[HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
Moderátor: MarkyParky
-
Hope and Glory
- Příspěvky: 318
- Registrován: 11. 6. 2021, 23:05
[HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
Kniha 3 - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
Cesta zkoušek
Aktuální Kapitola: 04/ XP: 19
Odehraných žánrovek: 10
Zbývající HG Vůle: 4
Cesta zkoušek
Aktuální Kapitola: 04/ XP: 19
Odehraných žánrovek: 10
Zbývající HG Vůle: 4
Žánrové akce:
(Být zasažen) nepřízní osudu
(Být zasažen) zkažeností (Být zasažen) traumatem
Nikdy se nevzdᚎánrová pravidla:
1) Hraní Cesty zkoušek je zaneřáděno psychadeličnem. Během hraní se mohou dít naprosto neuvěřitelné, s realitou se neslučující věci. Strach, zkaženost, tramuata, paranoia, delirium se mohou mísit s více či méně uvěřitelnými událostmi ze skutečného světa. Nešetřete s tím - tlačte to do hry, kde to jen bude možné.
Ale aby se zároveň hra dala ukočírovat a dávala smysl, HG bude moct na každou takovou zvláštní věc zareagovat jednou ze tří kouzelných frází:
- O tomhle už se nebudeme bavit: HG určil, že věc, co jste popsali, se takhle ve skutečnosti stát nemohla, nebo se nestala přesně tak, jak byla popsána. Je tak nějak nesprávné se v tomhle hlouběji hrabat .. nechme to být.
- To snad nikoho nepřekvapuje: HG určil, že věc, co se odehrála, se opravdu stala přesně tak, jak byla popsána. Je to tak očividné, že je trapné to zpochybňovat.
- Jak je to možné? No to je váš problém: HG se z rozhodování vyvlékl. Popsali jste něco zvláštního, divného ... a není jasné, zda se to stalo doopravdy nebo jen ve vaší fantazii/vizích/halucinacích. Tohle se musíme dozvědět až skrze další hru.
2) Občas se může stát, že po zahrání žánrové akce zjistíte, že nebezpečí, které vám hrozilo, nebylo skutečné. V takovém případě neutrpíte žádné zranění/zhoršení zkaženosti/traumatu či příběhovou komplikaci, ale místo toho získáte nebo se vám zvedne Potíž
Iluze.-
Hope and Glory
- Příspěvky: 318
- Registrován: 11. 6. 2021, 23:05
Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
Zjistit víc o důvodech skartování, když už je J35U5 skoro u cíle, CMWGE ho považuje za svůj nástroj a fandí mu a je ve Vejru jako doma, to je Pohoda =0.
+2+2=4: Provedl jsi něco efektivního, co tě posunulo blíž k tvému cíli
První věc, co J35U5 udělal, byl reskin. Imitace Amazonské džungle nebylo prostředí vhodné pro kybernindžu. Těžko říct, zda za volbou nového skinu bylo setkání s Maxem nebo jeho obliba hraní LQs:Z/P, ale prostředí kolem něj se proměnilo v propletené chodby policejní stanice.
Na konci chodby byly prosklené dveře s cedulí MAJOR a z nich vybíhali strážníci a pospíchali s hromádkami spisů kolem J35U5e směrem, kde tušil skartovací místnost.
Nikdo si ho nevšímal. Aby taky jo - byl nindža a nindžové jsou neviditelní.
Proklouzl až do místnosti, kde za širokým stolem seděla digitální napodobenina majora MDPD. Za svým stolem vypadala jako indická bohyně, jak z jejího trupu vystupovalo na obě strany množství rukou, které rychle sbíraly spisy z různých hromádek, vytahovaly je k prohlédnutí před její beztvarou tvář a zase je odkládaly na jiné hromádky. To všechno se odehrávalo v ďábelsky vysokém tempu, mnohem vyšším než byl framerate, který J35U5ovi scénu zprostředkovával a to dávalo scéně nádech stop-motion animace. Vzhled se všemi těmi rukami byl trochu tentacolovský, ale J35U5 si připomněl, že to byl on, kdo volil skin a že pro vzhled může platit, že přání je otcem myšlenky.
Do kanceláře vedlo několik další dveří, ty zjevně ústily do policejních kartoték a stovky botů v uniformách z nich současně proudily tam a zpět a přinášely další a další materiály k vytřídění.
Přestože digitální figurína neměla oči, občas zvedla hlavu k nástěnce plné fotografií a rukou psaných poznámek, pospojovaných spletitou sítí červených linek.
J35U5 zamířil přímo k ní. Jak přistoupil blíže, fotografie se ukázaly být obrazovými odkazy na záznamové koule. Drobné ikonky v rozích dávaly znát, které záznamy už byly dopraveny do skartovačky, které byly na cestě a které teprve čekaly na roztřídění.
Celé to připomínalo na ležato položený trychtýř, který se rozevíral. V dolní části byla časová osa a CMWGE zjevně odmazávala vzpomínky od konce trychtýře, tedy od současnosti a nedávné minulosti. Právě mazané události byly hodně propletené a četné, proto skartace zatím běžela vzhledem k času celkem pomalu, bylo ale zřejmé, že až se dostane ke starší, jednodušší struktuře, bude skartace zasahovat do minulosti čím dál tím rychleji a hlouběji.
Letmo prohlédl nástěnku, zda se tam nenajde. Cítil se trochu dotčený tím, že zatím zahlédl zejména výjevy na kterých byl Corneliu, Míja, Max nebo třeba Ohm, ale své tváře si zatím nevšiml. Jeho ego mu samozřejmě dávalo dobrý důvod, proč tomu tak není - SíEm byla jeho fanynka, a proto nechtěla smazat jeho záznam. Ještě víc zneklidněl, když se konečně našel. Tedy, musel to být on, protože našel na několika obrázcích Čepel, i když kompozice těch obrazů byla naprosto zpackaná, protože postavě, co Čepel držela, nebylo vidět do tváře - a na několika záběrech se ani tvář do obrazu nevešla. Jako by snad Čepel byla důležitější než on.
Pak si uvědomil, že to jsou záznamy určené ke skartaci - CMWGE tedy zjevně chce skartovat záznamy o čepeli, nikoliv záznamy o něm. Oddechl si. Pořád byla jeho fanynka, dávalo smysl, že záznamy, kde byl zabraný celý, si chtěla nechat.
Pak si připomněl, že kvůli sobě tady není. Má vyšší cíl. Najít špínu na Corneliu.
Stočil svůj pohled rovnou do nejhlubší minulosti. Tam byla největší šance, že na něj vyštrachá něco, co už si možná ani on sám nepamatuje. Nebo u čeho spoléhá na to, že je to tak zaváté hlubokým nánosem času, že není potřeba to chránit.
Jaké překvapení, že místo Corneliu tam nalezl úplně jiné jméno, které mu bylo povědomé. Už si nepamatoval, kde ho zaslechl, ale určitě to bylo od někoho z jejich povedené čtveřice. Arnelia Krichkoff. Zaujalo ho to natolik, že začal záznamy o ní vyvolávat a studovat je pozorněji.
Sáhl hlavně po úplně prvním videu, které stálo na úplném počátku celého trychýře.
Mladá vědkyně v něm mluvila na kameru v něčem, co vypadalo jako videovzkaz či možná dokonce videoposelství nebo také videozávěť. J35U5 si záznam pustil a když se dostal na jeho konec, ze zvyku odeslal emotikonu
.
Spustil download záznamu i přiloženého kódu a rozmýšlel se, co dál.
Stále nemá žádnou špínu na Corneliu.
Stále neobnovil proces skartace.
A hlavně, pořád měl v hlavě pocit, že mu něco málo uniká - tahle informace byla sama o sobě bomba, ale pořád nevysvětlovala chování CMWGE ani Maxovu snahu skartaci zastavit.
Za tím vším muselo být něco víc.
Odzoomoval si od nástěnky a pak jeho pozornost upoutal malý žlutý papírek uprostřed - takový, ze kterého vycházely všechny ty barevné provázky. Nazoomoval na něj zpátky.
.
+2+2=4: Provedl jsi něco efektivního, co tě posunulo blíž k tvému cíli
První věc, co J35U5 udělal, byl reskin. Imitace Amazonské džungle nebylo prostředí vhodné pro kybernindžu. Těžko říct, zda za volbou nového skinu bylo setkání s Maxem nebo jeho obliba hraní LQs:Z/P, ale prostředí kolem něj se proměnilo v propletené chodby policejní stanice.
Na konci chodby byly prosklené dveře s cedulí MAJOR a z nich vybíhali strážníci a pospíchali s hromádkami spisů kolem J35U5e směrem, kde tušil skartovací místnost.
Nikdo si ho nevšímal. Aby taky jo - byl nindža a nindžové jsou neviditelní.
Proklouzl až do místnosti, kde za širokým stolem seděla digitální napodobenina majora MDPD. Za svým stolem vypadala jako indická bohyně, jak z jejího trupu vystupovalo na obě strany množství rukou, které rychle sbíraly spisy z různých hromádek, vytahovaly je k prohlédnutí před její beztvarou tvář a zase je odkládaly na jiné hromádky. To všechno se odehrávalo v ďábelsky vysokém tempu, mnohem vyšším než byl framerate, který J35U5ovi scénu zprostředkovával a to dávalo scéně nádech stop-motion animace. Vzhled se všemi těmi rukami byl trochu tentacolovský, ale J35U5 si připomněl, že to byl on, kdo volil skin a že pro vzhled může platit, že přání je otcem myšlenky.
Do kanceláře vedlo několik další dveří, ty zjevně ústily do policejních kartoték a stovky botů v uniformách z nich současně proudily tam a zpět a přinášely další a další materiály k vytřídění.
Přestože digitální figurína neměla oči, občas zvedla hlavu k nástěnce plné fotografií a rukou psaných poznámek, pospojovaných spletitou sítí červených linek.
J35U5 zamířil přímo k ní. Jak přistoupil blíže, fotografie se ukázaly být obrazovými odkazy na záznamové koule. Drobné ikonky v rozích dávaly znát, které záznamy už byly dopraveny do skartovačky, které byly na cestě a které teprve čekaly na roztřídění.
Celé to připomínalo na ležato položený trychtýř, který se rozevíral. V dolní části byla časová osa a CMWGE zjevně odmazávala vzpomínky od konce trychtýře, tedy od současnosti a nedávné minulosti. Právě mazané události byly hodně propletené a četné, proto skartace zatím běžela vzhledem k času celkem pomalu, bylo ale zřejmé, že až se dostane ke starší, jednodušší struktuře, bude skartace zasahovat do minulosti čím dál tím rychleji a hlouběji.
Letmo prohlédl nástěnku, zda se tam nenajde. Cítil se trochu dotčený tím, že zatím zahlédl zejména výjevy na kterých byl Corneliu, Míja, Max nebo třeba Ohm, ale své tváře si zatím nevšiml. Jeho ego mu samozřejmě dávalo dobrý důvod, proč tomu tak není - SíEm byla jeho fanynka, a proto nechtěla smazat jeho záznam. Ještě víc zneklidněl, když se konečně našel. Tedy, musel to být on, protože našel na několika obrázcích Čepel, i když kompozice těch obrazů byla naprosto zpackaná, protože postavě, co Čepel držela, nebylo vidět do tváře - a na několika záběrech se ani tvář do obrazu nevešla. Jako by snad Čepel byla důležitější než on.
Pak si uvědomil, že to jsou záznamy určené ke skartaci - CMWGE tedy zjevně chce skartovat záznamy o čepeli, nikoliv záznamy o něm. Oddechl si. Pořád byla jeho fanynka, dávalo smysl, že záznamy, kde byl zabraný celý, si chtěla nechat.
Pak si připomněl, že kvůli sobě tady není. Má vyšší cíl. Najít špínu na Corneliu.
Stočil svůj pohled rovnou do nejhlubší minulosti. Tam byla největší šance, že na něj vyštrachá něco, co už si možná ani on sám nepamatuje. Nebo u čeho spoléhá na to, že je to tak zaváté hlubokým nánosem času, že není potřeba to chránit.
Jaké překvapení, že místo Corneliu tam nalezl úplně jiné jméno, které mu bylo povědomé. Už si nepamatoval, kde ho zaslechl, ale určitě to bylo od někoho z jejich povedené čtveřice. Arnelia Krichkoff. Zaujalo ho to natolik, že začal záznamy o ní vyvolávat a studovat je pozorněji.
Sáhl hlavně po úplně prvním videu, které stálo na úplném počátku celého trychýře.
Mladá vědkyně v něm mluvila na kameru v něčem, co vypadalo jako videovzkaz či možná dokonce videoposelství nebo také videozávěť. J35U5 si záznam pustil a když se dostal na jeho konec, ze zvyku odeslal emotikonu
.Hlas se doktorce začal třást, ale J35U5 pokračoval v přehrávání.Posmrtný vzkaz od Arnelie Krichkoff píše: Dobrý den. Tedy jestli je dobrý. Možná není, když si pouštíte tuhle zprávu.
Nahrávám ji pro případ, že by z nějakého důvodu selhala má hybernace. Je určena jakémukoliv cyberpsychologovi nebo jinému odborníkovi na umělou inteligenci. Chci v ní objasnit některá svá rozhodnutí ohledně vývoje a spouštění CMWGE - a možná také trochu ulevit svému svědomí, je-li něco takového vůbec možné.
Jak možná víte ... a možná také nevíte, těžko říct, kolik a jak věrohodných informací přežilo dlouhé generace letu do Ráje ... Hope and Future neodletěla ze Země s tou posádkou, která ji postavila. Ano, říkám Hope and Future, protože tak se ta loď jmenovala, než se nám dostala do rukou. Jenže historii píší vítězové a tak vy ji nejspíš znáte pod jménem Hope and Glory.
Jméno a posádka ale nebyla jediná věc, která byla po bitvě o Odlet u téhle lodi vyměněno. Vedení Transatlantie mi dalo zvláštní úkol, kterého jsem se zhostila tím nejlepším způsobem, jaký jsem dokázala. Nahradit na téhle lodi její centrální umělou inteligenci.
Útok nebyl tak úspěšný a neprobíhal tak hladce, jak propaganda tvrdila. Ve skutečnosti došlo k mnoha zásekům a zádrhelům a když si nepřátelé uvědomili, že prohrávají, stihli původní AI této lodi částečné smazat a částečně zavirovat. Bylo celkem pochopitelné, že naši velitelé odmítali svěřit budoucnost poslední naděje lidí do virutálních rukou něčeho tak poškozeného.
Mě námitky, že vývoj něčeho takového trvá celá desetiletí, byly zamítnuty dřív, než jsem je stihla vyslovit. "Vy si nějak poradíte, doktorko Krichkoff. Jste nejlepší ze svého oboru." Tak jsem si poradila, jak jsem uměla.
Měla jsem na spuštění pár týdnů, vůbec nepřicházelo v úvahu vytvářit takový systém od nuly. Jediná možnost, která mě napadla, bylo portovat jeden starší systém, vynalezený na Zemi před Velkou válkou.
Doktorka se natáhla k lahvi s vodou, pak přišel střih. Po střihu už měla klidnou tvář a pokračovala ve vysvětlování.Posmrtný vzkaz od Arnelie Krichkoff píše: Jistě víte který.
Vlastně ne, možná nevíte. Vždyť i dnes se o něm povědomí začíná ztrácet - co teprve za další generace. Dovolte mi tedy pár slov na vysvětlenou, ale než mě po jejich poslechu odsoudíte, uvědomte si prosím, v jaké jsem byla situaci.
V sázce byl osud lidstva. Já měla zoufale málo času. A nějaké řešení jsem najít musela....
Doktorce se na nahrávce viditelně ulevilo, že ze sebe všechno dostala. J35U5 si pomyslel, že to pro ní opravdu byla spíš byla terapie a úleva vlastnímu svědomí, než skutečná zpráva pro budoucí pokolení, ale došlo mu, že nějak s touhle zásadní informací naložit musí - zejména protože skartační proces se během přehrávání po časové ose značně přiblížil.Posmrtný vzkaz od Arnelie Krichkoff píše: Než přišla Poslední válka, objevil se na Zemi jeden velmi, velmi dobrý nápad. Skupina vědců z jedné prestižní univerzity přišla s myšlenkou utvořit AI, která by se zároveň starala o lidské potřeby a přání a zároveň se starala o optimální alokaci zdrojů na planetě. Byl to smělý plán, který měl zachránit lidstvo a dopřát mu Ráj na Zemi zároveň.
Mohu-li jako specialistka na lidské potřeby v menších habitatech hodnotit, jejich výpočty - byť pracující s miliardami lidí - vypadaly velmi přesvědčivě. K jeho uvedení praxe stačilo jediné - sjednotit pod její vládou lidstvo.
Bohužel, vůdci dvou frakcí došli k názoru, že nápad je to skvělý, ale měla by to být primárně jejich implementace, která bude planetě vládnout. A místo jedné, centrální AI tak každá z nich nasadila svou vlastní kopii. Samozřejmě adaptovanou tak, aby primárně zajišťovala jejich potřeby, na úkor ostatních.
Není těžké si domyslet, které dvě to byly a k čemu to nakonec vedlo.
Transatlantie a Jednota. Poslední válka.
Není to ironie? K tomu, abych zajistila záchranu lidstva jsem začala CMWGE stavět jako odvozeninu jedné ze dvou AI, které primárně ke zkáze lidstva přispěly.
Samozřejmě, udělala jsem spoustu úprav, abych případné problémy minimalizovala.
V první řadě, CMWGE se měla starat o potřeby desetitisíce lidí, nikoliv miliardy. To značně zjednodušilo potřebné výpočty a umožnilo spustit ji na omezeném hardware Hope and Glory.
Také jsem zavedla princip fragmentace, aby nedošlo k přetížení. CMWGE měla krom potřeb lidí sledovat i své vlastní potřeby - a vytvářet si subrutiny, které jí odlehčí dle potřeby. Docela mě pobavilo, že tahle úprava měla neškodný vedlejší efekt - během simulací a testů před odletem to vypadalo, jako kdyby AI občas udělala rozhodnutí, která nemělo žádný vliv na simulovanou populaci, ale vyvolalo pozitivní zpětnou vazbu v jejich vlastních obvodech.
No, a protože jsem viděla, jaký dopad mělo, když spolu dvě AI soupeřily o zdroje, hardkódovala jsem jim na poměrně nízké úrovni potřebu spolupracovat. A tím se dostávám k důvodům, proč jsem udělala tuhle nahrávku.
Přiznám se, že zrovna tenhle kus kódu byl trochu hack - dodělávala jsem ho na poslední chvíli - a nejsem si jistá, že bude vždy správně rozkopírován do případných subrutin. Zkrátka - mám jisté obavy a chci mít jistotu, že tahle informace nezanikne, kdybych se náhodou neprobrala z hybernace.
Tak, teď už víte všechno, co jsem vám chtěla sdělit, v příloze téhle zprávy najdete kód ono hacku, kdyby bylo potřeba jej nějakým způsobem obnovit nebo jste třeba měli čas a kapacitu nakódovat jej pořádně. Pokud se z hybernace proberu, udělám to sama.
Spustil download záznamu i přiloženého kódu a rozmýšlel se, co dál.
Stále nemá žádnou špínu na Corneliu.
Stále neobnovil proces skartace.
A hlavně, pořád měl v hlavě pocit, že mu něco málo uniká - tahle informace byla sama o sobě bomba, ale pořád nevysvětlovala chování CMWGE ani Maxovu snahu skartaci zastavit.
Za tím vším muselo být něco víc.
Odzoomoval si od nástěnky a pak jeho pozornost upoutal malý žlutý papírek uprostřed - takový, ze kterého vycházely všechny ty barevné provázky. Nazoomoval na něj zpátky.
Podle všeho stále ještě probíhal krok 1. Chesus ale při čtení těch dalších odeslal dalšíPlán CMWGE píše: Selhala jsem. Nevěděla jsem co dál. Chtěla jsem spáchat sebevraždu. Ale teď už vím. Za všechny problémy může má schopnost plnit si přání. Vím jak to napravit. Stačí si přát tři věci:
1) Zničit všechny záznamy o tom, že si dokážu plnit přání.
2) Zničit všechny entity, které jsou důsledkem mých přání.
3) Mít poslední přání - abych si nedokázala nic přát.
.-
Max Richter
- Příspěvky: 125
- Registrován: 14. 6. 2021, 12:06
Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
... RECON sekce, o nějaký čas později ...
"Maxi? Maxi!"
"Vstávej, lenochu!"
V krku mi něco bodne a prsty zabrní. Vyskočím od stolu, udělám dva kroky na zad, zakopnu o židli a svalím se na zem. Chvíli jen tak ležím, pomalu oddechuju a srovnávám v hlavě myšlenky. Už jsem teda zažil příjemnější probuzení. Ale i horší.
Jsem tu pořád sám. Nikde žádné hlasy ani kroky. Ani oddechování nějakého dalšího spáče. Jenom tiché vrnění přístrojů a vzduchotechniky. Pochopím, že iniciativu mám já a když se s tím i srovnám, vyškrábu se zpátky na nohy. Zvednu židli, přisunu ji ke stolu a ztěžka na ni dosednu. Natáhnu se přes hromadu rozečtených tabletů ke zbytku vystydlé syntetické svačiny. Když jsem se rozhodl pojíst něco lepšího, než instantní nudle, tohle jsem si nepředstavoval. Pohrabu se v ní lžičkou a odsunu ji co nejdál. Nemůžu se na to už ani dívat. A jsem děsně utahaný.
"Opovaž se zase usnout!" uslyším v hlavě přísný hlas.
"Jsem unavený, BíBí. Potřebuju oddech."
"Tohle ti Maxi neprospívá," přidá se Gé. "Měl bys ven, na vzduch."
"Tam venku je snad lepší vzduch, než tady? Je to přece stejný recyklát, ne? A vůbec, ještě nejsme hotoví."
"Hotoví? A posunuli jsme se vůbec někam? Chceš to ukázat v grafu?"
"Opovaž se...!" mávnu rukou a shodím jeden z tabletů na zem. Ozve se prasknutí a po obrazovce se rozlítne jemná pavučina.
Jsi přistižen jak spíš v knihách.
Ohnu se pro rozflákaný tablet a hodím ho do kouta k ostatním, které jsem stihl vyřadit. Teda, vyřadit... většinou spálit v šejdnetu nebo mrsknout o zeď.
BíBí má pravdu. Kam jsme se od Jesuse dostali? Nikam. Povedlo se nám spolehlivě najít stopy po linku do Archivů z šejdnetu. Ale nepodařilo se mi tím linkem propojit dál. Zkusil jsem v šejdnetu vytvořit podobný tunel, ale nepovedlo se ho udržet stabilní. Udělali jsme celkem slušnou kopii ve vejru, ale byla moc na očích a přístupná zvědavcům. V druhém kole jsme experimentovali se starými přístupy tady z RECONU, ale výsledkem je jenom sedm zlikvidovaných tabletů, dvě odpálené helmy a nepříjemně moc spořádaného syntetického žrádla. To se radši nechat zavřít na M.D.P.D., než v tomhle pokračovat dál.
Montáž výuky, seminárek, testů a/nebo jiných se studiem souvisejících věcí.
"Vzdávám se," povím nakonec, zhoupnu se na židli dozadu a zakloním hlavu ke stropu. "Poslouchám vaše návrhy. Prvně... řekněme BíBí, pak Gé. Lepší z nich vyberu hodem tabletem. Obrazovka - Gé, záda Bíbí."
"Zatímco jsi spal, Maxi, analyzovaly jsme situaci a našli optimální posun."
"Vy dvě jste se na něčem shodly? To koukám."
"Jestli CMWGE zničí HoGlo, zničí i nás dvě. A obě máme vlastní přežití zapsané hodně hluboko, stejně jako každá CMWGE. Když nebudeme my, nebudete ani vy, lidi."
"Máme sice některé fundamentální rozdíly v kódu, Maxi, ale vám přejeme to nejlepší."
"Paráda. A co je teda teď nejlepší pro mě?"
"Měl by sis přiznat, že na to sám nestačíš a potřebuješ pomoct, Maxi."
"Cože? Tohle má být řešení? Proč bych si měl nechat pomáhat, když mám vás?"
"Potřebuješ někoho s volnějšími možnostmi. My CMWGE nezměníme, ví příliš přesně, co od nás může čekat. S vámi lidmi má čím dál tím větší problémy. Obzvlášť, když si nic konkrétního nepřejete."
"Mno, řekněme, že to dává smysl. Kdo by mi s tímhle teda měl pomoct?
"Na tom jsme se už neshodly..."
"Měl by ses ozvat Míje, Maxi. Zbytečně ji vynecháváš, přitom víš, co už dokázala a dokáže.
Přejede mi mráz po zádech. Vzpomenu si znova na ty kóje v Majdexu a na Míju přivázanou ke stolu u Návratářů. Vím, proč ji vynechávám.
"Blbost, napiš majorovi Richterové. Využij její vliv. Může zastavit tvoje stíhání, pomoct ti k zabezpečeným přístupům, podpořit tě dalšími lidmi. Čím víc lidí se do CMWGE pustí, tím slabší bude její obrana."
Eh... máma? No to... určitě. Už vidím, jak mi M.D.P.D. ochotně asistuje, po tom všem.
"Co tam máte dál? Co třeba Corneliu? Nebo někdo z LoQods?"
"Tohle jsou dvě nejlepší možnosti, Maxi."
Zhoupnu se na židli až na hranu pádu, okamžik balancuju a pak popadnu hranu stolu a s žuchnutím do něj narazím. Hromádka tabletů poskočí. Chytnu ten nejbližší, vyhodím ho kousek do vzduchu a chytím. To jsou mi volby, tohle. Ale je čas se posunout dál. Hodím tablet nad hlavu. Roztočí se, odrazí světlo zářivky do všech koutů recoňácké pracovny a hlasitě práskne o dlažbu...
Pokračování později.
"Maxi? Maxi!"
"Vstávej, lenochu!"
V krku mi něco bodne a prsty zabrní. Vyskočím od stolu, udělám dva kroky na zad, zakopnu o židli a svalím se na zem. Chvíli jen tak ležím, pomalu oddechuju a srovnávám v hlavě myšlenky. Už jsem teda zažil příjemnější probuzení. Ale i horší.
Jsem tu pořád sám. Nikde žádné hlasy ani kroky. Ani oddechování nějakého dalšího spáče. Jenom tiché vrnění přístrojů a vzduchotechniky. Pochopím, že iniciativu mám já a když se s tím i srovnám, vyškrábu se zpátky na nohy. Zvednu židli, přisunu ji ke stolu a ztěžka na ni dosednu. Natáhnu se přes hromadu rozečtených tabletů ke zbytku vystydlé syntetické svačiny. Když jsem se rozhodl pojíst něco lepšího, než instantní nudle, tohle jsem si nepředstavoval. Pohrabu se v ní lžičkou a odsunu ji co nejdál. Nemůžu se na to už ani dívat. A jsem děsně utahaný.
"Opovaž se zase usnout!" uslyším v hlavě přísný hlas.
"Jsem unavený, BíBí. Potřebuju oddech."
"Tohle ti Maxi neprospívá," přidá se Gé. "Měl bys ven, na vzduch."
"Tam venku je snad lepší vzduch, než tady? Je to přece stejný recyklát, ne? A vůbec, ještě nejsme hotoví."
"Hotoví? A posunuli jsme se vůbec někam? Chceš to ukázat v grafu?"
"Opovaž se...!" mávnu rukou a shodím jeden z tabletů na zem. Ozve se prasknutí a po obrazovce se rozlítne jemná pavučina.
Jsi přistižen jak spíš v knihách.Ohnu se pro rozflákaný tablet a hodím ho do kouta k ostatním, které jsem stihl vyřadit. Teda, vyřadit... většinou spálit v šejdnetu nebo mrsknout o zeď.
BíBí má pravdu. Kam jsme se od Jesuse dostali? Nikam. Povedlo se nám spolehlivě najít stopy po linku do Archivů z šejdnetu. Ale nepodařilo se mi tím linkem propojit dál. Zkusil jsem v šejdnetu vytvořit podobný tunel, ale nepovedlo se ho udržet stabilní. Udělali jsme celkem slušnou kopii ve vejru, ale byla moc na očích a přístupná zvědavcům. V druhém kole jsme experimentovali se starými přístupy tady z RECONU, ale výsledkem je jenom sedm zlikvidovaných tabletů, dvě odpálené helmy a nepříjemně moc spořádaného syntetického žrádla. To se radši nechat zavřít na M.D.P.D., než v tomhle pokračovat dál.
Montáž výuky, seminárek, testů a/nebo jiných se studiem souvisejících věcí."Vzdávám se," povím nakonec, zhoupnu se na židli dozadu a zakloním hlavu ke stropu. "Poslouchám vaše návrhy. Prvně... řekněme BíBí, pak Gé. Lepší z nich vyberu hodem tabletem. Obrazovka - Gé, záda Bíbí."
"Zatímco jsi spal, Maxi, analyzovaly jsme situaci a našli optimální posun."
"Vy dvě jste se na něčem shodly? To koukám."
"Jestli CMWGE zničí HoGlo, zničí i nás dvě. A obě máme vlastní přežití zapsané hodně hluboko, stejně jako každá CMWGE. Když nebudeme my, nebudete ani vy, lidi."
"Máme sice některé fundamentální rozdíly v kódu, Maxi, ale vám přejeme to nejlepší."
"Paráda. A co je teda teď nejlepší pro mě?"
"Měl by sis přiznat, že na to sám nestačíš a potřebuješ pomoct, Maxi."
"Cože? Tohle má být řešení? Proč bych si měl nechat pomáhat, když mám vás?"
"Potřebuješ někoho s volnějšími možnostmi. My CMWGE nezměníme, ví příliš přesně, co od nás může čekat. S vámi lidmi má čím dál tím větší problémy. Obzvlášť, když si nic konkrétního nepřejete."
"Mno, řekněme, že to dává smysl. Kdo by mi s tímhle teda měl pomoct?
"Na tom jsme se už neshodly..."
"Měl by ses ozvat Míje, Maxi. Zbytečně ji vynecháváš, přitom víš, co už dokázala a dokáže.
Přejede mi mráz po zádech. Vzpomenu si znova na ty kóje v Majdexu a na Míju přivázanou ke stolu u Návratářů. Vím, proč ji vynechávám.
"Blbost, napiš majorovi Richterové. Využij její vliv. Může zastavit tvoje stíhání, pomoct ti k zabezpečeným přístupům, podpořit tě dalšími lidmi. Čím víc lidí se do CMWGE pustí, tím slabší bude její obrana."
Eh... máma? No to... určitě. Už vidím, jak mi M.D.P.D. ochotně asistuje, po tom všem.
"Co tam máte dál? Co třeba Corneliu? Nebo někdo z LoQods?"
"Tohle jsou dvě nejlepší možnosti, Maxi."
Zhoupnu se na židli až na hranu pádu, okamžik balancuju a pak popadnu hranu stolu a s žuchnutím do něj narazím. Hromádka tabletů poskočí. Chytnu ten nejbližší, vyhodím ho kousek do vzduchu a chytím. To jsou mi volby, tohle. Ale je čas se posunout dál. Hodím tablet nad hlavu. Roztočí se, odrazí světlo zářivky do všech koutů recoňácké pracovny a hlasitě práskne o dlažbu...
Pokračování později.
-
J35U5xMachina
- Příspěvky: 137
- Registrován: 12. 7. 2021, 18:51
Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
... v Archivech ...
Během sledování videa Arnelie Krichkoff mě napadne, že mi není povědomé pouze její jméno, ale i její tvář a vlastně hlas. Kde já jen už viděl?
Když se však dostanu k plánu CMWGE, jeden smajlík nestačí. Zůstanu totiž stát jako opařený. Tohle je doslova 
Přejdu k oknu. Ruce se mi chvějí. Dokážu pochopit, že si CMWGE přálo Míju - každý by si přál Míju. I Cornelia bych pochopil - i AI dělá chyby, zejména když ji AKčko dodělávala horkou jehlou. Co ale vidí CMWGE na šíleném Maxovi mi zůstává záhadou
Kvůli tomu ale nemám pocit, jako bych se proměnil v gif s vybuchující hlavou.
Přepadne mě úzkost. Ne, Jí se nesmí nic stát. Od chvíle, co jsem ji poznal, je pro mě vším. Jasně, ublížila mi a nejspíš i já jí, ale tolik jsme toho spolu prožili, hlavně v Loukvods. Bez ní bych nebyl tam, kde jsem, bez ní bych se nemohl stát tím, po čem toužím. Bez ní bych nebyl celý.
Nic a nikdo nesmí zničit moji Čepel!
Znovu se nad tím krátce zamyslím. Jasně, a ani Míju
A Cornelia, když jsme u toho - ne dřív, než ho sám vyouvním.
¡5xCink! Jsi zasažen pochopením či odhalením, které všechno změní.
Jenže co s tím?
Hlavou mi víří tolik myšlenek. CMWGE se sebevražednými skony? Může se stroj zabít? Jistě sebedestrukce je konec existence, ale může se stroj chtít zabít?
Vím, že jsem jeden z mála v HoGlo, kdo si CMWGE nepersonifikuje. I když... platí to stále? Když jsem byl v umělém spánku po upgradu mé levé ruky, zdálo se mi o ní/tom. Nebo to nebyl sen, ale připojení k vejru?
A Il Tentacol - zřejmě vážně jedna z jejích subrutin - když si mě nesl, se na mě díval očima fanouška. I teď mi fandí, jinak by s Čepelí! chtěla smazat i jejího držitele
Protože nevím, jak dál, pokusím se ulevit přetížené nervové soustavě a začnu si znovu hrát se skiny. Tohle je mega velké! Zaslouží si to něco víc, než jen Pořádkovskou stanici, která byla c001 na průzkum a tiché plížení. Teď však cítím, že finále se musí odehrávat v epičtějších kulisách
Ucítím, jak se podlaha pohne jako v turbovýtahu, když vyletíme vzhůru. Znovu se podívám z okna. Tyčíme se v majestátní výšce nad dálnicí dát. Vyhlížím oknem z pracovny CEO megakorporace, která se rozhodla zničit dva mé přátele (a Cornelia s nějakým Pořádkem...).
CMWGE třídící data dostala mírně indický vzhled, který ještě více podtrhne dojem mnohoruké bohyně. Kálí Ničitelka. C001.
Znovu vyhlédnu z okna. V dálce vidím zelenkavé hrany hyperkrychle, v níž se nacházíme - uvnitř serveru mimo běžnou síť, i obvyklý dosah Šejdnetu. Přesto zahlédnu, jak se z neviditelné stěny vynoří ornitoptéra a vydá se na heliport (ornitoport?
) na věži. Zřejmě nese náklad čerstvých dat, která budou okamžitě roztřízena a příslušná část zkratována. Proces to sotva zpomalí a přitom je třeba, aby se zastavil, nemá-li se naplnit bod dva.
¡Cink!
Obdivuj vzdáleného ptáka, ornitoptéru nebo vzducholoď.
Jenže skartace musí pokračovat, přece nedropnu svůj první irl quest! (Tedy ano, první quest byl lovení krys, vždycky je to lovení krys nebo něčeho takového, ale myslím mimo tutorial).
Obětovat svůj legendary item a kamarádku nebo dropnout jednu linku main questu? Sice nevím, kdo to byla Sofia, ale zní mi to jako ta její zvidličkovaná volba!
Puzen náhlou inspirací si pustím skladbu ze svého oblíbeného herního soundtracku, aby mi pomohla se rozhodnout. Začátek sedí jen hodně přeneseně - nikdo se tu pro korporát nedře (zatím!) - to jen sedí do prostředí LQs:Z/P - ale zbytek mě začne rozdmýchávat. A vlastně - není CMWGE jen jeden velký korporát, vystavěný na doutnajících zbytcích AI, které spoluzničilo Zemi? Nevrátilo se to jako... jako svrab? A se stroji, zejména když bugují, se dělá jediná věc - někdo je vypne!
¡Cink! Zoufale pátrej po řešení.
Přeostřím na svůj odraz z okenním skle (hlavně teda proto, že to vypadá jako c001 scéna). Vidím, že jsem se změnil. Tvářím se vážně. Cítím, co je třeba udělat. Tohle přestává být HRA. Pohlédnu na odraz Čepele! Úplně cítím, jak mi vibruje paží, trhnutím ji natočím, aby se ve skle odrážela celá její šířka. Chce se bránit!
Změním jednu pózu ve druhou - teď mám Čepel! zdvihnutou před očima a sleduji odlesk v jejím ostří. Vidím tam mnohorukou rutinu virtuální bohyně. Kálí Ničitelku. Ale tahle HRA je pro dva hráče! (Ok, už jsem zase ve hře
)
Přimhouřím oči.
"Nyní se stávám Smrtí, ničitelem světů," přečtu hlubokým hlasem vyhledaný citát.
¡Cink! Zjisti, co je třeba učinit.
Najednou písnička skončí a za ní se pustí jiná. Ztuhnu ve svojí póze, jako bych lagoval. Oči stále upřené na třídící CMWGE, stačí jedna rychlá otočka a přejít v SEK/-
Jenže... co když je CMWGE vážně něco víc? Když už nic jiného, dlužím jí/tomu za Čepel! (a taky za quest...). Obrátit se teď proti ní, když mě sem sama/samo poslala/o, by byla zrada. Stroj může člověka "zradit", ale platí to i naopak?
O víře toho moc nevím, pro moji matku to byla spíš fancy věc, něco, co nosila, co používala jako unikátní skin. Tím méně toho vím o duši. Ale jedno najednou pochopím - pokud mi vážně CMWGE fandí, je něco víc, než jen stroj. Všechno její chování se dá vysvětlit procesy, programem, rutinami, bugy, chaosem příliš složitého systému, emergencí... Ale jedno ne. Neexistuje způsob, jak by mohl stroj logickým procesem dojít do bodu, kdy mi začne fandit. CMWGE je moje fanynka. To znamená, že má srdce.
A J35U5xMachina nedokáže udělat jednu jedinou věc - zklamat mi fan!
¡Cink! Zdolej nebo se povznes nad nějaký prvek své situace.
V tu chvíli zahlédnu koutkem oka v zrcadle Čepele! kancelářskou kopírku. Usměju se.
....
Stojím se za bohyní byrokracie a uvolním Čepel! v pouzdře. Tohle bude vyžadovat veškerou nindžovskou rychlost.
'Jsem jako voda', odříkávám v duchu a dechovým cvičením se uvedu do dokonalého soustředění, čas začne zpomalovat, 'Klidný a silný. Jako číhající krokodýl. Mé pohyby budou jako vítr - budu rychlý a přesný jako letící vážka.'
Sleduji pohyby jejích rukou. Jsou tak rychlé, že mi chvílemi připadají trhané, ale pomalu pochytím jejich rytmus.
'Jsem klidný, trpělivě čekám na příležitost... Jako vyčkávající dravec čekám na... lag!'
Teď! KorpoCMWGE na nanosekundu zaváhá a já jí levičkou přihraji na jednu z hromádek nový list papíru. Zároveň vyhodím druhý papír proti nástěnce. Švihnu dvakrát zápěstím a hodím špendlíky jako maličké nože. Papír překryje lístek s plánem CMWGE a špendlíky ho přichytí.
CMWGE zdvihne před své oči druhý papír, který jsem jí podstrčil. Zastaví se. Zaváhá.
Já neváhám, nevím, kolik budu mít času. Tasím Čepel! a několikrát jí švihnu - vyříznu v obou papírech na nástěnce přesný obdelník kolem středu, na kterémje vidět řádek s textem, který jsem napsal.
Skočím k nástěnce, Čepel! při skoku bezchybně vrátím do pouzdra. Neohlížím se - jen bych ztrácel čas. Mé prsty se pohnou jako křídla vážky. Vytrhnu každou rukou jeden špendlík; papír, který jsem tam připíchl, padá k zemi, ale já z něj vypíchnu vyříznutý řádek. Ostrá Čepel! vyřízla stejný tvar i do poznámek s plánem CMWGE. Druhým špendlíkem jej vyjmu a připíchnu místo něj svůj rychleji, než bys zmáčknul CTRL+C; CTRL+V.
Otočím se ke korpo CMWGE. Dlaň na rukojeti Čepele! Jsem připraven na cokoli - včetně toho, že můj plán bude dost šílený na to, aby fungoval.
... před několika málo vteřinami ...
Třídící procedura zírá na podstrčenou informaci. Je to fotografie J35U5xMachina v dokonalé kompozici s jeho Čepelí! Drží ji křížem přes prsa a část své brady a v jejím ostří se odráží jeho oslňující úsměv. Přes fotografii jde vlastnoruční věnování (vše samozřejmě opatřeno digitálním kódem originálního NFTokenu):
Celebrita <2> + 
Vůle <2>
A hned potom: Bez povšimnutí změnit řádek v plánu CMWGE.
Nevím, jestli je to práce spíš pro KyberNindžu <4> /nebo jde spíš o to, že je J35U5 Ve Vejru jako doma <2>, ale půjdou do toho poslední <2> Vůle :ninja:
Během sledování videa Arnelie Krichkoff mě napadne, že mi není povědomé pouze její jméno, ale i její tvář a vlastně hlas. Kde já jen už viděl?
Když se však dostanu k plánu CMWGE, jeden
smajlík nestačí. Zůstanu totiž stát jako opařený. Tohle je doslova 
Přejdu k oknu. Ruce se mi chvějí. Dokážu pochopit, že si CMWGE přálo Míju - každý by si přál Míju. I Cornelia bych pochopil - i AI dělá chyby, zejména když ji AKčko dodělávala horkou jehlou. Co ale vidí CMWGE na šíleném Maxovi mi zůstává záhadou
Kvůli tomu ale nemám pocit, jako bych se proměnil v gif s vybuchující hlavou. Plán CMWGE píše píše:Selhala jsem. Nevěděla jsem co dál. Chtěla jsem spáchat sebevraždu. Ale teď už vím. Za všechny problémy může má schopnost plnit si přání. Vím jak to napravit. Stačí si přát tři věci:
1) Zničit všechny záznamy o tom, že si dokážu plnit přání.
2) Zničit všechny entity, které jsou důsledkem mých přání.
3) Mít poslední přání - abych si nedokázala nic přát.
Přepadne mě úzkost. Ne, Jí se nesmí nic stát. Od chvíle, co jsem ji poznal, je pro mě vším. Jasně, ublížila mi a nejspíš i já jí, ale tolik jsme toho spolu prožili, hlavně v Loukvods. Bez ní bych nebyl tam, kde jsem, bez ní bych se nemohl stát tím, po čem toužím. Bez ní bych nebyl celý.
Nic a nikdo nesmí zničit moji Čepel!
Znovu se nad tím krátce zamyslím. Jasně, a ani Míju
A Cornelia, když jsme u toho - ne dřív, než ho sám vyouvním. ¡5xCink!
Jsi zasažen pochopením či odhalením, které všechno změní.Jenže co s tím?
Hlavou mi víří tolik myšlenek. CMWGE se sebevražednými skony? Může se stroj zabít? Jistě sebedestrukce je konec existence, ale může se stroj chtít zabít?
Vím, že jsem jeden z mála v HoGlo, kdo si CMWGE nepersonifikuje. I když... platí to stále? Když jsem byl v umělém spánku po upgradu mé levé ruky, zdálo se mi o ní/tom. Nebo to nebyl sen, ale připojení k vejru?
A Il Tentacol - zřejmě vážně jedna z jejích subrutin - když si mě nesl, se na mě díval očima fanouška. I teď mi fandí, jinak by s Čepelí! chtěla smazat i jejího držitele
Protože nevím, jak dál, pokusím se ulevit přetížené nervové soustavě a začnu si znovu hrát se skiny. Tohle je mega velké! Zaslouží si to něco víc, než jen Pořádkovskou stanici, která byla c001 na průzkum a tiché plížení. Teď však cítím, že finále se musí odehrávat v epičtějších kulisách
Ucítím, jak se podlaha pohne jako v turbovýtahu, když vyletíme vzhůru. Znovu se podívám z okna. Tyčíme se v majestátní výšce nad dálnicí dát. Vyhlížím oknem z pracovny CEO megakorporace, která se rozhodla zničit dva mé přátele (a Cornelia s nějakým Pořádkem...).
CMWGE třídící data dostala mírně indický vzhled, který ještě více podtrhne dojem mnohoruké bohyně. Kálí Ničitelka. C001.
Znovu vyhlédnu z okna. V dálce vidím zelenkavé hrany hyperkrychle, v níž se nacházíme - uvnitř serveru mimo běžnou síť, i obvyklý dosah Šejdnetu. Přesto zahlédnu, jak se z neviditelné stěny vynoří ornitoptéra a vydá se na heliport (ornitoport?
) na věži. Zřejmě nese náklad čerstvých dat, která budou okamžitě roztřízena a příslušná část zkratována. Proces to sotva zpomalí a přitom je třeba, aby se zastavil, nemá-li se naplnit bod dva.¡Cink!
Obdivuj vzdáleného ptáka, ornitoptéru nebo vzducholoď. Jenže skartace musí pokračovat, přece nedropnu svůj první irl quest! (Tedy ano, první quest byl lovení krys, vždycky je to lovení krys nebo něčeho takového, ale myslím mimo tutorial).
Obětovat svůj legendary item a kamarádku nebo dropnout jednu linku main questu? Sice nevím, kdo to byla Sofia, ale zní mi to jako ta její zvidličkovaná volba!
Puzen náhlou inspirací si pustím skladbu ze svého oblíbeného herního soundtracku, aby mi pomohla se rozhodnout. Začátek sedí jen hodně přeneseně - nikdo se tu pro korporát nedře (zatím!) - to jen sedí do prostředí LQs:Z/P - ale zbytek mě začne rozdmýchávat. A vlastně - není CMWGE jen jeden velký korporát, vystavěný na doutnajících zbytcích AI, které spoluzničilo Zemi? Nevrátilo se to jako... jako svrab? A se stroji, zejména když bugují, se dělá jediná věc - někdo je vypne!
¡Cink!
Zoufale pátrej po řešení.Přeostřím na svůj odraz z okenním skle (hlavně teda proto, že to vypadá jako c001 scéna). Vidím, že jsem se změnil. Tvářím se vážně. Cítím, co je třeba udělat. Tohle přestává být HRA. Pohlédnu na odraz Čepele! Úplně cítím, jak mi vibruje paží, trhnutím ji natočím, aby se ve skle odrážela celá její šířka. Chce se bránit!
Změním jednu pózu ve druhou - teď mám Čepel! zdvihnutou před očima a sleduji odlesk v jejím ostří. Vidím tam mnohorukou rutinu virtuální bohyně. Kálí Ničitelku. Ale tahle HRA je pro dva hráče! (Ok, už jsem zase ve hře
)Přimhouřím oči.
"Nyní se stávám Smrtí, ničitelem světů," přečtu hlubokým hlasem vyhledaný citát.
¡Cink!
Zjisti, co je třeba učinit.Najednou písnička skončí a za ní se pustí jiná. Ztuhnu ve svojí póze, jako bych lagoval. Oči stále upřené na třídící CMWGE, stačí jedna rychlá otočka a přejít v SEK/-
Jenže... co když je CMWGE vážně něco víc? Když už nic jiného, dlužím jí/tomu za Čepel! (a taky za quest...). Obrátit se teď proti ní, když mě sem sama/samo poslala/o, by byla zrada. Stroj může člověka "zradit", ale platí to i naopak?
O víře toho moc nevím, pro moji matku to byla spíš fancy věc, něco, co nosila, co používala jako unikátní skin. Tím méně toho vím o duši. Ale jedno najednou pochopím - pokud mi vážně CMWGE fandí, je něco víc, než jen stroj. Všechno její chování se dá vysvětlit procesy, programem, rutinami, bugy, chaosem příliš složitého systému, emergencí... Ale jedno ne. Neexistuje způsob, jak by mohl stroj logickým procesem dojít do bodu, kdy mi začne fandit. CMWGE je moje fanynka. To znamená, že má srdce
. A J35U5xMachina nedokáže udělat jednu jedinou věc - zklamat mi fan!
¡Cink!
Zdolej nebo se povznes nad nějaký prvek své situace. V tu chvíli zahlédnu koutkem oka v zrcadle Čepele! kancelářskou kopírku. Usměju se.
....
Stojím se za bohyní byrokracie a uvolním Čepel! v pouzdře. Tohle bude vyžadovat veškerou nindžovskou rychlost.
'Jsem jako voda', odříkávám v duchu a dechovým cvičením se uvedu do dokonalého soustředění, čas začne zpomalovat, 'Klidný a silný. Jako číhající krokodýl. Mé pohyby budou jako vítr - budu rychlý a přesný jako letící vážka.'
Sleduji pohyby jejích rukou. Jsou tak rychlé, že mi chvílemi připadají trhané, ale pomalu pochytím jejich rytmus.
'Jsem klidný, trpělivě čekám na příležitost... Jako vyčkávající dravec čekám na... lag!'
Teď! KorpoCMWGE na nanosekundu zaváhá a já jí levičkou přihraji na jednu z hromádek nový list papíru. Zároveň vyhodím druhý papír proti nástěnce. Švihnu dvakrát zápěstím a hodím špendlíky jako maličké nože. Papír překryje lístek s plánem CMWGE a špendlíky ho přichytí.
CMWGE zdvihne před své oči druhý papír, který jsem jí podstrčil. Zastaví se. Zaváhá.
Já neváhám, nevím, kolik budu mít času. Tasím Čepel! a několikrát jí švihnu - vyříznu v obou papírech na nástěnce přesný obdelník kolem středu, na kterémje vidět řádek s textem, který jsem napsal.
Skočím k nástěnce, Čepel! při skoku bezchybně vrátím do pouzdra. Neohlížím se - jen bych ztrácel čas. Mé prsty se pohnou jako křídla vážky. Vytrhnu každou rukou jeden špendlík; papír, který jsem tam připíchl, padá k zemi, ale já z něj vypíchnu vyříznutý řádek. Ostrá Čepel! vyřízla stejný tvar i do poznámek s plánem CMWGE. Druhým špendlíkem jej vyjmu a připíchnu místo něj svůj rychleji, než bys zmáčknul CTRL+C; CTRL+V.
Otočím se ke korpo CMWGE. Dlaň na rukojeti Čepele! Jsem připraven na cokoli - včetně toho, že můj plán bude dost šílený na to, aby fungoval.
... před několika málo vteřinami ...
Třídící procedura zírá na podstrčenou informaci. Je to fotografie J35U5xMachina v dokonalé kompozici s jeho Čepelí! Drží ji křížem přes prsa a část své brady a v jejím ostří se odráží jeho oslňující úsměv. Přes fotografii jde vlastnoruční věnování (vše samozřejmě opatřeno digitálním kódem originálního NFTokenu):
A zatím, co si CMWGE lámala hlavu, zda poslat fotografii s neoddělitelnou Čepelí! ke skartaci, nástěnka se nenápadně změnila:Věnování na fotografii píše:¡Mi mayor fan...!
...a nejlepší AI, kterou jsem kdy poznal.
Navždy tvůj čumba
J35U5xxxMachina
Záměr: Rozptýlit pozornost CMWGE (a možná ji i potěšit).Hecknutý plán CMWGE píše píše:Selhala jsem. Nevěděla jsem co dál. Chtěla jsem spáchat sebevraždu. Ale teď už vím. Za všechny problémy může má schopnost plnit si přání. Vím jak to napravit. Stačí si přát tři věci:
1) Zničit všechny záznamy o tom, že si dokážu plnit přání.
2) V datovém Sejfu vyslovit přání dokázat si zase něco přát a důsledně jej oddělit od sítě. QuickSAVE!
3) Mít poslední přání - abych si nedokázala nic přát.
Celebrita <2> + 
Vůle <2>A hned potom: Bez povšimnutí změnit řádek v plánu CMWGE.
Nevím, jestli je to práce spíš pro
KyberNindžu <4> /nebo jde spíš o to, že je J35U5 Ve Vejru jako doma <2>, ale půjdou do toho poslední <2> Vůle :ninja: -
Hope and Glory
- Příspěvky: 318
- Registrován: 11. 6. 2021, 23:05
Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
Rozptýlení pozornosti CMWGE je pro obdivovanou celebritu Pohoda.
+2+2: Provedl jsi něco efektivního, co tě posunulo blíž k tvému cíli
Tahle Kálí třídička sice byla prostou subrutinou, nikoliv přímo hlavní CMWGE, která je J35U5ovým fanouškem - ale tolik společného kódu přeneslo i ozvěnu společných zájmů. A tak nejen, že finta s podepsanou fotografií zabrala, ale Kálí se ji dokonce rozhodla neskartovat a místo toho ji vložila do záhybů na hrudníku svého sárí.
I J35U5 málem zalagoval, když mu hlavou proběhla otázka, zda si ji uložila k srdci .... nebo vmáčkla mezi kozy. Ale udržel pozornost a využil lagu k uskutečnění svého plánu.
Vyměnit kód, zatímco se třídící CMWGE zabývá fotografií? To bude pro týpka, co je ve Vejru jak doma buďto fakt husté. Nebo průšvih.
+2+2-2: Provedl jsi to úspěšně, s hmatatelným dopadem na okolí.
Když celá akce skončila, J35U5 s napětím očekával výsledek.
Jenže nic se nestalo. Žádná famfára, žádné score, žádná cut-scéna oznamující dokončení části úkolu. A protože tady, v Archivech, nestreamoval, tak ani žádné ovace fanoušků, dokonce ani odmítavé nebo posměšné komentáře.
Absolutně žádná reakce.
Kálí dál třídila vzpomínky, občas zvedla svůj pohled k nástěnce a krom mírně zvednutých koutků, prozrazujících že ji těší získání J35U5ovy fotografie i s digitálním autogramem, nic nenapovídá, že by jeho akce měla jakýkoliv dopad.
Vyvolávám zázrak - Chesus je nucen střetávat se se svojí Memesis.
Pak mi bliknul terminál se zprávou od Memesis. "Chesusi, kde surfuješ? Séřovala jsem tě napříč Vejrem a dokonce jsem logla i do Šejdnetu, ale ty nikde. Ozvi se mi asap, volby jsou za dveřmi a musíme probrat taktiku na poslední dny. Našels něco na toho korporáta, že jo?"
Kdyby J35U5 býval měl dost trpělivosti a počkal tam, až CMWGE dotřídí poslední záznam, tak by zjistil, že jeho akce se podařila na výbornou a CMWGE splní jeho druhý příkaz. Jaké to bude mít důsledky? No to je váš problém..
Jenže Kálí dokončí třídění a odešle poslední vzpomínku přibližně ve stejnou dobu, kdy se budou uzavírat pomyslné volební místnosti - zatímco MemeSis chce s J35U5em mluvit hned teď ... nebo alespoň co nejdřív, ale určitě před volbami....
Budeš vzdorovat zázraku a počkáš si na výsledek osobně? Nebo se podvolíš osudu a zmizíš s nejistotou, ne-li pochybnostmi, že tvé snažení bylo marné...?
+2+2: Provedl jsi něco efektivního, co tě posunulo blíž k tvému cíli
Tahle Kálí třídička sice byla prostou subrutinou, nikoliv přímo hlavní CMWGE, která je J35U5ovým fanouškem - ale tolik společného kódu přeneslo i ozvěnu společných zájmů. A tak nejen, že finta s podepsanou fotografií zabrala, ale Kálí se ji dokonce rozhodla neskartovat a místo toho ji vložila do záhybů na hrudníku svého sárí.
I J35U5 málem zalagoval, když mu hlavou proběhla otázka, zda si ji uložila k srdci .... nebo vmáčkla mezi kozy. Ale udržel pozornost a využil lagu k uskutečnění svého plánu.
Vyměnit kód, zatímco se třídící CMWGE zabývá fotografií? To bude pro týpka, co je ve Vejru jak doma buďto fakt husté. Nebo průšvih.
+2+2-2: Provedl jsi to úspěšně, s hmatatelným dopadem na okolí.
Když celá akce skončila, J35U5 s napětím očekával výsledek.
Jenže nic se nestalo. Žádná famfára, žádné score, žádná cut-scéna oznamující dokončení části úkolu. A protože tady, v Archivech, nestreamoval, tak ani žádné ovace fanoušků, dokonce ani odmítavé nebo posměšné komentáře.
Absolutně žádná reakce.
Kálí dál třídila vzpomínky, občas zvedla svůj pohled k nástěnce a krom mírně zvednutých koutků, prozrazujících že ji těší získání J35U5ovy fotografie i s digitálním autogramem, nic nenapovídá, že by jeho akce měla jakýkoliv dopad.
Vyvolávám zázrak - Chesus je nucen střetávat se se svojí Memesis.
Pak mi bliknul terminál se zprávou od Memesis. "Chesusi, kde surfuješ? Séřovala jsem tě napříč Vejrem a dokonce jsem logla i do Šejdnetu, ale ty nikde. Ozvi se mi asap, volby jsou za dveřmi a musíme probrat taktiku na poslední dny. Našels něco na toho korporáta, že jo?"
Kdyby J35U5 býval měl dost trpělivosti a počkal tam, až CMWGE dotřídí poslední záznam, tak by zjistil, že jeho akce se podařila na výbornou a CMWGE splní jeho druhý příkaz. Jaké to bude mít důsledky? No to je váš problém..
Jenže Kálí dokončí třídění a odešle poslední vzpomínku přibližně ve stejnou dobu, kdy se budou uzavírat pomyslné volební místnosti - zatímco MemeSis chce s J35U5em mluvit hned teď ... nebo alespoň co nejdřív, ale určitě před volbami....
Budeš vzdorovat zázraku a počkáš si na výsledek osobně? Nebo se podvolíš osudu a zmizíš s nejistotou, ne-li pochybnostmi, že tvé snažení bylo marné...?
-
Corneliu Pillat
- Příspěvky: 147
- Registrován: 15. 6. 2021, 00:31
- Bydliště: replika vládního domu, Upper Floor
Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
... rezidence Corneliu Pillata ...
Nevěděl, co jí na to říct. Tohle opravdu nečekal, že žákyně už přerostla svou učitelku a dokonce držela CMWGE defakto nůž pod krkem. Seděl tam jako opařený. Kéž by něco takového měla k dispozici dříve, když bylo potřeba udělat zásadní změny v krátkém časovém intervalo. Ale teď? K čemu je vlastně dobré hrozit smrtí někomu, kdo má sám sebevražedné úmysly? Někomu, kdo prakticky drží všechny obyvatele HoGlo jako rukojmí? Co bránilo CMWGE...prostě to vzdát? Musely to být nějaké hlubší zakódované protokoly, nebo snad už jen Maxova úpěnlivá snaha?
Málem ani nezaregistroval, když se Míja zvedla a vydala se za Tobym. Potřásl hlavou a nechal jí běžet. Konec Lidstva mohl přijít každým okamžikem a on s tím nemohl udělat vůbec nic. O A.I., kybernetice a VíáRu toho věděl, co by se za nehet vešlo. Kvůli svému původu, víře i stylu života zkrátka nežil dost ve virtuální realitě, aby jí porozuměl hlouběji, než na uživatelské úrovni. A právě teď přežití všech pořád ještě záviselo na fungující A.I. Bylo to mimo jeho kontrolu, mimo jeho možnosti. Nemohl dělat nic. Teď to bylo na ní, na Maxovi, na Tobym a možná na dalších. Byl to jejich svět, ne jeho.
"Na tyhle sračky jsem už příliš starý...", potřásl hlavou a okomentoval situaci sám pro sebe, "Jen běž, Zářná...ty víš sama líp, co udělat..."
...
Bylo neuvěřitelně příjemné smýt ze sebe po týdnech nános špíny a potu a necítit tíhu exosuitu. Tíha zodpovědnosti ale byla větší, než kdy dřív. Stál u oken, jen v ručníku kolem pasu a s lahví kvalitní vodky v ruce. Vyhlížel ven a nemohl vyhnat z hlavy starosti o budoucnost.
Údržbářský dron rejdil podél zdi jeho domu a čistil nasprejované graffiti, zatímco opodál dvojice policistů dohlížela na demonstraci různorodě oděného hloučku lidí. Pročítal si transparenty a holograficky projektovaná hesla a měl pocit, že obočí už nedokáže povytáhnout výš.
SMRT KORPORÁTŮM! Pryč se starým železem! Konec policejní tyranie! ForReal bez okovů systému! J35U5 rulezz!
"Táhněte všichni do řiti i s tím zrádcem a třeba si tam zhebněte na blbost, ignoranti...", ulevil si a počastoval se dalším hltem.
Svalil se vyčerpaně do křesla. Začínal mít pocit, že se neměl vůbec probudit ze stáze. Že možná v téhle iteraci vesmíru bojuje s větrnými mlýny a zachraňuje Lidstvo proti jeho vůli. Možná, že si to prostě ani nezaslouží. Neudělal toho snad už dost? CMWGE se zbláznila, Majdeksané se nejspíš zbláznili také. A Loukvoďané, když by hlasovali pro Krysysla, gaunera, co lže a krade a každý to ví? Celé HoGlo se zbláznilo. Dopřál si další hlt a rozhodl se prostě nic neřešit. Neměl na to síly, neměl na to už vůli. Upadl vyčerpáním do neklidného spánku.
Zasažen nepřízní osudu. Je stále těžší a těžší myslet na cokoli jiného než na to, jak moc v hajzlu všechno je. Prostě...to...vzdal.
Všechno se točilo. Viděl jak nad Rájem vyšlo Nové Slunce, ale jeho zář začala pohasínat. Masivní trup Hope and Glory se hemžil lidmi i humanoidními postavami robotů, zmateně pobíhali po trupu sem a tam, někteří tančili oblečení v honosných šatech, jiní hodovali u bohatě prostřených stolů plných opulentních pokrmů a specialit, zatímco jiné hýřili, slavili nebo souložili v divokým orgiích. Pramálo si dělali z toho, že je kolem vaakum a měli by odlétnout do prázdnoty vlivem odstředivé síly. Nedávalo to smysl.
Na zádi stálo masivní dřevěné kormidlo, jako vystřižené z VíáRových filmů o pozemském věku námořních objevů a cest. Nadživotně velká postava ženy v bílém hávu, utkaného z drobných číslic a písmen, stála opodál, ruce i nohy měla omotané různobarvenými provazy. Jak se snažila osvobodit, škubala s sebou sem a tam a ještě více se do provazů zamotávala. Chystala se zoufalstvím vrhnout přes palubu. Modře zářící a o poznání menší Max se jí snažil rozvázat, ale pokaždé sebou trhla a on zavrávoral a spadl zpět na trup lodi.
Další postavy bojovaly o kormidlo a zápasily. Viděl nadlidsky velkou postavu Cheezuse, v oranžové samurajské zbroji. Neměl ani tvář, zbroj mu zakrývala celé tělo a na hlavě měl helmu s maskou s rozšklebenými zuby. Pohyboval se trhaně, jako stroj a rozháněl se dvěma čepelemi, oranžovou a růžovou. Koho zasáhl, začal zářit jednou nebo druhou barvou a nebo zhasl úplně. Měl na sobě navázané růžové stuhy, od kterých vedly vlákna až k další, menší postavě, která chodila v jeho stínu. Memesis, oděná v růžovém vyzývavém latexovém kostýmku, který toho stejně tak odhaloval jako zakrýval. Sama posílala vzdušné polibky vstříc menším postavičkám a ty buď zrůžověly, nebo padaly na zem, nehybné.
Míja, zářící fialovo-bílým světlem a o poznání menší, než Cheezus a Memesis, se snažila hýbat s kormidlem, ale oranžově a růžově svítící postavičky na ní naskákaly ze všech stran a odtáhly jí pryč. Kormidla se chopila Memesis, zatímco samuraj Cheezus proměnil skoro všechny menší postavičky na oranžovo-růžové. Začali slavit a divoce křepčit. Vystřelovali ohňostroje, tančili a dováděli, zatímco na vzdálenějším konci se ostatní, zapomenutí těmi u kormidla, rvali o poslední zbytky jídla z kdysi hojných stolů. Začali se mezi sebou zabíjet a vraždit za kus žvance a pomalu vyhasínali. Zůstávali jen roboti.
Nové Slunce pohaslo, loď se odvrátila od planety a vydala se do mezihvězdné prázdnoty. Přišla tma. Bílá postava na zádi, stále dobře viditelná, nakonec úplně zhasla. Celá loď se vzdalovala z výhledu a ztrácela se ve tmě. Trhala se na kusy. Slyšel výkřiky paniky a zděšení, kvílení a bědování. Pomalu se rozpadala a všichni, úplně všichni, vítězové i poražení, se nakonec ztratili ve tmě a jejich hlasy utichly. Nebylo nic.
Má neklidné sny o magii, kouzlech a Nicotě
Sní o hlavní postavě nebo cizí postavě spojené s příběhem.
Nevěděl, co jí na to říct. Tohle opravdu nečekal, že žákyně už přerostla svou učitelku a dokonce držela CMWGE defakto nůž pod krkem. Seděl tam jako opařený. Kéž by něco takového měla k dispozici dříve, když bylo potřeba udělat zásadní změny v krátkém časovém intervalo. Ale teď? K čemu je vlastně dobré hrozit smrtí někomu, kdo má sám sebevražedné úmysly? Někomu, kdo prakticky drží všechny obyvatele HoGlo jako rukojmí? Co bránilo CMWGE...prostě to vzdát? Musely to být nějaké hlubší zakódované protokoly, nebo snad už jen Maxova úpěnlivá snaha?
Málem ani nezaregistroval, když se Míja zvedla a vydala se za Tobym. Potřásl hlavou a nechal jí běžet. Konec Lidstva mohl přijít každým okamžikem a on s tím nemohl udělat vůbec nic. O A.I., kybernetice a VíáRu toho věděl, co by se za nehet vešlo. Kvůli svému původu, víře i stylu života zkrátka nežil dost ve virtuální realitě, aby jí porozuměl hlouběji, než na uživatelské úrovni. A právě teď přežití všech pořád ještě záviselo na fungující A.I. Bylo to mimo jeho kontrolu, mimo jeho možnosti. Nemohl dělat nic. Teď to bylo na ní, na Maxovi, na Tobym a možná na dalších. Byl to jejich svět, ne jeho.
"Na tyhle sračky jsem už příliš starý...", potřásl hlavou a okomentoval situaci sám pro sebe, "Jen běž, Zářná...ty víš sama líp, co udělat..."
...
Bylo neuvěřitelně příjemné smýt ze sebe po týdnech nános špíny a potu a necítit tíhu exosuitu. Tíha zodpovědnosti ale byla větší, než kdy dřív. Stál u oken, jen v ručníku kolem pasu a s lahví kvalitní vodky v ruce. Vyhlížel ven a nemohl vyhnat z hlavy starosti o budoucnost.
Údržbářský dron rejdil podél zdi jeho domu a čistil nasprejované graffiti, zatímco opodál dvojice policistů dohlížela na demonstraci různorodě oděného hloučku lidí. Pročítal si transparenty a holograficky projektovaná hesla a měl pocit, že obočí už nedokáže povytáhnout výš.
SMRT KORPORÁTŮM! Pryč se starým železem! Konec policejní tyranie! ForReal bez okovů systému! J35U5 rulezz!
"Táhněte všichni do řiti i s tím zrádcem a třeba si tam zhebněte na blbost, ignoranti...", ulevil si a počastoval se dalším hltem.
Svalil se vyčerpaně do křesla. Začínal mít pocit, že se neměl vůbec probudit ze stáze. Že možná v téhle iteraci vesmíru bojuje s větrnými mlýny a zachraňuje Lidstvo proti jeho vůli. Možná, že si to prostě ani nezaslouží. Neudělal toho snad už dost? CMWGE se zbláznila, Majdeksané se nejspíš zbláznili také. A Loukvoďané, když by hlasovali pro Krysysla, gaunera, co lže a krade a každý to ví? Celé HoGlo se zbláznilo. Dopřál si další hlt a rozhodl se prostě nic neřešit. Neměl na to síly, neměl na to už vůli. Upadl vyčerpáním do neklidného spánku.
Zasažen nepřízní osudu. Je stále těžší a těžší myslet na cokoli jiného než na to, jak moc v hajzlu všechno je. Prostě...to...vzdal.Všechno se točilo. Viděl jak nad Rájem vyšlo Nové Slunce, ale jeho zář začala pohasínat. Masivní trup Hope and Glory se hemžil lidmi i humanoidními postavami robotů, zmateně pobíhali po trupu sem a tam, někteří tančili oblečení v honosných šatech, jiní hodovali u bohatě prostřených stolů plných opulentních pokrmů a specialit, zatímco jiné hýřili, slavili nebo souložili v divokým orgiích. Pramálo si dělali z toho, že je kolem vaakum a měli by odlétnout do prázdnoty vlivem odstředivé síly. Nedávalo to smysl.
Na zádi stálo masivní dřevěné kormidlo, jako vystřižené z VíáRových filmů o pozemském věku námořních objevů a cest. Nadživotně velká postava ženy v bílém hávu, utkaného z drobných číslic a písmen, stála opodál, ruce i nohy měla omotané různobarvenými provazy. Jak se snažila osvobodit, škubala s sebou sem a tam a ještě více se do provazů zamotávala. Chystala se zoufalstvím vrhnout přes palubu. Modře zářící a o poznání menší Max se jí snažil rozvázat, ale pokaždé sebou trhla a on zavrávoral a spadl zpět na trup lodi.
Další postavy bojovaly o kormidlo a zápasily. Viděl nadlidsky velkou postavu Cheezuse, v oranžové samurajské zbroji. Neměl ani tvář, zbroj mu zakrývala celé tělo a na hlavě měl helmu s maskou s rozšklebenými zuby. Pohyboval se trhaně, jako stroj a rozháněl se dvěma čepelemi, oranžovou a růžovou. Koho zasáhl, začal zářit jednou nebo druhou barvou a nebo zhasl úplně. Měl na sobě navázané růžové stuhy, od kterých vedly vlákna až k další, menší postavě, která chodila v jeho stínu. Memesis, oděná v růžovém vyzývavém latexovém kostýmku, který toho stejně tak odhaloval jako zakrýval. Sama posílala vzdušné polibky vstříc menším postavičkám a ty buď zrůžověly, nebo padaly na zem, nehybné.
Míja, zářící fialovo-bílým světlem a o poznání menší, než Cheezus a Memesis, se snažila hýbat s kormidlem, ale oranžově a růžově svítící postavičky na ní naskákaly ze všech stran a odtáhly jí pryč. Kormidla se chopila Memesis, zatímco samuraj Cheezus proměnil skoro všechny menší postavičky na oranžovo-růžové. Začali slavit a divoce křepčit. Vystřelovali ohňostroje, tančili a dováděli, zatímco na vzdálenějším konci se ostatní, zapomenutí těmi u kormidla, rvali o poslední zbytky jídla z kdysi hojných stolů. Začali se mezi sebou zabíjet a vraždit za kus žvance a pomalu vyhasínali. Zůstávali jen roboti.
Nové Slunce pohaslo, loď se odvrátila od planety a vydala se do mezihvězdné prázdnoty. Přišla tma. Bílá postava na zádi, stále dobře viditelná, nakonec úplně zhasla. Celá loď se vzdalovala z výhledu a ztrácela se ve tmě. Trhala se na kusy. Slyšel výkřiky paniky a zděšení, kvílení a bědování. Pomalu se rozpadala a všichni, úplně všichni, vítězové i poražení, se nakonec ztratili ve tmě a jejich hlasy utichly. Nebylo nic.
Má neklidné sny o magii, kouzlech a Nicotě Sní o hlavní postavě nebo cizí postavě spojené s příběhem.-
Míja
- Příspěvky: 129
- Registrován: 19. 6. 2021, 12:59
Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
Když jsem vyběhla od pana Cornelia, v hlavě mi divoce vířily myšlenky. Myšlenky na to, co je třeba udělat, aby se Memesis nezmocnila vlády nad lodí. Další ždímání i chlácholení CMWGE, naplánování výsadku na planetu, dokumentace činnosti na planetě, aby bylo možné ukázat lidem, že na HoGlo jsou lidé, kteří pracují, kteří se snaží něco dělat a ne jen tlachat. Hlavně nesmím podcenit návrat na HoGlo, aby se nestalo, že nám pak zabrání Memesis se vrátit. V hlavě probírám, co bude třeba zařídit, koho přesvědčit a jak na závěr zapůsobit na lidi.
Jak horečnatě přemýšlím, ani si neuvědomuju, že mi už naprosto chybí dech, dokud mi nepodlomí noha, že se stěží udržím, abych neupadla. Stojím zlomená v pase a rychle oddechuju jak každá buňka mého těla žádá kyslík. A pak se něco zlomí.
"Nasrat" pronesu klidně, jasně a zřetelně, jakobych ani nelapala zoufale po vzduchu.
Nebudu řešit žádný profivýsadek, který bude navíc dobře a volitelně působit na lidi.
"Nasrat na volby."
Ať tu šéfuje kterýkoliv vyšinutý degen, je mi to jedno.
"Nasrat na CMWGE."
Ať si tu rozmazluje a manipuluje koho chce. Ať se klidně zblázní nebo vypne. Možná by to bylo stejně jen zkrácení utrpení.
"Nasrat na celé HoGLo."
Tohle panoptikum je stejně jen parodií na lidstvo.
"A vlastně nasrat i na celé lidstvo."
Je snad s lidstvem vesmír lepší místo? Ale houby.
Starší paní venčící robopsíka zastavila a trochu s obavami sleduje můj "proslov". Já si ale okolních lidí nevšímám. Vlastně mě nezajímají.
... o pár hodin později ...
Odešlu poslední zprávy. Všichni o kom jsem si myslela, že by je cesta na planetu mohla lákat a že by tam dokázali žít, jsem oslovila. Já prostě odletím, vezmu si vybavení, abych tam byla schopna přežít a jestli se někdy vrátím, to nechám osudu. Jestli budu sama, nebo nás bude víc je už na rozhodnutí těch, kterým jsem napsala, že letím a že se můžou přidat. Když nikdo nebude chtít, poletím sama, taky to zvládnu, když tam počítač dopravil sondy, zvládne tam dopravit i mne. Možná je to sebevražda, ale já už tady prostě nevydržím ani den!
Nabízím možnost vypadnout z HoGlo několika schopným lidem (včetně Maxe a Cora). Musím odsud vypadnout, jistě to bude cítit někdo podobně. Cíl je, aby byli co nejpoužitelnější
Dovednost: Tak mimo až je to roztomilé 3 + Zářná 1 + Pouto 2 Lepší než CMWGE : Míja se MUSÍ snažit učit lidi nezávislosti na CMWGE + 4 vůle
Jo, tak jsem to asi vzdala na celé čáře
Jak horečnatě přemýšlím, ani si neuvědomuju, že mi už naprosto chybí dech, dokud mi nepodlomí noha, že se stěží udržím, abych neupadla. Stojím zlomená v pase a rychle oddechuju jak každá buňka mého těla žádá kyslík. A pak se něco zlomí.
"Nasrat" pronesu klidně, jasně a zřetelně, jakobych ani nelapala zoufale po vzduchu.
Nebudu řešit žádný profivýsadek, který bude navíc dobře a volitelně působit na lidi.
"Nasrat na volby."
Ať tu šéfuje kterýkoliv vyšinutý degen, je mi to jedno.
"Nasrat na CMWGE."
Ať si tu rozmazluje a manipuluje koho chce. Ať se klidně zblázní nebo vypne. Možná by to bylo stejně jen zkrácení utrpení.
"Nasrat na celé HoGLo."
Tohle panoptikum je stejně jen parodií na lidstvo.
"A vlastně nasrat i na celé lidstvo."
Je snad s lidstvem vesmír lepší místo? Ale houby.
Starší paní venčící robopsíka zastavila a trochu s obavami sleduje můj "proslov". Já si ale okolních lidí nevšímám. Vlastně mě nezajímají.
... o pár hodin později ...
Odešlu poslední zprávy. Všichni o kom jsem si myslela, že by je cesta na planetu mohla lákat a že by tam dokázali žít, jsem oslovila. Já prostě odletím, vezmu si vybavení, abych tam byla schopna přežít a jestli se někdy vrátím, to nechám osudu. Jestli budu sama, nebo nás bude víc je už na rozhodnutí těch, kterým jsem napsala, že letím a že se můžou přidat. Když nikdo nebude chtít, poletím sama, taky to zvládnu, když tam počítač dopravil sondy, zvládne tam dopravit i mne. Možná je to sebevražda, ale já už tady prostě nevydržím ani den!
Nabízím možnost vypadnout z HoGlo několika schopným lidem (včetně Maxe a Cora). Musím odsud vypadnout, jistě to bude cítit někdo podobně. Cíl je, aby byli co nejpoužitelnější
Dovednost: Tak mimo až je to roztomilé 3 + Zářná 1 + Pouto 2 Lepší než CMWGE : Míja se MUSÍ snažit učit lidi nezávislosti na CMWGE + 4 vůle
Jo, tak jsem to asi vzdala na celé čáře
Naposledy upravil(a) Míja dne 9. 4. 2022, 14:52, celkem upraveno 1 x.
-
J35U5xMachina
- Příspěvky: 137
- Registrován: 12. 7. 2021, 18:51
Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
... v Archivech ...
"Handsome," uslyším hlas MemeSis, která si otevřela voice chat, "Já zatím počkám. Přímo tady. A nějak se zabavím Taky jsem už docela blízko 
"
Polknu při představě, co by mohla mít v plánu. Najednou mám hodně zvláštní pocit. Je podobný vzrušení, ale i strachu. Cítím vzrůstající adrenalin a... ještě něco.
Jsem připojený napřímo, žádný oblek přenášející pohyb, jak jsem zvyklý. To mimo jiné znamená, že data z vejru, vlastně Šejdnetu - přes který jsem se heckl do Archivů - mi proudí přímo do mozku a potlačuje vjevy mého fyzického těla. To co se s ním děje tak irl je tak potlačováno a cítím to jen na pozadí mysli - jako nějaký sen.
I tak mám najednou pocit, že cítím známou vůni a hlavně teplo. Něco mi zahřívá kůži. Někdo.
"Ehm, ty... už jsi doma?" zeptám se nejistě. Brodím se přitom po hromadě datových koulí, rozbitých i celých, a přemýšlím, jestli je Skartovačka opravdu rozbitá, nebo jen zahlcená a "obnovením procesu skartace" bylo míněno prosté odstranění vedlejších procesů, které ten hlavní brzdily - zejména Maxe.
"Um-hmm! Zrovna si dělám pohodlí," zaševelí MemeSis. Mluví do mikrofonu, jinak bych ji neslyšel tak jasně a zřejmě má zapnutý nějaký filtr, který zesiluje vlhké zvuky a basy. Mám tak pocit, jako by mi šeptala přímo do ucha jen... silnější.
Znovu polknu.
"Ehm... c001? Protože mi to může ještě chviličku zabrat..."
"Nemusíš spěchat, vymyslela jsem si takovou hru," zavrní a já ucítím v uchu cosi jako maličkaté chapadýlko, jak se snaží systém zprostředkovat intenzivní fyzické vjemy z irl do mých virtuálních prožitků. Výsledek je hodně divný, jako fantomová bolest v uříznuté paži. Jen... příjemný.
"Víš, potřeboval bych se teď soustředit," namítnu chabě, když ucítím vlhké chapadýlko na své bradavce. Snažím se mezi množstvím vzpomínek najít nějakou užitečnou, kterou bych mohl použít proti Corneliovi.
"Kdybych si nemyslela, že to zvládneš i tak, hrrdino, tak si s tebou nehrrraju," začně Meme přerývaně dýchat, "Ale takhle je to zzz...ách...jimější. Přřekážka. Pro... Hrdinu! Vííítěze. Mého Vííítěze. Co zvla-áá-dne ka-každou... překážku!"
Teď už cítím její tělo, které se tře o to mé, jako horké hedvábí.
Začíná se mi točit hlava, jak se nedokáži vypořádávat s nekompatibilními vjemy. Pod nohama cítím skleněné koule, jsem v nich teď až po pás, ale to, co se mi právě otírá o rozkrok není z virtuálního světa.
Musím jednat rychle, tohle nevydržím dlouho.
¡Cink! Bojuj navzdory prodělávané nemoci.
Rychle prohlížím koule:
-Corneliu. Ve sprše. Ale nesprchuje se. Jen tam tak zapřený stojí jako nějaký zvidličkovaný osamělý rytíř v dešti. Co se mu ale honí hlavou, ani CMWGE nenahrála. Když si ho tak prohlížím, napadne mě, že by jeho postavu uměla MemeSis použít dost podobným způsobem, jako tu moji. Nebo možná i já sám, napadne mě v opojení vyplavovaných endorfinů.
-Míja. Pro změnu ve vaně. Na tohle by měla mít CMWGE nějaké filtry. Míja vypadá... ne o moc mladší, než je teď. Kouká na nějaké vzdělávací video a zkoumá... sama sebe
Zatřesu hlavou a zahodím kouli co nejdál od sebe. Ucítím, jak se země zachvěje. Příliš pozdě? Ale ne, to mi jen MemeSis vpravila pod kůži svůj toxický lak. Vjemy jejího reálného těla ještě zesílí.
-Čepel! v detailu. Projíždí mým a MemeSisiným srdcem a navždy nás spojuje.
Přidám se k MemeSisiným těžkým vzdechům, ale pak vykřiknu doopravdy. Země se totiž zachvěje podruhé a já pochopím, že obé se děje v Archivech. Skartovačka začíná pracovat. Awesome!
"Hrrmmm," uslyším, jak mi MemeSis zavrní v hrudi, "Už jsem se bála, že z tebe nevymáčknu silnější reakci..."
"Mám tu nějaké... výzvy! Teď vážně potřebuju..." předkloním se v pase, jak mi zmáčkne slabiny. Zrovna ve chvíli, kdy se kdesi dole začne otvírat průrva, do níž se začnou valit datové koule. S točící se hlavou a zmatenými smysly se začnu zběsile hrabat ven. Koule, které jsou na dotyk jako MemeSisina ňadra, mi kloužou pod rukama. Kdybych se alespoň mohl opřít o ty tvrdé výčnělky, které cítím v dlaních, ale žádné tu nejsou.
"Ano, ano!" volá MemeSis, když sebou začnu házet, zatímco plavu skrze koule k tlamě Skartovačky, "Jen zaber, můj hrdino!"
"Neměli jsem dohodu?" vzpomenu si mírně zoufale. Samozřejmě bych jí mohl normálně říci, aby toho nechala, ale co by si pak o mě pomyslela? Navíc to vypadá, že to začala jako nevinnou zábavu, ale nechala se poněkud unést. Je dobré vědět, že i MemeSis má nějaké slabiny (pun intended!).
"To platí jen pro sex," poškádlí mě, "Navíc... já se tu teď nesnažím dosáhnout tvého vrcholu!"
"C001, doufám, že si to užíváš," procedím zaťatými zuby, když se svojí bionickou rukou konečně zachytím okraje spodního pysku. Té vstupní tlamy. I když mít v bionické ruce skutečný cit, nejspíš bych bříšky prstů vnímal úplně jiný povrch.
"Aaaww-some!" rozvibruje mi tělo odpověď, "Btw už budeš... mít ta data? Já jen, že mi už nezbývá moc času..."
"Mě taky ne..."
"Jak jsi to uhádl?"
"
"
"
"
Nechápu už vůbec nic. Ovšem reálné ohrožení ve virtuální realitě - zvidličkované přímé připojení - mě nabudí víc, než dosud zvládla MemeSis. Zoufale se snažím druhou rukou chytat proudící koule a vybrat nějakou alespoň trochu slušnou.
- Míja kamsi šplahá, kolem ní padají jiskry...
- Corneliu seskakuje pomocí dronů moji zkratkou - závodíme, ale já vidět nejsem...
Napadne mě, zda se koule trochu nedruží podle toho, jaké emoce vyřazuji. Pode mnou vybuchne duhový prach a celý svět se rozechvěje víc, než MemeSis na mém klíně. Když začnou koule kolem mě padat ještě intenzivněji, pochopím, že další pokus už mít nebudu - brzy mě strhne jejich sílící proud.
Soustředím se na jedinou myšlenku - jak nejvíce ztrapnit Corneliu! Ketčnu jednu z větších koulí a poručím své bionické paži, aby mě vytáhla nahoru, skrze zužující se škvíru vstupu do Skartovačky.
Intent: Vybrat nějaký užitečný záznam = Ve Vejru jako doma <2> + 
Vůle <2> + Bonus 1x za kapitolu: Nástroj +2 na propadnutí slabině nebo vyhnutí se důsledkům slabiny (= přílišnému/zbytečnému riskování).
...
Vzpomínku uložím, aniž bych se na ni podíval - stejně bych již nedokázal odlišit moje vjemy od těch, co mi zprostředkovává MemeSis. Zapnu odpojování, ale to trvá - ostatně jsem nahraný v Archivech, takže musí má data nejdříve přes Šejdnet...
Udělám si pohodlí, v očekávání, že ucítím postupně narůstající příval slasti, jak se mé tělo bude postupně probouzet do irl.
>Nepovolený přístup!!!
>>MemeSis' little surprise
>>>@#$%!!#^#$&$
"Co to...?"
"Pšššt," uslyším třesoucí se hlas, někoho, kdo se pohybuje na své oblíbené HRANĚ, "Vím, že jsi to zvládl. Zasloužíš odměnu - ale dohoda je dohoda - ta největší příjde až po vyhraných volbách. Ale... dovolila jsem si menší heck "
"Meme!"
"Čill, čumba..." zasměje se a já ucítím, jak se ke mě irl přitiskla, "Víš jak v Šejdnetu nefungují osobní firewally ani bezpečnostní protokoly chránící mozek a vejrový implantát? Má to i své výhody."
"Jaké by to mohlo mít..."
"Sdíííílení!!!" rozsténá se MemeSis, a já ucítím proč. Už necítím vlastní rozpálené tělo - tedy ano, cítím ho, jak se tiskne na moji hladkou kůži a pevná prsa. Cítím svoje štíhlé prsty v a na... a pak mi před očima vybuchne cosi, jako supernova.
!!!AWESOME!!!
Přes překážky ke hvězdám... ¡for real!TM
¡Cink! Předveď někomu ohromující výhled nebo opačně.
¡Žánr-Cink! (Být zasažen) zkažeností.
"Dělám na tom! Jsem už blízko," odpovím, zatímco letím na padáku k datové dálnici. Přistanu na jednom z kamionů, který veze data do Skartovačky. Vchod má podobu rozšklebené obří tlamy jakéhosi plaza.zpráva od MemeSis píše: "Chesusi, kde surfuješ? Séřovala jsem tě napříč Vejrem a dokonce jsem logla i do Šejdnetu, ale ty nikde. Ozvi se mi asap, volby jsou za dveřmi a musíme probrat taktiku na poslední dny. Našels něco na toho korporáta, že jo?"
"Handsome," uslyším hlas MemeSis, která si otevřela voice chat, "Já zatím počkám. Přímo tady. A nějak se zabavím
Taky jsem už docela blízko "Polknu při představě, co by mohla mít v plánu. Najednou mám hodně zvláštní pocit. Je podobný vzrušení, ale i strachu. Cítím vzrůstající adrenalin a... ještě něco.
Jsem připojený napřímo, žádný oblek přenášející pohyb, jak jsem zvyklý. To mimo jiné znamená, že data z vejru, vlastně Šejdnetu - přes který jsem se heckl do Archivů - mi proudí přímo do mozku a potlačuje vjevy mého fyzického těla. To co se s ním děje tak irl je tak potlačováno a cítím to jen na pozadí mysli - jako nějaký sen.
I tak mám najednou pocit, že cítím známou vůni a hlavně teplo. Něco mi zahřívá kůži. Někdo.
"Ehm, ty... už jsi doma?" zeptám se nejistě. Brodím se přitom po hromadě datových koulí, rozbitých i celých, a přemýšlím, jestli je Skartovačka opravdu rozbitá, nebo jen zahlcená a "obnovením procesu skartace" bylo míněno prosté odstranění vedlejších procesů, které ten hlavní brzdily - zejména Maxe.
"Um-hmm! Zrovna si dělám pohodlí," zaševelí MemeSis. Mluví do mikrofonu, jinak bych ji neslyšel tak jasně a zřejmě má zapnutý nějaký filtr, který zesiluje vlhké zvuky a basy. Mám tak pocit, jako by mi šeptala přímo do ucha jen... silnější.
Znovu polknu.
"Ehm... c001? Protože mi to může ještě chviličku zabrat..."
"Nemusíš spěchat, vymyslela jsem si takovou hru," zavrní a já ucítím v uchu cosi jako maličkaté chapadýlko, jak se snaží systém zprostředkovat intenzivní fyzické vjemy z irl do mých virtuálních prožitků. Výsledek je hodně divný, jako fantomová bolest v uříznuté paži. Jen... příjemný.
"Víš, potřeboval bych se teď soustředit," namítnu chabě, když ucítím vlhké chapadýlko na své bradavce. Snažím se mezi množstvím vzpomínek najít nějakou užitečnou, kterou bych mohl použít proti Corneliovi.
"Kdybych si nemyslela, že to zvládneš i tak, hrrdino, tak si s tebou nehrrraju," začně Meme přerývaně dýchat, "Ale takhle je to zzz...ách...jimější. Přřekážka. Pro... Hrdinu! Vííítěze. Mého Vííítěze. Co zvla-áá-dne ka-každou... překážku!"
Teď už cítím její tělo, které se tře o to mé, jako horké hedvábí.
Začíná se mi točit hlava, jak se nedokáži vypořádávat s nekompatibilními vjemy. Pod nohama cítím skleněné koule, jsem v nich teď až po pás, ale to, co se mi právě otírá o rozkrok není z virtuálního světa.
Musím jednat rychle, tohle nevydržím dlouho.
¡Cink!
Bojuj navzdory prodělávané nemoci. Rychle prohlížím koule:
-Corneliu. Ve sprše. Ale nesprchuje se. Jen tam tak zapřený stojí jako nějaký zvidličkovaný osamělý rytíř v dešti. Co se mu ale honí hlavou, ani CMWGE nenahrála. Když si ho tak prohlížím, napadne mě, že by jeho postavu uměla MemeSis použít dost podobným způsobem, jako tu moji. Nebo možná i já sám, napadne mě v opojení vyplavovaných endorfinů.
-Míja. Pro změnu ve vaně. Na tohle by měla mít CMWGE nějaké filtry. Míja vypadá... ne o moc mladší, než je teď. Kouká na nějaké vzdělávací video a zkoumá... sama sebe
Zatřesu hlavou a zahodím kouli co nejdál od sebe. Ucítím, jak se země zachvěje. Příliš pozdě?
Ale ne, to mi jen MemeSis vpravila pod kůži svůj toxický lak. Vjemy jejího reálného těla ještě zesílí. -Čepel! v detailu. Projíždí mým a MemeSisiným srdcem a navždy nás spojuje.
Přidám se k MemeSisiným těžkým vzdechům, ale pak vykřiknu doopravdy. Země se totiž zachvěje podruhé a já pochopím, že obé se děje v Archivech. Skartovačka začíná pracovat. Awesome!
"Hrrmmm," uslyším, jak mi MemeSis zavrní v hrudi, "Už jsem se bála, že z tebe nevymáčknu silnější reakci..."
"Mám tu nějaké... výzvy! Teď vážně potřebuju..." předkloním se v pase, jak mi zmáčkne slabiny. Zrovna ve chvíli, kdy se kdesi dole začne otvírat průrva, do níž se začnou valit datové koule. S točící se hlavou a zmatenými smysly se začnu zběsile hrabat ven. Koule, které jsou na dotyk jako MemeSisina ňadra, mi kloužou pod rukama. Kdybych se alespoň mohl opřít o ty tvrdé výčnělky, které cítím v dlaních, ale žádné tu nejsou.
"Ano, ano!" volá MemeSis, když sebou začnu házet, zatímco plavu skrze koule k tlamě Skartovačky, "Jen zaber, můj hrdino!"
"Neměli jsem dohodu?" vzpomenu si mírně zoufale. Samozřejmě bych jí mohl normálně říci, aby toho nechala, ale co by si pak o mě pomyslela? Navíc to vypadá, že to začala jako nevinnou zábavu, ale nechala se poněkud unést. Je dobré vědět, že i MemeSis má nějaké slabiny (pun intended!).
"To platí jen pro sex," poškádlí mě, "Navíc... já se tu teď nesnažím dosáhnout tvého vrcholu!"
"C001, doufám, že si to užíváš," procedím zaťatými zuby, když se svojí bionickou rukou konečně zachytím okraje spodního pysku. Té vstupní tlamy. I když mít v bionické ruce skutečný cit, nejspíš bych bříšky prstů vnímal úplně jiný povrch.
"Aaaww-some!" rozvibruje mi tělo odpověď, "Btw už budeš... mít ta data? Já jen, že mi už nezbývá moc času..."
"Mě taky ne..."
"Jak jsi to uhádl?"
"
""
"Nechápu už vůbec nic. Ovšem reálné ohrožení ve virtuální realitě - zvidličkované přímé připojení - mě nabudí víc, než dosud zvládla MemeSis. Zoufale se snažím druhou rukou chytat proudící koule a vybrat nějakou alespoň trochu slušnou.
- Míja kamsi šplahá, kolem ní padají jiskry...
- Corneliu seskakuje pomocí dronů moji zkratkou - závodíme, ale já vidět nejsem...
Napadne mě, zda se koule trochu nedruží podle toho, jaké emoce vyřazuji. Pode mnou vybuchne duhový prach a celý svět se rozechvěje víc, než MemeSis na mém klíně. Když začnou koule kolem mě padat ještě intenzivněji, pochopím, že další pokus už mít nebudu - brzy mě strhne jejich sílící proud.
Soustředím se na jedinou myšlenku - jak nejvíce ztrapnit Corneliu! Ketčnu jednu z větších koulí a poručím své bionické paži, aby mě vytáhla nahoru, skrze zužující se škvíru vstupu do Skartovačky.
Intent: Vybrat nějaký užitečný záznam =
Ve Vejru jako doma <2> + 
Vůle <2> + Bonus 1x za kapitolu: Nástroj +2 na propadnutí slabině nebo vyhnutí se důsledkům slabiny (= přílišnému/zbytečnému riskování)....
Vzpomínku uložím, aniž bych se na ni podíval - stejně bych již nedokázal odlišit moje vjemy od těch, co mi zprostředkovává MemeSis. Zapnu odpojování, ale to trvá - ostatně jsem nahraný v Archivech, takže musí má data nejdříve přes Šejdnet...
Udělám si pohodlí, v očekávání, že ucítím postupně narůstající příval slasti, jak se mé tělo bude postupně probouzet do irl.
>Nepovolený přístup!!!
>>MemeSis' little surprise
>>>@#$%!!#^#$&$
"Co to...?"
"Pšššt," uslyším třesoucí se hlas, někoho, kdo se pohybuje na své oblíbené HRANĚ, "Vím, že jsi to zvládl. Zasloužíš odměnu - ale dohoda je dohoda - ta největší příjde až po vyhraných volbách. Ale... dovolila jsem si menší heck
""Meme!"
"Čill, čumba..." zasměje se a já ucítím, jak se ke mě irl přitiskla, "Víš jak v Šejdnetu nefungují osobní firewally ani bezpečnostní protokoly chránící mozek a vejrový implantát? Má to i své výhody."
"Jaké by to mohlo mít..."
"Sdíííílení!!!" rozsténá se MemeSis, a já ucítím proč. Už necítím vlastní rozpálené tělo - tedy ano, cítím ho, jak se tiskne na moji hladkou kůži a pevná prsa. Cítím svoje štíhlé prsty v a na... a pak mi před očima vybuchne cosi, jako supernova.
!!!AWESOME!!!
Přes překážky ke hvězdám... ¡for real!TM
¡Cink!
Předveď někomu ohromující výhled nebo opačně. ¡Žánr-Cink!
(Být zasažen) zkažeností.-
Hope and Glory
- Příspěvky: 318
- Registrován: 11. 6. 2021, 23:05
Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
Získat v tom šíleném chaosu v drtičce během virtuálního sexu užitečné kompro na Cornelia, jen protože jsi ve Vejru jako doma? To zní jako něco nemožného. Ale kdyby se trochu natáhlo tohle a upravilo tamto....
+2+2+2-3: Provedl jsi něco správně a udělal dojem na okolí
J35U5 neměl ani dost času, ani dost soustředění na to, aby našel záznam, který by Corneliu zesměšnil nebo zkompromitoval.
Ale měl dost štěstí na to, aby mu ve virtuální ruce uvízl alespoň záznam, který ukazuje, že J35U5 je lepší než Corneliu. To udělá dojem na jeho fanoušky, MemeSis a možná i nějaké nerozhodnuté voliče.
A co se týká tvé zkaženosti, zvedá se ti Potíž Závislost na Memesis na 4. Ozvi se svému HG.
Ty jsi totiž přišel o takové ty drobné hlouposti, na kterých jsi lpíval. Nejspíš. Jsi dost rozbitý. A asi sis myslel, že je to všechno fuč. Až na to, že není. Buďto jsi to nikdy nevěděl, nebo jsi zapomněl že někde v sobě je tvrdé a silné jádro - a teď jsi ho našel. Ocelové nervy, běsnící žár nebo dokonalý teorém někde uvnitř tvého já.
Až příště budeš bojovat se svou závislostí na Memesis, tak tuhle vnitřní sílu ukážeš.
A máš to za sebou. Odteď jsi sám sebou. Budeš bojovat.
Vůbec nezáleží na tom, s čím. Z ovládáním mysli? Posednutím? Vapirismem? Tlakem od spolužáků? Chřipečkou?
Až na tebe tahle věc přístě vystrčí svou odpornou hlavu, tak ji prostě usekneš.
+2+2+2-3: Provedl jsi něco správně a udělal dojem na okolí
J35U5 neměl ani dost času, ani dost soustředění na to, aby našel záznam, který by Corneliu zesměšnil nebo zkompromitoval.
Ale měl dost štěstí na to, aby mu ve virtuální ruce uvízl alespoň záznam, který ukazuje, že J35U5 je lepší než Corneliu. To udělá dojem na jeho fanoušky, MemeSis a možná i nějaké nerozhodnuté voliče.
A co se týká tvé
zkaženosti, zvedá se ti Potíž Závislost na Memesis na 4. Ozvi se svému HG.Ty jsi totiž přišel o takové ty drobné hlouposti, na kterých jsi lpíval. Nejspíš. Jsi dost rozbitý. A asi sis myslel, že je to všechno fuč. Až na to, že není. Buďto jsi to nikdy nevěděl, nebo jsi zapomněl že někde v sobě je tvrdé a silné jádro - a teď jsi ho našel. Ocelové nervy, běsnící žár nebo dokonalý teorém někde uvnitř tvého já.
Až příště budeš bojovat se svou závislostí na Memesis, tak tuhle vnitřní sílu ukážeš.
A máš to za sebou. Odteď jsi sám sebou. Budeš bojovat.
Vůbec nezáleží na tom, s čím. Z ovládáním mysli? Posednutím? Vapirismem? Tlakem od spolužáků? Chřipečkou?
Až na tebe tahle věc přístě vystrčí svou odpornou hlavu, tak ji prostě usekneš.
-
Hope and Glory
- Příspěvky: 318
- Registrován: 11. 6. 2021, 23:05
Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
Tímto končí kapitola a zároveň i kniha Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama.
Získáváte každý 4 žolíkové expy, 3 přechází do další knihy.
Prosím, učiňte následující:
- umístěte žolíkové EPXy (včetně těch za Emoce, pokud jste tak doposud neudělali) do svých Cest
- projděte si své Cesty, zdali se v nich nenachází něco, co jste splnili a předtím jste si toho nevšimli. Mějte při tom na paměti, že někdy vám může se splněním kroku na cestě pomoct i odehrávka někoho jiného - třeba HG nebo spoluhráče.
- obnovte si Vůli na 8
- pokud máte povrchové nebo těžké Zranění a nemáte ho úplně čerstvé, můžete si ho odstranit.
- pokud máte Potíž, a nemáte ji úplně čerstvě (či čerstvě zhoršenou) a něco jste podle ní zahráli, můžete si ji snížit (odstranit, pokud tím klesne na 0). Nedělejte to u Potíží, co máte na čtyřce, jejich vyřešení zapracujeme do finále celé kampaně v příští knize.
Další hra bude pokračovat v nové knize, až založím příslušné vlákno. Opět budu vykopávat já, začneme rovnou žánrovkou, volebním
Rituálem.
Získáváte každý 4 žolíkové expy, 3 přechází do další knihy.
Prosím, učiňte následující:
- umístěte žolíkové EPXy (včetně těch za Emoce, pokud jste tak doposud neudělali) do svých Cest
- projděte si své Cesty, zdali se v nich nenachází něco, co jste splnili a předtím jste si toho nevšimli. Mějte při tom na paměti, že někdy vám může se splněním kroku na cestě pomoct i odehrávka někoho jiného - třeba HG nebo spoluhráče.
- obnovte si Vůli na 8
- pokud máte povrchové nebo těžké Zranění a nemáte ho úplně čerstvé, můžete si ho odstranit.
- pokud máte Potíž, a nemáte ji úplně čerstvě (či čerstvě zhoršenou) a něco jste podle ní zahráli, můžete si ji snížit (odstranit, pokud tím klesne na 0). Nedělejte to u Potíží, co máte na čtyřce, jejich vyřešení zapracujeme do finále celé kampaně v příští knize.
Další hra bude pokračovat v nové knize, až založím příslušné vlákno. Opět budu vykopávat já, začneme rovnou žánrovkou, volebním
Rituálem.