[HRA] Kniha druhá - HoGlo se probouzí

[Hope and Glory]

Kniha 2 - HoGlo se probouzí

Epická fantasy

Aktuální Kapitola: 04/ XP: 14
Odehraných žánrovek: 8
Zbývající HG Vůle: 5

Žánrové akce:
Víra, věda, magie
Rozhodná akce
Hřích

Žánrové pravidlo:
"Zpátky! Zpátky!"
Během hry může HG upozornit hráče, že se odehráváním své žánrové akce chystají vystavit nějakému nebezpečí. A hráči pak mohou:
- Vzít svou akci zpět (ale pak není dost rozhodná, ne prověřuje hypotézu či není dost hříšná a není to žánrová akce)
- Přesto pokračovat (a pak se nebezpečí vystaví, a k tomu dostanou +1 bonusový EXP)

[J35U5xMachina]

... na chodníku ...

"Awesome," řeknu a vyplivnu trochu krve.

Madre, irl to bolí víc, než si pamatuju. To je zřejmě ten důvod, proč mají vejrové hry omezovače bolesti...

Chvíli mi trvá, než mi hlava přestane třeštit a uvědomím si, že nemá cenu čekat, až se mi healtbar začne doplňovat. Ne, ne, tohle je hardcore... zdraví se doplňuje jídlem. Snad.

Konečně se zvednu, otřu si obličej a začnu se ploužit do jediné jídelny, kterou tu znám. Žebra mě bolí, ale nejsou zlomená - to si pamatuju z dob, kdy jsem trénoval parkour ilr a úplně mi to nešlo. I tak bych ocenil růžové vitamíny , co mi CMWGE v takových chvílích dávalo. Ach jo, začíná se mi po něm stýskat. Jestli má nějaké zlé bugy, jak říkala Míja, bylo by dobré, kdyby s tím někdo něco udělal. Blbý je, že ten někdo budu já. Já jsem přece Někdo. A taky hrdina...

V hlavě se mi rodí plán, kde začít - je to sice Míjin plán, ale o to je lepší, protože určitě vyjde - navíc bych se jí měl omluvit a vynahradit jí, že jsem ji nechal Krtkům. Na zvedání obliby u NPCček fungují dárky a co si pamatuju, irl je to podobné...

Cestou do jídelny minu naleštěný chromovaný panel. Je poškrábaný a plný graffiti, ale jedna ploška je překvapivě čistá. Prohlédnu si v ní svůj obličej a hlavně prokousnutý ret.
No, zřídili mě pěkně, ale stálo to za to. MemeSis nebyla žádný fake a i irl je hustá jako ve Vejru. Good to know.

¡Cink-cink-cink-cink-cink! Setkáš se s novým oponentem, spojencem, nebo romancí (jak je ti předurčeno).

A i jinak to byla cenná lekce. Měl bych napříště počítat s tím, že postihy za hit jsou tu mnohem tvrdší než ve Vejru a jedna dobrá rána pěstí může dost narušit rovnováhu...

Krom toho, vypadám teď mnohem drsněji. Teda až se mi obličej pořádně vybarví, bude to trochu horší, ale pak bude zřejmé, že jsem ten typ, co se nějaké té potyčky nebojí a je připraven schytat nějakou tu ránu. Ostatně už ti minioni měli ke mě r*e*s*p*ek*t - tři na jednoho? Neat!

Tvrďácký zjev - Tuhé zranění se chová jako NÁSTROJ +1 při akcích, v nichž jde o to získat nebo mít respekt.

... v Hnedle knedle ...

Na baru si objednám něco k jídlu a požádám i o něco na bolest. Přistane přede mnou pořádný panák čiré tekutiny. Chvíli váhám, protože moc nepiju, ale nakonec ho po větších doušcích vypiju. Hned po tom, co z toho prvního přestanu kašlat.

"Zřídili tě pěkně, kido," okomentuje to člověk vedle mě, "To máš za to, že se zaplétáš s krtkodlaky, a vůbec lezeš do Loukvods mezi slušný lidi. Být tebou, tak uteču nahoru k mámě, dokud ještě můžeš!"
"LOL," vyhláskuju a vrhnu na něj široký úsměv podtržený chybějícím zubem, "Vždyť to bylo legendary. Udělal jsem s Krysyslem biz, podíval se do jeho krutopřísnýho vaultu a ta nakládačka? Potřeboval jsem si jen ověřit, jak tu fungují pravidla, no big deal. Nic, co bych nevydržel..."
"He-he, to víš že jo... Nechal si rozmlátit screen a teď bude hrát tvrďáka."
"A není takhle náhodou celé Lokvods tak trochu o tom, že jakkoli do tebe tlučou a mlátí s tebou o ocelový chodník, pokaždé se zvedneš?" pokusím se mrknout natékajícím okem.
"Jo, nech ho bejt," ozve se další muž v dlouhém kabátu a přisedne si z druhé strany, "Je tvrdší, než vypadá. S krtkodlaky není žádná fan a tenhle to ustál a odešel po svých. Dokonce ho ani neobrali... Hele, fakt jsi byl v tom jeho muzeu?"
"Kecá..."
"Nekecá," ozve se ženský hlas. Jeho majitelka má na sobě rtěnku, kterou jsem viděl na Corneliu, "Viděla jsem, jak ho Krysysel s hromadou membrz skřípli. Jeho a nějakou mladou kočičku. A nejen, že ho nesejmuli, normálně s nima odešel do Krysyslovi nory. Nevím, co je zač, ale bude to nějaký víajpí... A posledně tu s ním byl takovej namakanej frajer. Starší, ale fakt hustej... Řekni, objeví se tu zas? Připomněl bys mu tu moji slevu?"
"To je fakt," přidá se majitel, "Dávali si tu s ním chálku, i s tou mladičkou kopretinou... A ještě s nimi seděl typ ve fency kabátě. Pořádek, jestli věříte mýmu hospodskýmu čuchu, ale vypadal docela mimo. Měl jsem z něj pocit, že tak trochu vybírá strany..."
"Fuj, dělat dýl s Pořádkama..."
"Počkej, ale jestli ho přetahovali... Krysysel má prý taky kontakty na nějaký Pořádky, co ve skutečnosti dělaj pro něj..."
"Kecy... co by jim tak mohl nabídnout?"
"Wait!" ozvu se, "To jako for real? Jak jako co nabídnout? Vždyť je to tu awesome! Boží jídlo. Real life! A ten vault, nic takovýho jsem ještě neviděl a to sjíždím Vejr prakticky od narození. Utíkat za madre? To zrovna! Gajz, vždyť tady to žije!"
"Víš šit, kido," odplivne si muž vedle mě. Někdo ho ale chytí za rameno a odsune. Zaujme jeho místo.
"Kušuj a nech ho mluvit. Zajímá mě, co z něj vypadne. Že by ti zaprodaný povýšenci v Majdexu konečně přišli na to, že to tu máme lepší? Třeba Tyranka ztratí další ovečku..." Dloubne do mě loktem a podívá se na barmana.
"Dej mu ještě panáka, Gustave, na mě, a ty spusť. Co máš s Pořádkama, co s Krysyslem a... jak vypadal ten vault?"
"A taky kdo je ta kočička?" přisadí si Corneliova známá.
"A taky... vážně ti tu tak chutná?" objeví se za dveřmi do kuchyně pochybovačná kuchařova tvář.
"O Pořádcích vím hlavně to, jak jim zdrhnout. Před tím s alkoholem od vás z Kliniky, když tam dělali razii, později s Míjou. To je ta chica," odpovím a začnu publikum nažhavovat, jak jsem zvyklý, "Ale v tom příběhu jsou důležité holky dvě..."
"Tím líp!" objeví se první koment.
"A taky v něm jde o tuhle Čepel!" vytasím ji a rovnou jí odseknu hrdlo doneseného piva. Projde sklem jako nic, láhev se sotva zachvěje.
To přitáhne pozornost zbytku jídelny.
"Teď se pohodlně usaďte, mis f-... amigos, nalijte si něco co vám chutná, dejte něco dobrého na zub - a já vám vypovím jaký ósom šit se skrývá v divokém srdci Loukvods..."

Začnu vyprávět, jak jsem zvyklý z Vejru, udržovat pozornost publika energickým vyprávěním, reagovat na komenty, zaměřit se na to, co je zajímá... - a pomalu při tom přicházím i na to, jak používat místní dialekt.

O MemeSis toho nakonec moc neřeknu, jen to, co potřebují vědět, abych vzbudil žádoucí reakci a postavil správné drama. Vypovím tedy, že jsem se poznali na Vejru, soupeřili spolu a jak vypadal závěr našeho posledního turnaje - z pohledu fanoušků. A že jsem chtěl poznat, je-li to ona, právě na základě polibku.

Nakonec to zase takovou pozornost nevzbudí. Mnohem více publikum zajímá Míja a vault. Tak mluvím hlavně o nich - ostatně je toho spousta co říci. Krysysla pak vylíčím jako respektu hodného muže, který drží své slovo. S tím někteří nesouhlasí, ale tím lépe, diskuse k mým blogům odjakživa patřila.

Tak jako tak, se mi daří zaujmout. Snažím se toho využít a získat nejenom nějaké informace, ale hlavně oblibu a snad i ochotu pomoci od místních. Ostatně Loukvods musí spoléhat na nějakou formu sounáležitosti, nemají CMWGE aby společnost držela za ně. Je jasné, že předně budou koukat na to, co za to, ale já krom informací a c001 příběhů mám ještě nějakou elektroniku na výměnu a taky Čepel!. Nejdůležitější je tak posbírat kontakty a vůbec ochotu se bavit s nějakým n00bem. A já jim každým slovem dokazuji, že je ve mě něco víc. Jako správný hrdina mířím tam, kde jsou problémy. Nebo si nějaké udělám sám

Každopádně nakonec je jasné, kdo jsem a proč jsem sem dolů přišel. Mejdex není místo pro moje skutečné schopnosti, není to čelenž, voe, a se vším r*e*s*p*e*k*t*e*m, i když je Loqods tvrdý a lze si tu pěkně namlátit hubu (sic!), jsem připravený ukázat, že to tu zvládnu. Jen se trochu rozkoukat.

A co vy, nechcete být pro jednou u něčeho první fans, než se z toho stane mód(l)a?

¡Cink! Pokus se zaujmout důvody pro tvoji Cestu.

Zároveň bych rád otestoval hypotézu (Víra, věda, magie), že Loukvodsané mezi sebe pustí cizince, pokud prokáže svoji cenu a má co nabídnout. Rád bych získal nějaké základní kontakty a "pomoc" - klidně výměnou za věcičky, co mi zbyly nebo nějaké protislužby. Nechci nic nemožného a klidně to může trvat postupně během několika dní, co se budu dávat dohromady a chodit pravidelně do Hnedle knedle.

Dávám poslední Vůli <1> , používám, že jsem tu nová začínající Celebrita - <2> a svůj čerstvý Tvrďácký zjev - NÁSTROJ +1

[Hope and Glory]

Chesus jako celebrita ví, jak v tom chodit, a Loukvodsané jsou lační po exotickém cizinci a jeho příbězích, takže Pohoda.

Vůle +1, Celebrita +2 a Tvrďácký zjev +1 => 4: Provedl jsi něco efektivního, co tě posunulo blíž k tvému cíli

Zprvu chodí za Chesusem lidé hlavně pro historky a vyprávění. To zvedne konzumaci - i útratu - v Hnedle knedle a potěší majitelku. Jenže, po nějakém čase se i ty nejlepší historky oposlouchají a návštěvnost začne pomalu klesat.

A to je moment, kdy zasáhne kuchař, který je stále fascinovaný tím, že Chesusovi jeho jídlo chutná.

Uvědomí si totiž jednu věc. Chesus si ty historky nevymýšlí a další samy od sebe nevzniknou. A tak dohodí novopečenému samuraji koridorů první kšeftík ....

[Hope and Glory]

Tímto končí kapitola.

Získáváte každý 4 žolíkové expy, 3 přechází do další kapitoly.

Prosím, učiňte následující:
- umístěte žolíkové EPXy (včetně těch za Emoce, pokud jste tak doposud neudělali) do svých Cest
- projděte si své Cesty, zdali se v nich nenachází něco, co jste splnili a předtím jste si toho nevšimli. Mějte při tom na paměti, že někdy vám může se splněním kroku na cestě pomoct i odehrávka někoho jiného - třeba HG nebo spoluhráče.
- obnovte si Vůli na 8
- pokud máte povrchové Zranění a nemáte ho úplně čerstvé, můžete si ho odstranit.
- pokud máte Potíž, a nemáte ji úplně čerstvě (či čerstvě zhoršenou) a něco jste podle ní zahráli, můžete si ji snížit (odstranit, pokud tím klesne na 0). Netýká se Maxe, který má potíž na 4 a hraje její vyřešení.

[Corneliu Pillat]

... ošetřovna, Upper Floors, o něco později ...

"Tak jak se má náš pacient? Pospal sis řádně, ale to bude asi tím, že jsem to dávkoval podle sebe.", zakření se Corneliu, "Podle výsledků se to hojí dobře, jak se cejtíš?"

Rádoby doktor vypadá trochu...použitě, jako kdyby toho moc nenaspal. Ostatně, zatímco Max spal, společnost mu dělali jen boti a mrtví. Celé dny trávil na můstku a noci, kdy byl už příliš vyčerpaný hrabat se v konzolích z větší části probděl s flaškou bourbonu u (nyní neprůhledně černých) kapslí, které měly požehnat životem novou zemi. Cítil se osaměle, když byli jeho společníci pryč. Teď, když cítil volání smečky, byl neklidný a přecházel po místnosti jako lev v kleci.

"Našel jsem velín. Moje generálský frčky očividně stačily na přístup na můstek, ale většina konzolí vyžaduje další oprávnění. Z toho mála, co jsem nakoukal, nejvíc v řiti je to dole, jedna výstražná kontrolka vedle druhý, ale já jsem houby astronaut, jen bývalej vesmírnej mariňák, musel bych se do toho zahrabat na hooodně dlouho. A tolik času nemáme, Maxi. Je to na houby. Tahle loď nebyla stavěná na obsluhu ve dvou. Je tam třicet konzolí pro inženýry, analytiky a důstojníky. Takže...jsme zaseklý a úkol číslo jedna...musíme sehnat k těm konzolím vhodnou obsluhu, což znamená rozšířit řady zasvěcených. Trochu jsem o tom přemýšlel a myslím, že mám řešení, čeká nás lov na talenty z Main decks a Low quads - počínaje Míjou. Dlouho ale nereaguje na zprávy, po ní i po Cheesusovi jako by se slehla zem. Bojím se, že šli udělat nějakou koninu. Stejně tam dolů potřebuju i kvůli tomu implantu, tak bychom se po nich mohli mrknout, ne? Taky potřebujeme gear, budeme stát proti přesile."

Udělá krátkou odmlku a pokračuje v přecházení po místnosti a rozebírání plánů.

"No a aby toho nebylo málo, abychom mohli opravdu něco ovlivnit, budeme potřebovat kapitánské přístupové kódy. Tak jsem si říkal, že tady by se šikla tvoje policejní hlavička, Maxi, že zkusíme vyšetřit místo činu velín a zjistit, co se stalo s poslední posádkou, , kam se s posledním kapitánem poděly přístupové kódy a tak...Ale nebude to úplně potřeba, protože...přihlásil jsem se na svůj pracovní terminál doma a...no, podívej se na to sám..."

Corneliu vyťuká pár příkazů na svém taktickém holotabu na předloktí a pustí zvuk z reproduktorů v místnosti...

... domov Cornelia Pillata, o něco dříve ...

Seděl před pracovním terminálem a sledoval animované logo projektu Dobytí Ráje. Nervózně poťukával přístupovou kartou o desku starožitného mahagonového stolu a čekal, až se stovky let uspaný terminál probudí a stáhne si aktualizované údaje z nedávno reaktivovaného Kapitánského můstku.
V Ráji měl mít Corneliu na starost plánování výdadků a řïzení průzkumu, vyhodnocení rizik, adaptaci na nový domov. Měl být jedním z prvních, kdo vstoupí na půdu nového světa. Předvoj, pionýr, conquistador. To, co měl potřebovat v Ráji bude potřebovat už teď.
Všem původním pozemšťanům se měly během cesty nahrávat pravidelná hlášení a mimořádné zprávy, aby se mohli rychle dostat do celkového obrazu a dále další relevantní informace ke svému zařazení. Otázkou je, na co se dalo ještě spolehnout a jak starý byl poslední záznam, odeslaný člověkem. Byl si také vědomý toho, že zprávy jsou určené pro manažery, ne pro techniky, takže cokoliv se dozví o stavu lodi, bude zjednodušený pohled. Pro doplnění pár dílků skládačky by to ale stačit mohlo. Tak jako tak představoval terminál nejlepší způsob, jak si dohledat informace.
Konečně logo zablikalo a a terminál ho vyzval k biometrické identifikaci a zadání přístupových kódů z karty.

intent: získat intel z posledních hlášení (poslední nahrávka v kapitánském deníku/mimořádné hlášení k misi) a vytvořit si navpointy k zájmovým místům (lokace Corneliovy výbavy, lokace zbrojnice, lokace spodního můstku, výtahy z UpperFloors dolů a další cesty)

Jako veterán dávno zapomenuté války (DOVEDNOST 3) by přesně tenhle druh informací měl mít, pro svou práci po příletu na To Místo - do Ráje (SPOJENÍ 1). Musí se znovu stát hrdinou, jakého lidstvo potřebuje, i když si ho dávno nezaslouží (OSUD 1), tak si dá záležet (VŮLE 2).

[Corneliu Pillat]

Míjo, zjistil jsem pravdu o HoGlo. Pořád ho chceš zachránit? Musíme se sejít. Doufám, že nelítáš v žádném průšvihu. C.

[Míja]

... u Krysysla ...

Konečně se na mě usmálo štěstí! Dozvím se, co se nachází za HoGlo! Hned začnu diskutovat, co za vybavení, kromě pár ostřílených chlápků budu potřebovat. Posledních několik dní jsem strávila přemýšlením o okolí HoGlo a možností je opravdu nespočet. Hodily by se nějaké cennosti, kdyby tam bylo jiné město, tak ať mám za co vyměnit tu věc pro Krysysla a nemusíme se uchylovat k násilí. Nějaký oblek a masku, kdyby mimo HoGlo byly jedovaté chemikálie, skafandr pro kosmonauty, kdyby bylo v okolí vakuum, trysky a magnety, kdyby tam nebyla gravitace, pušky kdyby tam byla divoká zvěř. Kdyby HoGlo bylo pod vodou, tak asi nepomůže nic, byl by tam takový tlak, že by ani nějaká pidiponorka nepomohla, ale v to nevěřím, přeci jen jsem viděla hvězdy, jako jo, mohla je CMWGE jen promítat, ale něco mi říká, že byly pravé.

Taky může být celá Země zabraná hardwarem CMWGE a HoGlo je jen malá bublinka života někde uvnitř. Pokud by se ale hardware chladil vodou a ne vzduchem, potápěčská výstroj se může hodit, i s harpunou na drony. Taky by se hodily krumpáče, pokud nějaká pevná zeď nebo skála odděluje HoGlo od zbytku světa. Upozorním také Krysysla, že možná tam nic tak extra nebude, že tam bude třeba jen jiné HoGlo s jinou CMWGE plné fádních věcí. Taky by se hodil tekutý dusík nebo něco podobného, pokud je okolí HoGlo žhavé.

Vylíčím všechny možné varianty a potenciální problémy Krysyslovi. Z výrazu jeho tváře, barvy pokožky a vůbec postoji těla ale vyčtu, že nemám čekat na odpověď a rychle zmizím.

... porada o pár hodin později s partou drsných týpků v nějakém jejich kutlochu...

"Potřebujeme jít stále jedním směrem k okraji a nemotat se, potřebujeme kompas."

"Zkontroluju, jestli je tu nějaký ve sbírce."

"Není."

"Vyrobíme."

...O několik hodin později...

"V celé širé databázi CMWGE není návod, jak jej vyrobit."

"To nemůže být takový problém, stačí něco, co se rovná podle siločár magnetu, stačí tedy magnet, něco dlouhého tenkého (drát), něco co se dobře otáčí (třeba kousek plastu na vodě)."

"Hotovo."

"To nefunguje."

"Zkusíme znova."

"Hmm, fakt to nefunguje, ukazuje to kam chce, asi to není až tak jednoduché, jak jsem myslela. Sorry, chlapi. Zvládnem to i bez něj. Mám slušný orientační smysl. Lepší než na kraftění."

Záměr je dostat se k okraji LoQods, až k samotnému vnějšímu plášti.
Dovednost je opět Takový úkol jsem ještě nedostala, ale jasně že to zkusím 2, vůle 2

[Hope and Glory]

Míja vysvětila chlapům, jak se orientovat s kompasem a pak ho zkusila vyrobit. To je Víra, věda, magie.

Dostat se k v nějšímu plášti v LoQods je mnohem snazší než v MajDexu, kde všechny cesty vedou na hlavní třídu. Ale dělat to v takhle nebezpečné oblasti jen orientačním smyslem .... to je i pro improvizátorku, co Takovýhle úkol nedostala, ale jasně že to zkusí docela Těžké. Překážka 1.

Takovýhle úkol +2 Vůle +2 Překážka -1 => 3 Provedla jsi něco správně a udělal dojem na okolí

... o několik dnů a pokusů později ....

Míja čekala v salónku pod schody se dvěma gorilami ze svého každodenního doprovodu. Shora se k nim snášel rozhovor mezi Krysyslem a vůdcem jejich party, který si říkal Grob. Grob byl poměrně hlučný, Krysysel spíš šeptal, takže z rozhovoru bylo slyšet jen půlka.

"Ne, šéfe, ještě jsme venku nebyli."

"Jo, myslím, že ví co dělá. Občas zkusí vyrobit nějaký gadžet, občas si kreslí nákresy a mapy do svého tabletu, ale svědomitě plní zadanej task."

"Jo, vypadá, že je zvyklá plnit neobvyklý tásky. Vždyť to říkám, že to dělá dobře."

"Chápu, je potřeba vidět výsledky. No, snad něco už brzy bude, po těch posledních dvou výletech vypadala, že na něco přišla."

Míja si v duchu přikývla. Opravdu na něco přišla. Jestli její výpočty ohledně zakřivení chodeb jsou správné, tak jedno z míst, kde by se mohla dostat až samotnému plášti, byla ta velká hala plná podivných zhroucených konstrukcí za vodojemem. Místo, kde vypla zmagořeného Ohma.

Přišla na to už před dvěma dny, ale tohle oznámení odkládala. Moc se jí tam zatím nechtělo, vzpomínky byly ještě příliš živé.

A myšlenka na Ohma ji přivedla ještě na druhý nápad, kvůli kterému odkládala rozhodnutí. Ohmové mluvili o nějakém transportním zařízení na vnějším plášti. Mluvili o tom, že se do něj dá z Loukvods dostat. To by také mohla být cesta ven. Jenže jít se zeptat Ohmů - to také nebylo jen tak.

Rozhovor nahoře skončil a Grob slezl po schodech dolů. "Tak kam půjdeme hledat tentokrát, Míjo?"

[J35U5xMachina]

... v povinném kanalizačním dungeonu ...

"Můžu se tě na něco zeptat?" ozve se Kid#1. Má samozřejmě jméno, ale já moc dobře vím, že pojmenované NPC mohou být v průběhu kampaně použita k tlaku na hráče, tak se raději tvářím, že žádné jméno nemá. CMWGE sice málokdy ve Vejrových gamesách explicitně ohrožuje děti, ale tohle je přeci jen Loukvods...
"Právě jsi to udělal," ušklíbnu se.
"Co?"
"Zeptal jsi se."
"Chjo... ale vážně, co tu s námi děláš? Stavro má pro tebe přeci jiný kšeft."
"Biz."
"Cože?"
"Správně se říká biz. Jako... biznis."
"Takhle tomu tady nikdo neříká."
"No právě."
"Seš divnej," řekne Kid#2.
"Správně se říká unikátní."
"Vím co říkám..."
"Tak co tu děláš?" vyzvídá dál Kid#1.
"Expím," odvětím a vrhnu hvězdici. Chvíli mi trvalo, než pro mě vysoustružili správně vyvážené železo, ale vyplatilo se to. Zasáhne totiž vypasenou krysu. "Prim! Mám jich teď nejvíc, takže vedu!"
"Chjo... ale proč? Stavro má pro tebe přece lepší... chjo... biz."
"Pravda. Ale mě to nepřišlo správné. Vždycky se přece začíná na krysách."
Děti si vymění pohledy.
"Bulšit," odtuší Kid#2.
"Language!"
"Co?"
"Dávej si pozor na pusu. Jinak tě budou muset na turnaji vypípávat. A za moc vulgarismů jsou postihy."
"Bulšit," přidá se Kid#1, "Fotr takhle mluví pořád."
"Však taky nikdy na žádném turnaji nebude."
"A co když ti kašleme na ty tvoje turnaje?" vyplázne na mě jazyk Kid#1.
"Ach, my sweet little child... Takhle mluví loser, každý chce na turnaj."
Děti se zastaví a sáhnou po nožích. Not again!
"Sory, MNH!"
"Máti říká, abych si dávala pozor na chlápky, co říkají, že jsem sladká," řekne Kid#2 a vůbec při tom nevypadá sladce. Vlasy na krátko jí sice sednou, ale jinak...
"Jo!" přidá se Kid#1. Je to kluk, ale nedivil bych se, kdyby dostal stejné varování.
"Omlouvám se, jasné? To byla fráze, to se jen tak říká... Vážně. S tvojí matkou jsem mluvil, vychilloval ji."
"Cože jsi dělal s mojí máti?" vrhne na mě podezřívavý pohled.
Pak první z dětí švihne vrhačem a zasáhne malou harpunou další krysu.
"Ha! Dohnal jsem tě!"
"To neplatí, ona mě rozptylovala!"
Odpovědí mi je jen vyplazený jazyk Kid#2.
"Stejně to není na dlouho! Támhle jich je hafol," zaraduju se.
"Počkej, tamtudy vede šachta na území Návratářů. Tam my nechodíme."
"Proč, bojíte se snad?"
"A-ha!" přikývnou oba, "Žerou přece děti."
"Myslím, že i dospělé," zamyslím se, i když těžko říct, kam Návratáři řadili Míju, "Ale máte pravdu. Vy deltujte jinam, půjdu tam sám. Na něco jsem si totiž vzpomněl."
"Já myslela, že..." nakrčí dívka čelo, "Šetři municí a... Nevr split d party!"
"Správně!" pochválím ji a ukážu zvednutý palec, "Ale to platí o vaší partě. Já jsem sólo, pamatuješ?"
"Ale proč tam jdeš? Jestli je to kvůli kvůli scóre..."
"Vždycky je to kvůli scóre," usměju se, "Ale nejdu po krysách. Máte pravdu, měl bych dělat i jiný biz. Respektive quest. Tenhle mi visí ještě od Míji..."
"Sežerou tě!" snaží se Kid#2 vypadat, že jí je to jedno, ale poznám, že se o mě trochu bojí. Je tak-... é... never mind.
"Chill, chiquita, budu jako duch. Neviditelný. Nindžastájl!. Mám tmavý gear, hodím na tvář kamuflážní skin a pak stačí když budu nehnutě stát a zavřu oči."
"Geniální..."
"Že jo?"
"...až na to, že uvidíš úplný šit!"
"Nepotřebuju vidět. Čumba Tobby mi pomohl překalibrovat snímač vizoru. Pustím si do uší informace o každém pohybu kolem mě!"
"Hustý!"
"Správě se to vyslovuje hustý!"
"Hus-tý!"
"Skoro..."
"Fotřík řiká, že jestli chci být tvrdej chlap, nemám pištět, když něco řikám."
"To je pravda, Velkej pes mluví mnohem víc při zemi. Ale je nuda ho poslouchat. A jestli chceš být tak cool jako já..."
"Ale já nechci být jako ty!"
"..."
"Stalo se ti něco? Nová zpráva? Že mlčíš dýl než pár vteřin..."
"Tohle... tohle mi ještě nikdy nikdo neřekl. Radši už půjdu. Začínáte mě štvát... Spratci."
"Hehe, konečně mluvíš normálně! Tak zatím a... nenech se zabít."
"Sí jů lejtrs, aligejtrs!"
"Tak si to zase zkazil... radši pojď, Máňi, ať má Stavro co do knedlíků..."
"In a vajl, krokodajl," zašeptá holčička a vydá se za chlapcem.

[Hope and Glory]

Najít captain-log jako Veterán dávno zapomenuté války s přístupem k archivům ApFlůů, to je Pohoda:
Veterán +3 Vůle +2 = 5: Provedl jsi něco produktivního, co zlepšilo tvůj život či tvou situaci

Najít plány MainDecku a zkopírovat si je na do tabletu bylo dílem okamžiku.

Dostat se k záznamům kapitánova deníku bylo horší ... neustále nabíhal dlouhý timeout requestu, jako by je systém nemohl najít. Nakonec Corneliou přišel na to, čím to je. Systém ho nahrával mechanicky z jakéhosi vysokohustotního holopásku, který měl velmi pomalý seek-time, a proto linka pokaždé spadla.

Prodloužil potřebný časový parametr, aby dal backupovací rutině potřebný čas a pohodlně se usadil na pohovku. Záznam byl audiolog a tak si ho Corneliu přesměroval na reproduktory v obýváku.

Den 1095 Cesty,
všechny systémy v normě, blablabla.

Stejně tohle nikdy nikdo nebude nikdy poslouchat, tak milý deníčku, teď si tu trochu vyleju srdíčko.

CMWGE si vede skvěle, moje každoroční probuzení kvůli kontrolám je naprostá zbytečnost. Jen mi to huntuje tělo. Jasně, chápu, že svěřit takhle velký úkol AI vyžadovalo lidskou kontrolu, ale už je to tři roky! Tři roky, co jsme na cestě a ještě se neobjevil žádný problém, se kterým by si CMWGE neporadila.

Popravdě, už jsem o zbytečnosti tohohle počinu přemýšlel při minulém probuzení. To jsem uvažoval, že se ji požádám, aby prodloužila intervaly mého buzení ... nejprve třeba na pět, pak třeba na dvacet let.

Jenže každé probuzení musí být nejméně na měsíc, aby se tělo šetrně zbavilo toxinů a připravilo na opětovné zmrazení. A trávit měsíc v opuštěných Upper Floors sám fakt nechcete. Takže jsem ten měsíc strávil na MainDecku ... poznal spoustu skvělých lidí, zažil, jaké to je, když se o vás CMWGE stará .... a pak se nechal znovu uložit k ledu.

Před třemi týdny jsem se znovu probudil. Týden se dával dohromady v medlabu, pak provedl kontroly, vše v normě ... a vyrazil znovu na MainDeck, v očekávání skvělé zábavy.

Taková studená sprcha. Staří přátelé mě nepoznávali nebo měli úplně jiné zájmy .... v ulicích frčela úplně jiná móda, ve vejru úplně jiná zábava, málem jsem skončil na klinice na psychiatrii.

Naštěstí jsem potkal skvělou ženskou, nějakou Julii, která mi pomohla tuhle krizi překlenout. Těch čtrnáct dní v její společnosti uteklo, ani nevím jak.

No a teď jsem tady nahoře, Julii jsem řekl, že jdu něco sehnat do obchoďáku, čeká mě doma s večeří .... vidíte to? Použil jsem slovo "doma" .... a já bych se měl začít připravovat na znovuzmrazení s tím, že až mě za rok zase probudí, tak tahle skvělá holka bude ležet v náručí jinýho chlapa - o to se CMWGE postará, aby se netrápila - a já budu začínat znova od začátku?

Tak to ani náhodou.

Milá Hope and Glory, jsi ve skvělých rukou - a v takových i zůstaneš. Já už se do té spací kóje nevrátím. Právě teď formálně abdikuji na funkci kapitána. Svým nástupcem jmenuji .... CMWGE. Stejně tu práci dělá lépe než já.

A zbytek svého života strávím s Julií. Že neuvidím Ráj? No a? Já mám teď svůj malý Ráj na MainDecku.

Konec kapitánova ... ne, už ne. Teď, když jsem civil, měl bych to uzavřít civilněji.

Můj deníčku, tohle je poslední záznam od Michal Kroatchera, kapitána ve výslužbě a řadového občana MainDecku.

[Corneliu Pillat]

"Slyšels chlapa. Zabalil to a nejenom, že rezignoval...ten blboun nejapnej předal oprávnění CMWGE. Loď je kapitán. Kdyby jenom rezignoval, nebo skapal jako kapitán, stal by se kapitánem další v pořadí a probudil se ke kontrole. Místo toho...", Corneliu si povzdechne a rozhodí rukama, "Není tu co vyšetřovat, potřebujeme Míju a zjistit jak na tom doopravdy jsme s CMWGE. Tady nahoře už zbývá asi jenom jedno...zkusit vyšetřit, co mě probudilo ze stáze...to by napovědělo."

[Max Richter]

... UpFloo, lékařské centrum ...

So where are you? It's been a little while...

"Cítím se dobře," zalžu Corneliovi automaticky a vlastně bez přemýšlení. Jsem prostě jenom rád, že ho vidím. A že snad aspoň na chvíli mi před očima nelítaj barevné mžitky, když na mě mluví.

"Boti mi odvezli sračky a připravili čistý kalhoty, co víc si můžu přát, ne?"

Zní to asi příliš cynicky, ale jsem rád, že jsem se našel v lepším stavu, než jaký bych po několika dnech v křesle čekal. Celé tělo mě bolí, na patře cítím divnou pachuť a v hlavě mi bzučí stará skladba v podivné ozvěně, kterou se mi ani zaboha nedaří vyladit. Přehrávač by sice měl být v pohodě, ale těžko říct, co všechno si ten M.D.P.D. implantát na sebe natáhl.

Sippin' on straight chlorine, let the vibes slide over me
This beat is a chemical, beat is a chemical
When I leave don't save my seat, I'll be back when it's all complete
The moment is medical, moment is medical
Sippin' on straight chlorine

Trochu se uculím nad tímhle textem a vzhledem k okolnostem... no, asi to mohlo být i horší. Navlíknu na sebe erární zatuchlé tmavé kalhoty a vzorovanou košili, které se tu kdoví odkud vzaly a postavím se na nohy. Trochu se musím přidržovat a jen těžko hledám stabilitu, ale kývnu na Cora, jakože dobrý a zvládám. Ostatně vypadá hůř než já a nechci mu přidělávat další problémy.

"Zdravotní stav asi dobrý," kývnu na souhlas, když mi ukáže záznam na tabletu. "Prvně jsem se bál, že mi to rozesralo mozek a nebudu vůbec moct mluvit, ale zdá se, že ti medi-boti s dostatkem šťávy zvládaj svoji práci celkem dobře. Podívej, asi mi nějak dočasně přemostili tu díru, co zůstala po implantátu, takže asi už zas můžu napouštět bazény."

Maxovo tuhé zranění představuje bypass kognitivních center - Pouto - Max je nucen vnímat spolu s realitou hudební klipy

Lovin' what I'm tastin'
Venom on my tongue
Dependant at times
Poisonous vibration
Help my body run

Posadím se do křesla, poslouchám dál písničku a nechám si od Cornelia pustit záznam z kapitánova logu. Přemýšlím nad tímhle chlapíkem a i když se zdá, že Cor jím totálně pohrdá, mně přijde celkem sympatický. Přinejmenším teda chápu jeho potřebu se odříznout od povelů CMWGE a žít si po svém, za to má u mě malé bezvýznamné plus. Čert vem nějakého kapitána, stejně poslouchá na slovo počítač, tak k čemu nám je tu dobrý?

"Hm, chápu tenhle průšvih, Core," pokývám hlavou, když záznam skončí. "Tahle věc asi fakt potřebuje kapitána, co? A jestli tu podle CMWGE nějaký měl být a není, je to asi fakt tak v řiti, jak říkáš. Ale máš mou plnou podporu. Jenom si někde schrastím podobně hezký klobouček, jako je ten tvůj, a můžeme vyrazit za nápravou tohohle srance."

Vyjádříš ostatním to, co předstíráš a při tom tvá postava cítí své obavy.


Vyrazíme směrem na ulici. Bílého drona s velkými černými senzory zkusím zamknout na ošetřovně, ale po chvíli ho cestou ke kójím stejně zahlídnu zas. Nechám Cora řídit naše kroky a přemýšlím, jak zjistit něco víc o tom jeho probuzení. Dojdeme až k terminálu, kde pořád ještě modře svítí Corneliovo jméno. Červené záznamy mrtvých pasažérů už mezitím zhasly. A Corova kóje je jako jediná spuštěná až k zemi. Jako by snad znovu čekala, že do ní někdo vleze. A kousek za ní, v podpěrách ocelové konstrukce, zahlédnu zas bílého drona, jak na nás kouká.

"Pojď, sundáme tu věc a odsuneme stranou," ukážu Corovi na prázdnou kóji. "Myslím si, že odpověď je někde přímo v ní, musíme se jí podívat do střev."

Ve dvou se nám sice po chvíli podaří těžkou kapsli povolit z hydraulického ramene, ale víc už neudržím a žuchne nám na zem. Přetočí se na stranu, odpadne skoro polovina pláště a vyleje se z ní nějaká zbytková servisní kapalina. Bílý dron, který mě sleduje už od medicentra, vyletí ze stínu k nám.

"Udělej mu místo," syknu na Cora. Dělá, jako by nevěděl, o čem mluvím. Zkusím ho odsunout stranou, ale nemám na to sílu. Dron se mu vplyne do nohou a zmizí.

"Ehm, asi se mi jenom něco zdálo," pokrčím rameny a cítím se trochu trapně. "To bude jenom tím spánkem, jinak je všechno v pohodě."

Že není vůbec nic v pohodě a Cor vlastně na hlavě ani nemá žádný klobouček teď nechci moc řešit, nebo si asi ani připouštět. Kleknu si k rozmlácené kapsli a náhodně do ní drbu prsty. Ten bílý dron, nebo co to mělo být, musí něco znamenat. Že by tu někdo, nebo něco, provedlo speciální zásah mimo ovládací terminál? To by tu měly být nějaké stopy po přístupu. Možná poškozený konektor nebo dodatečně napojený modul. Jo, to bude ono. Nějaká část téhle kóje byla dodatečně upravená a já jen musím najít to místo.

HG, hlásím záměr "Najít způsob, jakým někdo modifikoval Corneliovu kóji". Max na to jde přes svůj Cit pro zvláštnosti 2, navedlo ho na to jeho pouto Konceptualizace 2, která si vyložila prosakující videoklip, a přidám k tomu 2 Vůle.

[Hope and Glory]

Najít důvod Cornelieuova probuzení s pomocí citu pro zvláštnosti je Pohoda. Překážka = 0.

Cit pro zvláštnosti +2 Konceptualizace +2 Vůle +2 = 6 Provedl jsi něco, co vypadalo fakt dobře – udělalo silný dojem, bylo dramatické, cool

Cornelieu sledoval, jak si Max prohlíží místa, na kterých nebylo nic k prohlédnutí, jak komentuje detaily na hadicích a kabelech, které ani jeho zkušený veteránský zrak nerozpoznal, jak věnuje enormní pečlivost a pozornost prázdným stěnám kóje i tomu, jak ostražitě hlídá liduprázdné okolí, jako by se v něm nacházely klíčové stopy.

Bylo zajímavé sledovat, kam se za ty roky posunula kriminalistika a jak se změnily od 23. století metody pátrání. Po deseti minutách už byl vyloženě natěšený a nedočkavý, co z Maxe vypadne.

[Hope and Glory]

Vyvolávám zázrak - Cor se musel znovu stát hrdinou, jakého lidstvo potřebuje, i když si ho dávno nezaslouží.

... totéž prohledávání, jak ho vnímá Max ....

Jakmile se Max pustil do prohledávání, přehrávač se mu zbláznil a spustil frenetická bicí otravné popiny.

Najednou jako by přesně viděl, co se stalo, když se Corneliu probudil. Kolem kóje vyšlehly plameny, z prostoru kabelů temnotu prořízly modrozelené a modrožervené záblesky a bílý droid tu nebyl jednou, ale najednou hned několikrát.

Max už si zvykl, že mu přehrávač většinou napovídá ohledně budoucnosti, ale teď najednou jako by přehrával záznam z minulosti.

Mezi plameny se na víku kóje objevil hologram blonďaté Majdexanky se strhanou tváří a jakoby vyběhl do prostoru s roztaženýma rukama.

Where have all the good men gone
And where are all the gods?
Where's the streetwise Hercules
To fight the rising odds?
Isn't there a white knight upon a fiery steed
Late at night I toss and I turn
And I dream of what I need

Za ní se objeví trojice stínů, siluet v černých cvočkovaných bundách, jako vystřižených z Lokvods. Není na první poznat, zda jsou to lidé nebo stroje.

Žena v rukou svírá kusy kabelů z Corneliuovy kóje a znovu zasrší barevné plameny...

I need a hero
I'm holding out for a hero 'til the end of the night
He's gotta be strong, and he's gotta be fast
And he's gotta be fresh from the fight

Max má najednou pocit, že se mu zatočila hlava, jako by celou scénu sledoval odněkud z vrchu, i když se ani nepohnul a stále civí na víko, na kterém se promítá holoobraz.

Scény se začnou opakovat, záblesky, Majdexanka, skupina bílých droidů, temná trojice z Loqods.

Somewhere after midnight
In my wildest fantasy
Somewhere, just beyond my reach
There's someone reaching back for me

Majdexanka tentokrát zdá se být kdesi na Hlavní třídě - neobvykle prázdné ... a z nižších pater se znovu blíží temné siluety. Scény se opakují čím dál častěji ... hudba pokračuje.

Racing on the thunder
And rising with the heat
It's gonna take a Superman to sweep me off my feet, yeah
I need a hero
I'm holding out for a hero 'til the end of the night
He's gotta be strong, and he's gotta be fast
And he's gotta be fresh from the fight
I need a hero
I'm holding out for a hero 'til the morning light
He's gotta be sure, and it's gotta be soon
And he's gotta be larger than life
I need a hero
I'm holding out for a hero 'til the end of the night

a když přijde instrumentální refren, najednou se objeví Corneliu. Zvedá se, celý v bíle kombinéze a zároveň bledý, jak má odkrvené tváře ze stáze ....

Skoro to vypadá, že Corneliu probudila CMWGE kvůli nějaké Majdexance v nesnázích, která si moc přála, aby ji zachránil pravý hrdina.

Pak se ale Maxovi do hlavy dostane jedna ještě podivnější myšlenka. Co když je to celé jen alegorie? Umí si CMWGE plnit přání sama sobě? Co když si CMWGE, vystresovaná událostmi v LoQods i nedostatkem kapacity přála, aby ji zachránil pravý hrdina?

[Míja]

... v obří hale plné jeřábovitých konstrukcí ...

Zkontroluju na tabletu mapu. Je to jen mnou vytvořený náčrtek. Bez pomoci CMWGE si připadám jako hrozná lama. Hrozně mi chybí věci, nad kterými bych jindy nemusela přemýšlet - určení směru, pozice, získávání informací. Ještě mi ti Krysyslovi poskoci první den něco udělali s tabletem, kryt je odskočený a provizorně přilepený. Předpokládám, že je to proto, aby mi znemožnili spojit se s přáteli, kdyby se tu náhodou někde to šlo.

Další trubka nás vyplivne konečně v té obří návratářské hale. Rozhlédnu se, ale je tu příliš tma na to, abych dohlédla ke stěně, za kterou si myslím už končí HoGlo. Našlapuju tiše a chlapi za mnou se taky snaží. Mají sice víc munice, protože tady se jim může hodit, ale ráda bych tudy prošla v klidu. Rozsvítím si čelovku, ale pouze na minimální výkon a ukážu rukou do tmy šikmo před sebou a nahoru. Zašeptám: "Tam bude zeď a za ní ...!"

Hluboko pod námi jsou slyšet nějaké hlasy, pokud budeme tiší, nemyslím si, že by si nás přes tu změť železných konstrukcí všimli. Lezu pomalu a opatrně. Oni mne s tlumeným brblání následují. Přemýšlím, jestli bych se jim tu mohla ztratit a zmizet. Asi jo, ale zatím máme tak nějak společnou cestu.

Po snad tři čtvrtě hodině dolezeme konečně ke stěně, je na ní dokonce i nějaký ochoz. Stěna je hladká, kovová, ve slabém svitu čelovky snad nekonečná. Přitisknu k stěně ucho, žádný zvuk za ní. Někde přece musí být průchod, otvor, okno, cokoli! Ale kde? Vydáme se po ochozu doleva. Když to bude blbé, zkusíme pak druhou stranu. Konečně zahlídneme něco před sebou! Stěna uhne, ochoz se rozšíří a na stěně jsou nějaké regály a věšáky. Posvítím na ně. Jsou prázdné, kromě nějakých krámů a odpadků nikde nic, tak čtu aspoň nápisy. "Opravné sady na skafandry", "kyslík", "náhradní díly k tryskám". Zastavím se před těmi věšáky. Tam nápis není, ale ... opravdu tam nemohly viset skafandry? Jako fakt pro kosmounaty! Prohrabuju se aspoň odpadky na zemi. No, některé kousky různých plastů jim být mohli.

Postupně škrtám v hlavě možnosti o okolí HoGlo, které ty nálezy vylučují a pak se otočím k ostatním: "No tak, buď jsme v místě, odkud se posílají rakety do vesmíru, a nebo ..." pokrčím rameny "... jsme ve vesmíru."

"Nejsou tam nějaké vrata?" Ukážu o kus dál. Tyjo, co jestli to fakt bude přechodová komora?

Co ti moji kluci krysyslí a co to moje HoGlo vůkol?

[Hope and Glory]

"Něco tu je, ale nevypadá to jako vrata, moment ..." pronese Grob a jeho baterka osvítí nějaký panel na zdi.

Vytáhne páčidlo, zahákne ho a plech panelu prostě ohne. Světlo oddělí změť kabelů. "Jsou tu nějaké stykače a relé ... nejspíš je spouští automatika, ale půjde to i ..."

Vrazí páčidlo (které má pogumovanou rukojeť) dovnitř a vylétne sprška jisker.

Ozve se hučení nahazovaných agregátů. Pak se najednou rozblikají světla na stropě. Nejdřív kousek od vás, jednotlivé světelné panely, ale pak naskakují další a další řady a i když tu a tam nějaký panel nenaskočí nebo poblikává, za malou chvíli zalije celý obrovský sál bledé ambientní světlo.

Konečně Míja vidí onen sál i konstrukci v celé její pochroumané majestátnosti. Je dlouhý možná dvě stě metrů, hluboký tak padesát a vysoký alespoň třicet. A konstrukce v něm složená by se mohla roztáhnout do čtyř až pětinásobku této velikosti.

Zvuky ozývající se zespodu změnily svůj tón. Míja se tam nechtěla podívat. Hlavou jí proběhla myšlenka, že by to mohli stále ještě být někteří z Návratářů, zranění či uvěznění v kovové konstrukci po předchozí honičce s Maxem. Hodně rychle tu myšlenku zapudila - s kvalitou zdravotní péče, kterou si Návratáři dopřávali nebylo možné, aby tam dole ještě někdo žil, takže hlasy přisoudila nějakým scavengerům.

"Ticho tam dole," zahřímala Lina - jediná žena v týmu, který Krysysl vyslal s Míjou - a halou zazněla krátká dávka z jejího samopalu, umocněná akustikou obrovské místnosti. Hlasy dole opravdu utichly ... a ozvaly se i chvatné vzdalující se kroky, byť jich nebylo tolik, kolik by odpovídalo hlasům.

Míja se začala víc soustředit na technický obsah. Její oči konečně uviděli zadní řady vybavení, které předtím ukrývala tma. Jsou plné nahusto naskládaných skleněných panelů. Při prvním pohledu si pomyslela, že to jsou obrovská zrcadla, ale druhý pohled prozradil, že to jsou obrovské fotovoltaické panely. To jí trochu vzalo dech.

Fotovoltaiku znala, nejeden tablet či osobní terminál měl někde na sobě malý panel, který v Majdexu zajišťoval bezdrátové nabíjení z všudypřítomného osvětlení. Jenže to byly malé panely, rozměry sotva v centimetrech ... a vlastně dokázaly tablet udržet jen v pohotovostním režimu. Jakékoliv hraní her, streamování obsahu nebo videočet s kámoškami z herny vyžadovaly nabíjet akumulátor silnějšími zdroji. Tady ale míja hleděla na ... no možná i jeden nebo dva čtvereční kilometry fotovoltaických panelů, naskládaných jeden vedle druhého. A začaly jí dávat smysl všechny ty koleje a jeřábová ramena, která je - kdyby celé zařízení fungovalo - měla začít rozkládat na vysouvající se kontrukci.

'To ale znamená že ... ' pomyslela si, zatímco se její zrak pomalu obracel zpět ke stěně, kterou identifikovala jako vnější plášť. Žlutočerné lemování tenké vodorovné spáry, která se táhla po celé délce zdi přibližně v polovině její výšky mohlo znamenat jen jedno.

"Nevím, kde jsou ty dveře, ale našel jsem stykač označený jako 'Hlavní vrata - napájení elektromotorů'," zahlaholil radostně Grob. "Mám ho zkratovat a otevřít je, ať konečně vidíme, kde jsou?"

Předesílám, že jakákoliv žánrová akce, která bude zahrnovat kladnou odpověď, je nebezpečná ... a tedy honorovaná +1 EXPem.