Proč vzniká inflace

[York]

Dumám nad tím, proč vlastně vzniká inflace. Není to totiž tak jasný, jak by se mohlo zdát.


Ekonomové tvrděj, že na míru inflace maj vliv dvě věci: money supply a velocity of money. Začnu tím druhým.

Velocity of money je v zásadě "jak často dolar putuje z účtu na účet", tj. jak často probíhaj transakce.

Když se bavíme o běžný, spotřebitelský inflaci, tak většina spotřebitelů dostává výplatu jednou měsíčně a tyhle peníze v průběhu toho měsíce utratí, takže velocity je "jedna výplata za měsíc". Když ale začnou utrácet našetřený peníze, zvyšuje se velocity a vzroste inflace. Za mě tudíž to, že velocity má vliv na inflaci, dává smysl - peníze, který leží na účtu a nikdo je k ničemu nepoužívá, nemají na ceny vliv. Jakmile je používat začne, jsou to vlastně peníze v oběhu navíc.


Money supply je celkový množství dolarů (nebo jiný měny, ale pro jednoduchost budu teď mluvit o dolarech) v oběhu.

Otázka tudíž je, jak můžou vznikat nový dolary. Jedna možnost je natisknout je v tiskárně, ale v současnosti je to naprosto zanedbatelný množství. Drtivou většinu dolarů vyráběj banky.

Jak to funguje: Když přijdete do banky a vezmete si hypotéku, banka na svůj balance sheet napíše, že jí dlužíte příslušnou částku a na váš účet napíše, že máte tuto částku. Ty peníze nemusela mít, tím zápisem do balance sheetu je právě vytvořila. Možná vás napadne, že existuje fractional reserve requirement, kterej říká, že banka aspoň část těch peněz musí skutečně mít, ale to jednak nefunguje tak, jak si myslíte*, a i kdyby ano, tak banka pořád může natisknout x-násobek toho, co skutečně má. Tahle praktika není podvod, protože v okamžiku, kdy hypotéku splatíte, banka zase záznam z balance sheetu (a z vašeho účtu) škrtne a je to, jako kdyby ty peníze nikdy neexistovaly. Bance zbydou jen úroky, což jsou peníze, který jste reálně měli a bance jste je zaplatili.

Tohle znamená, že půjčka dlouhodobě (po splacení) nevytváří inflaci (protože nově vytvořený peníze po vrácení půjčky zase zmizej), ale krátkodobě ano (dokud půjčka trvá, tak půjčený peníze jsou pro všechny praktický účely nově natištěný dolary).


* Fractional reserve requirement banky naplňujou tak, že se periodicky dívaj, kolik peněz napůjčovaly, a zkontrolujou, jestli maj dostatečnou rezervu. Když ne, tak si krátkodobě půjčej od centrální banky - úroky těhle krátkodobejch půjček jsou právě ty "rates", který nastavuje federal reserve. Čili nefunguje to tak, že by banka byla omezená tím, jakou má hotovost, a když napůjčuje příslušnej násobek, tak už nemohla půjčovat dál, ale tak, že půjčuje bez omezení a zpětně plní reserve requirement jinou půjčkou.


Teď něco k tomu, jak funguje stát. Ten má v zásadě dva zdroje příjmů: Daně a státní dluh.

Daně nevytvářej inflaci. Stát vybere peníze, který skutečně existovaly, a následně je utratí. Možná by to mohlo mít vliv na inflaci skrze velocity of money, ale stát vybírá a utrácí pořád zhruba stejně.


Státního dluh taky sám o sobě nevytváří inflaci. Stát si podle stávajících zákonů nesmí půjčovat přímo od centrální banky, musí si půjčovat od někoho, kdo ty peníze skutečně má.

Ok, takže stát negeneruje inflaci. Tak kde se sakra bere? To je velmi dobrá otázka!

Tisknutí bankovek za to nemůže, protože těch se tiskne zanedebatelný množství. Jediná další možnost je půjčování peněz bankama:

Komerční banky vytvářej inflaci tím, že půjčujou nestátním subjektům.

Centrální banka vytváří inflaci skrze "Quantitative Easing", kterej funguje tak, že si centrální banka "půjčí" sama od sebe a za tyhle nově vytvořený peníze nakoupí assety: státní dluh a podobně. Není to to samý jako tisknutí peněz, protože nakoupený assety může zase pozdějš prodat a dluh na balance sheetu škrtnout, čímž zase peníze odebere z oběhu, ale dokud dluh existuje, má stejnej inflační efekt, jako kdyby ty peníze byly vytištěný.

[York]

Ještě něco k tomu, jak může centrální banka inflaci regulovat:

Jak jsem poznamenal v první hvězdičce, komerční banky si od centrální banky půjčujou na to, aby pokryly fractional reservers. Právě úrokovou sazbu těhle půjček centrální banka nastavuje. Úroky, za který půjčujou komerční banky, tím nejsou přímo ovlivněný - jsou zcela na komerčních bankách. Ty je ale zpravidla nastavujou úměrně k sazbě centrální banky. Celkem to dává smysl - komerční banky si půjčují od centrální banky na to, aby mohly půjčovat dál. Úroky z týhle půjčky samozřejmě musej splatit a jejich primární zdroj příjmů jsou úroky z komerčních půjček.

Centrální banka tudíž má (nepřímej) vliv na úrokový sazby komerčních bank. A samozřejmě platí, že když jsou úroky komerčních půjček nízký, lidi si víc půjčujou - a tudíž vzniká víc novejch peněz, a tudíž roste inflace. A naopak.

[York]

Ještě jedna poznámka k tomu, že když lidi šetřej, tak snižujou inflaci (peníze se přestávaj točit) a naopak:

Rostoucí inflace motivuje k utrácení našetřenejch peněz, protože kvůli inflaci ztrácej hodnotu. Takže lidi začnou utrácet, čímž ještě víc zvýšej inflaci. Naopak když je nízká inflace, tak to motivuje šetřit. Takže tenhle systém má v jádru zabudovanou nestabilitu (rostoucí inflace způsobí ještě rychlejší růst inflace).

[Bifi]

Zaprvé: Ignoruješ demand-pull a cost-push, ako aj meniace sa očakávania. Sústredíš sa len na monetárno-fiškálny pohľad, resp. kvantitatívnu peňažnú teóriu a aj to veľmi mechanicky.

Zadruhé: Aj pri kvantitatívnom pohľade ti toho veľa uniká, napr. multiplikačný efekt medzibankových pôžičiek. Takisto keď píšeš "peníze, který leží na účtu a nikdo je k ničemu nepoužívá, nemají na ceny vliv" - to nie je pravda, predsa sú to aktíva banky, ktorá ich vie investovať alebo nimi vie zvýšiť rezervy a vygenerovať ďalšie úvery.

Zatretie: Píšeš "Tohle znamená, že půjčka dlouhodobě nevytváří inflaci (protože nově vytvořený peníze po vrácení půjčky zase zmizej)" - wut? Keď si vezmeš hypotéku na 30 rokov, tak to akože neovplyvní money supply? A ten, od koho si kúpil byt, nedostal peniaze? A neovplyvní nimi produkciu v reálnej ekonomike?

Zaštvrté: Velocity predsa nie je "raz za mesiac výplata". A krátkodobá inflácia sa neráta, aj keď môže zásadným spôsobom ovplyvniť očakávania?

Zapiate: Dane že neovplyvnia infláciu? Veď keď štát zníži dane, zvýši tým objem peňazí v držbe súkromných subjektov a tým pádom si v situácii demand-pull. Štát nie je nutne v konkurencii so súkromným sektorom a domácnosťami o tie isté statky.

Zašieste: Ekonómia je spoločenská veda a generuje vyvrátiteľné vysvetlenia založené na nejakých teóriách a dátach. (Pozri napr. debaty o Philipsovej krivke.) Takže kľudne môžeš mať rôzne, súčasne platné, teda zatiaľ nevyvrátené, vysvetlenia. Prístup "a takto to proste je" je krátkozraký.

(Mám absolvované makro pri doktoráte z Ekonomickej, ale už si z neho nič nepamätám, takže občas môžem aj ja hovoriť do vetra. V ekonómii nerobím.)

[York]

Zaprvé: Ignoruješ demand-pull a cost-push, ako aj meniace sa očakávania.

Můžeš to víc vysvětlit?

Zadruhé: Aj pri kvantitatívnom pohľade ti toho veľa uniká, napr. multiplikačný efekt medzibankových pôžičiek. Takisto keď píšeš "peníze, který leží na účtu a nikdo je k ničemu nepoužívá, nemají na ceny vliv" - to nie je pravda, predsa sú to aktíva banky, ktorá ich vie investovať alebo nimi vie zvýšiť rezervy a vygenerovať ďalšie úvery.

Banky nejsou omezený v tom, kolik úvěrů můžou poskytnout. To, že si lidi uložili víc peněz, tudíž nemá na množství rozpůjčovanejch peněz vliv. Teoreticky to může trochu snížit úroky, pokud je úroková sazba vkladů od občanů menší než sazba půjčky od centrální banky. Pak by si víc lidí půjčilo díky tomu, že jsou půjčky o trochu levnější.

Zatretie: Píšeš "Tohle znamená, že půjčka dlouhodobě nevytváří inflaci (protože nově vytvořený peníze po vrácení půjčky zase zmizej)" - wut? Keď si vezmeš hypotéku na 30 rokov, tak to akože neovplyvní money supply? A ten, od koho si kúpil byt, nedostal peniaze? A neovplyvní nimi produkciu v reálnej ekonomike?

Tím myslím, že když změříš ceny teď a po těch 30 letech, tak při absenci jinejch faktorů budou stejný. V průběhu těch 30 let (tj. krátkodobě) vzrostly, protože jsi zvýšil money supply o hodnotu tý hypotéky. Po vrácení hypotéky se ale money supply vrátil na původní hodnotu.

Reálně to ale takhle samozřejmě nefunguje, protože si pořád někdo půjčuje a někdo jinej zase půjčku splácí, takže v každym okamžiku máš nějkou celkovou sumu rozpůjčovaných peněz a ta může klesat nebo stoupat (a tím určovat inflaci), ale nikdy neklesne na nulu.

Zaštvrté: Velocity predsa nie je "raz za mesiac výplata". A krátkodobá inflácia sa neráta, aj keď môže zásadným spôsobom ovplyvniť očakávania?

Pokud nešetříš, tak za měsíc utratíš právě svoji výplatu. Jde mi hlavně o to, že velocity je u spotřebitelů relativně konstantní.

Co myslíš krátkodobou inflací?

Zapiate: Dane že neovplyvnia infláciu? Veď keď štát zníži dane, zvýši tým objem peňazí v držbe súkromných subjektov a tým pádom si v situácii demand-pull. Štát nie je nutne v konkurencii so súkromným sektorom a domácnosťami o tie isté statky.

To je good point. Na druhou stranu když stát vybere víc na daních, tak ty peníze pak zase utratí, čímž se dostanou zpět do soukromýho sektoru, odkud je sebral. Takže si nejsem jistej, jestli to ve výsledku bude mít na inflaci vliv.

Myslel jsem to ale tak, že stát výběrem a utrácením daní nezvyšuje money supply.

[hanss]

Rostoucí inflace motivuje k utrácení našetřenejch peněz, protože kvůli inflaci ztrácej hodnotu. Takže lidi začnou utrácet, čímž ještě víc zvýšej inflaci.

Naopak když je nízká inflace, tak to motivuje šetřit. Takže tenhle systém má v jádru zabudovanou nestabilitu (rostoucí inflace způsobí ještě rychlejší růst inflace).

Nikoliv. Platí, že jakákoliv inflace motivuje k utrácení našetřených peněz. I nízká inflace motivuje k utrácení, protože kvůli inflaci peníze ztrácej hodnotu. Ta motivace není tak urgentní jako u vysoké inflace, ale pořád platí. Motivací k šetření je až deflace, kdy peníze hodnotu neztrácejí, ale získávají.

Ono je termín "inflace" zkratkou pro "růst cen". Když si všude v textu provedeš záměnu "inflace" za "růst cen", věci ti budou jasnější. Přinejmenším bude evidentní, že výrok "když máme nízký růst cen ( (v řádu několika procent ročně), tak to motivuje šetřit" je výrok neobhajitelný až směšný. Bude jasnější rozdíl mezi inflací (=zvyšováním cen), nízkou inflací (=pomalým zvyšováním cen), vysokou inflací (=rychlým zvyšováním cen) a rostoucí inflací (=zrychlujícím se zvyšováním cen).


A ano, "rostoucí inflace způsobí ještě rychlejší růst inflace" (="rostoucí růst cen způsobí ještě rychlejší růst růstu cen"), ale systémová nestabilita se existuje už o několik kroků dříve, protože platí že "inflace způsobí ještě větší inflaci" (= "růst cen způsobí větší růst cen"). Vyjma velmi extrémních případů si v pohodě vystačíš s uvažováním o malém nebo velkém růstu cen; tahat sem rostoucí růst cen a rychlejší růst růstu cen je imo zbytečné.

(Když budeš přemýšlet o ježdění autem, tak vystačíš s rychlostí (~ cenou) a zrychlením (~ růstem cen, inflaci). Zatímco případy kdy má význam "rychlejší růst zrychlení" jsou pro běžného řidiče irelevantní.)

Dotatek, po rozležení:

Rostoucí inflace motivuje k utrácení našetřenejch peněz,

Nemotivuje. K utrácení motivuje inflace, čím vyšší tím více. Jestli je inflace rostoucí nebo klesající má vliv minimální.

Mějme loňskou inflaci 1 % a letošní 2 %. Je inflace rostoucí? Je. A hodně, roste obrovsky, zdvojnásobila se. Motivuje tak veliký růst inflace, o plných 100 %, k utrácení? Nemotivuje.

Mějme loňskou inflaci 15 % a letošní 16 %. Je inflace rostoucí? Je. Ale málo, vlastně to nestojí za řeč. Motivuje takový růst inflace k utrácení? Nemotivuje, většina lidí si tak malého růstu ani nevšimne. Lidi ale budou utrácet - nikoliv kvůli změně výše inflace z 15 % na 16 %, ale kvůli vysoké absolutní hodnotě inflace, kvůli těm 16 %. A utráceli by stejně i v případě poklesu inflace ze 17 % na 16 %.

Čiliže pokud bude inflace kolísat mezi 0 % a 5 % tak bude růst či pokles inflace běžně v řádu desítek a stovek procent. Pokud bude inflace kolísat mezi 50 % a 55 % tak budou růsty i poklesy inflace o jeden či dva řády nižší než v předešlé zemi, ale motivace k utrácení bude mnohem vyšší. Protože na růstu inflace nezáleží, záleží na výši inflace...

[York]

Myslel jsem to tak, že máš něco našetřeno a se stávající mírou inflace jsi nějak smířenej. A pak přijde zpráva, že inflace vzrostla o několik procent. To může bejt motivací k tomu začít utrácet. Obdobně když máš naplánovanej velkej výdaj a vidíš, že míra inflace klesla, může to bejt motivace ho odložit.

Jinak osobně si myslím, že vliv inflace na motivaci utrácet ekonomové přeceňujou, protože efekt nízký inflace není přímo viditelnej. Když mám na účtu sto tisíc, tak za rok pořád budu mít sto tisíc. Jasně, máslo bude o něco dražší, ale nespouští to negativní reakci z pocitu ztráty.

[hanss]

Myslel jsem to tak, že máš něco našetřeno a se stávající mírou inflace jsi nějak smířenej. A pak přijde zpráva, že inflace vzrostla o několik procent.

Viz dodatek.

Imo fakt potřebuješ důsledně psát růst cen místo inflace.

[York]

Mám k tomu ještě několik navazujících úvah.

1) Dost mě zaráží pravomoc komerčních bank vyrábět peníze z čistýho vzduchu. Chápu historický důvody - lidi si do bank ukládali zlato, banka začala vydávat směnky na určitý množství zlata místo fyzickýho zlata, protože to bylo pohodlnější, a nějakej bankéř se brzo domáknul, že díky tomu může půjčovat i zlato, který fyzicky nemá v trezoru a dokud si moc lidí současně nepřijde vybrat svůj vklad, všechno bude ok. Jenže všechno není ok. Dluh jsou peníze a zvýšení money supply způsobuje inflaci. Takže ve výsledku všichni platíme snížováním naší kupní síly za to, že bankéři můžou vydělávat. Mnohem větší smysl by mi dávalo, kdyby tuhle pravomoc měl výhradně stát. Ten musíme financovat tak jako tak, takže bychom aspoň měli o něco nižší daně. Zároveň mi dává smysl, aby stát měl přímou kontrolu nad tím, kolik peněz se "tiskne", a tudíž nad mírou inflace. Protože inflace je efektivně forma daně (stát je jedním z největších dlužníků a inflace dluh umořuje).

[Eleshar_Vermillion]

No ono asi taky záleží na tom, jaké máte úspory a příjem. Pro obrovské množství lidí inflace nepředstavuje vůbec žádný motiv k utrácení, jelikož nezvládnou ušetřit naprosto nic. Pro další velké množství lidí nízká inflace nehraje roli, protože na jejich úspory má řádově větší dopad vývoj jejich příjmu.

[York]

2) Zaráží mě taky, že politici "poctivě" prodávají státní dluh v sekundární aukci. Protože technicky státu nic nebrání půjčit si jen od centrální banky, klidně s nulovým úrokem, a dál dluh nepřeprodávat. To by samozřejmě způsobilo inflaci, viz můj předchozí traktát o tom, že prodej státního dluhu tomu zamezuje. Což je důvod, proč to nedělat - ale politici jsou politici, uvažujou krátkodobě. Nejspíš prostě jen netušej, jak finanční systém ve skutečnosti funguje, a jelikož se státní dluh vždycky prodával, tak ho prostě prodávaj dál?

Doplním ještě, že prodej státního dluhu je samozřejmě důležitej i z jinejch důvodů, než aby to nezpůsobovalo inflaci. Státní dluh je druh "peněz", který generujou bezpečnej úrok. Nakupujou ho například některý instituce, který ze zákona nemaj povolený riskantnější investice. Počítám ale, že by se dal najít jinej způsb, jak tuhle potřebu pokrýt.

Další věc je, že se může stát, že stát bude muset možnost nepřeprodávat dluh využít. Hrozí to třeba zrovna Spojenejm státům - jakmile státní dluh USA vzroste nad schopnost splácet úroky, nebudou mít jinou možnost než si půjčovat bezúročně přímo od centrální banky (nebo tisknout stodolarovky, ale to už dneska není reálný). To samozřejmě může vést k hyperinflaci, ale pokud to nepřeženou, tak tím můžou část státního dluhu umořit (rozpustit ho do inflace). Tohle je docela podstatná úvaha, protože to znamená, že USA ve skutečnosti nejsou v takový dluhový pasti, jak se zdá.

(Narazil jsem jeden zdroj, kterej tvrdil, že přesně tohle proběhlo po druhý světový válce, ale zatím to nemám potvrzený.)

[Eleshar_Vermillion]

Nedomníval bych se, že státní dluh prodávají politici.

[York]

Ještě k bodu 2:

Tohle má hodně důležitý implikace. Vždycky jsem si myslel, že zadlužovat stát je potenciálně neřešitelnej průser. A jelikož za posledních několik desítek let máme neustále schodek státního rozpočtu, řítíme se nevyhnutelně do zkázy. Ale dost možná z toho existuje uvedená cesta ven.

Má to ale samozřejmě zásadní háček: Platí to pouze pro státy, který maj vlastní měnu. Řecko bylo ve stejný situaci totálně v háji, protože pravomoc tisknout eura (tj. půjčovat si bezúročně přímo od centrální banky) nemá. Tohle je tudíž naprosto zásadní argument proti přijetí eura...

... Protiargument ovšem je, že když jsou politici schopní nezodpovědně zvyšovat státní přeprodávanej dluh, tak nejspíš budou stejně nezodpovědně zvyšovat nepřeprodávanej státní dluh, čímž způsoběj hyperinflaci a do sraček půjdeme stejně. Tomu by naopak přijetí eura bránilo.

[York]

Nedomníval bych se, že státní dluh prodávají politici.

Politici vedou stát a příjmají zákony. Tj. za stávající legislativy to sice nejspíš dělat nemůžou, ale nic jim nebrání změnit pravidla tak, aby to dělat mohli.

[LokiB]

V rozboru k velocity of money uvažuješ z nějakého důvodu jen "zaměstnance", co dostávají výplatu měsíc do měsíc (ok v USA je to jinak (2x za měsíc je typické, jako bylo i v ČSSR - záloha a dobírka ).

Jestli máš definováno:
Velocity (V) = Nominal GDP / Money Supply (M)

Tak je třeba zásadní rozdíl, jak rychle se ti dolar otočí v které ekonomice, resp. kolik nominálního HDP z něj vyprodukuješ za stejný čas. A dlouhodobě tento parametr je vyšší v USA než v Evropě ... otočí dolar rychleji. Což asi není dáno výplatama zaměstnancům.