[HRA] Cesta měsíčním světlem
Moderátoři: MarkyParky, Sarsaparillos, GM Brněnský drak
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Dlouho slyším jenom šum, nic, co by mi mohlo nějak pomoct. Ale pak mi dojde, že toho hodně slyším o zášti vůči Leele a její rodině, o četných rituálech Khinary u obětiště i u skal za potokem a o bláhových snech mocichtivé Becy. O rituálech... Kde podle Gethona bojoval Bjorn s Gwen a ostatními zrádci? Ve skalní jeskyni za potokem. V místech, která nechala Vesna zapečetit a zapovědět, aby Kruh zapomněl a rány na jeho naději se zahojily.
Vydám se za soumraku tím směrem a samozřejmě najdu pečetě porušené. Nemusím ani lézt do jeskyně, abych objevil stopy po Khinařiných rituálech - zbytky po spálených květinách, rozlité zbytky sladkých lepivých nápojů. A chomáče svázaných rezavých vlasů, tak výrazných, jako měla v osadě jenom Gwen a má její sestra a sourozenci.
Do osady se vrátím, když už se po mně shánějí. A vím, co se večer bude dít.
Později, za tmy, sedíme kolem tří ohňů na návrší nad vesnicí. Do dlouhého domu by se všichni asi vešli, ale tahle důležitá rada musí proběhnout venku, na očích všech bohů. Vesna dlouze promlouvá se staršími a ostatní přihlíží. Baví se o třech uchazečkách otevřeně, bez šepotu nebo okolků. Vyzdvihují jejich silné stránky, upozorňují na slabiny. Jak jsem už pochopil od Katji, takhle tu nesedí poprvé. Nikdy nenašli shodu. Dnes tu ale sedím s nimi já a čekám.
"Možná by nám v naší situaci mohl pomoci poutník Tristan, co myslíte?" položí konečně Vesna tak dlouho očekávaný a odkládaný návrh.
"Jistě, to bychom mohli," přikyvuje hlavou jeden stařec. "Snad nás dobře poslouchal," přidá se jiný. "Nikdy by mě nenapadlo vložit náš osud do rukou cizince, ale jeho přítomnost dnes s námi je jistě vůlí bohů," přehrává další tak, že se až divím, že mu to není trapné.
Všichni lidé v okolí tří ohňů souhlasně přikyvují. Leela, Khinara i Beca se také postaví. Snaží se tvářit překvapeně, že mám o nich rozhodovat zrovna já. Ani jedné to moc nejde.
"Tak tedy ano," postaví se Vesna vítězoslavně, "využijme této nečekané příležitosti a vložme osud Naděje do rukou bohů, jejichž vůli nám tady poutník přednese."
"Tak tedy, Tristane Baldursone," osloví mě Vesna s širokým, těžce předstíraným úsměvem, "jaký je tvůj názor? Která ze tří dívek by byla nejlepší po mém boku? Která z nich přináší nejvíce Naděje?"
"Mno," rozhodnu se to moc neprotahovat, "u nás v Kruhu jsme si vždy cenili pomoci. Ten, kdo dokáže nejlépe pomáhat Kruhu, by ho měl vést. A která z těch tří dokáže nejlépe pomáhat Naději? Přinést naději v těhle těžkých časech? Vykročit na novou cestu, bez úkladů, vražd a spiknutí? Která vám dovolí přijmout těžkou minulost, kterou Gwen způsobila a Bjorn Olafsson odhalil? Khinara... to určitě není. Porušila zapovězenou jeskyni a provádí rituály na těch samých místech, kde vraždila Gwen. Rituály, ve kterých hraje důležitou roli Leela a její krev. Hledá snad Khinara pouto Gwen k moci, kterou měla? Snaží se Leele uškodit? Nevím. Ale ve světle tohoto zločinu a sváru zbývá jediná volba - Beca. U nás doma bychom po boku Gwen chtěli vidět Becu."
"Cože děláte v té prokleté jeskyni?" vykřikne ostře nějaká žena z davu ze strany od Leely. "Vy čubky! Je to pravda? To vám nedarujeme!"
"Váš rod byl první, kdo tam podlehl temnotě!" ozve se někdo z osočené rodiny Khinary. "Co je na tom, vzít si nějakou sílu i pro sebe?!"
"Je to vážně pravda?" vloží se do věci Vesna. Vypadá, že je v šoku. "Porušili jste zákaz? Copak... A dost!" vykřikne z plných plic, když se znesvářené rody staví na nohy a padne první facka. "Nebudeme propadat dalšímu násilí! Tohle je Naděje, ne nějaké bohy zapomenuté místo v Hrázných ostrovech! Nechtějte, abychom vás s Becou musely taky vyhnat z osady!"
Na tváři Becy se mihne spokojený úsměv. Pak vzduchem hvízdne její sekera a ona vběhne do středu bitky, vlastním tělem rozrazit rozhádané rodiny.
Taky se usměju. Tihle mají teď svých problémů až nad hlavu. Nehrozí, že by si chtěl dnes v noci někdo vybíjet vztek na mně. Zvednu se od ohně a odejdu do tmy.
Když si kvapně balím věci, vběhne do svojeho domu Katja.
"Cos to udělal, Tristane?" lomí rukama. "Tohle je přece to poslední, co Naděje potřebovala! Dvě rozhádané rodiny a nová vůdkyně, která plánuje odejít pryč za nějakým hloupým snem!"
"Tak to v životě chodí, Katjo," pokrčím rameny. "Jestli máte dost sil, sbalte si s Gethonem věci, vemte Masiase sebou a odejděte někam daleko. Útočiště je plné milých Kruhů. Jenom se nevracejte zpátky k Essu a nebo do elfích lesů. Tam se probouzí Prastarý a... ne, tam nechcete. Nebo měj prostě naději, že to tady nějak zvládnou a zůstaň. Nevím. Já musím jít."
Přehodím přes rameno tornu a vezmu z koutu kopí. Koutkem oka si všimnu, že Katja sedí na slamníku a balí své blůzy do pytle. Zvedne hlavu a kouká na mě, ale nemám jí jak pomoct. Ne dnes.
Odcházím co nejrychleji z Naděje, dřív, než si toho někdo všimne.
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Stojím na kraji temného lesa a usilovně přemýšlím. K Rudému vrchu bych se měl dostat stejně rychle jihem přes Mokřiny, i severem průsmykem. Nebo prostě přímo na východ přes hory, akorát je to cesta stejně krátká jako nebezpečná.
"Tristane! Počkej!" uslyším za sebou ženský hlas. Instinkt velí skočit někam do tmavého křoví, ale to by mi beztak nepomohlo. Ohlídnu se, přimhouřím oči a za okamžik vidím přibíhat Katju. Přes záda má něco jako narychlo nachystaný cestovní tlumok a v rukách nese dřímajícího Masiase. Zavrčím, ale pořád lepší, než kdyby to byla třeba Beca.
"Co tu chceš?" syknu na ni. "Neříkalas ty sama, že mi teď půjdou všichni po krku?!"
"A neříkal jsi ty, že v tuhle chvíli nepůjdou? Měl jsi pravdu... že bude lepší odejít. Nemám už naději, že to tu někdy bude lepší. Bjorn nám sice našel domov, ale tady? Chci jít s tebou."
"Nevím, Katjo. A co si o tom vůbec myslí Gethon? Kde vlastně je?"
"On... my... nejde s námi," poví Katja rozhodně. Chtěl bych jí teď líp vidět do očí. "Líbí se mu tu a on, no, vidí hezké i tam, kde nic není. Ale já vím, že tohle není pro Masiase dobré místo."
"Hm... na Rudý vrch, kam mířím, stejně nemůžete, tam vás asi nepřijmou..."
"Říkal jsi přece, že v Útočišti je..."
"Vím, co jsem říkal," přeruším ji tvrdě. Na tohle teď nemáme čas. "Je tu místo, kam jsem stejně chtěl jít. Sice až později, s Bjornem, ale můžeme tam vyrazit hned. Ale poslouchej mě, Katjo, dobře - jestli vás tam přijmou, zůstaneš tam a nebudeš mě následovat dál, je to jasné? Nemám možnost se o vás starat celou zimu."
"Chápu," přikývne Katja. "A děkuji."
Odfrknu si, naposled zabručím směrem k Naději a kývnu směrem k lesu. Tak tedy přeci jen půjdeme na sever. Do Mokřin by se s dítětem vydal jenom naprostý blázen.
Jdeme pomalu až do chvíle, kdy měsíc zajde za těžká mračna. Na mě najednou padne únava a i Katja vypadá, že by potřebovala spánek. Zůstaneme schoulení pod skalním převisem, v polosedě, jen do rozednění. Pak hned vyrazíme dál. Nechci nic nechat náhodě.
Během dne zjistíme, jak špatně je Katja vybavená. Připravila se na cestu jak nejlépe mohla, ale se zimou za dveřmi to už nestačí. Musím jí půjčit na zahřátí kůži a uvařit něco teplého na zub z mých zásob hned první večer.
Snažím se nás vést na sever podél kopců. Někde před námi by mělo ležet Zátiší. Kdybych z něj pokračoval dál, došel bych asi až do Pavézova Brodu. Ale už tam nechci. A doufám, že nebudu muset.
Možná za to můžou moje myšlenky, možná mě něco trestá za tu promarněnou přísahu v Pavézově Brodu, ale zase jednou narazím na mokřiny. A to jsem se jim chtěl vážně vyhnout. Jediné štěstí, že v těhle končinách je jich vážně málo. Napadne mě, že bych mohl zase zkusit štěstí a sehnat tu nějaké zásoby, zvěře by tu mohlo být dost. Ale na blatech je to vždycky riskantní. Musím si to dobře rozmyslet.
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
"Připomíná mi to tu blata nedaleko Essu, kde nás lovili..." poví Katja a hledí při tom nepřítomně do chomáčů mlhy, která se válí nad blaty.
"Chápu, chceš odsud pryč?" zeptám se. "Je pochopitelné mít strach."
"Ne," zakroutí rozhodně hlavou, "bažiny jsem se přestala bát, když z nás Bjorn sundal ty amulety. Nenechám tu čubku Paní lovu, aby mě něčím takovým strašila po zbytek života."
"Je moudré se na blatech bát," neodpustím si poznámku. Za můj jízlivý tón teď asi může zahořklost a závist. Obdivuju její odvahu. Kolik času stálo mě, než jsem se vykopal z Šedé řeky vstříc Měsíčnímu medvědovi?
"Blata přitahují živé, neživé i mrtvé. Tady to vypadá jenom na malou oblast, bude tu něco na každém kroku. Musíme být opatrní. Zůstaň prosímtě s Masiasem v bezpečí. Nebo snad umíš lovit?"
Katja zavrtí hlavou. Víc vědět nepotřebuju. Odložím si u ní tornu a pomalu se vydám s kopím v ruce skrz kleč do míst, kde se vodou nacucaná země pohupuje a přechází ve špinavá jezírka. Sleduju okolí, stopy i terén najednou a snažím se neudělat chybu hned ze začátku.
Dostanu se celkem bezpečně přes první jezírka hlouběji na blata. Les je tu řídký a okolí rovinaté, stejně se mi ale nepodaří o okolí moc zjistit. Stopy v blátě jsou rozteklé a nečitelné, směs zvuků připomíná jak ptáky, taky ševel obrovských stromů z elfího hvozdu i nářek neklidných duchů. Musím si přiznat, že netuším, čemu tady vlastně čelím. Ale když už jsem došel tak daleko, vydám se po nejbližších stopách proti směru bublajícího potůčku a doufám v nějaké pomalé maso.
Ke Katje se vracím s několika hnědozelenými ještěrkami napíchnutými na větvích. Mám pocit, že váží víc, než celá kráva. Do pasu jsem mokrý, bláto mám asi až za ušima a těžké boty a nohavice ze mě tahají síly každým dalším krokem.
"Zůstaneme tu přes noc," rozhodnu a nehodlám o tom ani debatovat. "Když mě nic nesežralo doteď, vydržíme tu až do rána. A tyhle věci potřebují stejně prvně opatrně stáhnout a pak pořádně propéct.
"Souhlasím," poví Katja tiše. "Masias si beztak musí odpočinout."
Fascinuje mě, jak zvládá myslet víc na ostatní, než na sebe.
Rozdělám větší oheň v dolíku na menší louce. Sedíme uprostřed, dál od nejbližších stromů. Sice nás může z lesa ledasco pozorovat, ale aspoň uvidím i já, když se něco přiblíží.
"Kdyby ses nestarala o Masiase, zůstala bys v Naději s Gethonem?" zeptám se Katji ráno, když se balíme.
"Možná," pokrčí rameny. "Proč se ptáš?"
"Jen tak. Vlastně... překvapuje mě, co všechno kvůli němu podstupuješ. Zaslouží to uznání."
Katja se usměje a začervená. Já radši odvrátím obličej stranou. Cestovat s ženou, pro kterou je nalezené dítě tak důležité, není dobré. Jestli se něco stane, nedočkám se od ní žádné pomoci. Klidně mě obětuje, hlavně, když bude Masias v bezpečí. Už abysme byli v Zátiší.
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Vážně chci být co nejdříve v Zátiší, ale tady v tomhle lese se zdržíme.
Na první pohled tu není nic neobyčejného. Podobně zarostlých údolí, neprostupných bez cest a stezek, se všemi druhy rostlin, které si člověk dokáže představit, jsou Železné země plné. Ale tady je to zvláštní. V Útočišti je téměř každý les poznamenaný lidmi - mýtiny a pěšiny, pastviny, tábory dřevorubců a nájezdníků. Tady nic z toho nevidím. Jako by lidé na tento les zapomněli. Nebo se sem bojí.
Prodíráme se mlázím a hledám nějakou rozumnou cestu kupředu. Postupujeme pomalu, Katja mi moc nepomáhá a Masias natahuje do breku. Vrčím na ně, ať jsou potichu, ale k ničemu to není. Když se chlapec už málem rozbrečí, mihne se v podrostu liška. Nebo ne?
Popoběhnu dopředu, protáhnu se skrz křoví a znova uvidím liščí siluetu mizet mezi stromy. Je příliš štíhlá a rychlá a něco mi říká, že to není obyčejné zvíře. Cítím ale příležitost potěšit Měsíčního medvěda a získat další spojení s divočinou, tak nechám Katju vzadu a spěchám dál za přízrakem.
Najednou ji uvidím. Stojí přímo proti mě, jako by snad věděla, že za ní běžím. Nevrhá skoro žádný stín, sluneční světlo skrz ní skoro prochází a na okamžik zaváhám, jestli nejde jen o přelud. Napřáhnu ruku s kopím a rozhodnu se to zjistit. V tom se liška naježí a lesem se roznese děsivý zvuk.
Něco takového jsem v životě neslyšel, a to jsem stál čelem běsům a přízrakům, bojoval s wyvernami a bloudil duněním horské bouře. Tohle je něco jiného, nepopsatelného. Když zvuk konečně utichne a ozvěnu pohltí listí, slyším někde za sebou hystericky řvát Katju a brečet Masiase. Moje srdce divoce bije, dech mám zatajený, ale pořád se zpříma dívám do liščích očí a ani mě nenapadne uhnout. Cítím medvěda, který mi zevnitř dodává odvahu a vhled. Na okamžik pocítím něco, jako mystické prozření - povolím křečovitý úchop kopí a sklopím ho k zemi. Liška mě pozorně sleduje, jako by tomu všemu rozuměla líp, než já a odběhne za stromy. Uvidím její poloprůhlednou hlavu vykouknout, čeká, co udělám. Tuším, že musím za ní. Ne, abych ji zabil, ale abych zjistil, kam mě vede. Vyběhnu do houští.
Za chvíli vlastně nevím, kam přesně běžím. Jen občas se přede mnou mihne liščí silueta, jinak ji sleduju jenom instinktivně, jako bych cíli nějakou stopu, kterou nejsem schopný smysly zachytit. Netrvá dlouho a doběhnu ke skalní průrvě, která stoupá vysoko ke korunám stromů. Nahoře v průrvě sedí na skále liška. A dole na zemi leží druhá.
Zvolním krok a opatrně k ní dojdu. Liška mi splývá s břečťanem a borůvčím, ale poznám, že je zakrvácená a sotva dýchá. Když k ní zakleknu, nezvládne ani zvednout hlavu. Její zranění jsou vážná a už se mě ani nesnaží zastrašit. Vytáhnu od pasu nůž, načrtnu na něj a na svoje čelo její krví runu věčné cesty a potom ukončím její trápení. Zdvihnu hlavu a koukám do průrvy nad sebe, druhou lišku už ale neuvidím.
S mrtvou liškou v ruce se vracím zpátky. Najít Katju a Masiase není vzhledem k hluku, který dělají, žádný problém. Jenom doufám, že nepřilákají nic dalšího.
Když se konečně prosekám křovím až k ním, sedí Katja schoulená u stromu, v náručí drží plačícího Masiase a s nepřítomným pohledem se pohupuje sem a tam. Na větvi nad nimi sedí mohutný havran a zvědavě si je prohlíží. Nepřekvapuje mě, že všechno ostatní liščí projev zahnal až na druhý konec lesa, jen havrana to naopak přilákalo až sem.
"Už je to dobré," snažím se Katju ukonejšit. "Nic ti nehrozí. Sebereme se a rychle odejdeme, ano?" snažím se ji přimět, aby se aspoň postavila. S Masiasem se o to nesnažím. Nevím, jak na to a pokud rozchodím Katju, bude to stačit.
Nečekám, jak rychle Katja na nohy vyskočí. Pustí u toho Masiase na zem a v rukách, které jsem dřív neviděl, se najednou objeví jednoduchý, ale dlouhý nůž. Katja se jím po mně ožene jako smyslů zbavená. Zvládnu jen skočit stranou.
Jako jelen zahnaný na okraj srázu skočím stranou a pak přímo proti šelmě, která se mě snaží zabít. Katja sice promáchne, ale při druhém výpadu, když se ji snažím obejít, ucítím kontakt a ostří na žebrech. Jenom syknu bolestí a rychle jí srazím k zemi, než mě vážně trefí.
Podrazím Katji nohy a ta ztěžka žuchne do jehličí. Vykopnu jí nůž z ruky, kleknu jí na záda a zkroutím ruku tak, až sebou bolestí přestane cukat. Čekám, než se rozpláče. Pak konečně povolím.
Už jsem zažil lidi pološílené strachem. Ale aby to Katju, která není zhýčkaná, přepadlo tak rychle? Děkuji Měsíčnímu medvědovi, že nade mnou držel ochranou ruku a nenechal mě liščímu vlivu podlehnout. A i když se trochu bojím, jestli bude dobrý nápad se s touhle kůží později propojit, tuším, že to bude zajímavá zkušenost.
Pomalu se mi podaří Katju uklidnit a ta pak utiší i Masiase. K Zátiší je to kousek, jen projít lesem do podhůří a jsme tam. A už abysme tam byli, vážně.
Stojí mě to hodně sil, hlavně duševních, a taky nemálo zásob. Katja jde pomalu, pořád se ohlíží a každý šelest v podrostu ji vyleká. Liščí mrtvolu musím zabalit a schovat před ní a pravidelně ji lákat na pečené ještěrky, aby byla ochotná pokračovat dál. U Masiase věřím, že na tohle všechno zapomene, je ještě malý. Ale Katja, bojím se, aby ještě někdy vůbec šla sama do lesa. Naštěstí stromy prořídnou a před námi se na úpatí kopců ukáže osada. Zátiší.
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Zátiší leží v údolí sevřeném kopci a divokým lesem. Nahoře na hřebenu nerostou žádné stromy a níž po svazích jsou všechny vychýlené; kvůli silným větrům tady rostou zvláštně zešikma. Proto Zátiší. Byl jsem tu myslím jenom jednou. A vypadalo jinak. Od posledně tu vyrostla vysoká palisáda a jednoduché věže na úbočích údolí. Jinde v Železných zemích by mě to nepřekvapovalo, ale tady by měl být větší klid. Něco se tu děje.
U palisády nás zastaví Strážci. Přes obrovské dřevěné štíty jim skoro není vidět do tváří. Ukážu na pořád ještě rozrušenou Katju a strhaného Masiase a vysvětlím, že potřebujeme útočiště. Nečekám, že bych musel říkat něco víc.
Strážci dělají chvíli drahoty, ale nakonec nás bez delších řečí pustí dovnitř. Ať už se tu bojí čehokoliv, lidé to nebudou. To je příležitost pro mě.
Nechám Katju s Masiasem odpočívat u ochotné ženy a vydám se najít místního vůdce.
Na prostranství před dlouhým domem si vzpomenu, že to nebyl vítr, kvůli kterému jsem tohle místo nenavštěvoval moc často. Byl to prapodivný zvyk, jak vybrat vůdce Kruhu.
Procházím mezi sochami vytesanými a vyřezanými ze staletých stromů. Většina zpodobňuje nějaké bytosti nebo osoby, u některých ale vůbec netuším, co mají představovat. A čím blíž jdu k dlouhému domu, tím jsou sochy novější a... podivnější. Přímo před širokými dveřmi stojí něco, co už nejsem schopný ani označit za sochu. Podivně pokroucené pahýly, hrubě opracované a plné drsných zářezů. Tahle věc vyhrála o letošním slunovratu místní uměleckou soutěž. A její autor nebo autorka to tady teď vede. Obrním se trpělivostí a vstoupím dovnitř.
Vyjednávání je vcelku krátké. Doba je neklidná, situace je složitá a o zásoby a pohostinnost je nouze. Indirra, sochařka, umělkyně a vůdkyně v jednom, není ochotná nás tu dlouho nechat. Ne, dokud Zátiší hrozí nebezpečí. Vysvětlím jí, že ať už se děje cokoliv, pomůžu s tím. Už jí neříkám, že se chci Katji zbavit, a že místní problémy budou skoro určitě mít něco společného se zapomenutými ruinami, ke kterým mě poslal pátrat Uktannu.
Indirra se ochotně rozpovídá o obrovských červech, kteří vylézají z lesa a kopců, žerou všechno živé a s postupujícím podzimem si čím dál častěji troufají až přímo do osady mezi domy. Jejich okrouhlé řady čelistí rozdrtí i nejpevnější štít a na ocase mají další pár kusadel, kterými si přidržují svoji kořist. K protiútoku se nikdo v Kruhu nemá, protože když jsou červi nehybní, dokáží změnit barvu a splynout se svým okolím.
Tuším, že někde hluboko bude zalezlá matka, královna nebo něco na ten způsob, co tuhle armádu plodí. Tu musím zastavit. Není to nic, co bych chtěl potkat sám v lese. Nic, za čím bych se chtěl vydat do lesa. A když už, radši bych tam šel s Torrem a Bjornem. Ale když už jsem jednou tady... Utrhnu si z přezky studený železný korál a vpletu si ho do vousů. Místo tam ještě je.
"Přísahám při černém železe, že zabiju červa, který způsobuje trápení Zátiší," povím pak slavnostně. Už neříkám, že jim přinesu jeho hlavu. S těmihle přísahami jsem už skončil.
✍ Byl tam weak hit - jako
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Zůstanu přes noc na slámě u dobytka. Víc nepotřebuju ani nedostanu. Dívám se na nebe a marně čekám na měsíc, obloha je ale temná. Chtěl bych ho aspoň ještě jednou vidět, než se pustím do tohohle úkolu.
Ráno něco málo pojím a vydám se k palisádě. Postávají u ní Strážci a taky čeká hlouček vesničanů. Vždycky se najdou takoví, které můžu vzít na lov netvorů nebo běsů s sebou. Někteří si od toho slibují obohacení, někdy touží po vzácných surovinách. Občas se chlapci chtějí při takové výpravě stát mužem. Až příliš často chce někdo udělat na někoho jiného jenom dojem. Někteří hledají vykoupení. A ti největší blázni to dělají pro čest.
Přidá se ke mně někdo jen tak? Rolled 97 vs. 25: No
Dnes je situace jiná. I když mají někteří torny a zbraně, dívají se na mě rozpačitě. A když se jim podívám přímo do očí, uhýbají pohledem. Mají strach.
"Palisáda vás nezachrání," povím prostě. "Časem se pod zemí prokoušou až sem. Propadnou se pod vámi slamníky, zřítí se latrína. A bude po vás. Jestli chcete přežít zimu, musíte je zastavit hned. Ukážu vám cestu i způsob, ale mám jenom dvě ruce."
Compel Získám pomocníky? (Železo) Miss with a Match
Action Score 1 + 3 + 0 = 4 Challenge Dice 9, 9
-10
= Strong Hit
They’ll do what you want or share what they know. Take +1
. If you use this exchange to Gather Information, make that move now and add +1
.
"Přísahám, že pomstím smrt svého bratra Urila," procedí skrz zuby starší muž a vystoupí z hloučku za mnou.
"A já nechci, aby se mým bratříčkům něco stalo," poví vážně snědá dívka, obejme tři nedorostlé caparty a přidá se k nám.
"A já chci sice umřít na latríně, ale až mi bude šedesát lét," uchechtne se holobrádek a mezi přihlížejícími se rozlije nervózní, ale upřímný smích.
Nepůjdu sám. Snad se sám nevrátím.
Kolik jich bude? (3 + 1 za každých 20) Rolled 1 vs. 50: Yes = Jen tihle tři.
Nikdo další se nepřidá. A je to tak možná lepší. Menší skupina přiláká méně pozornosti. Třeba se dostaneme až k cíli dřív, než na sebe přitáhneme celý roj. Nebo si to možná jenom naivně nalhávám. Bojím se, že ano.
"Tak povídejte, potřebuju slyšet všechno," povím prostě, když za námi zavřou vrata v palisádě. "Kde jste se s nimi setkali, jak velcí byli, co jim teklo z ran. Jestli kořist koušou nebo polykají. Jestli mění jenom barvu nebo i tvar. Všechno."
Gather Information Co zjistím o červech? (Rozum) Strong Hit
Action Score 4 + 2 + 2 = 8 Challenge Dice 2, 4
You discover something helpful and specific. The path you must follow or action you must take to make progress is made clear. Take +2
+1
Nejdřív si znovu vyslechnu všechno, co už říkala Indirra. Uklidní mě, že byla upřímná a nic si umělecky nepřikrášlila. Stojíme proti nepříjemným protivníkům, ale nic, co bychom nezvládli. Pak se moji pomocníci začnou předhánět v podrobnostech. Musím je brzdit, abych si stihl všechno pořádně poslechnout a promyslet. Ale nakonec je to přesně tak, jak jsem si myslel - červi se nepouštěli daleko od starých opuštěných ruin v lese. Místní je znají, ale říká se, že v nich straší, takže je nikdo už roky neprozkoumával. Najít je bude snadné. A probít se k nim asi taky - měkká červí těla prý skoro nic nevydrží, trhají se jako přeplněné pytle. Musíme být jenom opatrní a nenechat se překvapit. Červi loví spíš osamoceně a spoléhají na moment překvapení. A tu teď budeme mít my.
Získal jsem pomocníky a zjistil užitečné informace o červech
Setkáme se s nějakým ještě cestou k ruinám? Rolled 14 vs. 25: Yes
Překvapí nás? Rolled 15 vs. 25: Yes
Až příliš se ponoříme do zajímavého hovoru. Přes myšlenky na to, jak si s nimi poradíme v ruinách, zapomenu na to, že nejsou jenom tam. Když se vedle nás zničehonic pohne skála a ožene se po nás ocasem s kusadly, jsem dokonale zaskočený.
Enter the Fray Nenecháme se úplně moc zaskočit? (Rozum) Weak Hit
Action Score 4 + 2 + 0 = 6 Challenge Dice 10, 2
Bolster your position: Take +2
Jeden červ je normálně Dangerous = 2
za
, dává 2
Teď jsme v přesile - je jenom Troublesome 3
za
, dává 1
Cílem je červa zabít 









Podaří se mi skočit mezi červa a společníky a nastavit cvakajícím kusadlům kopí. Ocas tak vykryju, ale okamžitě po mě vystřelí okrouhlá tlama plná ostrých zubů. Útočí na mě potvora široká asi jako koňský krk a jako půl koně dlouhá. Musím uskočit dozadu a ostatní při tom odstrčit stranou. Jsou zaražení a neví, co mají dělat. Vůbec se tomu nedivím. Potřebuju ale, aby rychle sebrali odvahu a využili toho, že se červ soustředí na mě. Držím se od zubů v bezpečné vzdálenosti a zkouším pro ně získat čas.
Face Danger Natáhnu červa na sebe? (Železo) Miss with a Match
Action Score 4 + 3 + 0 = 7 Challenge Dice 9, 9
Your progress is undermined by a dramatic and costly turn of events, Pay the Price
Pay the Price [12] You are separated from something or someone.
Jdu dolů já nebo oni? Rolled 98 vs. 50: No
Červ se pomalu valí za mnou a zuřivě doráží. Jeho tělo pomalu ztrácí barvu šedivé skály. Když ho konečně dokážu odlišit od skaliska, dojde mi, že nečíhal přímo na něm, ale byl zalezlý v široké průrvě, která se teď za ním otevřela. Chci varovat ostatní, ale nestihnu to. Jako by měl červ oči všude, doráží na mě vytrvale tlamou a zároveň ocasem chytá moje zkoprnělé pomocníky a jednoho po druhém s nimi smýkne dolů. Zůstanu s červem sám.
Červ je teď proti mně Dangerous
Combat Action [6] Coordinate with allies.
Snažím se nahlédnout do černé průrvy a zjistit, co se s ostatními stalo. Ale uslyším zespodu jen výkřiky. Už to konečně chápu! Tohle je past! Červ mě drží dál od průrvy a čeká, než nějaký další dole dokončí svoji část. To mu ale nedovolím. Nedbám na ostré zuby a skočím s kopím přímo proti němu.
Clash Povede se protiútok? (Železo) Strong Hit
Action Score 5 + 3 + 0 = 8 Challenge Dice 3, 6
You bolster your position. Take +1
. You have initiative.
2
=> 









Červ se dostane do úzkých. Proti dlouhému kopí nemá moc šanci a není tak dlouhý, aby se na mě z boku dostal ocasem. Podaří se mi ho shodit mezi smrkové větve, ve kterých se jeho měkká poloprůhledná kůže začíná rychle trhat. Červ musí zvolnit svůj pohyb a to je pro mě příležitost. Napřáhnu se a ze všech sil bodnu.
Strike
Probodnu červa? (Železo) Strong Hit
Action Score 6 + 3 + 1 = 10 Challenge Dice 8, 4
Inflict +1
. You retain initiative.
2
+ 2
(
) +1
=> 









End the Fight Zabiju ho? (Postup) Strong Hit
Action Score 10 Challenge Dice 8, 3
This foe is no longer in the fight. They are killed.
Kopí projede měkkým tělem a to napříč praskne jako horká jitrnice. Vnitřnosti se vyvalí všemi směry. Na nic nečekám a přiskočím k propasti. Dolů jde jen úzký pruh světla a doufám, že v něm uvidím ještě někoho živého.
Zvládnou to dole sami bez úhony? Rolled 39 vs. 25: No
Zvládnou to dole bez smrti? Rolled 45 vs. 50: Yes
Jak vážná jsou zranění (čím víc tím víc)? Rolled 100 vs. 50: HELL NO!
Vidím dole pohyb, ale slyším jen slabé sténání. Zapřu se o puklinu a sklouznu dolů.
Ve skalní dutině uvidím nejdřív ze všeho mrtvého červa. Trčí z něj dýka a v tlamě má hluboko zabouřenou sekeru. Kolem leží všichni tři pomocníci. Chápu, že je zle. Nemám čas zachránit všechny.
Ráno něco málo pojím a vydám se k palisádě. Postávají u ní Strážci a taky čeká hlouček vesničanů. Vždycky se najdou takoví, které můžu vzít na lov netvorů nebo běsů s sebou. Někteří si od toho slibují obohacení, někdy touží po vzácných surovinách. Občas se chlapci chtějí při takové výpravě stát mužem. Až příliš často chce někdo udělat na někoho jiného jenom dojem. Někteří hledají vykoupení. A ti největší blázni to dělají pro čest.
Dnes je situace jiná. I když mají někteří torny a zbraně, dívají se na mě rozpačitě. A když se jim podívám přímo do očí, uhýbají pohledem. Mají strach.
"Palisáda vás nezachrání," povím prostě. "Časem se pod zemí prokoušou až sem. Propadnou se pod vámi slamníky, zřítí se latrína. A bude po vás. Jestli chcete přežít zimu, musíte je zastavit hned. Ukážu vám cestu i způsob, ale mám jenom dvě ruce."
"Přísahám, že pomstím smrt svého bratra Urila," procedí skrz zuby starší muž a vystoupí z hloučku za mnou.
"A já nechci, aby se mým bratříčkům něco stalo," poví vážně snědá dívka, obejme tři nedorostlé caparty a přidá se k nám.
"A já chci sice umřít na latríně, ale až mi bude šedesát lét," uchechtne se holobrádek a mezi přihlížejícími se rozlije nervózní, ale upřímný smích.
Nepůjdu sám. Snad se sám nevrátím.
Nikdo další se nepřidá. A je to tak možná lepší. Menší skupina přiláká méně pozornosti. Třeba se dostaneme až k cíli dřív, než na sebe přitáhneme celý roj. Nebo si to možná jenom naivně nalhávám. Bojím se, že ano.
"Tak povídejte, potřebuju slyšet všechno," povím prostě, když za námi zavřou vrata v palisádě. "Kde jste se s nimi setkali, jak velcí byli, co jim teklo z ran. Jestli kořist koušou nebo polykají. Jestli mění jenom barvu nebo i tvar. Všechno."
Nejdřív si znovu vyslechnu všechno, co už říkala Indirra. Uklidní mě, že byla upřímná a nic si umělecky nepřikrášlila. Stojíme proti nepříjemným protivníkům, ale nic, co bychom nezvládli. Pak se moji pomocníci začnou předhánět v podrobnostech. Musím je brzdit, abych si stihl všechno pořádně poslechnout a promyslet. Ale nakonec je to přesně tak, jak jsem si myslel - červi se nepouštěli daleko od starých opuštěných ruin v lese. Místní je znají, ale říká se, že v nich straší, takže je nikdo už roky neprozkoumával. Najít je bude snadné. A probít se k nim asi taky - měkká červí těla prý skoro nic nevydrží, trhají se jako přeplněné pytle. Musíme být jenom opatrní a nenechat se překvapit. Červi loví spíš osamoceně a spoléhají na moment překvapení. A tu teď budeme mít my.
Až příliš se ponoříme do zajímavého hovoru. Přes myšlenky na to, jak si s nimi poradíme v ruinách, zapomenu na to, že nejsou jenom tam. Když se vedle nás zničehonic pohne skála a ožene se po nás ocasem s kusadly, jsem dokonale zaskočený.
Podaří se mi skočit mezi červa a společníky a nastavit cvakajícím kusadlům kopí. Ocas tak vykryju, ale okamžitě po mě vystřelí okrouhlá tlama plná ostrých zubů. Útočí na mě potvora široká asi jako koňský krk a jako půl koně dlouhá. Musím uskočit dozadu a ostatní při tom odstrčit stranou. Jsou zaražení a neví, co mají dělat. Vůbec se tomu nedivím. Potřebuju ale, aby rychle sebrali odvahu a využili toho, že se červ soustředí na mě. Držím se od zubů v bezpečné vzdálenosti a zkouším pro ně získat čas.
Červ se pomalu valí za mnou a zuřivě doráží. Jeho tělo pomalu ztrácí barvu šedivé skály. Když ho konečně dokážu odlišit od skaliska, dojde mi, že nečíhal přímo na něm, ale byl zalezlý v široké průrvě, která se teď za ním otevřela. Chci varovat ostatní, ale nestihnu to. Jako by měl červ oči všude, doráží na mě vytrvale tlamou a zároveň ocasem chytá moje zkoprnělé pomocníky a jednoho po druhém s nimi smýkne dolů. Zůstanu s červem sám.
Snažím se nahlédnout do černé průrvy a zjistit, co se s ostatními stalo. Ale uslyším zespodu jen výkřiky. Už to konečně chápu! Tohle je past! Červ mě drží dál od průrvy a čeká, než nějaký další dole dokončí svoji část. To mu ale nedovolím. Nedbám na ostré zuby a skočím s kopím přímo proti němu.
2
Červ se dostane do úzkých. Proti dlouhému kopí nemá moc šanci a není tak dlouhý, aby se na mě z boku dostal ocasem. Podaří se mi ho shodit mezi smrkové větve, ve kterých se jeho měkká poloprůhledná kůže začíná rychle trhat. Červ musí zvolnit svůj pohyb a to je pro mě příležitost. Napřáhnu se a ze všech sil bodnu.
2
Kopí projede měkkým tělem a to napříč praskne jako horká jitrnice. Vnitřnosti se vyvalí všemi směry. Na nic nečekám a přiskočím k propasti. Dolů jde jen úzký pruh světla a doufám, že v něm uvidím ještě někoho živého.
Vidím dole pohyb, ale slyším jen slabé sténání. Zapřu se o puklinu a sklouznu dolů.
Ve skalní dutině uvidím nejdřív ze všeho mrtvého červa. Trčí z něj dýka a v tlamě má hluboko zabouřenou sekeru. Kolem leží všichni tři pomocníci. Chápu, že je zle. Nemám čas zachránit všechny.
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Zkouším se v šeru rychle zorientovat. Je tu příliš moc krve, červích zbytků a sténání. Kontroluju rány a soustředím se jenom na to, kde mám šanci uspět.
Heal Zachráním někomu život? (Rozum) Strong Hit
Action Score 6 + 2 + 0 = 8 Challenge Dice 6, 3
Your care is helpful. If you (or the ally under your care) have the wounded condition, you may clear it. Then, take or give up to +2
.
Staršímu muži už nepomůžu. Rychle ztrácí krev a vědomí ztratí dřív, než zjistím, kde všude je raněný. Mladíkovi červ utrhl celou ruku, je v šoku a jeho život už není v mých rukách. Dívka se dusí. Je skoro modrá, oči má vypoulené a za okamžik taky upadne do mdlob. Otočím ji na záda a prsty vytáhnu z krku kusy červího střeva. Pak ji překlopím na břicho a vytřpu z ní zbytky. Musím jí pomoct s dýcháním a naštěstí poznám včas, když sama zalapá po dechu a začne zvracet. Posunu se stranou, opřu o skálu a hledím na tu spoušť.
Face Danger Dokážu si tohle selhání ospravedlnit? (Rozum) Strong Hit
Action Score 5 + 2 + 0 = 7 Challenge Dice 1, 3
You are successful: +1
Našel jsem boční vchod do ruin.
Tohle není dobrý začátek. Ale nečekal jsem, že se zpátky vrátíme všichni. Takhle to bohužel chodí. Je to moje vina, měl jsem dávat větší pozor. Ale i vina jich - neřekli mi, že červi spolupracují. Tohle je pro mě nové. Ale vím víc, než před chvílí. A zdá se, že jsme se dostali do ruin bočním vchodem, který nebude tak hlídaný. Pořád je můžeme překvapit. Tohle ještě nějak dopadne.
Bude dívka po tomhle pokračovat dál? Rolled 74 vs. 50: No
"Já... já..." začne koktat dívka a strnule hledí na mrtvé, "tohle jsem nechtěla... nečekala. Tohle nezvládnu." Mluví pomalu a hrubě, pohmožděný krk a plíce ji pořád trápí. Pomalu vstává a hledá průzor, kudy jsme propadli.
"Pojď se mnou," povím jí. "Já musím dokončit, co jsem začal. Společně jsme víc v bezpečí, než každý sám. Sama se nemusíš vůbec vrátit."
Compel Přesvědčím ji, aby pokračovala? (Srdce) Weak Hit
Action Score 6 + 2 + 0 = 8 Challenge Dice 10, 1
They’ll do what you want or share what they know. Take +1
. But they ask something in return.
"Jak ti tu ale pomůžu?" ptá se zoufale. "Bojovat s nimi nedokážu, to jsi viděl."
"Neviděl. A zabili jste ho. Půjdu první, budu s nimi bojovat sám a ty mi budeš jen svítit na cestu a podávat, o co si řeknu, dobrá?"
Tiše přikývne a začne hledat pochodeň.
Prohlédnu obě těla a srovnám je pod průrvu, aby na ně dopadalo denní světlo. Ať už jejich duše teď směřují kamkoliv, zaslouží si vidět na cestu. Pak utřu kopí do kůže a s ohněm v zádech zamířím do tunelů.
Zkusím to odehrát jako krátké Delve.
Discover a site Kam to vlastně lezu?
Theme: Infested + Domain: Ruin
Dangerous site: 
per area
Denizens
Very common (1-27): Červ
Common (28-41): Červ
Uncommon (70-75): Duše zemřelých
Rare (94-95): Červí královna
Delve the Depth Jak to vypadá za vstupem? (Rozum) Strong Hit
Action Score 2 + 2 + 0 = 4 Challenge Dice 3, 1
Mark progress and Find an Opportunity.
Červí ruiny: 









Feature: Something unusual or unexpected: Aspect [16] Ruined + Focus [54] Enclosure
Staršímu muži už nepomůžu. Rychle ztrácí krev a vědomí ztratí dřív, než zjistím, kde všude je raněný. Mladíkovi červ utrhl celou ruku, je v šoku a jeho život už není v mých rukách. Dívka se dusí. Je skoro modrá, oči má vypoulené a za okamžik taky upadne do mdlob. Otočím ji na záda a prsty vytáhnu z krku kusy červího střeva. Pak ji překlopím na břicho a vytřpu z ní zbytky. Musím jí pomoct s dýcháním a naštěstí poznám včas, když sama zalapá po dechu a začne zvracet. Posunu se stranou, opřu o skálu a hledím na tu spoušť.
Tohle není dobrý začátek. Ale nečekal jsem, že se zpátky vrátíme všichni. Takhle to bohužel chodí. Je to moje vina, měl jsem dávat větší pozor. Ale i vina jich - neřekli mi, že červi spolupracují. Tohle je pro mě nové. Ale vím víc, než před chvílí. A zdá se, že jsme se dostali do ruin bočním vchodem, který nebude tak hlídaný. Pořád je můžeme překvapit. Tohle ještě nějak dopadne.
"Já... já..." začne koktat dívka a strnule hledí na mrtvé, "tohle jsem nechtěla... nečekala. Tohle nezvládnu." Mluví pomalu a hrubě, pohmožděný krk a plíce ji pořád trápí. Pomalu vstává a hledá průzor, kudy jsme propadli.
"Pojď se mnou," povím jí. "Já musím dokončit, co jsem začal. Společně jsme víc v bezpečí, než každý sám. Sama se nemusíš vůbec vrátit."
"Jak ti tu ale pomůžu?" ptá se zoufale. "Bojovat s nimi nedokážu, to jsi viděl."
"Neviděl. A zabili jste ho. Půjdu první, budu s nimi bojovat sám a ty mi budeš jen svítit na cestu a podávat, o co si řeknu, dobrá?"
Tiše přikývne a začne hledat pochodeň.
Prohlédnu obě těla a srovnám je pod průrvu, aby na ně dopadalo denní světlo. Ať už jejich duše teď směřují kamkoliv, zaslouží si vidět na cestu. Pak utřu kopí do kůže a s ohněm v zádech zamířím do tunelů.
Zkusím to odehrát jako krátké Delve.
Denizens
Very common (1-27): Červ
Common (28-41): Červ
Uncommon (70-75): Duše zemřelých
Rare (94-95): Červí královna
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Klesáme úzkou průrvou dál hlouběji pod zem. Přírodní skála je vlhká a oslizlá od červích těl. Dáváme pozor, abysme neuklouzli. Myslím si, že jsme v nějakém pradávném komíně nebo větrací šachtě; pořád čekám, že lezeme do ruin a ne do jeskyní.
Zanedlouho se prostor přede mnou otevře a já pod rukou poprvé nahmatám opracovaný kámen. Slezeme po hromadě suti na pevnou a krásně rovnou zem. Dívka se začne hned modlit, má z tohohle místa strach. Vezmu si od ní oheň a prohlédnu si prostor zblízka. A málem vykřiknu překvapením.
Find an Opportunity: An aspect of the history or nature of this place is revealed. Take action now: You and any allies may make a move (not a progress move) which directly leverages the opportunity. When you do, add +1
and take +1
on a hit.
Prostorná místnost je obehnaná kójemi oddělenými hustou mříží. Železo je rezavé a místy rozežrané, ale kdysi to bývala skvělá řemeslná práce. Prvně mě napadne, že jsme ve vězení, ale pak si uvědomím, jak jsou kóje nízké. Psinec? Ne! Nad kójemi jsou vyryté a oprýskanými barvami malované jednoduché reliéfy různých netvorů. Většina z nich jsou červi.
"Někdo je tu kdysi držel," povím dívce, zatímco zkoumám dál. "Nejspíš je tu i množili? Využívali k něčemu? K boji? Možná. A k tomu všemu jim určitě museli nějak nasadit otěže, aby byli povolní. A že červovi otěže nenasadíš, měli jiný způsob. Něco... něco co jim pomáhalo je zkrotit, ovládnout. Možná to ještě dokážu odhadnout, vydrž chvíli..."
Secure an Advantage Zjistím, jak kdysi drželi červy pod kontrolou? (Rozum) Miss
Action Score 2 + 2 + 1 = 5 Challenge Dice 8, 7 (+1
= 6)
-9
=> Strong Hit
You gain advantage. Take control: Make another move now (not a progress move), and add +1
. Prepare to act: Take +2
+1
(Find an Opportunity) +1
(
).
Na něčem, co připomíná kamenný stůl, najdu střepy hliněných nádob a celkem zachovalé hmoždíře a paličky, drtící desky a podobně. Na zdech visí na hácích zbytky bodců se zpětnými háky, kdysi měly nejspíš i dřevěné rukojeti. Ostří bodců jsou zvláštně narezlá, spíš jako by naleptaná. Připomíná mi to nástroje, které znám odjinud.
"Vyráběli nějakou látku, možná mast, kterou potírali zbraně. Buď je to bolelo, nebo dělalo otupělé, to nevím. A nevyráběli všechno tady, jen to míchali, asi s tukem nebo něčím mazlavým. Někde nedaleko by mohlo být místo, dílna, kde to chystali. Třeba budou zachovalé i záznamy, nebo aspoň nápověda.
Vrátím dívce oheň a obezřetně přistoupím k průchodu dál.
Features: d100 - 11: Ravaged terrain or architecture
Chodby jsou úzké, opracovaný kámen mnohde prorostlý kořeny a jinak narušený. Zem je místy pokrytý nánosem bahna, ve kterém občas zahlédnu vlnité stopy červů. Míjíme výklenky zapadané sutí. Svítím dovnitř a snažím se odhadnout, jestli za nimi není to, co hledám. Postupujeme opatrně a s rozvahou - větší část ruin je dnes už asi nepřístupná, ale nechci nic přehlédnout.
Delve the Depth Najdu dílnu? (Rozum) Weak Hit
Action Score 4 + 2 + 0 = 6 Challenge Dice 8, 3
Roll on table according to stat. d100 - 11: Mark progress and Reveal a Danger.
Červí ruiny: 









Reveal a Danger d100 - 12: Denizen stalks you
Přecházíme spletí chodem tam a zpátky, snažím se nic nevynechat. Když se vracíme do jedné z chodeb, všimnu si v blátě výraznější rýhy. Ukážu na ni dívce a ta rychle zakroutí hlavou. Ne, předtím tu nebyla. Nějaký červ nás sleduje.
Proč ještě nezaútočil? Čeká na příležitost? Bojí se nás? Je tak chytrý, aby nás jenom pozoroval a učil se? Sehnu se ke stopě v blátě a zkouším určit směr, kterým odsud pokračoval. I kdyby se někde za rohem schovával a vypadal jako kámen, stopa nás k němu dovede.
Gather Information Zjistím podle stopy, kde se červ schovává? (Rozum) Miss
Action Score 2 + 2 + 1 = 5 Challenge Dice 10, 6
Your investigation unearths a dire threat or reveals an unwelcome truth that undermines your quest. Pay the Price.
Sleduju stopu v matném světle pochodně, které za mnou, v bezpečné vzdálenosti, nese dívka. Dostanu se k místu, kde jsem ještě nebyl, k průchodu do vlhkého prostoru po mírném svahu dolů. Náhle se ale ze stropu snese prach a než se podívám, odkud, řítí se na mě červí tlama.
Enter the Fray Nenechám se sežrat? (Rozum) Strong Hit
Action Score 5 + 2 + 0 = 7 Challenge Dice 1, 3
Take +2
You have initiative.
Naštěstí zuby dopadnou na tlustou vlčí kůži a než se červ zakousne, trhnu ramenem a shodím ho na zem. Napřáhnu se kopím až ke stropu a bodnu vší silou tam, kde je nejtlustší.
Strike Zneškodním červa? (Železo) Weak Hit
Action Score 3 + 3 + 1 = 7 Challenge Dice 9, 6
Inflict your harm and lose initiative.
2
+ 2
(
) = 4
Zabíjení červa 









Červ vypustí z mordy ohavný puch a zkroutí se. Z rány se vyleje jen tenký čůrek čehosi nechutného. Červ svými kusadly na ocase zkouší stisknout kopí a zlomit ho, ale to se mu jen tak nepodaří. Zaberu a zkouším kopí vytrhnout ven.
Face Danger Dosatnu kopí ven? (Železo) Weak Hit
Action Score 1 + 3 + 0 = 4 Challenge Dice 8, 1
You succeed, but lose advantage: -1
Dvakrát marně cuknu, a když zaberu nohama potřetí, červ povolí kusadla a kopí z něj vyjede tak snadno, že zavrávorám a narazím zády na stěnu. Červ se zkroutí a neskutečnou rychlostí vymrští svou ozubenou mordu na mě. Stihnu akorát nastavit kopí...
Clash Dorazím červa? (Železo) Strong Hit
Action Score 2 + 3 + 0 = 5 Challenge Dice 4, 3
You bolster your position. Take +1
. You have initiative.
2
Zabíjení červa 









End the Fight Je mrtvý? (Železo) Strong Hit
Action Score 10 Challenge Dice 6, 1
This foe is no longer in the fight. They are killed.
Je dívka spíš ohromená, nebo vystrašená? Rolled 83 vs. 50: No
Kopí projede skrz tlamu kamsi do hlavy a vyrazí druhou stranou ven. Nabodnutý červ sebou ještě párkrát cukne a potom se zkroutí a zůstane tuhý ležet na zemi. Vytáhnu kopí a pečlivě ho otřu. Dívka se krčí v koutě a lehce se třese. Ještě pár takových střetnutí a snad si zvykne, možná.
"Neboj, vím, co jsem slíbil," zabručím na ni a pokynu jí, aby přišla blíž. "Bojovat s nimi budu já. A taky je zpracovávat. Jenom mi sviť."
Prvně si červa dlouho prohlížím. Pak z něj vyříznu několik zubů a odhodlám se i k vnitřnostem, to ale dívka zabodne pochodeň mezi kameny a vzdálí se. Když mám, co potřebuju, najdu ji a společně sestoupíme dolů do vlhkého prostoru. Na první pohled poznám, že tohle kdysi bývala nějaká dílna. Snad ta, kterou hledám. Pečlivě začnu zkoumat rozbité nádoby, kamenné tabulky a zbytky železných nástrojů.
Gather Information Najdu tady něco užitečného, čím udržím červy na uzdě? (Rozum) Weak Hit
Action Score 2 + 2 + 0 = 4 Challenge Dice 6, 3
The information complicates your quest or introduces a new danger. Take +1
Dlouho se skláním nad polámanými kamennými tabulkami, ze kterých jenom těžce luštím runy. Není to písmo, které používáme dnes, ale už jsem jich několik podobných viděl. Stačí mi, že rozluštím opakovaně symbol pro houby a alkohol. Předpokládám, že ať už mazali svoje zbraně čímkoliv, dělali to z hub. A ať se koukám jakkoliv, tady žádné nerostou. Buď už dávno vymřely, nebo... nebo jsou někde jinde.
Tohle bude ještě složitá cesta, ale aspoň vím, kam jdu.
Zanedlouho se prostor přede mnou otevře a já pod rukou poprvé nahmatám opracovaný kámen. Slezeme po hromadě suti na pevnou a krásně rovnou zem. Dívka se začne hned modlit, má z tohohle místa strach. Vezmu si od ní oheň a prohlédnu si prostor zblízka. A málem vykřiknu překvapením.
Prostorná místnost je obehnaná kójemi oddělenými hustou mříží. Železo je rezavé a místy rozežrané, ale kdysi to bývala skvělá řemeslná práce. Prvně mě napadne, že jsme ve vězení, ale pak si uvědomím, jak jsou kóje nízké. Psinec? Ne! Nad kójemi jsou vyryté a oprýskanými barvami malované jednoduché reliéfy různých netvorů. Většina z nich jsou červi.
"Někdo je tu kdysi držel," povím dívce, zatímco zkoumám dál. "Nejspíš je tu i množili? Využívali k něčemu? K boji? Možná. A k tomu všemu jim určitě museli nějak nasadit otěže, aby byli povolní. A že červovi otěže nenasadíš, měli jiný způsob. Něco... něco co jim pomáhalo je zkrotit, ovládnout. Možná to ještě dokážu odhadnout, vydrž chvíli..."
Na něčem, co připomíná kamenný stůl, najdu střepy hliněných nádob a celkem zachovalé hmoždíře a paličky, drtící desky a podobně. Na zdech visí na hácích zbytky bodců se zpětnými háky, kdysi měly nejspíš i dřevěné rukojeti. Ostří bodců jsou zvláštně narezlá, spíš jako by naleptaná. Připomíná mi to nástroje, které znám odjinud.
"Vyráběli nějakou látku, možná mast, kterou potírali zbraně. Buď je to bolelo, nebo dělalo otupělé, to nevím. A nevyráběli všechno tady, jen to míchali, asi s tukem nebo něčím mazlavým. Někde nedaleko by mohlo být místo, dílna, kde to chystali. Třeba budou zachovalé i záznamy, nebo aspoň nápověda.
Vrátím dívce oheň a obezřetně přistoupím k průchodu dál.
Chodby jsou úzké, opracovaný kámen mnohde prorostlý kořeny a jinak narušený. Zem je místy pokrytý nánosem bahna, ve kterém občas zahlédnu vlnité stopy červů. Míjíme výklenky zapadané sutí. Svítím dovnitř a snažím se odhadnout, jestli za nimi není to, co hledám. Postupujeme opatrně a s rozvahou - větší část ruin je dnes už asi nepřístupná, ale nechci nic přehlédnout.
Přecházíme spletí chodem tam a zpátky, snažím se nic nevynechat. Když se vracíme do jedné z chodeb, všimnu si v blátě výraznější rýhy. Ukážu na ni dívce a ta rychle zakroutí hlavou. Ne, předtím tu nebyla. Nějaký červ nás sleduje.
Proč ještě nezaútočil? Čeká na příležitost? Bojí se nás? Je tak chytrý, aby nás jenom pozoroval a učil se? Sehnu se ke stopě v blátě a zkouším určit směr, kterým odsud pokračoval. I kdyby se někde za rohem schovával a vypadal jako kámen, stopa nás k němu dovede.
Sleduju stopu v matném světle pochodně, které za mnou, v bezpečné vzdálenosti, nese dívka. Dostanu se k místu, kde jsem ještě nebyl, k průchodu do vlhkého prostoru po mírném svahu dolů. Náhle se ale ze stropu snese prach a než se podívám, odkud, řítí se na mě červí tlama.
Naštěstí zuby dopadnou na tlustou vlčí kůži a než se červ zakousne, trhnu ramenem a shodím ho na zem. Napřáhnu se kopím až ke stropu a bodnu vší silou tam, kde je nejtlustší.
2
Červ vypustí z mordy ohavný puch a zkroutí se. Z rány se vyleje jen tenký čůrek čehosi nechutného. Červ svými kusadly na ocase zkouší stisknout kopí a zlomit ho, ale to se mu jen tak nepodaří. Zaberu a zkouším kopí vytrhnout ven.
Dvakrát marně cuknu, a když zaberu nohama potřetí, červ povolí kusadla a kopí z něj vyjede tak snadno, že zavrávorám a narazím zády na stěnu. Červ se zkroutí a neskutečnou rychlostí vymrští svou ozubenou mordu na mě. Stihnu akorát nastavit kopí...
2
Kopí projede skrz tlamu kamsi do hlavy a vyrazí druhou stranou ven. Nabodnutý červ sebou ještě párkrát cukne a potom se zkroutí a zůstane tuhý ležet na zemi. Vytáhnu kopí a pečlivě ho otřu. Dívka se krčí v koutě a lehce se třese. Ještě pár takových střetnutí a snad si zvykne, možná.
"Neboj, vím, co jsem slíbil," zabručím na ni a pokynu jí, aby přišla blíž. "Bojovat s nimi budu já. A taky je zpracovávat. Jenom mi sviť."
Prvně si červa dlouho prohlížím. Pak z něj vyříznu několik zubů a odhodlám se i k vnitřnostem, to ale dívka zabodne pochodeň mezi kameny a vzdálí se. Když mám, co potřebuju, najdu ji a společně sestoupíme dolů do vlhkého prostoru. Na první pohled poznám, že tohle kdysi bývala nějaká dílna. Snad ta, kterou hledám. Pečlivě začnu zkoumat rozbité nádoby, kamenné tabulky a zbytky železných nástrojů.
Dlouho se skláním nad polámanými kamennými tabulkami, ze kterých jenom těžce luštím runy. Není to písmo, které používáme dnes, ale už jsem jich několik podobných viděl. Stačí mi, že rozluštím opakovaně symbol pro houby a alkohol. Předpokládám, že ať už mazali svoje zbraně čímkoliv, dělali to z hub. A ať se koukám jakkoliv, tady žádné nerostou. Buď už dávno vymřely, nebo... nebo jsou někde jinde.
Tohle bude ještě složitá cesta, ale aspoň vím, kam jdu.
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Mlčky se vymotáme ze spleti menších zpola zapadaných místností. Vydám se širší chodbou a srdce mi poskočí radostí, když se přede mnou otevře do rozlehlého prostoru. Ve světle ohně nevidím ani na konec. Zaujmou mě hned sochy u zdí, něco takového jsem tu ještě neviděl. Chci si je prohlédnout zblízka, ale sotva vstoupíme dovnitř, všimnu si, že po pár krocích je celá místnost zasypaná sutí skoro až ke stropu. Stejně se suť sype i z výklenků po stranách, které nejspíš vedly někam dál. Vztekle si odfrknu. Nečekal jsem tu čistotu a vzdušnost, ale ruiny jsou v horším stavu, než jsem si myslel. Aby se Uktannu nedivil, že tu nic nenajdu...
Obezřetně postupuju k sochám a dávám si pozor na červy. Zkouším odhadnout, co jsou zač a proč tu asi stojí. I dívka se odhodlá přistoupit ke mně a zvědavě si je prohlíží. Aspoň k něčemu je dobré, že je z uměleckého Kruhu.
"Tohle je válečník," ukáže dívka prstem na nejbližší sochu.
"Hm, vypadá jako někdo s něčím v ruce," pokrčím rameny. "Rysy jsou ztrhané, kusy chybí, všude mech a prach..."
"Podívej se odsud. Kdysi držel meč, a jak dlouhý! A měl asi přilbici. Pozoruhodné dílo. A tady vedle, to je lovec. Vidíš ten luk? A na druhé straně..." dívka přeběhne přes sál, "tady je kněz, nebo něco na ten způsob. Hledí vzhůru i k zemi zároveň. A tady ten poslední je... zajímavé... kuchař? Nese něco jako... jako houby. Asi tu stála socha pro každého ze společenství. Hezká myšlenka."
"Houby, říkáš?" Dívka najednou vzbudí moji pozornost.
Vypadá to tak, jak říká. Obejdu sochu dokola. Stejně jako ostatní stojí kus od zdi a za ní je výklenek, i on je zasypaný. Ale zdá se mi, že suť nesahá až po strop a když se nahoru natáhnu s pochodní, světlo osvětluje tenkou plazivku. Pokrčím rameny, prošťouchnu ji kopím a začnu se soukat na druhou stranu.
Dostanu se až do místa, kde celý ležím na suti a v tu chvíli i před sebou nahmátnu širší prostor. Naštěstí je to krátké. Pevně stisknu kopí, aby mi nevyklouzlo a posunu se ze všech sil dopředu. Suť pode mnou povolí a já se po ní svezu do tmy. Když utichne rachot padajícího kamení, zkusím zadržet dech a přestat kašlat prach. Jestli je tu něco se mnou, doufám, že teď taky nic nevidí.
Dívce to chvíli trvá, ale stačí ji připomenout, že je na druhé straně závalu sama a protáhne se celkem rychle. Podržím jí světlo a ona sklouzne za mnou podstatně elegantněji. Oprášíme si oba oblečení a posvítíme dál. Před námi je mírně se svažující chodba, ze které cítíme chlad a nakyslou vůni.
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Chvíli pomalu klesáme po kamenitém podloží. Připomíná to tu zase spíš surovou jen nahrubo opracovanou skálu. Je vlhká a klouže. Stěny jsou porostlé mechem a s každým krokem přibývajícím břečťanem nebo něčím takovým. Nechápu, jak tady v podzemí bez světla přežívá, možná je prorostlý až na povrch? Nebo se živí červím masem...?
Začínám mít stihomam. I proto, že jsme zatím na moc červů nenarazili. Uklidňuju se tím, že můžou být rozlezlí po lese, jako ten, který nás přepadl a dva z nás zabil. Nebo stráží vchod do ruin, který jsme vlastně zatím nenašli. Nebo... začínám mít stihomam.
Když už se cítím opravdu jako v lese a přes zeleň nejsou vidět stěny, dostaneme se do spleti přírodních jeskyní. Na první pohled tu nevidím žádné stopy po červech, ale jeden nikdy neví. A taky tu může být něco ještě horšího.
Delve the Depth Najdu dílnu a nebo houby? (Rozum) Miss
Action Score 2 + 2 + 0 = 4 Challenge Dice 5, 9
Reveal a Danger: d100 - 29: Victim’s horrible fate is revealed
Milí spoluhráči, pokud byste mi chtěli napsat, co za hrůzný osud nějaké oběti Tristan objeví, budu rád.
Začínám mít stihomam. I proto, že jsme zatím na moc červů nenarazili. Uklidňuju se tím, že můžou být rozlezlí po lese, jako ten, který nás přepadl a dva z nás zabil. Nebo stráží vchod do ruin, který jsme vlastně zatím nenašli. Nebo... začínám mít stihomam.
Když už se cítím opravdu jako v lese a přes zeleň nejsou vidět stěny, dostaneme se do spleti přírodních jeskyní. Na první pohled tu nevidím žádné stopy po červech, ale jeden nikdy neví. A taky tu může být něco ještě horšího.
Milí spoluhráči, pokud byste mi chtěli napsat, co za hrůzný osud nějaké oběti Tristan objeví, budu rád.
-
Orákulum
- Příspěvky: 130
- Registrován: 25. 8. 2022, 18:17
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Tristane, když vstoupíš do propletence, musíte už na podivnou šlahounovitou hmotu i šlapat. Nejvíc tě ale zarazí, že před vámi je nějaký zdroj světla, a to slabého, ale poměrně čistého.
Opatrně postoupíte o dvě zátočiny a vyhlédnete do malé jeskyně, do které shora dopadá svazek jemných rozptýlených paprsků. Má zelenobílý nádech a osvětluje při tom velkou hromadu kostí, prorostlou skrz na skrz kořeny té podivné rostliny.
Zcela zřetelně vidíš, že nejspodnější část hromady tvoří lidské lebky, vyrovnané do pravidelného kruhového tvaru v několika řadách nad sebou, spojené kořeny do pevného celku. Někdo je tam kdysi dávno musel cíleně takhle naskládat. Horní část hromady už je chaotičtější, jde o směs kostí různých druhů lesní zvěře i ptactva, nejen lebky, ale i hrudní koše, lopatky a kořínky obmotané kosti různých končetin a křídel. I mezi nimi se najde několik lidských, ale jsou v menšiné a neuspořádané.
Přímo na vrcholu hromady leží mladá srna. Podle všeho ještě žije, slabě s sebou cuká, i když oči má podlité krví a hromada pod ní je zbarvená krví ze zranění od ostrých úlomků, na které dopadla. Je už pevně obmotaná šlahnouny a ve slabém světle to vypadá, že se jí zavrtávají na mnoha místech do kůže
Pohlédneš také úkosem do svislé šachty, kterou dovnitř proniká světlo. Její stěny jsou hustě porostlé břečťanem a dokonce rozeznáváš výrazně větší listy, které se naklání do středu a snaží se zachytit něco z pronikajícího světla. Ty jsou však potrhané, zjevně po pádu srny. Není těžké se domyslet, jak tahle přírodní past funguje. Za pár dní vrcholu komínu listy zase dorostou a šachta se ponoří do tmy. Pak potrvá další chvíli, než na zakrytou jámu vítr navane nějaké listí či jehličí, díky kterému další nešťastné zvíře .. nebo člověk ... jámu přehlédne a zřítí se sem.
Tvůj pohled znovu sklouzne k hromadě lebek. Nebýt jich, celé bys to považoval za hříčku přírody. Ale ony tam jsou a i šachta, ač vysoká, má pravidelný kruhový tvar. V tvorbě tohoto zvráceného a nebezpečného místa měl prsty člověk či jiná bytost nadaná rozumem. Takhle z dáli a bezpečí chodby ovšem víc o jeho původu či účelu nezjistíš.
Opatrně postoupíte o dvě zátočiny a vyhlédnete do malé jeskyně, do které shora dopadá svazek jemných rozptýlených paprsků. Má zelenobílý nádech a osvětluje při tom velkou hromadu kostí, prorostlou skrz na skrz kořeny té podivné rostliny.
Zcela zřetelně vidíš, že nejspodnější část hromady tvoří lidské lebky, vyrovnané do pravidelného kruhového tvaru v několika řadách nad sebou, spojené kořeny do pevného celku. Někdo je tam kdysi dávno musel cíleně takhle naskládat. Horní část hromady už je chaotičtější, jde o směs kostí různých druhů lesní zvěře i ptactva, nejen lebky, ale i hrudní koše, lopatky a kořínky obmotané kosti různých končetin a křídel. I mezi nimi se najde několik lidských, ale jsou v menšiné a neuspořádané.
Přímo na vrcholu hromady leží mladá srna. Podle všeho ještě žije, slabě s sebou cuká, i když oči má podlité krví a hromada pod ní je zbarvená krví ze zranění od ostrých úlomků, na které dopadla. Je už pevně obmotaná šlahnouny a ve slabém světle to vypadá, že se jí zavrtávají na mnoha místech do kůže
Pohlédneš také úkosem do svislé šachty, kterou dovnitř proniká světlo. Její stěny jsou hustě porostlé břečťanem a dokonce rozeznáváš výrazně větší listy, které se naklání do středu a snaží se zachytit něco z pronikajícího světla. Ty jsou však potrhané, zjevně po pádu srny. Není těžké se domyslet, jak tahle přírodní past funguje. Za pár dní vrcholu komínu listy zase dorostou a šachta se ponoří do tmy. Pak potrvá další chvíli, než na zakrytou jámu vítr navane nějaké listí či jehličí, díky kterému další nešťastné zvíře .. nebo člověk ... jámu přehlédne a zřítí se sem.
Tvůj pohled znovu sklouzne k hromadě lebek. Nebýt jich, celé bys to považoval za hříčku přírody. Ale ony tam jsou a i šachta, ač vysoká, má pravidelný kruhový tvar. V tvorbě tohoto zvráceného a nebezpečného místa měl prsty člověk či jiná bytost nadaná rozumem. Takhle z dáli a bezpečí chodby ovšem víc o jeho původu či účelu nezjistíš.
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Dívka za mými zády si zakryje ústa rukou a rozechvěje se.
"Sklop tu pochodeň," syknu na ni, jako by nás tu snad mohly rostliny slyšet.
"Měli... měli... měli bychom jí pomoct," zakoktá se.
"Už jí není pomoci," zakroutím hlavou. "A urychlit její trápení? Musíme si dát pozor. Může to být celé ještě složitější, než se na první pohled zdá."
Držím pochodeň tak, abych snad nepopálil žádný břečťan kolem sebe, ale neodvážím se ji zhasnout. Posvítím si kolem sebe a opatrně si prohlížím zvláštní oltář z lebek. Hrozí nám nebezpečí i tady? Hrozí snad všude?
Gather Information Odhalím skutečné nebezpečí? (Rozum) Strong Hit with a Match
Action Score 5 + 2 + 0 = 7 Challenge Dice 1, 1
You discover something helpful and specific. The path you must follow or action you must take to make progress is made clear. Take +2
"Podívej," ukážu dívce nad oltář, "vidíš to dlouhé úzké chmýří? Je všude kolem té srnky. A nikde kolem nás. Chodíme tu nějaký čas, šlapeme a opíráme se, a nic se nám nestalo. Věřím, že jenom to chmýří je citlivé na dotek. A stejně tak šlahouny - všechno kolem nás jsou tenká zelená vlákénka, silnější, jako ty co obtáčí srnu, tu jsou zřídka, sotva jeden delší na každé stěně. Myslím si, že se můžeme vrátit i pokračovat dál a dokud nenarazíme na to chmýří a silnější šlahouny, nic nám tu nehrozí."
Find an Oportunity d100 - 82: This area provides an opportunity to scavenge, forage, or hunt.
Už bych to tu nechal být, ale pak se zarazím. Proč se vlastně ta rostlina rozpíná od šachty do všech chodeb? Co z toho vůbec má, když zdroj masa je přímo támhle?
Přejedu rukou po zeleném listí a to se jen lehce zachvěje. Zajedu pod něj prsty a kus odhrnu stranou. K mému překvapení je skalní stěna porostlá drobnými oranžovými houbičkami. Vedle mechu jich tu jsou celé koberce. A břečťanovitá rostlina do podhoubí zapouští kořínky a čerpá z nich sílu!
Jsou to ty samé houby, které tu kdysi dávno někdo používal k ovládání červů? Nevím, ale mohou být. Nic lepšího tu nemám a někde v těhle místech by přece růst měly. Zapomenuté celé věky, udržované na živu v souladu masožravou zákeřnou rostlinou. Elfům by se tohle líbilo.
Pustím se nožem pomalu do odškrabávání hub. Na stěnách i stropě se rozvlní silnější šlahouny, ale není jich dost na to, abych toho hned nechal. Potřebuju jen něco málo hub... a i něco málo tohohle břečťanu. Tuším, že tahle masem nasáklá síla se bude za chvíli hodit.
Resupply Získám užitečné zdroje? (Rozum) Miss
Action Score 2 + 2 + 1 = 5 Challenge Dice 5, 6
-10
=> Strong Hit
You bolster your resources. Take +2
Na chvíli si už myslím, že po mě nějaký šlahoun šlehne, obtočí mě a zatáhne přímo do hromady lebek. Ale je asi pořád ten stihomam. Mezi prsty se mi pletou jenom tenké stonky a rozechvěné listí, jinak nic. Dívka hlídá okolí a koutkem oka vidím, že odvrací zrak od té hrůzy na oltáři. Naštěstí už máme, co potřebujeme a můžeme odsud pryč.
Nevěřím tomu, že by červi nebo jejich královna mohli být zalezlí někde tady. Ale tady ani nic rozumně nevyrobím a nepřipravím. Musíme najít lepší místo. Vracíme se po kluzké podlaze tak dlouho, až zeleň na skále vystřídá mech, mech se rozplyne a zůstanou jen chladné opracované kameny.
Features d100 - 23: Crumbling Corridors and Chambers
Vrátíme se až do sálu se sochami a prohrabeme se skrz suť dál. Prostředí vypadá bohužel pořád stejně. Nevím, co se tu stalo a jestli tohle je jenom dílem zubu času, nebo nějaké katastrofy, ale doslova se brodíme troskami a sutí. Co bylo v místnostech, které míjíme, poznáme jedině podle stropu, většina je zapadaná až do pasu a výš. Postupujeme ještě pomaleji - s každým krokem se bojím, na co šlápnu nebo kam se propadnu. Nechtěl bych se tu s ničím potkat.
Delve the Depth Postoupíme dál? (Rozum) Weak Hit
Action Score 3 + 2 + 0 = 5 Challenge Dice 9, 3
Roll on table according to stat. d100 - 21: Mark progress and Reveal a Danger.
Červí ruiny: 









Reveal a Danger d100 - 22: Denizen funnels you down a new path.
"Sklop tu pochodeň," syknu na ni, jako by nás tu snad mohly rostliny slyšet.
"Měli... měli... měli bychom jí pomoct," zakoktá se.
"Už jí není pomoci," zakroutím hlavou. "A urychlit její trápení? Musíme si dát pozor. Může to být celé ještě složitější, než se na první pohled zdá."
Držím pochodeň tak, abych snad nepopálil žádný břečťan kolem sebe, ale neodvážím se ji zhasnout. Posvítím si kolem sebe a opatrně si prohlížím zvláštní oltář z lebek. Hrozí nám nebezpečí i tady? Hrozí snad všude?
"Podívej," ukážu dívce nad oltář, "vidíš to dlouhé úzké chmýří? Je všude kolem té srnky. A nikde kolem nás. Chodíme tu nějaký čas, šlapeme a opíráme se, a nic se nám nestalo. Věřím, že jenom to chmýří je citlivé na dotek. A stejně tak šlahouny - všechno kolem nás jsou tenká zelená vlákénka, silnější, jako ty co obtáčí srnu, tu jsou zřídka, sotva jeden delší na každé stěně. Myslím si, že se můžeme vrátit i pokračovat dál a dokud nenarazíme na to chmýří a silnější šlahouny, nic nám tu nehrozí."
Už bych to tu nechal být, ale pak se zarazím. Proč se vlastně ta rostlina rozpíná od šachty do všech chodeb? Co z toho vůbec má, když zdroj masa je přímo támhle?
Přejedu rukou po zeleném listí a to se jen lehce zachvěje. Zajedu pod něj prsty a kus odhrnu stranou. K mému překvapení je skalní stěna porostlá drobnými oranžovými houbičkami. Vedle mechu jich tu jsou celé koberce. A břečťanovitá rostlina do podhoubí zapouští kořínky a čerpá z nich sílu!
Jsou to ty samé houby, které tu kdysi dávno někdo používal k ovládání červů? Nevím, ale mohou být. Nic lepšího tu nemám a někde v těhle místech by přece růst měly. Zapomenuté celé věky, udržované na živu v souladu masožravou zákeřnou rostlinou. Elfům by se tohle líbilo.
Pustím se nožem pomalu do odškrabávání hub. Na stěnách i stropě se rozvlní silnější šlahouny, ale není jich dost na to, abych toho hned nechal. Potřebuju jen něco málo hub... a i něco málo tohohle břečťanu. Tuším, že tahle masem nasáklá síla se bude za chvíli hodit.
Na chvíli si už myslím, že po mě nějaký šlahoun šlehne, obtočí mě a zatáhne přímo do hromady lebek. Ale je asi pořád ten stihomam. Mezi prsty se mi pletou jenom tenké stonky a rozechvěné listí, jinak nic. Dívka hlídá okolí a koutkem oka vidím, že odvrací zrak od té hrůzy na oltáři. Naštěstí už máme, co potřebujeme a můžeme odsud pryč.
Nevěřím tomu, že by červi nebo jejich královna mohli být zalezlí někde tady. Ale tady ani nic rozumně nevyrobím a nepřipravím. Musíme najít lepší místo. Vracíme se po kluzké podlaze tak dlouho, až zeleň na skále vystřídá mech, mech se rozplyne a zůstanou jen chladné opracované kameny.
Vrátíme se až do sálu se sochami a prohrabeme se skrz suť dál. Prostředí vypadá bohužel pořád stejně. Nevím, co se tu stalo a jestli tohle je jenom dílem zubu času, nebo nějaké katastrofy, ale doslova se brodíme troskami a sutí. Co bylo v místnostech, které míjíme, poznáme jedině podle stropu, většina je zapadaná až do pasu a výš. Postupujeme ještě pomaleji - s každým krokem se bojím, na co šlápnu nebo kam se propadnu. Nechtěl bych se tu s ničím potkat.
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
"Tady je klid a prostor," poví dívka a pochodní osvětlí rozlehlou místnost. Na zdejší poměry je celkem zachovalá, sutí pokrytá podlaha je schůdná a částečně je zachovalé i vybavení, jako dříve u klecí.
"Ne..." zašeptám a hledím při tom mezi světlo a stíny. "Nejsme tu sami."
Tenhle nezřetelný pocit znám. Začíná jako chvějí vzadu na krku a šelest v uších, rozvíjí se v obrazech, které jsem zahlédl, ale nedokážu si na ně vzpomenout. A pokračuje šepotem, hlasy a pocitem blízké smrti.
"Tam!" ukážu dívce prstem do tmavé chodby a vydám se za přeludem. Dívka i světlo mě následují, ale hodně pomalu.
Přelezu hromadu kamení a protáhnu se pod propadlým stropem. Začínám tušit, za čím jdu, ale ještě nevím, za kým.
Features d100 - 37: Crumbling Corridors and Chambers + Aspect [57] Sacred + Focus [33] Location
Vpleteme se do další části složitých chodeb. Slyším dívku, jak těžce dýchá, snaží se se mnou udržet krok a nabádá mě, abych zastavil. Já ale pokračuju dál dopředu, kam mě intuice vede. Vím, že nepotřebuju moc vidět. A že na světlo tady ani nejsou už moc zvyklí.
Najednou na mě padne zvláštní tíha a zastavím se. Slabá zář ohně sotva osvětlí místo, na které jsem přišel, ale poznám na zdech dlouhé rozpité čáry, hrubé jako ruka a táhnoucí se od země až ke stropu. Runy, ty starší. Tohle je důležité místo, možná rituální, nebo obětní. Jsem snad já další oběť?
Character Disposition [65] Desperate + Activity [63] Recovering
Character Goal [97] Roll twice - Goal [79] Fulfill a duty + Goal [71] Advance status
Když mě dívka konečně dožene, zůstane stát jako opatřená. V zadní části místnosti protkané runami se sklání přízračná postava. V živém světle plápolajícího ohně chvílemi vypadá, jako by byl na více místech najednou. Zuřivě se přehrabuje v sutinách, odhazuje je stranou, ale vidíme jen nezřetelné šmouhy a kamení na zemi se sotva pohne. Slyším jeho hlas, ale nerozumím mu. Musím být opatrný a chytrý. Nejspíš vůbec neví, co se s ním děje a proč.
"Nesu světlo," povím tiše a vezmu si od dívky pochodeň. "Zapálím lampu a společně najdeme, co je ztracené. Nech mě přistoupit blíž," povím a vydám se k přízraku. Položím pochodeň na kamennou lavici, na které leží široká plytká mísa pokrytá prachem a sazemi.
Secure an Advantage Uvedu se správně do světa přízraku? (Rozum) Weak Hit
Action Score 6 + 2 + 1 = 9 Challenge Dice 6, 9
Prepare to act: Take +2
+1
(
).
Přízrak něco zašeptá, uhne mi stranou, ale nepřestane v přehrabávání se kamením. Podařilo se mi vstoupit do jeho představ a nevnímá mě jako vetřelce. Ale ani pod přímým světlem ho nevidím lépe nebo zřetelněji. Jeho oblečení nedokážu nikam zařadit a tvář se mi rozplývá před očima. Zdá se mi, že zareagoval na světlo a začne hrabat ještě zběsileji. V holých rukách nevidím žádné nástroje, ale vnímá, jak se snaží utřít si zpocené čelo a chvílemi vztekle hází nehmotné kamení na okolní zdi. Když se tím směrem podívám, pořád ještě vidím zřetelné vrypy na jinak neporušených runách.
"Dovol, pomohu ti," povím a kleknu si k přízraku. Jsem velmi blízko a dávám si velký pozor, aby se naše těla nedotkla. Nechci, aby si uvědomil, že jsem ze světa živých. Opatrně začnu odebírat kamení z pod jeho rukou a hledám to, po čem pátrá i on.
Face Danger Podaří se mi najít, po čem pátrá přízrak? (Ostří) Miss
Action Score 4 + 1 + 1 = 6 Challenge Dice 8, 6
Your progress is undermined by a dramatic and costly turn of events, Pay the Price
Pay the Price [40]The current situation worsens.
Milí spoluhráči, pokud by vás napadlo, jak by se mohla situace zhoršit, budu rád za nápad.
"Ne..." zašeptám a hledím při tom mezi světlo a stíny. "Nejsme tu sami."
Tenhle nezřetelný pocit znám. Začíná jako chvějí vzadu na krku a šelest v uších, rozvíjí se v obrazech, které jsem zahlédl, ale nedokážu si na ně vzpomenout. A pokračuje šepotem, hlasy a pocitem blízké smrti.
"Tam!" ukážu dívce prstem do tmavé chodby a vydám se za přeludem. Dívka i světlo mě následují, ale hodně pomalu.
Přelezu hromadu kamení a protáhnu se pod propadlým stropem. Začínám tušit, za čím jdu, ale ještě nevím, za kým.
Vpleteme se do další části složitých chodeb. Slyším dívku, jak těžce dýchá, snaží se se mnou udržet krok a nabádá mě, abych zastavil. Já ale pokračuju dál dopředu, kam mě intuice vede. Vím, že nepotřebuju moc vidět. A že na světlo tady ani nejsou už moc zvyklí.
Najednou na mě padne zvláštní tíha a zastavím se. Slabá zář ohně sotva osvětlí místo, na které jsem přišel, ale poznám na zdech dlouhé rozpité čáry, hrubé jako ruka a táhnoucí se od země až ke stropu. Runy, ty starší. Tohle je důležité místo, možná rituální, nebo obětní. Jsem snad já další oběť?
Když mě dívka konečně dožene, zůstane stát jako opatřená. V zadní části místnosti protkané runami se sklání přízračná postava. V živém světle plápolajícího ohně chvílemi vypadá, jako by byl na více místech najednou. Zuřivě se přehrabuje v sutinách, odhazuje je stranou, ale vidíme jen nezřetelné šmouhy a kamení na zemi se sotva pohne. Slyším jeho hlas, ale nerozumím mu. Musím být opatrný a chytrý. Nejspíš vůbec neví, co se s ním děje a proč.
"Nesu světlo," povím tiše a vezmu si od dívky pochodeň. "Zapálím lampu a společně najdeme, co je ztracené. Nech mě přistoupit blíž," povím a vydám se k přízraku. Položím pochodeň na kamennou lavici, na které leží široká plytká mísa pokrytá prachem a sazemi.
Přízrak něco zašeptá, uhne mi stranou, ale nepřestane v přehrabávání se kamením. Podařilo se mi vstoupit do jeho představ a nevnímá mě jako vetřelce. Ale ani pod přímým světlem ho nevidím lépe nebo zřetelněji. Jeho oblečení nedokážu nikam zařadit a tvář se mi rozplývá před očima. Zdá se mi, že zareagoval na světlo a začne hrabat ještě zběsileji. V holých rukách nevidím žádné nástroje, ale vnímá, jak se snaží utřít si zpocené čelo a chvílemi vztekle hází nehmotné kamení na okolní zdi. Když se tím směrem podívám, pořád ještě vidím zřetelné vrypy na jinak neporušených runách.
"Dovol, pomohu ti," povím a kleknu si k přízraku. Jsem velmi blízko a dávám si velký pozor, aby se naše těla nedotkla. Nechci, aby si uvědomil, že jsem ze světa živých. Opatrně začnu odebírat kamení z pod jeho rukou a hledám to, po čem pátrá i on.
Milí spoluhráči, pokud by vás napadlo, jak by se mohla situace zhoršit, budu rád za nápad.
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Myslel jsem si, že pohyby přízraku dokážu předvídat. Spletl jsem se. Ve svojem zoufalém zápalu se rozmachuje čím dál víc a já najednou nestihnu uhnout. Jeho nehmotná ruka projede tou mojí. Je to jako zabořit dlaň do ledové tříště. Přízrak vyskočí na nohy až se kamení pod námi rozkutálí na všechny strany. Před očima mi proběhnou záblesky z časů a míst, která neznám.
Theme [49] Hate + Action [57] Await
Vidím několik postav stát v téhle místnosti. Runy na stěnách září novotou. Postavy hledí ke kamennému oltáři, nehýbou se, nemluví. Cítím jejich únavu, jak se jim podlamují kolena a bolí záda. Cítím, jak nenávidí tohle místo i svůj úkol. Ale musí tu stát a čekat na to, co přijde.
Obrazy zmizí a já zas ucítím teplo pochodně a ledový pot na zádech.
Tyhle vize jsou znepokojivé -1
Endure Stress Jak na mě tyhle výjevy zapůsobí? (Vůle) Miss with a Match
Action Score 4 + 4 + 0 = 8 Challenge Dice 10, 10
Suffer -1
.
Pay the Price [94] It forces you to act against your best intentions.
Mystic Backlash [32] You hear ghostly voices whispering of dark portents.
"Jdi pryč!" křiknu na dívku. Asi tvrději, než bych chtěl. "Seber se a vypadni! No tak!"
Nechci tu zůstat sám, ale už jsem to z nějakého důvodu řekl a nedokážu to vzít zpět. Snažím se odtrhnout oči od přízraku, ale nedaří se mi to. Slyším jenom bouřlivý šepot z jiného světa a nerozumím tomu, co mi dívka říká. Jen koutkem oka vidím, že si od ležící pochodně zapálí svoji a ztratí se pryč. Zůstanu tu jenom já, přízrak a tisíce hlasů v mojí hlavě.
Půjde dívka kousek stranou (40), do úplně jiné části ruin (70) nebo až do Zátiší (100)? Rolled 18
Děsí mě, že přízrak se chová úplně nečekaně. Nekřičí na mě, neviní mě ze své smrti, neútočí. Jenom stojí proti mě, nehnutě jako já, a přivádí odněkud jinud příliš moc hlasů, než kolika zvládnu rozumět. Snaží se mi něco říct? Nebo jenom čeká, než se z toho zblázním?
Přestanu se bránit tomu chaosu a zkusím ho přijmout. Nechám hlasy proudit do mojí mysli a snažím se zachytit něco, čemu bych porozuměl. Nějakou drobnost, něco, co mi bude dávat smysl.
Face Danger Pochopím něco z těch hlasů? (Rozum) Miss with a Match
Action Score 6 + 2 + 0 = 8 Challenge Dice 8, 8
Your progress is undermined by a dramatic and costly turn of events, Pay the Price
Pay the Price [54] It causes a delay or puts you at a disadvantage.
Mystic Backlash [92] You are tormented by an apparition from your past.
Hlasy z jiného světa mě úplně pohltí. Nerozumím jim a přesto chápu, že vypráví o minulosti tohohle místa, o časech dávno před Železným lidem, před mým životem. Ale mluví taky o budoucnosti. O tom, co má a musí přijít, o těch, kteří zaujmou naše místo a budou tu za dlouho potom, co zemřu. Nedokážu se rozhodnout, co je pro mě důležitější. Bojím se, že když nepochopím minulost, nenajdu stopy, kvůli kterým mě sem poslal Uktannu. A děsím se toho, že bez proroctví budoucnosti nepůjdu správnou cestou. Cítím, jak mě paralyzují a mačkají moje vlastní chyby. Stejně jako jsem zbaběle utekl do Šedé řeky a nedokázal se vyrovnat s minulostí a najít cestu dál. Moje největší chyba mě zformovala a ať se budu snažit sebevíc, nedokážu teď nic víc, než jenom stát a poslouchat, i když mi to vůbec nic nedá. Zase se jednou cítím zoufale neschopný a je mi z toho nanic.
Když hlasy naráz konečně utichnou, padnu do sutin na kolena a jenom dlouze a těžce dýchám. Měl jsem pocit, jako bych tu stál celou věčnost, ale musela to být jenom chvíle. Ale zase se pletu... až pozdě si všimnu, že odložená pochodeň téměř dohořela a zbývá mi jen pár okamžiků, než zhasne úplně. Rychle shodím tornu z ramene a hrábnu dovnitř...
Check Your Gear Mám u sebe nějaký zdroj světla? (Zásoby) Weak Hit
Action Score 5 + 5 + 0 = 10 Challenge Dice 2, 10
You have it, but your resources are diminished. Take +1
and suffer -1
.
...a naštěstí najdu pochodně, samozřejmě. Nechápu, jak jsem si mohl nebýt jistý, že jsem je balil. Rychle jednu zapálím a uklidním se. Padnu zpátky na kolena a už rychle se podívám, jestli najdu pod sutí to, co tu hledal přízrak.
Leží tu vůbec něco? Rolled 97 vs. 75: No
Ale samozřejmě tu krom kamení a hlíny nic není. Možná to našel a odnesl už někdy dříve někdo jiný. Vlastně to dává smysl, že je přízrak mučený věčným hledáním něčeho, co tu už není. Hrozné. A já tu jsem sám, bez dívky a ta je kdoví kde. Kvůli ničemu.
Vyrazím pryč z tohohle místa, zpátky do spleti chodeb, kde dívka předtím našla místnost vhodnou na přípravu. Třeba ji tam ještě najdu.
Je dívka tam, nebo někde jinde? Rolled 2 vs. 75: Yes
Prvně uvidím světlo a to mě uklidní. Pak i dívku. Sedí v koutě, schoulená a třese se. Když mě uvidí vcházet, neuklidní jí to. Asi neví, čeho se má teď bát víc. Nabídnu jí trochu jídla, tohle většinou svědčí o dobrých úmyslech. A stejně potřebuju vytáhnout z torny spoustu věcí.
Tiše začnu pracovat na přípravě. Nejprve v kamenné misce rozdrtím sesbírané houby, zaliju je alkoholem a směs třu tak dlouho, až začne intenzivně vonět. Pak ji smíchám s kouskem tuku a vzniklou pastu zabalím a schovám. Na kopí ji namažu, až bude čas. A snad bude působit.
Secure an Advantage Připravím si účinnou pastu proti červům? (Rozum) Weak Hit
Action Score 3 + 2 + 1 = 6 Challenge Dice 9, 5
Prepare to act: Take +2
+1 (
).
Když je pasta hotová, vyskládám na stůl všechny drobnosti, které jsem tu našel a dokážu je spojit s červí královnou. Vnitřnosti zabitých červů - jejích potomků a její vlastní krve. Cáry masa a krev zabitých vesničanů - krev prolitou jejím běsněním. Úponky masožravého břečťanu - predátora, který v těchto ruinách udržuje rovnováhu. A prach z kamene samotných ruin - místa, které jí poskytlo útočiště. Skrz krev ji pochopím, skrz krev se ubráním stejnému osudu. Skrz břečťan ji porazím a skrz prach vyčistím toto místo. Vše smíchám dohromady, zavážu do koženého váčku a pověsím si na krk.
Talisman Připravím účinný talisman proti červí královně? (Rozum) Strong Hit
Action Score 3 + 2 + 0 = 5 Challenge Dice 1, 4
When the wearer opposes the target through a move, add +2
. If a 1 is rolled on the action die while making a move using the charm, the magic is spent.
Mám zbraně proti červí královně
Když skončím, dívka stojí za mnou a už mi zase kouká přes rameno. Je čas jít dál.
Vidím několik postav stát v téhle místnosti. Runy na stěnách září novotou. Postavy hledí ke kamennému oltáři, nehýbou se, nemluví. Cítím jejich únavu, jak se jim podlamují kolena a bolí záda. Cítím, jak nenávidí tohle místo i svůj úkol. Ale musí tu stát a čekat na to, co přijde.
Obrazy zmizí a já zas ucítím teplo pochodně a ledový pot na zádech.
Tyhle vize jsou znepokojivé -1
"Jdi pryč!" křiknu na dívku. Asi tvrději, než bych chtěl. "Seber se a vypadni! No tak!"
Nechci tu zůstat sám, ale už jsem to z nějakého důvodu řekl a nedokážu to vzít zpět. Snažím se odtrhnout oči od přízraku, ale nedaří se mi to. Slyším jenom bouřlivý šepot z jiného světa a nerozumím tomu, co mi dívka říká. Jen koutkem oka vidím, že si od ležící pochodně zapálí svoji a ztratí se pryč. Zůstanu tu jenom já, přízrak a tisíce hlasů v mojí hlavě.
Děsí mě, že přízrak se chová úplně nečekaně. Nekřičí na mě, neviní mě ze své smrti, neútočí. Jenom stojí proti mě, nehnutě jako já, a přivádí odněkud jinud příliš moc hlasů, než kolika zvládnu rozumět. Snaží se mi něco říct? Nebo jenom čeká, než se z toho zblázním?
Přestanu se bránit tomu chaosu a zkusím ho přijmout. Nechám hlasy proudit do mojí mysli a snažím se zachytit něco, čemu bych porozuměl. Nějakou drobnost, něco, co mi bude dávat smysl.
Hlasy z jiného světa mě úplně pohltí. Nerozumím jim a přesto chápu, že vypráví o minulosti tohohle místa, o časech dávno před Železným lidem, před mým životem. Ale mluví taky o budoucnosti. O tom, co má a musí přijít, o těch, kteří zaujmou naše místo a budou tu za dlouho potom, co zemřu. Nedokážu se rozhodnout, co je pro mě důležitější. Bojím se, že když nepochopím minulost, nenajdu stopy, kvůli kterým mě sem poslal Uktannu. A děsím se toho, že bez proroctví budoucnosti nepůjdu správnou cestou. Cítím, jak mě paralyzují a mačkají moje vlastní chyby. Stejně jako jsem zbaběle utekl do Šedé řeky a nedokázal se vyrovnat s minulostí a najít cestu dál. Moje největší chyba mě zformovala a ať se budu snažit sebevíc, nedokážu teď nic víc, než jenom stát a poslouchat, i když mi to vůbec nic nedá. Zase se jednou cítím zoufale neschopný a je mi z toho nanic.
Když hlasy naráz konečně utichnou, padnu do sutin na kolena a jenom dlouze a těžce dýchám. Měl jsem pocit, jako bych tu stál celou věčnost, ale musela to být jenom chvíle. Ale zase se pletu... až pozdě si všimnu, že odložená pochodeň téměř dohořela a zbývá mi jen pár okamžiků, než zhasne úplně. Rychle shodím tornu z ramene a hrábnu dovnitř...
...a naštěstí najdu pochodně, samozřejmě. Nechápu, jak jsem si mohl nebýt jistý, že jsem je balil. Rychle jednu zapálím a uklidním se. Padnu zpátky na kolena a už rychle se podívám, jestli najdu pod sutí to, co tu hledal přízrak.
Ale samozřejmě tu krom kamení a hlíny nic není. Možná to našel a odnesl už někdy dříve někdo jiný. Vlastně to dává smysl, že je přízrak mučený věčným hledáním něčeho, co tu už není. Hrozné. A já tu jsem sám, bez dívky a ta je kdoví kde. Kvůli ničemu.
Vyrazím pryč z tohohle místa, zpátky do spleti chodeb, kde dívka předtím našla místnost vhodnou na přípravu. Třeba ji tam ještě najdu.
Prvně uvidím světlo a to mě uklidní. Pak i dívku. Sedí v koutě, schoulená a třese se. Když mě uvidí vcházet, neuklidní jí to. Asi neví, čeho se má teď bát víc. Nabídnu jí trochu jídla, tohle většinou svědčí o dobrých úmyslech. A stejně potřebuju vytáhnout z torny spoustu věcí.
Tiše začnu pracovat na přípravě. Nejprve v kamenné misce rozdrtím sesbírané houby, zaliju je alkoholem a směs třu tak dlouho, až začne intenzivně vonět. Pak ji smíchám s kouskem tuku a vzniklou pastu zabalím a schovám. Na kopí ji namažu, až bude čas. A snad bude působit.
Když je pasta hotová, vyskládám na stůl všechny drobnosti, které jsem tu našel a dokážu je spojit s červí královnou. Vnitřnosti zabitých červů - jejích potomků a její vlastní krve. Cáry masa a krev zabitých vesničanů - krev prolitou jejím běsněním. Úponky masožravého břečťanu - predátora, který v těchto ruinách udržuje rovnováhu. A prach z kamene samotných ruin - místa, které jí poskytlo útočiště. Skrz krev ji pochopím, skrz krev se ubráním stejnému osudu. Skrz břečťan ji porazím a skrz prach vyčistím toto místo. Vše smíchám dohromady, zavážu do koženého váčku a pověsím si na krk.
Když skončím, dívka stojí za mnou a už mi zase kouká přes rameno. Je čas jít dál.
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Dřepím na kraji široké chodby a drbu se ve vousech. Dívka stojí nade mnou, svítí a mlčí. Mám tak klid na svoje myšlenky, ale ty do sebe moc nezapadají. Do prachu vyrývám čáry a značky, jednoduchý náčrtek těhle ruin. Moc si toho nepamatuju, nebo někde dělám chyby. Výsledek nedává moc smysl.
Rozhodnu se vrátit do velkého sálu se sochami a pokračovat přes zával dál. Někde tam by měl být hlavní vstup do ruin. A asi i víc červů. A jejich královna.
Features d100 - 40: Crumbling Corridors and Chambers + Aspect [6] Ancient + Focus [15] Trigger
Krátce za závalem narazíme na schody vedoucí nahoru i dolů. Jsou široké a popraskané, řada z nich zcela propadlá někam do hlubin. Ve zdech jsou vytesané dlouhé spáry a v nich natažené rezavé řetězy, široké jako mužská ruka. Nahoře nad schody vidím za zhroucenou zdí nějaký mechanismus zapuštěný do stropu a podlahy a napojený na řetězy. Technika nebyla nikdy moje silná stránka. A ani kdybych vylezl po schodech nahoru a prohlédl si to zblízka, asi bych nepoznal, k čemu to bylo dobré. Tuším, že jde o nějaký složitý mechanismus otevírající bránu nebo dveře a u toho skončím. To zajímavé bude stejně spíš dole. A řetězy vedou i tam, takže kdoví, jestli to stejně nebudu muset rozluštit.
Pokračujeme dál opatrně, na schody pod sebou tlačím kopím a zkouším, jestli nás vůbec udrží. Takový červ váží sotva co malé dítě, takže jestli se tu klidně plazí oni, pro nás to platit nemusí. A nechci teď vůbec myslet na to, jak dlouhé je vlastně moje lano.
Delve the Depth Dostaneme se dál? (Rozum) Miss with a Match
Action Score 6 + 2 + 0 = 8 Challenge Dice 9, 9
Reveal a Danger = d100 - 23: Denizen undermines the path
Major Plot Twist [25] A secret alliance is revealed.
Zradí mě dívka? Rolled 2 vs. 75: Yes
Zrovna překročím širokou puklinu ve schodišti a zastavím se, abych počkal na dívku. Její kroky ale utichnou. Otočím se a uvidím ji stát na schodišti nade mnou. V očích má slzy.
"Promiň mi to," vzlyká a zasune topor svojí sekery do řetězu ve zdi, "ale ty jsi neslyšel, co šeptají. Nevíš, co se tu děje. Já ano..."
Pak se rozechvělou rukou opře do sekery a řetěz ve zdi se pohne. Schody pod mojima nohama se zhoupnou a propadnou.
Face Danger Uskočím stranou dřív, než se propadnu? (Ostří) Weak Hit
Action Score 1 + 1 + 1 = 3 Challenge Dice 2, 4
You succeed, but face a new danger: -1
Stihnu udělat jenom krátký skok, zadní noha už se nemá od čeho pořádně odrazit a projede do prázdna. Dopadnu na břicho na kamení a pustím kopí. Nehty zaryju do kamení a přitáhnu se nahoru. Dostanu se zpátky na schodiště a lapám po dechu. Ohlídnu se rychle nahoru, jestli dívka nechystá něco dalšího.
Je nebezpečná dívka nebo něco jiného? Rolled 76 vs. 50: No
Dívka ale jenom stojí na místě, křečovitě se drží sekery a třese se po celém těle. Možná ani neví, co přesně dělá, možná je pod vlivem přízraků a má jenom strach o vlastní život. Neměl jsem ji poslat pryč, neměl jsem ji nechat o samotě. Ale ani já jsem nedokázal těm hlasům zabránit.
"To bude v pořádku," pokusím se ji uchlácholit, "všechno bude v pořádku. Vím, že šeptají, vím, že je to strašidelné. Ale je to jenom zkouška naší vůle. Došli jsme až sem, věř mi, zvládneme to dolů. Ale musíš teď nechat ten řetěz být a jít za mnou, ano?"
Compel Poslechne mě dívka a uklidní se? (Srdce) Strong Hit
Action Score 6 + 2 + 0 = 8 Challenge Dice 1, 4
They’ll do what you want or share what they know. Take +1
.
Dívka pustí sekeru a udělá pomalý a trhaný krok kupředu. Pak druhý. Potom se už uvolněněji otočí a vytáhne topor sekery od řetězu. Sestoupí až k propadlišti.
"Nezlobíš se?" zeptá se tiše. "Nepotrestáš mě?"
"Ne," zakroutím hlavou. "Ale musíš rychle za mnou. Slyším zespoda šelest. Upozornili jsme na sebe a musíme rychle pryč."
Zvládne dívka cestu bez nehody? Rolled 68 vs. 75: Yes
Dívka se sice pořád chvěje, ale posvítí si pod sebe do prázdna a pak trochu krkolomně přeskočí propadlé schodiště až za mnou. Strach ze smrti je silnější, než strach z hloubky.
Rychle sestupujeme po schodech níž. Cítím, že vlčí kůže převázaná přes záda přestává hřát. Vzdaluju se od měsíce i jeho síly. Už se nesmíme moc zdržovat.
Features d100 - 18: Hoarded food
Čím dál klesáme, tím silnější zápach zespoda cítím. Dívka si převáže nos a ústa šátkem a já udělám zanedlouho to samé. Tuším, co dole najdeme. A skutečně se pod schody lesknou ohlodané kosti nebožáků, na které červi natrefili před námi. Řada těl má na sobě pořád ještě dost masa, které je prolezlé červy a poletují tu hejna much. Červi budou určitě nedaleko, pokud nás tedy nehledají na propadlých schodech. Cítím, že jsme blízko. Jsem opatrnější než kdykoliv předtím. Bojím se, že další chyba může být poslední.
Delve the Depth Postoupíme k cíli? (Rozum) Weak Hit
Action Score 1 + 2 + 0 = 3 Challenge Dice 2, 9
Roll on table according to stat: d100 - 66: Choose one: Mark progress or Find an Opportunity
Červí ruiny: 









Locate Your Objective Najdeme červí královnu? (Postup) Strong Hit with a Match
Action Score 10 Challenge Dice 1, 1
You locate your objective and the situation favors you. Make another move now (not a progress move), and add +1
.
Našel jsem červí královnu
Rozhodnu se vrátit do velkého sálu se sochami a pokračovat přes zával dál. Někde tam by měl být hlavní vstup do ruin. A asi i víc červů. A jejich královna.
Krátce za závalem narazíme na schody vedoucí nahoru i dolů. Jsou široké a popraskané, řada z nich zcela propadlá někam do hlubin. Ve zdech jsou vytesané dlouhé spáry a v nich natažené rezavé řetězy, široké jako mužská ruka. Nahoře nad schody vidím za zhroucenou zdí nějaký mechanismus zapuštěný do stropu a podlahy a napojený na řetězy. Technika nebyla nikdy moje silná stránka. A ani kdybych vylezl po schodech nahoru a prohlédl si to zblízka, asi bych nepoznal, k čemu to bylo dobré. Tuším, že jde o nějaký složitý mechanismus otevírající bránu nebo dveře a u toho skončím. To zajímavé bude stejně spíš dole. A řetězy vedou i tam, takže kdoví, jestli to stejně nebudu muset rozluštit.
Pokračujeme dál opatrně, na schody pod sebou tlačím kopím a zkouším, jestli nás vůbec udrží. Takový červ váží sotva co malé dítě, takže jestli se tu klidně plazí oni, pro nás to platit nemusí. A nechci teď vůbec myslet na to, jak dlouhé je vlastně moje lano.
Zrovna překročím širokou puklinu ve schodišti a zastavím se, abych počkal na dívku. Její kroky ale utichnou. Otočím se a uvidím ji stát na schodišti nade mnou. V očích má slzy.
"Promiň mi to," vzlyká a zasune topor svojí sekery do řetězu ve zdi, "ale ty jsi neslyšel, co šeptají. Nevíš, co se tu děje. Já ano..."
Pak se rozechvělou rukou opře do sekery a řetěz ve zdi se pohne. Schody pod mojima nohama se zhoupnou a propadnou.
Stihnu udělat jenom krátký skok, zadní noha už se nemá od čeho pořádně odrazit a projede do prázdna. Dopadnu na břicho na kamení a pustím kopí. Nehty zaryju do kamení a přitáhnu se nahoru. Dostanu se zpátky na schodiště a lapám po dechu. Ohlídnu se rychle nahoru, jestli dívka nechystá něco dalšího.
Je nebezpečná dívka nebo něco jiného? Rolled 76 vs. 50: No
Dívka ale jenom stojí na místě, křečovitě se drží sekery a třese se po celém těle. Možná ani neví, co přesně dělá, možná je pod vlivem přízraků a má jenom strach o vlastní život. Neměl jsem ji poslat pryč, neměl jsem ji nechat o samotě. Ale ani já jsem nedokázal těm hlasům zabránit.
"To bude v pořádku," pokusím se ji uchlácholit, "všechno bude v pořádku. Vím, že šeptají, vím, že je to strašidelné. Ale je to jenom zkouška naší vůle. Došli jsme až sem, věř mi, zvládneme to dolů. Ale musíš teď nechat ten řetěz být a jít za mnou, ano?"
Dívka pustí sekeru a udělá pomalý a trhaný krok kupředu. Pak druhý. Potom se už uvolněněji otočí a vytáhne topor sekery od řetězu. Sestoupí až k propadlišti.
"Nezlobíš se?" zeptá se tiše. "Nepotrestáš mě?"
"Ne," zakroutím hlavou. "Ale musíš rychle za mnou. Slyším zespoda šelest. Upozornili jsme na sebe a musíme rychle pryč."
Dívka se sice pořád chvěje, ale posvítí si pod sebe do prázdna a pak trochu krkolomně přeskočí propadlé schodiště až za mnou. Strach ze smrti je silnější, než strach z hloubky.
Rychle sestupujeme po schodech níž. Cítím, že vlčí kůže převázaná přes záda přestává hřát. Vzdaluju se od měsíce i jeho síly. Už se nesmíme moc zdržovat.
Čím dál klesáme, tím silnější zápach zespoda cítím. Dívka si převáže nos a ústa šátkem a já udělám zanedlouho to samé. Tuším, co dole najdeme. A skutečně se pod schody lesknou ohlodané kosti nebožáků, na které červi natrefili před námi. Řada těl má na sobě pořád ještě dost masa, které je prolezlé červy a poletují tu hejna much. Červi budou určitě nedaleko, pokud nás tedy nehledají na propadlých schodech. Cítím, že jsme blízko. Jsem opatrnější než kdykoliv předtím. Bojím se, že další chyba může být poslední.