[HRA] Cesta měsíčním světlem
Moderátoři: MarkyParky, Sarsaparillos, GM Brněnský drak
-
Orákulum
- Příspěvky: 130
- Registrován: 25. 8. 2022, 18:17
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Tristane,
elfové se chtěli pojistit, že nedojde k nějakému dalšímu nedorozumění s osadníky, a tak udělali kolem Essu široký kruh elfích znamení, která nedovolí elfům vstoupit do osady a naopak lidem z Essu proniknout do elfích hvozdů.
Normálního elfa by kouzlo jen otočilo zpět d lesů, člověka zpět do Essu.
Ale ty jsi člověkem, který už strávil s elfy příliš času a dokonce jsi na vlastní kůži ochutnal jejich duševní cesty, když jsi byl svědkem přerodu Padmy.
Proto se u tebe tahle magie chová zvláštně - sevřela tě a nutí tě chodit v kruhu kolem Essu, nepustí tě ani do osady, ani zpět do hvozdu, pokud s tím něco neuděláš.
elfové se chtěli pojistit, že nedojde k nějakému dalšímu nedorozumění s osadníky, a tak udělali kolem Essu široký kruh elfích znamení, která nedovolí elfům vstoupit do osady a naopak lidem z Essu proniknout do elfích hvozdů.
Normálního elfa by kouzlo jen otočilo zpět d lesů, člověka zpět do Essu.
Ale ty jsi člověkem, který už strávil s elfy příliš času a dokonce jsi na vlastní kůži ochutnal jejich duševní cesty, když jsi byl svědkem přerodu Padmy.
Proto se u tebe tahle magie chová zvláštně - sevřela tě a nutí tě chodit v kruhu kolem Essu, nepustí tě ani do osady, ani zpět do hvozdu, pokud s tím něco neuděláš.
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Nevím, jak dlouho přesně bloudím. Spirály už vidím úplně všude - v řadách kamenů na zemi, v pokroucených větvích, v zaječích bobcích. Nejděsivější na tom je, že asi nemagořím a ty spirály tu fakt všude jsou.
Padnu na nejbližší šutr a hlavu zabořím do dlaní. Když mě pomalu rozežíralo to elfí sémě, cítil jsem se podobně. Možná je tohle důvod, proč se odsud nedokážu dostat. Pokud je ve mně pořád ještě kus elfího, moh bych zvládnout ta jejich kouzla nějak narušit. Aspoň na chvíli, abych se odsud dostal pryč.
Ztěžka vstanu a vyrazím dál do lesa. Už se nesnažím dostat pryč, ale naopak postupuju pomalu, s rozvahou a snažím se vnímat všechny části elfí magie. Hledám prvky, které jsem už viděl v Nabumě, kterými prostupoval Adan k Padmě, a se kterými bych mohl nějak pracovat.
Gather Information Najdu způsob, jak se dostat ven? (Rozum) Weak Hit
Action Score 4 + 2 + 1 = 7 Challenge Dice 10, 1
The information complicates your quest or introduces a new danger. Take +1
Action [30] Focus + Theme [34] Deception
Cítím už únavu, když mi to konečně dojde. Dokud přemýšlím jako Tristan, lovec nestvůr obtěžkaný železnými přísahami, pletou se mi pod nohy kameny a kořeny, nutí mě to obcházet křoviska a srázy a pěšiny mě svádí cestou pořád dokola pryč ze směru. Když vzpomínám na Adan a Nabumu, vidím les v jeho pravé podobě, otevřený svět spojený s mojí vůlí. Vede mě sice taky pořád dokola, ale jenom protože mu to dovolím. Elfové svou magií zamezili lidem z Essu vstoupit do hvozdu, ale je samotné vede les dokola a pryč, jako ochotný průvodce, ne jako nutnost. Když se budu dost soustředit, dokážu se přes to dostat pryč.
Zastavím se u pramene chladivé vody a chvíli odpočívám. Tohle nebude jednoduché. Elfové mluví s lesem jako se sobě vlastním, mě tohle bude asi hodně bolet. Převážu si všechny svoje věci pevně přes záda, kopí navážu stejně tak na tornu. Přitáhnu tkanice a přezky. Chladným blátem si přetřu obličej a paže. Jdu lesu naproti tak, jak to jenom dokážu. Pak zavřu oči, zaposlouchám se a ucítím všechny vůně a nechám zbytky elfího instinktu, aby mě vedly pryč.
Face Danger Dostanu se z pasti? (Rozum) Weak Hit
Action Score 2 + 2 + 0 = 4 Challenge Dice 6, 3
You succeed, but you are dispirited or afraid: Endure Stress (1
)
Endure Stress Rozhodí mě to? (Vůle) Weak Hit
Action Score 2 + 4 + 0 = 6 Challenge Dice 3, 7
You press on.
Chvílemi ztrácím přehled, co přesně se se mnou děje. Padám na čtyři a běžím lesem jako divoké zvíře, válím se v listí a otírám o stromy. Nechávám za sebou lidskost, zkouším s lesem splynout a přitom se dostat dál. Cítím přitom, jak snadné by bylo na člověka zapomenout úplně, zůstat tu v nekonečném bezpečí lesa, ale železné korály ve vousech mě znovu a znovu vytrhávají ze zapomění, nutí mě bojovat a když se setmí, narazím konečně na první výhled do planin Útočtiště.
Chtěl jsem sice navštívit Essus a Yorath, ale neodvážím se teď vrátit zpátky. Nedokážu tu ani rozdělat tábor a přečkat do rána, bojím se, že si mě les zavolá zpátky. Vyrazím do otevřeného prostoru a s měsícem nad hlavou mířím do zasněžených plání na východ.
Undertake a Journey Podaří se mi dojít někam dál? (Rozum) Miss
Action Score 2 + 2 + 0 = 4 Challenge Dice 8, 9
You are waylaid by a perilous event. Pay the Price.
Pay the Price [43] A new danger or foe is revealed. Danger or foe? Rolled 13 vs. 50: Yes
Během krátké doby v Bílé vodě a hlubokých lesech Hlubočiny jsem úplně zapomněl, jak krutý je letos začátek zimy. Sotva si oddechnu, že jsem nechal začarované lesy daleko za sebou, bojuju s přívaly sněhu i krutým mrazem. Každé ráno rozdělávám dlouho oheň a sbírám každý kousek tepla, než se vydám na cestu. Dny jsou ale krátké a dřív, než dojdu na nejbližší kopec, padá tma a já už zase sháním dřevo na oheň. Cítím, že takhle dlouho nevydržím.
Face Danger Zvládnu mrazivé počasí? (Železo) Miss
Action Score 4 + 3 + 0 = 7 Challenge Dice 7, 9
Your progress is undermined by a dramatic and costly turn of events, Pay the Price. -2
Endure Harm Jak se to podepíše na mojem zdraví? (Železo) Miss with a Match
Action Score 2 + 3 + 0 = 5 Challenge Dice 5, 5
Suffer -1
. Match
-2
Každý další den sedím u ohně dýl a dýl. Třesu se zimou, žvýkám zbytky jídla. Posunu se jen tolik, že večer vidím místo, ze kterého jsem ráno odešel. Pak už zůstanu celý den na jednom místě. A druhý. Je mi strašná zima. Soustavně kašlu a sotva popadám dech.
Dochází mi, jaká blbost byla vyrazit sám v zimě přes celé Železné země. Proč já to jenom vůbec dělal? Chtěl bych si strhnout z vousů železné korály, zadupat přísahy do sněhu a... a umřít tu pod seschlým stromem? Vážně?
Sere mě, do jakých míst se zase propadám. Nesmím. Někde nedaleko je les, v něm dřevo a jídlo a za ním Roklina hromu. Nemají moc, ale mají mě tam celkem rádi. Není to ani zdaleka cíl mojí cesty, ale na víc teď asi myslet nemůžu.
Udusám oheň a poberu si svoje věci. Nechám tu poslední troud. Tahle cesta už musí vyjít, nebo se prostě budu muset vrátit zpátky do Hlubočiny.
Undertake a Journey Dostanu se do Rokliny hromu? (Rozum) Weak Hit
Action Score 3 + 2 + 0 = 5 Challenge Dice 4, 6
You reach a waypoint and mark progress, but suffer -1
.
Cesta do Bouřného lesa 








Došel jsem někam k Essu
Když konečně uvidím za lesem stoupat dým a pak i první domy, nedokážu se ani usmát. Tvář mám pokrytou ledem. Z posledních sil dojdu k prvním chalupám. Zkouším zařvat na pozdrav, ale hlas mě zradí. V podstatě se zhroutím u prvního plotu a doufám, že mě tu někdo najde a postará se o mě.
Sojourn Dostanu v Roklině hromu možnost se dát dohromady? (Srdce) Weak Hit
Action Score 2 + 2 + 0 = 4 Challenge Dice 1, 4
You and your allies may each choose one from within the categories. Plan: Take +2
Mám obrovské štěstí, že na moje kopí, jméno a neštěstí se Shekharem tu ještě nezapomněli. Dostanu se konečně ke krbu a něco teplého do sebe. Druhý den kašel ustoupí tak, že dokážu za pohostinnost aspoň poděkovat. Z toho, co tu vidím, mi je ale jasné, že s větším dobrodiním počítat nemůžu. Místní mají sami všeho málo, nemám tu sílu jim ještě brát. A v Kruhu dřevorubců a jejich žen nenajdu ani léčitele, který by pomohl s mojim zdravím. Zůstanu v domě jen tak dlouho, dokud zas neudržím v ruce pevně kopí a pak se vydám za vesnici do lesíka na lov.
Resupply Vybavím se nějakými zásobami na cestu? (Rozum) Weak Hit
Action Score 2 + 2 + 0 = 4 Challenge Dice 2, 6
Take up to +2
, but suffer -1
for each. +1
-1
Vystopovat na sněhu vysokou není nic težkého, ale něco ulovit je už jiná věc. Nakonec se mi povede dostat aspoň jednu starší srnu, kterou v osadě vyměním za trochu sušeného masa, troud a další věci do nepohody. Nejdůležitější je půjčené nářadí a železné spony a hřebíky, se kterými mám celkem jednoduchý plán. Je mi jasné, že dlouhou cestu na východ na sněhu nezvládnu, pokud k tomu nebudu mít pořádnou výbavu. Vzpomenu na dřevěné násady na boty, které nosí horalové daleko na severu a zkusím si něco podobného vyrobit i tady. Nemám na to čas a podmínky, ale aspoň něco, když už nic.
Secure an Advantage Podaří se mi vyrobit sněžnicolyže? (Rozum) Weak Hit
Action Score 1 + 2 + 1 = 4 Challenge Dice 3, 4
Prepare to act: Take +2
.
Brzo se dostanu do stavu, kdy mi je jasné, že nic lepšího prostě nedokážu. Mám dvě nahrubo ohoblovaná prkna, k nim železem přidělané přezky, které víceméně drží na nohách. Tahám tak při chůzi nějakou váhu navíc, a moje plíce mi to dávají sežrat, ale už se nepropadám do sněhu až po pás a nebude mi snad aspoň cestou pak taková zima.
S novým vybavením se rozloučím a vyrazím do sněhových plání. Kdybych se musel skutečně vrátit, vím aspoň kam.
Undertake a Journey Dostanu se do bezpečného místa? (Rozum) Miss
Action Score 1 + 2 + 0 = 3 Challenge Dice 4, 5
You are waylaid by a perilous event. Pay the Price.
Prosím spoluhráče o odehrávku.
Padnu na nejbližší šutr a hlavu zabořím do dlaní. Když mě pomalu rozežíralo to elfí sémě, cítil jsem se podobně. Možná je tohle důvod, proč se odsud nedokážu dostat. Pokud je ve mně pořád ještě kus elfího, moh bych zvládnout ta jejich kouzla nějak narušit. Aspoň na chvíli, abych se odsud dostal pryč.
Ztěžka vstanu a vyrazím dál do lesa. Už se nesnažím dostat pryč, ale naopak postupuju pomalu, s rozvahou a snažím se vnímat všechny části elfí magie. Hledám prvky, které jsem už viděl v Nabumě, kterými prostupoval Adan k Padmě, a se kterými bych mohl nějak pracovat.
Cítím už únavu, když mi to konečně dojde. Dokud přemýšlím jako Tristan, lovec nestvůr obtěžkaný železnými přísahami, pletou se mi pod nohy kameny a kořeny, nutí mě to obcházet křoviska a srázy a pěšiny mě svádí cestou pořád dokola pryč ze směru. Když vzpomínám na Adan a Nabumu, vidím les v jeho pravé podobě, otevřený svět spojený s mojí vůlí. Vede mě sice taky pořád dokola, ale jenom protože mu to dovolím. Elfové svou magií zamezili lidem z Essu vstoupit do hvozdu, ale je samotné vede les dokola a pryč, jako ochotný průvodce, ne jako nutnost. Když se budu dost soustředit, dokážu se přes to dostat pryč.
Zastavím se u pramene chladivé vody a chvíli odpočívám. Tohle nebude jednoduché. Elfové mluví s lesem jako se sobě vlastním, mě tohle bude asi hodně bolet. Převážu si všechny svoje věci pevně přes záda, kopí navážu stejně tak na tornu. Přitáhnu tkanice a přezky. Chladným blátem si přetřu obličej a paže. Jdu lesu naproti tak, jak to jenom dokážu. Pak zavřu oči, zaposlouchám se a ucítím všechny vůně a nechám zbytky elfího instinktu, aby mě vedly pryč.
Chvílemi ztrácím přehled, co přesně se se mnou děje. Padám na čtyři a běžím lesem jako divoké zvíře, válím se v listí a otírám o stromy. Nechávám za sebou lidskost, zkouším s lesem splynout a přitom se dostat dál. Cítím přitom, jak snadné by bylo na člověka zapomenout úplně, zůstat tu v nekonečném bezpečí lesa, ale železné korály ve vousech mě znovu a znovu vytrhávají ze zapomění, nutí mě bojovat a když se setmí, narazím konečně na první výhled do planin Útočtiště.
Chtěl jsem sice navštívit Essus a Yorath, ale neodvážím se teď vrátit zpátky. Nedokážu tu ani rozdělat tábor a přečkat do rána, bojím se, že si mě les zavolá zpátky. Vyrazím do otevřeného prostoru a s měsícem nad hlavou mířím do zasněžených plání na východ.
Během krátké doby v Bílé vodě a hlubokých lesech Hlubočiny jsem úplně zapomněl, jak krutý je letos začátek zimy. Sotva si oddechnu, že jsem nechal začarované lesy daleko za sebou, bojuju s přívaly sněhu i krutým mrazem. Každé ráno rozdělávám dlouho oheň a sbírám každý kousek tepla, než se vydám na cestu. Dny jsou ale krátké a dřív, než dojdu na nejbližší kopec, padá tma a já už zase sháním dřevo na oheň. Cítím, že takhle dlouho nevydržím.
Každý další den sedím u ohně dýl a dýl. Třesu se zimou, žvýkám zbytky jídla. Posunu se jen tolik, že večer vidím místo, ze kterého jsem ráno odešel. Pak už zůstanu celý den na jednom místě. A druhý. Je mi strašná zima. Soustavně kašlu a sotva popadám dech.
Dochází mi, jaká blbost byla vyrazit sám v zimě přes celé Železné země. Proč já to jenom vůbec dělal? Chtěl bych si strhnout z vousů železné korály, zadupat přísahy do sněhu a... a umřít tu pod seschlým stromem? Vážně?
Sere mě, do jakých míst se zase propadám. Nesmím. Někde nedaleko je les, v něm dřevo a jídlo a za ním Roklina hromu. Nemají moc, ale mají mě tam celkem rádi. Není to ani zdaleka cíl mojí cesty, ale na víc teď asi myslet nemůžu.
Udusám oheň a poberu si svoje věci. Nechám tu poslední troud. Tahle cesta už musí vyjít, nebo se prostě budu muset vrátit zpátky do Hlubočiny.
Když konečně uvidím za lesem stoupat dým a pak i první domy, nedokážu se ani usmát. Tvář mám pokrytou ledem. Z posledních sil dojdu k prvním chalupám. Zkouším zařvat na pozdrav, ale hlas mě zradí. V podstatě se zhroutím u prvního plotu a doufám, že mě tu někdo najde a postará se o mě.
Mám obrovské štěstí, že na moje kopí, jméno a neštěstí se Shekharem tu ještě nezapomněli. Dostanu se konečně ke krbu a něco teplého do sebe. Druhý den kašel ustoupí tak, že dokážu za pohostinnost aspoň poděkovat. Z toho, co tu vidím, mi je ale jasné, že s větším dobrodiním počítat nemůžu. Místní mají sami všeho málo, nemám tu sílu jim ještě brát. A v Kruhu dřevorubců a jejich žen nenajdu ani léčitele, který by pomohl s mojim zdravím. Zůstanu v domě jen tak dlouho, dokud zas neudržím v ruce pevně kopí a pak se vydám za vesnici do lesíka na lov.
Vystopovat na sněhu vysokou není nic težkého, ale něco ulovit je už jiná věc. Nakonec se mi povede dostat aspoň jednu starší srnu, kterou v osadě vyměním za trochu sušeného masa, troud a další věci do nepohody. Nejdůležitější je půjčené nářadí a železné spony a hřebíky, se kterými mám celkem jednoduchý plán. Je mi jasné, že dlouhou cestu na východ na sněhu nezvládnu, pokud k tomu nebudu mít pořádnou výbavu. Vzpomenu na dřevěné násady na boty, které nosí horalové daleko na severu a zkusím si něco podobného vyrobit i tady. Nemám na to čas a podmínky, ale aspoň něco, když už nic.
Brzo se dostanu do stavu, kdy mi je jasné, že nic lepšího prostě nedokážu. Mám dvě nahrubo ohoblovaná prkna, k nim železem přidělané přezky, které víceméně drží na nohách. Tahám tak při chůzi nějakou váhu navíc, a moje plíce mi to dávají sežrat, ale už se nepropadám do sněhu až po pás a nebude mi snad aspoň cestou pak taková zima.
S novým vybavením se rozloučím a vyrazím do sněhových plání. Kdybych se musel skutečně vrátit, vím aspoň kam.
Prosím spoluhráče o odehrávku.
-
Orákulum
- Příspěvky: 130
- Registrován: 25. 8. 2022, 18:17
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Tristane,
druhý den na pláních tě opět přepadne vichřice a ne a ne skončit. Snězničolyže ti sice dovolují pokračovat i v čerstvém sněhu, ale teplo nebo jídlo ti nezajistí. A prašan spolehlivě zahladí jakékoliv stopy.
Action [61] Capture Theme [22] Solution
Třetího dne už tě zima začíná zmáhat, když v mlze uslyšíš hlasy přinášené větrem. Zprvu se vydáš k nim, ve vidině tepla a ohně. Ale jak se blížíš víc, rozpoznáš konečně jednotlivá slova a dojde ti, že to jsou otrokáři. Je víc než pravděpodobné, že by ti dopřáli teplo a možná i jídlo ... kdyby tě zajali.
Ale mají namířeno stejným směrem? A dokázal by ses jim dostat později ze spárů? Nebo bude lepší se jim obloukem vyhnout, dokud tě ukrývá vánice a zkusit to jinudy?
druhý den na pláních tě opět přepadne vichřice a ne a ne skončit. Snězničolyže ti sice dovolují pokračovat i v čerstvém sněhu, ale teplo nebo jídlo ti nezajistí. A prašan spolehlivě zahladí jakékoliv stopy.
Action [61] Capture Theme [22] Solution
Třetího dne už tě zima začíná zmáhat, když v mlze uslyšíš hlasy přinášené větrem. Zprvu se vydáš k nim, ve vidině tepla a ohně. Ale jak se blížíš víc, rozpoznáš konečně jednotlivá slova a dojde ti, že to jsou otrokáři. Je víc než pravděpodobné, že by ti dopřáli teplo a možná i jídlo ... kdyby tě zajali.
Ale mají namířeno stejným směrem? A dokázal by ses jim dostat později ze spárů? Nebo bude lepší se jim obloukem vyhnout, dokud tě ukrývá vánice a zkusit to jinudy?
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Snažím se odposlechnout co nejvíc a rychle při tom přemýšlím, co vlastně dělat. Času mám málo, ležím za sněhovým jazykem a dlouho tu schovaný nevydržím. Nečekám, že někdo z otrokářů dobrovolně vstane od ohně, ale je dost možné, že za chvíli už nebudu schopný vstát já. Co s tímhle teda dělat?
Gather Information Co zjistím o otrokářích? (Rozum) Strong Hit
Action Score 6 + 2 + 0 = 8 Challenge Dice 4, 3
You discover something helpful and specific. The path you must follow or action you must take to make progress is made clear. Take +2
Spíš vhodný směr nebo mizerná bojeschopnost? Rolled 60 vs. 50: No
Ztiším dech a moje rozbušené srdce a znovu se zaposlouchám. Útržky konečně začínají dávat smysl. Přitáhli sem z jižních Mokřin a míří na sever, do velkého tábora, asi do toho Tábora. Nečekali tak tvrdou zimu, zaskočila je. Otroci se v zoufalství vzbouřili a napadli je. Tekla spousta krve, otrokářů zůstalo pět. Jsou ranění, slabí a bez kořisti. Moc jídla bych od nich nedostal a ještě by mě táhli jinam, než potřebuju. Navíc... potom, co jsem viděl v Táboře... Aspoň jejich zásoby by mi mohly pomoct. Musím udeřit hned, dokud mám síly.
Stáhnu rukáv z předloktí a lehce se říznu o hranu kopí. Přejedu si krví přes tvář a stáhnu huňatou kapuci hluboko do čela. Pak protřepu ruce a nohy a rozproudím krev. A když cítím, že srdce zase bije jako na poplach, vyskočím na nohy a s hrozivým řevem se rozeběhnu k ohni.
Secure an Advantage Vyděsím otrokáře? (Železo) Strong Hit
Action Score 5 + 3 + 1 = 9 Challenge Dice 3, 2
You gain advantage. Take control: Make another move now (not a progress move), and add +1
. Prepare to act: Take +2
.
+1
Vyřítím se mezi otrokáře jako lavina. Všude víří sníh. Popadnu cokoliv co mi přijde pod ruku, házím to po nich, ať už to je smotaná kůže nebo kotlík. Rozkopnu ohniště a vyhodím kopím do vzduchu žhavé dřevo.
"Medvěd! Stvůra! Seskveč!" křičí zděšeně otrokáři, kteří se na to zmůžou. Dva zůstanou ztuhlí strachem na zemi, pletou se mi pod nohami a zmateně se snaží akorát odplazit stranou. Další skočí po zbraních, ale jsou zbrklí, naráží do sebe a jeden svoji sekeru zas hned pustí a snaží se utéct skrz blbě postavený stan. Využiju zmatku a oženu se kopím po prvním z nich.
Battle Porazím otrokáře? (Železo) Strong Hit
Action Score 5 + 3 + 1 = 9 Challenge Dice 3, 1
You achieve your objective unconditionally. Take +2 
"To máte za Ryannu," procedím mezi zuby, když je po všem. Kolem mě leží pět bezvládných těl, pět k smrti vyděšených tváří. Vím, že tihle neměli s Ryanninou smrtí nic společného, byla to naše chyba a vlčí instinkt. Ale i tak se cítím o trochu líp. Akorát... napadne mě, co vlastně viděli, co se jim v posledních chvílích honilo hlavou. Začínám se bát toho, co se ze mě stává.
Zaženu nepříjemné strachy a pustím se do prohledávání, dokud jsem rozehřátý. Nemůžu se tu zdržovat moc dlouho, čerstvá krev brzy přitáhne mrchožravé ptáky a ti vlky a další nebezpečí. Co nejrychleji zkusím pobrat, co půjde, a pak rychle pryč.
Resupply Co tu najdu užitečného? (Rozum) Strong Hit
Action Score 6 + 2 + 0 = 8 Challenge Dice 7, 5
You bolster your resources. Take +2
Na to, že mají za sebou vzpouru, toho zachránili docela dost. Olej, jídlo, alkohol, teplé kůže. Pro pět chlapů to nemohlo stačit ani náhodou, ale já s tím nějakou dobu vystačím. Převážu si přes záda nacpanou tornu, pojím všechno jedlé, co nechci tahat s sebou, nahřeju od uhlíků boty a vyrazím na východ.
Undertake a Journey Dojdu na rozumné místo? (Rozum) Miss
Action Score 2 + 2 + 0 = 4 Challenge Dice 6, 7
-10
[/b](Rozum) Strong Hit
You reach a waypoint. You move at speed: Mark progress and take +1
, but suffer -1
.
Cesta do Bouřného lesa 








Došel jsem do Kamenného knotu
Poprvé po dlouhé době dobře spím. Nevím, jestli je to tím, že mi je tepleji a mám co jíst, protože to jsem měl už i v Roklině hromu. Ne, musím si přiznat, že je to tou prolitou krví. Měsíční medvěd má ze mě radost. Nevím, jak se kvůli tomu cítím. Ale během dlouhých osamělých nocí vzpomínám na tom, jak on sám osobně, v podobě největšího medvěda, jakého jsem kdy viděl, chodil k obětnímu kameni našeho Kruhu a roztrhal všechny, kteří se tam odvážili prolít krev. Někdy jsou prostě správné úmysly zaplacené železem a krví. Zabil jsem pět otrokářů a zachránil tím možná nespočet nevinných životů, nebo aspoň nějaké pomstil. Měl bych být rád, ne?
Při černém železe přísahám, že najdu smysl a cestu v ochraně potřebných.
Zabil jsem pět otrokářů
Protože ale nejsem ochotný prolít všechnu krev Železných zemí, obejdu širokým obloukem Naději a zamířím přímo k nejvyšším kopcům. Někde v podhůří tu leží osada Kamenný knot, o které mluvil Bjorn. Sice říkal něco o chladném přijetí a harpyjích, ale je to nejblíž horám a pořád je to lepší, než Naděje.
Pokud by mi chtěl někdo říct, jak to v Kamenném knotu vypadá, budu rád.
Ztiším dech a moje rozbušené srdce a znovu se zaposlouchám. Útržky konečně začínají dávat smysl. Přitáhli sem z jižních Mokřin a míří na sever, do velkého tábora, asi do toho Tábora. Nečekali tak tvrdou zimu, zaskočila je. Otroci se v zoufalství vzbouřili a napadli je. Tekla spousta krve, otrokářů zůstalo pět. Jsou ranění, slabí a bez kořisti. Moc jídla bych od nich nedostal a ještě by mě táhli jinam, než potřebuju. Navíc... potom, co jsem viděl v Táboře... Aspoň jejich zásoby by mi mohly pomoct. Musím udeřit hned, dokud mám síly.
Stáhnu rukáv z předloktí a lehce se říznu o hranu kopí. Přejedu si krví přes tvář a stáhnu huňatou kapuci hluboko do čela. Pak protřepu ruce a nohy a rozproudím krev. A když cítím, že srdce zase bije jako na poplach, vyskočím na nohy a s hrozivým řevem se rozeběhnu k ohni.
Vyřítím se mezi otrokáře jako lavina. Všude víří sníh. Popadnu cokoliv co mi přijde pod ruku, házím to po nich, ať už to je smotaná kůže nebo kotlík. Rozkopnu ohniště a vyhodím kopím do vzduchu žhavé dřevo.
"Medvěd! Stvůra! Seskveč!" křičí zděšeně otrokáři, kteří se na to zmůžou. Dva zůstanou ztuhlí strachem na zemi, pletou se mi pod nohami a zmateně se snaží akorát odplazit stranou. Další skočí po zbraních, ale jsou zbrklí, naráží do sebe a jeden svoji sekeru zas hned pustí a snaží se utéct skrz blbě postavený stan. Využiju zmatku a oženu se kopím po prvním z nich.
"To máte za Ryannu," procedím mezi zuby, když je po všem. Kolem mě leží pět bezvládných těl, pět k smrti vyděšených tváří. Vím, že tihle neměli s Ryanninou smrtí nic společného, byla to naše chyba a vlčí instinkt. Ale i tak se cítím o trochu líp. Akorát... napadne mě, co vlastně viděli, co se jim v posledních chvílích honilo hlavou. Začínám se bát toho, co se ze mě stává.
Zaženu nepříjemné strachy a pustím se do prohledávání, dokud jsem rozehřátý. Nemůžu se tu zdržovat moc dlouho, čerstvá krev brzy přitáhne mrchožravé ptáky a ti vlky a další nebezpečí. Co nejrychleji zkusím pobrat, co půjde, a pak rychle pryč.
Na to, že mají za sebou vzpouru, toho zachránili docela dost. Olej, jídlo, alkohol, teplé kůže. Pro pět chlapů to nemohlo stačit ani náhodou, ale já s tím nějakou dobu vystačím. Převážu si přes záda nacpanou tornu, pojím všechno jedlé, co nechci tahat s sebou, nahřeju od uhlíků boty a vyrazím na východ.
Poprvé po dlouhé době dobře spím. Nevím, jestli je to tím, že mi je tepleji a mám co jíst, protože to jsem měl už i v Roklině hromu. Ne, musím si přiznat, že je to tou prolitou krví. Měsíční medvěd má ze mě radost. Nevím, jak se kvůli tomu cítím. Ale během dlouhých osamělých nocí vzpomínám na tom, jak on sám osobně, v podobě největšího medvěda, jakého jsem kdy viděl, chodil k obětnímu kameni našeho Kruhu a roztrhal všechny, kteří se tam odvážili prolít krev. Někdy jsou prostě správné úmysly zaplacené železem a krví. Zabil jsem pět otrokářů a zachránil tím možná nespočet nevinných životů, nebo aspoň nějaké pomstil. Měl bych být rád, ne?
Protože ale nejsem ochotný prolít všechnu krev Železných zemí, obejdu širokým obloukem Naději a zamířím přímo k nejvyšším kopcům. Někde v podhůří tu leží osada Kamenný knot, o které mluvil Bjorn. Sice říkal něco o chladném přijetí a harpyjích, ale je to nejblíž horám a pořád je to lepší, než Naděje.
Pokud by mi chtěl někdo říct, jak to v Kamenném knotu vypadá, budu rád.
-
Orákulum
- Příspěvky: 130
- Registrován: 25. 8. 2022, 18:17
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Tristane, najít Kamenný Knot je snadné v každém počasí. Špičatou skálu, která dala osadě jméno, je těžké přehlédnout. Kromě toho, že je nejvyšší v okolí a osamocená, i tvar připomíná knot kahanu nebo lampy. Její úbočí je ze všech stran strmé a zrádné, i když na některých místech je vidět, že by na vrchol šlo vylézt. Dítě by se pravděpodobně i protáhlo po úzkých římsách či puklinami a možná se i dostalo na vrchol bez šplhání.
Ask the Oracle: 50/50 Vypadá to v Kamenném Knotu lépe, než když jsme tam byli naposled? Rolled 88 vs. 50: HELL NO!
Na úpatí skály je velká hromada ohněm zčernalých trámů a polen, posetá pokroucenými zbytky spálených černými těl – patrně harpyje, o kterých tví přátelé mluvili. Jsou jich desítky. Osada vypadá z dálky opuštěně, některé domy jsou pobořené. V čerstvém sněhu nejsou žádné stopy. Od Bjorna s Myrickem víš, že to nemusí nic znamenat, lidé z osady se dlouho skrývali a tak se mohou skrývat i nyní. Proto přijdeš blíž a díváš se po okolí.
Voláš, procházíš mezi domy, nakonec nahlédneš dovnitř. Všichni jsou mrtví. Nalezneš těla v různém stádiu rozkladu, ale všechny mají společné jedno. Leží v postelích, na kožešinách či slamnících. Buď je zabila nemoc, nebo otrava. Kamenný Knot je tísnivou hrobkou, kde je jen mráz a smrt.
Na úpatí skály je velká hromada ohněm zčernalých trámů a polen, posetá pokroucenými zbytky spálených černými těl – patrně harpyje, o kterých tví přátelé mluvili. Jsou jich desítky. Osada vypadá z dálky opuštěně, některé domy jsou pobořené. V čerstvém sněhu nejsou žádné stopy. Od Bjorna s Myrickem víš, že to nemusí nic znamenat, lidé z osady se dlouho skrývali a tak se mohou skrývat i nyní. Proto přijdeš blíž a díváš se po okolí.
Voláš, procházíš mezi domy, nakonec nahlédneš dovnitř. Všichni jsou mrtví. Nalezneš těla v různém stádiu rozkladu, ale všechny mají společné jedno. Leží v postelích, na kožešinách či slamnících. Buď je zabila nemoc, nebo otrava. Kamenný Knot je tísnivou hrobkou, kde je jen mráz a smrt.
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Schovám se před ledovým větrem do bývalé stodoly. Pořád se tu ještě válí shnilé seno, které nikdo nestihl uklidit, a poházené nástroje. Táhne sem a střecha skřípe jako vřeštící běsi na mlžných blatech. Ale jsem tu sám, není tu nikdo mrtvý.
Chtěl jsem se tu najíst a vyspat, dobrat zásoby, promluvit s místními o stezkách dál na západ. Můžu mluvit akorát sám se sebou. A i když mě to hodně láká, neodvážím se na nic sáhnout. Můj strach z nemoci je větší než hlad a silnější než prošoupané kalhoty. Udělám si aspoň malý oheň, abych se zahřál, a v polospánku dobírám síly.
Make Camp Naberu tu trochu sil? (Zásoby) Strong Hit
Action Score 2 + 3 + 0 = 5 Challenge Dice 1, 4
Choose two: Recuperate: Take +1
for you and any companions. Prepare: When you break camp, add +1
if you Undertake a Journey.
S novým dnem vylezu ze stodoly a rozhlídnu se. Zdá se, že jsem pořád jediný, kdo se tu hýbe, i to je vlastně dobré. Taky mi už není taková děsná zima a stihl jsem přemýšlet nad tím, jak teď dál.
Než se vydám na cestu, obejdu ještě ves a na krajní stromy pověsím z větví svázané značky pro smrt. Ať už si o tom myslí kdo chce co chce, snad někdo ještě zoufalejší než já nevleze dovnitř a nepokusí se to tu rozebrat.
Kopce dál na východě se s těmi v Zázemí nebo Bouřných vrších nedají srovnat, ale i tak je určitě místní znali a měli svoje ozkoušené cesty. Po jedné z nich cestoval ostatně i Bjorn s Myrickem. Bývají značené dlouhými tyčemi a jestli nebyli místní úplně blbí, budou ještě v dobrém stavu. Stačí najít první z nich a pak je sledovat pořád na východ. To nemůže být tak těžké.
Secure an Advantage Najdu začátek značené cesty přes hory? (Rozum) Strong Hit with a Match
Action Score 6 + 2 + 0 = 8 Challenge Dice 6, 6
You gain advantage. Take control: Make another move now (not a progress move), and add +1
. Prepare to act: Take +2
.
Musím se chvíli brodit čerstvým sněhem, ani moje prkna mě na něm neudrží. Ale jakmile vylezu svahem kus výš a mrtvou osadu i vysokou skálu nechám daleko za sebou, najdu v úpatí první dlouhé tyče. Jsou opracované, značené rudými pruhy a koukají ještě pořádný kus nad sníh. I když se musím hned ze začátku párkrát vracet, protože jich asi dost zakousl zub času nebo zub harpyje, daří se mi pokračovat schůdnou cestou na východní kopce.
Ještě dřív, než se dostanu na hřeben, narazím v úzkém sedle na kamenný domek. Vlezl by se do něj sotva velký pes a uvnitř kdysi dávno nejspíš vyvěral pramen. Místo vypadá opuštěně, ale přímo u něj jsou hned tři značkovací tyče a když ohrnu zevnitř nános sněhu a listí, narazím na vyskládané kamenné desky. Zdá se, že popisují cesty dál z tohohle místa - poznám Kamenný knot, nějaké místo s velkou sochou - asi Obrův palec - a na severu kopců i něco, co popisem odpovídá Zátiší. A co je úplně nejlepší - na hřebenu severně je místo, u kterého se píše o Wulanovi! To musí být ta ztracená soutěska! Ha! Už nemusím Nandu hledat po celých Železných zemích, vím, kde asi je! Desku si zabalím k sobě, zbytek vyskládám zpátky a po krátkém vydechnutí zamířím dál do kopce.
Undertake a Journey Dostanu se do Obrova palce? (Rozum) Strong Hit
Action Score 6 + 2 + 2 = 10 Challenge Dice 8, 6
You reach a waypoint. You move at speed: Mark progress and take +1
, but suffer -1
.
Cesta do Bouřného lesa - Dangerous journey 








Došel jsem do Obrova palce
Nechápu, jak v zimě chodí přes hory ti, kteří s tím nemají zkušenosti. Vážně. Je to drsná cesta. Ale mám pocit, že čím dál jsem od Hlubočiny a blíž skutečné zimě v Železných zemích, tím snáz se mi jde. Tělo si zvyká na námahu i mráz, zvládám líp vystačit s jídlem i hledat závětří na noc. Jen Finna mi chybí, její připomínky a smích. A Nami, vždycky při ruce s chutí si hrát. A Bjorn, ten mi vlastně už chybí taky.
Už nějaký čas jdu zalesněným údolím, kde se zas cítím o dost líp. A když už musím vyšplhat na vysoký kopec, náladu mi zlepší obrovská kamenná hlava, která na mě ze sněhu vykukuje. Nedaleko odsud je osada, do které jsem posledně na rozdíl od Bjorna nechtěl vlézt. Chvíli váhám. Naposledy jsem byl v Kamenném knotu, a tam byla jenom smrt. Rád bych s někým promluvil, ale v Obrově palci se děsili nemoci. Když nepřiznám, odkud jdu, mohl bych dostat aspoň něco k jídlu. Rozhodnu se to risknout a zamířím k osadě.
Situace v Obrově palci:
Sešla už vědma z hor? Rolled 68 vs. 25: No
Mají nějaký čerstvý problém s trolly? Rolled 29 vs. 25: No
Settlement Trouble [78] Wrathful haunt
Pokud byste si chtěl někdo situaci v osadě popsat, máte možnost.
Chtěl jsem se tu najíst a vyspat, dobrat zásoby, promluvit s místními o stezkách dál na západ. Můžu mluvit akorát sám se sebou. A i když mě to hodně láká, neodvážím se na nic sáhnout. Můj strach z nemoci je větší než hlad a silnější než prošoupané kalhoty. Udělám si aspoň malý oheň, abych se zahřál, a v polospánku dobírám síly.
S novým dnem vylezu ze stodoly a rozhlídnu se. Zdá se, že jsem pořád jediný, kdo se tu hýbe, i to je vlastně dobré. Taky mi už není taková děsná zima a stihl jsem přemýšlet nad tím, jak teď dál.
Než se vydám na cestu, obejdu ještě ves a na krajní stromy pověsím z větví svázané značky pro smrt. Ať už si o tom myslí kdo chce co chce, snad někdo ještě zoufalejší než já nevleze dovnitř a nepokusí se to tu rozebrat.
Kopce dál na východě se s těmi v Zázemí nebo Bouřných vrších nedají srovnat, ale i tak je určitě místní znali a měli svoje ozkoušené cesty. Po jedné z nich cestoval ostatně i Bjorn s Myrickem. Bývají značené dlouhými tyčemi a jestli nebyli místní úplně blbí, budou ještě v dobrém stavu. Stačí najít první z nich a pak je sledovat pořád na východ. To nemůže být tak těžké.
Musím se chvíli brodit čerstvým sněhem, ani moje prkna mě na něm neudrží. Ale jakmile vylezu svahem kus výš a mrtvou osadu i vysokou skálu nechám daleko za sebou, najdu v úpatí první dlouhé tyče. Jsou opracované, značené rudými pruhy a koukají ještě pořádný kus nad sníh. I když se musím hned ze začátku párkrát vracet, protože jich asi dost zakousl zub času nebo zub harpyje, daří se mi pokračovat schůdnou cestou na východní kopce.
Ještě dřív, než se dostanu na hřeben, narazím v úzkém sedle na kamenný domek. Vlezl by se do něj sotva velký pes a uvnitř kdysi dávno nejspíš vyvěral pramen. Místo vypadá opuštěně, ale přímo u něj jsou hned tři značkovací tyče a když ohrnu zevnitř nános sněhu a listí, narazím na vyskládané kamenné desky. Zdá se, že popisují cesty dál z tohohle místa - poznám Kamenný knot, nějaké místo s velkou sochou - asi Obrův palec - a na severu kopců i něco, co popisem odpovídá Zátiší. A co je úplně nejlepší - na hřebenu severně je místo, u kterého se píše o Wulanovi! To musí být ta ztracená soutěska! Ha! Už nemusím Nandu hledat po celých Železných zemích, vím, kde asi je! Desku si zabalím k sobě, zbytek vyskládám zpátky a po krátkém vydechnutí zamířím dál do kopce.
Nechápu, jak v zimě chodí přes hory ti, kteří s tím nemají zkušenosti. Vážně. Je to drsná cesta. Ale mám pocit, že čím dál jsem od Hlubočiny a blíž skutečné zimě v Železných zemích, tím snáz se mi jde. Tělo si zvyká na námahu i mráz, zvládám líp vystačit s jídlem i hledat závětří na noc. Jen Finna mi chybí, její připomínky a smích. A Nami, vždycky při ruce s chutí si hrát. A Bjorn, ten mi vlastně už chybí taky.
Už nějaký čas jdu zalesněným údolím, kde se zas cítím o dost líp. A když už musím vyšplhat na vysoký kopec, náladu mi zlepší obrovská kamenná hlava, která na mě ze sněhu vykukuje. Nedaleko odsud je osada, do které jsem posledně na rozdíl od Bjorna nechtěl vlézt. Chvíli váhám. Naposledy jsem byl v Kamenném knotu, a tam byla jenom smrt. Rád bych s někým promluvil, ale v Obrově palci se děsili nemoci. Když nepřiznám, odkud jdu, mohl bych dostat aspoň něco k jídlu. Rozhodnu se to risknout a zamířím k osadě.
Situace v Obrově palci:
Pokud byste si chtěl někdo situaci v osadě popsat, máte možnost.
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Projdu hustým lesem, minu strom, pod kterým jsem posledně tábořil, a celý olepený ledovými krystalky vylezu před jednoduchou palisádou. Na stráži stojí široký chlap, kterého asi museli celé léto vykrmovat, aby to tu v zimě vydržel. Vedle něj sice hoří v koši strážní oheň, ale nezdá se, že by ho nějak zahříval.
"Stát!" zahromuje na mě a pozvedne štít i kopí. "Co seš sakra zač, sněhová příšero?!"
"Jmenuju se Tristan Baldurson a jsem příšera, ale ne sněhová," zavrčím na něj a shodím z hlavy kapuci, aby mi viděl do tváře. Nezdá se, že by tohle něčemu pomohlo, spíš naopak.
"Heh... jsi nemocný?"
"Ne," zakroutím hlavou. "Je mi jenom zima, chci se ohřát a najíst. A pak si půjdu dál svou cestou."
"Hm... jsi posedlý?"
"Cože, posedlý? To tu posledně nebylo," zarazím se a zaváhám. O tomhle Bjorn fakt nemluvil.
"Kdybys byl posedlý, řekl bys mi to?" zeptá se znovu chlap. Tuším, že pořádně neví, o čem mluví. Ale já jo.
"Hele, jestli vám tu něco posedává lidi, tak se to nepřizná. Můžeš mi celou dobu koukat na záda. A nebo mi i říct, co se děje a já s tím něco třeba udělám. Naposled jsem v Bouřném lese a na Rudém vrchu zlikvidoval duši posedlou samotným Prastarým, určitě jsi už o tom slyšel. Jo, jsem tenhle Tristan Baldurson. Takže co, necháš mě tu dál mrzout a riskneš další nasranou věc v lese?"
Sojourn Nechají mě tu trochu odpočinout? (Srdce) Weak Hit
Action Score 6 + 2 + 0 = 8 Challenge Dice 2, 10
You and your allies may each choose one from within the categories. Plan: Take +2
.
"Lidi mají strach," pokrčí nakonec rameny tlustý Strážce. "Můžeš dovnitř, ale jen ke mně do chýše za palisádou. Povím ti, co se děje. Nechám tě tu ohřát se. A třeba něco vyměníme. Ale to je všechno, rozumíš?"
Přikývnu a těžkým krokem vykročím k palisádě. Víc jsem beztak nečekal a aspoň trochu času v teple mi pomůže nachystat se na poslední kus cesty.
Odcházím sotva se rozední. V hlavě se mi honí neklidné myšlenky. Obrův palec trápí nasraný duch, který posedává nebo rovnou zabíjí a nikdo si s ním neví rady. Už jsem měl v ruce nahmataný železný korál, ale rozmyslel jsem si to. Mám teď jiné povinnosti a lov takového běsa je dlouhá záležitost. Slíbil jsem, že se vrátím a teď s těžkou hlavou, ale klidnou cestou přes sebou mířím přes nízký hřeben do Bouřného lesa.
Cesta do Bouřného lesa - poslední kousek cesty a příchod...
Reach Your Destination V jakém rozpoložení dojdu do Bouřného lesa? (Postup) Strong Hit
Action Score 8 Challenge Dice 2, 1
The situation at your destination favors you. Make another move now (not a progress move), and add +1
.
Tristan přichází do Bouřného lesa.
"Stát!" zahromuje na mě a pozvedne štít i kopí. "Co seš sakra zač, sněhová příšero?!"
"Jmenuju se Tristan Baldurson a jsem příšera, ale ne sněhová," zavrčím na něj a shodím z hlavy kapuci, aby mi viděl do tváře. Nezdá se, že by tohle něčemu pomohlo, spíš naopak.
"Heh... jsi nemocný?"
"Ne," zakroutím hlavou. "Je mi jenom zima, chci se ohřát a najíst. A pak si půjdu dál svou cestou."
"Hm... jsi posedlý?"
"Cože, posedlý? To tu posledně nebylo," zarazím se a zaváhám. O tomhle Bjorn fakt nemluvil.
"Kdybys byl posedlý, řekl bys mi to?" zeptá se znovu chlap. Tuším, že pořádně neví, o čem mluví. Ale já jo.
"Hele, jestli vám tu něco posedává lidi, tak se to nepřizná. Můžeš mi celou dobu koukat na záda. A nebo mi i říct, co se děje a já s tím něco třeba udělám. Naposled jsem v Bouřném lese a na Rudém vrchu zlikvidoval duši posedlou samotným Prastarým, určitě jsi už o tom slyšel. Jo, jsem tenhle Tristan Baldurson. Takže co, necháš mě tu dál mrzout a riskneš další nasranou věc v lese?"
"Lidi mají strach," pokrčí nakonec rameny tlustý Strážce. "Můžeš dovnitř, ale jen ke mně do chýše za palisádou. Povím ti, co se děje. Nechám tě tu ohřát se. A třeba něco vyměníme. Ale to je všechno, rozumíš?"
Přikývnu a těžkým krokem vykročím k palisádě. Víc jsem beztak nečekal a aspoň trochu času v teple mi pomůže nachystat se na poslední kus cesty.
Odcházím sotva se rozední. V hlavě se mi honí neklidné myšlenky. Obrův palec trápí nasraný duch, který posedává nebo rovnou zabíjí a nikdo si s ním neví rady. Už jsem měl v ruce nahmataný železný korál, ale rozmyslel jsem si to. Mám teď jiné povinnosti a lov takového běsa je dlouhá záležitost. Slíbil jsem, že se vrátím a teď s těžkou hlavou, ale klidnou cestou přes sebou mířím přes nízký hřeben do Bouřného lesa.
Tristan přichází do Bouřného lesa.