[HRA] Cesta měsíčním světlem
Moderátoři: MarkyParky, Sarsaparillos, GM Brněnský drak
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Couvám rychle zpátky a snažím se sledovat půdu pod nohama i tábořiště. Nevím, jestli už o mně ví. Nevím, jestli Glynn tuší, co jsem udělal v Essu. Ti ostatní mě asi poznají, určitě, jestli jsou odtud. A netuším, jestli je Glynn skutečně posedlá Paní lovu. A nechci to zjišťovat. Ne teď, asi vlastně nikdy. Ještě, že jsem je zpozoroval tak brzo.
Odvážu Zlomeného a i když se teď sotva motá, táhnu ho rychle pryč. Chtěl jsem potkat nějaké lidi, ale všechno má svoje meze.
Face Danger Dostanu se pryč, aniž by si mě všimli? (Stín) Miss
Action Score 1 + 1 + 0 = 2 Challenge Dice 10, 4
-9
=> Weak Hit
You succeed, but you are dispirited or afraid: Endure Stress (1
)
Nedaří se mi najít rozumnou cestu. Všechny stezky mě vedou zpátky k jejich tábořišti na skalách, dookola je les zarostlý a neprůchozí, zpátky na sever nechci. Trvá dlouho, než se někam posuneme. Několikrát se nechtěně dostaneme až moc blízko, že dokonce rozeznám některé tváře. Schovávám se v hustém křoví, Zlomeného tlačím k zemi a po zádech mi teče ledový pot. Runový kámen z černého železa ve vousech mě strašně pálí; cítím, jak blízko jsem ztracené přísaze.
Endure Stress Ustojím to? (Vůle) Weak Hit
Action Score 3 + 3 + 0 = 6 Challenge Dice 4, 10
You press on.
Nakonec se mi nějak podaří najít správný směr a pokračovat dál a zároveň nechávám tábor s Glynn v zádech. Pořád se otáčím, kontroluju, jestli za námi nikdo nejde a snažím se nějak maskovat stopy. Tohle bude těžká cesta.
Undertake a Journey Dorazíme už do Nabumy? (Rozum) Weak Hit
Action Score 4 + 2 + 0 = 6 Challenge Dice 3, 10
You reach a waypoint and mark progress, but suffer -1
.
Cesta do Nabumy: 









Normálně bych tímhle lesem měl procházet bez obtíží. Šel jsem těmihle místy v poslední době několikrát, občas dokonce něco poznám. Ale teď se to prostě nedaří. Se Zlomeným na laně a omamným nápojem, který rychle dochází, je to pořád víc a víc náročné. Často zastavuju a odpočívám, a když mám pocit, že jsme široko daleko sami, ženu ho před sebou kopím. Zajímalo by mě, co si o tomhle všem vlastně myslí. Měl bych někdy zkusit sehnat dalšího a pořádně zjistit, co jsou vlastně vevnitř zač.
Cestou se pořád se otáčím a hledám Glynn ve svých zádech. Bojím se, že si mě Paní lovu nenechá jen tak ujít. Ale zdá se, že je klid. S posledními zbytky sil a zásobami dorazíme konečně do míst, kde je les znatelně poznamenaný elfí magií. Jsme v cíli.
Reach Your Destination Jak to u elfů vypadá? (Postup) Strong Hit
Action Score 9 Challenge Dice 7, 2
The situation at your destination favors you. Take +1
.
Dostal jsem Zlomeného do Nabumy.
Odvážu Zlomeného a i když se teď sotva motá, táhnu ho rychle pryč. Chtěl jsem potkat nějaké lidi, ale všechno má svoje meze.
Nedaří se mi najít rozumnou cestu. Všechny stezky mě vedou zpátky k jejich tábořišti na skalách, dookola je les zarostlý a neprůchozí, zpátky na sever nechci. Trvá dlouho, než se někam posuneme. Několikrát se nechtěně dostaneme až moc blízko, že dokonce rozeznám některé tváře. Schovávám se v hustém křoví, Zlomeného tlačím k zemi a po zádech mi teče ledový pot. Runový kámen z černého železa ve vousech mě strašně pálí; cítím, jak blízko jsem ztracené přísaze.
Nakonec se mi nějak podaří najít správný směr a pokračovat dál a zároveň nechávám tábor s Glynn v zádech. Pořád se otáčím, kontroluju, jestli za námi nikdo nejde a snažím se nějak maskovat stopy. Tohle bude těžká cesta.
Normálně bych tímhle lesem měl procházet bez obtíží. Šel jsem těmihle místy v poslední době několikrát, občas dokonce něco poznám. Ale teď se to prostě nedaří. Se Zlomeným na laně a omamným nápojem, který rychle dochází, je to pořád víc a víc náročné. Často zastavuju a odpočívám, a když mám pocit, že jsme široko daleko sami, ženu ho před sebou kopím. Zajímalo by mě, co si o tomhle všem vlastně myslí. Měl bych někdy zkusit sehnat dalšího a pořádně zjistit, co jsou vlastně vevnitř zač.
Cestou se pořád se otáčím a hledám Glynn ve svých zádech. Bojím se, že si mě Paní lovu nenechá jen tak ujít. Ale zdá se, že je klid. S posledními zbytky sil a zásobami dorazíme konečně do míst, kde je les znatelně poznamenaný elfí magií. Jsme v cíli.
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Přijde mě přivítat sám Uktannu, ještě daleko před samotnou osadou, nebo jak to tu vlastně nazvat. A vůbec, ani nevím, jak daleko od ostatních elfů jsme, tady běžné vzdálenosti myslím moc neplatí.
Šaman už o mně nejspíš dostal od někoho nebo něčeho zprávu, Zlomený ho nijak nepřekvapuje. Chvíli si ho prohlíží a přejíždí po něm větvičkou. Zlomeného běžná agresivita je najednou ta tam, chová se jako zkrocená šelma. Ale něco zvláštního z něj pořád kouká. Není to ani zvíře, ani člověk, ani nic mezi tím. Je zvláštní.
Uktannu nás zavede mezi obrovské padlé stromy, kde jsem dříve viděl Padmu. Nevidím tu ale teď nikoho dalšího - žádného elfa, žádnou masku. Jsou schovaní? Bojí se?
"Tihle Zlomení by mohli být řešení," povím šamanovi, když se posadíme ve stínu. "Vím o nich málo a o jejich duši vůbec nic. Ale nezdá se mi, že by v nich zůstalo cokoliv, co by se bránilo Adan. Jejich těla jsou, no, často zvláštní," ukážu na nelidsky pokroucená záda, ramena a jednu ruku. "Myslíme si, že to způsobila nemoc Starého světa, ale taky vlastně nemám tušení, jestli to tak vážně je a jak by se to vlastně mohlo stát, jak by něco takového mohli přežít. Vaše, no, proměna, dokáže hodně. Myslím si, že ani tohle by nemusel být problém."
"Život si žádá život, a oni jsou živí," odpoví zpěvně Uktannu. Neřekl nic nového, ale chápu to, jako souhlas.
"Žije jich několik tady v Hlubočině, narazil jsem na ně cestou. Na nějaký čas by to mohlo stačit."
"Stačilo by to na dlouhou dobu, mnoho životů," zamyslí se Uktannu. "Víme, kde mají domov a kudy putují."
"Vážně?" jsem překvapený. "A proč jste teda brali lidi z Essu a ne je rovnou?"
"Pro nás ani pro Adan není rozdíl ve tvém rodě a v jejich, Tristane. A osadníci z Essu nám nabídli lidi ze svého středu sami. Nemuseli jsme podstupovat jejich lov. A příliš mnoho lovu je nebezpečná cesta, vede k silám, kterým se i my vyhýbáme."
"Chm... ale pořád jsou lepší tihle Zlomení, než duše poznamenané Paní lovu z Essu, nebo jiné lidské osady, které se budou bránit, ne?" potřebuju znát konečně odpověď.
Fulfill Your Vow Stačí tohle pro vyřešení problémů v Essu? (Postup) Weak Hit
Action Score 10 Challenge Dice 5, 10
There is more to be done or you realize the truth of your quest. Envision what you discover. Then, mark experience. You may Swear an Iron Vow to set things right. If you do, add +1
.
"Ano...," odpoví Uktannu a mě spadne obrovský kámen ze srdce. Ale tíhu v runovém kameni ve vousech cítím pořád dál. Něco je špatně. "...ano, budou-li tito Zlomení bezpeční pro splynutí s Adan. Chápeš, Tristane, že Adan si nebere pouze tělo? Adan příjmá vše, co v těle sídlí a to se stává součástí Adan. Musíme zjistit více o nemoci, kterou vaši lidé přivezli. Musíš to zjistit ty, Medvědí bojovníku. Znám místa, která skrývají dávná tajemství. Místa, na které elfové nemohou, protože vašich lidí je mnoho a mluví s námi železem. Ty se tam můžeš vydat a dozvědět se mnohé, co pomůže přežití všech v Železných zemích, jak náš domov nazýváte."
"Jistě," hlesnu polohlasem. Proč jsem si tak naivně myslel, že tímhle to pro mě končí?"
"Buď soustředěný, Tristane. Slíbil jsem ti vyjevit tajemství o měsíci a tvé cestě. A pokud pomůžeš přinést světlo na zlomené duše, zjistíš hodně i o sobě."
"Chápu," přikývnu a vjedu si prsty do vousů. Tohle bude bolestivé přeplétání. "Přísahám na černé železo, že objasním tajemství o propojení nemoci ze Starého světa a Zlomených."
Uktannu přikývne. Tentokrát neříká nic o tom, že moje přísahy pro něj nemají žádnou váhu. Ví, že ta slova jsou určená jen pro mě.
Přísaha: Formidable
Swear an Iron Vow Jak začně tahle přísaha? (Srdce) Strong Hit
Action Score 4 + 2 + 1 = 7 Challenge Dice 1, 3
You are emboldened and it is clear what you must do next (Ask the Oracle if unsure). Take +2
.
Šaman mě trpělivě sleduje, zatímco si přeplétám runové kameny. A pomalu začne vyprávět o místech, která musím navštívit. O zapomenutých ruinách na lidském území. Tohle nebude lehká cesta, ale když vím, kam jím, půjde to. Vlastně se cítím nejlíp za dlouhou dobu. Je divné, že je to zrovna u elfů. A bylo by to lepší, kdyby mě pořád netížilo tolik věcí.
Sojourn Odpočinu si tu před další cestou? (Srdce) Weak Hit
Action Score 2 + 2 + 0 = 4 Challenge Dice 3, 9
You and your allies may each choose one: Provision: Take +2
Dostanu se aspoň k tomu si na chvíli odpočinout. Bez Zlomeného na provazu to jde konečně snáz. Doplním hlavě chybějící zásoby a podaří se mi potkat i pár dalších elfů. Nemůžu se tu ale zdržovat moc dlouho. Musím jít do Essu a říct jim, čeho jsem dosáhl - aspoň na nějaký čas se nemusí bát. A pak je tu ta nešťastná věž...
"Karmínová věž?" podiví se Uktannu, když mu povím o mojí přísaze najádě. "V našem jazyce je jméno toho místa těžko k vyslovení i pro nás, vy lidé jste ho pojmenovali až básnicky. Zapomněli jsme na něj, nechali ho zarůst v našich vzpomínkách. Skrývá příliš velké pokušení, příliš vysokou cenu za život. Na této cestě ti elfové nemohou pomoct. Ale les ti nebude bránit a i my ti necháme volný průchod.
Měj se na pozoru před těmi, kdo v těch místech hledají prastaré síly. Jsou to odpadlíci, zrádci života. Chtějí změnit tento svět způsobem, který jsme odmítli a přestali o něm zpívat. Mluvil jsi Tristane o neklidu u osady Rojřin stesk a o jednom z nás, který tam otevřel síly země a smrti. Jsou to stejné síly, jen jiná píseň, jiné prostředky. Když zastavíš ty v Karminové věži, najdeš cestu k těm z Rojřina stesku.
A ani v podzemních ruinách nezapomínej na svit měsíce a vyjdeš z nich živý."
Nic lepšího jsem asi ani nečekal. A konečně je čas promluvit si o Měsíčním medvědovi. Uktannu ho zmínil hned poprvé, sotva mě viděl. A když se ho napřímo zeptám, poví tolik věcí, že mám problém je namačkat do hlavy. To nejdůležitější je ale jednoduché:
"Měsíční medvěd je prastará síla," vysvětluje šaman. "Pro tvůj lid bůh? Možná, asi. Ano, bůh. Jeho píseň chrání vše živé. V podobě měsíce nabízí světlo v temnotě dlouhé noci. V podobě medvěda bojuje s těmi, kteří zaslouží ochranu."
"To je blbost," kroutím hlavou, "v podobě laviny zničil můj domov. Zabil je, všechny. Protože jsem nezvládl dokončit svou přís..."
"Tvůj lid šel cestou krvavých obětí, Tristane. Čekal ho osud Zlomených. Zabil je Měsíční medvěd, nebo zachránil?"
"Eh..." hlesnu a hlas se mi třese. "Když to povíš takhle... Ale já přísahal, že ho zabiju. Že zachráním svůj lid a přinesu jim jeho hlavu... Teď jsou všichni mrtví a moje přísaha zbytečná?"
"Nejsou všichni mrtví," poví Uktannu a vidím, jak se taky slabě třese. Poprvé, co ho znám, vypadá slabě. "Lavina si nevzala všechny duše, mezi stromy a v trávě cítím ty, kteří přežili. Tvůj domov žije. Ale cesty se nezměnily. Pořád je můžeš zachránit, tvá přísaha i cesta mají smysl. Jen jiný, než ses domníval. Měsíční medvěd si tě vybral, abys jeho silou chránil svět. Až přijde správná chvíle, zachráníš s jeho pomocí i tvůj domov."
Uktannu mi vysvětlil, co je Měsíční medvěd zač, a že s ním mohu zachránit svůj domov
Šaman už o mně nejspíš dostal od někoho nebo něčeho zprávu, Zlomený ho nijak nepřekvapuje. Chvíli si ho prohlíží a přejíždí po něm větvičkou. Zlomeného běžná agresivita je najednou ta tam, chová se jako zkrocená šelma. Ale něco zvláštního z něj pořád kouká. Není to ani zvíře, ani člověk, ani nic mezi tím. Je zvláštní.
Uktannu nás zavede mezi obrovské padlé stromy, kde jsem dříve viděl Padmu. Nevidím tu ale teď nikoho dalšího - žádného elfa, žádnou masku. Jsou schovaní? Bojí se?
"Tihle Zlomení by mohli být řešení," povím šamanovi, když se posadíme ve stínu. "Vím o nich málo a o jejich duši vůbec nic. Ale nezdá se mi, že by v nich zůstalo cokoliv, co by se bránilo Adan. Jejich těla jsou, no, často zvláštní," ukážu na nelidsky pokroucená záda, ramena a jednu ruku. "Myslíme si, že to způsobila nemoc Starého světa, ale taky vlastně nemám tušení, jestli to tak vážně je a jak by se to vlastně mohlo stát, jak by něco takového mohli přežít. Vaše, no, proměna, dokáže hodně. Myslím si, že ani tohle by nemusel být problém."
"Život si žádá život, a oni jsou živí," odpoví zpěvně Uktannu. Neřekl nic nového, ale chápu to, jako souhlas.
"Žije jich několik tady v Hlubočině, narazil jsem na ně cestou. Na nějaký čas by to mohlo stačit."
"Stačilo by to na dlouhou dobu, mnoho životů," zamyslí se Uktannu. "Víme, kde mají domov a kudy putují."
"Vážně?" jsem překvapený. "A proč jste teda brali lidi z Essu a ne je rovnou?"
"Pro nás ani pro Adan není rozdíl ve tvém rodě a v jejich, Tristane. A osadníci z Essu nám nabídli lidi ze svého středu sami. Nemuseli jsme podstupovat jejich lov. A příliš mnoho lovu je nebezpečná cesta, vede k silám, kterým se i my vyhýbáme."
"Chm... ale pořád jsou lepší tihle Zlomení, než duše poznamenané Paní lovu z Essu, nebo jiné lidské osady, které se budou bránit, ne?" potřebuju znát konečně odpověď.
"Ano...," odpoví Uktannu a mě spadne obrovský kámen ze srdce. Ale tíhu v runovém kameni ve vousech cítím pořád dál. Něco je špatně. "...ano, budou-li tito Zlomení bezpeční pro splynutí s Adan. Chápeš, Tristane, že Adan si nebere pouze tělo? Adan příjmá vše, co v těle sídlí a to se stává součástí Adan. Musíme zjistit více o nemoci, kterou vaši lidé přivezli. Musíš to zjistit ty, Medvědí bojovníku. Znám místa, která skrývají dávná tajemství. Místa, na které elfové nemohou, protože vašich lidí je mnoho a mluví s námi železem. Ty se tam můžeš vydat a dozvědět se mnohé, co pomůže přežití všech v Železných zemích, jak náš domov nazýváte."
"Jistě," hlesnu polohlasem. Proč jsem si tak naivně myslel, že tímhle to pro mě končí?"
"Buď soustředěný, Tristane. Slíbil jsem ti vyjevit tajemství o měsíci a tvé cestě. A pokud pomůžeš přinést světlo na zlomené duše, zjistíš hodně i o sobě."
"Chápu," přikývnu a vjedu si prsty do vousů. Tohle bude bolestivé přeplétání. "Přísahám na černé železo, že objasním tajemství o propojení nemoci ze Starého světa a Zlomených."
Uktannu přikývne. Tentokrát neříká nic o tom, že moje přísahy pro něj nemají žádnou váhu. Ví, že ta slova jsou určená jen pro mě.
Přísaha: Formidable
Šaman mě trpělivě sleduje, zatímco si přeplétám runové kameny. A pomalu začne vyprávět o místech, která musím navštívit. O zapomenutých ruinách na lidském území. Tohle nebude lehká cesta, ale když vím, kam jím, půjde to. Vlastně se cítím nejlíp za dlouhou dobu. Je divné, že je to zrovna u elfů. A bylo by to lepší, kdyby mě pořád netížilo tolik věcí.
Dostanu se aspoň k tomu si na chvíli odpočinout. Bez Zlomeného na provazu to jde konečně snáz. Doplním hlavě chybějící zásoby a podaří se mi potkat i pár dalších elfů. Nemůžu se tu ale zdržovat moc dlouho. Musím jít do Essu a říct jim, čeho jsem dosáhl - aspoň na nějaký čas se nemusí bát. A pak je tu ta nešťastná věž...
"Karmínová věž?" podiví se Uktannu, když mu povím o mojí přísaze najádě. "V našem jazyce je jméno toho místa těžko k vyslovení i pro nás, vy lidé jste ho pojmenovali až básnicky. Zapomněli jsme na něj, nechali ho zarůst v našich vzpomínkách. Skrývá příliš velké pokušení, příliš vysokou cenu za život. Na této cestě ti elfové nemohou pomoct. Ale les ti nebude bránit a i my ti necháme volný průchod.
Měj se na pozoru před těmi, kdo v těch místech hledají prastaré síly. Jsou to odpadlíci, zrádci života. Chtějí změnit tento svět způsobem, který jsme odmítli a přestali o něm zpívat. Mluvil jsi Tristane o neklidu u osady Rojřin stesk a o jednom z nás, který tam otevřel síly země a smrti. Jsou to stejné síly, jen jiná píseň, jiné prostředky. Když zastavíš ty v Karminové věži, najdeš cestu k těm z Rojřina stesku.
A ani v podzemních ruinách nezapomínej na svit měsíce a vyjdeš z nich živý."
Nic lepšího jsem asi ani nečekal. A konečně je čas promluvit si o Měsíčním medvědovi. Uktannu ho zmínil hned poprvé, sotva mě viděl. A když se ho napřímo zeptám, poví tolik věcí, že mám problém je namačkat do hlavy. To nejdůležitější je ale jednoduché:
"Měsíční medvěd je prastará síla," vysvětluje šaman. "Pro tvůj lid bůh? Možná, asi. Ano, bůh. Jeho píseň chrání vše živé. V podobě měsíce nabízí světlo v temnotě dlouhé noci. V podobě medvěda bojuje s těmi, kteří zaslouží ochranu."
"To je blbost," kroutím hlavou, "v podobě laviny zničil můj domov. Zabil je, všechny. Protože jsem nezvládl dokončit svou přís..."
"Tvůj lid šel cestou krvavých obětí, Tristane. Čekal ho osud Zlomených. Zabil je Měsíční medvěd, nebo zachránil?"
"Eh..." hlesnu a hlas se mi třese. "Když to povíš takhle... Ale já přísahal, že ho zabiju. Že zachráním svůj lid a přinesu jim jeho hlavu... Teď jsou všichni mrtví a moje přísaha zbytečná?"
"Nejsou všichni mrtví," poví Uktannu a vidím, jak se taky slabě třese. Poprvé, co ho znám, vypadá slabě. "Lavina si nevzala všechny duše, mezi stromy a v trávě cítím ty, kteří přežili. Tvůj domov žije. Ale cesty se nezměnily. Pořád je můžeš zachránit, tvá přísaha i cesta mají smysl. Jen jiný, než ses domníval. Měsíční medvěd si tě vybral, abys jeho silou chránil svět. Až přijde správná chvíle, zachráníš s jeho pomocí i tvůj domov."
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Nechávám Nabumu za svými zády a zase se osamocen pouštím do hlubokého lesa. Vím, že nejsem sám a Měsíční medvěd je na mojí cestě stále se mnou. A poprvé po dlouhé době mi to nepřipadá úplně tak hrozné.
Mohl bych asi jít domů. Prý ještě existuje. Ale... zatím to nedokážu. Už jsem pochopil, jak málo toho vlastně vím. A netuším, co bych tam teď přesně dělal. Až se dozvím víc o Měsíčním medvědovi, pochopím snad i to, jak naplnit moji přísahu, která mě tak tíží i táhne kupředu.
Teď mě kroky vedou do Essu. Mám už jim co říct. Chci vidět Yorath. A pak asi vyrazím do Naděje, zjistit osud Ravela, Myricka a Bjorna. A buď bude k někomu z nich jasná stopa, nebo zamířím do míst, kam mě nasměroval Uktannu. Tak či onak, bude to těžká cesta a budu muset i do míst, kam se světlo měsíce nedostane.
Undertake a Journey Dorazím do Essu? (Rozum) Weak Hit
Action Score 5 + 2 + 0 = 7 Challenge Dice 10, 1
You reach a waypoint and mark progress, but suffer -1
.
Cesta do Naděje 









Mířím pořád kupředu, intuitivně stezkami, které nevidím, ale už jsem jimi šel. Spěchám a nezdržuju se ani lovem nebo sběrem, chci co nejdříve vyřídit novinky. Zanedlouho narazím na řeku Orlici a proti jejímu proudu dojdu rychle do míst, kde jsme s Myrickem poprvé uviděli u vody Sidana. To ještě nosil korunu z paroží.
Tentokrát konflikt nečekám. Naopak bych byl rád za trochu odpočinku mezi lidmi, kteří mluví mojím jazykem.
Sojourn Nabídnou mi v Essu útočiště? (Srdce) Strong Hit
Action Score 6 + 2 + 2 = 10 Challenge Dice 1, 6
You and your allies may each choose two from within the categories. If you share a bond, choose one more. Provision +2
, Recuperate: Take +2
, Plan: Take +2
Narazím na Yorath? Rolled 85 vs. 75: No
Goal [62] Enrich themselves
Pomáhá pořád Essu? Rolled 84 vs. 90: Yes
Rychle si uvědomím, že oproti upovídaným lidem má samota v lese svoje kouzlo.
Ptám se hned po Yorath, ale není k nalezení. Až pár starších žen na návrší u stezky k obětišti mi vysvětlí, že odešla se skupinou lovců na východ. Snaží se před zimou vyměnit přebytky Kruhu za jídlo a vybavení. Zeptám se, jestli jsou mezi přebytky i kůže agresivních vlků z poslední doby a odpověď mě znepokojí. Stařeny toho ví opravdu hodně, včetně toho, že smečka odtáhla někam dál, ale dala předtím Yorath a dalším strážcům dost práce. Bojím se, kde na ně narazím.
Asi bych slyšel od žen i detailní popis každého vlka, ale naštěstí mě už najde Sidan a žádá si svůj čas. Mluvím s ním o samotě a velmi, velmi dlouho. Víc než osud Essu ho zajímá osud jeho dcery. O Padmě mluvím opatrně a vysvětluju, že oproti náručí Paní lovu je teď na tom lépe. Nemůžu být konkrétní a na Sidanovi vidím neklid.
Jak dobře to Sidan ustojí (0 = vůbec 100 = skvěle) Rolled 39 vs. 50: Yes = Jde to
Nezdá se mi, že by byl elfům vděčný, to vůbec, ale ani teď nejspíš nevyrazí s pochodní do Nabumy. Potřebuje čas. A snažím se mu ho dát. Vysvětlím, že elfové si delší čas pro nikoho nepřijdou. Ale nebude to tak napořád, pokud se mi nepodaří vykopat nějaká stará tajemství. Má čas aspoň teď na zimu přemýšlet o sobě, Padmě i svém kruhu. A tak trochu doufám, že ho žal a vzpomínky na Paní lovu odvedou někam hodně, hodně daleko.
O Glynn radši neříkám vůbec nic.
Nakonec jsem rád, že v Essu dostanu jídlo, suché a teplé místo na přespání a nějaké léčivé býlí. Doplním i další zásoby, o které byla u elfů nouze, hlavně drobné nástroje a alkohol. Dobře se vyspím, rozloučím, nechám Yorath vzkaz, kdybychom se snad minuli, a vyrazím k nejbližší osadě, kde bych zase mohl v suchu přečkat noc. Do Rokliny hromu.
Undertake a Journey Dorazím do Rokliny hromu? (Rozum) Miss
Action Score 2 + 2 + 1 = 5 Challenge Dice 5, 10
You are waylaid by a perilous event. Pay the Price.
Vlci? Rolled 55 vs. 75: HELL YES!
Milí spoluhráči, někde v této oblasti by se měli pohybovat nějací další "prokletí" vlci, se kterými se už u Rokliny hromu potýkal Bjorn. Vykopnete mi s nimi nějaké setkání?
Mohl bych asi jít domů. Prý ještě existuje. Ale... zatím to nedokážu. Už jsem pochopil, jak málo toho vlastně vím. A netuším, co bych tam teď přesně dělal. Až se dozvím víc o Měsíčním medvědovi, pochopím snad i to, jak naplnit moji přísahu, která mě tak tíží i táhne kupředu.
Teď mě kroky vedou do Essu. Mám už jim co říct. Chci vidět Yorath. A pak asi vyrazím do Naděje, zjistit osud Ravela, Myricka a Bjorna. A buď bude k někomu z nich jasná stopa, nebo zamířím do míst, kam mě nasměroval Uktannu. Tak či onak, bude to těžká cesta a budu muset i do míst, kam se světlo měsíce nedostane.
Mířím pořád kupředu, intuitivně stezkami, které nevidím, ale už jsem jimi šel. Spěchám a nezdržuju se ani lovem nebo sběrem, chci co nejdříve vyřídit novinky. Zanedlouho narazím na řeku Orlici a proti jejímu proudu dojdu rychle do míst, kde jsme s Myrickem poprvé uviděli u vody Sidana. To ještě nosil korunu z paroží.
Tentokrát konflikt nečekám. Naopak bych byl rád za trochu odpočinku mezi lidmi, kteří mluví mojím jazykem.
Rychle si uvědomím, že oproti upovídaným lidem má samota v lese svoje kouzlo.
Ptám se hned po Yorath, ale není k nalezení. Až pár starších žen na návrší u stezky k obětišti mi vysvětlí, že odešla se skupinou lovců na východ. Snaží se před zimou vyměnit přebytky Kruhu za jídlo a vybavení. Zeptám se, jestli jsou mezi přebytky i kůže agresivních vlků z poslední doby a odpověď mě znepokojí. Stařeny toho ví opravdu hodně, včetně toho, že smečka odtáhla někam dál, ale dala předtím Yorath a dalším strážcům dost práce. Bojím se, kde na ně narazím.
Asi bych slyšel od žen i detailní popis každého vlka, ale naštěstí mě už najde Sidan a žádá si svůj čas. Mluvím s ním o samotě a velmi, velmi dlouho. Víc než osud Essu ho zajímá osud jeho dcery. O Padmě mluvím opatrně a vysvětluju, že oproti náručí Paní lovu je teď na tom lépe. Nemůžu být konkrétní a na Sidanovi vidím neklid.
Nezdá se mi, že by byl elfům vděčný, to vůbec, ale ani teď nejspíš nevyrazí s pochodní do Nabumy. Potřebuje čas. A snažím se mu ho dát. Vysvětlím, že elfové si delší čas pro nikoho nepřijdou. Ale nebude to tak napořád, pokud se mi nepodaří vykopat nějaká stará tajemství. Má čas aspoň teď na zimu přemýšlet o sobě, Padmě i svém kruhu. A tak trochu doufám, že ho žal a vzpomínky na Paní lovu odvedou někam hodně, hodně daleko.
O Glynn radši neříkám vůbec nic.
Nakonec jsem rád, že v Essu dostanu jídlo, suché a teplé místo na přespání a nějaké léčivé býlí. Doplním i další zásoby, o které byla u elfů nouze, hlavně drobné nástroje a alkohol. Dobře se vyspím, rozloučím, nechám Yorath vzkaz, kdybychom se snad minuli, a vyrazím k nejbližší osadě, kde bych zase mohl v suchu přečkat noc. Do Rokliny hromu.
Milí spoluhráči, někde v této oblasti by se měli pohybovat nějací další "prokletí" vlci, se kterými se už u Rokliny hromu potýkal Bjorn. Vykopnete mi s nimi nějaké setkání?
-
Orákulum
- Příspěvky: 130
- Registrován: 25. 8. 2022, 18:17
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Procházíš řídnoucí lesem a přemýšlíš nad spoustou věcí. Ze zamyšlení tě vytrhne výjev, který se ti naskytne. Před tebou se vynoří starý seschlý strom, o jeho kůru se otírá hřbetem vlk. To samo o sobě by nebylo až tak zajímavé, jenže...
Vlk je obrovský. Nejspíše největší, jakého jsi v životě viděl. Je černý jako noc, ale čerň jeho srsti narušují rudé runy. Vypadají, jako by je zvířeti někdo vypálil do těla zaživa. Vidíš mokvající krvavé rány, jednou z nich se dře o strom, jako by se snažil zbavit něčeho pod zraněnou kůží. Nyní vidíš, že na druhé straně si vlk sedřel celé pásy kůže až na maso a kost. Také odporně páchne. Působí bizarně i na monstrum, ale z každého pohybu svalů je vidět obrovská síla, se kterou není radno si zahrávat.
Jeho oči se na tebe zaměří a on zavrčí nenávistí, jakou u zvířat obvykle nevidíš. Pak srdceryvně zavyje, jeho vytí se nese lesem do dálky.
Vlk je obrovský. Nejspíše největší, jakého jsi v životě viděl. Je černý jako noc, ale čerň jeho srsti narušují rudé runy. Vypadají, jako by je zvířeti někdo vypálil do těla zaživa. Vidíš mokvající krvavé rány, jednou z nich se dře o strom, jako by se snažil zbavit něčeho pod zraněnou kůží. Nyní vidíš, že na druhé straně si vlk sedřel celé pásy kůže až na maso a kost. Také odporně páchne. Působí bizarně i na monstrum, ale z každého pohybu svalů je vidět obrovská síla, se kterou není radno si zahrávat.
Jeho oči se na tebe zaměří a on zavrčí nenávistí, jakou u zvířat obvykle nevidíš. Pak srdceryvně zavyje, jeho vytí se nese lesem do dálky.
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Tahle vlčí bestie bude Formidable: 1
za 1
, dává 3
Nad ničím teď moc nepřemýšlím. Každý můj pohyb, každé gesto, každá myšlenka - všechno je intuitivní. Tváří tvář tomuhle monstru se můj vnitřní medvěd okamžitě ozve a rve ven. Kdysi bych se lekl a bránil mu. Teď ho pustím ze řetězu.
Posílený zkušenostmi z letitého nahánění netvorů vím přesně, co udělat, je to jenom reflex. Shodím ze zad tornu a padnu dopředu na všechny čtyři, kopí pevně stisknuté v pravici pročísne trávu. Nahrbím se a jelení kůže převázaná přes ramena se zavlní. Z plných plic zařvu. Jestli se vytí vlka neslo lesem do dálky, můj řev otřásá zemí až ke kořenům světa.
Tahle bestie někdy dříve byla zvíře, než někdo provedl tuhle zhůvěřilost. A já se teď jako zvíře chovám a ukazuju svoji sílu a dominanci.
Secure an Advantage Zastraším nestvůru? (Železo) Miss
Action Score 2 + 3 + 1 = 6 Challenge Dice 6, 7
-7
=> Weak Hit
Prepare to act: Take +2
+1
(
).
Nestvůra přestane výt a vycení krvavou mordu. Nelekne se a neustoupí ani o krok. Budeme bojovat. Ale ne jako lovec a kořist, ale jako zabiják proti zabijákovi. Vyskočím před sebe a vyběhnu přímo na bestii.
Enter the Fray Jak začne boj? (Srdce) Miss
Action Score 1 + 2 + 1 = 4 Challenge Dice 9, 10
Pay the price. Your foe has initiative.
Pay the Price [56] It causes a delay or puts you at a disadvantage.
Čekám srážku s chlupatou smradlavou potvorou, ale ta mrcha je chytrá. Ve svém běsu mě tohle vůbec nenapadlo. Skočí mrštně stranou a já v plné rychlosti vletím do suchého stromu. V rameni mi sotva hekne, ale kmen zapraská a než se naděju, skácí se na mě a přimáčkne mě k zemi. Jelení kůži mi větev strhne z ramenou a s její kouzelnou silou ze mě vytrhne i kus odvahy.
Snažím se aspoň trochu dýchat, zuřivě kopu botama a zkouším trefit vlka do čumáku dřív, než mi urve nohu. Rukama tlačím strom nad sebe a snažím se z pod něj vytáhnout, ideálně ho dostat mezi mě a hladovou mordu.
Face Danger Podaří se mi dostat se z pod stromu? (Železo) Strong Hit with a Match
Action Score 3 + 3 + 0 = 6 Challenge Dice 2, 2
You are successful: +1
S vypětím všech sil se konečně vysoukám ven. Trefím u toho několikrát potvoru přímo do čumáku, ale ani nekníkne. Tohle není vlk, tohle je vážně něco děsivého. Jenom se štěstím se mi podaří popadnout kopí a ohnat se po něm aspoň násadou. Vlk se stáhne kousek stranou a nastaví mi na moment hnisem rozežraný bok. Uvědomím si, jak málo je tahle strana krytá. Kdyby se mi podařilo dobře bodnout, dostal bych se skrz všechny orgány.
Skočím bokem a donutím vlka na mě jít přes padlý kmen. Hrábne zadními a nakrčí se ke skoku. Nastavím kopí a lehce ukročím, abych trefil správné místo.
Strike Probodnu vlka naskrz? (Železo) Weak Hit
Action Score 6 + 3 + 1 = 10 Challenge Dice 6, 10
Inflict your harm and lose initiative.
2
+ 2
(
) = 4










Kopí zajede hluboko do masa a z boku netvora se vyvalí vnitřnosti a smrad. Bodnutí není dost hluboké na to, abych ho připíchl až k zemi a obrovská masa svalů mě teď táhne k zemi. Dokud jsem k němu bokem a pevně držím kopí, zuby se na mě nedostane, ale tuším, že bude mít nakonec víc sil, než já. Zapřu se nohama a vytrhnu svoje kopí zpátky.
Face Danger Získám kopí zpátky? (Železo) Strong Hit
Action Score 5 + 3 + 0 = 8 Challenge Dice 2, 1
You are successful: +1
Nechám se přetlačit až k padlému kmeni, pak přes něj skočím a kopí vytrhnu celou svoji vahou z těla. Zakopnu ve skoku o větev, ztratím balanc a dopadnu do trávy na rameno. Podaří se mi ale překulit a vyskočit zpátky na nohy. Otočím se a vidím nestvůru, jak se jí z boku řine hnus a dál na mě zuřivě vrčí. Po bolesti ani památky, ale v jeho pohybu vidím, že ztratil svoji hbitost. I magií posílené potvory fungují mechanicky a přetrhané tkáně jsou přetrhané tkáně.
Využiju toho, že se na mě nemůže snadno dostat a nastavím mezi nás hrot kopí. Jakýkoliv jeho skok nebo výpad tvrdě potrestám. Ale čekám, že v jeho stavu to stejně udělá a já se dostanu k dalšímu silnému výpadu.
Face Danger Udržím ho tak akorát na padlém stromu? (Železo) Miss with a Match
Action Score 4 + 3 + 0 = 7 Challenge Dice 8, 8
Your progress is undermined by a dramatic and costly turn of events, Pay the Price
Pay the Price [34] The current situation worsens.
Major Plot Twist [86] Two seemingly unrelated situations are shown to be connected.
Nad ničím teď moc nepřemýšlím. Každý můj pohyb, každé gesto, každá myšlenka - všechno je intuitivní. Tváří tvář tomuhle monstru se můj vnitřní medvěd okamžitě ozve a rve ven. Kdysi bych se lekl a bránil mu. Teď ho pustím ze řetězu.
Posílený zkušenostmi z letitého nahánění netvorů vím přesně, co udělat, je to jenom reflex. Shodím ze zad tornu a padnu dopředu na všechny čtyři, kopí pevně stisknuté v pravici pročísne trávu. Nahrbím se a jelení kůže převázaná přes ramena se zavlní. Z plných plic zařvu. Jestli se vytí vlka neslo lesem do dálky, můj řev otřásá zemí až ke kořenům světa.
Tahle bestie někdy dříve byla zvíře, než někdo provedl tuhle zhůvěřilost. A já se teď jako zvíře chovám a ukazuju svoji sílu a dominanci.
Nestvůra přestane výt a vycení krvavou mordu. Nelekne se a neustoupí ani o krok. Budeme bojovat. Ale ne jako lovec a kořist, ale jako zabiják proti zabijákovi. Vyskočím před sebe a vyběhnu přímo na bestii.
Čekám srážku s chlupatou smradlavou potvorou, ale ta mrcha je chytrá. Ve svém běsu mě tohle vůbec nenapadlo. Skočí mrštně stranou a já v plné rychlosti vletím do suchého stromu. V rameni mi sotva hekne, ale kmen zapraská a než se naděju, skácí se na mě a přimáčkne mě k zemi. Jelení kůži mi větev strhne z ramenou a s její kouzelnou silou ze mě vytrhne i kus odvahy.
Snažím se aspoň trochu dýchat, zuřivě kopu botama a zkouším trefit vlka do čumáku dřív, než mi urve nohu. Rukama tlačím strom nad sebe a snažím se z pod něj vytáhnout, ideálně ho dostat mezi mě a hladovou mordu.
S vypětím všech sil se konečně vysoukám ven. Trefím u toho několikrát potvoru přímo do čumáku, ale ani nekníkne. Tohle není vlk, tohle je vážně něco děsivého. Jenom se štěstím se mi podaří popadnout kopí a ohnat se po něm aspoň násadou. Vlk se stáhne kousek stranou a nastaví mi na moment hnisem rozežraný bok. Uvědomím si, jak málo je tahle strana krytá. Kdyby se mi podařilo dobře bodnout, dostal bych se skrz všechny orgány.
Skočím bokem a donutím vlka na mě jít přes padlý kmen. Hrábne zadními a nakrčí se ke skoku. Nastavím kopí a lehce ukročím, abych trefil správné místo.
Kopí zajede hluboko do masa a z boku netvora se vyvalí vnitřnosti a smrad. Bodnutí není dost hluboké na to, abych ho připíchl až k zemi a obrovská masa svalů mě teď táhne k zemi. Dokud jsem k němu bokem a pevně držím kopí, zuby se na mě nedostane, ale tuším, že bude mít nakonec víc sil, než já. Zapřu se nohama a vytrhnu svoje kopí zpátky.
Nechám se přetlačit až k padlému kmeni, pak přes něj skočím a kopí vytrhnu celou svoji vahou z těla. Zakopnu ve skoku o větev, ztratím balanc a dopadnu do trávy na rameno. Podaří se mi ale překulit a vyskočit zpátky na nohy. Otočím se a vidím nestvůru, jak se jí z boku řine hnus a dál na mě zuřivě vrčí. Po bolesti ani památky, ale v jeho pohybu vidím, že ztratil svoji hbitost. I magií posílené potvory fungují mechanicky a přetrhané tkáně jsou přetrhané tkáně.
Využiju toho, že se na mě nemůže snadno dostat a nastavím mezi nás hrot kopí. Jakýkoliv jeho skok nebo výpad tvrdě potrestám. Ale čekám, že v jeho stavu to stejně udělá a já se dostanu k dalšímu silnému výpadu.
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Potvora se nehýbe. Vrčím na ni a švihám kopím u nohou v trávě, ale nevyprovokuju ho. Neskočí, nevrhne se na mě, ani pomalu neobchází strom. Napadne mě, že čeká, až na jeho vytí zareagují další vlci. Ale co vyleze z křoví mě úplně zaskočí. Na loučku vystoupí elf. Nemá masku. Hned mi připomene toho křiváka, který na nás poslal sharisse a pak málem podřízl Ravela. Mohl by to být ten samý, nevím, bez masek vypadají všichni stejně.
Elfí odpadlík či mystik je Dangerous 2
za 1
, dává 2
Combat Action [2] Compel a surrender.
Spíš vyjednává nebo je agresivní? Rolled 13 vs. 50: Yes
Goal [58] Spread faith
"Nevedeš si špatně, člověče," křivě se na mě usměje. Rukou mávne v podivném gestu, s prsty zkroucenými, a vlčí potvora si sedne na zadek. Zadní nohou si zuřivě škrábe vypálené runy. Elf luskne prsty a nestvůra toho se zaskučením nechá. Poprvé na ní vidím něco jako bolest nebo strach.
"Kdyby ses tu neukázal, byla už ta tvoje potvora na kusy," zavrčím na něj. "Co po mně chceš?"
"Na kusy? Možná. Máš odvahu, to musím uznat. Ale cítíš bolest a krvácíš. Nepřežil bys. Tvoje smrt pro mě ale nemá žádnou cenu, tvůj život naopak ano."
"Kecáš," křiknu vztekle. Cítím potřebu se s ním hádat. "Ani mě neškrábl, žádná krev, jen se dobře podívej. Prohrál by a ty to víš," pokračuju sebevědomě a jenom doufám, že mě před chvílí nesledoval, když jsem se tu plácal na zemi pod padlým stromem.
"Nemám v povaze lhát," usměje se úlisně. "A nezabiju tě, pokud to nebude nezbytné. Ale zmrzačím, když mi nedáš na výběr. Stačí mi, abys v osadách vyprávěl, co jsi tu viděl a zažil. Chci, aby lidé věděli, že Prastarý se probouzí, a aby slyšeli, co dokáže."
Vlčí nestvůra se na povel postaví na čtyři a zase dlouze zavyje.
"I mezi vámi jsou pořád ještě ti, kteří ví, co to znamená. A budou ti věřit a následovat mé slovo a vůli Prastarého."
"Kašlu na tvojeho Prastarého i tvoji vůli," obořím se na něj. "Jestli chceš ještě s někým někdy o něčem mluvit, vezmeš si tu tvoji potvoru a vypadnete odsud, jasný? Nebo to skoncuju s váma oběma teď hned," zkusím to, i když vím, že tahám za kratší konec provazu.
Compel Nechá mě radši odejít, než aby riskoval konflikt? (Železo) Weak Hit
Action Score 6 + 3 + 0 = 9 Challenge Dice 9, 6
They’ll do what you want or share what they know. Take +1
.
Bude chtít jen přísahu, nebo i víc? Rolled 74 vs. 75: Yes
"Nechci se s tebou bít," usměje se zase elf. "Vidím na tobě už teď, že si naše setkání nenecháš pro sebe. Ale chci slyšet, že chápeš, jak vážně to myslím. Chci, aby se pravda o Prastarém skutečně donesla ke všem, kteří na ni čekají. Přísahej mi, že povíš všem, které potkáš, že se Prastarý probouzí. Že na ně čekáme a vítáme je s otevřenou náručí."
"Nestrávím celý život jako nějaký prodejný misionář," zavrčím nesouhlasně, ale jenom tím získávám čas. Tahle nabídka není zas tak špatná. Vlčí stvůra je tužší, než jsem si myslel a elf k tomu... nevypadá to vůbec dobře.
"Tvůj život je kratší, než si myslíš," odpoví elf, najednou s vážnou tváří. "Prastarý se probudí a potom už nebude nic znamenat ani tvůj život, ani tvoje přísaha."
"Přísahám ti, ty hajzle," procedím skrz zuby, "že povím lidem o tom tvojem Prastarém," vyderu ze sebe stručně a stisknu v ruce utržený runový kámen.
Štve mě, že už zas po mně chce někdo přísahu, i když skoro vůbec netuším, o co vlastně jde. Ale tuším, že tenhle runový kámen nebudu nosit ve vousech dlouho. Vím už totiž, že tihle parchanti sedí v Karmínové věži. A až najdu Bjorna, nebo i kdybysem ho nenašel, nakopu jim zadky a pošlu toho jejich Prastarého do hlubin Železných zemí už proto, jak drze si se mnou zahrávají.
Ale nic z toho neřeknu nahlas. A elf se naposled usměje, luskne prsty a nejprv on a potom i jeho bestie zmizí v lese.
Elfí odpadlík či mystik je Dangerous 2
"Nevedeš si špatně, člověče," křivě se na mě usměje. Rukou mávne v podivném gestu, s prsty zkroucenými, a vlčí potvora si sedne na zadek. Zadní nohou si zuřivě škrábe vypálené runy. Elf luskne prsty a nestvůra toho se zaskučením nechá. Poprvé na ní vidím něco jako bolest nebo strach.
"Kdyby ses tu neukázal, byla už ta tvoje potvora na kusy," zavrčím na něj. "Co po mně chceš?"
"Na kusy? Možná. Máš odvahu, to musím uznat. Ale cítíš bolest a krvácíš. Nepřežil bys. Tvoje smrt pro mě ale nemá žádnou cenu, tvůj život naopak ano."
"Kecáš," křiknu vztekle. Cítím potřebu se s ním hádat. "Ani mě neškrábl, žádná krev, jen se dobře podívej. Prohrál by a ty to víš," pokračuju sebevědomě a jenom doufám, že mě před chvílí nesledoval, když jsem se tu plácal na zemi pod padlým stromem.
"Nemám v povaze lhát," usměje se úlisně. "A nezabiju tě, pokud to nebude nezbytné. Ale zmrzačím, když mi nedáš na výběr. Stačí mi, abys v osadách vyprávěl, co jsi tu viděl a zažil. Chci, aby lidé věděli, že Prastarý se probouzí, a aby slyšeli, co dokáže."
Vlčí nestvůra se na povel postaví na čtyři a zase dlouze zavyje.
"I mezi vámi jsou pořád ještě ti, kteří ví, co to znamená. A budou ti věřit a následovat mé slovo a vůli Prastarého."
"Kašlu na tvojeho Prastarého i tvoji vůli," obořím se na něj. "Jestli chceš ještě s někým někdy o něčem mluvit, vezmeš si tu tvoji potvoru a vypadnete odsud, jasný? Nebo to skoncuju s váma oběma teď hned," zkusím to, i když vím, že tahám za kratší konec provazu.
"Nechci se s tebou bít," usměje se zase elf. "Vidím na tobě už teď, že si naše setkání nenecháš pro sebe. Ale chci slyšet, že chápeš, jak vážně to myslím. Chci, aby se pravda o Prastarém skutečně donesla ke všem, kteří na ni čekají. Přísahej mi, že povíš všem, které potkáš, že se Prastarý probouzí. Že na ně čekáme a vítáme je s otevřenou náručí."
"Nestrávím celý život jako nějaký prodejný misionář," zavrčím nesouhlasně, ale jenom tím získávám čas. Tahle nabídka není zas tak špatná. Vlčí stvůra je tužší, než jsem si myslel a elf k tomu... nevypadá to vůbec dobře.
"Tvůj život je kratší, než si myslíš," odpoví elf, najednou s vážnou tváří. "Prastarý se probudí a potom už nebude nic znamenat ani tvůj život, ani tvoje přísaha."
"Přísahám ti, ty hajzle," procedím skrz zuby, "že povím lidem o tom tvojem Prastarém," vyderu ze sebe stručně a stisknu v ruce utržený runový kámen.
Štve mě, že už zas po mně chce někdo přísahu, i když skoro vůbec netuším, o co vlastně jde. Ale tuším, že tenhle runový kámen nebudu nosit ve vousech dlouho. Vím už totiž, že tihle parchanti sedí v Karmínové věži. A až najdu Bjorna, nebo i kdybysem ho nenašel, nakopu jim zadky a pošlu toho jejich Prastarého do hlubin Železných zemí už proto, jak drze si se mnou zahrávají.
Ale nic z toho neřeknu nahlas. A elf se naposled usměje, luskne prsty a nejprv on a potom i jeho bestie zmizí v lese.
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Cesta pokračuje bez dalších potíží, ale mám fakt blbou náladu. Nechtěl jsem dělat žádné velké věci jako promlouvat s bohy, učit Ravela kouzlit nebo tak něco. Chtěl jsem jenom klid a bezpečí pro pár lidí a pár odpovědí pro sebe. A místo toho se tu zaplétám do čím dál tím komplikovanějších tajemství a spiknutí. Co bych dal za talíř horké kaše a slamník v temném koutě.
Undertake a Journey Dorazím tentokrát do Rokliny hromu? (Železo) Strong Hit
Action Score 3 + 2 + 0 = 5 Challenge Dice 1, 3
You reach a waypoint. You make good use of your resources: Mark progress.
Cesta do Naděje 








Od Rokliny hromu nic nečekám, je to prostě jenom první osada v Útočišti, o které vím. Představím se a požádám o tu kaši a kavalec.
Sojourn Postarají se o mě? (Srdce) Strong Hit
Action Score 5 + 2 + 0 = 7 Challenge Dice 3, 2
You and your allies may each choose two from within the categories. If you share a bond, choose one more. Provision: Take +2
, Take a quest
O to víc mě překvapí, když moje jméno vyvolá úsměv na tvářích a vřelé přivítání. Chlapi i ženské se jeden přes druhého předhání, kdo mi poví víc o hrdinných skutcích a dobrosrdečnosti jakéhosi Bjorna. Bjorna?! Nevěřím svým uším. Ne, to musí být jenom shoda jmen. Ale pak mi se smíchem poví, že to je opravdu "tenhle" Bjorn, můj známý, který mi tu dokonce nechal nějaký dar. A když rozbalím krásnou vlčí kůži, skoro mi padne čelist.
Pak z ní ucítím stejný neklid, jako z té podivné, kterou jsem získal od Yorath, a všechno je zase při starém.
Chvíli jen tak vysedávám a klábosím s místními a pomalu převádím řeč k tomu, co je v poslední době, od Bjornova odchodu, nejvíc trápí. To mi prostě nedá, aby tu byl bývalý nájezdník za hrdinu a já... já za jeho kamaráda.
Trouble [13] Someone is captured + Name B [81] Shekhar
Nikdo se nemá moc ke stěžování, ale mezi řečmi se začíná objevovat jméno Shekhar. Když se na něj zeptám přímo, přizná Kova, statný ošlehaný dřevorubec, že je to jeden z mužů, který má problémy. Chci s ním mluvit, ale prý to není možné a jen těžko zjišťuju, o co tu vůbec jde. Musím podotknout, že jsem se od Bjorna něco málo přiučil a to konečně vyvolá nějakou reakci.
Kova vysvětluje, že Shekhara odvedl jakýsi duch. Někteří, co sedí s námi u ohně, nesouhlasně mručí a přihazují označení jako "přízrak", "démon" a "jenom mu hrabe". Kova je rázně umlčí a trvá na tom, že Shekhara viděli naposledy, když odcházel do lesa za nějakým nejasným zjevením, šel dobrovolně, nevypadal omámený a dokonce na někoho i mával, jako že je všechno v pořádku.
Pokývu hlavou a u toho už odvazuju z přezky runový kámen. Tohle je přísaha, kterou složím rád.
"Přísahám, že vám Shekhara zase dovedu zpátky," povím a začnu si zaplétat kámen do vousů.
Přísaha je jen Troublesome.
Swear an Iron Vow Vím, do čeho jdu? (Srdce) Strong Hit
Action Score 4 + 2 + 1 = 7 Challenge Dice 1, 3
You are emboldened and it is clear what you must do next (Ask the Oracle if unsure). Take +2
.
"Tohle není démon, který by vás chtěl posednout a ovládnout. Není to ani přízrak, který se chce mstít za svou nespravedlivou smrt, a roztrhat vás na kusy. Tohle je opravdu ztrápená duše, která nemá svůj klid. A jestli Shekhar šel sám, tu duši znal. A co jsem tu tak vysledoval, zdá se, že tu v okolí dost často hoří. Tak povídejte, koho blízkého ztratil Shekhar při posledním požáru?"
Od Rokliny hromu nic nečekám, je to prostě jenom první osada v Útočišti, o které vím. Představím se a požádám o tu kaši a kavalec.
O to víc mě překvapí, když moje jméno vyvolá úsměv na tvářích a vřelé přivítání. Chlapi i ženské se jeden přes druhého předhání, kdo mi poví víc o hrdinných skutcích a dobrosrdečnosti jakéhosi Bjorna. Bjorna?! Nevěřím svým uším. Ne, to musí být jenom shoda jmen. Ale pak mi se smíchem poví, že to je opravdu "tenhle" Bjorn, můj známý, který mi tu dokonce nechal nějaký dar. A když rozbalím krásnou vlčí kůži, skoro mi padne čelist.
Pak z ní ucítím stejný neklid, jako z té podivné, kterou jsem získal od Yorath, a všechno je zase při starém.
Chvíli jen tak vysedávám a klábosím s místními a pomalu převádím řeč k tomu, co je v poslední době, od Bjornova odchodu, nejvíc trápí. To mi prostě nedá, aby tu byl bývalý nájezdník za hrdinu a já... já za jeho kamaráda.
Nikdo se nemá moc ke stěžování, ale mezi řečmi se začíná objevovat jméno Shekhar. Když se na něj zeptám přímo, přizná Kova, statný ošlehaný dřevorubec, že je to jeden z mužů, který má problémy. Chci s ním mluvit, ale prý to není možné a jen těžko zjišťuju, o co tu vůbec jde. Musím podotknout, že jsem se od Bjorna něco málo přiučil a to konečně vyvolá nějakou reakci.
Kova vysvětluje, že Shekhara odvedl jakýsi duch. Někteří, co sedí s námi u ohně, nesouhlasně mručí a přihazují označení jako "přízrak", "démon" a "jenom mu hrabe". Kova je rázně umlčí a trvá na tom, že Shekhara viděli naposledy, když odcházel do lesa za nějakým nejasným zjevením, šel dobrovolně, nevypadal omámený a dokonce na někoho i mával, jako že je všechno v pořádku.
Pokývu hlavou a u toho už odvazuju z přezky runový kámen. Tohle je přísaha, kterou složím rád.
"Přísahám, že vám Shekhara zase dovedu zpátky," povím a začnu si zaplétat kámen do vousů.
Přísaha je jen Troublesome.
"Tohle není démon, který by vás chtěl posednout a ovládnout. Není to ani přízrak, který se chce mstít za svou nespravedlivou smrt, a roztrhat vás na kusy. Tohle je opravdu ztrápená duše, která nemá svůj klid. A jestli Shekhar šel sám, tu duši znal. A co jsem tu tak vysledoval, zdá se, že tu v okolí dost často hoří. Tak povídejte, koho blízkého ztratil Shekhar při posledním požáru?"
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Kova na mě kouká podezřívavě. Chápu, taky jsem se tak díval, když jsem poprvé viděl zkušené lovce, zaříkávače a vymítače při práci. Už vím, že většinou nemá smysl nic moc vysvětlovat. Činy jsou rychlejší a přesvědčivější.
"Byla to jen malá bouře," poví Kova a hledí při tom upřeně do plamenů táborového ohně, "ale vzala hned několik z nás. Požár překvapil několik žen, sběraček, nevrátily se tři. Shekharova žena, Nalia, byla mezi nimi."
Přikývnu. "Rozumím. Kdo z Kruhu je znal? Kde bydleli? Musím zjistit víc."
"Žili v pastevně na okraji osady, tam," mávne Kova rukou do tmy. "Najdeš tam Viga, Naliina otce. Je starý a slepý, ale slyší hodně a znal ty dva nejlépe."
"Zná je nejlépe," opravím Kovu. "Ani jeden ještě není mrtvý. A děkuji."
Vstanu od ohně a protáhnu si záda. Mohl bych jít za Vigem hned, ale je noc a beztak Shekhar není v bezprostředním nebezpečí.
Vydám se skrz les za osadu na nedalekou vypálenou pláň. Hořelo tu už dávno, ale když se zuju, cítím pořád žár země. Zaryju prsty ke kořenům trávy a pomažu si tvář směsí hlíny a popela. Přes ramena si přehodím kůži zvláštního vlka, asi podobného tomu, se kterým jsem se nedávno střetl. Přijde mi nebezpečné tahat do sebe sílu téhle kůže, ale cítím, že by to mohlo snad i pomoct. Jestli chci něco porazit, musím to prvně poznat.
Vyryju do země kolem sebe několik run. Jsou podobné těm, které jsem viděl vypálené na vlčím těle, ale črtám je s ochrannými znaky a runami medvěda. Pak padnu na čtyři, zaviju a zpoza mraků se ukáže měsíc. Propadnu zvířeti a pustím se do zběsilého tance vlka šíleného bolestí.
Běhám a točím se, skáču dokola a válím po zemi. Cítím u toho ostrou bolest v bocích, pálení žhavého železa a smrad hnisu a rozkladu. Musím se ze všech sil soustředit a připomínat si, že je to jenom vzpomínka, ne skutečná bolest. Že nejsem ten vlk, jenom čerpám jeho sílu.
Bolest poleví a já zadýchaný padnu k zemi. Pomalu si posbírám svoje věci a vyrazím zpátky k osadě.
Ráno se dostrojím i druhou vlčí kůží a jelenem. Necítím z nich teplo ani nečerpám žádnou sílu, ale i tak. Přijde mi, že se v kůžích cítím čím dál tím líp. Vedlo k tomu Bjorna něco podobného?
Vigo mě pozdraví dřív, než stihnu zabušit na pastevnu. Hned pozná, že nejsem nikdo z Kruhu. Možná je zřící, ale spíš jenom starý, zkušený a o zrak přišel už dávno. Vysvětlím mu, kdo jsem a co tu dělám.
"Potřebuju vědět víc o Nalii a Shekharovi," povím mu. "Tvou dceru ti už nevrátím, to nikdo nedokáže. Ale zetě přivést zpátky můžu. Když mu nepomůžu, zemře po jejím boku hladem a žízní. Prosím, potřebuji tvou pomoc."
"Ptej se," hlesne stařec. "Povím ti všechno. Jsou tu i všechny její věci, jestli tě zajímají. Vím, že někteří kněží přes ně mluví s bohy."
"Děkuji," povím a vstoupím do prostého stavení. Věci obou manželů poznám snadno. Začnu se pomalu přebírat všedními předměty - nádobím, nástroji, zásobami. A zvolna přecházím k oblečení a osobním věcem.
"Nalia, je hodně mladší, než Shekhar, že?" ptám se.
"Byla. Narodila se mi, když už jsem byl celý šedivý. A krásná, nejkrásnější děvče z kruhu. A to neříkám jako otec, vlastně jsem ji nikdy v dospělosti neměl to štěstí vidět. Ale ostatní to říkali. Taky byl Shekhar jak se patří hrdý. Říkal, že takovou ženu mu nadělili sami bohové za roky tvrdé dřiny, a že nikdy nedopustí, aby o ni přišel."
Sbalím si do torny lehkou ženskou košili, hřeben a panenku. Tu si nechala asi ještě od dětství... nebo? "Měli děti?" ptám se.
"Ne," odpoví Vigo. "Nalia to špatně nesla, ale Shekhar ji chlácholil, že nikoho dalšího ke štěstí nepotřebuje.
"Hm," zamručím a vytáhnu z kouta dřevěnou bednu. Je zamčená, což bych v domácnosti s ženou a tchánem nečekal. Urazím zámek a nahlédnu dovnitř. Po zádech mi přejede mráz.
"Když jsi říkal, že Shekhar by ztrátu svoji ženy nikdy nedopustil... myslel to hodně vážně, že?" ptám se.
"Ano, ano. Chránil ji, jak to jenom šlo. A to neštěstí si dával taky za vinu, i když ten požár nemohl nikdo předvídat ani mu zabránit. Proč se ptáš?"
Nechám jeho otázku viset ve vzduchu a opatrně vytahuju na kavalec obsah bedny. Svíce, runové kameny, obětiny. A svitky, všechny s jedním tématem.
"Když jsem říkal, že tvoji dceru nikdo zpět přivést nedokáže," povím s těžkým srdcem, "tak jsem to myslel vážně. Ale obávám se, že Shekhar se o to přesto pokusí. Nebo už pokusil. A nebude nadšený z výsledku. Děkuji, Vigo, ale musím běžet. Tvůj zeť je ve smrtelném nebezpečí."
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Doslova proběhnu vesnicí a zastavím se jenom na okamžik a prohodím pár slov s místními. Všichni ví, kde byl požár, při kterém zemřela Nalia a ostatní. Dokonce mi někteří chtějí ukázat cestu, ale odmítnu je. Není to bezpečné.
Opustím osadu a pokračuju rychle lesem. Přemýšlím, jestli je lepší se zdržet přípravou, nebo bez plánu dorazit co nejrychleji a doufat, že Shekhar ještě nestihl provést žádnou hloupost. Nakonec rozhodnutí odložím až na později, tak, jak pozdě to jenom půjde.
Face Danger Dostanu se na spáleniště s časovou rezervou? (Ostří) Strong Hit
Action Score 5 + 1 + 1 = 7 Challenge Dice 4, 3
You are successful: +1
Svádím to na celkem dobrý spánek, že se mi tak dobře běží. Ale taky to bude tím, že se tu o les nestarají elfové a terén je podstatně čitelnější a schůdnější. Daří se mi držet se vyšlapaných pěšin, obcházet houští a rychle šplhat po strmých srázech.
Location [90] Mountain
Už Shekhar provedl rituál? Rolled 11 vs. 25: HELL YES!
Povedl se mu? Rolled 2 vs. 25: Yes
Mystic Backlash [5] You are sapped of strength.
Poslední úsek musím stoupat do prudkého kopce na nejvyšší vrchol v okolí. Dává rozum, že při bouři uhodil blesk do stromu zrovna tady, ale že se sem vydaly ženy něco sbírat... Zaženu tyhle myšlenky a využiju pomalejšího tempa, abych popřemýšlel, co vlastně dál. Zvládnu se vyškrábat ke spáleništi celkem tiše a můžu se vydýchat a rozhlédnout.
Kopec tu vypadá, jako by ho někdo uřízl. Mezi zčernalými pahýly se rýsují nízké kamenné zdi a na několika místech tu kamenné kvádry leží na velkých hromadách. Kdysi dávno tu něco stálo, možná celá pevnost? Nevím. Za nedalekou zdí vidím přecházet ženskou postavu. Buď mě matou oči, nebo je z masa a kostí. Vykouknu pořádně a na zemi vidím ležet muže. To musí být Shekhar. Kolem obou je z kamenů vyskládaný kruh, zahlédnu i vyhořelé svíce a obětiny. Shekhar něco provedl a zdá se, že se mu to i podařilo. Ale Nalia je uvězněná a nemůže pryč. Nebo nechce?
Najednou se otočí a já se rychle schovám. Vidím jí do tváře a... a je skutečně krásná. Žádná sežehlá tvář, žádný mrtvolný výraz v očích nebo vystupující kosti a jizvy. Není nemrtvá, není mrtvá, není to běs a přízrak. Je to živá žena, ale její život visí na vlásku.
Naštěstí jsem přišel dřív, než něco rituální kruh narušilo. Mám čas sáhnout do torny a nachystat alespoň malou ochranu. Po krátké úvaze si vyberu panenku. Převážu přes ní jeden z mojich runových kamenů a místo šatů ji převážu kusem Shekharovy haleny. Chtěl bych talisman posílit krví, ale radši si to rychle rozmyslím. Místo toho smíchám v ruce zem, do které Nalia patří, s popelem, který jí vzal život a mými slinami, protože jsem to já, kdo ji chce navést na správnou cestu. Směskou namaluji na panenčinu tvář runu lásky a vášně a stejnou si rozmáznu prsty přes obličej.
Talisman Ochráním se proti Nalii? (Rozum) Strong Hit
Action Score 2 + 2 + 0 = 4 Challenge Dice 1, 2
When the wearer opposes the target through a move, add +2
. If a 1 is rolled on the action die while making a move using the charm, the magic is spent.
"Nalio!" zavolám na ni a vystoupím mezi zídky. Dívka se otočí a překvapeně vyjekne. Jako skutečná. Udělá dva rychlé kroky ke mně, ale zastaví se u svící a obětin. Pak uskočí k Shekharovi, zatřese s ním a zkusí utéct ode mě pryč, ale ani to se jí nepodaří.
"Co se děje? Kdo jsi? Co tu chceš? Co se stalo s mým milým?"
"Jmenuji se Tristan Baldurson, přišel jsem pro Shekhara," odpovím a zvolna dojdu až ke kruhu. Dovnitř se zatím neodvážím. Prohlížím si svaleného muže. Mám pocit, že ještě dýchá, ale je to sotva poznat.
"Co se mu stalo? Co jsi mu provedl?" křičí Nalia a do očí se jí hrnou slzy. Musí být chuděra strašně zmatená.
"Chápu, že nic nedává smysl," snažím se říct klidně. "Pamatuješ si bouři? A oheň?"
Nalia přikývne.
"A všechno potom je jako sen? Sen, ze kterého se nemůžeš probudit?" zkouším to nějak vysvětlit. Pravdou je, že vůbec netuším, jak se asi cítí. Tohle by vůbec nemělo být možné. "Shekhar přišel, aby ti zachránil život, Nalio. Aby ti ho vrátil. Zemřela jsi totiž při požáru. A on... nějak... tě přivedl zpátky. Ale věřím, že jen za cenu vlastního života. A až Shekhar zemře, zemřeš s ním. Nemá už myslím moc času."
"Já... ne! To nemůže být přece pravda?" křičí Nalia a usedavě pláče. Padne ke svému muži na kolena a snaží se ho probrat. "Podívej se na mě!" otočí se ke mně. "Podívej se! Připadám ti snad mrtvá? Co po mně vlastně chceš? Nestůj tam a pomož mi ho zachránit, no tak!"
"Nalio, já nevím, jak ho zachránit," pokrčím rameny a vstoupím opatrně za nimi do kruhu. "Nevím jak to udělat, abyste oba zůstali živí. Myslím, že to prostě nejde. Dokud čerpáš jeho sílu, neprobere se. A brzy zeslábne tak, že už ho nezachráním. Podívej se kolem sebe - ten kruh vytvořil Shekhar, aby tě přivedl zpátky. Váže tě sem a proto ho nemůžeš překročit. Proto nemůžeš odejít. Jediná cesta, která pro tebe vede kupředu, je ke smrti. Mrzí mě to."
"Ne! Já nechci!" vzlyká dál, schoulená vedle své lásky. "Nechci být bez něj, nechci zemřít!"
"Musíš," povím prostě. "Je to jediný způsob, jak ho zachránit."
Compel Přesvědčím Nalii? (Srdce) Miss
Action Score 1 + 2 + 2 = 5 Challenge Dice 6, 8
-10
=> Strong Hit
They’ll do what you want.
Položím jí ruku na rameno a podám její panenku. Když se obě naše ruce dotknou, srdce se mi málem rozskočí žalem.
"Nikdy jsem po nikom něco takového nechtěl, Nalio," povím jí upřímně. "Vyhrožoval jsem běsům, smlouval s duchy, zaháněl přízraky. Ale ty... ty jsi skutečně živá. A nikdy jsem po nikom živém nechtěl, aby si vzal život. Tebe ale žádám, abych se mohl podívat Shekharovi do očí - prosím, udělej to za mě. A já ti slibuji, že dokončím svou přísahu a dovedu Shekhara zpátky domů."
Nalia si utře rukávem mokré oči a přitiskne si panenku na prsa. Hledí do země a natáhne ke mně ruku. Vložím do ní nůž.
Našel jsem Shekhara a přesvědčil Nalii, aby ho nechala žít
Chvíli jenom sedím na zemi vedle obou nehybných těl a přemýšlím, co jsem to udělal. A jestli mám křísit Shekhara vedle mrtvoly jeho ženy. Ale nevím, jestli má dost sil, abych ho prostě dotáhl do Rokliny hromu. Umíchám z torny něco málo bylinek s alkoholem a připravím sušené maso. Opatrně mu naliju směs do úst, pak trochu vody a pomáhám mu s dýcháním.
Heal Přivedu Shekhara k životu? (Rozum) Weak Hit
Action Score 5 + 2 + 0 = 7 Challenge Dice 10, 6
Your care is helpful. Give up to +2
, but you must suffer -1
.
Shekhar se probírá velmi neochotně. Musím ho krmit, nalévat mu vodu a přidávat další bylinky. Když konečně zaostří a uvědomí si mě, zděšeně sebou trhne. A vzápětí uvidí Nalii.
"Co...? Kdo...?" začne koktat. Čeká mě to znovu.
"Jsem Tristan Baldurson," povím prostě. Snažím se držet svoje pocity hodně hluboko. "Přísahal jsem v Roklině hromu, že tě přivedu domů. Tvůj Kruh tě potřebuje, tvůj tchán tě potřebuje."
"Ale! Ale co moje žena? Co moje milovaná Nalia? Co se stalo? Mluvil jsem s ní..."
"Nalia je mrtvá, bohužel. Nikdo nedokáže jen tak někomu vrátit život, ani ty ne. Život za život, jak říkají elfové."
"Tys ji vymýtal?!"
"Ne, vybrala si smrt sama, aby ty jsi mohl žít."
Shekhar přeleze po čtyřech ke své ženě a vezme její tvář do dlaní. Po tvářích mu tečou slzy. Nevím, jestli je to spíš žal, nebo vztek.
Face Danger Přijme to Shekhar? (Rozum) Miss
Action Score 1 + 2 + 0 = 3 Challenge Dice 7, 10
Your progress is undermined by a dramatic and costly turn of events, Pay the Price
Pay the Price [88] It wastes resources. -1
.
"Ty jeden zatracenej...!" zařve Shekhar roztřeseným hlasem a skočí po mně. Najednou má v sobě života víc, než zdrávo.
Nedělá mi velký problém ho v tomhle stavu přeprat. Zakleknu ho, přidusím trochu v hlíně a pak mu převážu za zády ruce tak, aby se nemohl vůbec cukat. Padne na to všechno z torny, co můžu použít jako provaz, ale je to prostě potřeba. Jeden žalem zlomený chlap je jako nedávno úplně jiný Zlomený. Zvláštní podobnost.
Vytáhnu Shekhara na nohy a vleču z kopce dolů. Zmítá sebou, vzlyká a snaží se dostat k Nalii. Nedopřeju mu už radši žádné rozloučení ani možnost se cukat a mířím rázným krokem přímo k Roklině hromu.
Face Danger Dovedu ho až do Rokliny hromu? (Železo) Strong Hit with a Match
Action Score 2 + 3 + 0 = 5 Challenge Dice 3, 3
You are successful: +1
Prvně se s ním musím prát, ale když sebou párkrát praští mezi kamení a trní, dá si říct. Nakonec mi nedaleko Kruhu dokonce poděkuje.
"Byl jsem blázen," poví sklesle. "Potřeboval jsem asi, aby mě někdo pořádně profackoval, vážně. Takže ti děkuji, že jsi to ze mě dostal, i když tvrdě. Přivést mrtvého k životu? Jak mě to jenom mohlo napadnout? Blázen, vážně."
Neříkám nic o tom, co jsem na spáleništi viděl. Shekhar nepotřebuje vědět, že byl úspěšný.
Sotva nás zahlédnou na kraji osady, seběhnou se všichni v čele s Kovou. Vigo se opřený o dva chlapce došourá taky.
"Tak ho tu máte," povím a pustím Shekhara. Rozvázat si ho musí sami. Nejsem si pořád jistý, že co říká, myslí vážně. "Tuším, že už odsud neodejde."
Vrátil jsem Shekhara domů
Fulfill Your Vow Bude to bez dalších komplikací? (Postup) Strong Hit
Action Score 9 Challenge Dice 8, 6
Your quest is complete. Mark experience.
Shekhar jenom tiše přikývne. Vigo ho obejme a on se znova rozvzlyká. Kova mi nabídne pravici a poděkuje.
"Jsi zde vždy znovu vítán, Tristane Baldursone!"
Udělám větší dojem, než Bjorn? Rolled 10 vs. 25: Yes
"Posaď se s námi dnes k ohni! Pijme, jako když zde byl tvůj přítel Bjorn! A složme ještě více písní o naší nebohé Nalii, Shekharovi a hlavně hrdinovi Tristanovi, který nám ho zachránil!"
"Ne, děkuji," zakroutím hlavou. "Slavte, pijte, ale já musím dál. Já..." hlas mi zamrzne a medvěd v mojem nitru neklidně zavrčí, "...já mám před sebou ještě dlouhou cestu. V Karmínové věži se probouzí Prastarý. Vítá všechny, kdo u toho chtějí být. A já s tím musím něco udělat."
Otočím se na patě a rychle odcházím. Runový kámen ve vousech mě pálí, i když jsem dostál svému slovu. Nebo to je svědomí? Tak či onak, nechci vůbec vědět, co jsem touhle zprávou v Roklině hromu napáchal.
U srdce mě hřeje jenom jedna malá drobnost. Ale s každým dalším krokem mě těší víc a víc, jako když medvěd spokojeně vrní po vydatném jídle. Tohle je cesta, kterou jsem v Šedé řece opustil a zapomněl. Cesta, na kterou se strašně rád vracím. Přízraky, běsové, netvoři. Nalia musela zemřít, aby její muž mohl žít. Muž, který ji dokázal, byť na krátko, přivést z mrtvých. Železné země jsou plné neskutečných tajemství. A musí tu být i ti, kteří některá z nich utnou železem.
Advance:
Zabiják -
Když přísaháš Swear an Iron Vow, že zabiješ netvora nebo běsa, můžeš přehodit jakékoliv kostky. Když vyhodnocuješ Fulfill your Vow a značíš si zkušenosti, získáváš +1
.
Cesta do Naděje 









Undertake a Journey Jak se mi vede na cestě dál? (Rozum) Weak Hit
Action Score 3 + 2 + 0 = 5 Challenge Dice 3, 6
You reach a waypoint and mark progress, but suffer -1
.
Opustím osadu a pokračuju rychle lesem. Přemýšlím, jestli je lepší se zdržet přípravou, nebo bez plánu dorazit co nejrychleji a doufat, že Shekhar ještě nestihl provést žádnou hloupost. Nakonec rozhodnutí odložím až na později, tak, jak pozdě to jenom půjde.
Svádím to na celkem dobrý spánek, že se mi tak dobře běží. Ale taky to bude tím, že se tu o les nestarají elfové a terén je podstatně čitelnější a schůdnější. Daří se mi držet se vyšlapaných pěšin, obcházet houští a rychle šplhat po strmých srázech.
Poslední úsek musím stoupat do prudkého kopce na nejvyšší vrchol v okolí. Dává rozum, že při bouři uhodil blesk do stromu zrovna tady, ale že se sem vydaly ženy něco sbírat... Zaženu tyhle myšlenky a využiju pomalejšího tempa, abych popřemýšlel, co vlastně dál. Zvládnu se vyškrábat ke spáleništi celkem tiše a můžu se vydýchat a rozhlédnout.
Kopec tu vypadá, jako by ho někdo uřízl. Mezi zčernalými pahýly se rýsují nízké kamenné zdi a na několika místech tu kamenné kvádry leží na velkých hromadách. Kdysi dávno tu něco stálo, možná celá pevnost? Nevím. Za nedalekou zdí vidím přecházet ženskou postavu. Buď mě matou oči, nebo je z masa a kostí. Vykouknu pořádně a na zemi vidím ležet muže. To musí být Shekhar. Kolem obou je z kamenů vyskládaný kruh, zahlédnu i vyhořelé svíce a obětiny. Shekhar něco provedl a zdá se, že se mu to i podařilo. Ale Nalia je uvězněná a nemůže pryč. Nebo nechce?
Najednou se otočí a já se rychle schovám. Vidím jí do tváře a... a je skutečně krásná. Žádná sežehlá tvář, žádný mrtvolný výraz v očích nebo vystupující kosti a jizvy. Není nemrtvá, není mrtvá, není to běs a přízrak. Je to živá žena, ale její život visí na vlásku.
Naštěstí jsem přišel dřív, než něco rituální kruh narušilo. Mám čas sáhnout do torny a nachystat alespoň malou ochranu. Po krátké úvaze si vyberu panenku. Převážu přes ní jeden z mojich runových kamenů a místo šatů ji převážu kusem Shekharovy haleny. Chtěl bych talisman posílit krví, ale radši si to rychle rozmyslím. Místo toho smíchám v ruce zem, do které Nalia patří, s popelem, který jí vzal život a mými slinami, protože jsem to já, kdo ji chce navést na správnou cestu. Směskou namaluji na panenčinu tvář runu lásky a vášně a stejnou si rozmáznu prsty přes obličej.
"Nalio!" zavolám na ni a vystoupím mezi zídky. Dívka se otočí a překvapeně vyjekne. Jako skutečná. Udělá dva rychlé kroky ke mně, ale zastaví se u svící a obětin. Pak uskočí k Shekharovi, zatřese s ním a zkusí utéct ode mě pryč, ale ani to se jí nepodaří.
"Co se děje? Kdo jsi? Co tu chceš? Co se stalo s mým milým?"
"Jmenuji se Tristan Baldurson, přišel jsem pro Shekhara," odpovím a zvolna dojdu až ke kruhu. Dovnitř se zatím neodvážím. Prohlížím si svaleného muže. Mám pocit, že ještě dýchá, ale je to sotva poznat.
"Co se mu stalo? Co jsi mu provedl?" křičí Nalia a do očí se jí hrnou slzy. Musí být chuděra strašně zmatená.
"Chápu, že nic nedává smysl," snažím se říct klidně. "Pamatuješ si bouři? A oheň?"
Nalia přikývne.
"A všechno potom je jako sen? Sen, ze kterého se nemůžeš probudit?" zkouším to nějak vysvětlit. Pravdou je, že vůbec netuším, jak se asi cítí. Tohle by vůbec nemělo být možné. "Shekhar přišel, aby ti zachránil život, Nalio. Aby ti ho vrátil. Zemřela jsi totiž při požáru. A on... nějak... tě přivedl zpátky. Ale věřím, že jen za cenu vlastního života. A až Shekhar zemře, zemřeš s ním. Nemá už myslím moc času."
"Já... ne! To nemůže být přece pravda?" křičí Nalia a usedavě pláče. Padne ke svému muži na kolena a snaží se ho probrat. "Podívej se na mě!" otočí se ke mně. "Podívej se! Připadám ti snad mrtvá? Co po mně vlastně chceš? Nestůj tam a pomož mi ho zachránit, no tak!"
"Nalio, já nevím, jak ho zachránit," pokrčím rameny a vstoupím opatrně za nimi do kruhu. "Nevím jak to udělat, abyste oba zůstali živí. Myslím, že to prostě nejde. Dokud čerpáš jeho sílu, neprobere se. A brzy zeslábne tak, že už ho nezachráním. Podívej se kolem sebe - ten kruh vytvořil Shekhar, aby tě přivedl zpátky. Váže tě sem a proto ho nemůžeš překročit. Proto nemůžeš odejít. Jediná cesta, která pro tebe vede kupředu, je ke smrti. Mrzí mě to."
"Ne! Já nechci!" vzlyká dál, schoulená vedle své lásky. "Nechci být bez něj, nechci zemřít!"
"Musíš," povím prostě. "Je to jediný způsob, jak ho zachránit."
Položím jí ruku na rameno a podám její panenku. Když se obě naše ruce dotknou, srdce se mi málem rozskočí žalem.
"Nikdy jsem po nikom něco takového nechtěl, Nalio," povím jí upřímně. "Vyhrožoval jsem běsům, smlouval s duchy, zaháněl přízraky. Ale ty... ty jsi skutečně živá. A nikdy jsem po nikom živém nechtěl, aby si vzal život. Tebe ale žádám, abych se mohl podívat Shekharovi do očí - prosím, udělej to za mě. A já ti slibuji, že dokončím svou přísahu a dovedu Shekhara zpátky domů."
Nalia si utře rukávem mokré oči a přitiskne si panenku na prsa. Hledí do země a natáhne ke mně ruku. Vložím do ní nůž.
Chvíli jenom sedím na zemi vedle obou nehybných těl a přemýšlím, co jsem to udělal. A jestli mám křísit Shekhara vedle mrtvoly jeho ženy. Ale nevím, jestli má dost sil, abych ho prostě dotáhl do Rokliny hromu. Umíchám z torny něco málo bylinek s alkoholem a připravím sušené maso. Opatrně mu naliju směs do úst, pak trochu vody a pomáhám mu s dýcháním.
Shekhar se probírá velmi neochotně. Musím ho krmit, nalévat mu vodu a přidávat další bylinky. Když konečně zaostří a uvědomí si mě, zděšeně sebou trhne. A vzápětí uvidí Nalii.
"Co...? Kdo...?" začne koktat. Čeká mě to znovu.
"Jsem Tristan Baldurson," povím prostě. Snažím se držet svoje pocity hodně hluboko. "Přísahal jsem v Roklině hromu, že tě přivedu domů. Tvůj Kruh tě potřebuje, tvůj tchán tě potřebuje."
"Ale! Ale co moje žena? Co moje milovaná Nalia? Co se stalo? Mluvil jsem s ní..."
"Nalia je mrtvá, bohužel. Nikdo nedokáže jen tak někomu vrátit život, ani ty ne. Život za život, jak říkají elfové."
"Tys ji vymýtal?!"
"Ne, vybrala si smrt sama, aby ty jsi mohl žít."
Shekhar přeleze po čtyřech ke své ženě a vezme její tvář do dlaní. Po tvářích mu tečou slzy. Nevím, jestli je to spíš žal, nebo vztek.
"Ty jeden zatracenej...!" zařve Shekhar roztřeseným hlasem a skočí po mně. Najednou má v sobě života víc, než zdrávo.
Nedělá mi velký problém ho v tomhle stavu přeprat. Zakleknu ho, přidusím trochu v hlíně a pak mu převážu za zády ruce tak, aby se nemohl vůbec cukat. Padne na to všechno z torny, co můžu použít jako provaz, ale je to prostě potřeba. Jeden žalem zlomený chlap je jako nedávno úplně jiný Zlomený. Zvláštní podobnost.
Vytáhnu Shekhara na nohy a vleču z kopce dolů. Zmítá sebou, vzlyká a snaží se dostat k Nalii. Nedopřeju mu už radši žádné rozloučení ani možnost se cukat a mířím rázným krokem přímo k Roklině hromu.
Prvně se s ním musím prát, ale když sebou párkrát praští mezi kamení a trní, dá si říct. Nakonec mi nedaleko Kruhu dokonce poděkuje.
"Byl jsem blázen," poví sklesle. "Potřeboval jsem asi, aby mě někdo pořádně profackoval, vážně. Takže ti děkuji, že jsi to ze mě dostal, i když tvrdě. Přivést mrtvého k životu? Jak mě to jenom mohlo napadnout? Blázen, vážně."
Neříkám nic o tom, co jsem na spáleništi viděl. Shekhar nepotřebuje vědět, že byl úspěšný.
Sotva nás zahlédnou na kraji osady, seběhnou se všichni v čele s Kovou. Vigo se opřený o dva chlapce došourá taky.
"Tak ho tu máte," povím a pustím Shekhara. Rozvázat si ho musí sami. Nejsem si pořád jistý, že co říká, myslí vážně. "Tuším, že už odsud neodejde."
Shekhar jenom tiše přikývne. Vigo ho obejme a on se znova rozvzlyká. Kova mi nabídne pravici a poděkuje.
"Jsi zde vždy znovu vítán, Tristane Baldursone!"
"Posaď se s námi dnes k ohni! Pijme, jako když zde byl tvůj přítel Bjorn! A složme ještě více písní o naší nebohé Nalii, Shekharovi a hlavně hrdinovi Tristanovi, který nám ho zachránil!"
"Ne, děkuji," zakroutím hlavou. "Slavte, pijte, ale já musím dál. Já..." hlas mi zamrzne a medvěd v mojem nitru neklidně zavrčí, "...já mám před sebou ještě dlouhou cestu. V Karmínové věži se probouzí Prastarý. Vítá všechny, kdo u toho chtějí být. A já s tím musím něco udělat."
Otočím se na patě a rychle odcházím. Runový kámen ve vousech mě pálí, i když jsem dostál svému slovu. Nebo to je svědomí? Tak či onak, nechci vůbec vědět, co jsem touhle zprávou v Roklině hromu napáchal.
U srdce mě hřeje jenom jedna malá drobnost. Ale s každým dalším krokem mě těší víc a víc, jako když medvěd spokojeně vrní po vydatném jídle. Tohle je cesta, kterou jsem v Šedé řece opustil a zapomněl. Cesta, na kterou se strašně rád vracím. Přízraky, běsové, netvoři. Nalia musela zemřít, aby její muž mohl žít. Muž, který ji dokázal, byť na krátko, přivést z mrtvých. Železné země jsou plné neskutečných tajemství. A musí tu být i ti, kteří některá z nich utnou železem.
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Nechám divoké a tajemné lesy Hlubočiny daleko za sebou a zvolna se dostanu do plání jižního Útočiště. Krajina se postupně zvedá ke kopcům, které se táhnou Útočištěm podobně jako jizva na tváři od oka až k bradě neopatrného bojovníka. Mám pocit, že pořád šlapu do kopce. Není to tu ale tak temné ani stísněné jako v lesích, nefouká tu ostrý vítr jako na Členitém pobřeží a neburácí divoké vodě jako na Hrázných ostrovech. Kdykoliv chci, najdu vyšší kopeček s dobrým rozhledem do okolí. Dny jsou krátké a oblaka temná, ale chvílemi vidím i vrcholky před sebou. A někde na jejich úpatí leží naděje.
Chápu, proč se tak velká část Železného lidu usídlila zrovna tady. Ale já se snažím vyhýbat Kruhům a sídlům. Nechci ze sebe znovu soukat tu hnusnou přísahu elfímu odpadlíkovi. Ne, pokud to nebude nutné.
Location [37] Marsh +
Location Description [24] Wild
Theme [21] Labor
Zastavím se na kraji rozsáhlého vřesoviště. Jinak jen řídce zalesněná pláň je tu porostlá hustými lesíky a nízkou klečí na březích četných jezírek. Tráva je vysoká a drsná, do bosých nohou řeže a nikdy nekvete. Nad jezírky se celý den převaluje mlha a stahují se sem nejrůznější tvorové z okolí. Někteří hledají vodu nebo skrýš, jiní tu loví. Kdysi dávno tu lidé z okolních osad těžili rašelinu, ale tvrdá práce v drsných podmínkách byla pro většinu příliš náročná a nebezpečná. Pochybuju, že tu na někoho narazím, ale i tak radši postupuju opatrně a hledám místo k táboření.
Gather Information Co o tomhle místě zjistím? (Rozum) Weak Hit
Action Score 1 + 2 + 1 = 4 Challenge Dice 5, 3
The information complicates your quest or introduces a new danger. Take +1
Milí spoluhráči, kdybyste měli nápad na nějakou hezkou komplikaci, sem s ní.
Chápu, proč se tak velká část Železného lidu usídlila zrovna tady. Ale já se snažím vyhýbat Kruhům a sídlům. Nechci ze sebe znovu soukat tu hnusnou přísahu elfímu odpadlíkovi. Ne, pokud to nebude nutné.
Zastavím se na kraji rozsáhlého vřesoviště. Jinak jen řídce zalesněná pláň je tu porostlá hustými lesíky a nízkou klečí na březích četných jezírek. Tráva je vysoká a drsná, do bosých nohou řeže a nikdy nekvete. Nad jezírky se celý den převaluje mlha a stahují se sem nejrůznější tvorové z okolí. Někteří hledají vodu nebo skrýš, jiní tu loví. Kdysi dávno tu lidé z okolních osad těžili rašelinu, ale tvrdá práce v drsných podmínkách byla pro většinu příliš náročná a nebezpečná. Pochybuju, že tu na někoho narazím, ale i tak radši postupuju opatrně a hledám místo k táboření.
Milí spoluhráči, kdybyste měli nápad na nějakou hezkou komplikaci, sem s ní.
-
Orákulum
- Příspěvky: 130
- Registrován: 25. 8. 2022, 18:17
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Tristane, krajina je tak podmáčená a dřevo natolik prolezlé houbami a hnilobou, že zde není žádný materiál na rozdělání ohně, kterým bys své táboření mohl zpříjemnit.
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Nenajdu žádné stopy po lidech. Nenajdu stopy po šelmách. A nenajdu ani žádné suché dřevo.
Jistě, je podzim, mohl jsem to čekat, ale i tak. Slunce zapadá a noci jsou studené. Mohl bych se zkusit zahřát celonočním tancem při měsíci, ale to bych taky nemusel zítra nikam dojít. Rozhodnu se riskovat a najít s posledním slunečním světlem nějaké bývalé těžiště rašeliny. Možná budu mít štěstí a nějaké kusy vysušené sluncem najdu, pak bych mohl rozdělat i oheň. Snad.
Face Danger Najdu nějakou rašelinu? (Rozum) Strong Hit
Action Score 4 + 2 + 0 = 6 Challenge Dice 5, 4
You are successful: +1
Trvá mi to dlouho. Už padá tma, když mám konečně něco použitelného. Podaří se mi rozdělat jenom malinký ohníček, na který nemám skoro co přiložit, ale aspoň trocha tepla z toho je. Pokusím se nahřát nějaké kameny a být spokojený s málem. Zanedlouho snad už budu spát v Naději.
Make Camp Odpočinu si trochu? (Zásoby) Weak Hit
Action Score 6 + 2 + 0 = 8 Challenge Dice 10, 3
Choose one: Relax: Take +1
Napůl probděná noc v chladu a bez teplého jídla mi moc sil nedodá. Tělo mám zkřehlé a celé rozlámané, na plánování další cesty jsem se nezvládl soustředit. Ale i tak se necítím úplně zle. S blížící se zimou je občas příjemné si připomenout, jak málo potřebuju k přežití.
Vyrazím časně z rána. Vymotám se z mokřin, opatrně obejdu největší jezírka a zamířím přímo proti vycházejícímu slunci. Naději už cítím i já ve svém nitru.
Undertake a Journey Dorazím do Naděje? (Rozum) Strong Hit with a Match
Action Score 4 + 2 + 0 = 6 Challenge Dice 3, 3
You reach a waypoint. You make good use of your resources: Mark progress.
Cesta do Naděje 









Už v dálce vidím stoupat dým z domů, které musí patřit k Naději, když se z úvozu přede mnou vynoří postavy na koních a za nimi vůz. Přimhouřím oči a intuitivně stisknu pevně svoje kopí, ale vzápětí se usměju od ucha k uchu. Mezi jezdci je i statná žena se štítem na zádech a mečem za pasem. Yorath.
Reach Your Destination Jak to vypadá v Naději? (Postup) Weak Hit
Action Score 8 Challenge Dice 7, 9
You arrive but face an unforeseen hazard or complication.
Jistě, je podzim, mohl jsem to čekat, ale i tak. Slunce zapadá a noci jsou studené. Mohl bych se zkusit zahřát celonočním tancem při měsíci, ale to bych taky nemusel zítra nikam dojít. Rozhodnu se riskovat a najít s posledním slunečním světlem nějaké bývalé těžiště rašeliny. Možná budu mít štěstí a nějaké kusy vysušené sluncem najdu, pak bych mohl rozdělat i oheň. Snad.
Trvá mi to dlouho. Už padá tma, když mám konečně něco použitelného. Podaří se mi rozdělat jenom malinký ohníček, na který nemám skoro co přiložit, ale aspoň trocha tepla z toho je. Pokusím se nahřát nějaké kameny a být spokojený s málem. Zanedlouho snad už budu spát v Naději.
Napůl probděná noc v chladu a bez teplého jídla mi moc sil nedodá. Tělo mám zkřehlé a celé rozlámané, na plánování další cesty jsem se nezvládl soustředit. Ale i tak se necítím úplně zle. S blížící se zimou je občas příjemné si připomenout, jak málo potřebuju k přežití.
Vyrazím časně z rána. Vymotám se z mokřin, opatrně obejdu největší jezírka a zamířím přímo proti vycházejícímu slunci. Naději už cítím i já ve svém nitru.
Už v dálce vidím stoupat dým z domů, které musí patřit k Naději, když se z úvozu přede mnou vynoří postavy na koních a za nimi vůz. Přimhouřím oči a intuitivně stisknu pevně svoje kopí, ale vzápětí se usměju od ucha k uchu. Mezi jezdci je i statná žena se štítem na zádech a mečem za pasem. Yorath.
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Setkání s Yorath je vřelé. Vyrazila s obchodní karavanou z Essu už před nějakým časem a netuší, jak se situace vyvinula. Máme si toho hodně co vyprávět. Přimluví se u ostatních, a i když teprve před chvílí opustili Naději, rádi se zase na chvíli utáboří. Jak rychle pochopím, opouštěli Naději hodně ve spěchu a odpočinek jim přijde vhod.
Ze všeho nejdřív se Yorath ptá na elfy, pochopitelně. Vylíčím jí moje putování skrz lesy až k Pavézovu Brodu, nezapomenu se zmínit o najádě a Karmínové věži. Když na ni přijde řeč, odplivnu si a vydrmolím hned ze sebe zmínku o Prastarém. Několik lidí z karavany se při tom začne ošívat. Sotva se zbavili Paní lovu, mají na čas klid od elfů, a další hrozba se rýsuje nedaleko jejich domova. Po tomhle mě Yorath ubezpečí, že v Essu ještě nějaký čas zůstane. Souhlasím s tím, že Kruh její pomoc potřebuje. A neříkám nic o tom, že nechci, aby do Karmínové věže chodila ať už sama, nebo se mnou. Na to ji mám až moc rád.
Moje zprávy o elfech dělají nejen Yorath radost. Vykládám tak, abych vyzdvihl to, co chtějí slyšet. Moc nemluvím o nejistotě, se kterou se elfové staví ke Zlomeným, a že to možná není řešení na věky. Ale aspoň na zimu se mohou teď chystat bez obav a cítím, jak se nálada kolem mě zlepšuje.
Hned se proto ptám na Naději, a co se to tam vlastně děje. Yorath se neklidně usmívá a začne vysvětlovat od Bjorna...
Jistě, když už někdo zastavil chystanou vzpouru krveprolitím a naboural pořádky a vůdcovství v Kruhu, byl to Bjorn. Po Roklině hromu jsem si jistý, že kudy tenhle chlap projde, tam na něj budou lidi dlouho vzpomínat. Takže o to lépe se mi teď bude on a Myrick v Železných zemích hledat.
Yorath ale rychle schladí moje nadšení: "Zákony Kruhu říkají, že v Naději vždy vládnou dvě ženy, nikdy jinak. Jindy je volba nové nástupnice dlouhá a pečlivá, tahle nečekaná situace přinesla chaos. Pozice Vesny je hodně slabá, řada lidí jí vyčítá slabost a zaslepenost, jiní zase, že nechala Bjorna po tom všem jen tak jít.
A do toho se hlásí o slovo nejsilnější rody. Tři nejvlivnější a nejpočetnější rodiny nabízí každá jednu ženu ze svého středu jako druhou vůdkyni. Celý Kruh je teď rozdělený hned na tři frakce. A nedokáží se mezi sebou shodnout. Chtěli využít nás, nestranných pocestných, jako rozhodného hlasu. Ale to je šílenství, chápeš? Ať už zvolíme kohokoliv, většina Kruhu na nás bude naštvaná, že jsme nezvolili ženu z jejich rodu a přívrženců. Každá volba si znepřátelí většinu rodin a Vesna ani nová spoluvládkyně s tím nic nezmůžou. Nesmíme ohrozit obchodní vazby Essu, je jich tak málo, takže jsme se hned sbalili a hladoví a bez spánku odjeli pryč.
Zapřísahám tě, Tristane, nechoď tam, nebo naštveš ještě víc lidí, než Bjorn."
Těžce si povzdechnu. "Víš, kam odešel Bjorn, Myrick a Ravel?"
Yorath sklesle zakroutí hlavou. "Někdo to určitě bude vědět. Ale musel by ses poptat. A to není dobrý..."
"Vím," přeruším ji. "Ale musím je najít, je v tom hodně. Mysli na mě a snad to dobře dopadne."
Yorath s mým rozhodnutím nesouhlasí, ale ví, že mi ho nerozmluví. Ještě chvíli sedíme a klábosíme a já se pomalu chystám na cestu do vosího hnízda.
Sojourn Přinese mi čas s Yorath a karavanou nějakou úlevu? (Srdce) Weak Hit
Action Score 3 + 2 + 1 = 6 Challenge Dice 10, 3
You and your allies may each choose one from within the categories. If you share a bond, choose one more. Consort: Take +2
. Provision: Take +2
.
Yorath je tak milá, že mi dokonce dá část ze svých zásob na zpáteční cestu. Prý je budu potřebovat. Čeká, že taky zanedlouho uteču z Naděje tak rychle, jak to jenom půjde. Ale já cítím, že mě setkání s ní nabilo novou energií. Zase jsem si jednou připomněl, že tohle všechno nedělám jenom pro sebe.
Ze všeho nejdřív se Yorath ptá na elfy, pochopitelně. Vylíčím jí moje putování skrz lesy až k Pavézovu Brodu, nezapomenu se zmínit o najádě a Karmínové věži. Když na ni přijde řeč, odplivnu si a vydrmolím hned ze sebe zmínku o Prastarém. Několik lidí z karavany se při tom začne ošívat. Sotva se zbavili Paní lovu, mají na čas klid od elfů, a další hrozba se rýsuje nedaleko jejich domova. Po tomhle mě Yorath ubezpečí, že v Essu ještě nějaký čas zůstane. Souhlasím s tím, že Kruh její pomoc potřebuje. A neříkám nic o tom, že nechci, aby do Karmínové věže chodila ať už sama, nebo se mnou. Na to ji mám až moc rád.
Moje zprávy o elfech dělají nejen Yorath radost. Vykládám tak, abych vyzdvihl to, co chtějí slyšet. Moc nemluvím o nejistotě, se kterou se elfové staví ke Zlomeným, a že to možná není řešení na věky. Ale aspoň na zimu se mohou teď chystat bez obav a cítím, jak se nálada kolem mě zlepšuje.
Hned se proto ptám na Naději, a co se to tam vlastně děje. Yorath se neklidně usmívá a začne vysvětlovat od Bjorna...
Jistě, když už někdo zastavil chystanou vzpouru krveprolitím a naboural pořádky a vůdcovství v Kruhu, byl to Bjorn. Po Roklině hromu jsem si jistý, že kudy tenhle chlap projde, tam na něj budou lidi dlouho vzpomínat. Takže o to lépe se mi teď bude on a Myrick v Železných zemích hledat.
Yorath ale rychle schladí moje nadšení: "Zákony Kruhu říkají, že v Naději vždy vládnou dvě ženy, nikdy jinak. Jindy je volba nové nástupnice dlouhá a pečlivá, tahle nečekaná situace přinesla chaos. Pozice Vesny je hodně slabá, řada lidí jí vyčítá slabost a zaslepenost, jiní zase, že nechala Bjorna po tom všem jen tak jít.
A do toho se hlásí o slovo nejsilnější rody. Tři nejvlivnější a nejpočetnější rodiny nabízí každá jednu ženu ze svého středu jako druhou vůdkyni. Celý Kruh je teď rozdělený hned na tři frakce. A nedokáží se mezi sebou shodnout. Chtěli využít nás, nestranných pocestných, jako rozhodného hlasu. Ale to je šílenství, chápeš? Ať už zvolíme kohokoliv, většina Kruhu na nás bude naštvaná, že jsme nezvolili ženu z jejich rodu a přívrženců. Každá volba si znepřátelí většinu rodin a Vesna ani nová spoluvládkyně s tím nic nezmůžou. Nesmíme ohrozit obchodní vazby Essu, je jich tak málo, takže jsme se hned sbalili a hladoví a bez spánku odjeli pryč.
Zapřísahám tě, Tristane, nechoď tam, nebo naštveš ještě víc lidí, než Bjorn."
Těžce si povzdechnu. "Víš, kam odešel Bjorn, Myrick a Ravel?"
Yorath sklesle zakroutí hlavou. "Někdo to určitě bude vědět. Ale musel by ses poptat. A to není dobrý..."
"Vím," přeruším ji. "Ale musím je najít, je v tom hodně. Mysli na mě a snad to dobře dopadne."
Yorath s mým rozhodnutím nesouhlasí, ale ví, že mi ho nerozmluví. Ještě chvíli sedíme a klábosíme a já se pomalu chystám na cestu do vosího hnízda.
Yorath je tak milá, že mi dokonce dá část ze svých zásob na zpáteční cestu. Prý je budu potřebovat. Čeká, že taky zanedlouho uteču z Naděje tak rychle, jak to jenom půjde. Ale já cítím, že mě setkání s ní nabilo novou energií. Zase jsem si jednou připomněl, že tohle všechno nedělám jenom pro sebe.
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Před prvními domy se zastavím, rozdýchám a načrtnu mokrou hlínou na košili pár run. Nečekám tu žádného netvora ani běsa, ale nebezpečí mnohem horší. Lidi. Stojí mě dost přemáhání odhodlat se dál.
Rázným krokem vstoupím do osady, i když nevím, kam vlastně. Očima těkám ze strany na stranu a hledám Katju nebo Gethona. Ti by měli o dalších krocích Myricka a Bjorna vědět a snad mě nebudou hned zatahovat do místních záležitostí. Doufám, že si jejich tváře ještě vybavím. A že najdu dřív já je, než tu vzbudím příliš moc pozornosti.
Face Danger Najdu je dřív, než si pro mě přijdou? (Rozum) Strong Hit
Action Score 3 + 2 + 0 = 5 Challenge Dice 4, 2
You are successful: +1
Katja! Má jinak převázané vlasy a je čistší, než tehdy na blatech, ale je to ona. Zatočím za ní mezi domy a vidím ji vstoupit do jednoho stavení. Skoro se za ní rozběhnu.
"Mamí! Hele, cizinec, hele!" slyším za svými zády dětský hlásek.
"Co to povídáš? Kde je tu kdo cizí?" odpoví se unavený ženský hlas.
"Tám! Tám... teď tam byl!"
"Kdyby sis pořád nevymýšlela..."
"Katjo!" houknu na ní, sotva vlezu do dveří.
"Ty... no... Tristane?" vyjekne polekaně. "Co tady u všech všudy děláš?"
"Tiše! Rád tě vidím, že jsi v pořádku a vůbec, ale musím se na něco zeptat."
"Kdy jsi sem přišel? A proč? Už jsi mluvil s Vesnou? Určitě musíš..."
"Pst! Na tohle nemám čas, vím, co se tu děje. Myrick, Bjorn, kam šli? Kdy? Hledám je. Tak mluv!"
"Já... měli bychom jít za Vesnou, kdyby ostatní věděli, že tu jsi..."
"Katjo, u všech bohů, kdo vás dostal z blat a zachránil vám život? Na chvíli zapomeň na nějaká místní pravidla a řekni mi, co potřebuju!"
Compel Rozmluvím ji? (Srdce) Miss
Action Score 2 + 2 + 0 = 4 Challenge Dice 5, 4
They refuse or make a demand which costs you greatly. Pay the Price.
Pay the Price [46] A new danger or foe is revealed.
"Bjorn nás zachránil," špitne Katja a sklouzne pohledem k podlaze.
"Ech..." zmůžu se jenom na povzdech, ale v tom někdo rozrazí dveře do domu.
"Katjo?! Koho to tu... Tristane?"
Ohlédnu se a vidím Gethona. Spolu s dalšími chlapy. Jsou zpocení a v rukách drží krumpáče a motyky. Nic, s čím bych si neporadil, ale fakt se mi nechce.
"Já... nevěděl jsem, že tu máme návštěvu," poškrábe se Gethon na hlavě. "Hm, ještě ses tu nepředstavil, že? Pojď s námi, předvedeme tě k Vesně," oznámí.
Na nic se mě neptá. Není ani moc obezřetný, prostě mi jenom řekne, že s ním mám jít a čeká, že to udělám. Kde je Gethon a co udělal s tím vystrašeným umazaným uctívačem z blat?
K dlouhému domu uprostřed osady přicházím nejen v doprovodu Gethona a těch dalších chlapů, ale i dalších vesničanů. Většina vypadá neklidně a nervózně. Drží se v malých skupinkách a šeptají. Ne kvůli mě, ale kvůli ostatním. Tohle je místo před výbuchem. Co bych dal za sopku z Šedé řeky.
Vesna je starší unavená žena. Sedí na vyřezávané dřevěné židli v zadní části provoněného domu, který je temnější, než by bylo zdravé. U stolů posedává několik skupin místních. O oheň v centrálním ohništi se nikdo pořádně nestará.
„Vítej v Naději, poutníku, co tě sem přivádí?“ osloví mě Vesna důrazným a pevným hlasem. Bojím se, že její hlas je to poslední, co tady udržuje mír.
"Děkuji za přivítání, ehm, jmenuji se Tristan Baldurson a přicházím navštívit Gethona a Katju. Setkal jsem se s nimi dříve za nepříjemných okolností a chtěl jsem se ubezpečit, že jsou už v pořádku."
"Tvá starostlivost je hezká," usměje se lehce Vesna. "To se u nás jistě pár dní zdržíš, že ano?"
"Mno, radši bych prohodil pár slov a zase běžel. Zima se blíží a cesta je daleká..." zkusím to.
"Před zimou je potřeba nabrat síly. A Naději, že? Jistě budeš radši, když si budeš moci odpočinout a dozvědět se něco o našem Kruhu. Zásob máme dosti a tak starostlivý člověk určitě nabídne rád pomocnou ruku, že ano?"
"Eh, Vesno..." povzdechnu si, přistoupím o krok blíž a ztlumím hlas. V celém dlouhém domě je ticho jako v hlubinách jezera. Všichni čekají, jak tohle dopadne. "Vím, co se tu děje. Chápu, že potřebuješ někoho nestranného pro těžké rozhodnutí. Ale já se do toho nechci míchat. Vzpomeň si, co se tu stalo posledně, když se tu takhle prošel nějaký náhodný cizinec jménem Bjorn. Nebylo by prostě lepší mi říct, co potřebuju, a nechat mě jít? Pro dobro všech?"
Compel Dosatanu co chci? (Srdce) Weak Hit
Action Score 4 + 2 + 0 = 6 Challenge Dice 1, 7
They’ll do what you want or share what they know. Take +1
. If you use this exchange to Gather Information, make that move now and add +1
. But they ask something in return.
"Nebudeme tedy chodit kolem horké kaše," usměje se Vesna vlídně a postaví se ze židle. "Vítám zde poutníka Tristana!" promluví zvonivě a její hlas se nese celým dlouhým domem. "Je našim hostem a dnes večer bude naslouchat naší velké radě! Žádali jsme bohy o znamení a zde ho máme!"
Sedne si zpátky a mírně se ke mně nakloní: "Povíme ti, co potřebuješ a pak můžeš jít. Hned zítra ráno, nebo i v noci, když budeš chtít. Ale musím tě tu zdržet a musíš nám pomoci s rozhodnutím. Kdybych tě nechala jít, nepřežil by dnešní den ani jeden z nás."
Rázným krokem vstoupím do osady, i když nevím, kam vlastně. Očima těkám ze strany na stranu a hledám Katju nebo Gethona. Ti by měli o dalších krocích Myricka a Bjorna vědět a snad mě nebudou hned zatahovat do místních záležitostí. Doufám, že si jejich tváře ještě vybavím. A že najdu dřív já je, než tu vzbudím příliš moc pozornosti.
Katja! Má jinak převázané vlasy a je čistší, než tehdy na blatech, ale je to ona. Zatočím za ní mezi domy a vidím ji vstoupit do jednoho stavení. Skoro se za ní rozběhnu.
"Mamí! Hele, cizinec, hele!" slyším za svými zády dětský hlásek.
"Co to povídáš? Kde je tu kdo cizí?" odpoví se unavený ženský hlas.
"Tám! Tám... teď tam byl!"
"Kdyby sis pořád nevymýšlela..."
"Katjo!" houknu na ní, sotva vlezu do dveří.
"Ty... no... Tristane?" vyjekne polekaně. "Co tady u všech všudy děláš?"
"Tiše! Rád tě vidím, že jsi v pořádku a vůbec, ale musím se na něco zeptat."
"Kdy jsi sem přišel? A proč? Už jsi mluvil s Vesnou? Určitě musíš..."
"Pst! Na tohle nemám čas, vím, co se tu děje. Myrick, Bjorn, kam šli? Kdy? Hledám je. Tak mluv!"
"Já... měli bychom jít za Vesnou, kdyby ostatní věděli, že tu jsi..."
"Katjo, u všech bohů, kdo vás dostal z blat a zachránil vám život? Na chvíli zapomeň na nějaká místní pravidla a řekni mi, co potřebuju!"
"Bjorn nás zachránil," špitne Katja a sklouzne pohledem k podlaze.
"Ech..." zmůžu se jenom na povzdech, ale v tom někdo rozrazí dveře do domu.
"Katjo?! Koho to tu... Tristane?"
Ohlédnu se a vidím Gethona. Spolu s dalšími chlapy. Jsou zpocení a v rukách drží krumpáče a motyky. Nic, s čím bych si neporadil, ale fakt se mi nechce.
"Já... nevěděl jsem, že tu máme návštěvu," poškrábe se Gethon na hlavě. "Hm, ještě ses tu nepředstavil, že? Pojď s námi, předvedeme tě k Vesně," oznámí.
Na nic se mě neptá. Není ani moc obezřetný, prostě mi jenom řekne, že s ním mám jít a čeká, že to udělám. Kde je Gethon a co udělal s tím vystrašeným umazaným uctívačem z blat?
K dlouhému domu uprostřed osady přicházím nejen v doprovodu Gethona a těch dalších chlapů, ale i dalších vesničanů. Většina vypadá neklidně a nervózně. Drží se v malých skupinkách a šeptají. Ne kvůli mě, ale kvůli ostatním. Tohle je místo před výbuchem. Co bych dal za sopku z Šedé řeky.
Vesna je starší unavená žena. Sedí na vyřezávané dřevěné židli v zadní části provoněného domu, který je temnější, než by bylo zdravé. U stolů posedává několik skupin místních. O oheň v centrálním ohništi se nikdo pořádně nestará.
„Vítej v Naději, poutníku, co tě sem přivádí?“ osloví mě Vesna důrazným a pevným hlasem. Bojím se, že její hlas je to poslední, co tady udržuje mír.
"Děkuji za přivítání, ehm, jmenuji se Tristan Baldurson a přicházím navštívit Gethona a Katju. Setkal jsem se s nimi dříve za nepříjemných okolností a chtěl jsem se ubezpečit, že jsou už v pořádku."
"Tvá starostlivost je hezká," usměje se lehce Vesna. "To se u nás jistě pár dní zdržíš, že ano?"
"Mno, radši bych prohodil pár slov a zase běžel. Zima se blíží a cesta je daleká..." zkusím to.
"Před zimou je potřeba nabrat síly. A Naději, že? Jistě budeš radši, když si budeš moci odpočinout a dozvědět se něco o našem Kruhu. Zásob máme dosti a tak starostlivý člověk určitě nabídne rád pomocnou ruku, že ano?"
"Eh, Vesno..." povzdechnu si, přistoupím o krok blíž a ztlumím hlas. V celém dlouhém domě je ticho jako v hlubinách jezera. Všichni čekají, jak tohle dopadne. "Vím, co se tu děje. Chápu, že potřebuješ někoho nestranného pro těžké rozhodnutí. Ale já se do toho nechci míchat. Vzpomeň si, co se tu stalo posledně, když se tu takhle prošel nějaký náhodný cizinec jménem Bjorn. Nebylo by prostě lepší mi říct, co potřebuju, a nechat mě jít? Pro dobro všech?"
"Nebudeme tedy chodit kolem horké kaše," usměje se Vesna vlídně a postaví se ze židle. "Vítám zde poutníka Tristana!" promluví zvonivě a její hlas se nese celým dlouhým domem. "Je našim hostem a dnes večer bude naslouchat naší velké radě! Žádali jsme bohy o znamení a zde ho máme!"
Sedne si zpátky a mírně se ke mně nakloní: "Povíme ti, co potřebuješ a pak můžeš jít. Hned zítra ráno, nebo i v noci, když budeš chtít. Ale musím tě tu zdržet a musíš nám pomoci s rozhodnutím. Kdybych tě nechala jít, nepřežil by dnešní den ani jeden z nás."
-
Tristan Baldurson
- Příspěvky: 380
- Registrován: 5. 9. 2022, 18:24
Re: [HRA] Cesta měsíčním světlem
Odněkud se ke mně přimotá Gethon, popadne za paži a táhne mě z dlouhého domu ven. Otáčím se a koukám na Vesnu, jestli k tomu všemu ještě něco poví. Ta ale hledí do prázdna a už mi nijak nepomůže. Od stolů, které míjíme, zaznívají slova přivítání, pozvednuté korbele a zvědavé pohledy. Občas i kyselý úsměv. Moc tomu nerozumím.
"Musíme někam stranou a vysvětlím ti, do čeho ses to namočil," povzdechne si Gethon před domem. Mám pocit, že má spíš obavy a starost, než že bych ho vyloženě něčím naštval.
"Vím to celkem dobře," odpovím a vyložím mu, co všechno mi už stihla vysvětlit Yorath. Gethonovi očividně spadne velký kámen ze srdce.
Dovede mě zpátky k němu domů, Katja tam sedí s rukama v klíně a vypadá ustaraně.
"Musíš pochopit," vysvětlují pak, "že tady ti nikdo nic neprovede. Jsme tu krátce, ale drby se šíří všude a lecos jsme už pochopili. Všichni tě teď budou brát jako váženého hosta, přesně tak, jak tě přivítala Vesna. Budou s tebou promlouvat, usmívat se, vtipkovat. Večer zasedne rada a s ní i celý Kruh i ty osobně. Bude se přemítat o druhé vůdkyni. Padnou návrhy. Vesna a ostatní nebudou schopní rozhodnout a požádají tě, zcela zdvořile, o radu. Budeš muset něco říct, něco udělat. Nebo to odnese Vesna za nerozhodnost a s ní i spousta dalších nevinných.
A vlastně asi cokoliv povíš nebo uděláš, bude bráno jako znamení, symbol, jako rozhodnutí. Ani pak ti asi nikdo nebude nic přímo vyčítat. Kruh bude rád, že má novou vůdkyni. I ti, kteří svoje ženy neprosadí, se budou usmívat a plácat tě po ramenou. A až se rada rozejde a ty zamíříš na lože nebo na cestu... půjdou ti po krku a vybijou si na tobě vztek. Pod rouškou noci, aby tvoji krev nikdo neviděl a Naděje nepřišla o své jméno. Chápeš?"
Přikývnu, založím si ruce za hlavou a zavřu oči. Pohupuju se na strohé lavici a přemýšlím, jak z toho ven. Nijak. Zavrčím, podám si vodu a pálenku a nechám si aspoň konečně říct o plánech Myricka a Bjorna. Když zjistím, že odešli na Rudý vrch, což jsem vlastně mohl odhadnout sám, je mi ze sebe nanic.
Mohl bych tu sedět v koutě, pít a až večer přijde čas, ukázat náhodně prstem a čekat, co se na mě sesype. Ale neudělám to. Mám toho ještě dost před sebou a chci si zvýšit šance, že to ustojím. A vysedávání na zadku mi nepomůže. Vyjdu z domu do osady a vyrazím problémům naproti.
Místní se kolem mě točí, jako kdybysem byl potulný kejklíř. Netrvá dlouho a odchytne si mě hlouček vesničanů s mladou dívkou ve svém středu.
Leela - Character Descriptor [79] Oppressed + Goal [93] Resolve a dispute + Theme [12] Fear
Obklopí mě a odvlečou až k lesíku na kraji osady. Věřím Gethonovi a Katje, že mi nic neprovedou. Mají s sebou i děti. Dívka v jejich středu se jmenuje Leela a je to mladší sestra Gwen, předchozí druhé vůdkyně. To hodně vysvětluje. Rodina a přívrženci se mnou mluví až když se ujistí, že nás nikdo nesleduje. Mají strach. Od toho incidentu žijí v ústraní, kolektivní vina je pronásleduje. Leela je odhodlaná získat pro svou rodinu plnohodnotné postavení v Kruhu. Prý je jiná, než její sestra, ale bojí se, jestli to vidí i ostatní.
Když si je vyslechnu a rozhodnu se odejít, nechají mě. Nemají dost kuráže nic dalšího zkoušet.
Později odpoledne zahlédnu podivné procesí, které míří k obětním kamenům za vsí. Nedá mi to a aspoň koutkem oka chci zjistit, jestli tu taky prolévají krev.
Khinara - Character Descriptor [7] Smug + Goal [15] Seek a truth + Theme [31] Hope
Obřad vede Khinara a jak rychle pochopím, je druhou uchazečkou o vůdcovství. Mluví o sobě ve třetí osobě jako o vyvolené, kterou bohové milují a vedou k majestátnosti. Je si zcela jistá, že nikdo jiný není schopný Naději zachránit a je to jenom ona, božská a dokonalá, která to dokáže. Během obřadu pálí květiny a míchá čarovné nápoje, které s ostatními pije. Provolávají u toho, že jim otevírají oči, aby viděli boží pravdu a Khinařino místo po boku Vesny.
Jak odcházím, čekám, že si mě taky budou chtít vzít stranou a chvalořečit Khinaru. Ale nikdo mi nevěnuje pozornost. A mně dojde, že celé tohle divadlo bylo jenom kvůli mně a svůj účel už splnilo.
Poslední uchazečka za mnou přijde sama.
Beca - Character Descriptor [78] Adventurous + Goal [3] Obtain an object + Theme [11] Leader
Je oblečená ve zbroji, i doma mezi místními, a z širokých ramen usoudím, že širokou sekeru s sebou nenosí jen na ozdobu. Posadí se se mnou pod strom, nalije pálenku a vyptává se na moje cesty. O sobě začne mluvit až ve chvíli, kdy se v řeči dostaneme na kraj Železných zemí, ke Kruhům jako je Šedá řeka a Rojřin stesk. Beca mi vysvětlí, že podle ní i mnoha dalších dříve v Naději vládla jenom jedna žena. A bylo to tak jednodušší, ráznější a prostě lepší. A ona je ochotná cestovat až na kraj Železných zemí pro ztracené deníky prvních osadníků z Naděje, aby to dokázala a stala se jedinou vládkyní.
Rozejdeme se až ve chvíli, kdy není co pít. Slunce se sklání k obzoru a Beca usoudí, že čas si jít zabalit. Čeká, že brzy odejde.
Já sám teď nevím, kam se pořádně vrtnout. Potřeboval bych klid na přemýšlení, ale nejsem bohužel medvěd, abych si zalezl do temné díry a vyhrabal se z ní až na jaře, až to všechno skončí. Vydám se proto zpátky do dlouhého domu. Vím toho vlastně dost. Možná mi některé drobnosti utekly, možná některé střípky do sebe ještě zapadnou. Potřeboval bych vědět, jak svoji volbu odůvodnit, aby mi hrozilo co nejmenší nebezpečí. Jak o některé z nich rozhodnout už dopředu, nebo aspoň oslabit pomstychtivost, která si na mě už brousí zuby.
Gather Information Zjistím něco, co mi pomůže z toho ven? (Rozum) Strong Hit
Action Score 6 + 2 + 0 = 8 Challenge Dice 3, 4
You discover something helpful and specific. The path you must follow or action you must take to make progress is made clear. Take +2
"Musíme někam stranou a vysvětlím ti, do čeho ses to namočil," povzdechne si Gethon před domem. Mám pocit, že má spíš obavy a starost, než že bych ho vyloženě něčím naštval.
"Vím to celkem dobře," odpovím a vyložím mu, co všechno mi už stihla vysvětlit Yorath. Gethonovi očividně spadne velký kámen ze srdce.
Dovede mě zpátky k němu domů, Katja tam sedí s rukama v klíně a vypadá ustaraně.
"Musíš pochopit," vysvětlují pak, "že tady ti nikdo nic neprovede. Jsme tu krátce, ale drby se šíří všude a lecos jsme už pochopili. Všichni tě teď budou brát jako váženého hosta, přesně tak, jak tě přivítala Vesna. Budou s tebou promlouvat, usmívat se, vtipkovat. Večer zasedne rada a s ní i celý Kruh i ty osobně. Bude se přemítat o druhé vůdkyni. Padnou návrhy. Vesna a ostatní nebudou schopní rozhodnout a požádají tě, zcela zdvořile, o radu. Budeš muset něco říct, něco udělat. Nebo to odnese Vesna za nerozhodnost a s ní i spousta dalších nevinných.
A vlastně asi cokoliv povíš nebo uděláš, bude bráno jako znamení, symbol, jako rozhodnutí. Ani pak ti asi nikdo nebude nic přímo vyčítat. Kruh bude rád, že má novou vůdkyni. I ti, kteří svoje ženy neprosadí, se budou usmívat a plácat tě po ramenou. A až se rada rozejde a ty zamíříš na lože nebo na cestu... půjdou ti po krku a vybijou si na tobě vztek. Pod rouškou noci, aby tvoji krev nikdo neviděl a Naděje nepřišla o své jméno. Chápeš?"
Přikývnu, založím si ruce za hlavou a zavřu oči. Pohupuju se na strohé lavici a přemýšlím, jak z toho ven. Nijak. Zavrčím, podám si vodu a pálenku a nechám si aspoň konečně říct o plánech Myricka a Bjorna. Když zjistím, že odešli na Rudý vrch, což jsem vlastně mohl odhadnout sám, je mi ze sebe nanic.
Mohl bych tu sedět v koutě, pít a až večer přijde čas, ukázat náhodně prstem a čekat, co se na mě sesype. Ale neudělám to. Mám toho ještě dost před sebou a chci si zvýšit šance, že to ustojím. A vysedávání na zadku mi nepomůže. Vyjdu z domu do osady a vyrazím problémům naproti.
Místní se kolem mě točí, jako kdybysem byl potulný kejklíř. Netrvá dlouho a odchytne si mě hlouček vesničanů s mladou dívkou ve svém středu.
Obklopí mě a odvlečou až k lesíku na kraji osady. Věřím Gethonovi a Katje, že mi nic neprovedou. Mají s sebou i děti. Dívka v jejich středu se jmenuje Leela a je to mladší sestra Gwen, předchozí druhé vůdkyně. To hodně vysvětluje. Rodina a přívrženci se mnou mluví až když se ujistí, že nás nikdo nesleduje. Mají strach. Od toho incidentu žijí v ústraní, kolektivní vina je pronásleduje. Leela je odhodlaná získat pro svou rodinu plnohodnotné postavení v Kruhu. Prý je jiná, než její sestra, ale bojí se, jestli to vidí i ostatní.
Když si je vyslechnu a rozhodnu se odejít, nechají mě. Nemají dost kuráže nic dalšího zkoušet.
Později odpoledne zahlédnu podivné procesí, které míří k obětním kamenům za vsí. Nedá mi to a aspoň koutkem oka chci zjistit, jestli tu taky prolévají krev.
Obřad vede Khinara a jak rychle pochopím, je druhou uchazečkou o vůdcovství. Mluví o sobě ve třetí osobě jako o vyvolené, kterou bohové milují a vedou k majestátnosti. Je si zcela jistá, že nikdo jiný není schopný Naději zachránit a je to jenom ona, božská a dokonalá, která to dokáže. Během obřadu pálí květiny a míchá čarovné nápoje, které s ostatními pije. Provolávají u toho, že jim otevírají oči, aby viděli boží pravdu a Khinařino místo po boku Vesny.
Jak odcházím, čekám, že si mě taky budou chtít vzít stranou a chvalořečit Khinaru. Ale nikdo mi nevěnuje pozornost. A mně dojde, že celé tohle divadlo bylo jenom kvůli mně a svůj účel už splnilo.
Poslední uchazečka za mnou přijde sama.
Je oblečená ve zbroji, i doma mezi místními, a z širokých ramen usoudím, že širokou sekeru s sebou nenosí jen na ozdobu. Posadí se se mnou pod strom, nalije pálenku a vyptává se na moje cesty. O sobě začne mluvit až ve chvíli, kdy se v řeči dostaneme na kraj Železných zemí, ke Kruhům jako je Šedá řeka a Rojřin stesk. Beca mi vysvětlí, že podle ní i mnoha dalších dříve v Naději vládla jenom jedna žena. A bylo to tak jednodušší, ráznější a prostě lepší. A ona je ochotná cestovat až na kraj Železných zemí pro ztracené deníky prvních osadníků z Naděje, aby to dokázala a stala se jedinou vládkyní.
Rozejdeme se až ve chvíli, kdy není co pít. Slunce se sklání k obzoru a Beca usoudí, že čas si jít zabalit. Čeká, že brzy odejde.
Já sám teď nevím, kam se pořádně vrtnout. Potřeboval bych klid na přemýšlení, ale nejsem bohužel medvěd, abych si zalezl do temné díry a vyhrabal se z ní až na jaře, až to všechno skončí. Vydám se proto zpátky do dlouhého domu. Vím toho vlastně dost. Možná mi některé drobnosti utekly, možná některé střípky do sebe ještě zapadnou. Potřeboval bych vědět, jak svoji volbu odůvodnit, aby mi hrozilo co nejmenší nebezpečí. Jak o některé z nich rozhodnout už dopředu, nebo aspoň oslabit pomstychtivost, která si na mě už brousí zuby.