CAIN

[Markus]

CAIN (2024)

CAIN je příběhově orientovaná hra v žánru urban fantasy a hororu, ve které se hráči ujmou rolí exorcistů – agentů obdařených psychickými schopnosti pracujícími pro nadnárodní organizaci, která se zabývá lovem „hříchů“, nadpřirozených bytostí utvořených z lidských traumat. Děj je strukturovaný do jednotlivých misí, kdy tým dostane zadání, vstoupí do cílové oblasti, po chvíli vyšetřování lokalizuje daný „hřích“ a zjistí okolnosti jeho vzniku, až nakonec přistoupí k závěrečné konfrontaci v jeho kapesní dimenzi – jediném místě, kde se hřích dá trvale zničit.

[Markus]

CAIN je nová hra od tvůrce Lanceru, který tu myslím není neznámý. Podobně jako u Lanceru (pokud se nepletu), jde o rules-heavy příběhovou hru s všelijakými abstraktními mechanikami na strukturování dramatu a svébytným žargonem, ze kterého mi jde trochu hlava kolem, takže jsem se při psaní anotace celkem natrápil a pořád si nejsem jistý, jestli to mám správně. Každopádně popisuju hru spíš v hrubších rysech – a jestli v tom popisu vidíte chyby, opravte mě prosím.




CAIN (2024)

CAIN je příběhově orientovaná hra v žánru urban fantasy a hororu, ve které se hráči ujmou rolí exorcistů – agentů obdařených psychickými schopnosti pracujícími pro nadnárodní organizaci, která se zabývá lovem „hříchů“, nadpřirozených bytostí utvořených z lidských traumat. Děj je strukturovaný do jednotlivých misí, kdy tým dostane zadání, vstoupí do cílové oblasti, po chvíli vyšetřování lokalizuje daný „hřích“ a zjistí okolnosti jeho vzniku, až nakonec přistoupí k závěrečné konfrontaci v jeho kapesní dimenzi – jediném místě, kde se hřích dá trvale zničit.

Postavy jsou definované osobním archetypem zvaným „agenda“, sadou dovedností a jednou nadpřirozenou disciplínou zvanou „rouhání“, v rámci níž si postupně odemykají konkrétní nadpřirozené schopnosti. Jádro systému je postavené na hody šestistěnnými kostkami, kdy lepší dovednosti a příznivé okolnosti přidávají kostky navíc, zatímco samostatná „kostka rizika“ může k výsledku přidávat komplikace nebo cenu navíc. Používání nadpřirozených schopností je omezené, a když hráči dojde bezpečný počet využití, může schopnost dál používat výměnou za zvýšení svého ukazatele „hříchu“, který reprezentuje psychickou nestabilitu. Jeho přílišné využívání může vést ke ztrátě kontroly nad postavou a její proměnou v monstrum. Se strukturováním a gradováním děje pomáhají různé dílčí mechaniky, například explicitní práce se scénami nebo „talismany“ – ukazatele postupu v dlouhodobějších aktivitách, zhruba srovnatelné s „hodinami“ z jiných her. Další ukazatele sledují stupňující se napětí, zatímco hlavní hodiny mise reprezentují časovou tíseň a narůstající vliv loveného hříchů na okolní oblast.

Hlavním nepřítelem ve hře jsou právě zmíněné „hříchy“, psychické entity vzniklé z utrpení a traumatu. Hra má pro ně vlastní subsystém, ve kterém se hříchy tvoří určením obecné kategorie monstra, fyzické podoby a celkové síly a dále se dolaďují všelijakými reakcemi, komplikacemi a dějovými háčky. To vše hraje roli ve fázi vyšetřování, protože základem k úspěchu v závěrečné konfrontaci je vědět, z čeho přesně se hřích zrodil. Za úspěch v misích a přežitích získávají hráči body zkušeností, za ty si posléze vylepšují statistiky a kupují nové nadpřirozené schopnosti.

Pravidla vyšla v jediné základní příručce (která ovšem postupně prošla několika verzemi) a autor ke hře vydává další doplňující materiály ve svém zinu Games for Freaks.