Railroad, který není railroad

[Jerson]

Nejde o angličtinu, jde o to, co to znamená při hře. Je railroad, když se hráči rozhodnou, že zabijou důležitého vědce, a skutečně se jim to povede, ale jeho asistent dokončí případu a spustí pokus, na kterém vědec pracoval? Protože hráčské rozhodnutí se přeci projevilo a mělo vliv ... nebo ne?

Třeba o naší kampani bych řekl, že je tvrdě anti-railroadová, ale přitom si všichni uvědomujeme, že na nejvyšší úrovni světových událostí je děj naplánován a roky dopředu a hráči na tom nemůžou nic změnit. A to že hra není hrána jako railroad je postavené na napůl nevyřčené dohodě s hráči, že se nebudou pouštět do úrovní, ve kterých by naše hra začala zasahovat do naskriptovaných událostí světa. Takže nejen se nebudou pokoušet zabít Hitlera, ale když se setkají s Einsteinem, tak mu třeba nebudou chtít useknout ruku. Hrajeme railroad podle výše uvedené definice, nebo ne?

Je hra Metro 2033 railroad, když se můžeš rozhodnout, zda nepřátele tiše obejdeš, tiše omráčíš, tiše zabiješ nebo se natvrdo prostřílíš, ale sled lokací, přepadení a zajetí hlavní postavy i finální scéna s odpálením raket je daná dopředu, byť si hráč může na základě herních voleb na konci vybrat, že nedopadnou? Protože podle mě na úrovni příběhu je railroad. Rozhodnutí zabít nebo nechat žít nepřítele je v rukách hráče, ale k rozhodnutí odpálit rakety se hráč vůbec nedostane - prostě je odpálí, jinak hra nebude pokračovat.

A nějak se nedokážu srovnat s myšlenkou, že scéna

- "Stojíš před odpalovačem raket, jak se rozhodneš?"
- "Nó... rozhodl jsem se, že je neodpálím."
- "Když zaváháš, přiskočí NPC Andrej a stiskne odpalovací tlačítko"

je railroad, zatímco scéna

- "Stojíš před odpalovačem raket, chvíli váháš, zda to máš udělat, ale pokud chceš hrát dál, tak to stejně musíš udělat, takže tu budeme tak dlouho, dokud se nerozhodneš tlačítko zmáčknout"

není railroad.

Připravit si příběhovou kostru je jedna věc, která neznamená, že hra bude railroad. Hrát podle příběhové kostry tak, jak je naplánovaná, podle mě railroad je.

[Jerson]

Nemusime hledat nove slovo, staci, kdyz pro to nebudeme pouzivat slovo, ktere vetsina lidi chape jinak nez ty

Ano - většina se railroadem zabývá na mikroúrovni. Ale GM v pohodě může dosáhnout toho, že jednotlivá rozhodnutí hráčů neignoruje, ale návaznost scén pozmění tak, že se stejně stane to, co má naplánované. Takže railroad na vyšší úrovni maskuje pomocí volnosti na nejnižší úrovni. A myslím skutečnou volnost, nikoliv zdánlivou.

[Lethrendis]

Tohle téma se tu zrecyklovalo už potřetí za jeden pouhý měsíc? Evidentně to lidi trápí.

Domnívám se, že problém vzniká spíše tady na diskuzních fórech než v terénu, a to tím, že se tu někteří ostře vymezují proti railroadu. Postavit proti sobě railroad a sandbox jako dva extrémy a tvrdit, že jedno je dobré a druhé špatné, je podle mě spíš extremistické žonglování s definicemi a konfirmační zkreslení. Markus výše napsal, že "základem zábavy z RPG - moct jako hráč interagovat s fiktivním světem a sledovat, jaké to má následky". To je nějaká obecně platná pravda? Pro mě je základem zábavy ponoření se do postavy/příběhu. Klidně v naprosto lineárním railroadu, to je mi putna, pokud je kvalitně připravený.

Ve skutečnosti to ale tak horké není. Jen málokdo dokáže udržet formu railroadu/sanboxu čistou (pokud se o to vůbec snaží a vůbec ty pojmy zná). Zatím všechny skupiny, které jsem zažil, oscilovaly mezi oběma póly a i v rámci jediného sezení se míra svobody hráčů velmi měnila v závislosti na tom, jak zrovna GM tlačil na příběh, který si alespoň hrubě připravoval. Je to podle mě "normální a zdravé hraní" (TM), kterému jdou naproti ty nejrozšířenější mainstreamové hry. Má pravdu Jerson, když říká, že tu chybí definice právě pro tenhle (asi hodně rozšířený) mezi-způsob. A nemá jí, když to nazývá maskováním. Pokud v nějaké chvíli hráči učiní rozhodnutí a GM ho respektuje, takto v danou chvíli určitě není railroad. Že pak GM v další nebo ještě další scéně něco iluzionisticky zašmelí, tak to už railroad je. Ale to nemění nic na tom, že to předtím railroad nebyl a v další scéně bude opět nějaké rozhodnutí respektovat.

Svého času jsem na Kostce razil termín "prvky railroadu/sandboxu", jakože je GM může mixovat podle potřeby a podle toho, kterých používá více, se pak přibližuje k těm ideálním pólům. Načež mě Sirien zpražil, že railroad/sandbox nejsou žádné ideální formy, ke kterým se směřuje, ale funkční styly, které buď hrajete, nebo nehrajete. Nemyslím si.

Nejdůležitější je hrát tak, aby to bavilo jak GuMa, tak i hráče. Rozebírat to ptát se ostatních, co je bavilo nejvíc, a čeho se příště vyvarovat. Kašlat na teoretické rozpravy na fórech, pokud Vám zde pranýřované způsoby hraní v partě fungují, tak je používejte. že to někomu jinému vadit může... to je problém toho někoho jiného.

[Vitus]

No, když nad tím trochu přemýšlím z teoretického hlediska, tak mne napadlo, že ve způsobu hraní, který jsme provozovali, by se vlastně eventy / scény / události dali rozdělit na dva typy:
- s otevřený koncem (ty představovaly většinu), tedy měl jsem připraven vstupy, ale v podstatě jsem pak byl připraven na více variant výstupu podle toho, jak se postavy zachovají nebo co udělají (například, zda něco dalšího nastane / nenastane, či zda to ovlivní pořadí scén atd., ovšem často to vedlo k tomu, že jsem prostě musel domino efektem předělat vše, co mělo následovat, takže ty následující eventy / scény / události vyžadovalo pro nastavení vstupu notnou dávku improvizace, založené na znalosti prostředí a vazeb)
- s uzavřeným koncem (ty přestavovaly menšinu), tedy bylo jasné, že to dopadne vždy v podstatě jenom jedním možným způsobem, ovšem tyhle by bylo nazvat "katastrofami" (například pokus postav ochránit obyvatele od přírodní pohromy nijak neodvrátí stav, že ta přírodní pohroma nastane; případně pokus postav nějak ovlivnit aktéry kolem sebe neodvrátí hrozící válku)

Samozřejmě "katastrofy" mají svoji váhu (alespoň za mne), pokud jich není moc a neměli by sledovat po sobě.

[Nordoslav]

No, když nad tím trochu přemýšlím z teoretického hlediska, tak mne napadlo, že ve způsobu hraní, který jsme provozovali, by se vlastně eventy / scény / události dali rozdělit na dva typy...

Vidím tady ještě typ uzavřená scéna s proměnnými, které se přenáší do další scény. Nakonec vždy upír povstane ze sarkofágu, ale předchozí akce ovlivňuje kolik má nohsledů, jeho sílu a apod...

[Selhan]

"základem zábavy z RPG - moct jako hráč interagovat s fiktivním světem a sledovat, jaké to má následky""

Podle mě to obecně platná pravda je. Player agency je prostě základním pilířem RPG, a pro ponoření se do postavy je dle mého mínění nutné mít možnost za tu postavu rozhodovat. Oproti tomu ponoření se do příběhu mi přijde jako trochu mimoběžná kategorie, a splňuje ji třeba i když mi GM bude číst Pána prstenů. Což není špatné, jen to není RPG.

Tím nechci říct, že je špatné hrát něco jiného než sandbox - to už je o mě asi známo, že se proti tomuhle názoru vymezuju, jak můžu.

[G451]

THE OPPOSITE OF THE RAILROAD… is not a sandbox.
...
So when we cast “sandbox” and “railroad” as antonyms, we actually end up treating the lightest form of railroading as if it were the most extreme form of railroading. And, in response, the meaning of “sandbox” gets warped towards meaning “anything that isn’t linear”. Neither distortion is useful, with the former radicalizing our understanding of railroads and the latter eradicating the unique utility of the term “sandbox” by turning it into a synonym of “non-linear design”.
...
The opposite of the railroad is actually “default to yes”, which is a concept I’ll be discussing at more length in the Art of Rulings. Instead of defaulting to a rejection of everything proposed by the players, it’s the state in which players are free to make any choice and for the consequences of those choices to be fully explored.

(...to Alexandrianovo pojednání je pro potřeby podobných doskuzí fakt must have to read)

[Jerson]

Vitusi, to rozdělení chápu, ale já třeba nemám připravené prakticky žádné scény. Takže i z toho důvodu mi rozlišování railroadu podle toho, jak moc hráči můžou zasáhnout do výsledku jednotlivých scén, a případně zda si vůbec můžou zvolit pořadí těch scén přijde jako úplně podružná otázka vedle toho, že nějaké scény a jejich souvislosti jsou tak či onak připraveny dopředu.

[Markus]

Já taky nechápu, proč se v diskuzích o railroadu furt mává sandboxem (= hraní, kdy si hráči v otevřeném světě sami určují své cíle). Ten s tím nemá nic moc společného.

(BTW, i sandbox se dá docela dobře zrailroadovat.)

[Selhan]

Vitus: Podle mě do toho mícháš zcela nesouvisející aspekty. Že není v silách postav zamezit výbuchu sopky není railroad snad ani podle Jersona. Je rozdíl mezi tím, že postavy něčeho nemohou dosáhnout, protože to má nějaký fikční důvod, a že postavy nemůžou něčeho dosáhnout, protože GM tak rozhodnul.

A vůbec, čtěte G451.

[G451]

Čtěte raději Justina Alexandra

[Jerson]

(...to Alexandrianovo pojednání je pro potřeby podobných doskuzí fakt must have to read)

S autorem toho článku nesdílím asi téměř žádný styčný bod, tak nevím, jak na to reagovat. S článkem se těžko vede diskuse.

[York]

Railroad se démonizuje právem, protože má velkej potenciál rozbít hru. Hráč má pocit, že ho GM bagruje, GM má pocit, že mu hráč rozbíjí hru, ve výsledku se nikdo nebaví.

But...

Jak píše Jerson. Předem připravenej příběh (scénář) nemusí nutně znamenat, že hra bude railroadovaná. Pokud o tom hráči předem ví, souhlasí s tím a sami ze své vůle se toho budou držet, PJ je nebude muset nikam tlačit a nic se nerozbije.

[Lethrendis]

Reakce na Selhana a nepřímo na Markuse: Reálný příklad ze hry naší skupiny.

Pár let zpátky kamarád, co tak často hry nevede, zrežíroval hru. Píšu zrežíroval, protože to byl naprosto lineární railroad zakončený volbou, která byla s nejvyšší pravděpodobností iluzivní. GM dal úkol, parta vlezla do základny a od první víceméně naskriptované scény následoval precizně naplánovaný sled scén/místností v dungu, uhnout nebylo kam, zastavit se znamenalo smrt. Fakticky tím hráče degradoval do pozice automatů na hody. Dokonce s vědomím toho, že kdyby nám to nějak nešlo, tak by to stejně nějak zafixloval? Hráčská volba naprosto žádná, z hlediska některých zde smrt RPG. Předem to nebylo nějak avizované, měli jsme jeho minulou hru relativně daleko větší volnost.

Než začnete dávit, vězte, že to byla nejlepší hra, kterou jsem jako hráč za dlouhou dobu hrál. Atmosféra a imerze perfektní. My jsme si do toho ještě vložili dost roleplayie, kdy některé postavy nechtěly před Ďáblem utíkat. Každopádně parádní zážitek na celý večer zakončený gratulací GuMovi.

Tolik k hráčským volbám a jejich nezbytnosti.

[OnGe]

...zrežíroval hru

nufsaid

Jako jo, takhle se to dělá taky. Ale mě to přijde fakt hrozdě o ničem. Já mám radši hry, kde to co dělají hráči skutečně něco znamená a můžou to vykolejit takovým způsobem, že už se to k původnímu scénáři nikdy nevrátí.