyšlený a zjevně fungoval velmi dobře, mnohem lépe než se komukoli ve střední Evropě podařilo dát dohromady za následujících několik staletí. Jak to vypadalo ve střední a pozdní době avarské, těžko říct, ale na sklonku osmého století se jim ještě daří pořádat nájezdy do Bavorska a jeden do severní Itálie, který zřejmě prošel docela hluboko do vnitrozemí, takže alespoň část svých schopností si udrželi. V tomto se jim potom ve střední Evropě mimo karolinský a otonský svět vyrovnal snad jen Svatopluk, Maďaři a potom Boleslav Chrabrý.

Tam je to zajímavé, ježto ti zlí němečtí rytíři tam vlastně podstatnou část dnešní civilizace vybudovali. Nicméně začali evidentně přístavy u moře a na řekách, což má svoje zjevné důvody - cesty stály opět za bačkoru. Litva a Prusko byly poslední země, které se obrátily ke křesťanství v celé Evropě. 14. století v Litvě je něco jako 11 století v Čechách, z hlediska logistiky.

Právě. Vím, že se tam výpravy konaly v zimě, protože se dalo cestovat po zamrzlých řekách, ale Vilno oblehl Vytautas s Němci v září. Rychle pročtená Wiki naznačuje, že "maršál řádu" (kdokoli to je), dorazil k městu po vodě, takže řeky mohly sloužit jako dobrá zásobovací linie i v létě, ale i tak mi přijde, že to byl docela kousek, pokud tam dostávali obléhací stroje.

[Eleshar_Vermillion]

Avaři právě měli alespoň v rané době avarské docela propracovaný systém

Já bych vůbec tu orchonskou civilisaci nepodceňoval. Dělali jednu říši za druhou, možná krátkého trvání, ale při míře expanse to dává dost smysl. A tu expansi rozhodně chlápek na koni, který musí na druhý den odjet zpátky, nezajistí.

[Argonantus]

On by ty Avary asi lépe vyjasnil Nojon Džebe, Tafif nebo nějaký jiný nadšenec do Mongolů; je taky možné, že to fungovalo sofistikovaněji, měli vzadu nějaký zásobovací konvoj s vozy, který zásoboval ty koníčky vpředu. V každém případě ti jezdci měli právě výhodu ve zdrcující rychlosti; uměli se objevovat, když je nepřítel vůbec nečekal a dobyli hodně pevností prostě z chodu, než se zavřely brány. Nějaké šachování s trébuchety je nebavilo.

Jinak ty trébuchety a vůbec složitější dobývací stroje jsou patent římský, přenesený via Byzanc, na západě to zřejmě v raném středověku nebylo. Ono taky bylo máloco k dobývání, co by vyžadovalo víc než beranidlo - opevnění měst a hradů začíná všeobecně i na nejvyspělejším Západě až v 11. století, už jsme to tu řešili s Angers a Paříží, které mají spíše raritní karolínské hradby. Mimochodem, daleko menší než ty pozdější.

[Paul]

Já bych vůbec tu orchonskou civilisaci nepodceňoval. Dělali jednu říši za druhou, možná krátkého trvání, ale při míře expanse to dává dost smysl. A tu expansi rozhodně chlápek na koni, který musí na druhý den odjet zpátky, nezajistí.

Ano, možná nepostavili nejvelkolepější města své doby, ale většina nomádů dokázala vést válku velmi efektivně.

je taky možné, že to fungovalo sofistikovaněji, měli vzadu nějaký zásobovací konvoj s vozy, který zásoboval ty koníčky vpředu.

Dělali to jako Mongolové: na rychlé nájezdy s sebou brali koně navíc a vozy si nechávali jen na ty akce, na jejichž konci očekávali, že budou obléhat některou z velkých pevností typu Konstantinopol, Soluň nebo možná Friuli (kde ale nejsou doložené jejich praky).

V tom článku jsou kdyžtak odkazy na literaturu; většina z ní je online.

Jinak ty trébuchety a vůbec složitější dobývací stroje jsou patent římský, přenesený via Byzanc, na západě to zřejmě v raném středověku nebylo.

Trakční trebuchety (tj. ty, které nemají protizávaží, ale dole stojí parta střelců, která tahá za lana) se objevují v šestém století napříč celou stepí a o něco dříve je znají v Číně. Jak se dostaly do Evropy, není úplně jasné; většinou se hovoří o tom, že je sem přinesli Avaři, ale zcela jisté to není – před pár dny jsem narazil na Csikyho recenzi na Graffovo The Eurasian Way of War, kde odkazuje na literaturu, podle které to bylo spíše po jižní větvi hedvábných stezek, protože se objevují o něco dříve v Arábii než na Balkáně. Jediný důkaz, že by se tato technologie šířila od Východořímanů do stepi, je Simokattova zmínka o tom, že jistý Bousas naučil Avary stavět praky při obléhání Appiarei, když ho jeho vlastní lidé odmítli vykoupit ze zajetí.

Chronologicky to moc nesedí a pokud toto není příklad klasického topos "hloupí barbaři potřebují pomoc chytrých Římanů, aby něco vymysleli", pak nevím, co je.

Každopádně Avaři zvládali oba typy vojenských akcí: dařilo se jim na jedné straně dělat rychlé nájezdy na území protivníka a zároveň – pokud chtěli – dokázali dát dohromady velkou armádu i s obléhacími stroji a obléhat města jako Soluň nebo Konstantinopol.

[Eleshar_Vermillion]

Co já vím, tak trakční trebuchet je čínský vynález, který se rozšířil po předním východě až do Byzance, kde to vylepšili na protizávaží někdy kolem přelomu tisíciletí.

[ilgir]

Trebuchet "před tím, než ho vylepšili na protizávaží" fungoval tak, že parta maníků škubla lanem?
-----

Čtu teď Historii českou od Piccolominiho a zaujal mě tam svérázný přistup k měření vzdáleností. Takže taky vlastně předmoderní logistika.

Z Prahy do Lipska je to "tři dny" (300 km - good luck)
Místo bitvy u Lipan je od Prahy vzdáleno "4500 kroků". (ve skutečnosti 37 km vzdušnou čarou)
Tábor byl založen "1500 kroků" od Sezimova Ústí. (ve skutečnosti 3,5 km vzdušnou čarou)

Středověk jistě nebyl posedlý přesností měření, jako my dnes, ale i tak mi to přijde dost ustřelené. Je to tím, že zrovna pan kardinál neměl ani ánung, a tak střílel cifry od boku, nebo to bylo v té době normální? Skrytou symboliku v tom nevidím (jo, takhle kdyby byl Tábor vzdálen 1 998 kroků, tedy třikrát 666, to by byla jiná...). Chyba překladu to asi nebude, uniká mi něco?

[Paul]

Trebuchet "před tím, než ho vylepšili na protizávaží" fungoval tak, že parta maníků škubla lanem?

Ano, dělali to tak asi 600 let. Anglicky se jim říká traction trebuchet a jejich výhoda spočívá zejména ve velmi jednoduché konstrukci a nenáročné logistice.

Z Prahy do Lipska je to "tři dny" (300 km - good luck)

McCormick (2003, 478–489) udává pro karolinskou dobu něco okolo 50 km za den pro různé posly, Elze (1980) uvádí pro dobu Jindřicha IV až 80 km za den (většinou však byla rychlost přibližně poloviční). S dobrými pozdně středověkými cestami, střídáním koní a určitou dávkou štěstí by se ty tři stovky daly zajet, ale rozhodně to nebylo pro každého. Rozebíral to Piccolomini nějak více, nebo jen napsal "tři dny" a stačilo to?

Místo bitvy u Lipan je od Prahy vzdáleno "4500 kroků". (ve skutečnosti 37 km vzdušnou čarou)
Tábor byl založen "1500 kroků" od Sezimova Ústí. (ve skutečnosti 3,5 km vzdušnou čarou)

Na tohle asi nemám co říct.

I když asi v případě Sezimova Ústí je otázka, co Piccolomini považoval za jeho původní lokaci. Z hlavy teď nedám, jestli ho navštívil, ale možná to mohlo mít nějaký vliv.

Chyba překladu to asi nebude, uniká mi něco?

Podle mě se snažil dokázat, že rozumí středoevropské politice a geografii a že tam skutečně byl. Pokud si nebyl jistý, dal tam nejspíš tam nějaké číslo, které si mohl vymyslet, nebo vytáhnout z paměti (v notně upravené podobě dané tím, jak paměť funguje).

Druhá věc je pak ta, že udávání vzdáleností je v předmoderních společnostech bylo dost volné a často zcela mylné. Z toho, co mám načteno, například Hedin (1910, kap. XL) vzpomíná, že když na mapu zanesl údaje o vzdálenostech na cestě do Tabie Tsaka, které získal od místních, dostal se až do Kašgaru; Roy Andrews (1918, kap. XIX) zase píše o tom, že li se v praxi používala spíše jako jednotka času (takže cesta tam trvala 15 a cesta zpátky 30, protože to nejprve bylo do kopce a potom z kopce a nikdo moc nevěděl jak daleko to ve skutečnosti je). Těžko říct, co si vyslechl v patnáctém století od Čechů kardinál.

---
ANDREWS, Roy Chapman a Yvette Borup ANDREWS, 1918. Camps and Trails in China. Online. New York, London: D. Appleton and Company [vid. 2024-07-17]. Dostupné z: https://www.gutenberg.org/ebooks/12296
ELZE, Reinhard, 1980. Über die Leistungsfähigkeit von Gesandtschaften und Boten im 11. Jahrhundert: Aus der Vorgeschichte von Canossa 1075–1077. In: Histoire comparée de l’administration (IVe–XVIIIe siècles)  : Actes du XIVe colloque historique franco-allemand de l’Institut Historique Allemand de Paris. Online. München: Artemis Verlag, s. 3–10 [vid. 2025-08-14]. ISBN 3-7608-4659-9. Dostupné z: https://perspectivia.net/receive/plonei ... s_00010125
HEDIN, Sven, 1910. Trans-Himalaya: Discoveries and Adventurers in Tibet. Vol. 2. Online. Reprint. New York: The Macmillan Company [vid. 2024-08-17]. Dostupné z: https://www.gutenberg.org/ebooks/43549
MCCORMICK, Michael, 2003. Origins of the European Economy. Communications and Commerce AD 300–900. 2nd reprint. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN 978-0-521-66102-7.

[ilgir]

"tři dny" a stačilo to?

Nic víc. Ani jestli pěšky, koňmo nebo vozem.

Podle mě se snažil dokázat, že rozumí středoevropské politice a geografii a že tam skutečně byl. Pokud si nebyl jistý, dal tam nejspíš tam nějaké číslo, které si mohl vymyslet, nebo vytáhnout z paměti (v notně upravené podobě dané tím, jak paměť funguje).

Druhá věc je pak ta, že udávání vzdáleností je v předmoderních společnostech bylo dost volné a často zcela mylné.

Hm, asi to tak bude. Nic sofistikovanějšího v tom hledat nebudu. On si teda nelámal hlavu ani s chronologií. Žižka podle něj hrdinně zvítězil v bitvě u Ústí, i když ve skutečnosti byl tou dobou už po smrti.

[Paul]

Nic víc. Ani jestli pěšky, koňmo nebo vozem.

Ještě mě napadá: projel tu cestu on sám, nebo je to v rámci nějakých obecných geografických údajů? To by taky mohlo ovlivnit proč píše zrovna tři dny.