[HRA] Kniha třetí - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

[Hope and Glory]

Kniha 3 - Všechno je naruby, všechno je vzhůru nohama

Cesta zkoušek

Aktuální Kapitola: 04/ XP: 19
Odehraných žánrovek: 10
Zbývající HG Vůle: 4

Žánrové akce:
(Být zasažen) nepřízní osudu
(Být zasažen) zkažeností
(Být zasažen) traumatem
Nikdy se nevzdáš


Žánrová pravidla:
1) Hraní Cesty zkoušek je zaneřáděno psychadeličnem. Během hraní se mohou dít naprosto neuvěřitelné, s realitou se neslučující věci. Strach, zkaženost, tramuata, paranoia, delirium se mohou mísit s více či méně uvěřitelnými událostmi ze skutečného světa. Nešetřete s tím - tlačte to do hry, kde to jen bude možné.
Ale aby se zároveň hra dala ukočírovat a dávala smysl, HG bude moct na každou takovou zvláštní věc zareagovat jednou ze tří kouzelných frází:
- O tomhle už se nebudeme bavit: HG určil, že věc, co jste popsali, se takhle ve skutečnosti stát nemohla, nebo se nestala přesně tak, jak byla popsána. Je tak nějak nesprávné se v tomhle hlouběji hrabat .. nechme to být.
- To snad nikoho nepřekvapuje: HG určil, že věc, co se odehrála, se opravdu stala přesně tak, jak byla popsána. Je to tak očividné, že je trapné to zpochybňovat.
- Jak je to možné? No to je váš problém: HG se z rozhodování vyvlékl. Popsali jste něco zvláštního, divného ... a není jasné, zda se to stalo doopravdy nebo jen ve vaší fantazii/vizích/halucinacích. Tohle se musíme dozvědět až skrze další hru.

2) Občas se může stát, že po zahrání žánrové akce zjistíte, že nebezpečí, které vám hrozilo, nebylo skutečné. V takovém případě neutrpíte žádné zranění/zhoršení zkaženosti/traumatu či příběhovou komplikaci, ale místo toho získáte nebo se vám zvedne Potíž Iluze.

[Corneliu Pillat]

... než se Max odpojil ...

"Do řitě. Prcat. Pizdapráce!", uleví si a flákne dlaní do opěradla, než se oběma rukama chytí za hlavu, "Tak aby to nestačilo, madam to chce položit kousíček před cílem. Čakra, kráva...to je fakt paráda. Takže tu bombu pod řití cejtíte taky. Chápu. Pecka. Totální pecka. Pardon za tu Francouzštinu. Ale hrabat do jádra CMWGE...to je je naprosté šílenství. "

Dlouze vydechne a zakloní se v křesle trochu dozadu.

"Na to jsem krátkej. Nestačilo by, aby si prostě všichni přáli, aby už neplnila přání? Pak by to musela splnit...ne?", otočí hlavu, "Maxi? Eh...jasně...má hlavu v pejru. Teda Vejru."

"Haló? Tady Můstek, zaznamenáváme zvýšenou síťovou aktivitu, víme, že tam někdo je!"

"Asi bych jim to měl už zvednout, co?"

...

[Hope and Glory]

... klinika ...

Aby terapeut zjistil, čím MemeSis droguje Chesuse, to je pohoda. Překážka 0.

Toby +2 Vůle +2 = Překážka 4: Provedl jsi něco efektivního, co tě posunulo blíž k tvému cíli

MemeSis určitě jako zdatná Manipulátorka +2 chce mít Jezuse obmotaného kolem prstů i kdyby na to náhodou přišel. Dala do toho taky +2 Vůle a s ohledem na to, jak to Jezus doposud bral je to taky Pohoda.

Jenže Jezusovi pomáhá Toby na klinice, což znamená převahu v lidech i vybavení. Postih - 2.

Memesis: +2+2-2=2: Udělala to s hmatatelný dopadem.


Toby nervózně přecházel sem a tam před dveřmi Chesusova pokoje. Výsledky hovořili jasně. Chesus měl v krvi nadlimitní hodnoty syntetického katalyzátoru feromonů.

Toby měl k nervozitě důvod. Jakmile zjistil, co MemeSis Jezusovi dává a připomněl si jeho podrážděnost při nedávnem rozhovoru, pochopil její důvod. No a obava z toho, jak Chesus na tu zprávu zareaguje byla sama o sobě důvodem k nervozitě. Jenže... tím jak si Toby uvědomoval svou nervozitu, uvědomoval si zároveň, že Chesus pod vlivem katalyzátoru jeho nervozitu vycítí. A z toho byl Toby nervózní ještě víc, protože Chesus určitě vyšší nervozitu vycítí dřív, než mu on stihne vše vysvětlit..

Když si Toby představil, co všechno by mu Chesus mohl udělat tím novým chromem, rozhodl se tuhle pachovou spirálu smrti rozetnout bezpečně.

Výsledky nebude předávat osobně, ale pošle je. Pro jistotu to ale neudělá elektronicky - věděl že J35U5 je horký kandidát na prvního radního a nechtěl riskovat, že digitální zprávu někdo odposleche a vypustí do Vejru, aby J35U5e kompromitoval.

Místo toho se rozhodl pro mnohem bezpečnější, staromódní způsob. Prostě výsledky vložil mezi osobní poštu, kterou Chesusovi doručí společně s léky asistenční dron. Na tom nebude nic divného, mnoha pacientům takhle chodí věci, které není možné poslat digitálně, třeba květiny, pamlsky a podobně.

Vyvolávám zázrak, Chesus je nucen se střetávat se svojí MemeSis.

Nahoda tomu chtěla, že doručovací dron toho dne Chesusovi donesl dva balíčky.

Krom toho od Tonyho tam byl ještě malý, ale tlustý dopis s otiskem růžové rtěnky místo pečeti.

Uvnitř se skrývaly hedvábné růžovošedé kalhotky a krátká zpráva. "Měla jsem je dneska na sobě, když jsem myslela na to, jaké to bude, až vyhraješ Volby. Nebudeš mi věřit, co se mi při tom stalo. Přesvěč se sám..."

Přibližně v době, kdy Chesus otevíral první obálku (nechávám zcela na něm, která to byla) mu také pípnula zpráva.

Ahoj lásko,

Už ti přišel pekidž ode mne? Ne, nemusíš odpovídat, já vím že ano. Jak to MemeSis ví? To nikoho nepřekvapuje. A už si ho otevřel? Jestli ne, tak to určitě udělej, než budeš číst dál. Máš tam ode mne malé překvapení, ukázku toho, jak moc tě lovískuju.

Tak už?

Líbilo?

Neboj, jen kvůli tomu ti nepsala. Chtěla jsem ti sdělit jednu věc, co mě napadla. Tedy, vlastně, hlavní kredit patří Míje. Dala mi k prostudování nějaká videa a vejrové pořady z historie. Nejdřív jsem si říkala, že to je neskutečně bóring, ale pak mi padla do oka jedna věc, která se ti bude hrozně líbit. Proč? Protože nás svede dohromady!

V JunajtidStejts - to byla jedna země v pravěku na zemi - měli takový fígl, že nikdy nekandidoval na prezidenta - to byl jako jejich první radní - jen jeden týpek, ale vždycky dvojice. Jeden byl prostě hlavní, ale zároveň s ním lidi volili i takzvanýho vajsprezidenta. Prostě jako zástupce, který by toho prvního nahradil, kdyby se mu něco stalo.

A víš jakou to mělo výhodu? Ohromně to stmelovalo voliče. Takovouhle dvojici totiž volili i voutrs (to je takový starý označení pro fans) toho hlavního týpka, i voutrs toho zástupce.

Víš co by to znamenalo, zkusit něco takového spolu? Mi-fans a tví fanoušci dohromady na jedné lodi? To bychom převálcovali úplně všechny. Ty jako první radní a já jako tvůj víceradní. Jo, je to tak, já tě mám tak ráda, že se klidně vzdám vítězství, když to bude znamenat, že budeme spolu ... a že vyhraješ.

Sakra, teď jak jsem ti psala, se mi to stalo znovu. Ale druhý balíček ti už posílat nebudu, klidně si přivoň znovu k tomu prvnímu.

Tvoje MemeSis.

PS: Míja dělá s tím čudlem na SíEm tajnosti. Tvrdila mi, že ho schovala na vnějším plášti, ale kecá. Prošla jsem si logy používání přechodových komor a venku určitě nebyla. Nemohl bys to zkusit zjistit ty? Teď když jsme ti partneři ve volbách. Bylo by hrozně nešťastné, aby proti tomu našemu společnému úsilí nějak špatně zasáhla CMWGE, nemyslíš?

[Hope and Glory]

.... Archivy Hoglo ....

První pohled po zalogování se do Archivů přišel Maxovi povědomý.

Dráhy, po kterých jezdí boti. Zvláštní koule, předávané od jednoho bota k druhému. Tohle už jednou viděl. V Šejdnetu, u překupníků se vzpomínkami.

No, už je aspoň zřejmé, že není první, kdo kdy Archivy navštívil - a nejspíš ani poslední. Určitě sem vede nelegální tunel z Šejdnetu - ale nejspíš s dost omezeným přístupem, když si Max vzpomněl, jak vzdálená byla vynesená vzpomínka od konkrétního zadání, které požadoval.

I tak to ale byla důležitá informace.

Horší bylo, že zatímco v Šejdetu viděl celý sektor zvenčí, zpoza textury a mohl si tak v tom mumraji snadno udělat přehled - a navíc se tam pohybovaly jednotky, maximálně nízké desítky koulí, tady stál uvnitř, uprostřed jakési rušné multidimenzionální křižovatky a koulí tady proudily statisíce.

"Teda, jestli tohle všechno SíEm skladuje od prvních minut letu, tak se vůbec nedivím, že má problémy s kapacitou," okomentuje scénu Gé.
"Od prvních minut svého vzniku," opraví jí Černobílá.

Intent zatím necháváme otevřený, tohle je zatím rozjezd.......

[Míja]

Usměju se na pana Cornelia, je to sympaťák a ten jeho archaický přízvuk je fakt super, i když je trochu těžší mu občas rozumět. Je jak mariňák z nějaké hry. Zmáčknu tlačítko na obrazovce "Dobrý den, tady Míja HAB. Potvrzuji úspěšné vypuštění průzkumných sond k planetě dle plánu. Druhá fáze sběru dat právě započala." Přeruším zase přenos.

Hmm, co dál? Můj odpadlík mne nepotřebuje, sice říkal, že chce pomoct, ale teď je ve Vejru a prý jej nemáme rušit. Pan Cornelius bude mít práci, s kterou mu asi moc nepomůžu. Ještě je tu jedna nebezpečná hrozba.

"Myslím, že vás Memesis chtěla zabít, touží po moci a po něčem, co mám já a nezastaví se před ničím. Musím jít varovat Chesuse. Osobně. Psát mu asi nemá cenu, je mimo."

"Trochu se bojím."

Uvažuju, za jak dlouho by ze mne Memesis případně dostala mé tajemství násilím, kdyby se rozhodla mě třeba mučit.

"Budu vám co hodinu psát. Kdybych nenapsala, jsem ve velkém nebezpečí a HoGlo také."

Snad ji nenapadne jít po Tobym, slíbil, že je to v žádném případě nikomu nevyzradí a před Memesis jsem jej už varovala, ale sotva jej znám.

"Tak zatím nashle" usměju se na pana Cornelia a položím ruku mému odpadlíkovi na rameno, abych jej upozornila.

Nejradši bych byla, kdyby chtěl jít někdo se mnou, ale neodvážím se to navrhnout, asi to byla pěkná blbost nechávat si něco tak cenného nacpat do hlavy.

[Max Richter]

... Archivy HoGlo / RECON sekce ...

"Pfff... co mám s tímhle jako sakra..." vydechnu při tom zoufalém pohledu na statisíce koulí a praštím sebou na zadek. Je to divný zvyk, když teď bez přípojky a jenom s helmou na hlavě jasně cítím pod zadkem měkkou židli v RECON kanclu, ale i tak se mi nějak líp přemýšlí i v tom vejru a šejdnetu, když sedím.

Gé se rozvalí vedle mě a udělá si něco jako pohodlí. BíBí přechází mezi námi, s rukama založenýma a kouká na ten zmatek, jako by ho viděla poprvé. A na rameni mi přistane něčí ruka.

"Míjo?!" zavolám, když si uvědomím, že ta ruka není tady ve vejru. Ale jenom si prskám do hledí. Vážně se loučila? Sakra.

Nechce se mi teď odpojovat, když sem došel až sem, tak jen rychle típnu několik screenshotů a sepíšu Míje krátkou zprávu:

Koukni na to, Míjo, tak takhle vypadají ty Archivy HoGlo. Máš nějaký nápad, jak tady najít něco konkrétního? Když jsi zvládla simulovat mezihvězdný let, zvládneš i tohle, že jo? Nebo jinak - kdyby ti dala CMWGE úkol, ať tu najdeš něco konkrétního, jakým způsobem by ses na to vrhla? Dík za nápady! Zkusím sem založit nějakou rozumnou cestu a příště tě vezmu s sebou, fakt.

"Myslím si, že Míja teď má priority jinde, Maxi. Šla za Chesusem a pravděpodobně ji čeká konfrontace s Memesis," prohodí Gé.
"Ty ji máš napíchnutou či co?" nechápu, odkud tohle bere.
"Ale ne, jen to před chvílí říkala Corneliovi a zatímco ty jsi zahlcený tady Archivy, já mám přístup i k tvému podvědomí a informacím, které slyšíš, ale nevíš o tom."
"Heh, a o čem dalším ještě nevím?"
"Vážně to chceš vědět, Maxi? Lidský mozek není stavěný na to, aby reflektoval všechny vjemy. Filtrování je základní evoluční způsob, jak přežít a nezbláznit se."
"Tak to jsme asi Cora neměli odfiltrovávat, co?"
"Říkala jsem ti, že je to špatný nápad."
"Paráda. Tak aby zůstal vesmír, Gaia a vůbec v rovnováze, mám lepší nápad. Nebudeme jenom čekat na Míju a půjdeme to tu prozkoumat, co?"
"Ale co když Míje hrozí nějaké nebezpečí? Přál sis přece, aby se jí nic nestalo, ne? A v jejím stavu...," zastaví se BíBí a zůstane stát, rozčílená a s rukama v bok.
"Míjin stav se rychle lepší, když má jasnou vizi a něco na práci."
"A navíc můžeme případně Chesusovi nebo Memesis na dálku hacknout implantáty, ne?"
"Maxi!"
"Vida, najednou přemýšlíš konstruktivně. Už nemám námitek."
"Paráda. Tak vzhůru do Archivů."

Seberu se z něčeho jako je země a zamíříme mezi koule.

"Gé, ty s tímhle místem nemáš zkušenosti?"
"Ne, Maxi, tuhle část kódu moje asistenční rutina neobsahuje, ani záznamy o něm, nebo tedy vzpomínky."
"BíBí?"
"Už jsem tady myslím byla. Původně jsem Archivy měla nějak využívat, ale chybí mi klíčové množství dat, jakákoliv teorie bude mít jen tak patnácti procentní přesnost."
"Hm, tak začneme se sběrem nových dat. Třeba přijdeme i na to, jak ses ty vlastně dostala sama k sobě a pak do té krychle, co?"

Pokrčím rameny a natáhnu se po první kouli. Někde se začít musí a to i s šancí jedna ku bambiliónu, že jo.

Věnuješ se věcem s podivnou skupinou studentů.

HG, co za náhodný záznam z archivů Max nahmátne?

[Hope and Glory]

Když se virtuální Max natáhne ke kouli, zahlédne v ní model jakéhosi solárního systému. Spoustu malých světů obíhajících slunce.

Ne, je to hra. Vesmírný minigolf z jedné herny v MajDexu. Sledovaný očima hráčky. A světy jsou překážky na něm. Odpálený míček pak letí vzduchem mimo dráhu.

Bot, který kouli veze, se na poslední chvíli zastaví a tak promáchneš.

Začne na Maxe mluvit mechanickým monotónním hlasem.
"Tato vzpomínka je určena ke skartaci. Už během založení se ukázala být irelevantní a zbytečnou. Nyní vypršela ochranná lhůta pobytu v koši a bude zcela eliminována, aby se uvolnily nedostačující paměťové prostředky."
Při tom ukáže, kam kouli veze.

Jeho tunel vede do jakési zelené brány, sledované dvěma senzorickými polokoulemi. Z dálky vypadá jako otevřená tlama obrovské žáby.

[Míja]

Dobrý mumraj. Ale to zvládnete, jste přece detektiv! Tohle nebude třeba nějak hlouběji pochopit, stejně jako není třeba rozumět teorii chaosu a proudění kapalin na to, aby se člověk dovtípil, že voda do vany přitekla z vodovodní baterie.

Zkusila bych se na to podívat z větší dálky, aby bylo vidět odkud a kam míří nejvíc dat, tam by měly být sklady. Až je najdete, tak data budou předpokládám uspořádaná jednak dle času vzniku a jednak v nějaké stromové struktuře, aby se CMWGE dobře načítaly detaily k obecnějším informacím, které běžně mívá v paměti

Jo a zdá se mi to, nebo jsou ty koule v několika různých velikostech? Je to podle velikosti nebo priority nebo čeho?

[Max Richter]

Dobrý mumraj. Ale to zvládnete, jste přece detektiv! Tohle nebude třeba nějak hlouběji pochopit, stejně jako není třeba rozumět teorii chaosu a proudění kapalin na to, aby se člověk dovtípil, že...

"Doprdelepráce!" zařvu a mávnutím ruky zaženu náhled zprávy z výhledu. Stačil okamžik nepozornosti a bot mi odlít s koulí k bráně.
"Zastavte ho, sakra!" otočím se na holky a sám vyběhnu tunelem za botem. Připadám si jako ve snu, ať máchám rukama sebevíc a odrážím se nohama tak rychle, jak to jenom jde, náskok stáhnout nedokážu.
"Je to jenom vzpomínka, Maxi. Není na ni nic důležitého."
"Je to Míja, která řídí celý svět! Chápeš!? Tohle se nesmí ztratit, tenhle svět máme spolu naopak zachránit!"
"Maxi, to co říkáš, nedává smysl. Chceš přece..."
"Zachránit svět, jasně!" zajásá Bíbí. "A co si přeješ, to uděláme!"

Nadšené výsknutí následuje herda do zad a proud jakési energie mě hodí dopředu. Nechápu, jak tohle ta holka dělá, ale ona je AI v černé krychli, že jo, čemu já tu můžu tak rozumět.

Bot i s koulí zmizí v bráně, která se mi s pufnutím zavře před očima. Než stihnu zbrzdit náraz, imaginární huba se zase otevře, polokoule zazáří a já vlítnu hlavou napřed dovnitř.

Jsi svědkem nepravděpodobné události, kdy žába spolkne kámen obsahující aspoň jeden svět, nebo ho spolkneš ty.

Když se sbírám zpátky na nohy, hlava mě podivně bolí. Před očima mi lítaj mžitky, které volně prolínají do sněhových vloček a sedají mi na ramena. Otřepu je z kabátu i s drobnými střepy a kusy čehosi barevného. Lehký prach se vznese do vzduchu a na okamžik vyřízne ukázkovou duhu. Vlezu na ni, zavrárovám a přeběhnu přes obrovskou díru plnou rozflákaných skleněných koulí. Na druhé straně seskočím do popraskané kupole s kousky lidských tváří; jsou seskládané do jakési mozaiky připomínající plán spodních pater Majdexu. Dřepnu si k jednomu oku, které mrká v místě centrály M.D.P.D. a prstem z něj vyšťárám Stevensona datlujícího něco do holotabu. Převlauju ho na dlani a koukám, jak na mě vydává zatykač, parchant jeden. Nahnu ruku, sklouznu ho na zem a rozmáčknu botou.

"Vzpomínka byla skartována," ozve se kovově zeshora.

Postavím se a rozhlídnu. Nikde nikdo, jenom nekonečná hromada rozflákaných sfér a daleko za duhou, sotva kam zvládnu zaostřit, proletí další bot zelenou bránou. Zastaví se, pustí na zem skleněnou kouli, ta praskne a skutálí se na hromadu k ostatním. Bot se otočí a odletí.

"Maxi?" zašeptá mi nezvykle tiše do ucha Gé.
"Máme problém, že jo?"
"Takhle nějak to vypadá ve tvé hlavě, Maxi. Ale v žádném případě to takhle nemá vypadat tady. V žádném případě."

Max se lekl, že přijde o svůj jediný pevný bod ve vírů pravděpodobnostních scénářů a zasáhlo ho jeho trauma Strach z neznámé budoucnosti.
HG, co Max ve skartovačce vlastně viděl? A jak se jeho trauma prohloubí?

[Hope and Glory]

Maxi, právě teď jsi našel v sobě novou sílu.

Ozvi se svému HG.

Ty jsi totiž přišel o takové ty drobné hlouposti, na kterých jsi lpíval. Nejspíš. Jsi dost rozbitý. A asi sis myslel, že je to všechno fuč. Až na to, že není.

Buďto jsi to nikdy nevěděl, nebo jsi zapomněl že někde v sobě je tvrdé a silné jádro - a teď jsi ho našel. Ocelové nervy, běsnící žár nebo dokonalý teorém někde uvnitř tvého já

Až přiště budeš budovat s nejistotami budoucnosti, tak tuhle vnitřní sílu ukážeš.


A máš to za sebou. Odteď jsi sám sebou. Budeš bojovat.

Vůbec nezáleží na tom, s čím. Z ovládáním mysli? Posednutím? Vapirismem? Tlakem od spolužáků? Chřipečkou?

Až na tebe tahle věc přístě vystrčí svou odpornou hlavu, tak ji prostě usekneš.

[Corneliu Pillat]

... RECON sekce ...

"Jak jako nashle? To tu mám smutně koukat na Ráj s mimoněm, co je duchem kdovíkde? Když mi řekneš, že se trochu bojíš a když nebudeš psát, jsi ty a HoGlo v nebezpečí? To tak.", ušklíbne se a vyhoupne se z křesla, "Viď Maxi? Tobě stačí intimčo, síť a že tě tu nikdo nebude chodit vysírat...tak se měj..."

Cestou se obrátí k Míje.

"Stejně jsem chtěl vyrazit domů, než se sesbírají data, trochu si dáchnout, zjistit jaká je nálada na lodi...tak tě můžu doprovodit. Kdyby fakt něco. A udělám si aspoň trochu lepší obrázek, jak se v UF věci maj. V tom tunelu mě vůbec nenapadlo, že to mohla Meme udělat schválně, ale teď v kontextu těch voleb...heh...jestli je real deal taková chladnokrevná mrcha, tak by se v třiadvacátým neztratila..."

Odfrkne si a potřese hlavou.

"Jestli ale dobře chápu, má se nakonec volit takový představenstvo, namísto jednoho diktátora, ne? Myslí si, že jsme zrovna já a Krysysel až takový hrozby, že nás musí vyšachovat...úplně? Co by na to řekl Ježíš, když jsou teď jedna ruka? Heh...třeba ti poví sám. Z toho, co všechno se kydá ve Víru už vlastně ani nevím, co si myslet...jenom mám pocit, že na můj ksicht zrovna moc zvědavej nebude."

... Upper Floors ...

Musel tomu věnovat pořádně dlouhý pohled, než přivykl té změně. Nejen, že se změnila celá topografie 'Upper Floors', ale značně se proměnily i exteriéry některých budov a v ulicích bylo mnohem více lidí, než by tady být mělo. Všude možně zářily holografické projekce - reklamy, volební spoty a jiné. Některé budovy byly svérázně dozdobené graffity nebo praporci vyrobenými z kdoví čeho. Část parků a zahrad vyplnily přístřešky a stánky, jak se sem dostávali další lidé a za nimi se stěhovaly služby.
Apflů se hemžilo směsicí lidí z nejrůznějších frakcí a jejich přívrženců. Na první pohled šlo rozeznat jen šedomodré uniformy Pořádků a trikoty, které nosili pracovníci Můstku. Jinak to byla přehlídka snad všech možných uměleckých a módních stylů od vytříbených bombastických outfitů až po otrhané hadry. Všechny možné tváře HoGlo si našly cestu do Apflů.

"Panenko skákavá, tady to bude divočina...nic není podle původního plánu...ale aspoň je tu zase živo.", okomentuje výhled, "Ty se tu teď asi vyznáš líp než já...kde se kdo usídlil a co si kdo zabral...Cheezus bydlí vlastně kde? Heh a já doufám, že můj barák ještě nějaký hejtr nevypálil...už se těším, až se vysvleču z týhle skořepiny..."

Míja se zdá schopná soustředění na několik věcí naráz. Zatímco ho provádí ulicemi a sem tam prohodí pár vět, zvládá u toho odpovídat na vzkazy a odesílat zprávy. Corneliu sledoval proměněné UpFloo se směsicí zvědavosti a obav. Nemyslel si, že by se tady a teď Memesis pokusila o něco divokého. Starosti mu dělaly důsledky toho, co se za poslední týdny na lodi dělo a nepokoj mezi obyvatelstvem.

Vyrazil si s někým, kdo se mu líbí, zatímco ona si dělá své věci.

Rozbolela ho hlava. Sáhl si přes pásku na zraněné oko a ucukl, jak zapulsovalo bolestí. Necítil se ještě úplně ve formě, navzdory tomu, co říkal na ošetřovně. Říkal si, že na procházku po Upper Floors ještě stačí, dá si nějaké občerstvení, popovídá si s lidmi.
Ale cítil se unaveně a kamkoliv udělal krok, pronásledovaly ho pochybnosti a nejistota. Připomínalo mu to poslední návštěvu ve Vídeňském centru, než začala Poslední válka.

Ulice, parky i náměstí byly plné lidí. Davy protestujících z různých ideologických směrů, oddělovaly zátarasy hlídané těžkou pořádkovou technikou. Policisté v těžkých exosuitech se tyčili jako lidské věže nad mořem transparentů, zvednutých rukou a vlajek. A právě oni a jejich těžké zbraně byli nejspíš jediný důvod, proč se do sebe znepřátelené davy ještě nepustily.

Ty obrazy se mu slévaly, byť na HoGlo nebyla situace tak vyhrocená a napjatá, málokdo měl tak silný pocit ohrožení a urgence, jako on. Vnímal tutéž neklidnou energii lidí, kteří cítí přicházející změnu a neví, co přinese budoucnost. Tolik lidí, tolik snů a tolik přání. Zamračil se. Je to stejné jako kdysi, hádají se, handrkují a soupeří o vliv. Bojují o moc, zatímco ohrožení roste - aniž by si to uvědomovali. Jestli je opravdu CMWGE jen krůček od sebevraždy, připomíná to minulost mnohem víc, než mu bylo milé. Cítil zoufalou potřebu předejít tomu, aby se opakovala. Když pomyslel, jaké to tu mělo být podle plánu, zoufalství se jen prohlubovalo.

Když míjeli kryogenický sál, zdálo se mu, že slyší nářek. Hlasy se překřikovaly jeden přes druhý a volaly na něj. Nebylo jim rozumět, ale zněly zoufale, naštvaně, vyčítavě. Co chvíli se zastavoval a otáčel tím směrem, ve snaze zachytit alespoň útržek něčeho smysluplného. Měl pocit, že na něho volají hlasy mrtvých pozemšťanů, vyčítají mu, co udělal. Co neudělal. Co oni by udělali jinak.

Zastavil se, nerozhodný, jak dál. Skoro až fyzicky cítil, jak tápe a nemůže udělat další krok. Měl pocit, že ho kolektivní vůle jeho mrtvých druhů nepustí dál. Jako kdyby nedostával jejich očekávání. Míja se mu začala ztrácet vpředu. Ohlédl se nazpět. Zaváhal. V tu chvíli zazářil skrz kopuli odlesk sluneční záře, rozlil se po bělostných stavbách a ozářil Míjinu tvář, zrovna když se za ním tázavě otáčela. Pak náhle tlak polevil, z hlasů se stalo jen bezmocné skučení. Tam vepředu byla cesta do budoucnosti. On se jí mohl vydat, ostatní ne. On byl vybrán, oni ne. A teď kráčel za tou, která je nevědomky odpojila. Nadechl se a vykročil, plný obav, ale i očekávání.

Zasažen zkažeností: Spasitelský komplex ho sžíral. A kam se podíval, pronásledovala ho další znamení. Chtěl před tím utéct, ale nemohl, svět se kolem něj svíral.


... později ...

Corneliu doprovodí Míju až před dům.

"Pizda...to je...byl...dům doktorky Krichkoff...to si teda uměl Cheezus vybrat...nebo uměla Memesis? Míjo...v tomhle domě, v terminálu...můžou tam být hodně citlivá data...o CMWGE a její konstrukci. O designu Majdexu. Nejspíš i nějaké utajené sociologické experimenty a kdo ví co lidi jako Arnelie dělali a čím se zabývali. Jestli se Memesis dostala k takovým věcem..."

Zbytek věty nechá nevyřčený.

"Nevím, jestli je dobrej nápad chodit dál. Mám pocit, že Cheezus mě neuvidí moc rád, začal na mě být vysazenej. Možná bych měl radši počkat tady venku a kdyby tam byla Meme a něco zkusila, můžeš mě přivolat...?", zatváří se nerozhodně, rozpačitě, "A Cheezus...tobě by snad neublížil ani kvůli Memesis, ne?"

Pokud bude Míja chtít, bude jí následovat i dovnitř. Jinak dá přednost čekání venku v parčíku před domem.

[Hope and Glory]

Corneliu,

Rozpouštíš se. Rozpadáš se. Tváří v tvář tomu, co se s tebou děje, se už déle nedržíš pohomadě. Až na to, že...
Je tu něco, čeho se nechceš vzdát. Je tu něco, čeho se jen obtížně vzdáváš, i když to vypadá, že o to stejně přijdeš. Je tu něco, co tě chrání před zoufalstvím, nebo možná něco, co tě znovu zbaví beznaděje pokaždé, když jí propadneš.

Pojmenuj to. Ujasněte si, co to je.
Je to
> slib, který chceš dodržet?
> hodnota nebo zásada, na kterou si nedovolíš zapomenout?
> něco, co odmítáš udělat nebo musíš udělat?
> osoba, kvůli které chceš zůstat sám sebou?
> něco, co na sobě miluješ a čeho se nechceš vzdát?
> něco, co nenávidíš na změně, které se nehodláš poddat?


Nemůžeš spasení světa obětovat všecho. To by tě zničilo. Alespoň ne tuhle část tvého já. Nejde o to, že bys byl nezlomitelný.
Prostě tě zlomit nejde. Nevíš, jak se téhle své části zbavit, i když se zlomíš. Je to, jako bys měl v sobě nějakou pojistku proti zlomení. Možná něco dobrého, možná dokonce něco strašlivého, ale drží tě to zaseknutého.

Je tu něco, čeho se prostě nevzdáš. Vzpomeneš si, co to je?
Ale ne, že tě to snad zachrání.
Je tu ještě tolik dalších věcí, o které můžeš přijít ...

[J35U5xMachina]

...rezidence Arnelie Krichkoff ...

Sedím v saténovém županu s iniciály A.K. ve velmi pohodlném křesle a v rukou držím dva dopisy.

K jednomu byly přibaleny léky - antibiotika a imunosupresiva jsem si vzal hned a zapil je prastarým rumem. Ne že bych byl zvyklý pít, ale jeho vůně mi připomíná radostné vzpomínky z dětství, kdy se otec chlubíval známým střídavě mými úspěchy, střídavě svojí sbírkou kvalitního alkoholu.

K druhému byly MemeSiny kalhotky, vonící teď na stole, jen kousíček od mé pravé ruky. Tou druhou - bionickou - si pohrávám s tabletkou, která by měla podle Tobbyho utlumit moji přecitlivělost na feromony - spolu se vším ostatním. Nepřijde mi, že bych potřeboval utlumit, na to mi postačil rum, o němž jsem zjistil, že je cenným zdrojem sacharidů (když jsem ztratil chuť na vše ostatní) a navíc příjemně uklidňuje.

Ospale mžourám na svůj odraz zrcadle a nechám se unášet tóny violoncella, hrající z místního systému. Není to můj šálek kávy, ale musím uznat, že prostorový zvuk je tu úžasný. [i]Jako naschvál[/i] naskočí jedna z mála písniček, které se tam podařilo MemeSis nahrát, takže se proberu s ještě intenzivnějšími vzpomínkami na ni.

¡Cink! Bloudi v omámení.

Usadil jsem se sem přemítat, co oba dopisy znamenají a co s tím mám dělat já. Je jasné, že mnou Meme manipuluje, jako v nějaké šachové partii. A droguje, aby si udržela moji plnou pozornost. Ne že by to potřebovala, ale to ona neví s jistotou. Navíc chápu její až fobii, že by o mě snad mohla přijít - jsem prostě top tier!

Zhluboka se nadechnu a stočím pohled ke kalhotkám. Navíc jestli hraje nějakou šachovou partii, já jsem v ní určitě král! Krom toho Míja říkala, abych se sám do logických her raději nepouštěl... ale s MemeSis nejsem sám. S MemeSis nejsem sám...

Přejedu palcem po rtěnce na obálce. Sám. Mám tak nějak pocit, že i když je mě všude plno, jsem najednou docela osamělý. Jistě, stáhl jsem se tak trochu sám, a Tobby se stará... ale Tobby je fans, ten tu bude vždycky. Co Lina a gang? Naposledy jsem se dost rafli a od té doby od nich nemám žádné zprávy. No přece nebudu psát první!

A Míja? Té jsem svěřil, že nejedu na 110 % a dostal jsem snad odpověď? Zřejmě zachraňuje raději svět nebo vymýšlí další šílenou teorii. Chvílemi mi přijde, že jediné, co se o mně upřímně zajímá, je CMWGE - jenže to je jen stroj na plnění přání. Už i mě se stalo, že jsem o tom mluvil jako o "ní" (či o "něm") - což tedy dělá naprostá většina lidí - i proto já ne. Já si ale moc dobře uvědomuji, že je to stroj a tomu se lze vypovídat maximálně tak v deliriu. Navíc jsem si už jako malý slíbil, že se dostanu na vrchol především vlastní pílí, snahou a odvahou, ne jako nějaké přání, protože pak by přece výhra ztratila svoji cenu...

Tak co s tou MemeSis? Přejedu si v zamyšlení palcem přes rty. Vůně MemeSiny... její vůně zesílí. Možná je to především přehnaně oddaná fanynka, co si mě chce udržet za každou cenu. Nebo velká hráčka, co chce společně dojít až... na vrchol! A záleží na tom vlastně? Důležité je to spolu, a hlavně vítězství. Vítězství!

Cítím známe vzrušení z vítězství smíchané se vzrušením z MemeSis. Podívám se na tabletku v mých bionických prstech. Že bych měl o tohle potěšení teď přijít? Když přece vím, co MemeSis dělá, můžu tomu kdykoli udělat přítrž - kdykoli přestat, když budu chtít! Jenže já teď nechci, ne teď, když si na mě MemeSis vzpomněla a... "něco se jí při tom stalo". A že to nefejkuje, poznám i díky ní.

Rozdrtím tabletku bionickými prsty. Život je přece hra. A hra má být zábava!

Nechám ztlumit světlo a pak holografický projektor ukrytý v zrcadle spustit výběr toho nejlepšího na téma MemeSis&Rule34. Prozradila mi, že pár rendrů udělala podle sebe for real a potají je tam nahrála Schválně, jestli poznám, které to jsou. Natáhnu se po kalhotkách. Bez plného připojení k vejru je to jako když jsem byl ještě n00b a příliš mladý na jeho místa s omezeným přístupem. Ale to jsem k tomu neměl takovou voňavou pomůcku.

Pak mě napadne ještě jedno vylepšení. Natáhnu se po obálce, kde je otisk její rtěnky. Teď teprve feromony a spol. ukáží, co umí!

¡Cink! Sebepoškození.
¡Cink! Obejmi velké zvíře (například jelena - nebo třeba hroznýše ).
¡Žánr-cink! (Být zasažen) Zkažeností (MemeSis).

[Hope and Glory]

Chesusi,

Rozpouštíš se. Rozpadáš se. Tváří v tvář tomu, co se s tebou děje, se už déle nedržíš pohomadě. Až na to, že...
Je tu něco, čeho se nechceš vzdát. Je tu něco, čeho se jen obtížně vzdáváš, i když to vypadá, že o to stejně přijdeš. Je tu něco, co tě chrání před zoufalstvím, nebo možná něco, co tě znovu zbaví beznaděje pokaždé, když jí propadneš.

Pojmenuj to. Ujasněte si, co to je.
Je to
> slib, který chceš dodržet?
> hodnota nebo zásada, na kterou si nedovolíš zapomenout?
> něco, co odmítáš udělat nebo musíš udělat?
> osoba, kvůli které chceš zůstat sám sebou?
> něco, co na sobě miluješ a čeho se nechceš vzdát?
> něco, co nenávidíš na změně, které se nehodláš poddat?


Nemůžeš MemeSis obětovat všecho. To by tě zničilo. Alespoň ne tuhle část tvého já. Nejde o to, že bys byl nezlomitelný.
Prostě tě zlomit nejde. Nevíš, jak se téhle své části zbavit, i když se zlomíš. Je to, jako bys měl v sobě nějakou pojistku proti zlomení. Možná něco dobrého, možná dokonce něco strašlivého, ale drží tě to zaseknutého.

Je tu něco, čeho se prostě nevzdáš. Vzpomeneš si, co to je?
Ale ne, že tě to snad zachrání.
Je tu ještě tolik dalších věcí, o které můžeš přijít ...

[Míja]

... před domkem, který kdysi patřil Arnelii Krichkoff

Nakouknu okýnkem dovnitř domku, jestli tam náhodou není Memesis. Ji tam nevidím, jen matně Chesuse zezadu, jak sedí v křesle. Je vidět, že se mu lehce třesou ramena. Malinko se zamračím ... pláče? ... psal mi přece, že se necítí dobře, zatraceně, jsem mu měla odepsat. Nebo se možná směje? Možná. Přeci jen tam má puštěný nějaký film. Ale co se ve filmu děje, to už přes záclony nedohlédnu, jak je ta scéna dost z úhlu. Mžourám dál přes okno.

To je asi hloupost, aby se smál víc než minutu v kuse. Navíc ... vždyť se mu třese to rameno jen jedno. Možná má bolesti nebo tiky kvůli té nové ruce. Je mi jej líto, když jsem zjistila, že si nechal dát protézu, tak bych jej nejradši něčím praštila, ale teď, jestli ho to bolí a brečí kvůli tomu ...

Zaklepu na dveře a vstoupím. Ještě s rukou na klice než vůbec stihnu pozdravit, uvědomím si, co za filmový žánr sledoval. Pornografie. Konečně mi dojde, co znamenalo to třesení ramene. V hlavě mi začnou divoce vířit myšlenky, zaprvé přemýšlím, jak je vhodné se zachovat. Vycouvat? Pozdravit? Zůstat tiše stát, protože při couvání bych mohla cvaknout dveřmi a upozornit na sebe? Nakolik jsem obeznámena, je masturbace činnost, kterou lidé moc nesdílejí, a to ani s přáteli. Zadruhé konfrontuju své dříve nabyté znalosti ohledně rozmnožováním s filmem. Z filmu jsem vyloženě rozpolcená, ten film je ... no ne že by to bylo nějaké hezké pokoukání, ale stejně z toho nedokážu odtrhnout oči. Je to vejrová Memesis s vejrovým Chesusem, vypadají celkem nerealisticky a to, co dělají taky ... tohle přece musí bolet ... a teď - to je snad zrychleně! Cítím se čím dál divněji, jakoby opile, nebo hladově, sama nevím.

Konečně se rozhodnu co dělat, počkám, než to Chesus dokončí a pak jakože znova vstoupím.

... o několik minut později ...

Chesus se už aspoň půl minuty nehýbe, pak vypne film.

Ťuk ťuk. Otevření a zavření dveří. "Ahoj Chesusi!"

Začnu překotně povídat o tom, co jsme zažili u Ohmů a vyptávat se, jak se má. Nevím, jak na tom s Memesis jsou a jak se cítí, tak chci nejdřív zjistit jeho stav a náladu a tomu přizpůsobit popis chování Memesis. Jsem ještě více opatrná, než bych byla normálně, vybavuji si, že existují změny nálad po pohlavním styku - postkoitální dysforie - a jestli se vyskytují i po masturbaci a Chesus na to trpí, mohly by s ním mé novinky více než normálně zamávat.

[Corneliu Pillat]

... před domem ...

Když se dívá Míja oknem dovnitř, Corneliu mezitím hlídá a trochu zaclání. Pohledem pátrá po problémech. Trochu ho překvapuje, že dům není v obležení fanoušků. Vlastně mu to připadá krajně podezřelé. Že by ho Memesis držela...v izolaci?
Sedne si na lavičku, roztáhne si holotab a začne do něj vyťukávat zvláštní požadavek na M.D.P.D.

"Hmm? Tak co? Jsou tam oba? Není to divný, že tu mají takový soukromí? Žádní fans. Přitom nás dva nikdo nevyhazuje...", otočí se na Míju zrovna ve chvíli, kdy za ní zapadnou zasouvací dveře, "Tak nic."

M.D.P.D. určitě sledovalo vývoj situace od začátku a museli nasbírat spoustu informací o tom, jaké hlavní frakce soupeří o vliv, jak jsou silné a kdo má jaké vztahy s kým. Jak se dají rozlišit jejich přímí členové-operativci a jak obyčejní podpůrci. A jestli náhodou nevyvíjejí nekalé aktivity, kterým možná Pořádci nedokážou nebo nemohou bránit, ale sledují je.
Kdo jiný by mu mohl taková hlášení a zprávy přeposlat, než samotná Major?
Když si je projde a spojí s tím, co tady v sekci na samé špičce lodi vypozoruje, možná si složí pár dílků skládačky dohromady...

intent: Získat lepší vhled do frakčního soupeření, zejména jak si stojí frakce Memesis, jak operuje a jaké podezřelé aktivity M.D.P.D. zaznamenala. Zejména v UF a okolo Cheezuse. Prolustrovat si jí.
Využije své známosti - Major (Spojení 2) a dá si na tom záležet (vůle 2).