[HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
Moderátor: MarkyParky
-
Hope and Glory
- Příspěvky: 318
- Registrován: 11. 6. 2021, 23:05
[HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
Kniha 3 - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
Cesta zkoušek
Aktuální Kapitola: 04/ XP: 19
Odehraných žánrovek: 10
Zbývající HG Vůle: 4
Cesta zkoušek
Aktuální Kapitola: 04/ XP: 19
Odehraných žánrovek: 10
Zbývající HG Vůle: 4
Žánrové akce:
(Být zasažen) nepřízní osudu
(Být zasažen) zkažeností (Být zasažen) traumatem
Nikdy se nevzdᚎánrová pravidla:
1) Hraní Cesty zkoušek je zaneřáděno psychadeličnem. Během hraní se mohou dít naprosto neuvěřitelné, s realitou se neslučující věci. Strach, zkaženost, tramuata, paranoia, delirium se mohou mísit s více či méně uvěřitelnými událostmi ze skutečného světa. Nešetřete s tím - tlačte to do hry, kde to jen bude možné.
Ale aby se zároveň hra dala ukočírovat a dávala smysl, HG bude moct na každou takovou zvláštní věc zareagovat jednou ze tří kouzelných frází:
- O tomhle už se nebudeme bavit: HG určil, že věc, co jste popsali, se takhle ve skutečnosti stát nemohla, nebo se nestala přesně tak, jak byla popsána. Je tak nějak nesprávné se v tomhle hlouběji hrabat .. nechme to být.
- To snad nikoho nepřekvapuje: HG určil, že věc, co se odehrála, se opravdu stala přesně tak, jak byla popsána. Je to tak očividné, že je trapné to zpochybňovat.
- Jak je to možné? No to je váš problém: HG se z rozhodování vyvlékl. Popsali jste něco zvláštního, divného ... a není jasné, zda se to stalo doopravdy nebo jen ve vaší fantazii/vizích/halucinacích. Tohle se musíme dozvědět až skrze další hru.
2) Občas se může stát, že po zahrání žánrové akce zjistíte, že nebezpečí, které vám hrozilo, nebylo skutečné. V takovém případě neutrpíte žádné zranění/zhoršení zkaženosti/traumatu či příběhovou komplikaci, ale místo toho získáte nebo se vám zvedne Potíž
Iluze.-
Hope and Glory
- Příspěvky: 318
- Registrován: 11. 6. 2021, 23:05
Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
... ve skartovačce...
Z koule před Maxem vypadl malý obraz. Záznam, který by mohl být jeho vlastni vzpomínkou.
Pohled zvenčí na tenkou pavučiny koridorů, která se prolínala prostorem Šejdnetu. Pohled, který si pamatoval že své výpravy za získáním vzpomínek pro Corneliu.
V prvním okamziku si nebyl jistý, co je děsivější. Zda zjištění, že v Archivech HoGlo jsou logovány i záznamy z Šejdnetu, či zda fakt, že něco zalogovalo... A teď se snaží skartovat záznam právě jeho návštěvy.
První překvapení vystřídala další předtucha. Když přicházel, nevěnoval kouli, co ho sem přivedla víc, než letmou pozornost. Ale teď se vynořila jeho vlastní vzpomínka na to, jak mu něco o vesmírném minigolfu a úkolech od SíEm říkala kdysi Míja - když spolu vedli první debaty o potřebě zachránit svět.
Rychle se přiblížil k místu, kde se obraz z koule vyspal a svou domněnku si potvrdil.
Pohled mu zklouzl na svrchní vrstvu rozbitých koulí kartovačky. Obavy se naplňovaly čím dál víc. Víc a víc krátkých záznamů určených ke zničení se týkalo buďto jeho, Míji, Corneliu. Ne všechny - byla tam spousta záznamů zahrnujících úplně neznámé lidi, i pár známých tváří - Major, MemeSis a Chesus, Toby. Drtivá většina záznamů určených ke skartování ale patřila právě jim třem.
A v ten okamžik se z přehrávače ozvalo....
Z koule před Maxem vypadl malý obraz. Záznam, který by mohl být jeho vlastni vzpomínkou.
Pohled zvenčí na tenkou pavučiny koridorů, která se prolínala prostorem Šejdnetu. Pohled, který si pamatoval že své výpravy za získáním vzpomínek pro Corneliu.
V prvním okamziku si nebyl jistý, co je děsivější. Zda zjištění, že v Archivech HoGlo jsou logovány i záznamy z Šejdnetu, či zda fakt, že něco zalogovalo... A teď se snaží skartovat záznam právě jeho návštěvy.
První překvapení vystřídala další předtucha. Když přicházel, nevěnoval kouli, co ho sem přivedla víc, než letmou pozornost. Ale teď se vynořila jeho vlastní vzpomínka na to, jak mu něco o vesmírném minigolfu a úkolech od SíEm říkala kdysi Míja - když spolu vedli první debaty o potřebě zachránit svět.
Rychle se přiblížil k místu, kde se obraz z koule vyspal a svou domněnku si potvrdil.
Pohled mu zklouzl na svrchní vrstvu rozbitých koulí kartovačky. Obavy se naplňovaly čím dál víc. Víc a víc krátkých záznamů určených ke zničení se týkalo buďto jeho, Míji, Corneliu. Ne všechny - byla tam spousta záznamů zahrnujících úplně neznámé lidi, i pár známých tváří - Major, MemeSis a Chesus, Toby. Drtivá většina záznamů určených ke skartování ale patřila právě jim třem.
A v ten okamžik se z přehrávače ozvalo....
-
J35U5xMachina
- Příspěvky: 137
- Registrován: 12. 7. 2021, 18:51
Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
... v obývacím pokoji A.K.; na vrcho- UpFlů...
Vyskočím z křesla s Čepelí! v ruce.
"Míjo! Moc rád tě vidím! Ehm..." zapnu si župan, "Ty teda umíš jednoho překvapit!"
Chvíli na ni nervózně koukám. Přišla akorát, když jsem to vypnul a vychutnával vyplavené endorfiny. Takže by neměla nic vidět - když nepočítám rozhalený župan. Na druhé straně se trochu červená, možná jí došlo, co jsem mohl provádět. Pokrčím rameny - my celebrity nemáme moc stud - a zamířím za bar umýt si ruce.
Míja zatím mluví. Malinko mě znervózňuje, že někdo mluví víc než já, takže jí plynule skáču do řeči.
"Dáš si něco k pití?" zeptám se, "Mám tu nejspíš originální vodu z pozemského ledovce - tenhle teda už taky roztál před nějakou dobou, ale chutná pořád dobře..."
Vyvalím oči, když mi řekne o Ohmech.
"Takže jste nezachraňovali svět - jen nějaké zbytky toho starého. Hehe, škoda, že jsem neviděl, jak se Corneliu tvářil, když jste ho zachránili. Pokud vím, tak tenhle "hrdina", nikoho z vás před tím nezachránil - lůzr - takže nad ním vedeš v tabulce! Dobře ty! Příště mě ale musíte vzít s sebou! Teda vím, že jsi s sebou měla MemeSis a to by mělo stačit, ale trochu se mě dotklo, že jsem zůstal trčet tady a mohl si tu akorát... hmm... pouštět filmy.
Btw, víš, že ÁKáčko měla slabost pro filmy o agentovi 007? Teda mě přijdou peckovní, ale u takové génie bych čekal něco podobnějšího těm violloncelovým estrádám - nebo jak se říká tomu, čeho má plný playlist... Asi gilty pležr - hádám, že ho každý gík potřebuje a protože jsme s MemeSis nenašli žádnou 'hernu'..."
Zarazím se. Po sexu mám vždycky povídavou - a to je u mě co říct.
"Každopádně kdybys měla čas, můžeme na nějaký film kouknout. Našel jsem výbornou verzi Casino Royale - agent 007 je tam černá lesbička. Cool způsobem to mění některý kontext, skvěle hraje a navíc si dělala kaskadérské kousky sama, takže..."
Taky předvedu Míje nový chrom. Odhalím nejen ruku, ale i rameno a nechám ji prohlédnout, kde bionická paže přechází do těla. Nezapomenu předvést, že pokračuje titanovou klíční kostí a je upnutá nejen k lopatce, ale i žebrům, aby se váha zdvihaných břemen lépe vynesla do slabšího biologického těla. Vidím na Míjiných očích úžas z té změny, přesně jak jsem čekal.
Když mi pípne upozornění, že jsem téměř nahý v přítomnosti dívky, která ještě nedosáhla svého legálního věku, omluvím se Míje a nechám ji chvíli samotnou. Raději se zamknu v koupelně - jeden nikdy neví, co tyhle mladé holky může napadnout! Rychle se opláchnu ve sprše a něco na sebe hodím. Dojde mi taky, že jsem dole zapomněl MemeSiny kalhotky (o ubrousky se snad stihl postaral uklízecí bot), ale volby se blíží, tak je snad už nebudu potřebovat.
¡Cink!
Zamkni se v koupelně.
Později se usadím znovu v otočném křesle a dopiju rum, co mi tam zůstal. Pořád mám dobrou náladu, teď navíc znásobenou Míjinou přítomností, takže vcelku upřímně vyklopím, jak se mám.
Přiznám, že jsem měl těžší období, nebylo mi dobře a tak nějak jsem nevěděl co se sebou. Pořád mám vlastně pocit, že mi chybí cíl...
"Chci říct - vyhrát volby je jasný, ale dělám to hlavně kvůli Corneliovi. Myslím jako... nemůžeme nechat řídit hru někoho, kdo zná jen old school - nevíme, čeho je schopen, co má na svědomí, co plánovali v budoucnu... Všechno jsou to skvělé pohádky, co nám povídá, ale kdybys znala korporát tak jako já..."
- zatnu mechanickou ruku v pěst, jak jsem to viděl dělat cool postavy na vejru -
"a MemeSis si to taky myslí. Teda řeknu ti, ta chica je docela střelená, ale myslí ji to skoro tak spídy jako tobě.
Jo, abych nezapomněl, raději jí neříkej, že jsem se v tvé přítomnosti pohyboval bez trenek. Vím, že jsme jen kamarádi - po pravdě tě beru trošku jako koboldího kompaniona, co jsem vždycky chtěl - ale myslím, že MemeSis bude dost žárlivá - nemusela by to pochopit, víš?"
Objednám něco k jídlu a pokračujeme v hovoru.
"Jak jsem říkal, volby jsou fajn cíl, ale nejsem to úplně já, chápeš? Myslím - co po tom? To mám jako řídit HoGlo? Cool, ale taky trochu bóóríng! Myslím, že bych se měl vrátit na cestu kybernindžy, to mi vždycky šlo. Jenže Corneliu a Ohmové zničili Loukvods, takže není žádná pořádná lokace, kde by to šlo. Leda bych jako Primus Optimus - ten titul jsem vymyslel z prájministra - obnovil v Loukvods gravitaci a pak se vydal lovit Ohmy
Awesome! Míjo, tys mi vždycky pomáhala vymyslet cool nápady! Dal bych ti pusu, kdybych si nemyslel, že tě za to MemeSis zabije! Ale chill, sis, to já jen tak vtipkuju.
Ale s těmi nápady to myslím vážně. Vzpomínáš? Kvůli jedné z tvých kritik jsme si začali povídat na vejru..."
Povídání se však po nějaké době opět stočí k MemeSis.Vysvětlím Míje, že vlastně docela chápu, proč MemeSis nevěří ohledně toho vypínače na CMWGE.
"MemeSis toho chce mít pod kontrolou prostě moc naráz, to je celý. Ale mohla bys v tom věřit alespoň mě, ne, čumba?" podívám se jí do očí.
"Btw jak zlé to s CMWGE vlastně je? Viděl jsem ji - teda to - když jsem vyspával upgrade," poklepu si bionickým prstem na klíční kost, aby to zacinkalo, "Mohl to být prostě sen, ale myslím, že se mi propojilo přes implantát, když instalovalo ovladače k té ruce. A poslalo mi do hlavy vlastního terapeutického avatara. Přitom CMWGE dobře ví, že tohle nesnáším! Tyhle NPCčka, co se významně tváří jsou tak fejkový! Chci říci... jo, tvářila se jako pravá CMWGE - vlastně byla docela cool... a hádám, že mi chtěla/chtělo pomoct, je to přece jeho práce... ale ta simulace emocí CMWGE, byla zneklidňující. Do nedávna jsem strávil ve Vejru víc času než irl - for real, sjel jsem si statistiky, vycházelo to o fous a až teď se to zase zlomilo do irl - a já poznám NPC nebo umělou osobnost. Já vím, že je máš docela ráda - nic proti nim, firewall chraň! - ale prostě to poznám. Reální lidi jsou míň přirození...
No, prostě, neměl jsem z ní - z toho! - dobrý pocit. Starala se teda především o mě - to fanynky dělají - ale když jsem si to později v hlavě přebíral - krom jiného tam u těch vypnutých kryogenetických boxů - děsivé místo! - došlo mi, že jsem se neměl tak rychle odpojit.
Víš, já utrápenou fanynku poznám. Pár se jich už na mě obrátilo. Teda krom podepsaného plakátu nebo mého originálního obrázku s NFT tokenem jsem jim toho moc nabídnout nemohl - prostě jsem je dle instrukcí poslal za terapeutickou NPC a fungovalo to! Jenže za kým pošleš utrápené CMWGE? To si přece terapeutické NPC nevytvoří, když je jím sama jeho část..."
¡Cink!
Vyslovíš teorii či domněnku ohledně toho, jak něco zapadá do paradigmatu, o kterém neustále přemýšlíš, či jak ho to mění.
Nakloním se blíž k Míje a nahodím svůj uklidňující úsměv.
"Takže si myslím, že ten vypínač byl skvělý tah. A máš moji plnou podporu, neříkat MemeSis, kde je. Ale mě o něm povíš, že jo, sis? Nevyloučíš mě i z tohohle dobrodružství - to bys svému čumbovi nemohla udělat..."
Vyskočím z křesla s Čepelí! v ruce.
"Míjo! Moc rád tě vidím! Ehm..." zapnu si župan, "Ty teda umíš jednoho překvapit!"
Chvíli na ni nervózně koukám. Přišla akorát, když jsem to vypnul a vychutnával vyplavené endorfiny. Takže by neměla nic vidět - když nepočítám rozhalený župan. Na druhé straně se trochu červená, možná jí došlo, co jsem mohl provádět. Pokrčím rameny - my celebrity nemáme moc stud - a zamířím za bar umýt si ruce.
Míja zatím mluví. Malinko mě znervózňuje, že někdo mluví víc než já, takže jí plynule skáču do řeči.
"Dáš si něco k pití?" zeptám se, "Mám tu nejspíš originální vodu z pozemského ledovce - tenhle teda už taky roztál před nějakou dobou, ale chutná pořád dobře..."
Vyvalím oči, když mi řekne o Ohmech.
"Takže jste nezachraňovali svět - jen nějaké zbytky toho starého. Hehe, škoda, že jsem neviděl, jak se Corneliu tvářil, když jste ho zachránili. Pokud vím, tak tenhle "hrdina", nikoho z vás před tím nezachránil - lůzr - takže nad ním vedeš v tabulce! Dobře ty! Příště mě ale musíte vzít s sebou! Teda vím, že jsi s sebou měla MemeSis a to by mělo stačit, ale trochu se mě dotklo, že jsem zůstal trčet tady a mohl si tu akorát... hmm... pouštět filmy.
Btw, víš, že ÁKáčko měla slabost pro filmy o agentovi 007? Teda mě přijdou peckovní, ale u takové génie bych čekal něco podobnějšího těm violloncelovým estrádám - nebo jak se říká tomu, čeho má plný playlist... Asi gilty pležr - hádám, že ho každý gík potřebuje a protože jsme s MemeSis nenašli žádnou 'hernu'..."
Zarazím se. Po sexu mám vždycky povídavou - a to je u mě co říct.
"Každopádně kdybys měla čas, můžeme na nějaký film kouknout. Našel jsem výbornou verzi Casino Royale - agent 007 je tam černá lesbička. Cool způsobem to mění některý kontext, skvěle hraje a navíc si dělala kaskadérské kousky sama, takže..."
Taky předvedu Míje nový chrom. Odhalím nejen ruku, ale i rameno a nechám ji prohlédnout, kde bionická paže přechází do těla. Nezapomenu předvést, že pokračuje titanovou klíční kostí a je upnutá nejen k lopatce, ale i žebrům, aby se váha zdvihaných břemen lépe vynesla do slabšího biologického těla. Vidím na Míjiných očích úžas z té změny, přesně jak jsem čekal.
Když mi pípne upozornění, že jsem téměř nahý v přítomnosti dívky, která ještě nedosáhla svého legálního věku, omluvím se Míje a nechám ji chvíli samotnou. Raději se zamknu v koupelně - jeden nikdy neví, co tyhle mladé holky může napadnout! Rychle se opláchnu ve sprše a něco na sebe hodím. Dojde mi taky, že jsem dole zapomněl MemeSiny kalhotky (o ubrousky se snad stihl postaral uklízecí bot), ale volby se blíží, tak je snad už nebudu potřebovat.
¡Cink!
Zamkni se v koupelně.Později se usadím znovu v otočném křesle a dopiju rum, co mi tam zůstal. Pořád mám dobrou náladu, teď navíc znásobenou Míjinou přítomností, takže vcelku upřímně vyklopím, jak se mám.
Přiznám, že jsem měl těžší období, nebylo mi dobře a tak nějak jsem nevěděl co se sebou. Pořád mám vlastně pocit, že mi chybí cíl...
"Chci říct - vyhrát volby je jasný, ale dělám to hlavně kvůli Corneliovi. Myslím jako... nemůžeme nechat řídit hru někoho, kdo zná jen old school - nevíme, čeho je schopen, co má na svědomí, co plánovali v budoucnu... Všechno jsou to skvělé pohádky, co nám povídá, ale kdybys znala korporát tak jako já..."
- zatnu mechanickou ruku v pěst, jak jsem to viděl dělat cool postavy na vejru -
"a MemeSis si to taky myslí. Teda řeknu ti, ta chica je docela střelená, ale myslí ji to skoro tak spídy jako tobě.
Jo, abych nezapomněl, raději jí neříkej, že jsem se v tvé přítomnosti pohyboval bez trenek. Vím, že jsme jen kamarádi - po pravdě tě beru trošku jako koboldího kompaniona, co jsem vždycky chtěl - ale myslím, že MemeSis bude dost žárlivá - nemusela by to pochopit, víš?"
Objednám něco k jídlu a pokračujeme v hovoru.
"Jak jsem říkal, volby jsou fajn cíl, ale nejsem to úplně já, chápeš? Myslím - co po tom? To mám jako řídit HoGlo? Cool, ale taky trochu bóóríng! Myslím, že bych se měl vrátit na cestu kybernindžy, to mi vždycky šlo. Jenže Corneliu a Ohmové zničili Loukvods, takže není žádná pořádná lokace, kde by to šlo. Leda bych jako Primus Optimus - ten titul jsem vymyslel z prájministra - obnovil v Loukvods gravitaci a pak se vydal lovit Ohmy
Awesome! Míjo, tys mi vždycky pomáhala vymyslet cool nápady! Dal bych ti pusu, kdybych si nemyslel, že tě za to MemeSis zabije! Ale chill, sis, to já jen tak vtipkuju.
Ale s těmi nápady to myslím vážně. Vzpomínáš? Kvůli jedné z tvých kritik jsme si začali povídat na vejru..."
Povídání se však po nějaké době opět stočí k MemeSis.Vysvětlím Míje, že vlastně docela chápu, proč MemeSis nevěří ohledně toho vypínače na CMWGE.
"MemeSis toho chce mít pod kontrolou prostě moc naráz, to je celý. Ale mohla bys v tom věřit alespoň mě, ne, čumba?" podívám se jí do očí.
"Btw jak zlé to s CMWGE vlastně je? Viděl jsem ji - teda to - když jsem vyspával upgrade," poklepu si bionickým prstem na klíční kost, aby to zacinkalo, "Mohl to být prostě sen, ale myslím, že se mi propojilo přes implantát, když instalovalo ovladače k té ruce. A poslalo mi do hlavy vlastního terapeutického avatara. Přitom CMWGE dobře ví, že tohle nesnáším! Tyhle NPCčka, co se významně tváří jsou tak fejkový! Chci říci... jo, tvářila se jako pravá CMWGE - vlastně byla docela cool... a hádám, že mi chtěla/chtělo pomoct, je to přece jeho práce... ale ta simulace emocí CMWGE, byla zneklidňující. Do nedávna jsem strávil ve Vejru víc času než irl - for real, sjel jsem si statistiky, vycházelo to o fous a až teď se to zase zlomilo do irl - a já poznám NPC nebo umělou osobnost. Já vím, že je máš docela ráda - nic proti nim, firewall chraň! - ale prostě to poznám. Reální lidi jsou míň přirození...
No, prostě, neměl jsem z ní - z toho! - dobrý pocit. Starala se teda především o mě - to fanynky dělají - ale když jsem si to později v hlavě přebíral - krom jiného tam u těch vypnutých kryogenetických boxů - děsivé místo! - došlo mi, že jsem se neměl tak rychle odpojit.
Víš, já utrápenou fanynku poznám. Pár se jich už na mě obrátilo. Teda krom podepsaného plakátu nebo mého originálního obrázku s NFT tokenem jsem jim toho moc nabídnout nemohl - prostě jsem je dle instrukcí poslal za terapeutickou NPC a fungovalo to! Jenže za kým pošleš utrápené CMWGE? To si přece terapeutické NPC nevytvoří, když je jím sama jeho část..."
¡Cink!
Vyslovíš teorii či domněnku ohledně toho, jak něco zapadá do paradigmatu, o kterém neustále přemýšlíš, či jak ho to mění.Nakloním se blíž k Míje a nahodím svůj uklidňující úsměv.
"Takže si myslím, že ten vypínač byl skvělý tah. A máš moji plnou podporu, neříkat MemeSis, kde je. Ale mě o něm povíš, že jo, sis? Nevyloučíš mě i z tohohle dobrodružství - to bys svému čumbovi nemohla udělat..."
-
Hope and Glory
- Příspěvky: 318
- Registrován: 11. 6. 2021, 23:05
Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
Zjistit informace z databází M.D.P.D, protože má konexi na Majora? To bude pro Cor Elia buďto hrozně cool nebo strašný průšvih.
Spojení +2 Vůle +2 Překážka - 2 = 2: Provedl jsi to s hmatatelný dopadem na okolí.
Přednostní přístupy, které má Corneliu díky své hodnosti k různým prostorům a subsystémům lodi jsou mu k ničemu, když jde o databáze MDPD.
Ty přeci jen byly založené mnohem později, s civilními pověřeními a vlastním systémem práv a přístupů.
Corneliu taky nebyl žádný hacker a tak se musel spolehnout na jediný způsob, který ho napadl. Uhodnout přístupové údaje Majora a použít ty.
Login nebyl těžký, bylo jim podepsaná třeba jeho instruktorská pověření.
Horší to bylo s heslem.
Corneliu poznal Major jako dobrou přítelkyni, ale stačilo to? Major byla vždy přehnaně korektní, držela se postupů, nepodléhala emocím, pokud tlak nebyl příliš vysoký. O všem se radila s CMWGE, spoléhala na její doporučení. Nejspíš měla předpisové heslo složené z řetězce 15 náhodných alfanumerických znaků.
V jejím profesním životě nebyl prostor na soukromí.
'Ledaže,' napadlo Corneliu. 'Ledaže by své soukromí, své pocity schovala v profesionálním životě na jediné místo, kde je ostatní neuvidí. A jakou věc si neustále připomínáte v práci a přitom ji nikdy neukážete ostatním...? Přístupové heslo.'
Corneliu ještě na chvíli zaváhal. Major by neudělala takovou chybu, že by si dal za heslo jméno někoho, o kom je všeobecně známo, že je mu blízký.
A pak si uvědomil, jak Major až do nedávná vystupovala. Nikdo z MDPD, krom ní, nejspíš o tomhle vztahu donedávna nevěděl. A teď, když už se to profláklo, zase nebyl čas si uvědomit potřebu změny.
Jediné, co nesedělo, byla délka. Minimální délka hesla v systému MDPD byla pět znaků.
Corneliu chvíli přemýšlel a pak zkusil zadat: MAXIK.
Přihlašovací okno se zavře a nahradí ho uvítací obrazovka.
Vítejte zpět, major Richterová.
Váš poslední Login byl v 0900.
Co pro vás mohu udělat?
Co přesně Corneliu zjistí dodám později, Intent je stále otevřený.
Spojení +2 Vůle +2 Překážka - 2 = 2: Provedl jsi to s hmatatelný dopadem na okolí.
Přednostní přístupy, které má Corneliu díky své hodnosti k různým prostorům a subsystémům lodi jsou mu k ničemu, když jde o databáze MDPD.
Ty přeci jen byly založené mnohem později, s civilními pověřeními a vlastním systémem práv a přístupů.
Corneliu taky nebyl žádný hacker a tak se musel spolehnout na jediný způsob, který ho napadl. Uhodnout přístupové údaje Majora a použít ty.
Login nebyl těžký, bylo jim podepsaná třeba jeho instruktorská pověření.
Horší to bylo s heslem.
Corneliu poznal Major jako dobrou přítelkyni, ale stačilo to? Major byla vždy přehnaně korektní, držela se postupů, nepodléhala emocím, pokud tlak nebyl příliš vysoký. O všem se radila s CMWGE, spoléhala na její doporučení. Nejspíš měla předpisové heslo složené z řetězce 15 náhodných alfanumerických znaků.
V jejím profesním životě nebyl prostor na soukromí.
'Ledaže,' napadlo Corneliu. 'Ledaže by své soukromí, své pocity schovala v profesionálním životě na jediné místo, kde je ostatní neuvidí. A jakou věc si neustále připomínáte v práci a přitom ji nikdy neukážete ostatním...? Přístupové heslo.'
Corneliu ještě na chvíli zaváhal. Major by neudělala takovou chybu, že by si dal za heslo jméno někoho, o kom je všeobecně známo, že je mu blízký.
A pak si uvědomil, jak Major až do nedávná vystupovala. Nikdo z MDPD, krom ní, nejspíš o tomhle vztahu donedávna nevěděl. A teď, když už se to profláklo, zase nebyl čas si uvědomit potřebu změny.
Jediné, co nesedělo, byla délka. Minimální délka hesla v systému MDPD byla pět znaků.
Corneliu chvíli přemýšlel a pak zkusil zadat: MAXIK.
Přihlašovací okno se zavře a nahradí ho uvítací obrazovka.
Vítejte zpět, major Richterová.
Váš poslední Login byl v 0900.
Co pro vás mohu udělat?
Co přesně Corneliu zjistí dodám později, Intent je stále otevřený.
-
Hope and Glory
- Příspěvky: 318
- Registrován: 11. 6. 2021, 23:05
Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
V záznamech Corneliu zjistil, že v posledních dnech došlo k prudkému nárůstu kriminality spojované s prist. V dolních, tedy teď spíše zádových prostorách MainDecku to je zejména majetková kriminalita, ale v ostatních prostorách převládají hlášení výtržností narušujících předvolební meetingy.
Že všech přítomných zpráv zaujalo Corneliu zejména následující shoda okolností:
Na špičce žebříčku to aktuálně vypadalo takto:
CMWGE zmínila, že do výsledků by také mohl zasáhnout Krysysel, kterého podporuje cca 7% obyvatel HoGlo, pokud by Loukvoďané měli hlasovací právo, ale jeho kandidatura je v tuto chvíli proti pravidlům.
Než se Corneliu dostal k pročítání volebních pravidel, která se, zdá se, měnila za pochodu, zabzučel mu terminál. Volala mu Major.
Zvedl to.
"Corneliu, potřebuji pomoct. Mám tu nejspíš v kožichu krysu. Právě jsem zjistila, že před pěti minutami někdo použil můj login k neautorizovanému přístupu k policejní databázi. Musel to být někdo zevnitř, z MDPD, protože jen tady se vědělo...
... nic, detaily nejsou důležité. Heslo už jsem si změnila, ale tu krysu musím dostat."
Intent je resolvnutý.
Že všech přítomných zpráv zaujalo Corneliu zejména následující shoda okolností:
- Výtržnosti se zcela vyhýbají meetingům na podporu MemeSis.
- V posledním jednom ci dvou dnech se vyhnuly podporovatelům J35U5e.
- Zasahují všechny ostatní méně významné kandidáty, včetně nedávno ohlášené Míji.
- Obzvláště ostré jsou střety s podporovateli Corneliu - přičemž na tom značný podíl má fakt, že Corneliu je silně podporován v řadách MDPD.
- A policisté, kteří byli do střetů zapleteni, vypovídají, že narušitelé svým věkem a přestylizovanými outfity "mnohem víc vypadali jako cosplayeři Loukvoďanů než skuteční migranti z Loukvods".
Na špičce žebříčku to aktuálně vypadalo takto:
- Corneliu: 21%
- J35U5: 18%
- MemeSis: 9%
CMWGE zmínila, že do výsledků by také mohl zasáhnout Krysysel, kterého podporuje cca 7% obyvatel HoGlo, pokud by Loukvoďané měli hlasovací právo, ale jeho kandidatura je v tuto chvíli proti pravidlům.
Než se Corneliu dostal k pročítání volebních pravidel, která se, zdá se, měnila za pochodu, zabzučel mu terminál. Volala mu Major.
Zvedl to.
"Corneliu, potřebuji pomoct. Mám tu nejspíš v kožichu krysu. Právě jsem zjistila, že před pěti minutami někdo použil můj login k neautorizovanému přístupu k policejní databázi. Musel to být někdo zevnitř, z MDPD, protože jen tady se vědělo...
... nic, detaily nejsou důležité. Heslo už jsem si změnila, ale tu krysu musím dostat."
Intent je resolvnutý.
-
Míja
- Příspěvky: 129
- Registrován: 19. 6. 2021, 12:59
Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
Cheesus pořád žvaní hlouposti, o filmech, o hudbě, o jídle, terapeutovi, o svém zmrzačení, na které je snad hrdý, pořád nemůžu najít příležitost konečně začít. Je tohle vůbec možné? Celé HoGlo se může zbortit jako domeček z karet, nemáme odborníky, kteří by řídili přípravu zázemí na planetě ani přesun lidí tam a on se stará o úplně krávoviny. Dusím v sobě postupně narůstající vztek a stále čekám na vhodnou příležitost, kdy o nebezpečnosti Memesis začít.
Věděla jsem, že je blázen, ale šla jsem sem proto, že nechci, aby jej Memesis zničila. Když ale ze mne začne mámit informace o tlačítku, tak už nějak nezvládnu to znechucení a vlastní frustraci a strach z nejisté budoucnosti v sobě dusit. Prudce Cheesuse od sebe odstrčím. "Nevěřím ti! Nevidíš, jak si tě omotala? Šílená ženská, co se pokusila zavraždit pana Cornelia. Jo, úplně chladnokrevně rozstřílela ovládání dveří, aby zůstal v pasti s Ohmy! Nevěřím jí ani za mák. A jak se ta mrcha úlisně vtírala do mé přízně! Je posedlá touhou po moci! Četla jsem o tom, některým lidem se to může stát!"
"Šla jsem sem, abych tě varovala, ale ty ... ty ... ty jsi blázen!"
"Dobrodružství, já tě vyloučila z dobrodružství? Sám jsi se vyloučil kvůli svým machrovinkám! Lidstvo čeká život na neobydlené planetě, nikdo neví, jaká nebezpečí tam čekají. Divoká zvířata? Nevyzpytatelné počasí? Sopky? Nezdravé složení atmosféry či půdy? Jak tam chceš žít a být užitečný s kusem železa místo ruky? Tam nebudeš mít za prdelí 24 hodin denně servisní drony, aby tu ji seřídili, tam promazali, nebudeš mít čas na rehabilitační cvičení, aby se ti nebortila páteř z jednostranné zátěže. Tam bude všechno na nás! Jo, tady na HoGlo jsi chromový frajer, tam dole budeš - mrzák. Proč? Proč jsi to proboha udělal?"
"Abys byl víc opravdický a for real tak si necháš ufiknout pracku a zadrátuješ do sebe umělou?" Kdybych mohla, tak bych jej profackovala! Jeho vlastní rukou, utrhla ji z ramene a profackovala ho.
Nenechám jej ani odpovědět a pokračuju dál. "Slyšíš se vůbec?"
"Volby jsou fajn cíl? Když vyhraješ, co uděláš? Jak naplánuješ průzkum planety? Jak bude vypadat osidlování? Co s řízením porodnosti - je na čase přestat udržovat stabilní populaci, ale začít se množit, protože na planetě bude zvýšená úmrtnost? A jak vlastně vypnout stávající systém, aby porodnost neregulovala CMWGE a přitom to společnost zvládla a HoGlo uživila? Jak se vypořádat s nespokojeností lidí, když dostanou víc práce, protože kolonizovat planetu je sakra těžká a nebezpečná práce pro lidi, kteří znají jen život v péči CMWGE! Co s HoGlo bude použito pro kolonizaci a co zůstane zde? Část lidí asi nebude chtít se vzdát pohodlí a nebude možné HoGlo zcela vykuchat. Co zbraně? Na planetě můžou být důležité pro obranu? Ale co když je lidé použijí proti sobě?"
"Máš to opravdu dobře promyšlené? Pár špatných rozhodnutí může znamenat, že lidstvo..." rozhozením rukou naznačím, že skončí.
Do teď jsem jen mrkala a utírala oči, abych vyhnala z očí slzy, ale teď se už definitivně a hlasitě rozbrečím. Mezi škytáním a hýkáním pokračuju:
"Tohle stejně .... nedokážeme ... ať HoGlo bude řídit ... jeden idiot nebo skupinka ... nejschopnějších ... nezvládneme.... .Ubohé vybavení ... co zbylo ... s těmi lidmi, co máme. Třeba ty výsadkové moduly.... jen pár zbylo ... hromada rozebraná ... zničená ....za tu dobu. Nemáme piloty ... žádné zkušenosti .... beztak i ty brzo někdo poškodí."
Věděla jsem, že je blázen, ale šla jsem sem proto, že nechci, aby jej Memesis zničila. Když ale ze mne začne mámit informace o tlačítku, tak už nějak nezvládnu to znechucení a vlastní frustraci a strach z nejisté budoucnosti v sobě dusit. Prudce Cheesuse od sebe odstrčím. "Nevěřím ti! Nevidíš, jak si tě omotala? Šílená ženská, co se pokusila zavraždit pana Cornelia. Jo, úplně chladnokrevně rozstřílela ovládání dveří, aby zůstal v pasti s Ohmy! Nevěřím jí ani za mák. A jak se ta mrcha úlisně vtírala do mé přízně! Je posedlá touhou po moci! Četla jsem o tom, některým lidem se to může stát!"
"Šla jsem sem, abych tě varovala, ale ty ... ty ... ty jsi blázen!"
"Dobrodružství, já tě vyloučila z dobrodružství? Sám jsi se vyloučil kvůli svým machrovinkám! Lidstvo čeká život na neobydlené planetě, nikdo neví, jaká nebezpečí tam čekají. Divoká zvířata? Nevyzpytatelné počasí? Sopky? Nezdravé složení atmosféry či půdy? Jak tam chceš žít a být užitečný s kusem železa místo ruky? Tam nebudeš mít za prdelí 24 hodin denně servisní drony, aby tu ji seřídili, tam promazali, nebudeš mít čas na rehabilitační cvičení, aby se ti nebortila páteř z jednostranné zátěže. Tam bude všechno na nás! Jo, tady na HoGlo jsi chromový frajer, tam dole budeš - mrzák. Proč? Proč jsi to proboha udělal?"
"Abys byl víc opravdický a for real tak si necháš ufiknout pracku a zadrátuješ do sebe umělou?" Kdybych mohla, tak bych jej profackovala! Jeho vlastní rukou, utrhla ji z ramene a profackovala ho.
Nenechám jej ani odpovědět a pokračuju dál. "Slyšíš se vůbec?"
"Volby jsou fajn cíl? Když vyhraješ, co uděláš? Jak naplánuješ průzkum planety? Jak bude vypadat osidlování? Co s řízením porodnosti - je na čase přestat udržovat stabilní populaci, ale začít se množit, protože na planetě bude zvýšená úmrtnost? A jak vlastně vypnout stávající systém, aby porodnost neregulovala CMWGE a přitom to společnost zvládla a HoGlo uživila? Jak se vypořádat s nespokojeností lidí, když dostanou víc práce, protože kolonizovat planetu je sakra těžká a nebezpečná práce pro lidi, kteří znají jen život v péči CMWGE! Co s HoGlo bude použito pro kolonizaci a co zůstane zde? Část lidí asi nebude chtít se vzdát pohodlí a nebude možné HoGlo zcela vykuchat. Co zbraně? Na planetě můžou být důležité pro obranu? Ale co když je lidé použijí proti sobě?"
"Máš to opravdu dobře promyšlené? Pár špatných rozhodnutí může znamenat, že lidstvo..." rozhozením rukou naznačím, že skončí.
Do teď jsem jen mrkala a utírala oči, abych vyhnala z očí slzy, ale teď se už definitivně a hlasitě rozbrečím. Mezi škytáním a hýkáním pokračuju:
"Tohle stejně .... nedokážeme ... ať HoGlo bude řídit ... jeden idiot nebo skupinka ... nejschopnějších ... nezvládneme.... .Ubohé vybavení ... co zbylo ... s těmi lidmi, co máme. Třeba ty výsadkové moduly.... jen pár zbylo ... hromada rozebraná ... zničená ....za tu dobu. Nemáme piloty ... žádné zkušenosti .... beztak i ty brzo někdo poškodí."
-
Hope and Glory
- Příspěvky: 318
- Registrován: 11. 6. 2021, 23:05
Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
Vidím tam Nepřízeň osudu a vzdání se jí...
-
Corneliu Pillat
- Příspěvky: 147
- Registrován: 15. 6. 2021, 00:31
- Bydliště: replika vládního domu, Upper Floor
Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
... před domem ...
"Err...jasně, že ti pomůžu. Ta krysa jsem byl já. Pardon.", přizná narovinu, "Nevím, co mě to napadlo, měl jsem ti zavolat. Ale říkal jsem si, že tě nebudu zdržovat...a....ehm, jasně...máš pravdu...ještě jednou pardon...no, ale zadrž! Je dobře, že sis to heslo změnila. Celé M.D.P.D. by to mělo udělat, preventivně. Mám takový neblahý tušení, že nejméně jedna frakce se kyberútoků štítit nebude..."
Potom uslyší i přes okno zvýšené hlasy. Povytáhne obočí a vstane.
"Promiň, ještě jednou promiň a...musím končit, mám tu situaci.", omluví se Major a zavěsí.
Přijde blíž a nahlédne do okna. Míja vypadá hodně rozčileně. Corneliu se zase stáhne z výhledu, ale nastraží uši. Nejdřív souhlasně kýve hlavou a sám pro sebe se pousměje. Míja je jeho krevní skupina. Mluví mu z duše. Na svůj věk je opravdu mimořádně vyspělá, takovým jako byla ona by ve 23. století byly dveře otevřené na ta nejlepší školení, kurzy a certifikace. Lidé by jí naslouchali. Nejspíš by jí čekala kariéra s vysokým meritem. Jenže teď lidé poslouchali VíáRové celebrity a...vlastně kohokoliv, kdo toho uměl co nejvíc nažvanit a naslibovat. Bez ohledu na to, jestli něčemu doopravdy rozuměl, nebo ne. To Míja by měla vyhrát volby, ne on nebo Cheezus, pomyslel si.
Úsměv mu zhořkl na rtech. A když se Míja rozbrečela, zaťal zuby potlačovaným vztekem.
"Tak dělej ty blboune nejapnej, utiš jí, jestli je v tobě kus člověka...", zavrčel potichu, jako kdyby Cheezusovi chtěl napovědět.
Napjatý, čekal, co bude dál. Ne, nechtěl je odposlouchávat nebo okukovat. Jediné, co ho zajímalo je, jak jeho někdejší 'čumba' zareaguje. Pak se vrátí na lavičku před domem, aby počkal, až Míja půjde.
"Err...jasně, že ti pomůžu. Ta krysa jsem byl já. Pardon.", přizná narovinu, "Nevím, co mě to napadlo, měl jsem ti zavolat. Ale říkal jsem si, že tě nebudu zdržovat...a....ehm, jasně...máš pravdu...ještě jednou pardon...no, ale zadrž! Je dobře, že sis to heslo změnila. Celé M.D.P.D. by to mělo udělat, preventivně. Mám takový neblahý tušení, že nejméně jedna frakce se kyberútoků štítit nebude..."
Potom uslyší i přes okno zvýšené hlasy. Povytáhne obočí a vstane.
"Promiň, ještě jednou promiň a...musím končit, mám tu situaci.", omluví se Major a zavěsí.
Přijde blíž a nahlédne do okna. Míja vypadá hodně rozčileně. Corneliu se zase stáhne z výhledu, ale nastraží uši. Nejdřív souhlasně kýve hlavou a sám pro sebe se pousměje. Míja je jeho krevní skupina. Mluví mu z duše. Na svůj věk je opravdu mimořádně vyspělá, takovým jako byla ona by ve 23. století byly dveře otevřené na ta nejlepší školení, kurzy a certifikace. Lidé by jí naslouchali. Nejspíš by jí čekala kariéra s vysokým meritem. Jenže teď lidé poslouchali VíáRové celebrity a...vlastně kohokoliv, kdo toho uměl co nejvíc nažvanit a naslibovat. Bez ohledu na to, jestli něčemu doopravdy rozuměl, nebo ne. To Míja by měla vyhrát volby, ne on nebo Cheezus, pomyslel si.
Úsměv mu zhořkl na rtech. A když se Míja rozbrečela, zaťal zuby potlačovaným vztekem.
"Tak dělej ty blboune nejapnej, utiš jí, jestli je v tobě kus člověka...", zavrčel potichu, jako kdyby Cheezusovi chtěl napovědět.
Napjatý, čekal, co bude dál. Ne, nechtěl je odposlouchávat nebo okukovat. Jediné, co ho zajímalo je, jak jeho někdejší 'čumba' zareaguje. Pak se vrátí na lavičku před domem, aby počkal, až Míja půjde.
-
J35U5xMachina
- Příspěvky: 137
- Registrován: 12. 7. 2021, 18:51
Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
"A určitě nestřílela MemeSis po Krysyslovi? " odpovím Míje na její obvinění, "On ji chce totiž vypnout, for real..." namítnu slabě, protože mám v paměti tu šílenou teorii o Krysyslově údajně chystaném útoku na Majdex, kterou Míja zkonstruovala z pár nesouvisejících náhod. Míja však pokračuje.
"Posedlost mocí? IMHO LOL. Vždyť ten tvůj 'pan Corneliu' je ukázkový příklad! Nejdřív úkoluje Pořádky, pak si vrazí do Loukvods a málem vypne Krysysla - protože nedělal, jak Corneliu pískal. Pak tam stavěl všechny do latě! A nakonec si vyjedná s Ohmy příměří - jako cool, dejte generálovi achivement - ale kdo mu dal oprávnění vyjednávat za HoGlo
Pořádci? CMWGE? Těžko 
To on si usurpuje moc, která mu nepatří, MemeSis se chce nechat alespoň řádně zvolit... navíc je ochotná ustoupit z pozice Prima Optima a dělat mi jen Sekundu. Ha! To jsi nevěděla, co?"
Hovor se však rychle stočí k mé ruce. Vůbec se mi nelíbí, co Míja naznačuje. Mám ji ukázat, jak užitečná je mechanická ruka v přenášení břemen? Raději to neudělám, nejsem Corneliu, aby mi tleskali za házení lidmi nebo věcmi...
"Ty jsi taky dobrá," povzdechnu si smutně a hned jí to vyčtu, "Jeden se ti svěří se svými išůz a hned je u tebe loco... Čumbové se mají podporovat, ale ty tu akorát chytračíš!"
Míja mi mezitím vyčítá, že nemám plán na věci, o kterých slyším prvně, jako by snad někoho před volbami zajímalo něco jiného než pár hesel. Jenže pak se rozbrečí
a mě najednou dojde, že je to jen malá holka, na kterou je toho prostě moc. Trochu se zastydím.
"Ale no ták... chill, Míji...*there there*," udělám jí *pat-pat* po rameni svojí biologickou rukou, "Začátek každé kampaně je těžký, nesmíš ji ale vzdávat sotva ti rašnou bejzku... S dostatkem zdrojů se dá hrát akorát logická hra o to, kdo s nimi nahraje víc bodů. Bóring! Teprve když hrozí, že to neuhraješ, je to teprve výzva! Navíc já přece nebudu rozhodovat sám... Moc prim jsi to vymyslela s tou radou... jsi vážně šikulka! A víš co? Jestli tě nezvolí, mohla bys mi dělat poradkyni! Chceš? To bude cool, ne? Ty a další gíci vymyslíte několik prim řešení a já prostě jen vyberu to nejvíc cool! Tak už nebreč, bude to zábava..."
Přemýšlím, jak ji ještě utěšit, a rychle ji najdu ubrousek, aby si mohla utřít slzy. Zarazím se a podám ji nějaký jiný, tentokrát suchý a čistý...
"A neboj... já přece nejsem až takový loco. Přišel jsem sám na to - teda Toby mi trochu pomohl - že MemeSis je krutopřísná hráčka a jedete dost tvrdě... Tak jestli ti to pomůže, slibuju, že si na ni dám pozor, když ti na tom tak záleží...
Tak, už dobrý?
Hele, a ty bys mi za to mohla dohlédnout na Cornelia. No, nekoukej! Ten svůj vypínač na CMWGE si klidně nechej, když máš pocit, že každý, kdo chce být tvůj čumba, jde jenom po něm. Ses mě docela dotkla, víš to? Ale dobrý, jsme čumbové, chápu, proč se ti MemeSis nezdá... i když... jsi si jistá, že to není proto, že... vždyť víš... je to moje holka? Nebyla bys první, kdo by žár- Ne?!
Chill! Nemusíš se na mě dívat takhle... Síemgí... sem zase tolik neřekl...
Ale upřímně, Míjko, Corneliu není jako ten tvůj andělíček Pořádek. Nechci tě zase zneklidňovat, ale korporát s bůhví jakou minulostí? Jestli někdo ví, jak chutná moc a zná triky, jak ji získat a udržet, bude to on. V porovnaní s ním je MemeSis... úplná chiquitta."
" odpovím Míje na její obvinění, "On ji chce totiž vypnout, for real..." namítnu slabě, protože mám v paměti tu šílenou teorii o Krysyslově údajně chystaném útoku na Majdex, kterou Míja zkonstruovala z pár nesouvisejících náhod. Míja však pokračuje."Posedlost mocí? IMHO LOL. Vždyť ten tvůj 'pan Corneliu' je ukázkový příklad! Nejdřív úkoluje Pořádky, pak si vrazí do Loukvods a málem vypne Krysysla - protože nedělal, jak Corneliu pískal. Pak tam stavěl všechny do latě! A nakonec si vyjedná s Ohmy příměří - jako cool, dejte generálovi achivement - ale kdo mu dal oprávnění vyjednávat za HoGlo
Pořádci? CMWGE? Těžko To on si usurpuje moc, která mu nepatří, MemeSis se chce nechat alespoň řádně zvolit... navíc je ochotná ustoupit z pozice Prima Optima a dělat mi jen Sekundu. Ha! To jsi nevěděla, co?"
Hovor se však rychle stočí k mé ruce. Vůbec se mi nelíbí, co Míja naznačuje. Mám ji ukázat, jak užitečná je mechanická ruka v přenášení břemen? Raději to neudělám, nejsem Corneliu, aby mi tleskali za házení lidmi nebo věcmi...
"Ty jsi taky dobrá," povzdechnu si smutně a hned jí to vyčtu, "Jeden se ti svěří se svými išůz a hned je u tebe loco... Čumbové se mají podporovat, ale ty tu akorát chytračíš!"
Míja mi mezitím vyčítá, že nemám plán na věci, o kterých slyším prvně, jako by snad někoho před volbami zajímalo něco jiného než pár hesel. Jenže pak se rozbrečí
a mě najednou dojde, že je to jen malá holka, na kterou je toho prostě moc. Trochu se zastydím."Ale no ták... chill, Míji...*there there*," udělám jí *pat-pat* po rameni svojí biologickou rukou, "Začátek každé kampaně je těžký, nesmíš ji ale vzdávat sotva ti rašnou bejzku... S dostatkem zdrojů se dá hrát akorát logická hra o to, kdo s nimi nahraje víc bodů. Bóring! Teprve když hrozí, že to neuhraješ, je to teprve výzva! Navíc já přece nebudu rozhodovat sám... Moc prim jsi to vymyslela s tou radou... jsi vážně šikulka! A víš co? Jestli tě nezvolí, mohla bys mi dělat poradkyni! Chceš? To bude cool, ne? Ty a další gíci vymyslíte několik prim řešení a já prostě jen vyberu to nejvíc cool! Tak už nebreč, bude to zábava..."
Přemýšlím, jak ji ještě utěšit, a rychle ji najdu ubrousek, aby si mohla utřít slzy. Zarazím se a podám ji nějaký jiný, tentokrát suchý a čistý...
"A neboj... já přece nejsem až takový loco. Přišel jsem sám na to - teda Toby mi trochu pomohl - že MemeSis je krutopřísná hráčka a jedete dost tvrdě... Tak jestli ti to pomůže, slibuju, že si na ni dám pozor, když ti na tom tak záleží...
Tak, už dobrý?
Hele, a ty bys mi za to mohla dohlédnout na Cornelia. No, nekoukej! Ten svůj vypínač na CMWGE si klidně nechej, když máš pocit, že každý, kdo chce být tvůj čumba, jde jenom po něm. Ses mě docela dotkla, víš to? Ale dobrý, jsme čumbové, chápu, proč se ti MemeSis nezdá... i když... jsi si jistá, že to není proto, že... vždyť víš... je to moje holka? Nebyla bys první, kdo by žár- Ne?!
Chill! Nemusíš se na mě dívat takhle... Síemgí... sem zase tolik neřekl... Ale upřímně, Míjko, Corneliu není jako ten tvůj andělíček Pořádek. Nechci tě zase zneklidňovat, ale korporát s bůhví jakou minulostí? Jestli někdo ví, jak chutná moc a zná triky, jak ji získat a udržet, bude to on. V porovnaní s ním je MemeSis... úplná chiquitta."
-
Míja
- Příspěvky: 129
- Registrován: 19. 6. 2021, 12:59
Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
Tohle se fakt nedá vydržet, jak se mě snaží utěšit a ukazuje ještě víc svou omezenost. Vytrhnu se mu a prostě uteču pryč. Vyběhnu ven z domu a než třísknu za sebou dveřmi zakřičím dovnitř "Chtěla jsem tě varovat, udělala jsem to, víc po mě nechtěj!" Opřu se zády o zavřené dveře a zuřivě mrkám, utírám si oči a zklidňuju dech. Doufám, že už nikdy nebudu muset slyšet jeho hlas. Pak mi to nedá a pokusím se aspoň o poslední neosobní mini-pomoc. Pošlu mu zprávou dva odkazy, které mám uložené v histori, první vede na popis narcistické poruchy osobnosti a druhý se zabývá sociopatií, včetně rad, jak sociopata poznat a na co si dát pozor.
Naposled si utřu oči a pak s celkem dobrým pocitem, že jsem udělala, co jsem mohla, obejdu domek a usměju se na pana Cornelia. "Děkuji za doprovod, měla jsem trochu obavy, že bych tu mohla potkat Memesis, ale ta má zjevně jiné záležitosti na práci."
Trochu se začervenám, když si mě pan Cornelius soucitně prohlíží. Cestou od domu mu povím, o čem jsme se bavili.
"Ti dva nesmí vyhrát. To už spíš by mohlo řídit HoGlo tříleté batole."
"Chci jít dolů. Myslím na planetu. Vzít s sebou nějaké vhodné lidi. Bude to mít tři cíle. Za prvé to hrozně chci. Za druhé prozkoumáme planetu. Za třetí skupinka odborníků, která zahájila průzkum planety zaujme lidi snad víc než růžová fuchtle a namachrovaný týpek ze stříleček."
"Jen musím nějaké použitelné lidi najít. Mezi lidma, kteří se přihlásili s dobrovolnou pomocí ohledně HoGlo se dá někdo najít. Určitě poprosím Tobyho. S dalšíma lidma možná pomůže CMWGE." Pokývnu hlavou, když pan Cornelius pozvedne tázavě obočí "Já si s ní jakžtakž rozumím"
Naposled si utřu oči a pak s celkem dobrým pocitem, že jsem udělala, co jsem mohla, obejdu domek a usměju se na pana Cornelia. "Děkuji za doprovod, měla jsem trochu obavy, že bych tu mohla potkat Memesis, ale ta má zjevně jiné záležitosti na práci."
Trochu se začervenám, když si mě pan Cornelius soucitně prohlíží. Cestou od domu mu povím, o čem jsme se bavili.
"Ti dva nesmí vyhrát. To už spíš by mohlo řídit HoGlo tříleté batole."
"Chci jít dolů. Myslím na planetu. Vzít s sebou nějaké vhodné lidi. Bude to mít tři cíle. Za prvé to hrozně chci. Za druhé prozkoumáme planetu. Za třetí skupinka odborníků, která zahájila průzkum planety zaujme lidi snad víc než růžová fuchtle a namachrovaný týpek ze stříleček."
"Jen musím nějaké použitelné lidi najít. Mezi lidma, kteří se přihlásili s dobrovolnou pomocí ohledně HoGlo se dá někdo najít. Určitě poprosím Tobyho. S dalšíma lidma možná pomůže CMWGE." Pokývnu hlavou, když pan Cornelius pozvedne tázavě obočí "Já si s ní jakžtakž rozumím"
-
Max Richter
- Příspěvky: 125
- Registrován: 14. 6. 2021, 12:06
Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
... ve skartovačce ...
You're tearing me apart
Crushing me inside
You used to lift me up
Now you get me down
Přešlapuju v rozbitých koulích se vzpomínkami a sleduju jeden útržek života za druhým. Můj absolvovák, Corův neuvěřitelný trénink na M.D.P.D., Míjina oslava prvních kulatin. Pomalu se rozvíjející skladba v přehrávači ale moji pozornost odtrhává do přítomnosti, nebo spíš vlastně budoucnosti. V nose ucítím spáleninu a nemám pocit, že by šlo o něco reálného z RECON sekce.
"Maxi?" uslyším vedle sebe Gé. Melodie jejího hlasu je obzvlášť starostlivá. "color=#0000FF]Máme problém.[/color]"
"Jop, jsem jsi vědom, Gé," vydechnu a odtrhnu se očima od vzpomínek.
With you close by
I'm doused in madness
Can't lose this sadness
It's ripping me apart
It's tearing me apart
It's tearing me apart
I don't know why
"Roztrhá nás to tady, že jo?" obrátím se na Gé. Ta přešlapuje po koulích pryč od průrvy, která se pod náma začíná třást a vtahovat zbytky vzpomínek někam do hlubiny.
"Nejprve rozmačká a až potom roztrhá," dodá BíBí a zkusí rukama zapřít rychle se přibližující strop. Celá tahle žába kolem nás se kroutí a svíjí jako skutečný žaludek připravený nás rozložit na atomy.
"Tohle není jenom vejrová simulace, Maxi, ale program vyvinutý na likvidaci dat. Nás dvě to zničí a tobě asi usmaží mozek. Musíš hned pryč!"
Ucítím lehké pálení v rukách, které se mi rozmáznou ve chvíli, kdy se ty reálné natáhnou k vejrové helmě a ty vejrové zatím odhazují rozmlácené vzpomínky a snaží se vyhrabat pryč. Nahmátnu helmu a lehce s ní pohnu, ale nakonec ji nechám nasazenou. Musím odsud dostat BíBí a Gé, potřebuju je stejně, jako Míju.
Rozpohybovaná skartovačka mě zamáčkne mezi roztříštěné koule. Zařízne se do mě několik vzpomínek najednou a hlava se mi zatočí. Přepadávám mezi Míjiným dětstvím a Corovými přestřelkami v LoQods a snažím se vrátit zpátky do reality. Trochu si oddechnu, když ze mě něco vytrhne kus záznamu s mojí a Linovou pátračkou, ale hned mi přejede mráz po zádech, protože cítím, že skartovačka si začíná brát i moje vlastní vzpomínky, které určitě ještě nejsou určené k zlivkdování.
"Maxi!"
You're tearing me apart, crushing me inside
"Sakra práce!"
Už nevydržím ty pitomé připomínky, jakým způsobem tu zařveme, a přepnu přehrávač.
Zůstane hrát Archive, jen tempo zvolní a já uvidím sám sebe ležícího na zemi v hromadě střepů. Kolem mě se mihne BíBí a Gé a pak prostě zmizím. Na zemi zůstanou jen střepy rozmlácených vzpomínek.
Well, you know how to die
Deleting yourself alive
Erase your face from time
Erase the all of you from mind
Vystrčím svoje ruce ze záplavy koulí a chytím obě moje CMWGE za ramena.
"Držte se," zašeptám, vyplivnu z pusty krev a střepy a začnu se pomalu odmazávat. Postupně, kontrolovaně, od nohou. Mizím z téhle části vejru, ze skartovačky, z propletence mojich a cizích vzpomínek. Trávící žába kolem mě mizí a nahrazuje ji čím dál tím hlasitější hudba a rytmické klepání.
You know how to die
Probere mě náraz do hlavy. Otevřu oči a nastavím ruku před dalším botem s koulí, který se na mě řítí. Převalím se na bok, vzepřu na rukách a posadím mimo dráhu letu. Vydechnu. BíBí leží opodál na zádech a její avatar pomalu dýchá, Gé se zvedá ze země u shluku trubek vedoucích hlouběji do Archivů.
"Co se to stalo?"
"Předběhli jsme skartovačku."
"Cože? To přece není možné."
"Vím, ale ta hudba zněla jasně. A tak jsem nás prostě smazal."
"Jak jsi věděl, že nás nesmažeš úplně, doopravdy?"
"Podle posledního verše - Dying just ain't enough. Tohle byla jediná cesta ven a zároveň to nebyl konec."
"Maxi, ty vážně potřebuješ odbornou pomoc."
"Proto mám vás dvě, ne?"
"Nejsem si jistá, jestli my na tebe ještě stačíme, Maxi."
"Tak to zjistíme," uchechtnu se a zvednu ze země.
Kolem nás pořád lítají statisíce vzpomínek, ale už mi to nepřijde tak šílené, jako když jsme sem dorazili. Ne teď, když vím, co se s nimi děje dál. Musím se dostat ke zdroji. Do místa, kde se rozhoduje, co půjde na skartaci. A zjistit, proč tam jde skoro všechno o Corovi, Míje a mně.
"Míja mi radila podívat se na to všechno s odstupem, najít v tom uspořádanost a priority," přemýšlím nahlas. "Nějaký nápad, jak tímhle způsobem najít místo, kde se rozhoduje o skartaci?"
"Určitě bude jednodušší najít takhle prvně archivační a skartovací CMWGE, ty nebudou vpadat jako koule."
"Eh, že já se vůbec ptám... ale to tu fakt bude mít CMWGE nějaké servisní štěpy pro práci s Archivy?"
"Jistě, že se vůbec ptáš, Maxi. CMWGE má své specializované kopie na všechno."
"Oukej, tak teda vzhůru za CMWGE!," zvolám a rozhlídnu se okolo. Najít tady CMWGE archivářku by nemělo být o nic těžší než najít ve vlastní hlavě psychologickou asistentku nebo v krychli hackerku, ne?
Přemýšlíš nebo diskutuješ kousek poezie.
Max se tu přepnul z racionálního já do fatalistického a zase zpátky.
Max se ve skartovačce dostal do žánrové situace, kdy byl naprosto přesílen, ale bojoval do poslední kapky sil a nevzdal se. Teď se možná zdá, že se z toho dostal, ale možná konflikt ještě běží a situace se nefér zvedne, co, HG?
HG, hlásím dílčí záměr "Max najde v Archivech CMWGE rutinu, která se o Archivy stará". Max ji hledá pomocí Citu pro zvláštnosti (2), protože CMWGE by v tom mumraji botů a koulí zvláštní být měla. A přidám k tomu vůli (4).
You're tearing me apart
Crushing me inside
You used to lift me up
Now you get me down
Přešlapuju v rozbitých koulích se vzpomínkami a sleduju jeden útržek života za druhým. Můj absolvovák, Corův neuvěřitelný trénink na M.D.P.D., Míjina oslava prvních kulatin. Pomalu se rozvíjející skladba v přehrávači ale moji pozornost odtrhává do přítomnosti, nebo spíš vlastně budoucnosti. V nose ucítím spáleninu a nemám pocit, že by šlo o něco reálného z RECON sekce.
"Maxi?" uslyším vedle sebe Gé. Melodie jejího hlasu je obzvlášť starostlivá. "color=#0000FF]Máme problém.[/color]"
"Jop, jsem jsi vědom, Gé," vydechnu a odtrhnu se očima od vzpomínek.
With you close by
I'm doused in madness
Can't lose this sadness
It's ripping me apart
It's tearing me apart
It's tearing me apart
I don't know why
"Roztrhá nás to tady, že jo?" obrátím se na Gé. Ta přešlapuje po koulích pryč od průrvy, která se pod náma začíná třást a vtahovat zbytky vzpomínek někam do hlubiny.
"Nejprve rozmačká a až potom roztrhá," dodá BíBí a zkusí rukama zapřít rychle se přibližující strop. Celá tahle žába kolem nás se kroutí a svíjí jako skutečný žaludek připravený nás rozložit na atomy.
"Tohle není jenom vejrová simulace, Maxi, ale program vyvinutý na likvidaci dat. Nás dvě to zničí a tobě asi usmaží mozek. Musíš hned pryč!"
Ucítím lehké pálení v rukách, které se mi rozmáznou ve chvíli, kdy se ty reálné natáhnou k vejrové helmě a ty vejrové zatím odhazují rozmlácené vzpomínky a snaží se vyhrabat pryč. Nahmátnu helmu a lehce s ní pohnu, ale nakonec ji nechám nasazenou. Musím odsud dostat BíBí a Gé, potřebuju je stejně, jako Míju.
Rozpohybovaná skartovačka mě zamáčkne mezi roztříštěné koule. Zařízne se do mě několik vzpomínek najednou a hlava se mi zatočí. Přepadávám mezi Míjiným dětstvím a Corovými přestřelkami v LoQods a snažím se vrátit zpátky do reality. Trochu si oddechnu, když ze mě něco vytrhne kus záznamu s mojí a Linovou pátračkou, ale hned mi přejede mráz po zádech, protože cítím, že skartovačka si začíná brát i moje vlastní vzpomínky, které určitě ještě nejsou určené k zlivkdování.
"Maxi!"
You're tearing me apart, crushing me inside
"Sakra práce!"
Už nevydržím ty pitomé připomínky, jakým způsobem tu zařveme, a přepnu přehrávač.
Zůstane hrát Archive, jen tempo zvolní a já uvidím sám sebe ležícího na zemi v hromadě střepů. Kolem mě se mihne BíBí a Gé a pak prostě zmizím. Na zemi zůstanou jen střepy rozmlácených vzpomínek.
Well, you know how to die
Deleting yourself alive
Erase your face from time
Erase the all of you from mind
Vystrčím svoje ruce ze záplavy koulí a chytím obě moje CMWGE za ramena.
"Držte se," zašeptám, vyplivnu z pusty krev a střepy a začnu se pomalu odmazávat. Postupně, kontrolovaně, od nohou. Mizím z téhle části vejru, ze skartovačky, z propletence mojich a cizích vzpomínek. Trávící žába kolem mě mizí a nahrazuje ji čím dál tím hlasitější hudba a rytmické klepání.
You know how to die
Probere mě náraz do hlavy. Otevřu oči a nastavím ruku před dalším botem s koulí, který se na mě řítí. Převalím se na bok, vzepřu na rukách a posadím mimo dráhu letu. Vydechnu. BíBí leží opodál na zádech a její avatar pomalu dýchá, Gé se zvedá ze země u shluku trubek vedoucích hlouběji do Archivů.
"Co se to stalo?"
"Předběhli jsme skartovačku."
"Cože? To přece není možné."
"Vím, ale ta hudba zněla jasně. A tak jsem nás prostě smazal."
"Jak jsi věděl, že nás nesmažeš úplně, doopravdy?"
"Podle posledního verše - Dying just ain't enough. Tohle byla jediná cesta ven a zároveň to nebyl konec."
"Maxi, ty vážně potřebuješ odbornou pomoc."
"Proto mám vás dvě, ne?"
"Nejsem si jistá, jestli my na tebe ještě stačíme, Maxi."
"Tak to zjistíme," uchechtnu se a zvednu ze země.
Kolem nás pořád lítají statisíce vzpomínek, ale už mi to nepřijde tak šílené, jako když jsme sem dorazili. Ne teď, když vím, co se s nimi děje dál. Musím se dostat ke zdroji. Do místa, kde se rozhoduje, co půjde na skartaci. A zjistit, proč tam jde skoro všechno o Corovi, Míje a mně.
"Míja mi radila podívat se na to všechno s odstupem, najít v tom uspořádanost a priority," přemýšlím nahlas. "Nějaký nápad, jak tímhle způsobem najít místo, kde se rozhoduje o skartaci?"
"Určitě bude jednodušší najít takhle prvně archivační a skartovací CMWGE, ty nebudou vpadat jako koule."
"Eh, že já se vůbec ptám... ale to tu fakt bude mít CMWGE nějaké servisní štěpy pro práci s Archivy?"
"Jistě, že se vůbec ptáš, Maxi. CMWGE má své specializované kopie na všechno."
"Oukej, tak teda vzhůru za CMWGE!," zvolám a rozhlídnu se okolo. Najít tady CMWGE archivářku by nemělo být o nic těžší než najít ve vlastní hlavě psychologickou asistentku nebo v krychli hackerku, ne?
Přemýšlíš nebo diskutuješ kousek poezie. Max se tu přepnul z racionálního já do fatalistického a zase zpátky. Max se ve skartovačce dostal do žánrové situace, kdy byl naprosto přesílen, ale bojoval do poslední kapky sil a nevzdal se. Teď se možná zdá, že se z toho dostal, ale možná konflikt ještě běží a situace se nefér zvedne, co, HG?HG, hlásím dílčí záměr "Max najde v Archivech CMWGE rutinu, která se o Archivy stará". Max ji hledá pomocí Citu pro zvláštnosti (2), protože CMWGE by v tom mumraji botů a koulí zvláštní být měla. A přidám k tomu vůli (4).
-
Corneliu Pillat
- Příspěvky: 147
- Registrován: 15. 6. 2021, 00:31
- Bydliště: replika vládního domu, Upper Floor
Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
... cestou od domu ...
"Ohohó, to je přístup!", zazubí se na Míju starý voják, "Rovnýma nohama do toho, jo? Potřebujeme to ale dobře připravit a nachystat. Smysl má přistát a zkoumat na místě, které vybereme na základě údajů ze satelitů jako nejvhodnější pro budoucí kolonii. A napřed tam pošleme sondy. Musí tam být taky voda, už jenom kvůli vodíkové rafinérii paliva. Raketoplán má palivo jen na první cestu zpátky, pak už budeme muset doplňovat. Vezmeme si Hermes, na průzkum bude stačit. Ale potřebujeme pilota. A zbytek výsadku by měli být lidi, co jim není cizí technika...a co umí improvizovat a zvládat dobře nesnáze. Možná někdo z Loukvods? Nevíš o někom? Maggie a Gustavo nám asi moc platní nebudou."
Corneliu položí Míje ruku na rameno.
"Neboj, zvládneme to. Musíme. Jsme možná v řiti, ale ještě nejsme v hajzlu. Jsi ta nejbystřejší hlavinka z celý týhle vesmírný generace, co znám. Máš mojí plnou podporu. Jestli budu muset osobně nakopat do zadku celý HoGlo, aby tě poslouchalo, udělám to.", usměje se povzbudivě, "Čekal bych, že Přechod a válka v Loukvods lidi probere a přestanou slintat nad Víárovými slibotechnami, ale asi se pletu. Zatímco ses marně snažila, aby se Cheezusovi rozsvítilo, prolustroval jsem si Meme. Myslím si, že stojí za výtržnostma, co narušují předvolební aktivity...no, všech, kromě jí samotné a Cheezuse. Její lidi se převlíkaj za Loukvoďany a snaží se tak nejspíš obrátit Pořádky proti nim. Na to si budu muset posvítit. Opravdu moc chtějí vyhrát. Dohromady maj skoro třetinu hlasů. Pro mě by hlasovala asi pětina. Zbytek je mišmaš, po pár procentech. A Loukvoďani nevolí...což je dost nefér, když už může volit kdejaký neinformovaný hejhula z Majdexu. To by snad nějak zařídit šlo, ne? Aby mohli volit. Třeba nebudou všichni volit Krysysla...a nebo Memesis dokončí, co zkusila v tý šachtě a bude vystaráno..."
Povzdechne si a potřese hlavou.
"Mám trochu problém pochopit pravidla voleb, pořád se to mění. Nemohli bychom spolu vytvořit nějakou koalici? Dát dohromady rozumný a bystrý lidi, představit je, sestavit a představit program, rozdělit si zodpovědnosti a kandidovat jako celek, společně? Takhle nějak se to dělalo v minulosti, když byly státy a všeobecný volební právo, nevolili se jednotlivci, ale partaje.", navrhne Míje, "Já si politikou ruce špinit nechtěl, vyhovovalo mi, že se o HoGlo starala CMWGE a já měl volný ruce. Nechci být hlavní kápo a sedět v křesle, ale taky potřebuju mít jistotu, že u kormidla bude někdo kompetentní, kdo HoGlo a s ním celý lidstvo neodsoudí k smrti kvůli svý demenci nebo ambicím...jako jeden takovej zmrd, co kvůli lžím a ambicím v jednadvacátým století rozvrátil svojí zemi - Rusko. To byl stát, co se nacházel na Zemi tam, co je...hmm...později vznikla Zóna a taky na Sibiři, než jí zabrala Čínská protokorporace. Tenhleten zmrd si vybudoval image alfa samce, zblbnul a obelhal celou ruskou společnost, nekalýma praktikama se dostal k moci a myslel si, že když má obrovský zdroje, jaderný zbraně a kontroluje média, drží trumfy v rukou a celej svět se z něj podělá. Jenže nepodělal a když ten zmrd rozpoutal válku se svými sousedem, ukázal mu svět vztyčenej prostředník. Jeho lži a propaganda neobstály střet s realitou...přivedl svůj stát k totálnímu rozpadu a nakonec ho sundali jeho vlastní lidi. Stihl ale zmařit spoustu životů a napáchat nevratný škody na společnosti i životním prostředí. Lži a intriky jsou jako písek...dokud ho zalejváš vodou, vypadá to, že se z toho bude dát snadno stavět, ale nech to dost dlouho na Slunci a při kontaktu se rozsype. Potřebujeme rozkrýt, jak se věci mají doopravdy, jaký mají ti dva motivace a cíle...a nabídnout lidem naopak něco konstruktivního a pozitivního."
Vyprávěl si s Míjou o špatných koncích v pohádkách, příbězích o přáních a příbězích o čarodějkách.
"Na to bych se ale napřed vyspal. A vykoupal. Kde vlastně po Přechodu zůstáváš? Kdyby ses necítila bezpečně, máš u mě azyl, tak jako Max. Ten barák je na jednoho až moc velkej."
"Ohohó, to je přístup!", zazubí se na Míju starý voják, "Rovnýma nohama do toho, jo? Potřebujeme to ale dobře připravit a nachystat. Smysl má přistát a zkoumat na místě, které vybereme na základě údajů ze satelitů jako nejvhodnější pro budoucí kolonii. A napřed tam pošleme sondy. Musí tam být taky voda, už jenom kvůli vodíkové rafinérii paliva. Raketoplán má palivo jen na první cestu zpátky, pak už budeme muset doplňovat. Vezmeme si Hermes, na průzkum bude stačit. Ale potřebujeme pilota. A zbytek výsadku by měli být lidi, co jim není cizí technika...a co umí improvizovat a zvládat dobře nesnáze. Možná někdo z Loukvods? Nevíš o někom? Maggie a Gustavo nám asi moc platní nebudou."
Corneliu položí Míje ruku na rameno.
"Neboj, zvládneme to. Musíme. Jsme možná v řiti, ale ještě nejsme v hajzlu. Jsi ta nejbystřejší hlavinka z celý týhle vesmírný generace, co znám. Máš mojí plnou podporu. Jestli budu muset osobně nakopat do zadku celý HoGlo, aby tě poslouchalo, udělám to.", usměje se povzbudivě, "Čekal bych, že Přechod a válka v Loukvods lidi probere a přestanou slintat nad Víárovými slibotechnami, ale asi se pletu. Zatímco ses marně snažila, aby se Cheezusovi rozsvítilo, prolustroval jsem si Meme. Myslím si, že stojí za výtržnostma, co narušují předvolební aktivity...no, všech, kromě jí samotné a Cheezuse. Její lidi se převlíkaj za Loukvoďany a snaží se tak nejspíš obrátit Pořádky proti nim. Na to si budu muset posvítit. Opravdu moc chtějí vyhrát. Dohromady maj skoro třetinu hlasů. Pro mě by hlasovala asi pětina. Zbytek je mišmaš, po pár procentech. A Loukvoďani nevolí...což je dost nefér, když už může volit kdejaký neinformovaný hejhula z Majdexu. To by snad nějak zařídit šlo, ne? Aby mohli volit. Třeba nebudou všichni volit Krysysla...a nebo Memesis dokončí, co zkusila v tý šachtě a bude vystaráno..."
Povzdechne si a potřese hlavou.
"Mám trochu problém pochopit pravidla voleb, pořád se to mění. Nemohli bychom spolu vytvořit nějakou koalici? Dát dohromady rozumný a bystrý lidi, představit je, sestavit a představit program, rozdělit si zodpovědnosti a kandidovat jako celek, společně? Takhle nějak se to dělalo v minulosti, když byly státy a všeobecný volební právo, nevolili se jednotlivci, ale partaje.", navrhne Míje, "Já si politikou ruce špinit nechtěl, vyhovovalo mi, že se o HoGlo starala CMWGE a já měl volný ruce. Nechci být hlavní kápo a sedět v křesle, ale taky potřebuju mít jistotu, že u kormidla bude někdo kompetentní, kdo HoGlo a s ním celý lidstvo neodsoudí k smrti kvůli svý demenci nebo ambicím...jako jeden takovej zmrd, co kvůli lžím a ambicím v jednadvacátým století rozvrátil svojí zemi - Rusko. To byl stát, co se nacházel na Zemi tam, co je...hmm...později vznikla Zóna a taky na Sibiři, než jí zabrala Čínská protokorporace. Tenhleten zmrd si vybudoval image alfa samce, zblbnul a obelhal celou ruskou společnost, nekalýma praktikama se dostal k moci a myslel si, že když má obrovský zdroje, jaderný zbraně a kontroluje média, drží trumfy v rukou a celej svět se z něj podělá. Jenže nepodělal a když ten zmrd rozpoutal válku se svými sousedem, ukázal mu svět vztyčenej prostředník. Jeho lži a propaganda neobstály střet s realitou...přivedl svůj stát k totálnímu rozpadu a nakonec ho sundali jeho vlastní lidi. Stihl ale zmařit spoustu životů a napáchat nevratný škody na společnosti i životním prostředí. Lži a intriky jsou jako písek...dokud ho zalejváš vodou, vypadá to, že se z toho bude dát snadno stavět, ale nech to dost dlouho na Slunci a při kontaktu se rozsype. Potřebujeme rozkrýt, jak se věci mají doopravdy, jaký mají ti dva motivace a cíle...a nabídnout lidem naopak něco konstruktivního a pozitivního."
Vyprávěl si s Míjou o špatných koncích v pohádkách, příbězích o přáních a příbězích o čarodějkách."Na to bych se ale napřed vyspal. A vykoupal. Kde vlastně po Přechodu zůstáváš? Kdyby ses necítila bezpečně, máš u mě azyl, tak jako Max. Ten barák je na jednoho až moc velkej."
-
Míja
- Příspěvky: 129
- Registrován: 19. 6. 2021, 12:59
Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
Dotaz pana Cornelia, kde přebývám, radši nechám nezodpovězený, jak jsem ten barák opustila po několika týdnech těsně poté, co jsem se postavila na nohy, bude to tam asi dost nechutné, asi jako v domě, kde se dříve chovávala hospodářská zvířata.
"Ráda půjdu s vámi." V hlavě mi divoce víří myšlenky. Mám tendenci mu věřit. Chápu ten smutek a obavy v jeho očích, určitě viděl a udělal hrozné věci. Jsme stejní. Nikdy sami sobě neodpustíme, nikdy nebudeme šťastní, ale třeba můžeme pomoci, aby jiní byli. A nebo má Chesus pravdu a v době pana Cornelia byli lidé více manipulativní, bezohlední a schopni přetvářky a já mu to žeru i s navijákem. Na malý moment se ztratím v myšlenkách a uvažuju o původu přirovnání "žrát i s navijákem", ale vysvětlení mne nenapadne.
"Mám nějaké dobré kamarády v LoQods. Jsou schopní technicky i fyzicky. Zkusím se jim ozvat. Pak můžeme projít dobrovolníky, kteří se přihlásili k pomoci se správou HoGlo. Dále můžeme požádat o pomoc CMWGE, pokud mi umožní procházet logy prohlížených dokumentů obyvateli, možná zjistíme, kdo má nejlepší znalosti ohledně planety."
"Stavím se pro pár věcí u sebe a pak dojdu k vám." Pan Cornelius i tak trvá na tom, že mne doprovodí, dovnitř jej ale jít nenechám. "Počkejte tady, za pět minut budu zpátky." Pořád ve mne hlodá strach z Memesis, ale s panem Corneliem se cítím bezpečně. Před barákem se lehce rozhlídnu, ale když vidím, že vše je v pořádku, vejdu dovnitř.
Nic moc cenného tam nemám, jenom - pár dní, když už jsem našla odhodlání, ale ruce mne moc neposlouchaly, měla jsem křeče a nemohla jsem používat tablet ani počítač, škrábala jsem poznámky všude možně, do vlastní kůže (tam je to v bezpečí, tu si nosím s sebou a už se to hojí), ale i do zdí nebo čalounění. Tohle musím skrýt, ať to nikdo nenajde.
Otevřu dveře a vejdu dovnitř. Vnitřně si oddechnu, když vidím vše neporušené. Vezmu nůžky a začnu seškrabávat omítku nad gaučem. Popravdě, nejsem si jistá, jestli z těch zmatených znaků a čar by někdo něco pochopil, ale jistota je jistota. Jak se mi vlasy během zuřivého škrabaní nalepí na obličej, malinko je odhrnu a jak přitom pohnu hlavou, koutkem oka zahlédnu obrys postavy nehybně stojící ve stínu u schodiště.
Srdce mi leknutím vynechá jeden či dva údery. Už mě asi pozoruje chvíli a vychutnává si, jak jsem pitomá a neopatrná. Myslím, že v ruce má i pistoli. Memesis? Sama, nebo tu bude mít kumpány? Nějaké z těch co dělají výtržnosti? Přinutím se bez přestávky škrabat dál a horečně přemýšlím nad tím, jestli existuje šance z této situace nějak vyváznout.
Nějaký parchant ....někdo od Memesis? nebo ona sama? si na mne počkal.
Myslím, že tyhle věci s chozením do pastí mám dělat v tomhle příběhovém obloučku, když jsem ten dobrodruh, tak je tedy dělám.
"Ráda půjdu s vámi." V hlavě mi divoce víří myšlenky. Mám tendenci mu věřit. Chápu ten smutek a obavy v jeho očích, určitě viděl a udělal hrozné věci. Jsme stejní. Nikdy sami sobě neodpustíme, nikdy nebudeme šťastní, ale třeba můžeme pomoci, aby jiní byli. A nebo má Chesus pravdu a v době pana Cornelia byli lidé více manipulativní, bezohlední a schopni přetvářky a já mu to žeru i s navijákem. Na malý moment se ztratím v myšlenkách a uvažuju o původu přirovnání "žrát i s navijákem", ale vysvětlení mne nenapadne.
"Mám nějaké dobré kamarády v LoQods. Jsou schopní technicky i fyzicky. Zkusím se jim ozvat. Pak můžeme projít dobrovolníky, kteří se přihlásili k pomoci se správou HoGlo. Dále můžeme požádat o pomoc CMWGE, pokud mi umožní procházet logy prohlížených dokumentů obyvateli, možná zjistíme, kdo má nejlepší znalosti ohledně planety."
"Stavím se pro pár věcí u sebe a pak dojdu k vám." Pan Cornelius i tak trvá na tom, že mne doprovodí, dovnitř jej ale jít nenechám. "Počkejte tady, za pět minut budu zpátky." Pořád ve mne hlodá strach z Memesis, ale s panem Corneliem se cítím bezpečně. Před barákem se lehce rozhlídnu, ale když vidím, že vše je v pořádku, vejdu dovnitř.
Nic moc cenného tam nemám, jenom - pár dní, když už jsem našla odhodlání, ale ruce mne moc neposlouchaly, měla jsem křeče a nemohla jsem používat tablet ani počítač, škrábala jsem poznámky všude možně, do vlastní kůže (tam je to v bezpečí, tu si nosím s sebou a už se to hojí), ale i do zdí nebo čalounění. Tohle musím skrýt, ať to nikdo nenajde.
Otevřu dveře a vejdu dovnitř. Vnitřně si oddechnu, když vidím vše neporušené. Vezmu nůžky a začnu seškrabávat omítku nad gaučem. Popravdě, nejsem si jistá, jestli z těch zmatených znaků a čar by někdo něco pochopil, ale jistota je jistota. Jak se mi vlasy během zuřivého škrabaní nalepí na obličej, malinko je odhrnu a jak přitom pohnu hlavou, koutkem oka zahlédnu obrys postavy nehybně stojící ve stínu u schodiště.
Srdce mi leknutím vynechá jeden či dva údery. Už mě asi pozoruje chvíli a vychutnává si, jak jsem pitomá a neopatrná. Myslím, že v ruce má i pistoli. Memesis? Sama, nebo tu bude mít kumpány? Nějaké z těch co dělají výtržnosti? Přinutím se bez přestávky škrabat dál a horečně přemýšlím nad tím, jestli existuje šance z této situace nějak vyváznout.
Nějaký parchant ....někdo od Memesis? nebo ona sama? si na mne počkal.
Myslím, že tyhle věci s chozením do pastí mám dělat v tomhle příběhovém obloučku, když jsem ten dobrodruh, tak je tedy dělám.
-
Hope and Glory
- Příspěvky: 318
- Registrován: 11. 6. 2021, 23:05
Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
V archivech Vejru.
No, dal jsi vůli 4, že se ptáš...
Jinak najít mezi koulemi "vzpomínek" a obyčejnými nosiči CMWGE kopii, která třídí, co se má smazat, pomocí citu na zvláštnosti? To je Pohoda.
+2+4=6: provedl jsi něco vypadlo fakt dobře, dramaticky, cool.
Max se se svými dvěma asistentkami vydal proti proudu koulí určených ke skartován. Bylo to jako hledat zdroj znečištění v povodí tropické řeky. Proudy se slévaly, rozdělovaly, vytvářely zákruty, meandry, zdánlivě i zcela slepá ramena.
Ta asociace mu přišla tak silná, že si na malou chvíli přál, aby měl nějakou loďku nebo vznášedlo, kterým bude rychleji postupovat proti proudu.
O vteřinu později se výjev proměnil a on opravdu řídil vznášedlo širokým rozvodím tropické řeky.
Prales kolem něj měl ale velmi pochmurný nádech. Ne byl plný života, zaváněl hnilobou a nad širokým rozvodím rozkládaly své košaté koruny umírající stromy.
Místo botů pak koule se záznamy k likvidaci preváželi v zubatých mordách krokodýlí. Max dokonce zahlédl několik koulí, které zobrazovaly jeho s oběma CMWGE.
Přestože virtuální vznášedlo zrychlylo pohyb proti proudu, krokodýli byli ještě o něco rychlejší.
A pak, když se krokodýli vraceli nabrat nové koule, jen pár okamžiků od jejich tajuplného a hledaného zdroje, se jim najednou zablesklo cosi rudého v očích a stočili se k jejich vznášedlu. Zuby se zaleskly a tlamy se otevřely, jak by se krokodýlí snažili chytit právě Maxe a jeho dvojici pomocníci místo koulí s jejich záznamy, a znovu je odvléci ke skartaci.
Už je jasné, kde se tajemný zdoj koulí nachází, jen musíš nějak zvládnout krokodýlí boty, kteří si tě spletli se záznamem ke skartaci a snaží se tě chytit a odvléct zpět do skartovačky i násilím.
Max píše:ale možná konflikt ještě běží a situace se nefér zvedne, co, HG?
No, dal jsi vůli 4, že se ptáš...
Jinak najít mezi koulemi "vzpomínek" a obyčejnými nosiči CMWGE kopii, která třídí, co se má smazat, pomocí citu na zvláštnosti? To je Pohoda.
+2+4=6: provedl jsi něco vypadlo fakt dobře, dramaticky, cool.
Max se se svými dvěma asistentkami vydal proti proudu koulí určených ke skartován. Bylo to jako hledat zdroj znečištění v povodí tropické řeky. Proudy se slévaly, rozdělovaly, vytvářely zákruty, meandry, zdánlivě i zcela slepá ramena.
Ta asociace mu přišla tak silná, že si na malou chvíli přál, aby měl nějakou loďku nebo vznášedlo, kterým bude rychleji postupovat proti proudu.
O vteřinu později se výjev proměnil a on opravdu řídil vznášedlo širokým rozvodím tropické řeky.
Prales kolem něj měl ale velmi pochmurný nádech. Ne byl plný života, zaváněl hnilobou a nad širokým rozvodím rozkládaly své košaté koruny umírající stromy.
Místo botů pak koule se záznamy k likvidaci preváželi v zubatých mordách krokodýlí. Max dokonce zahlédl několik koulí, které zobrazovaly jeho s oběma CMWGE.
Přestože virtuální vznášedlo zrychlylo pohyb proti proudu, krokodýli byli ještě o něco rychlejší.
A pak, když se krokodýli vraceli nabrat nové koule, jen pár okamžiků od jejich tajuplného a hledaného zdroje, se jim najednou zablesklo cosi rudého v očích a stočili se k jejich vznášedlu. Zuby se zaleskly a tlamy se otevřely, jak by se krokodýlí snažili chytit právě Maxe a jeho dvojici pomocníci místo koulí s jejich záznamy, a znovu je odvléci ke skartaci.
Už je jasné, kde se tajemný zdoj koulí nachází, jen musíš nějak zvládnout krokodýlí boty, kteří si tě spletli se záznamem ke skartaci a snaží se tě chytit a odvléct zpět do skartovačky i násilím.
-
Hope and Glory
- Příspěvky: 318
- Registrován: 11. 6. 2021, 23:05
Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
... u Míji doma ....
Hlaveň, která vystoupila ze stínu, nepatřila pistoli. Patřila zlatému tommy gunu.
"Ehm ... nedělej, že nevíš, že tu jsem," zazní v pokoji pevný hlas Memesis, rychle ale přejde v utrápený, starostlivý tón.
"Dlužíš mi život. Mohla jsem tě nechat na tom výtahu umřít. Neudělala jsem to. Mohla mi ujet ruka u pečeti ... neujela. A teď jsem ti mířila pět minut zezadu na krk ... a zase jsem tě nezastřelila."
Odmlčí se.
"Míjo, proč mi to děláš. Proč mě vystavuješ takovým situacím. Jsi taková skvělá, nadějná mladá holka ... ale pořád jsi ještě pískle. Ucho. Zelenáč. A držíš v rukou ohromnou moc. Nebezpečnou moc. Týnejdrž schopný zničit CMWGE - a tedy schopný zničit celý náš svět.
Chápeš, že kdyby lidi věděli, jaké nebezpečí představuješ a já tě zastřelila, tak by si celé HoGlo oddechlo? Důmsdej divajs v rukou nedospělé holky. Jenže já nechci.
Ne, nemyslím si, že bys byla zlá nebo že bys ho chtěla zneužít. Vždyť jsme skoro něco jako kámošky. Je mi jasné, že jsi čistá duše a máš jen ty nejlepší úmysly. Jenže - víš kam vedou cesty dlážděné dobrými úmysly?"
Skloní trochu hlaveň.
"Míjo, já ti nechci ublížit. Jsi fakt sympatická. Ale uvědom si, že některé věci prostě dětem do rukou nepatří. Třeba zápalky. Nebo tlačítko na vypnutí CMWGE. Celkem chápu, proč jsi mě vodila za nos. A je mi jasné, že ve své naivitě jsi ochotná radši umřít, než abys mi řekla kde je, teď a tady, i když ti budu mířit na hlavu touhle zlatou hlavní.
Ale slib mi jedno. Za pár dní jsou tu volby. Ať po nich bude prvním radním kdo chce, řekni mu, kde to tlačítko je. Odevzdej mu ho. Protože on bude právoplatně zvoleným zástupcem všech občanů HoGlo. Vyspělý, zodpovědný, s jasným plánem a mandátem ho naplnit."
MemeSis udělá krok vpřed, aby ji světlo ozářilo i tvář.
"A Míjo ... jestli to neuděláš sama, tak se postarám, abys to tlačítko zmáčknout nikdy nemohla. Rozumíme si?"
Tahle poslední věta najednou zní ve srovnání s těm předchozími úplně chladně a odtažitě.
Hlaveň, která vystoupila ze stínu, nepatřila pistoli. Patřila zlatému tommy gunu.
"Ehm ... nedělej, že nevíš, že tu jsem," zazní v pokoji pevný hlas Memesis, rychle ale přejde v utrápený, starostlivý tón.
"Dlužíš mi život. Mohla jsem tě nechat na tom výtahu umřít. Neudělala jsem to. Mohla mi ujet ruka u pečeti ... neujela. A teď jsem ti mířila pět minut zezadu na krk ... a zase jsem tě nezastřelila."
Odmlčí se.
"Míjo, proč mi to děláš. Proč mě vystavuješ takovým situacím. Jsi taková skvělá, nadějná mladá holka ... ale pořád jsi ještě pískle. Ucho. Zelenáč. A držíš v rukou ohromnou moc. Nebezpečnou moc. Týnejdrž schopný zničit CMWGE - a tedy schopný zničit celý náš svět.
Chápeš, že kdyby lidi věděli, jaké nebezpečí představuješ a já tě zastřelila, tak by si celé HoGlo oddechlo? Důmsdej divajs v rukou nedospělé holky. Jenže já nechci.
Ne, nemyslím si, že bys byla zlá nebo že bys ho chtěla zneužít. Vždyť jsme skoro něco jako kámošky. Je mi jasné, že jsi čistá duše a máš jen ty nejlepší úmysly. Jenže - víš kam vedou cesty dlážděné dobrými úmysly?"
Skloní trochu hlaveň.
"Míjo, já ti nechci ublížit. Jsi fakt sympatická. Ale uvědom si, že některé věci prostě dětem do rukou nepatří. Třeba zápalky. Nebo tlačítko na vypnutí CMWGE. Celkem chápu, proč jsi mě vodila za nos. A je mi jasné, že ve své naivitě jsi ochotná radši umřít, než abys mi řekla kde je, teď a tady, i když ti budu mířit na hlavu touhle zlatou hlavní.
Ale slib mi jedno. Za pár dní jsou tu volby. Ať po nich bude prvním radním kdo chce, řekni mu, kde to tlačítko je. Odevzdej mu ho. Protože on bude právoplatně zvoleným zástupcem všech občanů HoGlo. Vyspělý, zodpovědný, s jasným plánem a mandátem ho naplnit."
MemeSis udělá krok vpřed, aby ji světlo ozářilo i tvář.
"A Míjo ... jestli to neuděláš sama, tak se postarám, abys to tlačítko zmáčknout nikdy nemohla. Rozumíme si?"
Tahle poslední věta najednou zní ve srovnání s těm předchozími úplně chladně a odtažitě.
-
Max Richter
- Příspěvky: 125
- Registrován: 14. 6. 2021, 12:06
Re: [HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama
... mezi krokodýly ...
"Nemohl sis přát něco jiného? Třeba vzducholoď letící mezi bílými holubicemi? To vážně musela být řeka a krokodýli?" křičí na mě BíBí. Poskakuje po vznášedle z jedné strany na druhou a háže po krokodýlech bezprizorní koule.
Na okamžik mi proletí hlavou, že je to fakt zvláštní, tenhle její strach. Tohle přece nejsou skuteční predátoři, ale grafické vykreslení digitálních botů. Jenom jedničky a nuly, nic fyzického, co by nás mohlo kousnout. Ale má vůbec smysl snažit se tohle vysvětlit stejně digitální BíBí, pro kterou asi neexistuje reálnější hrozba?
"A copak by to něčemu pomohlo?" zařvu a přidám se k odrážení útoku. "CMWGE po nás jde vším, co má k dispozici. Prvně žába, teď krokodýli, no. Kdyby tu lítali ptáci, budou se nám snažit vyklovat mozky. Nevím, proč to všechno řeší přes zvířata, ale je úplně šumák, co si budeme přát!"
"Kdybych si já mohla něco přát, tak..." pokračuje BíBí naštvaně a začne koule házet obouruč.
"No, ale nemůžeš, žejo. Tak co tu teda máme? Gé, co víme o chování krokodýlů?"
"Eh, jsem lidská psycholožka, Maxi, víš to, že ano?" povzdechne si Gé a vyleze na kabinu vznášedla. Zůstane na čtyřech, snaží se z houpající se lodi nespadnout a je vidět, jak zběsile přemýšlí.
"Mám tu jenom jeden výskyt v databázi... a je v sekci experimentální léčby deprese."
"Paráda! BíBí? Nějaké postřehy do diskuze?"
"Dávej jenom bacha, co si přeješ!"
Vznášedlo se s náma zhoupne tak, že to vyhodí pár krokodýlů až na palubu. Šlápnu nejbližšímu na ocas a skočím do kajuty. Gé na mě zeshora křičí trochu zmatené pokyny, ale že není čas ztrácet čas, prostě kmitám a dávám bacha, abych si nepřál nějakou fakt velkou cypovinu.
O chvíli pozdějc rozrazím dvířka, jednoho doťerného krokodýla tím fláknu přes čumák a ještě víc naseru, a vylezu zpátky na palubu s brašnou v podpaží a puškou přes rameno. Jsem rád, že jsme už o kus dál něž v Géiných instrukcích, protože shánět tu učebnice a vařit maso, na to fakt není prostor. Místo toho hodím brašnu holkám a sám sáhnu do kapes pro pár kousků připraveného nářadí. Hvízdnu a naráz všichni tři se vrhneme na krokodýly a začneme jim zabodávat šroubováky, francouzáky a další vercajk do očí. Červené diody praskají a jiskří a krokodýli chytají amok. S tím jsme ale počítali, a když má každý něco v oku, vylezeme všichni na střechu kajuty a Gé vytáhne ze dna brašny jabko. Hodí ho po nejbližším krokodýlovi a já už mezitím vysazuju BíBí na větev stromu, který se nad náma objevil. Než pomůžu nahoru i Gé, mám nasrané krokodýly už zpátky u nohavic, ale jak chytli berserka a vůbec nepřemýšlí, a my máme vyšší pozici, maj to spočítaný. Holky mi podávaj odlámaný větve a já jednu za druhou bodám do druhých ok šíleně se vrtících zelených hlav. A s každou další větví se oslepení krokodýli začnou jeden po druhém zmítat a v křečích měnit na majestátní jeleny. Sotva se první jelen postaví a zkouší na rozhoupaném vznášedle najít rovnováhu, ozve se první výstřel. Jelenovi se mezi očima objeví třetí rudé oko, taky zajiskří, vyvalí se z něj proud červeného oleje a jelen se skácí do proudu. BíBí mi hodí pušku, já zamířím a vystřelím na druhého. Gé měla pravdu - lov jelenů je podstatně jednodušší, než boj s krokodýly.
HG, Max se snaží "odrazit krokodýly a doplout ke zdroji koulí určených ke skartaci". Jde na to přes Pistolníka (2) a připojím k tomu trochu Vůle (2).
"Nemohl sis přát něco jiného? Třeba vzducholoď letící mezi bílými holubicemi? To vážně musela být řeka a krokodýli?" křičí na mě BíBí. Poskakuje po vznášedle z jedné strany na druhou a háže po krokodýlech bezprizorní koule.
Na okamžik mi proletí hlavou, že je to fakt zvláštní, tenhle její strach. Tohle přece nejsou skuteční predátoři, ale grafické vykreslení digitálních botů. Jenom jedničky a nuly, nic fyzického, co by nás mohlo kousnout. Ale má vůbec smysl snažit se tohle vysvětlit stejně digitální BíBí, pro kterou asi neexistuje reálnější hrozba?
"A copak by to něčemu pomohlo?" zařvu a přidám se k odrážení útoku. "CMWGE po nás jde vším, co má k dispozici. Prvně žába, teď krokodýli, no. Kdyby tu lítali ptáci, budou se nám snažit vyklovat mozky. Nevím, proč to všechno řeší přes zvířata, ale je úplně šumák, co si budeme přát!"
"Kdybych si já mohla něco přát, tak..." pokračuje BíBí naštvaně a začne koule házet obouruč.
"No, ale nemůžeš, žejo. Tak co tu teda máme? Gé, co víme o chování krokodýlů?"
"Eh, jsem lidská psycholožka, Maxi, víš to, že ano?" povzdechne si Gé a vyleze na kabinu vznášedla. Zůstane na čtyřech, snaží se z houpající se lodi nespadnout a je vidět, jak zběsile přemýšlí.
"Mám tu jenom jeden výskyt v databázi... a je v sekci experimentální léčby deprese."
"Paráda! BíBí? Nějaké postřehy do diskuze?"
"Dávej jenom bacha, co si přeješ!"
Vznášedlo se s náma zhoupne tak, že to vyhodí pár krokodýlů až na palubu. Šlápnu nejbližšímu na ocas a skočím do kajuty. Gé na mě zeshora křičí trochu zmatené pokyny, ale že není čas ztrácet čas, prostě kmitám a dávám bacha, abych si nepřál nějakou fakt velkou cypovinu.
O chvíli pozdějc rozrazím dvířka, jednoho doťerného krokodýla tím fláknu přes čumák a ještě víc naseru, a vylezu zpátky na palubu s brašnou v podpaží a puškou přes rameno. Jsem rád, že jsme už o kus dál něž v Géiných instrukcích, protože shánět tu učebnice a vařit maso, na to fakt není prostor. Místo toho hodím brašnu holkám a sám sáhnu do kapes pro pár kousků připraveného nářadí. Hvízdnu a naráz všichni tři se vrhneme na krokodýly a začneme jim zabodávat šroubováky, francouzáky a další vercajk do očí. Červené diody praskají a jiskří a krokodýli chytají amok. S tím jsme ale počítali, a když má každý něco v oku, vylezeme všichni na střechu kajuty a Gé vytáhne ze dna brašny jabko. Hodí ho po nejbližším krokodýlovi a já už mezitím vysazuju BíBí na větev stromu, který se nad náma objevil. Než pomůžu nahoru i Gé, mám nasrané krokodýly už zpátky u nohavic, ale jak chytli berserka a vůbec nepřemýšlí, a my máme vyšší pozici, maj to spočítaný. Holky mi podávaj odlámaný větve a já jednu za druhou bodám do druhých ok šíleně se vrtících zelených hlav. A s každou další větví se oslepení krokodýli začnou jeden po druhém zmítat a v křečích měnit na majestátní jeleny. Sotva se první jelen postaví a zkouší na rozhoupaném vznášedle najít rovnováhu, ozve se první výstřel. Jelenovi se mezi očima objeví třetí rudé oko, taky zajiskří, vyvalí se z něj proud červeného oleje a jelen se skácí do proudu. BíBí mi hodí pušku, já zamířím a vystřelím na druhého. Gé měla pravdu - lov jelenů je podstatně jednodušší, než boj s krokodýly.
HG, Max se snaží "odrazit krokodýly a doplout ke zdroji koulí určených ke skartaci". Jde na to přes Pistolníka (2) a připojím k tomu trochu Vůle (2).