[HRA] 3. akce - Baráky

[GM Brněnský drak]

baráky_p_13.png

Ostraha Baráků za plotem:◆◆◆◇◇◇
Kočky na stopě:◆◆◆◆
Hledáme Heřmana:◆◆◆◆◆◆
Výbuch:◆◆◆◆

- Mariiny vzpomínky na minulost: ◆◆◇

[GM Brněnský drak]

... kanceláře ...

Heřmane,

svět kolem tebe se promění na jeden konzistentní bílý šum. Všude víří papíry, lepí se ti na obličej, pletou se s tím, co si zrovna prohlížíš a co pevně neudržíš, ulétne ti kdoví kam.

Málem bys přeslechl dusot někde venku a pak krátké intenzivní bušení. A potom něco, co ti zní jako vykopnutí dveří. A pak jen zas šum.

Jezusi, chlápci z venku zaslechli ten kravál a jdou se podívat, co se děje. Co uděláš dál?

[Josef Marek]

Nic nepředejde lépe nahodilému výbuchu než kontrolovaný výbuch.

Nohama se posadím obkročmo na kus přístroje pověšený na háku, jednou rukou se přidržuji a druhou vytáhnu z kapsy starou perkusní dvouranku.

Pálím slot z vybavení, mám s sebou pistoli.

Zamířím na ventil jedné z tlakových lahví. Tak aby nevybuchla, ale začala prudce rotovat a rozházela ostatní hořící a syčící lahve po celém prostoru haly - aby vybuchly každá zvlášť někde jinde, a ne všechny najednou.

Akce: Místo jedné velké exploze způsobit mnoho menších, neškodných.
Vlastnost: Zkáza

[GM Brněnský drak]

... laboratoře ...

Josefe,

zamíříš a vystřelíš.

Je zvláštní, kolik toho projede člověku hlavou v tak kratičkém okamžiku, jakým je pohyb prstu na spoušti.

Napadne tě, co asi výbuch způsobí v okolí laboratoří. Naštěstí se zdá, že tu krom vás s Heřmanem a Mařkou nikdo není, ještě že tak.

Pomyslíš si, že tu je možná nevybuchlých věcí podstatně víc, než těch pár válců.

A pozastavíš se nad čistě akademickou otázkou, jestli tě víc potrhá jeden koncentrovaný výbuch kus od tebe, nebo jedna láhev přikutálená přímo pod tvůj zadek.

A pak se ozve rána.

Marky, tohle ničení je určitě riskantní, potenciální efekt standardní. Největší nebezpečí samozřejmě spočívá v tom, že to bouchne úplně jinak, než ty bys chtěl.

6: Povede se ti výbuch rozložit na víc menších, neškodných.
4-5: Viz výše, ale jeden menší výbuch nadělá víc škody, než užitku. Vyber si jeden z následků:
- Bouchne to pod tebou a přiletí na tebe šrapnel. Zranění úrovně 1 "šrapnel v noze".¨
- Bouchne to u něčeho hořlavého. Vznikne požár, který se začne šířit. Přitáhne pozornost všech v areálu i ostrahy u plotu. Požár budou šestkové hodiny, po jejich natikání se oheň vymkne jakékoliv kontrole a postupně spolyká zbytek baráků.
1-2: Bouchne to nejhůř, jak to jde. Nastanou oba následky z 4-5 najednou.

Pokud bys odolával, zrušíš každý potenciální následek úplně.

[Alois Heřman]

... kanceláře ...

Zalezu si pod ředitelskej stůl, obejmu svoji placatici a dělám, že tam nejsem. Ať se s tou fúrií utrženou ze řetězu baví taky chvíli někdo jinej.

Záměrem je, aby se duch potkal s neznámými nebo to ti po chvíli přešlapování dole vzdali a zase zmizeli. Předpokládám, že z dalších lidí nebude duch dvakrát nadšený a bude jim to dávat znát. Hlavně mě ale zajímá, co se bude dít. Půjdou nahoru, zůstanou dole? Dá se odhadnout, kolik jich je?

[Josef Marek]

... laborka ....

PRÁSK!

fail 2

První výstřel zasáhl, ale místo zamýšleného roztočení vyšlehly plameny.

Ještě, aby to tu všechno shořelo! Slíbil jsem sice démonovi nový smysl pro Baráky, ale určitě by nebyl nadšený, kdyby hledání nového smyslu začalo proměnnou v spáleniště. A démona, který je mocnější než duchové, prostě naštvat nechcete.

Takže to ať to radši bouchne hned všechno, tam kde to je. I kdyby mne to mělo zranit.

PRÁSK!

Odolávám na kuráž, nechci požár. Zranění mi nevadí.
Resist 5,4

[GM Brněnský drak]

... laborka ...

Josefe,

před očima máš chvíli mžitky a v uších slyšíš vysoký táhlý pískot, který ti připomene marné brždění rozjeté šaliny. Až když trochu zatřepeš hlavou a promneš si oči, vrátí se ti smysly tam, kam patří. V tu chvíli si taky uvědomíš nepříjemnou bolest v noze.

Stále se pevně držíš nalezeného přístroje, to je v pořádku. Celá konstrukce mostku i s upevněním jeřábu, na kterém tak obratně visíš, se ale povážlivě nakloní a kdybys měl dnes jen trochu větší snídani, možná už jsi ležel zavalený pod troskami. Je nejvyšší čas odsud zmizet.

Podíváš se ještě na druhou stranu, jak to vypadá u kanceláří. Přízračná těla inženýrů jsou ta tam. Místo nich před bílými oprýskanými dveřmi ve vzduchu visí několik kusů rozervaných válců a možná i něčeho dalšího. Zvolna plují prostorem k sobě, protahují do úzkých dlouhých kovových drátů a pomalu se do sebe proplétají. Víš přesně, kdo to má na svědomí.

Marky, o tom, co se děje venku mimo laboratoře, se teď nemá Josef jak dozvědět. Uvnitř jsou duchové zalezlí zpátky v kanceláři a démon využívá nové trosky pro posílení svého těla. Pokud se Josef teď hned sebere a odejde jinam, nikdo mu v tom nebude bránit.

Tikám hodiny výbuchu o dva dílky, jsou naplněné.
Tikám hodiny ostrahy za plotem Baráků o dva dílky, výbuch je probral z polospánku nudné šichty.

Co uděláš?

[GM Brněnský drak]

... kanceláře ...

Heřmane,

pod stolem je ještě náročnější vnímat v temné zašlé kanceláři něco jiného, než vířící papír a poletující kusy bloků, tužky a razítka. Vidíš sotva za hranu stolu, co se děje dál v kanceláři i mimo ni si můžeš jen domýšlet.

Po rázné ráně ze spodního patra se víření trochu utiší a máš pocit, že přízračná figura černovlasé dívky prolnula skrze stěnu do otevřeného patra mezi kancelářské stolky. Z nitra budovy zaslechneš jen nezřetelný lomoz, ve kterém je výraznějších jen pár intenzivních zvuků:

...nějaký dusot...
"...sekretářka!"
...třískot rozbitého skla...
"...PAN ŘEDITEL...NÁVŠTĚVA!"
"...kurva...amulet...honem!..."
...něco jako hvizdot meluzíny...

Víření papíru v kanceláři ještě trochu zeslábne.

"... není sama, bacha!..."

Jezusi, tikám hodiny "Hledáme Heřmana" o jeden dílek.
Co uděláš dál?

[Josef Marek]

... laborka...

Opatrně uvolním sebe i ukořistěný přístroj z řetězu a sesunu se na zem. Jak došlápnu, už se noha ozve pořádně.

Sesbírám pár kabelů a umotám z nich provizorní závěs přes rameno, do kterého zamotám svůj úlovek.

Nabiju znovu dvouraňák a z kusu urvané výztuže si udělám berlu. Začnu se pajdat pryč od démona i duchů.

Směrem k výrobní hale. Chci si prohlédnout tu studnu ze zápisníku.

Vezmu to po povrchu, temnými stíny, do kolektorů ke kočkám se mi nechce.

Akce: Chci se nepozorovaně dostat ke studni
Vlastnost: Prawl

[GM Brněnský drak]

... laboratoře ...

Josefe,

z napůl sesuté budovy laboratoří musíš projít přes široký koridor oddělující jednotlivé stavby, dostat se k poměrně zachovalé severovýchodní budově výrobní haly a v ní najít průchod do podzemí. Cestou se nemůžeš zbavit pocitu, že nejsi sám. Už zase tě tíží v zátylku zavrtaný pohled démona, číhající dlouhé ruce duchů, syčící kočky a nejspíš i nějaké cizí kroky a hlasy. Je možné, že po tomhle zážitku si už nikdy nebudeš připadat sám.

Marky,
cesta ke studni je riskantní, efekt standardní. Není otázkou, jestli se tam Josef dokáže dostat, ale zda se mu to podaří nepozorovaně.

6: Podaří se mu to nepozorovaně
4-5: Podaří se to jen částečně - někdo nebo něco si Josefa všimne a bude ho sledovat, ale Josef si toho bude vědom
1-3: Podaří se dojít do cíle, ale Josef bude mít v patách pronásledovatele, o kterém neví; ten ho později zaskočí v zoufalé pozici

Pokud bys odolával, na 4-5 získáš plný úspěch a na 1-3 se vyhneš v budoucnu zoufalé pozici.

[Josef Marek]

Pocit, že na mne odkudkoliv může vykouknout cokoliv se znásobí s mou paranoiou a cestou do výrobní haly jsem extrémně opatrný.

full succes 6

Vyplatí se to a dostanu se až do ní bez povšimnutí.

Co tam uvidím?

[GM Brněnský drak]

... výrobní dílny ...

Josefe,

míříš k hale, která je na první pohled v lepším stavu, než laboratoře, kolektory i zbytek budov, které jsi dříve viděl přes plot. Tady v rohu areálu se zdá, že byla uchráněna tomu nejhoršímu. Mohutné cihlové zdi jsou sice už dávno bez fasády a nesou stopy ohně, střechu ale nesou pevně a spolehlivě a i široká vrata před tebou se zdají být kvalitně zasazená ve svých pantech. Naštěstí nejsou zavřená, stačí lehce zatlačit a vstoupit dovnitř.

Dostaneš se do menší vstupní haly, ze které vede několik dveří. Nedaleko vchodu visí na zdi zažloutlý nákres patra s drobounce napsanými požárními směrnicemi. Z obrázku pochopíš, že většina budovy je rozdělená na menší sekce se samostatnými dílenskými prostorami, které jsou pospojované komplexním bludištěm chodeb. Zhruba uprostřed budovy najdeš podstatně rozlehlejší místnost, kolem které jsou znázorněné několikanásobně hrubší zdi. Vydáš se tam.

Cestou míjíš nečekaně zachovalé interiéry i s výbavou. Vše je sice porostlé mechem a několika druhy běžných i méně známých hub, ale stačilo by tu rozsvítit, vyvětrat a možná by se dělníci mohli hned zase pustit do práce. Na dělníky, ani jejich pozůstatky, ale nenarážíš. Oproti kolektorům i laboratořím je to je obrovská změna. Že by stihli po výbuchu utéct, než se požár rozšířil?

Znepokojivou odpověď dostaneš vzápětí, když vstoupíš do centrálního sálu. Uprostřed... se vznáší dělníci. Dobré dva tucty těl nehybně visí ve vzduchu, jako by snad spali. Oblečení nemají, těla jsou zcela spálená na uhel, aniž by cokoliv v okolí bylo výrazněji poškozené. Světlo tvé lucerny je neprosvítí - tohle se ti ani nezdá, ani nejde o ozvěnu minulosti nebo přízraky. Máš před sebou skutečně místní dělníky, respektive co z nich zbylo.

výroba.jpg

Všechny zdi kolem dokola jsou zastavěny paletou nejrůznějších vědeckých přístrojů, strojů a polic s vybavením. Uprostřed chybí podlaha, respektive se propadá dobrá dvě patra dolů. Jáma je obestavěna kamennými zídkami a vyplněná přepážkami, přes která jsou položená dřevěná prkna i stabilnější kovové mostky a spuštěny žebříky. Navzdory levitujícím tělům se přiblížíš a nahlédneš pod sebe dolů. Stavba ti půdorysem připomene nějaký středověký kostel. A v místě, kde bys čekal oltář, zahlédneš i studnu. Klasickou, okrouhlou kamennou studnu, ze které stoupá rozvlněná záře.

spirit_well.jpg

Marky,
co uděláš dál?

[Josef Marek]

Studna mne přitahuje, jako eplazmová lampa komáry. Udělám několik kroků na dřevěné lávky mezi levitující spálená těla.

Po celém těle se mi zježí chlupy a začnou se mi klepat ruce. Síly a ozvěny, které tady působí jsou tak mocné, že se my samý začnou dotírat na mysl.

A protože ji mám po událostech na Újezdě citlivou, začnu jim naslouchat, i když nechci.

Akce: Chci vědět, co je zač ta síla, kterou chtěli v továrně čerpat a nezvládli ji spoutat.
Vlastnost: Sladění (Attune)

[Marie Přehnálková]

Po mém "čiči" seskočí jedna kočka z jeřábu, a s elegantním mezipřistáním na římse okna dopadne měkce na zem těsně vedle mne. Podívá se na mne a zavlní se, podobně jako když se obyčejné kočky otírají o nohy lidem. Usměju se na ni a pomalu se skloním, že ji pohladím "Ahoj kočko". Jak kočka vidí ale mé prázdné ruce neobsahující žádnou kočičí laskominu, otevře tlamičku a pronikavě mňoukne, až se divím, že do takového krátkého zvuku dokázala vložit tolik výčitek a hněvu. "Nic nemám, donesu příště." Má ruka se opatrně dotkne kočičího hřbetu, aby jej pohladila.

Kočka ale zavřískne, prudce vystřelí a zkusí seknout po mé ruce drápama. Já zavřísknu taky, ucuknu a uskočím od kočky, na nic nečekám a rozeběhnu se k rozvodně. Koutkem oka zahlídnu, jak světýlka z jeřábu se způsobně po dvojicích snáší na zem. Je mi jasné, že jen krok či dva za mnou jsou ty zuřivé potvory, a že nějaké můžou být i přede mnou a vyskočit vlastně odevšad. Těsně vedle mě, je nějaká halda krabic, zaběhnu za ni a strčím do ní, ať se sesype, to by je mohlo trochu zdržet. Do rachotu sypajícího se bordelu se přidá vzteklé mňaučení. Na nic nečekám běžím dál, hážu na kočky co mi přijde pod ruku, postavené kýble nastrkané v sobě, tu tyč, kterou jsem do teď držela v rukách a která mě teď začala zdržovat, zrezlé plechovky od barvy z dopravníkového pásu. Vlítnu konečně do budky a zabouchnu za sebou dveře. Jedna kočka přitom zůstane rozpůlená zavřená v nich, takže dveře nedolíhají, přední část těla je vevnitř, tak vidím, jak ani teď v okamžiku smrti jí ty oči nepřestaly zářit.

Opřu se zády o dveře a oddychuju.

A pak se ozve něco jako PLOP a dírou od nějaké ventilace se dovnitř protáhne kočka, naštvaně zavrčím a mrštím po ní lucernu. Ta se rozbije a olej se rozleje po haldě bordelu, na které kočka přistála a okamžitě vzplane. Druhá kočka zírající z díry si už průchod dovnitř rozmyslí. Vteřinku, dvě zírá a váhá, ale pak ji kouř a žár donutí ustoupit. Já začnu v hořící budce zápasit s poklopem.

Tak to vypadá na zkázu. Chci se dostat do kolektoru a neuhořet u toho a nenechat se sežrat kočkama.

[Alois Heřman]

... kanceláře ...

Konečně trochu čistší luft. Nechce se mi, ale tadyk zůstávat nemožu. Trošku zesílím skoro zhasnutó lucernu a vylezu po všech štyrech zpod stola, lucernu v kelčákách. Hned na to se mrdnu do budky vo horní šuflík, co duch při všem tom cirkusu vyšópl. Ten druhé, co byl pod ním, leží rozflákané vo zeď. A třetí... třetí je pěkně ve stole, jak kdyby nic. No to mě ho teda vyndej... nejlíp ten šuflík.

Samozřejmě nende, mrcha. Páč je zaligrované. A zrovna je to ten spodní, nejhlubší. Co vím vod jednoho inžinýra, co jinak taky leje jako car, že ten je právě takové, aby se do něj dala postavit flaška. Kurňa a mě už placatica dochází. A taky by tam mohly bejt zaligrovaný ty lejstra, co po nich pasem, ale to je až tak druhá má náděj...

Včil jak se do něj dostat? Normálka bych ho vyklechtal datlem - jakože píchl nějakým šperhákem, co sebó mám - jenže tu nesměla doslova strašit ta kóc a ještě mi déchat na cemr kdoví jak vostří frajeři. A sténak se furt eště klepu, jak před sebó vidím ty temný lochny, co měla ta fúrie místo auglí...

Jindy bych možná na chvilu zkóšel hodit myslivnu, esli něco nevygómám, ale včil není čas. A že taky začínám bejt narvanej jak žok, udělám první, co mi proletí štrycló. Vopřu se do stola a posunu ho až k fenstru. Pak se zabéčím a zdvihnu stranu se šuflatama hore, takže ten ředitelské ponk naštymuju na štorc. To je asi nejtěžší, není zrovna z papíru. Pak už jen lapnu tu lehčí stranu bez šufllíků a přehópnu ho před hranu fenstru. Vokáže se, že je fenstr sice vylágrované, ale ščagéle, co před tím držely sklo, docela držijó. Musím zabrat podruhý, abych ho přetlačil, a nechal slítnót důle.

Pak už jen čučím, jak velkou prdu udělá. Dófám, že dost na to, aby rozflákal ten šuflík a hlavně, že v něm něco šikovnýho bude.

Na každé pád valim hned za ním. Vyhópnu z fenstru a pověsím se za jeho vokraj, aby to nebyla až taková véška. Pak se prostě pustím. Snad si nezramuju haksny.

Tak zkáza je prý Zkáza, jedno jak přivozená. Tak tedy budiž Zkáza!

[GM Brněnský drak]

... u studny ...

Josefe,

v uších ti mžiku zalehne a v nose tě polechtá vůně ozónu a čerstvě narozeného železa. Protečeš skrz dřevěnou lávku dolů do prastarých ruin a studna tě vtáhne do sebe. Pravděpodobně pořád ještě stojíš nahoře pod levitujícími těly, ale jistý si tím být nemůžeš.

Marky, naladění se je riskantní, efekt standardní v tom smyslu, co chceš zjistit.

6: Povede se ti to, Josef zjistí, co je zač ta energie
4-5: Povede se ti to, ale s komplikací - Josef zároveň zjistí, proč ji nezvládli spoutat
1-3: Nepovede se ti to, Josefovi zůstane povaha síly neznámá a jako komplikaci ho síla ovládne a přenese jinam

Pokud bys odolával, zbavíš se vždy komplikace úplně.