[HRA] 14. patro - Arkturiina zhouba

[Halaster Černoplášť]

Arkturiina zhouba


Mapa:

[Saaga]

... Křižovatka u dveří s kostěnou rukou ...

Prohlédnu si obě moje ruce. Ani jedna neodpovídá symbolu. Za sebou zaslechnu kroky. Nejspíš hobgoblin, možná obr nebo něco jiného. Jsem tu příliš odkrytá. Musím pokračovat.

Rozhodnu se dveře s rukou neriskovat. Otočím se kolem dokola, nikoho nezahlédnu a pokračuju širokou chodbou dál. Uvědomím si, že skoro běžím. To není rozumné. Nevím, proč to dělám.

Zastavím se u dveří s dvěma sloupy. Prsty přejedu po reliéfu mnoha očí. Známý symbol Zřících. Znám jen jednoho v Podhůří. Jmenuje se Podlebák a vím o něm, že hlídá v překážkové dráze. Tak se jmenuje místo nad Křišťálovým labyrintem. Pravděpodobně dveře vedou jinam. Poslechnu ale intuici a zkusím je. Zahlédnu dlouhé schodiště a na malý okamžik se mé myšlenky uklidní. Na nic nečekám a seběhnu dolů.

Saaga pokračuje do Překážkové dráhy.

[Hiro]

... Illithidova lázeň ...

Ze všech věcí, které bych v Podhůří čekal, je tohle jedna z těch méně příjemných. Stále příjemných, ale prostě na spodní straně spektra. Povzdechnu si a založím ruce na prsou. Jestli mě zkušenosti neklamou, nic nám tu nehrozí a mám čas se porozhlédnout.

Udělám dva opatrné kroky k nádrži uprostřed. Čekám v nich illithidí larvy. Vcelku bezbranné, ale i tak do takového bazénku spadne člověk jen jednou. Nahlédnu dovnitř. Potom se rozhlédnu po tapisériích. Třeba nejde jen o abstraktní umění a něco skutečně skrývají.

PJ, plave něco v nádrži? Nebo je na pohled či vůni ta tekutina zajímavá nějak jinak? A co tapisérie? Je na nich něco méně bizarního?

Nakonec si ztěžka dřepnu naproti mladému muži a dlouze mu hledím do očí. Ten tupý nepřítomný pohled moc dobře znám. Ze zkouškové místnosti si ho odnášel každý druhý student.

"Ahoj, já jsem Hiro," zkusím pozdrav. "Jsi... jsi tam ještě někde?"

Odmlčím se a zkusím koncentrovat svou mysl na muže. Někde za tím prázdným výrazem, uslintanou bradou a tlustým čelem je on sám. Nebo illithid, jehož larva se v něm už asi zabydluje. Schválně, jestli ji dokážu postřehnout.

Navzdory nebezpečí: Hiro:2D6+3 → 7(1 +3 + 3)#INT
- PJ, zachytím v mužově mysli implantovaného illithida, nebo něco jiného?

[Halaster Černoplášť]

Hiro,

díváš se na tu nádrž a všimneš si, že její dno je vytvarované anatomicky, jako lůžku.

V nádobě je možné TÁBOŘIT. Pokud na to máš žaludek.

Představíš si, v jaké poloze by tak ležel ten, kdo by se v nádrži uložil. Měl by krásný výhled na tapisérie - a kdyby se rozvlnily, například protože by s nimi někdo hýbal, tak by sledoval fascinující rej chapadel.

Tapisérie jsou umění a pokud bys v nádrži TÁBOŘIL a někdo je rozhýbal, poskytly by ti ZÁBAVU.

Když zaměříš svůj pohled do mysli člověka, uvidíš jen strašlivé prázdno, úplnou redukci na to naprosto jediné nutné a poslední, co člověk potřebuje, aby fungoval jako živá loutka. A několik málo, mihotavých střípků paměti.

Dozvíš se 2 z:
* jak se jmenoval
* odkud se sem dostal
* co tady dělal
* koho tady viděl

Co to bude?

[Hiro]

'Co si myslíš, že si myslí?' pomyslí mi Boo.
'Nic moc, kamaráde,' pomyslím mu zpátky a pak už se soustředím na nebohého muže.

Jak se jmenoval? Co tady dělal?

[Halaster Černoplášť]

Elric přijíždí na vrtočervovi z Trobriandova hřbitova.

Ona s ním tedy přijíždí i Hadešadah s Áronem, ale ta je vyřazená a ještě pár CHVIL bude, takže hned jak vrtočerv opíše oblouk, bude zase uhánět zpět.

.... vrtočerví smyška ......

Elricu,

vrtočerv tě shodí v okamžiku, kdy najíždí na smyčku. Dopadneš ztěžka na záda v místě, kde se jeho dráha rozdvojuje a sleduješ, jak se okamžitě obrací a chystá se tě rozdrtit cestou zpět do Trobriandova hřbitova.

Co uděláš?

[Halaster Černoplášť]

... u illithidí lázně ....

Hiro,

vlastní jméno, to je věc, kterou každý slyší za svůj život tolikrát, že ji nezapomene ani ve chvíli, kdy mu illithid vysaje mozek. Chudák s prázným pohledem se jmenuje Elix Gaspar.

Potom narazíš na několik vzpomínek, ve kterých Elix někomu pomáhá s experimenty. Jen to jsou dva různí tvorové. Jednou dělá asistenta illithidovi a jednou zase samotné Arkturii. Ať už tak, nebo tak, většinou mu to nejde a mozkožrout i Arkturie jsou s ním nespokojení. Nakonec najdeš poslední střípek, který tomu celému dá smysl.

V jedné vzpomínce na něj Arkturie křičí, že jako asistent je neschopný, že si pořídila jiného, lepšího asistenta ... a představuje mu illithida, jehož mrtvolu jsi našel ve vedlejší místnosti.
A v druhé vzpomínce mu illithid vylévá hněv, za jeho neschopnost, přímo do hlavy ... úplně cítíš odlesk myšlené hrozby: 'Jako asistent nejsi dobrý vůbec k ničemu, hodíš nanejvýš tak k tomu, abys mi rozhýbával mou sbírku děl, když odpočívám!'

Hrozby, kterou později nejspíš nespokojený mozkožrout opravdu naplnil.

Co uděláte dál?

[Elric]

... vrtočerví smyška ...

Urgh! U všech ďáblů Devíti pekel, co jsem komu udělal?! Zbuchnu ztěžka na záda a jen díky batohu se nepotluču. Ještě, že tam nemám třeba...jahody nebo něco takového. Červ! Bude se vracet! Naštěstí nejsme v hlubokém korytě, ale v celkem normální jeskyni, takže se rozhodnu prostě neztrácet čas sbíráním se ze zěmě a odvalím se zkrátka několika sudy na stranu. Raději pokračuju, dokud mě neovane horko a prach z projíždějícího červa.
Teprve potom se zvednu ze země a opráším. Zamotá se mi hlava. To jsem vstal tak prudce? Zavrávorám. Svět kolem zapulsuje a jakoby se trochu zvětšil. Rozbolí mě hlava. A zuby. Au! Přitisknu si ruku na tvář a doslova cítím, jak se mi smršťuje kůže a kosti se vrací do mé původní podoby. Nebo alespoň víceméně. Zapraská mi v zádech až se prohnu a nakonec padnu na kolena v bolestivé křeči. Chytím se za hlavu a padnu čelem na zem. Zvedne se mi žaludek, ale podaří se mi udržet jeho obsah tam dole. Potom to přejde stejně náhle, jako to začalo.
Opět se postavím na dost nejistých nohou a prohlédnu si napřed ruce. Normální? Zdá se mi to a nebo mám o trochu větší svaly, než před celou tou proměnou? Protáhnu si záda a podívám se dolů na zbytek těla. Možná jsem o něco vyšší nebo se mi to zdá? Oblečení už mi padne trochu lépe, ale prakticky ho drží pohromadě zbroj. Ta už mě alespoň neobepíná tak pevně a sedí konečně příjemněji. Přejedu si prsty přes obličej. Normální, asi. Jazykem přejedu zuby. Čelist je zpátky v normálu...i když...zuby...spodní špičáky jsou pořád o něco větší, ale jsou dost malé, aby nebyly vidět, když mám ústa zavřená. Uši...zůstaly lehce zašpičatělé. Možná ty proměny odezní časem úplně? A nebo mi to zůstane jako připomínka pošetilého zahrávání si s magií, které zcela nerozumím. Povzdechnu si.

Už nejsem kroll, ale zůstala mi krollí síla a lehce pozměněné rysy (vzal jsem si tah HRUBÁ SÍLA).

Rozhlédnu se, kde to vlastně sem. A když spatřím dveře, zamířím k nim.

PJ? Co je za nimi?

[Halaster Černoplášť]

Elricu,

dveře jsou pootevřené a za nimi slyšíš dohadování se hobgoblinů.

"Kudy se mohla dať?"
"Bych řekl, že na jih, dveře byly otevřene."
"Co když to udělala schvalně. By nas zmatla. Otevřela je a pak utikala na sever."
"Tak se podivej na ňake ty stopy."
"Venku v hlině to šlo. Ale jak ju mam tady stopovať, když na dlažbě nenechava žádnu stopu?"
"Vim ja? Něco ale musime vymysleť. Nemužem tu nechať pobihat další drowku. Ne těď, když sou všici magove pochytani."
"No, ale ty pochytal ten Hiro, no? Mohl by chytit i ji."
"Jenže kde se tula?"

Co uděláš?

[Hiro]

... u illithidí lázně ...

"Inu, Elixi, máš co jíst, máš kde bydlet, nic tě netrápí a to je milé. Zkusíme ti najít nějakou zajímavější práci, když už tady pohyblivé závěsy nikdo neocení."

Nejprve se chci ale podívat dále. Z místnosti vedou další dveře a ačkoliv možná jen vedou z druhé strany k tomu řetězy svázanému nebožákovi, něco mi říká, že tam najdeme mnohem více.

PJ, kam vede chodba za druhými dveřmi, která je naznačená na severovýchod?

[Elric]

... vrtočerví smyčka ...

Hiro byl tady! A zdá se, že se spřátelil s místními hobgobliny. Toho se dá rozhodně využít. Nasadím svůj nejlepší sebevědomý úsměv a otevřu dveře.

"Buďte pozdraveni, válečníci. Mé jméno je Elric Waylan, nepřišel jsem s vámi bojovat. Pátrám po svém příteli, takový vlasatý, vousatý a vytáhlý barbar, jmenuje se Hiro. Doprovází ho ďáblík Boo. Nebo obráceně? Těžko soudit.", potřesu hlavou, "Každopádně, vím, že tady byl. A také jsem zaslechl, že máte trable s drowími zvědy. Proč tedy nespojit příjemné s užitečným? Když mě pustíte dál, pokusím se toho drowa najít sám a nebo se po něm podíváme spolu s Hirem. Aniž byste se museli vzdálit ze své hlídky a aniž by se kdokoliv další dozvěděl, že vám proklouzl drowí špeh."

NĚCO ZA NĚCO: EIric:2D6+1 → 4(1 +2 + 1)#CHA
- něco: pustí mě dál, duh!
- za něco: zkusíme jim najít toho drowa + nikomu to nepovíme, že jim proklouzl

POTÍŽE! PJ?

[Halaster Černoplášť]

Elricu,

hobgoblini zvednou hlavy.

"Dalši dobrodruh."
"Ten nam tu schazel."
"Kdepak nic takoveho. Tady se zavira a sem se nikdo nepušti," hrne se hned hobgoblin přibouchnout ti dveře před nosem ...

... ale druhý ho chytne za ruku a zastaví ho.

"Počkať. Když ho zabuchneš venku, co uděla? Vyrazi dveře. Až tu nebudem Podivaj, jaka je to korba. Jako by v něm byl kus krolla."
"Bať."
"A bude se tu tulať bez kontroly. A to nechceme."
"Bať."
"Takže lepši bude miť ho tady uvnitř a pěkně ho mit pod kontrolu."
"Bať, ale jak to ..."

Hobgoblin mávne na ostatní a utvoří hlouček, ve kterém si začnou šuškat. Moc toho neslyšíš, je v jednu chvíli zazní "byl u Azroka".

Konečně se ten chytrý, co se tě zastal, zase otočí z hloučku směrem k tobě.

"My sme hobgoblini Falangy Zhebnute kebule. A vojovda Zkazonos, ten tady ... ehm ... přinaši světlo to temnoty."
"A proto musime papirovať!" pronese ten druhy. "Zuřadovať tvuj přichod."
"Takže pujdeš s nami do .... eh ... registračniho střediska."
"A hned ak vyřeši papirovani, podivame se do formulařu, kde se tula ten Hiro."

Tuhle proceduru už znáš z Azrokovy Legie a tak nepojmeš žádné podezření. V doprovodu celé pětice zamíříš na sever. Při tom zahlédneš na konci chodby dvojici ohnivých obrů, jak nabírají staré železo z chody a nosí ho kamsi na východ.

Tam ale nedojdete, místo toho odbočíte doleva a pak doprava do velkých vrat.

L14-030.jpg

Za nimi je několik cel s železnými mřížemi a za nimi jsou usazeni tři drowové, všichni v bezvědomí, byť každý domlácený trochu jiným způsobem. Jeden z nich leží vedle kostry.

"Tady je čekarna," vysvětluje ti ukezaný hobgoblin. "Každy ze musi vyčkať než bude vyvolano jeho čislo k přepažce v registračnym středisku. Svoje čislo se dozviš až se posadiš do cely..."

Teď už je ti jasné, že je to bouda.

Co uděláš?

[Halaster Černoplášť]

.... v úzkých chodbách na východě ...

Hiro,

tvůj odhad byl správný - dveře nevedou přímo k přikované stvůře, ale je možné pokračovat úzkou chodbou dál na sever. Ta se chvíli klikatí a je zakončená dveřmi.

Opatrně je otevřeš a v jinak prázdné místnosti znuděně postávají dva hobgoblini.

L14-031.jpg

Jak dveře vrznou, rychle tasí zbraně a otočí se, ale když vidí, že jsi to ty, zase je skloní. "Šmejdil Hiro, to se dalo čekať," okomentuje jeden z nich tvou přítomnost. "Kam strči nos, tam zpusobi poplach."

Místnost je prázdná až na portál ve východní stěně. Ten má nad sebou vytesanou obvyklou obrázkovou hádanku.

Co uděláš dál?

[Elric]

... v čekárně ...

"Ale jistě, beze všeho. Mám mezitím vyplnit nějaké formuláře nebo prostě jen počkat?", odpovím vstřícně a jako naprostý idiot se nechám odvést a zavřít do cely, "A jaké je tedy moje číslo?"

Je vidět, že si oddechnou, jeden zatáhne za páku a mříže všech cel se zasunou do podlahy.

"To numero je enem pořadnik na vyplněni lejster.", vysvětlí s úšklebkem ten chytrý, "Teďkonc máš...hmm...dvěstětři."

"Ale tady jsou jenom tři další..."

"Totok je enem jedna čekárna, kapiš?", mrkne hobgoblin, a zatáhne za páku, což spustí mříže v celách až se ozve hlasité klapnutí.

"Jistě. Tak já se tu pohodlně usadím a počkám."

S úšklebkem a pochichtáváním hobgoblini zmizí z místnosti, zabouchnou dveře a pak už slyším jen vzdalující se kroky. Také se ušklíbnu a přistoupím ke mřížím. Tohle bude s mojí krollí silou hračka. Pevně mříže uchopím, zhluboka se nadechnu a začnu je ohýbat od sebe...

PŘEKONÁNÍ SILOU: EIric:2D6+3 → 11(2 +6 + 3)#SIL
- Není na první pohled vidět, že jsi věc poškodil
- Zvládl jsi to potichu

Jak jsem předpokládal, mříže neodolají mé nadlidské síle a ohnou se jako kdyby byly z mědi. Protáhnu se skrz a s trochou námahy je opět ohnu do zhruba původního tvaru. Na první pohled ani nebude vidět, že jsem je ohnul. A možná budou pořád fungovat. Možná.
Mohl bych zkusit probudit některého z drowů, ale je otázka, jestli mi mají říct co užitečného. Beztak budou chtít, abych je pustil nebo jim odtud pomohl, ale pokud drowy jen trochu znám, tak je mi jasné, že jsou tady zavření po právu, budou mi lhát a pokusí se mně podvést a podrazit. Navíc je sem zavřel Hiro, podle toho, co jsem slyšel. Mávnu nad tím nápadem rukou a vykašlu se na ně. Místo toho dojdu ke dveřím, opatrně vyhlédnu ven a pokud mi nic nehrozí, vyklouznu na chodbu. Pokud bych se vydal na východ, asi si mně všimnou ti samí hobgoblini...a i kdybych proklouzl na sever, jsou tam ti obři, které jsem zahlédl. Proto mi, logicky, nezbývá nic jiného, než vyrazit na západ a pokud to jen půjde, vyhnout se konfrontaci. Třeba to půjde nějak obejít.

PJ, vyrazím na západ a cestou bych ze zvědavosti nakoukl do té neobjevené místnosti na jižní straně chodby.

[Halaster Černoplášť]

Hadešadah už podruhé projíždí vrtočerví smyčkou, byť pořád není jasné, zda se ještě znovu nevrátí na Trobriandův hřbitov

.... na vrtočerví točně ....

Hadešadah,

konečně jsi vyjela do místa, kde se dá svalit z červa a odvalit stranou bez většího rizika. Ale hned zaslechneš rázný a nezaměnitelný hlas hobgoblinů:

"K naskočeni na třeti připraviť! Prva! Druha! ...... "

Na vrtočerva naskakuje pětice hobgoblinů s velkými pytli.

* Určitě s nimi můžeš zůstat na červovi a vrátit se na Trobriandův hřbitov.
* Můžeš se také prostě svalit z červa a opustit ho - toho si ale určitě všimnou.
* Nakonec to můžeš zkusit udělat i tak, aby si tě nevšimli - tedy HLAVNĚ NENÁPADNĚ.
* Nebo můžeš zkusit i něco jiného.

Co uděláš?

[Halaster Černoplášť]

... menší dvířka u vězení ....

Elricu,

otevřeš dvířka. Vedou do malé oblé místnosti, spojené úzkým průchodem do další, ještě menší.

L14-033.jpg

Na první pohled jsou prázdné.

Budeš je nějak víc prohlížet nebo půjdeš dál?