Systémy popisující hrdinu jen aspekty

Sekce zabývající se tvorbou RPG produktů a souvisejícími tématy.
reflame
Příspěvky: 156
Registrován: 11. 10. 2019, 20:45

Systémy popisující hrdinu jen aspekty

Příspěvek od reflame »

Ahoj, chtěl bych požádat o názor (anebo odkaz, pokud se to řeší jinde), jaké máte zkušenosti s minimalistickými herními systémy.

Mé zkušenosti s RPG jsou jednostranné: většinou jsem dělal PJ málo náročným hráčům. Takže jsem se dodnes domníval, že PJové s dostatkem představivosti snad ani systém nepotřebují, stačí jim improvizace a příběh, ve kterém odměňují nápaditou hru (a např. se v konfliktu postavy s CP, nestvůrou či jiným hráčem snaží poctivě odhadnout, kdo koho přechytračil).

Ale dnes mě nahlodal článek, kde se píše něco v tom smyslu (pokud to dobře chápu), že každý hráč si fiktivní scénu představuje úplně jinak, a proto se neshodnou, co je či není realistické, pokud nebudou mít pravidlový systém, podle něhož konflikt odehrát. Je-li to pravda, jaký je nejštíhlejší systém, který tento problém vyřeší? (To asi velmi záleží na tom, co hráči očekávají; proto mě zajímají ty, které jsou kompatibilní s mým níže uvedeným založením.)

Za prvé vím o FATE, ale ačkoli se mně líbí jeho univerzálnost, nepřipadá mně úplně jednoduchý (štíhlý, tj. používající minimum mechanik, velmi rychlý k naučení) a také imho podporuje spíše herecké ztvárnění postav, než to, co mám rád: aby hráči se svými postavami důvtipně překonávali překážky.

A za druhé mě nesmírně oslovila Jersonova CPH / Omega, ale ta je pořád ve vývoji, a i když jsem rád, že vyšla nová verze pravidel, není pro mě snadné ji pochopit. Např.: „Koordinátor žádný test neprovádí, ani za důležitá NPC ne, řídí se pouze výsledky testů prováděných hráči a (jindy…) NESMÍ jen na základě vlastní úvahy do hry vnášet komplikace.“ Z této věty i jiných soudím, že v Omeze vztah mezi hranými postavami a CP je velmi nerovnoprávný (podobně jako v DrD2): že pravidla degradují nepřátele na překážku, a to mnohem snazší, než kdyby se spravedlivě poměřily dovednosti (a ostatní výhody) hráčů proti soupeřům. Pro mě osobně to hrám ubírá na realismu; proto se domnívám, že CPH/Omega je určena pro úplně jiný styl hry, než mám rád. Klidně mě opravte :-)

Můj systém
Protože mám potíž tyto části Omegy pochopit anebo místy akceptovat, udělal (ovšem nedokončil a neotestoval) jsem nejdřív její klon a ten se vyvíjel svojí vlastní cestou, tj. nakonec se dost odchýlil od Omegy. Pracuji na něm, ale díky výše uvedenému článku o nutnosti pravidlového systému začínám přemýšlet, jestli to, co mám v hlavě, může vůbec fungovat – dokonce jsem to chtěl nazvat „Dobrodruhem bez účetnictví“.

Níže uvedené prvky mého systému jsou téměř okopírované z Omegy:
  1. Postava je popsána jen výčtem aspektů (žádná čísla a žádné svazování do povolání/archetypů), což mohou být dovednosti, touhy, zápletkotvorné vztahy ke světu („Kováři, za ten podvod mně zaplatíš“), vlastnictví předmětů/vztahy k pomocníkům (ti mohou mít také svoje aspekty, stejně jako prvky prostředí) atd. Tím jsou tato pravidla použitelná pro nejrůznější setting.
  2. Za akce během konfliktu je nutno platit, a to vyčerpáním buď situačního aspektu (okolí, slabiny protivníka atd.), nebo aspektu postavy, který se pak obnoví při nejbližším odpočinku (jeho četnost je nutno uzpůsobit tempu hry).
Nad tím jsem udělal ultra-jednoduchý systém, v němž prohraje ta strana, které první dojdou platby (tzn. která má k dispozici méně plateb, pokud kostka padá oběma stranám stejně dobře). Za přednosti tohoto systému – vedle minimalističnosti a flexibility – považuji:
  1. Jelikož si jsou všichni účastníci konfliktu rovni (hráči, CP, nestvůry, nebezpečná řeka, šipková past…), věřím, že lze těmito pravidly řešit test na úspěch, na porovnání (kdo vyhrál soutěž, přesvědčil soudce…) i komplexní konflikty (bitvy, honičky, intriky atd.). A s trochou představivosti i test na nástrahu (na pozornost, přelstění apod.)
  2. Umožňuje zápolit s protivenstvím v nejrůznějších tempech, tzn. kdy se ve fikci odehraje několik akcí za minutu (bitva), za hodinu (pronásledování), za měsíc (tažení armády) nebo za rok (rozvoj a soupeření říší). Navíc je možné soupeření říší proložit rychlejším konfliktem (obléhání hradu, jehož výsledek vnese nové aspekty do soupeření říší) a podobně obléhání proložit třeba odehráním výpadu proti katapultům.
Příklad soupeření hradního pána (ať už proti svému králi, proti invazi či panství vedenému CP, anebo proti panství vedenému jiným týmem hráčů): „Tak ty chceš vycvičit špióny, abys udělil svému protivníkovi aspekt ‚znám každý jeho pohyb‘, o kterém v ideálním případě ani nebude vědět? Fajn, ovšem jejich výcvik tě bude stát peníze. V jaké oblasti snížíš své výdaje? Dobře, ale za to tvůj hrad/říše dostane aspekt XY. A jak zareaguješ na protesty kovářského cechu?“

O co jde v minimalistických hrách?
Přemýšlel jsem, o co vlastně v Omeze a v mé hře jde; nakolik a jakým způsobem mohou hráči ovlivnit výsledek. U Omegy si to neumím jasně představit (a to je mně líto, protože to je nejzajímavější RPG hra, o které jsem slyšel). U své hry jsem po přemýšlení usoudil, že jde o dvě věci:
  1. Nápaditě využít situaci (terén a tisíc dalších věcí) tak, abych mohl čerpat hodně situačních aspektů a protivník málo – ovšem nevím, jestli to v praxi nenarazí na problém uvedený ve výše uvedeném článku.
  2. Prožít s postavou volbu: Je pro mě v tomto souboji důležitější zůstat nezraněný (nebo alespoň bez dlouhodobých zranění), nenechat soupeře provést, co chystá (zatknout nás, oloupit nás), poznat styl jeho boje, zajmout nepřátelského vůdce živého nebo na něj zapůsobit? (A dlouhodobě: Záleží mně víc na pomáhání dobrým lidem nebo růstu v dovednostech či bohatství, slávě nebo moci a postavení?)
Odladit RPG systém je jistě velmi náročné, tak se chci zeptat, jestli nevymýšlím již vymyšlené – existují tedy (třeba i v angličtině) minimalistické systémy, které umožňují výše uvedené věci? A umožňují souboje armád, ekonomiku a správu panství, intriky o moc atd.?

Příběhové odehrání růstu postav
A také přemýšlím, zda je lepší růst v postavení a dovednostech řešit pomocí nějakého systému (body moci, zkušenosti apod.), anebo raději příběhově: „Hráči, řekni mi své sny a jak jich chceš dosáhnout, a já ti postavím do cesty přiměřeně těžké překážky, které musíš vynalézavě řešit tak (a které se budou vyvíjet tak), aby to dávalo příběhově smysl.“

Jde mi o toto: Pána jeskyně nikdo nezprostí toho, že vlastním úsudkem musí stanovit obtížnost dobrodružství (u všech RPG kromě velmi neobvyklých – nebo se pletu?) a míru odměn (zlaťáky, artefakty), a to férově vůči všem hráčům (najít kvalitní těžkou zbroj přinese velkou výhodu válečníkovi). A ve hrách, kde se významně používají aspekty (jako Omega, která pravidlově určuje cenu za vznik/zesílení/změnu pozit. či negat. aspektu) také imho přiměřenost aspektu (resp. jeho změny): aby nebyl příliš výhodný a mocný nebo naopak.

Když PJ musí zvládnout toto, proč mu na růst postav předepisovat mechaniku? Proč by i bez ní neměl PJ s fantazií zvládnout (ke spokojenosti hráčů) umožňovat hráčům růst výše uvedeným „příběhovým“ způsobem v dovednostech, vybavení, postavení atd. i bez pravidel? Vyžádat si od každého hráče několik snů/cílů postavy a ke každému dát přiměřenou míru překážek. Ty mohou být buď námětem na dobrodružství, nebo součástí toho, které družina zrovna řeší, protože hráč může dostat příležitosti udělat pokrok ke svému snu (poznat nové bojové finty, najít poklad či artefakt, zapůsobit na šlechtice atd.) i při většině dobrodružství, která se jeho snu vůbec netýká.

Mohlo by to takhle fungovat? Díky za všechny názory. Já jsem bohužel dobrodružství delší než jedno sezení hrál naposledy na střední škole kolem roku 1995, kdy pro mě DrD bylo nové.

Hledám hráče
Mimochodem teď bych rád PJoval dobrodružství ve výše uvedeném stylu přes email a Skype v malé skupince, pokud najdu hráče. Postavy rychle porostou z nadaných nezkušených neznámých začátečníků, kteří znají jen nejbližší okolí, a sami odehrají, jak zkoumají zápletky mocných pánů, jak se do nich zapojí a co se v tom světě vlastně rozhodnou dělat.

Pavel
pjel () centrum .cz
Uživatelský avatar
Pieta
sofistikovaný troll
Příspěvky: 15683
Registrován: 6. 9. 2006, 19:08
Bydliště: Hostivař

Re: Použitelnost minimalistických systémů

Příspěvek od Pieta »

To je mnoho otázek z mnoha oborů najednou, zkusím odpovědět jen na tu, kde mám nějaké zkušenosti.
reflame píše: ↑25. 12. 2020, 20:03Ale dnes mě nahlodal článek, kde se píše něco v tom smyslu (pokud to dobře chápu), že každý hráč si fiktivní scénu představuje úplně jinak, a proto se neshodnou, co je či není realistické, pokud nebudou mít pravidlový systém, podle něhož konflikt odehrát. Je-li to pravda, jaký je nejštíhlejší systém, který tento problém vyřeší? (To asi velmi záleží na tom, co hráči očekávají; proto mě zajímají ty, které jsou kompatibilní s mým níže uvedeným založením.)
Hrál jsem v řadě her, které neměly žádný, ani minimalistický, systém; v řadě her, kde systém formálně existoval, ale prakticky se k němu sahalo jednou, dvakrát za sezení; a ve hrách, kde systém byl, ale prakticky jen v hlavě vypravěče a pro hráče byl neviditelný. V žádných se nám nestávalo, že by byly problémy s tím sjednotit si představu o scéně, o nic víc, než v pravidlových hrách. Což neznamená, že by ty problémy nebyly; ale stejně tak byly i ve hrách s detailními a stále přítomnými systémy, protože představa o fiktivní scéně není daná systémem, ale komunikací a nasloucháním mezi hráči, ochotou zeptat se na nejasnosti, a ochotou spravedlivě řešit situace, kdy dojde k nedorozumění. To žádný systém nezajistí.

(Tolik odpověď přímo na tvoji otázku. Článek jsem nečetl.)
Cicho żono, deszczyk padał, ja nie słyszał kto to gadał.
Cicho żono, deszczyk rosił, ja nie słyszał kto to prosił.
Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 19789
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Použitelnost minimalistických systémů

Příspěvek od York »

reflame píše: ↑25. 12. 2020, 20:03to, co mám rád: aby hráči se svými postavami důvtipně překonávali překážky
Tohe je lepší hrát freeformově než v systémech, který překonávání překážek vyhodnocujou hodem.
Uživatelský avatar
KDolecek
Příspěvky: 1064
Registrován: 2. 11. 2008, 18:38

Re: Použitelnost minimalistických systémů

Příspěvek od KDolecek »

reflame píše: ↑25. 12. 2020, 20:03 Ale dnes mě nahlodal článek, kde se píše něco v tom smyslu (pokud to dobře chápu), že každý hráč si fiktivní scénu představuje úplně jinak, a proto se neshodnou, co je či není realistické, pokud nebudou mít pravidlový systém, podle něhož konflikt odehrát. Je-li to pravda, jaký je nejštíhlejší systém, který tento problém vyřeší? (To asi velmi záleží na tom, co hráči očekávají; proto mě zajímají ty, které jsou kompatibilní s mým níže uvedeným založením.)
Shodu nad fiktivní realitou lze určitě dosáhnout i jinými způsoby než robustním systémem pravidel. Takový systém stejně vždycky hráče podrží jen do určité míry a nakonec příjde situace, na kterou nestačí a zároveň často vytváří nutnost mít u stolu osobu, která má finální slovo.
Pokud tě zajímá téma shody nad společnou představou, tak by tě obecně mohly zajímat příspěkvy a články zabývající se "fictional positioning", který na místě některých pravidel využívají například hry Forged in the Dark (odvozené od Blades in the Dark). A vlastně je to dost jednoduché. Situace a její důsledky vychází ze vzájemné komunikace a domluvy hráčů, ne protože to určilo pravidlo napevno.
Krátký blogový příspěvek od herního vývojáře na téma jak se fictional positioning a herní mechaniky ovlivňují a je dle mého zároveń celkem ilustrující.
Uživatelský avatar
Log 1=0
Příspěvky: 2919
Registrován: 20. 7. 2017, 14:06

Re: Použitelnost minimalistických systémů

Příspěvek od Log 1=0 »

reflame píše: ↑25. 12. 2020, 20:03
Ale dnes mě nahlodal článek, kde se píše něco v tom smyslu (pokud to dobře chápu), že každý hráč si fiktivní scénu představuje úplně jinak, a proto se neshodnou, co je či není realistické, pokud nebudou mít pravidlový systém, podle něhož konflikt odehrát. [/b]
To je možná otázka na Siriena, ale já v tom článku tuto tezi nevidím. A rozhodně není důvod, proč by se nedal hrát freeform.
You are lords. We are slaves. But slaves of our lords are mightier than lords of your slaves.
***
Chcete nové lidi v RPG? Zabraňte jim potkat Jersona. Nováčci, kteří potkají Jersona, mají vždy mnoho problémů začít hrát. Ti co ho nepotkají, takové problémy nemají.
reflame
Příspěvky: 156
Registrován: 11. 10. 2019, 20:45

Re: Použitelnost minimalistických systémů

Příspěvek od reflame »

Log 1=0 píše: ↑25. 12. 2020, 22:40
reflame píše: ↑25. 12. 2020, 20:03
Ale dnes mě nahlodal článek, kde se píše něco v tom smyslu (pokud to dobře chápu), že každý hráč si fiktivní scénu představuje úplně jinak, a proto se neshodnou, co je či není realistické, pokud nebudou mít pravidlový systém, podle něhož konflikt odehrát. [/b]
To je možná otázka na Siriena, ale já v tom článku tuto tezi nevidím. A rozhodně není důvod, proč by se nedal hrát freeform.
Díky, to rád slyším. Já preferuji freeform, ale ve zmíněné recenzi na DrD II mě zneklidnil druhý odstavec po nadpisu "Naprosto nesmyslné nároky na sehranost skupiny" uprostřed článku; ten o DrD II říká:
Protože se hra neustále odráží od toho, jak hráči interpretují a vnímají dění v herní realitě, tak po nich fakticky požaduje, aby měli nejen v každé jedné scéně, ale i v každém jednom taktku každé jedné scény shodnou představu a stejné požadavky na styl, silově unifikuje rozdíly v tom, jak si každý z nich scénu ve své hlavě představuje. Jediným výsledkem takové činnosti samozřejmě je, že se hráči mnohdy neshodnou na tom, jak přesně scéna vlastně funguje a působí a musí buď a) vyřešit situaci rychlým rozhodnutím v neprospěch některých zúčastněných hráčů, b) hru přerušit a dohodnout se, jak vlastně situace přesně vypadá, co přesně se v ní děje a jak přesně chtějí, aby to vyznívalo, c) se strašně pohádat a rozejít nebo si dát pivko a přejít na nějaký funkční systém. Tento problém je o to výraznější, že se nejvíce projeví v konfliktech (nedejbože v konfliktech s rozdílnými záměry PC/hráčů) a v akčních scénách, což hře rozhodně přidává na dynamičnosti, spádu a plynulosti.
Tu první větu jsem si vyložil, že každý hráč si fiktivní scénu představuje zásadně jinak (což jsem slyšel i jinde), a proto nemůže uspokojivě fungovat herní systém, kde pravidla příliš spoléhají na odhad a shodu, co je ve fikci realistické.

Což nahlodalo můj světonázor na to, jak vést RPG hry, ale naštěstí to z Vašich příspěvků vypadá, že to není tak zlé.
Uživatelský avatar
Pieta
sofistikovaný troll
Příspěvky: 15683
Registrován: 6. 9. 2006, 19:08
Bydliště: Hostivař

Re: Použitelnost minimalistických systémů

Příspěvek od Pieta »

reflame píše: ↑26. 12. 2020, 07:51Já preferuji freeform, ale ve zmíněné recenzi na DrD II mě zneklidnil druhý odstavec po nadpisu "Naprosto nesmyslné nároky na sehranost skupiny" uprostřed článku; ten o DrD II říká:

(...)

Tu první větu jsem si vyložil, že každý hráč si fiktivní scénu představuje zásadně jinak (což jsem slyšel i jinde), a proto nemůže uspokojivě fungovat herní systém, kde pravidla příliš spoléhají na odhad a shodu, co je ve fikci realistické.

Což nahlodalo můj světonázor na to, jak vést RPG hry, ale naštěstí to z Vašich příspěvků vypadá, že to není tak zlé.
Pokud hraješ freeform, tak asi budeš mít zkušenost s tím, že to, co se ve hře stane, je leckdy výsledkem vyjednávání mezi hráči. Jeden hráč řekne "přirazím mu dveře před nosem", druhý "strčím nohu do dveří, než se zavřou", první odpoví "podle mě nejsi dost blízko" - a pokud systém sám o sobě neumí říct, jak je kdo rychlý, pokud na stole nejsou rozestavené figurky, které by ukázaly polohy účastníků proti sobě a proti dveřím, pokud systém nějak nerozsekne, kdo stihne zareagovat dřív, tak je třeba to nějak vyřešit domluvou, nebo rozhodnutím vypravěče, ale takovým, které nikoho neurazí, že je mu ubližováno.

Tohle vůbec nemusí být problém, pokud jsou hráči ochotní si vzájemně ustoupit. Nebo to může být problém, pokud má někdo tendence si příliš stát za svým. Nebo to může být velký problém, pokud má někdo tendence si stát za svým a zároveň často chtít něco, co jde proti záměrům jiných hráčů. A to poslední je podle mě to, o čem citát mluví.

Ale to není nijak unikátní pro minimalistické systémy - naopak je spousta historek o hráčích, kteří se v hodně-pravidlovém systému hádají o to, že zrovna ten výklad, který jim prospěje nejvíc, je ten správný, a nejsou ochotní z toho ustoupit. Problém není systém, problém je neochota.
Cicho żono, deszczyk padał, ja nie słyszał kto to gadał.
Cicho żono, deszczyk rosił, ja nie słyszał kto to prosił.
Uživatelský avatar
Jerson
Inženýr z Ocelového města
Příspěvky: 24324
Registrován: 11. 2. 2003, 16:39
Bydliště: České Budějovice

Re: Použitelnost minimalistických systémů

Příspěvek od Jerson »

Vzhledem k tomu, že píšeš dost o Omeze, odpovím ti vysvětlením některých principů, které tě nejspíše zmátly.

První věc - CPH je Čas pro hrdiny, celkem klasický RPG systém. Omega je samostatný systém, který je postaven na jiné filosofii než CPH. Dál tedy budu psát jen o Omeze.

Problémy se systém a sjednocením popisu situace ti už ostatní zodpověděli. Minimalistické systémy realismus neřeší a nechávají ho na hráčích, naopak o řešení určité realističnosti se pokouší pravidlově robustní systémy, ve kterých se dostává do střetu spíše pohled autorů a hráčů na realismus a problémy nastávají v podobě, že část hráčů se chce přidržet realismu plynoucí z pravidel, a část realismu plynoucího z jejich znalostí.
Celkově je snaha nacpat realismus do RPG systému slepou uličkou, protože složitost narůstá a přitom systém nedokáže pokrýt rozptyl možností reálného světa ani u existujících věcí, natož u nerealistických, jako je magie.

Pokud jde o Omegu, tak vztah mezi postavami hráčů a CPčky je celkem jednoznačný - hra je o postavách hráčů, které hrajou hlavní roli. Navíc každý hráč hraje jen jednu postavu, zatímco všechna CP má na starosti Vypravěč, takže aby to mohl zvládat v rozumném čase, je nutné je zjednodušit - i proto, aby mohl CP vytvářet za pochodu.
Nicméně metoda jejich tvorby / popisu je stejná jako u postav hráčů, v tom žádná nerovnoprávnost není.

Další věc - CP jsou prostě postavy - nepřátele z nich dělá až přístup hráčských postav. Stejně jako ten přístup z nich může vytvořit přátele. A nebo se jim vyhnout. Tebou citovaná věta o tom, že Koordinátor nesmí vnášet komplikace jen na základě vlastní úvahy znamená, že si nemůže říct "Teď vám tam vrazím oddíl nepřátel, kteří na vás rovnou zaútočí, protože mi v tom nic nebrání." To co může udělat je říct (si) "Na místě se vyskytuje oddíl vojáků s rozkazem strážit oblast a každého narušitele zadržet, nebo zastřelit."

Pokud jde o provádění testů, jsi ovlivněn zkreslením z jiných RPG. Reálně test ovlivňují vždy obě strany, tedy hráč i Vypravěč. Rozdíl je v tom, kdo "má v ruce náhodu". A ten rozdíl je jen psychologický, nikoliv faktický. V DrD si hráč hodí na útok a PJ na obranu nestvůry, ale vůbec nic by se nezměnilo, když by si hrát hodil jednou kostkou na útok a od toho odečetl hod druhou kostkou na obranu nestvůry. Nebo by to udělal PJ. Z hlediska náhody by to bylo jedno, jen hráči chtějí mít "osud ve svých rukách".
V Omeze je to trochu jiné díky balíčkům losovacích karet, který má každý hráč vlastní a který zajišťuje určité vyrovnávání štěstí. Tedy když má sérii komplikací, tak se mu zvyšuje šance, že výsledkem dalšího testu bude úspěch. A funguje to pro každého hráče separátně. Koordinátor by klidně mohl losovat jím vnášené aspekty z vlastního balíčku a náhoda by fungovala stejně, jen by se mohlo stát, že proti jednomu hráči by losoval víc úspěchů a proti druhému víc komplikací, a mohl by mít sklony to nějak "vyrovnávat".
Druhá věc je, že když Vypravěč háže kostkou nebo má v ruce svou část náhodného vlivu, tak někteří mají sklony tuhle náhodu tajit před hráči a následně fixlovat hody. Je v pořádku, když Vypravěč chce, aby "jeho postavy" - tedy CP - v nějaké situaci vyhrály. Ale není v pořádku, když má současně s tím v ruce možnost porušit dohodnutá pravidla a fixlovat náhodu. Když mají lidé možnost, tak většina podvádí, alespoň trošku (údajně o 4%, když jde o malé peníze. Když jde o zástupné předměty směnitelné za peníze, tak o 10%. Když jde o věci, které penězi nelze vyjádřit a tedy "nikoho nepoškozují", tak to může být 30 - 60%.)
To jen na vysvětlenou, proč jsem v Omeze tvrdě oddělil pravomoc vnášet překážky od pravomoci vnášet náhodu. Pokud bude Koordinátor vždy losovat karty veřejně nebo házet kostkou veřejně, klidně může takhle hrát za CP, systém to nezmění.

Pokud jde o tebou navržený systém, nebo tedy variantu Omegy, nejsem si úplně jist, jakého výsledku chceš dosáhnout. V Omeze hráči (jako postav, tak Kooridnátor) zapojují aspekty podle povahy situace tak, jak je dokážou popsat a jak silný efekt chtějí, a vyčerpávají je v případě, kdy chtějí získat výhodu pro sebe (nebo když koordinátor dává nevýhodu postavám, což je to samé.)
Obnovení aspektů ale není automatické. Pokud navážeš obnovení na odpočinek a zároveň budeš požadovat vyčerpání už za samotné použití aspektu, nejspíš dosáhneš toho, že hráči budou používat co nejvíc aspektů ve scéně a následně budou odpočívat, aby se jim vše doplnilo.

A když k tomu ještě přidáš, že jedné straně musí dojít "platby" jako první, aby protistrana vyhrála, už nutíš hráče k tomu, aby se opravdu snažili použít každý aspekt v každé situaci, a aby si brali hlavně univerzálně použitelné aspekty, protože cokoliv jiného bude méně výhodné. Optimální pak bude řešit všechny situace nějakým "univerzálním" způsobem, tedy jakoby jedním stylem.

Flexibilní to nebude vůbec. Tedy teoreticky ano, prakticky nikoliv. Navíc Vypravěč bude muset vymýšlet použití aspektů PCček / překážek proti každému hráči, a i pokud to nebude moc popisovat, bude to hodně duševně náročné. Hrát jeden proti třem až šesti je hodně nevýhodné.

Výhody proti standardní Omeze nevidím žádné.

Růst postav v Omeze moc neřeším, pokud si někdo chce přidat aspekt, tak musí dosáhnout tolika úspěchů, kolik aspektů má jeho postava. Stejně tak si může aspekt ubrat.
Jde mi o toto: Pána jeskyně nikdo nezprostí toho, že vlastním úsudkem musí stanovit obtížnost dobrodružství (u všech RPG kromě velmi neobvyklých – nebo se pletu?) a míru odměn (zlaťáky, artefakty), a to férově vůči všem hráčům (najít kvalitní těžkou zbroj přinese velkou výhodu válečníkovi). A ve hrách, kde se významně používají aspekty (jako Omega, která pravidlově určuje cenu za vznik/zesílení/změnu pozit. či negat. aspektu) také imho přiměřenost aspektu (resp. jeho změny): aby nebyl příliš výhodný a mocný nebo naopak.
Tohle vůbec nedělám. Všechna dobrodružství jsou "stejně těžká", jen když chci naznačit, že postavy jdou do většího nebezpečí než obvykle, nastavím počáteční hrozbu výše.
Odměny taky nenastavuju, když už bych je potřeboval, tak mi je ukáže poměr celkově získaných úspěchů a komplikací.

Zkus se nad tímto vysvětlením zamyslet a případně mi napsat, co přesně ti na Omeze nesedí, protože mám dojem, že by ti mohla vyhovovat bez dalších úprav.
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 25248
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!

Re: Použitelnost minimalistických systémů

Příspěvek od Markus »

Čistě pro zajímavost. Pokud jsi to nepostřehl, nedávno tu proběhla diskuze Přístupy k minimalistickým pravidlům. Tam bys taky mohl ulovit nějaké zajímavé podněty.

Sloučit, či nesloučit? Zatím neslučuji, diskuze jsou od různých autorů, kteří jimi možná sledují různé cíle.
Uživatelský avatar
Jiron
Rytíř
Příspěvky: 2324
Registrován: 16. 10. 2004, 16:34

Re: Použitelnost minimalistických systémů

Příspěvek od Jiron »

Na otázku na štíhlý a volný systém doporučuji Tales of Blades and Heroes.
Jeden moudrý muž kdysi řekl: "To, ze mas na něco právo, neznamená ze nejsi č***k, když to uděláš."
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 25248
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!

Re: Použitelnost minimalistických systémů

Příspěvek od Markus »

(A když už jsme u těch doporučení...)

Pokud tě zajímá systém, ve kterém postavy i nepřátelé mají různé aspekty, které se snaží "vyčerpáním" zapojovat do scény a tohle dělají tak dlouho, dokud někomu nedojdou, tak přesně takhle fungují Dogs in the Vineyard. Je to westernovka, ale ten systém se dá snadno vyrvat a použít na cokoli jiného.
reflame
Příspěvky: 156
Registrován: 11. 10. 2019, 20:45

Re: Použitelnost minimalistických systémů

Příspěvek od reflame »

Děkuju všem za podněty.

Markusi, o té diskusi jsem nevěděl; pěkné.
Tímto vláknem jsem sledoval hned tři účely zároveň; prosím neslučuj to, můžeš to nějak vhodně přejmenovat? Třeba na "Feedback k nápadu na minimalistický systém Dobrodruhem bez účetnictví", nebo cokoli stručnějšího (nebo "Systémy popisující hrdinu jen aspekty"). Aby toto vlákno zůstalo jako feedback k mým současným představám o RPG hraní i stylu vedení (pokud to z nějakého důvodu nevadí).
  • O minimalistických hrách se může diskutovat tam, kde jsi psal
  • O vlastnostech/slabinách svého nápadu "Dobrodruhem bez účetnictví" odpovím Jersonovi zde
  • O Omeze si s ním budu psát ve vlákně o Omeze.
Jersone, děkuju za postřehy. Dozvědět se, proč by můj systém - a obecněji: mé nápady - asi nefungovaly, pro mě bude užitečné a inspirující. Ten svůj systém jsem promýšlel právě proto, že u Omegy stále mnoha pravidlům nerozumím a nepředpokládal jsem, že bys měl čas na ně reagovat; ale teď Tvojí opětovné nabídky rád využiju.
Pavel
reflame
Příspěvky: 156
Registrován: 11. 10. 2019, 20:45

Re: Použitelnost minimalistických systémů

Příspěvek od reflame »

Pieta píše: ↑26. 12. 2020, 10:24 Jeden hráč řekne "přirazím mu dveře před nosem", druhý "strčím nohu do dveří, než se zavřou", první odpoví "podle mě nejsi dost blízko".
Vše, co jsi psal, je podnětné. Já bych v takové situaci řekl: "Úspěch dám tomu, kdo je ochoten víc obětovat, takže to oba současně napište na papír. Za oběť považuji jak ochotu přijít k újmě (zranění, vybavení, cokoli), tak ochotu zranit/poškodit při té akci kolegu a tím riskovat hněv družiny."

Ale chápu, že to nezabrání pocitu zklamání hráče, který si fikci představoval tak, že v ní má jasnou převahu nad tím druhým.
Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 19789
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Použitelnost minimalistických systémů

Příspěvek od York »

reflame píše: ↑27. 12. 2020, 13:27"Úspěch dám tomu, kdo je ochoten víc obětovat, takže to oba současně napište na papír. Za oběť považuji jak ochotu přijít k újmě (zranění, vybavení, cokoli), tak ochotu zranit/poškodit při té akci kolegu a tím riskovat hněv družiny."
"Vypíchnu si oko!"
"Já si vypíchu obě oči!"

"Ok, vypíchnul sis obě oči a udržel jsi dveře otevřený..." :think:


V čem to, kdo je ochoten obětovat víc, souvisí s tím, jestli dokáže toho druhýho přetlačit?
Naposledy upravil(a) York dne 27. 12. 2020, 23:05, celkem upraveno 1 x.
Black Adder
Příspěvky: 151
Registrován: 3. 2. 2018, 16:35

Re: Systémy popisující hrdinu jen aspekty

Příspěvek od Black Adder »

Zkusím sem popsat můj názor.
Určitě na systému nezáleží a hrát se dá i bez něj a vyhodnocovat třeba házením korunou. Příběh je podstatnější.
A teď začnu obhajovat rozsáhlejší systémy.
Když chceš hrát delší dobrodružství, je podle mě lepší méně minimalistický sys. Myslím si, že přístup abych se to rychle naučil a hned hrál není pro kampaně to nejlepší.
Postavy s více charakteristikami a delší tvorbou jsou jednodušší na delší hraní a zlepšování.

Z toho co je psáno bych vyvodil to, že minimalistické systémy (MS) jsou více vyprávěcí, minimálně ;-) jim to více sluší. Podle mě je tu rozdíl v přístupu. Tím nechci říct, že jedno či druhé je horší, jen v tom vidím rozdíl (a záleží na tom koho co baví).
Klasický, asi oldschoolový přístup je pojďte hrát detektivní příběh.
MS bude, většinou, pojďte si vyprávět detektivní příběh.

Proč: V klasické hře, na kterou potřebuješ obsáhlejší pravidla budeš řešit problémy a můžeš při tom blbou náhodou i umřít (jako v životě). Jde to i v MS, ale zjistíš, že se dostáváš do situací na jejichž rozhodnutí se hodí nějaké pravidlo. Viz třeba to zabouchnutí dveří kdesi výše - bude-li mít každá postava určenou hodnotu reflexů (nebo nějaké jiné vhodné charakteristiky) pak jednoduchým hodem (nebo bez hodu, protože kdo je rychlejší se z toho už ví) určíš jestli byly zabouchnuty nebo zapříčeny nohou. A rychlá akce bude mít rychlé vyhodnocení. Když nic takového nebude dojde k dohadování (klidně v dobrém) kdo je rychlejší a rozhodnutí takové scény bude, podle mě, neadekvátně dlouhé k výsledku. Ostatně tím, že se hráči dohodli aby scéna jela dál, zabili tím spoustu možností pro postavy:
"Zabouchnu dveře"
"To nechci, strčím tam nohu."
Hod na to jak to dopadlo ->Teď se klidně mohou bavit postavy.
"Proč jsi tam strčil nohu, vždyť ..., to ti nezapomenu" a někdy příště si to mohou vracet, ale je to konflikt postav. Samozřejmě se to dá zahrát i při dohodě, ale nebude to mít to kouzlo okamžiku.

No a pakliže máš reflexy apod., už nemáš MS. Něco jako aspekty apod. nefungují - "jsem rychlejší než blesk" a třeba "jsem nejrychlejší na světě" budou potřebovat nějaké rozsouzení. I když asi by to vyhrál ten druhý ;-)

Já osobně preferuji "složitější" systémy.

MS sluší více vyprávěcí hry, kdy klidně skočíš z mrakodrapu a s hráči se dohodnete co vlastně způsobilo, že jsi to přežil. Každý si přihodí vlastní nápad a bude to fungovat. V takových hrách je lepší MS a prakticky se tam nemusí ani házet, hráči se dohodnou. Aspekty, např. nejlepší střelec, apod. jsou právě pro takové hry. Nedokážu si představit v tom nějak napínavě odehrát přestřelku. Tím nechci říct, že by to nešlo, ale riziko náhodné smrti je zde minimální a tohle riziko k boji patří. To, že ho pak cool popíšu, pro mě zajímavé není.

Zlepšování je také jednodušší ve "složitějších" systémech. Díky tomu, že tam máš nějaké kvantifikované charakteristiky je zlepšování těchto čísel jednodušší, alespoň pro mě, než vymýšlení stále nových aspektů apod. Když se pereš poprvé, tak jseš prostě horší než když se pereš po desáté. To čísly vyjádříš lépe (třeba Deadlands/Sawage world to má super).

A právě záleží na tom co preferuješ. Jestli chceš vidět drobné rozdíly boj od boje nebo to, že jsi po několika nebezpečných situacích (sehrávkách) rychlejší. Nebo ti je to jedno a radši takové situace zajímavě odvyprávíš s ostatními hráči.
Napínavé příběhy se dají odehrát v obou sys., jen ta napínavost leží o krok jinde.
Snažil jsem se popsat dva konce přístupu k RPG, určitě se dá pohybovat někde mezi nimi.

Zpět na „RPG tvorba a design (aneb Kreslicí prkno)“