Ω Předválečný svět (1930 - 1940)

[Jerson]

A samozřejmě být tohle nějakým způsobem reálné, tak bych nedobrovolné ovládání lidí považoval za nežádoucí, ale chtěl jsem ukázat, že v USA té doby tohle není žádná extrémní špatnost, kvůli které by se veřejnost dala snadno vzburcovat. Speciálně v Bostonu, ve kterém měl každý občan povinnost být slušný a poslušný autorit, takže vzpurní sirotci by u žádného soudu zastání nenašli, i kdyby se k němu takový případ náhodou dostal.

[Jezus]

Druhá - a jiná - věc je zkoušet proti někomu nebo něčemu postavit veřejné mínění. To samozřejmě jde. Nicméně, na to zase nepotřebujete shánět důkazy, protože stejně dobře můžou fungovat vymyšlené zprávy, které nejsou ničím podložené.

V tomhle se neshodneme, tentokrát "opačně" Jasně, můžu zkusit někoho "pomlouvat bez důkazů", ale rád bych se dostal mimo rámec klasické "konspirační teorie". Pokud chci, aby se tím zabývaly serózní noviny - což je imho nejlepší cesta, jak zburcovat veřejné mínění - měl bych mít v ruce alespoň něco, co dokáže, že se to děje (respektive že mám něco, co když otisknou, budou napřed před konkurenčními novinami, ale zároveň je nepůjde jen tak nařknout, že si vymýšlejí).

Druhá věc je, že pokud chceš "pomlouvat" generála nebo tak, měl bys to mít podložené, jinak se veřejné mínění obrátí proti tobě.

Čistě metaherně počítám s tím, že minimálně polovina hráčů bude hrát postavu, které takové pokusy na dětech vadí, ať jsou podle zákona nebo ne. A tedy že s tím budete něco dělat.

Fajn, takže počítáš s tím, že by ty věci "měly vadit" i části tehdejší společnosti (protože asi nehrajeme úplně exoty), tedy že to není jen "naše současné vnímání" (co se posunulo je spíš víra v to, nakolik je to každému "jasné"). Samozřejmě hodnotový žebříček každého může být posunutý (a v minulosti prostě častěji byl), tzn. že někdo může upřednostňovat "zájem vlasti" před zájmem sirotka (zejména když on sám je ochotný riskovat vlastní blaho pro zájem své země, což by voják tak nějak být měl...) a nebýt nutně "komiksový záporák".

Nicméně naše primární "hráčská výzva" je tak spíš v tom, jak velké části veřejnosti tohle může vadit (protože ta má i vlastní problémy, jako například zbavit se černých nebo poslat do války cizí děti) a že "instituce" (a právo jimi napsané) v tomhle budou na straně mocenských skupin (což je asi tak stejně "grim", jako "real", bohužel dost i v současnosti...).

Doufám, že jsem to alespoň trochu objasnil, zejména pokud jde o rozdíl mezi reakcí veřejnosti a možností odsouzení.
Jen se snažím, aby relativně komplexní postavy nebyly automaticky brané jako jednorozměrní komixoví záporáci.

Jop. Tady se zhruba shodneme a myslím, že tohle je směr, kterým tu debatu primárně vést - má nejpraktičtější dopad na hru.

Mě osobně šlo o sbírání důkazů kvůli novinářům (viz výše) a tedy veřejnému mínění. Níže nadhodím, že ani s těmi soudy to nemusí být tak jednoznačné, ale osobně mi tato cesta taky připadá s mnohem menší šancí na úspěch.

Pokud jde o sirotčince, tak podávání "zklidňujících přípravků za účelem zlepšení výchovy chovanců" by bylo úplně v pohodě i před soudem, protože zaměstnanci těchto ústavů měli právo a vlastně i povinnost zajistit, aby jejich chovanci neopouštěli ústav - defakto je tam drželi proti jejich vůli zcela legálně. Stejně tak měli právo je "přiměřeným způsobem" trestat, a když bys srovnával výprask rákoskou (nezakázaný a běžně používaný) a rádiové vysílání, musel by být soudce hodně empatický, aby usoudil, že rádio je horší.

Jo, tak nějaká ta sedativa nebo různé uklidňující "léky" cpou amíci i do vlastních dětí v současnosti a drogovat "problémové chovance" byla celkem běžná praxe (bohužel), tohle imho fakt moc velkou šanci nemá ani před veřejností.

13 dodatek konstituce, který zakazuje "involuntary servitude", byl ratifikován v roce 1865. V roce 1939 už dokonce máš i zákony na minimální mzdu.

Tak. Pokud bychom s tím chtěli před soud (jak říkám, imho noviny jsou lepší), musíme ideálně dokázat tohle. Mít důkazy o tom, že ta radiokola + rádio ty lidi ovládá, mění jim to myšlení, "zotročuje je". Ale to nestačí tvrdit (respektive s dobrým právníkem možná jo, viz níže, ale lepší je to dokázat). Pak už můžeš stavět na ústavě (a tvrdit, že ovládání mysli je komoušská praktika...).

Pokud byl někdo donucen narukovat, trestné to imho je, byť spíš někoho degradují - jak řekl Jerson, nejspíš to nepůjde před civilní soud. Nicméně v civilním řízení lze napadnout řízení toho sirotčince - je hezké, že spolupracují s armádou, ale pořád je to veřejná instituce, ne vojenská - a teoreticky docílit toho, že tenhle projekt (jakož i spolupráci na obecné úrovni) zakážou (a možná i nějakého civila, co vedl ty pokusy, potrestají, byť spíš opět v rámci funkce než trestní odpovědnosti).

A empatický by nemusel být ani tak soudce, jako porota. A ta empatická být sakra může, zejména s výřečným právníkem za zády. Ale na to by bylo potřeba dostat ten případ před porotu, což není automatické a bylo by to nejkrizovější místo celého plánu. Takže ještě víc důkazů, ještě lepší právník a ještě víc peněz, protože:

Obecně USA v otázce standardů a ochran nikdy nebyly a dodnes nejsou vstřícné k žádné skupině bez politické síly (majetku, mediální expozice atd.), ať už šlo o imigranty, minority, chudinu... nebo sirotky.

Souhlas. Proto to nejde tak, že bychom to jen oznámili policii (tady souhlas s Jersonem, že by to nešlo ani před soud). Museli bychom to žalovat "my" (tzn. znepokojení občané ) a mít peníze na pořádné právníky, co už z toho vystaví "kauzu" a to i mediální (to se dělá i tak, že obejdeš různé vlivové spolky etc.). A na jednou nepůjde o sirotky, ale o "princip" a žalobci budou spořádaní (a movití) občané či nějaké ty spolky (ostatně není to tak dávno, co pokrytectví a maloměstská morálka způsobily prohibici, neříkej mi že tyhle "ženské spolky" nemohou něco udělat pro "chudáky děti").

Pak by imho neměl být výsledek dopředu znám ani GMovi Nicméně pointou by i tak bylo to zastavit a možná někoho degradovat či odvolat z funkcí (převelet) - což by mohl být i jen politický důsledek k uklidnění veřejnosti, soud by to nenařídil.

Což nás vrací k té cestě přes veřejné mínění. Medializace plus ty spolky, co před tím způsobily prohibici, protiválečná loby, protikomunistické nálady... s tím vším by se dalo pracovat, aby někdo, kdo se bojí o voličské hlasy zavolal Collinsovi, zatrhl mu pokračovat v podobných věcech a převelel ho trénovat na nějaké to vyloďování nebo tak

[Jerson]

V tomhle se neshodneme, tentokrát "opačně" Jasně, můžu zkusit někoho "pomlouvat bez důkazů", ale rád bych se dostal mimo rámec klasické "konspirační teorie". Pokud chci, aby se tím zabývaly serózní noviny - což je imho nejlepší cesta, jak zburcovat veřejné mínění - měl bych mít v ruce alespoň něco, co dokáže, že se to děje (respektive že mám něco, co když otisknou, budou napřed před konkurenčními novinami, ale zároveň je nepůjde jen tak nařknout, že si vymýšlejí).

Můžeš ty jasné důkazy klidně shánět, ale na to se v USA v té době nehrálo. Lobotomie byla považována za senzační léčebnou metodu, i když člověk, který jsi propagoval nebyl žádný doktor, u poloviny pacientů způsobovala větší potíže než odstranila, a lékaři s ní nesouhlasili.
A to jak dlouho byl "neprůkazně" zkoumán vliv kouření na zdraví lidí taky ukazuje, jak to s těmi důkazy je.
Mimochodem armáda z tohoto účinky nebyla nijak vyjmuta. Jak by mohl potvrdit pan Wrigley, stačí pár zfalšovaných lékařských zpráv o pozitivním účinku žvýkání na stavy nervozity, a dostane za války dostatek nedostatkového cukru, aby mohl své žvýkačky dodávat vojákům.

Jinak pokud jde o noviny a armádu, fungovala ještě jedna věc - cenzura. A to hodně silně. Pokud si některá témata vojenské síly nepřály zveřejnit, tak o nich žádné noviny nenapsaly ani čárku.

Čímž nechci říct, že zrovna Collinsovy projekty automaticky spadají do této kategorie, jen chci říct, že případy poškozování zdraví nějakými výrobky byly v USA běh na velmi dlouhou trať.

Druhá věc je, že pokud chceš "pomlouvat" generála nebo tak, měl bys to mít podložené, jinak se veřejné mínění obrátí proti tobě.

Veřejnost si nemá důkazy jak ověřit. A dost často to nemají ani soudy, natož v té době. Od toho pak jsou různé posudky odborníků, kdy má každá strana toho svého a záleží v prvé řadě na tom, na čí straně stojí víc peněz.

Fajn, takže počítáš s tím, že by ty věci "měly vadit" i části tehdejší společnosti (protože asi nehrajeme úplně exoty), tedy že to není jen "naše současné vnímání" (co se posunulo je spíš víra v to, nakolik je to každému "jasné").

Metaherně zcela otevřeně počítám s tím, že hráči budou hrát spíše proti-rasisty, a stejně tak že jim na sirotcích bude spíše záležet, protože takové věci jako teorie dědičné chudoby (když byli tví rodiče chudí, ty nás v genech neschopnost nakládat s penězi, takže proto budeš chudý taky) jim bude připadat jako naprostá blbost, přestože v té době se regulérně diskutovalo, co jaké všechny vlastnosti se tedy dědí).
Taky počítám s tím, že když bude nějaké NPC obhajovat v porodnici své právo kouřit, tak nejspíše hráči vyvolají nějaký konflikt. A počítám s hromadou dalších rozdílů vzniklých na základě posunu názorů celé společnosti za těch 80 let.
Byť musím říct, že hráči občas překvapí a jako celá skupina se postaví proti tomu, že by okamžité sdílení názorů díky rádiové síti mohlo být užitečné nebo dokonce prospěšné.

Nicméně naše primární "hráčská výzva" je tak spíš v tom, jak velké části veřejnosti tohle může vadit

Primárně můžete počítat a tím, že takové věci budou vadit zejména lidem, kterých se přímo dotýkají. A zároveň si můžete být naprosto jistí, že jsem se nechal inspirovat argumenty řady lidí, kteří kvůli svému vlastnímu zisku byli schopní vyzdvihovat skutečná i vymyšlená pozitiva svých výrobků, a odmítat negativa, dokonce i tomu sami nejspíše věří, takže nemám prakticky žádné komixové záporáky, kteří by chtěli vidět svět hořet a lidi trpět, jen prostě chtějí maximalizovat svůj kapitál klidně i na úkor zdraví nebo života jiných lidí, protože to tak dělá hromada dalších tvůrců okolo nich (nebo oni to tak alespoň vnímají), a není to zákonem zakázané.
Byť v tom v jednotlivých případech hraje roli i jejich vlastní přesvědčení, názory a osobní etika.

Třetí věc je, že tahle důležitá NPC nejsou big evil bossové na konci dungeonu, ke kterým je třeba se během herního sezení nebo kampaně prosekat a na konci je zabít, nebo alespoň odvrátit od jejich záměrů. Jsou to lidé, se kterými se dá normálně mluvit klidně na začátku mise - byť neříkám, že vždycky budou mít chuť, důvod a čas.

Nicméně párkrát si někteří hráči stěžovali, že nemám na konci mise nějakého týpka se zlým plánem, kterého by mohli prostě zabít. Dokonce byli zklamaní, když jim své záměry vysvětlil, a místo aby mu je následně chtěli překazit, tak zjistili, že vlastně opravdu nedělá nic tak špatného (ale někdo jiný možná ano).

Omega není a nemá být o tom, že by hráči vyšetřili a zastavili nějaké předem určené zlo. Omega je a má být o tom, že ve světě působí různé síly a vlivy, které se ho snaží změnit, a hráči si můžou /mají vybrat - každý sám za sebe - kam se postaví, koho podpoří, nebo proti komu půjdou. Přičemž pak se můžou/mají zkoušet přesvědčit i navzájem, jaký přístup by byl lepší. Platí to jak pro pseudointelugentní parazitickou houbu, tak pro armádního generála.

Ostatně proto jsem také raději, když se ve skupině sejdou agenti s různými názory, a když každý napíše vlastní hlášení vlastními závěry.

Jo, tak nějaká ta sedativa nebo různé uklidňující "léky" cpou amíci i do vlastních dětí v současnosti a drogovat "problémové chovance" byla celkem běžná praxe (bohužel),

V téhle době ještě nebyla. Rozšíření psychofarmak je až poválečná záležitost. Na konci 30. let se ještě stále nejvíc používá znehybňování pomocí pout a svěracích kazajek, a zkouší se elektrošoky.

[sirien]

Jezus: simtě... hraješ Omegu v Omeze, nebo Suits v Hillfolk?

[Selhan]

Víš, co mi Jersone připomínáš? Muzea tortury – takové ty pasti na turisty, které jsou v každém evropském městě a ukazují ti tam železné panny. Představuješ si ta třicátá léta podobně, jak si lidi v 19. století představovali středověk.

[sirien]

Selhan: spíš se ty díváš přes krutě idealizující růžový brýle.

To co Jerson popisuje je naprosto v linii s historií - a to bohužel i s historií výrazně modernější, než jsou ta třicátá léta; kdyby mi někdo řekl že nějaké podobné pokusy prováděli v USA na sirotcích v padesátkách, tak to nebude nijak mimo padesátkový US Zeitgeist.

A popravdě, nejen v USA - o Magdaleniných prádelnách si už slyšel? Jestli ne tak googli obezřetně, pro tebe to zjevně může bejt dost nehezky šoková záležitost.

[Jerson]

Selhane, vidím to přesně obráceně. To co jsem se za posledních šest let dozvěděl o USA (nejen) 30. let dost nabouralo mé dojmy vzniklé na základě filmů z té doby a o té době.
To o čem píšu totiž nejsou výmysly v pastech na turisty, ale normální zdokumentovaná historie, kterou si můžeš přečíst i na wikipedii (a na mnoha dalších místech).

Už předtím jsem četl, že některé rozdíly se špatně chápou. Třeba pro Evropana je normální že se stát stará o jeho zdraví. Pro Američana je normální, že stát do jeho zdraví nestrká frňák, a že na jedné straně může dobrovolně jíst a pít jedy, a na druhé straně může vysoudit statisíce za to, že nevěděl, že cigarety zabíjí, a že káva může být vařící.

[hanss]

... teorie dědičné chudoby (když byli tví rodiče chudí, ty nás v genech neschopnost nakládat s penězi, takže proto budeš chudý taky) jim bude připadat jako naprostá blbost, přestože v té době se regulérně diskutovalo, co jaké všechny vlastnosti se tedy dědí)....

Ono se nejen diskutovalo, ale i vyvodily závěry, přijaly patřičné zákony a přikročilo se k akci,...

Kdysi v jedné encyklopedii amerických filmů mě překvapila stránka o filmu natočenému cca 1945/1946, jehož zápletka spočívala v tom, že soud (rutinně) rozhodl o násilné kastraci dětí chudých rodičů (s argumentem, že zabráněním šíření "genů způsobujících chudobu" se vyřeší problém chudoby a nezaměstnanosti) a většina filmu byla o tom jak idealistický advokát hájí jedno z dětí, holčičku, která je adoptovaná, a tedy nemá "defektní geny". Tezi že chudoba je způsobována vadnými geny onen advokát i film jako celek bral jako vědecky dokázaný fakt.

Čili přinejmenším v některých státech USA existovaly ve 40. letech eugenické programy, jejich součástí byly soudem nařízené kastrace dětí závadných rodičů. Americký liberalismus v praxi.

(Nejde ovšem o nějaké specifikum amerického liberalismu /nebo německého nacismu/; v Kanadě, Austrálii, ale i Švédsku se děly v té době i později neméně odporná zvěrstva, ať už byly u moci vlády liberální, konzervativní nebo socialistické. Spojovacím článkem je možná protestantismus a úsilí o zlepšení společnosti i za cenu některých jednotlivců...)

[kin]

... teorie dědičné chudoby (když byli tví rodiče chudí, ty nás v genech neschopnost nakládat s penězi, takže proto budeš chudý taky) jim bude připadat jako naprostá blbost, přestože v té době se regulérně diskutovalo, co jaké všechny vlastnosti se tedy dědí)....

(Nejde ovšem o nějaké specifikum amerického liberalismu /nebo německého nacismu/; v Kanadě, Austrálii, ale i Švédsku se děly v té době i později neméně odporná zvěrstva, ať už byly u moci vlády liberální, konzervativní nebo socialistické. Spojovacím článkem je možná protestantismus a úsilí o zlepšení společnosti i za cenu některých jednotlivců...)

Zajímám se docela o Švédskou Sámi kulturu jak jsem teď na severu, a ještě v roce 1960 byli Sámi nuceně kastrováni, aby se nešířila jejich "podrasa"....a to je evropa. Což máme za humny, takže jo, věřím že v americe to bylo podobné ne-li horší.
A co jsem koukal na různé dokumenty, poslouchal historické podcasty apod. tak jsou lidi co ještě žijí a pomatují segragaci ras v autobusech apod.
Takže si nedělám iluze, že by to dalších padesát let zpátky nebylo ještě horší.

[Passingby]

Můžeme přihodit i kanadské internátní školy, to nedávno proběhlo i našimi médii. Podle toho článku posledí "žáky" nabírali ještě v roce 1997.

A málem bych zapomněl na Rosemary Kennedy.

[Corny]

Ono je právě docela vtipné tvářit se, jak jsou řeči o otroctví v před stoletím v americe zcestné a jde o zkreslené vnímání historie, když spousta s těch věcí, o kterých tu je řeč, není kdovíjak atypická ani nyní či relativně nedávno v prakticky tomtéž prostředí.

[Jezus]

Promiňte, ale původní debata nebyla o tom, že se děly hrozné věci, ale jak je ta společnost brala, pokud o nich věděla.

Že jsou lidé svině a dřív mohli líp zneužívat svoji moc a instituce je často kryly, je fakt (a zápletka mnoha filmů nejen z té doby), ale to neznamená, že společnost jako celek byla v tomhle nějak výrazně více amorálnější, než dnes. Jasně, často i běžní lidé následovali nějakou ideologii (včetně toho, že "odborníci" vědí lépe) a obvyklá lidská touha zbavit se těch, co nejsou (jako) já, byla mnohem lépe institucializovaná, ale to neznamená, že můžete vytáhnout každý exces či věc, co nebyla v danou dobu veřejnosti vůbec známa, a říkat: "tady je důkaz, že ti to soud shodí ze stolu" nebo dokonce "tehdy to lidé považovali za normální a nic proti morálce".

Nechcete mi například tvrdit, že kdyby někdo zjistil a zveřejnil (případně hnal k soudu) ten případ kanadské internátní školy dejme tomu v roce 1980, že mu řeknou jersonovské "taková je doba, nikomu to tady nevadí". Nemůžete vydávat příklady pochybení institucí i kontrolních orgánů (případně momentálně vládnoucí garnitury) za výpověď o celé tehdejší společnosti. Když už, tak že málokomu stálo za to do toho šťourat, nebo to pořádně nešlo (co se tam děje, bylo tutláno).

Jestli to o něčem vypovídá, tak je to klasické nebezpečí, že pokud se nějaká ideologie dostatečně ujme ve vedení státu (i třeba tím, že se prolobuje), často pak vniká synergie zájmových skupin. Pak vám samozřejmě projdou i různé ohavnosti, prostě proto, že "stát" to mlčky schvaluje, případné kontroly to neřeší... Já taky nezpochybňuju, že pak snadno vznikne někdo jako Colins (ani že on sám to nepovažuje za ospravedlnitelé chování) a úřady ho v tom ještě podporují. Zpochybňuju, že se ho zastane celý systém a společnost s ním bude držet basu.

Ostatně zrovna ten Švédský příklad ukazuje, jak málo tehdejší společnost o podobných zákonech a praktikách věděla. Začalo se o tom psát až dekády po té, co byly ty praktiky ukončeny. Ano, je otázka, zda to nebylo i proto, že o tom nikdo psát nechtěl nebo nemohl. Bylo to jistě tím, že dotčení neměli v tehdejší společnosti moc možností, jak se bránit. Ale tohle my přece neřešíme. Řešíme otázku (vpravdě RPGčkovou), co by se stalo, kdyby v tehdejší době někdo napsal články (nebo hnal k soudu, aby získal mimo jiné publicitu) o tom, co se děje určitým lidem ve Švédsku nebo v jedné internátní škole v Kanadě. Jestli by se s tím pak někam pohlo. V roce 1980, v roce 1960 nebo v roce 1940.

EDIT: Ostatně třeba k potírání dětské práce v Británii (takové ty loděnice s rozžhavenými nýty nebo haly s tkalcovskými stavy) hodně přispěly fotografie těch dětí v novinách a články o tom, jak málo, za to berou. Prostě někdo společnosti ukázal nejen to, že se to děje, ale jak to v praxi vypadá a co to skutečně znamená - extrémně levnou pracovní sílu na rovni otroctví v hrozných podmínkách. No a lidi si řekli: "To snad ne, jsme přeci jen už o něco dál. Navíc to nejsou jenom děti Skotů, ale i Angličanů!"

[Jerson]

Jezusi, ony takové věci pronikaly na veřejnost už v té době. Někteří se snažili na ně upozorňovat, takže vznikaly zase jiné skupiny, které tyhle zprávy bagatelizovaly, nebo - pokud měly možnost - jinak potíraly.

A veřejnost to zajímalo podobně jako třeba před pár lety záležitost klecových lůžek u nás. Probíralo se to v novinách i v televizi před pár lety, takže sám na sobě můžeš zkusit, jak moc tě tohle téma zajímalo a nakolik sis ho všiml. Myslím předtím, než je začneš hledat na netu.
A až to uděláš, můžeš se zkusit zeptat lidí okolo sebe, co o tomto tématu ví a jak moc je zajímalo.

Lidé se zajímali o potíže, které se jich mohly dotýkat. Běžní lidé se nezajímali o sirotky z ulice, malé zločince a podobné existence, protože jim (jejich dětem) by se to přeci stát nemohlo. Když se náhodou dozvěděli o nějakých špatnostech, měli sklony nad nimi mávnout rukou, v horších případech jim nevěřit, jak se přesvědčili třeba Židé vypovídající o podmínkách v koncentračních táborech (a to byly tábory ve 30. letech, nikoliv vyhlazovací tábory z let 40. - těm lidé chtěli věřit ještě méně, dokud neviděli hromady fotek, nebo přímo ta místa.)

Takže veřejnosti takové věci můžeš říkat. Jen to neznamená, že tím rovnou vzbudíš zájem a rozhořčení.
Rozhodně to je možnost, jak postupovat. Jen bude na delší dobu a s šancí na úspěch nejvýše 50%.

[Passingby]

Nechcete mi například tvrdit, že kdyby někdo zjistil a zveřejnil (případně hnal k soudu) ten případ kanadské internátní školy dejme tomu v roce 1980, že mu řeknou jersonovské "taková je doba, nikomu to tady nevadí". Nemůžete vydávat příklady pochybení institucí i kontrolních orgánů (případně momentálně vládnoucí garnitury) za výpověď o celé tehdejší společnosti. Když už, tak že málokomu stálo za to do toho šťourat, nebo to pořádně nešlo (co se tam děje, bylo tutláno).

Shodou okolností jsem i narazil na příklad, jak takové odhalování v té době probíhalo (nečetl jsem to celé):
WWII Pacifists Exposed Mental Ward Horrors

One of the first people to see the photographs was Eleanor Roosevelt, in September 1945. A meeting was arranged between Roosevelt -- whose husband, President Franklin Roosevelt, had died just a few months before -- and a couple of the conscientious objectors from Byberry. They brought along Lord's disturbing photos. But Roosevelt at first doubted them.

According to Steven Taylor, a professor of disability studies at Syracuse University, Roosevelt assumed these were photos from some institution in the South. She said she knew about those kinds of conditions in Mississippi or Alabama. When told that they had actually been taken at an institution in Philadelphia, Roosevelt then promised to support the reform campaign and wrote about what she'd seen to government health officials and journalists.

Lord's photographs would have their biggest impact several months later, when they were published in Life magazine in May 1946.

[Jezus]

Jezusi, ony takové věci pronikaly na veřejnost už v té době. Někteří se snažili na ně upozorňovat, takže vznikaly zase jiné skupiny, které tyhle zprávy bagatelizovaly, nebo - pokud měly možnost - jinak potíraly.

Pronikaly? A jak moc? Jak to víš? Protože o tom Švědsku se to právě dost dlouho prakticky vůbec nevědělo. Nebo ten ústav v Kanadě. Nebo mi chceš říct, že se v Kanadě v šedesátých letech vědělo, že ve státním zařízení umírají mladí kluci a nikdo se tím nevzrušoval?

Ale hlavně: Pokud jiné skupiny ty zprávy bagatelizovaly nebo jinak potíraly, tak dokazuješ, že ve své pravdivé verzi lidem tehdejší doby vadily. Fakt, že se aktivně bránilo nápravě klidně tou bagatelizací, lží, cenzurou nepopírám. Ale náš spor byl o základním hodnotovém nastavení společnosti. Pokud musíš vysvětlovat, že klecová lůžka jsou pro dobro pacientů a lékaři vědí, co dělají, pak už aktivně vzdoruješ rozhořčení veřejnosti vzniklé ze základní hodnoty, že "děti nepatří do klece".

Šlo mi teda o to, že když vynesu ven, že "dětem je vymýván mozek", základní reakce veřejnosti bude "cože?!" a ne "no a?". To, že pak záleží na tom, jak se to celé podá, protistrana zasáhne etc. to je na dlouhou debatu a hodí se to více do hry... ale šlo mi o to základní nastavení, tedy že veřejnosti to spíš vadí. To, co s tím udělá, je pak další věc. "Nehas, co tě nepálí" je klasická zbabělost umožňující totalitní praktiky. Ale to, že proti zlu nic neděláš neznamená, že ho nevidíš (nejsi si ho vědom). A přišlo mi, že tvoje počáteční teze je "lidé to nepovažují za špatné."

A veřejnost to zajímalo podobně jako třeba před pár lety záležitost klecových lůžek u nás. Probíralo se to v novinách i v televizi před pár lety, takže sám na sobě můžeš zkusit, jak moc tě tohle téma zajímalo a nakolik sis ho všiml. Myslím předtím, než je začneš hledat na netu.

Všiml, zajímal, vyhodnotil jako lepší variantu než řemeny nebo sedativa, chvíli sledoval reakce dotčených institucí, vyjádření odborníků. Pokud vím, celá kauza "končila" i tím, že bude prověřeno, zda-li se této metody nepoužívá nadbytečně. A jako ano, časem samozřejmě můj zájem o celou věc opadl (i proto, že se nikdo nesnažil někoho mrzačit nebo mu vymývat mozek) a nabyl jsem dojmu, že pozornost i míra prošetření je dostatečná (a jestli ne, tak to ti, kteří to kritizovali, zase připomenou).

Jestli tím chceš demonstrovat, že veřejnost lze přesvědčit, že je nějaké konání v pořádku a nemusí se vzrušovat, pak ano (ona nějaká ta důvěr v "bílý plášť" je celkem nebezpečná duševní zkratka, ale funguje i podvědomě). Podobně jako že se tím moc vzrušovat nechce (byť teda reakce na Facebooku mi připadaly vzrušené až až byť některé samozřejmě v opačném gardu), není-li k tomu nucena.

Automatický úspěch tedy neočekávám (ostatně veřejnost lze přesvědčit, aby veřejně zostouzela Židy nebo rasisty a často tutéž část společnosti). Že by to byl nějaký souboj výkladu a přesvědčování souhlasím. Ale náš základní spor byl jinde. Jestli je defaultní nastavení tehdejší společnosti "nezajímá, je to normální" nebo by jí to vadilo. Že ji zároveň jde uklidňovat, že je to pro dobro dotyčných, veřejnou bezpečnost, vylepšení genofondu je sekundární linie, kterou si tam přidáváš. Ano, s touhle obhajobou bychom se museli vypořádat, ale na začátku jsi zněl, že obhajoba nebude třeba, že naopak my budeme muset nejprve vysvětlit, co je špatného na zotročování dětí.

Tedy nelišíme se v tom, že bych naivně předpokládal, že takové věci se neděly (i pod dohledem vyšších správních orgánů), nebo že byly proti zákonu. Tvrdím ale, že nereagování tehdejší společnosti bylo dáno spíš tím, že věřila institucím, že jsou dobré a o hodně věcech nevěděla (nebo nevěděla, co skutečně to znamená, neznala ty zákony nebo jejich důsledky). Tedy že nebyla tak morálně posunuta, jak tvrdíš (teda asi jak v čem, samozřejmě život byl těžký a že se děti bijí a černoši jsou napůl zvířata byl asi většinový názor).

Lidé se zajímali o potíže, které se jich mohly dotýkat. Běžní lidé se nezajímali o sirotky z ulice, malé zločince a podobné existence, protože jim (jejich dětem) by se to přeci stát nemohlo. Když se náhodou dozvěděli o nějakých špatnostech, měli sklony nad nimi mávnout rukou, v horších případech jim nevěřit, jak se přesvědčili třeba Židé vypovídající o podmínkách v koncentračních táborech (a to byly tábory ve 30. letech, nikoliv vyhlazovací tábory z let 40. - těm lidé chtěli věřit ještě méně, dokud neviděli hromady fotek, nebo přímo ta místa.)

Jak říkám, zda s tím veřejnost i něco udělá, je jiná otázka (před volbami imho stačí společenské rozhořčení). Řešil jsem to, jestli to lidem bude morálně vadit. A ano bude. Proto nad tím lidé mají tendenci mávnout rukou (kdyby přijali, že je to vážné, museli by řešit konflikt svědomí, proč to neřeší) a ano, nevěřit. Proč by tomu odmítali věřit, kdyby to podle nich bylo košér? Proto jsem chtěl důkazy (hlavně fotky!), protože stejně jako v případě koncentračních táborů nebo dětí ničených těžkou prací, tak i v případě "dětských vojáků* s vymytým mozkem" nevěříš (případně nevěříš, že je to tak zlé), dokud to nevidíš.

*Byť teda zrovna to dětští vojáci už bude součást mediálního boje. Evropu od nacistů osvobozovali osmnáctiletí "kluci", mnozí si nesměli po návratu dát ani pivo (nebylo jim 21), ale zabíjet (a být zabíjeni) samozřejmě mohli. Netvrdím, že na všechno platila dnešní měřítka a hlavně že tolerance k různým věcem (od násilí po tvrdé zacházení etc.) nebyla jinde. Jen že ten základní morální kompas nebyl úplně jiný.