[OSEnauti] - Dolmenwood

[MaMaHaJ]

Šestá a sedmá OSEnautská výprava

Sezení se zúčastnili:

Madam Cottonsocks
Zloděj Angus
Válečník Ježíš


OSEnauti, ubytováni v hostinci U Rohaté lasice, si povídali s hostinskou ohledně zmizelého mudrce. Dozvěděli se, že chybí i mladá dívka Emelda, která tu občas chodí zpívat. OSEnauti se rozhodli, že v pokoji mudrce Farnhama musí být nějaké stopy, vloupali se tam tedy, a našli pozvánku na festival Hlerribuck, který se koná ve vesničce Shadholme.

Ještě předtím se zašli podívat na kostel, který byl zavřený a opuštěný a na faru, kde nikoho nenašli.

Potkal se s nimi breggl Clopnott, nenápadný muž v kápi, a nabídnul jim práci – když se infiltrují na festival a přinesou nějaké důkazy o nekalém jednání lorda Malbleat (festival je na počest jeho předků), dostanou štědře zaplaceno. OSEnauti na to kývli.
Nakoupili si hezčí šaty a pronajali vůz, který je dovezl na festival. Kolem panského domu, respektive takové spíš luxusní lovecké chaty, stálou spoustu stanů, vozů a všeho možného lidu. OSEnauti navštívili stan s věštkyní, která jim dala věštbu – živý jsou vězněni, mrtví chodí svobodně, dole v kryptách.

OSEnauti se šli podívat do malé kaple, která stojí kousek stranou. Podívali se dovnitř, ale podrobněji ji nezkoumali. Angus se dal do řeči v zahradě s breggelskou šlechtičnou, snažil se jí vlichotit do přízně a získat informace.
OSEnauti zamířili do chaty se svojí pozvánkou. Byli vpuštěni dovnitř sloužícími – všichni do jednoho bregglové, ale museli nechat zbraně v šatně. Připojili se k okázalé hostině. Spousta hostů probíralo, kde je lord Malbleat – jejich hostitel, a že dole v kryptách snad straší nebo co, jelikož odtamtud pár hostů zaslechlo divné zvuky.

OSEnauti se další více do řeči se sympatickou šlechtičnou jménem Tilda, která se tvářila, že by byla více než ochotná se téhle záhadě pokusit dostat na kloub. Do krypt se dá dostat z lovecké chaty, ale tenhle vchod byl hlídán. OSEnauti a Tilda se tedy vydali podívat do kaple, jestli tam nejsou tajné dveře. Tajnou chodbu skutečně našli, a Tilda si u toho počínala velmi obratně, skoro jako kdyby byla zkušená zlodějka, a ne šlechtična.

OSEnauti sestoupili tajnou šachtou dolů, a octli se v úzké místnosti na druhé straně dalších tajných dveří, které se zjevně daly otevřít z téhle strany pákou. Nasloucháním zjistili, že na druhém konci tajných dveří jsou nějaké stráže. Madam Cottonsocks je odlákala děsivou duchařskou písní – stráže se daly na útěk a běžely pro pomoc.

Bylo třeba tedy jednat rychle. Dveře se otevřely, a OSEnauti tiše a efektivně povraždili další dva strážné v místnosti na jihu – v žaláři. Za mřížemi tam byl držen špinavý stařec, mudrc Farnham, který OSEnautům vysvětlil oč tu jde. Lord Malbleat ho nechal s pomocí místního kněze unést a on mu musel přeložit jakýsi strašlivý rituál, kterým se chystá lord Malbleat vzkřísit svého slavného předka – černokněžníka Gnarlgruffa. Unesl také bardku Emeldu, jejíž píseň má pro rituál být klíčová. Mistr Farnham ovšem vnesl do přepisu rituálu drobnou chybu, tak doufá, že to snad nevyjde. OSEnauti ho osvobodili a Ježíš dovedl šachtou na povrch, kde ho rychle a nenápadně naložil do vozu, vozkovi štědře zaplatil, a poslal Farnhama za tajuplným Clopnottem jako svědka – důkaz Malbleatových zločinů.

Screenshot 2024-05-28 205830.png

OSEnauti mezitím prozkoumali místnost na severu, kde našli v kleci několik malých víl. A mnoho dalších víl, které někdo v hmoždíři drtil na kousíčky, zjevně jako alchymistické ingredience. Pustili víly na povrch a posbírali ještě nějaké magické knihy.
Chodba na východ byla plná nějakého nažloutlého oparu, ale podle všeho tam operovali nějací bregglové. OSEnauti mezi ně vtrhli a pozabíjeli je – jeden z nich, podle všeho alchymista, měl dvě krásné rubíny zdobené dýky a zmohl se na trochu větší odpor. OSEnauti začali lootit alchymistovu laboratoř, ale v tu chvíli se vrátily stráže – doprovázené breggelským rytířem. Strhl se tuhý boj, kde Ježíš málem padl, ale stráže byly nakonec poraženy. V nastalém chaosu popadla Tilda jednu rubínovou dýku a uprchla nahoru tím stejným vchodem odkud stráže přišly – ze shora se začalo ozývat její rádoby vyděšené volání o pomoc. „Rychle všichni dolů, jsou tam nějací vetřelci, byla jsem unesena…“ a tak dále. Tilda si tedy přišla k hezkému lootu a brzy zmizela, OSEnauti už jí nepotkalo.

Nahoře se tedy ve všeobecném zmatku a chaosu tvoří početná výprava ozbrojenců, která bude brzy družině v patách. OSEnauti tedy rychle vypijí nějaké léčivé lektvary a pokračují hlouběji do krypt, aby ideálně zajali nebo zabili lorda Malbleata a překazili jeho rituál. Cestou jim zahradily dvě démonické kozy, ale byly přemoženy a jejich rubínové obojky osvobozeny.

Screenshot 2024-05-28 153000.png

OSEnauti tedy sestoupili do nižších pater krypt. Ve veliké místnosti plné výklenků pro urny a náhrobků číhalo několik kostlivců. OSEnauti s nimi svedli lítý boj, kde se snažili využít schodů, ale kostlivci je málem udolali. Hlavně Ježíš znovu trpěl, ale nakonec se postavil na nohy.

OSEnauti pokračovali dál a stanuli před velikými černými dveřmi zpod kterých sálalo zelené světlo. Když nakoukli klíčovou dírkou, viděli tam veliký sarkofág, dívku v kleci, a lorda Malbleata jak pronáší s knihou v ruce nějaká zaříkadla. Ježíš rozrazil dveře a OSEnauti tam hned vlítli. Emelda, podle všeho něčím omámená, nebo v nějakém transu, zpívala píseň v neznámém jazyce a lordovo zaříkávání dosahovalo vrcholu. Vystřelený šíp od Anguse a bardské protikouzlo od Madam Cottonsocks ovšem rituál přerušilo. Lord Malbleat začal nadávat, otočil prstenem na prstu a zmizel. Emelda přišla k sobě – zmatená, ale v pořádku.

malbleat.png

Tou dobou už OSEnauty dohonila ohromná přesila stráží a donutila se je vzdát. OSEnauti nahoře před všemi hosty vypověděli, co se ve skutečnosti stalo a nenechali se umlčet rozčíleným lordem Malbleatem, který tvrdil, že to jsou nekromanti a že je nechá popravit. Chvíli to už vypadalo, že je s nimi amen, ale pádné argumenty OSEnautů nakonec přesvědčili další hosty o tom, že věc je potřeba prošetřit. OSEnauti byli tedy zadrženi, dokud nedorazí knížecí jednotky – a kníže nakonec rozsoudil spor v jejich prospěch. Možná to bude tím, že lord Malbleat mezitím uprchl a kontrolu nad jeho územím převzal lord Ramius, doprovázen nám dobře známým špechmistrem Clopnottem.

Screenshot 2024-05-28 153320.png

Některé poklady, které si OSEnauti v kryptách přisvojili, jim byly zabaveny. Ale zase dostali štědrou finanční odměnu od lorda Ramia, takže se to nakonec tak nějak vyrovnalo a dobrodruzi byli s díky propuštěni.

Mapa -

emelda.png

[MaMaHaJ]

Do města Ješirmutu dorazila kočičí paní madam Cottonsocks. Ubytovala se v nejlepším hostinci, to jest, u Svraštělé myšpule. Týden jí vyjde, včetně jídla, drbání a podobných radovánek, na 70 zl. Vevnitř je to luxusní, byť takové domácky stylizované, a pořádají se tam hudební vystoupení. Madam nevypadá jako nějaká trhanka, takže je dovnitř vpuštěna.

Následně jde navštívit krejčího Žlučokala, v jeho nenápadném, byť překrásně pomalovaném krámě. Krejčí pracuje pouze na objednání, ale obsluha u Myšpule madam ráda objedná. Mistr Žlučokal madam provede několika pokoji plných nádherných látek, je to úlisný čtyřicátník oblečený podle nejlepší módy.

Nabízí luxusní oblečení v ceně od 50 - 500 zl. Hedvábných a kašmírových šál má spoustu. Může nechat poslat pro jisté specialisty, kteří pak očarují jeden z jeho k tomu předem připravených kusů oblečení. V rámci finančních možností tady madam nabízí následující kouzla, která by se dala vetkat do v podstatě jakéhokoliv kusu oděvu:

Očarování volného pohybu (imunita na paralýzu a efekty které by tě mohly zpomalit) - 5000 zl
Ochrana proti magii (+2 na záchranné hody proti kouzlům) - 4000 zl
Očarování věčného nasycení (nemusíš jíst a pít) - 5000 zl
Očarování neviditelnosti (pokud se pohybuješ pomalu, max polovina rychlosti, tak jsi skoro neviditelný) - 6000zl
Očarování ochrany (+1 k AC a +1 k záchranným hodům proti chaotickým nestvůrám) - 7000 zl
Ochrana před magickou detekcí (nefunguje na tebe divinační magie) - 7500 zl
Ochrana před energií (jeden typ energie) - 5000 zl


Žlučokal musí nejprve speciálně připravit a ušít tu část oděvu, kterou bude možné očarovat - to stojí dvojnásobek běžné ceny toho kusu oblečení. (To znamená nejméně 100 zl třeba za nějakou šálu nebo tak.) Pak musí nechat své společníky, aby předmět očarovali - to bude trvat určitě déle jak dva týdny. (Takže by to madam dostala až na příští výpravu.) Peníze chce předem.


Edgar Plazoflus, vzdělaný muž s dlouhým vousem a stříbrnou náušnicí v uchu, nabízí na prodej Sládkův balzám - což je tmavá hutná kapalina se sladkou chutí, která, pokud se aplikuje na čerstvou ránu (starou max 1 směnu), vyléčí 1k4 zranění. Ale balzám má trochu omamný účinek, a tak s každým použitím dostává postava penaltu -1 na TZ a záchranné hody. Jedna dávka stojí 250zl, k dispozici jsou 2 dávky. Jinak nic dalšího nemá, jen běžné byliny a houby.

[Kolumbus]

Madame je uchvácena nabídkou a zeptá se, zda lze poskytnout protihodnotou šperky a další cenné předměty? Dle toho si vybere, a také by očekávala nějakou množstevní slevu v případě zakoupení 2 a více očarovaných oděvů.

Lektvary pořídí oba, léčení není nikdy dost.

[MaMaHaJ]

Madame: Platba ve špercích a cenných předmětech není vůbec problém. Množstevní slevu bohužel Žlučokal nenabízí. "Chápejte, madam, nejsem jediný, kdo je v tomto obchodu zainteresován, moji společníci mají velké výdaje, a starají se o většinu těch čarodějných věcí, já jsem jen pouhý krejčí - musím být také z něčeho živ!"


Angus: Náš zloděj se ubytuje u Zlomeného parohu. Všechno ze dřeva, mohutné trámy, solidní bar ve tvaru podkovy, malé pokojíčky se spoustou zákoutí a pohodlných míst ke stulení. Je tu docela dost hostů, hlavně spousta mladíků, kteří si říkají Austachovic spratci, a dělají celou dobu trochu bordel. Venku je posezení na dvoře, který obepíná Pytlova zeď, která je na mnoha místech rozpadlá, takže hostinec vlastně sousedí přímo s hranicí Dolmenwoodského lesa. Dvakrát do týdne peče hostinská ohromnou bábovku, která se rozdává zadarmo všem hostům. Týden pobytu bude stát 14 zl, včetně jídla a všeho.

Pobytem a popíjením v hostinci se Angus dozví o různých drbech:
Na severní hranici Dolmenwoodu byla viděna nějaká velká světla. Prý tam spadla hvězda, či co. Zajímá se o to místní čaroděj, Mostelemyre Drouge, který prý shání dobrodruhy pro nějakou práci v souvislosti s touto událostí.
Taky se povídá, že kdyby měl někdo zájem cestovat západním směrem, tak si může zkrátit cestu. Zkratku lze najít, když se budeš řídit podle starého ukazatele asi deset mil odsud po Sviňské cestě. (Hex 1005, kdyžtak si ukážem na mapě, kdybyste to hledali.)

Na trhu rozhodně jde sehnat vše co Angus shání.

Kuličky z chladné ocele - 10 zl / jeden řádek (to je asi stovka kuliček)
Kuličky ze stříbra - 50 zl / jeden řádek
Prak - 2 zl
Lucerna + 3x olej - 8 zl
Dýka z chladné ocele - 6 zl
Svěcená voda - 25 zl
Mula - 30 zl
Píce - 2 stříbrné

Za krátký meč mu někdo nabídne 3 zlaté, to je asi nejlepší cena co sežene. Magické masti prodává bylinkář Plazoflus, ale ten je teď vykoupený. Magické předměty k prodeji obvykle nejsou, ale Agnus má štěstí a najde ke koupi jednu zajímavost - je to přízračně vypadající černé pero, kterým když cokoliv napíšeš, tak to půjde přečíst jen v měsíčním světle. Stojí 50 zl.

Pytlová zeď kopíruje oblouk hlavní městské zdi, ale neopisuje celý kruh, jen asi čtvrtinu hradeb. Je postavená z cihel a celkově se dost rozpadá. Prý jí tu kdysi postavil pohádkový Lord Pytloun, když si tu chtěl postavit sídlo. Údajně měl hrozný strach z veverek a podobných zvířat, tak chtěl postavit kolem města zeď, která by byla pokrytá zrcadly, které by zvířátka odháněly. Asi po roce zmizel a zeď zůstala nedokončená. Někteří tvrdí, že umřel, že se odstěhoval, nebo že to byl tajuplný vílí pán, Žlutý hrabě, který si prostě chtěl z obyvatel města vystřelit.

[Kolumbus]

Madame si tedy objedná pěkný šátek ochrany proti kouzlům (předpokládám cena 5 200 = 5000 za očarování a 200 za spešl šátek kolem krku = 2 *100) a šálu ochrany (7200 = 7000 za očarování a 200 za spešl šálu = 2*100). A je v podstatě švorc

[MaMaHaJ]

Svkěle, madam tedy objedná očarovaný šátek a šálu - budou hotové asi tak za 14 dní. (V rámci abstrakce a OSEnautského bezčasí je prostě dostaneš po příští výpravě.)

Ježíš dorazil do města taktéž. Ubytuje se v hostinci u Rumbucha, což je budova z černého dřeva, kterou obklopuje rozlehlý travnatý dvůr. Je to hodně poklidný hostinec, kde se lidi většinou ubytovávají na delší dobu. Mají zde v nabídce všemožné druhy speciálních vín. Týdenní pobyt vyjde Ježíše na 14 zl, včetně jídla a pití.

Dozví se následující drby:
Na sever Dolmenwoodu spadla hvězda, či co. Místní čaroděj shání družinu dobrodruhů, kterou chce najmout aby se za ní vypravila.
Kousek cesty na západ odsud je starý ukazatel, kterému se říká Šubův prst. Svádí na scestí, bacha na něj!

Pak Ježíš začne navštěvovat další hospody a místa a s pomocí plakátů shánět družiníky. Beru to tak, že za objednávání lidem pití a za vyvěšení plakátu zaplatí ježíš dohromady 75 zl - to mu dá velmi velkou šanci někoho najít. Nakonec dorazí za Ježíšem na konkurz 4 potenciální družiníci.

Dlouhá Lilith - spoře oděná mladá dívka, která chce zažít dobrodružství, hodně vysoká
Chadwik Střídka - stařec se spoustou pih a bradavic, nemá kde bydlet tak by se rád toulal s nějakou veselou společností, na sobě ušmudlaný a sepraný mnišský oděv
Brom Táhlo - člověk, válečník 1 úroveň, svalnatý, zarostlý, ušpiněná halena, snaží se nabrat zkušenosti v boji na život a na smrt, jelikož ho čeká důležitý duel
Kob Drnoval - mecháček, lovec, 1 úroveň, hodně kulatý, pořád se cpe nějakým jídlem nebo pitím, v podstatě už je bez peněz


Ježíš jim musí udělat nějakou nabídku. Dobrodruzi s povoláním typicky chtějí část pokladu (většinou půl podíl), obyčejní lidé jdou prostě za plat na den - normální je třeba 1 zlaťák za den. Obyčejní lidé taky nedostávají xp. (Pokud tedy nevyvedou nějaký hrdinský kousek a nepovýšíme je.) Koho bereš, a kolik jim nabídneš?

[Kolumbus]

Madame si objednala šátek a šálu ... Ale to je jen detail

[lomax00]

Angus nakoupí vše, co chtěl a navíc 131,2 zl i černé pero 50z, které lez číst v měsíčním světle. Meč prodá za 3 zl.

Možná by ještě dal dořeči s těmi spratky.

[MaMaHaJ]

Když se dá Angus do řeči se spratky, zjistí, že se jedná o mladíky, mladice a mladistvo, jejichž hlavní starost je řešit aby ve městě nebyli "nepřizpůsobiví" a "cizáci." Teď mají hlavně spadeno na nelidi, o kterých rozhlašují, že to jsou špehové pána Mrch. Jejich hlavní činností je ale primárně pití a dělání bordelu v hospodě. Angus si s nimi dá pár pivek, dívají se na něj trochu podezíravě, jelikož je cizinec a nevypadá zrovna počestně, ale vzhledem k jeho mladému věku a sympatické tváři si s ním chvíli povídá samotný Austache Jongle, obtloustlý rozcuchaný třicátník se zasněnýma očima. Má na sobě plášť sešitý z mnoha látek a tváří se, jako kdyby mu bylo teprve dvacet. Hodně mluví o tom, jak by rád rozšířil řady svého "hrdinského jinošstva" a zajistil, že se v Ješimrutu nebudou pohybovat žádní cizáci, špehové, ani budižkničemové. (Na zlodějskou gildu to tedy, Angus soudí, moc nevypadá.)

[MaMaHaJ]

Osmá výprava do Dolmenwoodu

Sezení se zúčastnili:
Ježíš, člověk válečník
Madam Cottonsocks, grimaklin bardka
Angus, člověk zloděj

OSEnauty si najal v Ješimrutu místní čaroděj. Na sever odsud spadla hvězda, prý se dají v jejím kráteru najít kusy magického hvězdného kovu, který má skvělé alchymistické vlastnosti. Čaroděj slíbil družině poskytnout mapu s přesnými údaji spadlé hvězdy, ale trval na tom, že musí podepsat smlouvu. Žádná právní klička v tom nebyla, jak si madam Cottonsocks ověřila, takže OSEnauti smlouvu podepsali, a dostali přesné údaje kam hvězda spadla – poblíž vesničky Drigbolton. Cena za nasbíraný kov odpovídá víceméně platině. (Takže za 1 řádek kovu odpovídá 500 zl.) Družina dostala za úkol nasbírat a donést čaroději co nejvíce kovu co budou moci pobrat.

Družina vyrazila z Ješimruti po cestě směrem na západ. Cestou minuli křižovatku s podivným ukazatelem, který je lákal hlouběji do lesa, ale rozhodli se ho na Ježíšovu radu ignorovat, ačkoliv Angus slyšel, že je to prý zkratka. Minuli ruiny opatství svatého Clewyda, kde zmizela nějaká jiná skupina dobrodruhů, a strávili první noc v zájezdním hostinci jménem Mallowheart´s Repose. (Překladoví nadšenci překládejte.) Je to starý panský dům, který se používá jako hostinec. Pronajali si pokoj ve věži, v klidu se prospali a pokračovali v cestě.

Na jihozápad od cesty leží veliké jezero Longmere. Dobrodruzi v jednu chvíli slyšeli intenzivní hmyzí bzučení kousek od cesty, ale nevšímali si ho a pokračovali dále. Kolem oběda narazili na skupinku asi dvaceti mecháčků, kteří polehávali v trávě u cesty, pokuřovali, prohlíželi si listí a mech, a vesele mezi sebou šivořili. Po chvíli přátelské konverzace OSEnauti zjistili, že mecháčci jsou úplně sjetí, a že žádné zajímavé informace z nich nedostanou. Na Ježíšovo naléhání jim mecháčci darovali „léčivý“ mech, vypadá sice jako úplně obyčejný mech, ale mecháčci tvrdí, že všechny mechy jsou vlastně léčivé, takže jistě přijde vhod.

K večeru dorazila družina do Kmánské bašty. Tam se ubytovali v místním hostinci, u Čukova ksichtu. Bylo tam spousta námořníků, cestovatelů atd. Po jezeru na jih se plaví dolů po řece lodě, je tu zjevně docela obchod, ale městečko zároveň působí relativně chudě. V jezeře prý žije příšera, velký Čuk, která svou písní umí mámit lidi, lodě se musí opatrně vyhýbat vodám, kde sídlí. Spousta námořníků mělo tetování různých chapadel – prý je to tradice, a každému novému návštěvníkovi rádi udělají tetování zadarmo. Nakonec se z družiny nikdo tetovat nenechal, ale madam zahrála nějaké bardské písně, vybrala pár peněz navíc, a získala různé drby. I zde se proslýchalo o spadlé hvězdě, a OSEnauti se dozvěděli, že nejlepší cesta do Drigboltonu vede po pěšině, která se chvíli táhne podél řeky na severovýchod, a pak odbočí přímo na sever.

Dalšího dne OSEnauti pokračovali po méně značené cestě směrem na sever. Cesta se různě klikatila, jak kopírovala zátočiny řeky. V jednu chvíli OSEnauti zaslechli ze zákrutů před nimi nějaké rozrušené hlasy. Opatrným průzkumem zjistili, že v zátočině kousek před nimi kotví dvě bárky naložené bednami a různým zbožím. Vypínala se nad nimi skála. Zdálo se, že z nějakého neznámého důvodu obchodníci a jejich ozbrojený doprovod vynáší zboží z lodí na velkou hromadu na mělčinu.

Zloděj Angus vyrazil skrytě podrostem na průzkum, aby se na všechno podíval blíže. Doprovázela ho madam Cottonsocks. Když vše viděli trochu lépe, zdálo se, že kupci a stráže jsou v naprosté panice – tahali bedny z lodí a zlom krk a házeli jistě dost cenné zboží na velkou hromadu. Některé bedny otvírali, sypali z nich cennosti a zlato, a vše skládali do menší truhly opodál. Také jim z očí podle všeho všem trochu tekla krev… Zdroj těchto podivností se brzy ukázal – na okraji skály čnící nad zákrutem řeky se po chvíli vynořila hlava prapodivného tvora, zdánlivě lidská, ale s příšernýma rudýma očima, ověnčená parožím, a nasazená na hadím těle. Rudé šupiny se blyštily, rudý jazyk se mihotal – madam Cottonsocks jakožto bardka věděla, že se jedná o krvavého wyrma, strašlivou a mocnou bytost, která obvykle spí v zemi na hromadě zlata. (Dolmenwood nemá draky, nýbrž právě wyrmy.)
„Dělejte, dělejte, smrtelníci,“ poroučel wyrm strašlivým kovovým hlasem. „Všechno zlato a cennosti sem na hromadu do truhly, ty ostatní věci roztřiďte a vyneste z lodí. Pospěšte si!“

OSEnauti se stáhli aby probrali co dál. Zajímalo je, co se bude dít dál, ale zároveň chtěli být opatrní. Poslali tedy muly v doprovodu Broma Táhla dlouhou oklikou skrze les, aby na ně počkal třeba míli odsud dál po cestě. Tím zmizely muly a Brom ze scény, ale bylo jasné, že jim bude nějakou dobu trvat, než dojdou oklikou. Ježíš se opatrně proplížil křovisky tak, aby stál na dohled skály a na dohled drakovi, a aby mohl případně zasáhnout, kdyby něco. Madam Cottonsocks se proměnila do kočičí podoby a zloděj Angus se společně s ní plížil zpět trochu blíž, aby viděl, co se bude dít s pokladem a s osazenstvem lodi.

Jenže wyrmové jsou prohnané bytosti, takže byla určitá šance, že si všech těch možných přesunů a pozorování nakonec všimne. A skutečně – asi po deseti minutách pozorování zakmital wyrm jazykem a pravil: „Ale, ale… čichám čichám kočičinu. Vylez, mourku, a ukaž se mi na světle.“ Madam Cottonsock cítila, jak jí magický hlas krvavého wyrma ovládnul a byla nucena proti své vůli vyjít ze svého úkrytu. „Pověz, co tady pohledáváš, grimalkine. A máš nějaké cennosti? Magické předměty?“

Madam, proměněná na kočku, poctivě odpověděla mňoukáním. Wyrm jí ovšem přikázal, aby se proměnila zpět, aby si mohli v klidu pohovořit. To dalo ale čas Angusovi pokusit se o zoufalý plán. Vystřelil z praku po madam kámen a doufal, že jí to probere. Bohužel, neprobralo, a wyrmovi došlo, že tu je někdo další. „Vylezte všichni, kdo se tu schováváte,“ zavelel. I Angus skočil ovládnutý jeho magickým hlasem, Ježíš ovšem pokušení hada odolal.

Screenshot 2024-10-16 210532.png

Angus a madam byli nuceni obrátit kapsy a odevzdat všechny své cennosti včetně magických předmětů do truhly, kam kupci a jejich stráže shromažďovali své poklady. Drak se je chystal zapřáhnout do díla, ale z lesa vylezl i Ježíš – a mířil si to přímo k drakovi. "Mám tady magický meč," usmíval se úslužně. „Na, tady ho máš.“ Wyrm, nečekaje zradu, se mlsně olízl. Ale když k němu Ježíš vyšplhal na skálu, místo toho, aby složil svůj meč nestvůře k nohám, ho s ním bodl do jeho plazího těla.

Strhla se vřava. Wyrm křičel na své otroky, aby vyšplhali na skálu za ním a chránili ho, to ale chvíli trvalo. Angus a madam byli stále očarováni, ale přesun od truhel a lodí stále nějakou dobu trval. Ježíš tedy chvíli udatně zápolil se strašlivým plazem a dařilo se mu odolávat jeho zubaté tlamě, a několikrát ho bolestivě zranil svým kouzelným mečem! Jenže wyrm se začal obávat o svůj život, vzepjal se trochu, a vychrlil na Ježíše proud vařící krve. Ježíš dostal plný zásah a mrtvý, uškvařený ve vřící dračí krvi, se svalil dolů ze skály.

Wyrm, ačkoliv byl posetý mnoha zraněními, vítězoslavně zavřeštěl. „Tak, vidíte, smrtelníci, co se stane, když se mi postavíte na odpor. Seberte všechny cennosti z té mršiny, včetně toho meče, dejte to na hromadu, a vy čtyři mi pomůžete odnést tyhle poklady do mého sídla,“ a kývnul na pár kupců. „Vy ostatní – pamatujte si, co se tady stalo. Cestujte dále po těchto rozlehlých lesích, a kamkoliv přijdete, zvěstujte, že postavit se mi, znamená pro smrtelníky smrt a zkázu!“

Madam Cottonsocks a Angus, oloupeni o své cennosti, a hlavně oloupeni o svého statečného druha, oplakali Ježíšovi smrt a pohřbili ho kousek od řeky. Otřeseni pokračovali v cestě, a brzy rozbili tábor, jelikož byli unavení, a hlavně s morálkou na dně. Se svými mulami a s najatým válečníkem se střetli bez problémů. Madam Cottonsocks oslavila Ježíšovu hrdinskou smrt slavnou bardskou písní. (https://suno.com/song/b097ce5c-a2db-44e ... 880085ddb2) --> děkujeme Kolumbovi za zhudebnění.

Dalšího dne prošli dobrodruzi skrze ruiny opuštěné vesnice zarostlé křovisky a mechem. Uprostřed ruin stála bělostná věž, zdánlivě netknutá časem, na kterou se Angus pokusil neúspěšně vyšplhat, aby se dovnitř dostal oknem. Když zkoušel vypáčit dveře, rozzářila se na nich magická runa. Družina se rozhodla v tom zas tak moc nepárat a pokračovali v cestě.

Odpoledne dorazili na severní vřesoviště, a blížili se k vesničce Drigbolton. Minuli kapličku kousek od cesty, kde stála socha světce, potřená voskem a různými dalšími obětinami, ale také jakýmsi rudo-růžovým želé. Potírali jí tam dva nebo tři místní vesničani, kteří se OSEnautům radostně svěřili, že od té doby co spadla hvězda je všechno skvělé, protože nebesa a Bůh darovali lidem božskou manu, která je od teď živí. Rádi popsali cestu do vesnice a nabízeli OSEnautům, že se mají připojit k jejich oslavám a festivalu. Také popsali, jak se dostat k hlavnímu kráteru kam spadla hvězda kousek na východ odsud.

Screenshot 2024-10-16 223053.png

Tam OSEnauti vyrazili nejprve. Cestou našli jeden menší úlomek spadlé hvězdy a naložili tedy na muly kov v hodnotě 960 zl. (Co se poměru váha / cena týče, odpovídá v zásadě platině.) Pak pokračovali k hlavnímu kráteru, kde spatřili ohromnou díru plnou růžovo-červeného slizu. Sliz pojídalo různé zvířectvo, kozy, ptáci, jeleni, dokonce i pár vlků. Predátoři i kořist tu zjevně hodovala na nové potravině v klidu a míru. Uprostřed kráteru byla zakleslá veliká černá koule, vystupovaly z ní jakási černá chapadla, nebo vlasy, které se nořili hlouběji dolů do želé, a zely na ní tři úzké, ale zjevně hluboké rány – právě z nich vytékal ten sliz, který podle všeho stačil naplnit celý kráter. Koule vypadala jako z toho hvězdného kovu, který má družina najít.

Proběhly nějaké pokusy s házením kotviček a vázáním lan, nakonec se na kouli podařilo dostat jak madam, tak Angusovi, a prohlédnout si jí zblízka. Rány byly úzké, hluboké, ale nešly zaboha rozšířit dýkou, nebo tak něco – koule sice byla z kovu, ale kov se nedal odlomit, nebo tak něco. Sliz stále vytrvale vytékal z nitra koule. Nakonec nechali OSEnauti experimentování a vydali se přespat v místním hostinci – tady jsme skončili.

[MaMaHaJ]

Devátá výprava do Dolmenwoodu

Účastnili se:
Lidský zloděj Angus
Mňamňouří bardka Madame Cottonsocks
Lidský kouzelník Klamzam
Lidský válečník Brom Táhlo (družiník)


K výpravě za spadlou hvězdou se připojil kouzelník Klamzam, který zrovna pobýval v hostinci U krále jelena, malém podniku uprostřed miniaturní vesničky Drigbolton. Tam, vzhledem k tomu, že přišla mana z nebe, probíhaly veselé oslavy a všichni byly ve sváteční náladě. Vesnice byla vyzdobena praporky a vlaječkami a nikdo nepracoval, protože už to nebude potřeba. Hostinec byl narvaný, všichni pili pivo říznuté "manou" a veselili se.

OSEnauti se ubytovali u hostinské Frey, ale jedli z vlastních zásob, nebo přemluvili hostinskou, ať jim do pití žádnou manu nepřidává, že jim nechutná. ("To nebojte, za chvíli vám chutnat začne," tvrdila hostinská, ale přemluvit se nechala.) V hostinci se taky dozvěděli, že na sever odsud je Přísežný dům, kde žije místní krbořt Alhoyle Stutoč, který určitě viděl padat hvězdu svým "heleskopem." Prý ho už od té doby co spadla hvězda nikdo neviděl, divné. Kolem půlnoci vyšli všichni vesničané před hospodu a se šťastnými výrazy se dívaly do závratných dálek na noční obloze poseté hvězdami.

Ráno OSEnauti vyrazili směrem k Přísežnému domu po cestě. Cestou se jim v jednu chvíli země podivně chvěla pod nohama, takové lokální zemětřesení. Po další hodině cesty narazili v příkopu na úlomek hvězdného kovu. Byl zaražený v bahně, které vřelo a bublalo jako kdyby bylo vařící. Nicméně úlomek šel vytáhnout kotvičkou snadno a nepálil, naložili ho tedy na osla. U tohohle minikráteru se pohyboval jakýsi divný kvílející přízrak, který pořád různě fňukal a blekotal. Přilepil se na paty Bromovi Táhlovi, který teď nemůže spát a odpočívat dokud

Spoiler

nenavštíví nějakou svatyni nebo kostel

. (Ještě štěstí, že se kvílející přízrak nepřichytil ke kouzelníkovi.) Když už se blížili k Přísežnému domu, zaslechli OSEnauti nějaké hlasy. Opatrně se připlížili, a pozorovali, jak na vřesovištích kousek od cesty číhají dva lovci jednorožců společně s mladou pannou, která zjevně sloužila jako návnada. Asi po hodině je ale čekání omrzelo, a vyrazili napříč vřesovišti směrem na východ.

Něco kolem jedenácté OSEnauti konečně dorazili k Přísežnému domu. Dvě patra, veprostřed věž, hlavní dveře zavřené. Už odsud bylo vidět, že je na jednom místě poškozená střecha, a že západní část domu obrůstají podivné oranžové krystaly, které se jako břečťan nebo chapadla rozlézaly po stěnách a po střeše. Dveře byly zavřené, asi na závoru, okna v prvním patře zamřížovaná, ale Angus jimi nakoukl dovnitř, a viděl tam normálně vypadající místnosti. Zkusil vyšplhat na střechu, jestli by se dovnitř nedalo dostat dírou ve střeše, ale střecha byla v dost blbém stavu a tak sletěl dolů. Druhý pokus o lezení už byl méně ambiciózní a mířil jen do oken v druhém patře, kde mříže nebyly, a kdy bylo možné uvázat lano a vyšplhat dovnitř.

dům druhé patro.png

OSEnauti se octli v zaprášeném pokoji, kde bylo pár postelí a truhel s povlečením. Asi pokoj pro hosty. Pokračovali chodbou dál na sever, prohlédli další podobný pokoj, a spatřili velikou zející díru, která byla celá prorostlá oranžovým krystalem. Na zemi se válely střepy skla a úlomky dřeva - něco muselo zjevně prorazit část střechy a vymlátit okna. Nicméně tam byla ještě další podivnost. Kolem dokola pochodoval asi tucet malých myšek, tvořených střepy a kousky dřeva, které vesele zpívaly tenkými hlásky námořnické odrhovačky. Nechaly se sebrat do pytle, a družina si říkala, že je třeba prodá, nebo že bude alespoň nějaká zábava. Nalevo byly vidět schody dolů, po kterých se družina opatrně vypravila.

prvni patro.png

Dole se octli v hale. Pořád nikde nikdo. Ze západních dveří se ozýval družný hovor, z východních zvířecí skřeky a tlumené volání o pomoc. OSEnauti nejprve odstranili závoru a chabou barikádu u vchodu, aby měli kdyžtak únikovou cestu, a šli se podívat do dveří, ze kterých vycházel hovor. OSEnauti chvíli poslouchali: "Jak jsem říkal, je to idiot, podívejte, kam náš dům přivedl... Měli bychom se sebrat, a vrátit se do vesnice pro další služebnictvo," ozývalo se zpoza dveří. OSEnauti vstoupili do veliké síně plné křesel. Na stěnách viselo spoustu portrétů, a severní stěna byla prorostlá oranžovým krystalem. Některé portréty (právě ty v krystalem pokryté části) byly prázdné, a u krbu postával tucet dobře oblečených a vzájemně si podobných mužů, kteří se mezi sebou bavili. U severní stěny zahlédli OSEnauti ještě jednu postavu, nehybně stojící, jakoby paralyzovanou.



OSEnauti se chystali k přátelskému hovoru, ale oživlé portréty na ně začaly vřeštět, házet těžítka, a žádat si, aby se okamžitě poklonili svým pánům, právoplatným krbořtům. OSEnauti zvládli situaci uhrát na to, že jsou jen služebnictvo, a že hned pány obslouží - nechtěli by třeba připravit hostinu? S tím se vypoklonkovali a dveře rychle zavřeli. Prozkoumali ještě jižní místnost, studovnu, kde našli několik cenných knih a ruku nějaké bronzové sochy.

Pokračovali dále východními dveřmi - do jídelny. Tam na velkém stole bylo spoustu map a papírů, hlavně nákresy hvězdné oblohy. Z pootevřených dveří na severním konci jídelny bylo ovšem slyšet mečení a bečení, a tlumené lidské výkřiky. Angus opatrně nakoukl škvírou a spatřil děsivé monstrum poskládané z věnců buřtů a kusů naporcovaných beranů, jak se dobívá do dveří od spíže, zpoza kterých se ozýval ten lidský pláč. OSEnauti rychle vymysleli plán - zabarikádovali dveře stolem a židlemi, vyšli ven, a ustříleli obludu oknem. (Naštěstí si jich nestačila všimnout, než postavili barikádu, a oknem se taky neprotáhla.) Pak zase barikádu odstranili, a vysvobodili ze spíže vyděšeného sluhu. Nebožák se jmenoval Godfried Whelm, a myslel si, že nastal konec světa. Jeho pán prý nebyl k vidění od té doby co spadla hvězda a začaly všechny ty podivnosti. Godfried se schovával ve spíži, ale našla ho tu tahle příšera a málem ho už dostala. Pod spíží je malý sklípek s vínem a tak, ale to nejlepší si určitě pán schovával pro sebe, jelikož je tu ještě druhý sklípek, kam Godfrieda nepouštěl.

godfried.png

OSEnauti ho zaúkolovali aby šel sloužit oživlým portrétům předchozích krbořtů a připravili z jídla v kuchyni hostinu. Pak krbořty zavolali a vylákali, aby se šli občerstvit. Ti se, s nadávkami, jak všechno bývalo za jejich časů lepší, nakonec přesunuli, a OSEnauti si mohli prohlédnout místnost kde byli. Jednak našli paralyzovaného současného krbořta, Alhoyle Stutoče, jak se jednou rukou opírá o oranžový krystal a v druhé ruce svírá klíče. Sebrali mu klíče, ale nechali ho paralyzovaného a na krystal nijak nešahali. Klíče odemkly poslední dveře, které vedly do další části sklepení - kde měl Alhoyle svoji laboratoř / dílnu.

Tam bylo spousta věcí. Jednak podivná stříbrná klec, do které byly zamotané vnitřnosti drobných ptáčků, a uvnitř černé zrcadlo. A hlavně stůl se spoustou knih a poznámek. Z těch se OSEnauti dozvěděli, že Alhoyle se zabýval různými okultními naukami, a že se pokusil provést rituál z grimoáru, který tu ležel otevřený, a přivolat ducha hvězdy Wermuth. Bohužel, špatně rituál pochopil - nikde se tam nic o duchovi hvězdy nepíše, naopak, přivolal hvězdu celou, v její fyzické podobě. Na mapách nicméně Alhoyle vyznačil, kam hvězda a její další úlomky (orgány) dopadly - jeden skončil tady v domě (a musí být zdrojem oranžových krystalů), další na blatech, a jeden v blízkém lesíku.

Madam Cottonsocks ještě prohlédla další knihy. V anatomické encyklopedii hvězdných těles našla několik nákresů, které by měly odpovídat "orgánům" spadlé hvězdy - jednak černou kouli, kterou viděli zarytou v hlavním kráteru, a ze které vytéká "mana", pak bílé vejce, ze kterého rostou oranžová chapadla, pak něco co vypadalo jako tři srostlé dětské zárodky, a konečně prázdnou stránku - poslední orgán má být neviditelný.

Družina pobrala co mohla za cennosti, včetně stříbrné klece, a vydala se zpět nahoru. Krbořti, zpátky z hostiny, jim v tom nebránili. "To jsou ty Alhoylovi krámy, co... To klidně někam odneste a vyhoďte!" rozkazovali. Družina tedy vynesla věci ven a naložila na osly.

Ještě se dali do průzkumu zbytku horních pater, ale to popíšu jen stručně. V ložnici narazili na postel, která se pod vlivem oranžových krystalů transformovala do lodi s vlajícími plachtami, a na oživlé oblečení, které se na OSEnauty vrhlo a začalo z nich strhávat šaty, aby si je vzali jako zajatce. Angus se nechal, tak tam stál nahý, ale Klamzan se bránil, a to se oživlým šatům nelíbilo a začali OSEnauty svírat a škrtit. Došlo tedy k boji, kdy Angus s použitím pochodně (která měla na šatstvo velký efekt) omylem zjistil, že oranžový krystal lze bez větších problémů ničit otevřeným ohněm. To umožnilo doprozkoumat zbytek místností - ještě další horní pracovnu, kde ale pobíhaly oživlá vycpaná zvířátka, která nafoukaně nadávala Klamzamovi, že je kouzelník neumětel, a že neumí určitě kouzlit žádná pořádná kouzla. OSEnauti se s nimi nechtěli pouštět do křížku, tak místnost blíže neprozkoumávali, ale dostali se ještě do věže, která ční veprostřed domu, a tak nalezli veliký teleskop na pozorování hvězd. Určitě má velkou cenu - ale jak ho dostat ven? Klamzan začal vymýšlet plán, ale potřebuje si připravit kouzla. Družina tedy dům opustila, aby hledala nějaké bezpečné místo na spaní. Teď jsou asi tři odpoledne.

Loot:

120 mincí v hvězdném kovu - 600 zl (12 řádků)
ezoterické knihy - 500 zl (4 řádky)
pravá ruka měděného muže - 150 zl (1 řádek)
stříbrné nádobí - 1000 zl (2 řádky)
Černá kniha z Llareggubu - cena 2500 zl (1 řádek)
Encyclopaedia of Stellar Anatomy - 1000 zl (2 řádky)
kniha v červeném sametu s motýlama + stříbrná lžička
stříbrná klec (400 zl), 10 řádků

Celkem 3900 zl
652 xp za nestvůry
Celkem tedy:

1300 xp na osobu
650 xp pro Broma

[MaMaHaJ]

Desátá výprava do Dolmenwoodu

Velmi zrychlený zápis - otálel jsem s tím, a už si to tolik nepamatuju.

Sezení se zúčastnili:

Mňamňouří bardka Madam Cottonsocks
Lidský zloděj Angus
Kouzelník Klamzam
Mecháčstvo a klerikstvo XXX

Brom Táhlo (válečník) jako družiník


Družina, ke které se připojili nebinární mecháčstvo XXX měla v plánu přespat, namemorovat kouzla, a přenést s jejich pomocí veliký teleskop. Předtím ale ještě doprozkoumali zahradu - našli v ní fontánu, kde se cachtaly oživlé sochy milenců (pár), které se pod vlivem oranžových krystalů rozmnožovaly. Párečků tam už bylo několik (hvězda spadla před pár dny), některé sochy byly těhotné, a pobíhalo tam dokonce i několik rychle rostoucích dětí. Vypadá to, že sochy otěhotní, porodí, a vychovají novou generacii cca za den. Ve fontáně bylo zvláštní bíle pulzující vejce, ze kterého vyrůstaly právě ty podezřelé oranžové krystaly, které to tu celé ovládly. Ale družina se neměla k tomu do situace moc šťourat, jen sebrali další úlomek hvzědného kovu, který byl v záhonku.

Screenshot_2025-05-15_195423.webp

Zbytek odpoledne strávili tím, že navštívili mluvící zvířátka v knihovně. Zloděj Angus lstí (odmontoval prkna v pokoji vedle) ukradl slušné množství knih. Blížil se večer, a protože dům vypadal nebezpečně, družina se rozhodla přespat venku.

Táboření ale moc nevyšlo. Během hodně rušné noci na družinu zaútočily oživlé kořeny a zardousily Broma Táhla. Později přiletělo hejno zmutovaných světélkujících komárů, kteří se zajímali o hvězdný kov naložený na mezcích. Družina se tedy stáhla do baráku.

Druhého dne s pomocí Klamzamových kouzel levitace + disk dostali teleskop na zem a pomalu s ním mířili směrem k vesnici. Cestou ale došlo k anomálii - najednou přestala fungovat gravitace a vše se začalo vznášet vzhůru. Klamzam ovšem bystře zareagoval a seslal ze svitku kouzlo létání, takže, jakmile začala gravitace opět fungovat, teleskop byl v bezpečí a Klamzam s ním rovnou doletěl do vesnice. (Kočka to zvládla taky, jen Angus si natloukl.)

Ve vesnici družina vymámila z pomatené mlynářské rodiny (kterou zajímala jen a jen "mana" pro kterou chodí do kráteru) dvoukolák a oslíka ("tak vám pro manu zajdeme my!") a jakžtakž na něj naložili teleskop. Nyní jsou na kraji hexu, na kraji lesa, stmívá se - a do civilizace je to ještě pěkný kus cesty...

Snad brzy odehrajeme ještě jedno, finální sezení.

Poklady:

300 mincí hvězdného kovu (1800) knihy (1000) 80 mincí hvězdného kovu (480)

--> 847 XP na osobu


Na voze a na mezkovi mají dobrodruzi naloženo:

Spoiler

300 mincí v hvězdném kovu
190 mincí v hvězdném kovu
120 mincí v hvězdném kovu
4 řádky knihy (500)
10 řádků knih (1000)
1 řádek (pravá ruka měděného muže)
stříbrné nádobí za 1000 zl (2 řádky)
Černá kniha z Llareggubu - cena 2500 zl
Encyclopaedia of Stellar Anatomy - 1000 zl (2 řádky)
kniha v červeném sametu s motýlama + stříbrná lžička
stříbrná klec (400 zl), 10 řádků

A samozřejmě TELESKOP - cena 10 000, xp až po prodeji

[MaMaHaJ]

Jedenáctá Dolemnwoodská výprava

Sezení se zúčastnili:
Madam Cottonsocks
Zloděj Angus
Kouzelník Klamzan
Mecháčstvo klerikstvo Enit

Družina, která se utábořila s kárkou naloženou teleskopem, hvězdným kovem, a okultní knihovnou nakradenou v Přísežném domě přečkala první noc na cestě do Ješirmutu bez větších potíží. Dokonce i další den putování dusným vedrem byl bez nehod a nepříjemných překvapení. V Kmánské baště se ubytovali v hostinci, všem povídali spousta (z většiny nepravdivých) historek o tom co se děje v regionu kde spadla hvězda, a Klamzan si nechal (zadarmo) udělat tetování chapadel. Třetí den cesty potkali jen veselého a přátelského oživlého strašáka (to se prý občas v Dolmenwoodu stává) a koupili si od něj nějaké bylinky. Přespali v hostinci a čtvrtý den dorazili do cíle.

V Ješirmutu byl čaroděj, který je vyslal na výpravu nadšen z pokladů, které mu přivezli. Nabídl jim štědrou odměnu a zároveň možnost si ji rovnou vybrat v různých magických předmětech. Klamzan místo odměny získal dvě nová kouzla. „Doufám, že to bude začátek další spolupráce,“ usmíval se čaroděj. Ve městě OSEnauti strávili další den – dozvěděli se, že církev nabízí odměnu 1000 zl za nalezení a vysvěcení ztracených svatyní a kapliček, které jsou rozseté po okolních lesích – musí to ovšem potvrdit klerik (například mecháčstvo Enit). Také se dozvěděli, že kapitán stráže Simvěd Prasodrh shání pomoc – na mostě, který překračuje řeku na severozápadně odsud prý došlo k nějakým přepadením, a pak na jižní cestě co vede do hradu Kapraďuru (a do civilizovaných zemí na jihu) došlo také k nějakým přepadením a v okolí se ztratilo pár dětí. Večer také dobrodruzi viděli na obloze na severozápadě (odkud vlastně přišli) podivnou záři a divná světla. Hvězdy byly obzvláště jasné a na obloze byly k vidění souhvězdí, které tu v této roční době nemají co dělat. Angus si objednal magický opasek od krejčího a Enit místo peněz požádali od čaroděje jako odměnu podíl v místním pivovaru.

OSEnauti se rozhodli prozkoumat potíže na jižní cestě. Prý tam má být nějaká pobořená tvrz. Cestou (netrvalo to dlouho, jen pár hodin) narazili na rozcestí na skupinku lesopýrů, kteří nakonec prozradili, že se snaží na rozcestí zahrabat ruku oběšence, aby z toho bylo „nějaké kouzlo.“ Byli ovšem přátelští a Madam prozradili, jak se dostat k tvrzi.

Zřícenina stála na kopci obrostlém křovinami, kopřivami a kapradím. Angus s Madam se plížili kupředu – všimli si, že jedna (ze dvou) věží je zřícená a že v ní zeje díra dolů, kolem které se povalovaly nějaké černá pírka. Všichni také slyšeli, jak se v okolí nesou tiché tóny flétny. Kdo se do nich zaposlouchal, jakoby viděl okolní les pokrytý sněhem. Klamzan vytáhl vlastní kouzelnou flétnu a začal na ní hrát, kolem začaly rozkvétat květiny. Zvuky hudby ovšem přilákaly tři strigy, které vyletěly z černé díry a zaútočily na družinu. Enit jednu z nich oslepili a zbylé (byť to chvíli trvalo) se povedlo zabít bez nehody. Boj ovšem zpozoroval křivoroh (pokřivení služebníci Pána Mrch) na druhé věži, který zpustil poplach mlácením do hrnců a pánviček. Brzy se ze zříceniny vynořili čtyři další křivorozí – nejdřív se chystali do útoku, ale když viděli, že družina vyřídila strigy bez větších potíží, zarazili se. Navíc viděli před sebou Anguse (který nevypadá počestně) a Madam. „Nejste vy náhodou patrola, co nám sem má přijít na pomoc?“ zajímali se křivorohové („ano, ano, to jsme!“) a došli pro svého šéfa.

Mezitím se družina napozicovala jak potřebovala, a když se objevil šéf (který historce o patrole nevěřil) seslal na ně Klamzan spánek a pět jich uspal. To se mu ale stalo osudným, protože se, kvůli své kletbě, musel vrhnout ke spícím křivorohům a začít je podřezávat a dostal se tak do první linie, kde ho nejprve nabrali na rohy, a potom umlátili palicí. Klerikstvo Enit ho těsně nestihli zachránit. Mezitím se ovšem ostatním podařilo zpacifikovat zbytek křivorohů a zabít i posledního, který se vzdal. (Pozorovatel na věži utekl.)

Krom pár stříbrňáků a sošky nymfy u sebe neměli nic zajímavého, ale dalo se sejít po schodech dolů. Tam spal nějaký zmutovaný kohout, který se Madam zdál podobný kuroliškovi, ale ne tak docela, přivázaný na řetězu. Angus ho zkusil osvobodit, kohout se splašil, začal kokrhat a ze svých dvou hlav vyfukovat páchnoucí dým. Družina se ale dostala kolem něj do další místnosti, a nechala ho utéct nahoru. (Zjevně další poplašný systém.)

Našla místnost s truhlou (Angus neodhalil past, ale ta se nakonec nespustila) kde bylo nějaké zlato a stříbro a také dvě svázané a omámené děti, které byly promptně zachráněny. V další místnosti vybili zbývající strigy, prohlédli si sluneční hodiny (co dělají v podzemí?) a fresky na stěnách (zobrazovali různé elfí šlechtice.) Nakonec došli až ke dvěma celám – jedna byla prázdná, ale v druhé se krčil vyhublý sněžný elf, který hrál na flétnu tklivou píseň. OSEnauti rozluštili jak ho osvobodit z magicky zavřených dveří (s pomocí slunečních hodin, elfí princ, kterému to tady patřilo se totiž jmenuje Sedm-Po-Poledni) a tak se dozvěděli příběh vězně jménem Hladomor-Píská-Zkázu. Žárlil na svého lenního pána a na lásku, kterou projevoval svým loveckým psům. Rozhodl se je zapéct do koláče, přišlo se na to, a tak od té doby tu je staletí zavřený a pyká za své činy. Hladomor-Píská-Zkázu OSEnauty prosil, že když ho pustí, ukáže jim tajné dveře a poklad. „Je tam kalich, ano, kalich, a v něm je kapka tekutého času, ano, ano!“

Screenshot_2025-08-11_232128.webp

OSEnauti se rozhodli vězně pustit, on je dovedl k tajným dveřím a prchl pryč. (Ještě se pokusil je na útěku očarovat, ale Madam ho svými bardskými schopnostmi naprosto znemožnila.) Tajná místnost byla pokrytá sněhem a uvnitř byl zamrzlý bazének. Pod ledem se leskl kalich. Angus vzal jedno z dětí (spíš výrostek, dobře), rozbil led a přikázal mu se ponořit dolů. Jakmile ale rozbil led, kalich zmizel – a výrostek nic nenahmatal, jen strašlivě promrzl. Nakonec s pomocí matných fresek v místnosti přišli OSEnauti na to, že je potřeba krvavá oběť. Jakmile na led dopadla kapka krve, zmizel a kalich bylo možné vytáhnout. Kalich má sám o sobě velkou cenu a kapka v něm (zázračně se nevylila, magie) funguje jako lektvar rychlosti.

LOOT:
Měděná soška nymfy (50 zl)
336 st
500 zl
2 x náramky zdobené jantarem (750 zl za jeden)
Elfí kalich (2000 zl)
+ 450 zl od kapitána Prasodrha za nalezené děti

Zjišťuju, že je pro mě víc a víc obtížné se soustředit na těch čistě online sezeních bez kamery. Každopádně, jakkoliv to bylo s minimální přípravou, tak jsem si to užil – dohráno máme tedy v zásadě všechny ofiko dobrodružství pro Dolmenwood. (Tohle je úvodní dobrodružství, jen s mírně zvýšenou opozicí). Ale určitě je možnost v Dolmenwoodu i nadále, takhle OSEnautsky, pokračovat.

RIP Klamzan! Prokletí ho nakonec dostihlo.

Jinak je zajímavé, jak se nakonec vyvrbilo dobrodružství předchozí, se spadlou hvězdou. Sedmého dne (kdy už byli ale OSEnauti dávno pryč) se zjevně něco důležitého stalo, ale co...? Možná se to nikdy nedozvíme!